Polná, NĚMEC, Jiří: Ochotnické divadelnictví na Havlíčkobrodsku v letech 1918 - 1938, UHK 2005, s. 255

K porovnání kulturního vývoje ve sledovaném regionu Vysočiny jsem si vybral divadelní ochotnický soubor Jiří Poděbradský z Polné. Soubor jsem si vybral z důvodu velice bohaté historie Polné, a to nejen na kulturní dělní, ale také na dění národnostní a politické. Obec Polná leží velice blízko mnou sledovaného území, ale až do vzniku kraje Vysočina patřila na Moravu, do okresu Jihlava. Celkový vývoj se však podobal blízké Přibyslavi.
Kolem roku 1800 patřila Polná k největšímu panství v Čáslavském kraji. Měla okolo 5000 obyvatel a rozvíjela zejména soukenictví. Působilo zde okolo 300 soukenických dílen. Značný vliv na rozvoj obce měl požár v roce 1883, který zničil velkou část Polné. Dalším nepříznivým momentem pro Polnou nebylo zavedení železnice (vede 6 km od Polné). V roce 1884 navíc ztrácí okresní hejtmanství.
Neslavně významnými pro Polnou se staly roky 1899 a 1900.
Dne 29. března 1899 byla v lese Březina zavražděna devatenáctiletá švadlena Anežka Hrůzová. "Hlas lidu" označil za pachatele občana zdejší židovské obce Leopolda Hilsnera (tzv. "hilsneriáda").
Vyšetřovatelé i soudci nečekaným výbuchům antisemitismu podlehli a pobuda Hilsner byl, nejprve v září 1899 v Kutné Hoře, a posléze v listopadu 1900 v Písku, odsouzen k trestu smrti.
Proti pověrám o rituální vraždě a protižidovským projevům se postavil tehdy profesor pražské univerzity, pozdější prezident Tomáš Garrigue Masaryk.
Případ justičního omylu je dodnes živou událostí, předmětem nejrůznějších úvah a spekulací, vyhledávaným tématem studentů, historiků a novinářů.
Středem pozornosti v poslední době je zejména úsilí o posmrtnou rehabilitaci L. Hilsnera, které již několik let neúspěšně vyvíjí MUDr. Petr Vašíček z Vídně.
Jak se ale vyvíjelo ochotnické divadelnictví v Polné? Již v roce 1798 se snažil truhlář Karel Hösch uvést Schillerovy Loupežníky, ale v češtině. To mu však nebylo povoleno. Představení se odehrálo v němčině. Dne 7.8.1887 vzniká dodnes působící Spolek divadelních ochotníků Polná Jiří Poděbradský. Již zde je patrná odlišnost tohoto souboru od těch, které působí na Havlíčkobrodsku. Zde žádný soubor nenese jméno krále.
Hned po ukončení světové války se dostalo polenské divadlo v samostatném československém státě do obvyklých kolejí. Jak uvádí jednatelská zpráva B. Zapletala sehrál „Jiří z Poděbradský“ od 19. ledna 1919 do 2.května 1920 devět her. V té době byl také nově upraven sál a postavena galerie. Sál byl opět jako dříve často půjčován divadelním společnostem, které kočovaly po venkově. Tak v roce 1920 v Polné hrály společnosti - Lacinova a Kaňkovského a v příštím roce opět Lacinova.
16. května Spolek divadelních ochotníků „Jiří Poděbradský" v Polné sehrál v režii důst. p. E. Kašpara drama Aloise Jiráska Vojnarka. V roli pětiletého Jeníka Vojnara vystoupil Bohoušek Hrabal.
31. května 1923 byl celý výtěžek představení „Katakomby“ ve výši 421,- Kčvěnován na znovuvybudování vyhořelého divadla v Čáslavi. V tomto roce byly do sálu pořízeny nákladem obce sklápěcí židle, které sloužily i návštěvníkům biografu, krátce předtím zřízeného a spravovaného v režii města.
5. října 1925 se „Jiří z Poděbradský“ zúčastnil divadelní soutěže okrsku Hany Kvapilové, jehož členem se spolek stal. Výrokem čtyřčlenné poroty získal první místo za aktovku Jiřího Mahena Náměsíčný, jejíž provedení v režii Bedřicha Kracíka bylo ohodnoceno 61 body. Na druhém místě se umístil jihlavský spolek Klicpera, který za hru E. Bozděcha Zkouška státníkova získal 58 bodů, třetí byla Ochotnická jednota Třešť, jejíž výkon aktovce L. Stroupežnického Zkažená krev byl ohodnocen 57 body. V tomto roce zemřel přispívající člen Václav Pojman a v závěti odkázal spolku 5.000,-Kč. Ztrátou pro soubor byla smrt Ludvíka Doška, velmi činného herce a hospodáře spolku, hlavně koncem 19.století.
13.listopadu 1926 byl na památku 70. výročí úmrtí J. K. Tyla jeho Pražský flamendr.
19. března schválila valná hromada proplacení celého účtu 7.467,40 Kč za opravu Kunštátského sálu polenského hradu, čímž ochotníci významně přispěli k zachování této historické památky. Státní dotace na podobné akce byly tehdy opravdu minimální. Na ustavující schůzi nového výboru v dubnu 1927 byli zvoleni: předsedou František Kracík, místopředsedou Božena Němcová, jednatelem Bedřich Zapletal, pokladníkem Alois Ferra a režiséry Bedřich Kracík, MUDr. Karel Turecký a Antonín Kocourek.
28. a 29. července 1928 sehrál „Jiří Poděbradský“ v rámci oslav 130.výročí založení Šamberku hru „Josef Kajetán Tyl“. Na slavnostní valné hromadě obdrželi diplomy členové s nepřetržitou dvacetipětiletou činností. Součástíoslav byl na Husově náměstí promenádní koncert hudby 31.pěšího pluku z Jihlavy. V říjnu provedl výbor změnu číslování sedadel. Druhé místo měla číslo 1-56 první místo 57-178 a křesla 179-210.
Valná hromada 24. dubna 1929 potvrdila dosavadní funkcionáře. Změna nastala jen ve sboru režiséra, kde přibyli učitel Dusík, účetní Kabelka a ing.Josef Štěpek. Správce majetku se stal Karel Kostka, scénáristou František Niederle a knihovníkem Jan Zapletal. Od valné hromady 12. března 1930 byl potom předsedou Jindřich Volenec a jednatelem Bohuslav Fišer.
29. červa 1932 zemřeli dva nestoři spolku „Jiří Poděbradský“: Božena Němcová, rozená Klusáčková, která hrála 62 let od roku 1866,do roku 1928, kdy skončila divadelní činnost vystoupením k 130. výročí ochotníků. Druhý zemřelý, František Kracík, byl ve spolku činný přes třicet let a uplatnil se jako herec i předseda.
29.prosince 1933 reagoval výbor spolku na tíživou hospodářskou krizi a rozhodl se vybírat při vstupném dvacetihaléřový příspěvek na nezaměstnané.
15. března 1935 se usnesla valná hromada pořídit novou látkovou oponu a starou Rothaugeovu, která sloužila od roku 1888, uložit do muzea.
V roce 1936 bylo instalováno nové osvětlení jeviště nákladem 3.500,-.Valná hromada, na kterou zval jednatel B. Fišer 15.března 68 členů, potvrdila ve funkci dosavadního předsedu Jindřicha Volence, místopředsedou se stal Alois Ferra, jednatelem Jan Čáslavský, režiséry Boh. Fišer a Antonín Kocourek.
20.března 1937 se Jindřich Volenec vzdal funkce z důvodů zdravotních, i z roztrpčení z malé aktivity členů. Píše o tom místopředsedovi A. Ferrovi, jak ho mrzí nynější stagnace, kdy se divadlo nehrálo ani o velikonocích… „ač jiné skupiny hrají stále a mají dosti dobrých úspěchů“. O této situaci jednal 19.dubna 1937 výbor, kde byla konstatována nemoc režiséra A.Kocourka a zaneprázdnění B. Fišera dětským pěveckým souborem. Za celý rok 1937 byla jen dvě představení, nejméně od válečných let, a situace se ještě zhoršila v roce 1938. 13.března byla sehrána jediná hra v tomto roce, komedie Jana Patrného Muži nestárnou v režii Jaroslava Švejdy. Valné hromady 8.června se zúčastnilo z 53 pozvaných členů jen sedm. Spolek měl tehdy 750,75 Kč aktiv a 4.103,60 Kč dluhů. Tato neúspěšná situace byla jistě způsobená i napjatou politickou situací a pokračovala i za okupace, kdy v letech 1938-1943 sehrál Jiří Poděbradský jen osm her.
Za první republiky nastudoval „Jiří Poděbradský“ celkem 110 her, z nich 9 opakoval. Kromě již jmenovaných byli J. Vrchlického Exulanti a Noc na Karlštejně, Svobodův Poslední muž, Karasova historická hra Kostnické plameny, drama K. Scheinspfluga Gejzír a veselohra Druhé mládí, Bozděchův Světa pán v županu, Jiráskova Kolébka a Lucerna, hra z doby národního obrození M.D.Rettigová, od F.Sokola – Tůmy Pasekáři, Tetauerovo Evino nedůstojné povolání, oblíbené veselohry J.Štolby Ach, ta láska, Mořská panna, Zločin v horské boudě, Wernerrovo Srdce na uzdě, Právo na hřích, Lidé na kře a řada dalších našich autorů.
Z cizí tvorby byla na programu za první republiky mezi jiným opět dramata francouzská, objevuje se i Maeterlinkův Starosta stilmondský, z ruské tvorby přichází A. Čechov aktovkami Medvěd a Námluvy“ z jihoslovanské P. Petrovič veselohrami Liják, Živý nebožtík a Uzel.
V souboru se uplatnilo 255 herců, z nichž častěji účinkovali: Frant. Báča (6), E. Bartáková (5), G. Bartáková (5),M. Brabencová (10), Marie Coufalová (19), M. Čapková (10), Jan Čáslavský (13), A. Fialová (6),Anna Filipínská (16), Bohumír Führich (14), PhMr. J. Gebura (8), Václav Grafnetter (5), Štěpánka Gráfová (4), Antonín Hájek (8), Karel Hazuka (6), Petr Hejl (13), M. Hovorková (5), František Hrabal (4) (otec spisovatele Bohumila Hrabala, který také jako pětiletý v jedné hře vystoupil), M. Hrabalová (6), A. Chlebečková (5), František Jozl (19), Marie Keprová (12), Dr. Bohumil Klusáček (12), Antonín Kocourek (28), Vladislav Kocourek (16), K. Kostka (5), A. Kořínková (10), E. Kožešníková (15), M. Král (4), Bedřich Kracík (51), K. Langmichl (5), Marie Lašková (14), Ant. Marková (6), O. Matula (9), Jar.Meloun (14), ing. Jiří Michálek (4), Ž. Neubauerová (6), J.Pěšák (8), A. Pešáková (5), E. Procházka (35), R. Procházka (13), A. Procházková (8), M. Procházková (9), Fr. Procházková (4), Jar. Procházková (9), L. Procházková (8), M. Procházková (11), M. Putterlíková (12), Jindřich Rérych (6), Eliška Rérychová (15), J. Salášková (6), Karel Sázavský (5),Vlasta Sázavská (11), B. Skořepa (6), Božena Svatošová (7), K. Svobodová (7), Leopold Schäfer (9), Stanislav Šimek (12), J. Šinágl (6), Fr. Šotola (15), Fr. Špinar (8), Jaroslav Švejda (7), Adolf Wollmann st. (32),Jan Zapletal (19), Em. Zapletalová ( 42), Jaroslav Zelený (35).
Podobně jako Německém Brodě, Chotěboři, tak i v Polné, se v průběhu první republiky rozvíjelo dělnické divadlo. Je tady patrné, že dosavadní vývoj amatérského divadla je zcela shodný s vývojem v mnou sledovaných obcích Havlíčkobrodska, kde působí vedle sebe divadelní spolky různého zaměření a vzniku. V další části porovnání se zaměřím na dělnické divadlo a později na divadelní spolky ostatních subjektů.
19.července 1920 povolilo okresní hejtmanství v Něm.Brodě Karlu Kasalovi a ostatním přívržencům Lidovou slavnost, určenou na den 15.srpna. Po budíčku v 6 hodin ráno pokračoval program květinovou slavností s promenádním koncertem na Husově náměstí. Odpoledne šel průvod do zámku, kde na nádvoří byla sehrána Princezna Libomůra a potulný zpěvák a Bassova kabaretní aktovka Opuštěná, upravená M. Maureyem. Program potom pokračoval kabaretem a tombolou. Celou akci pořádali sociální demokraté, kteří následně 28. října 1920 pod hlavičkou Dělnické tělocvičné jednoty sehráli v sále Václava Vítka drama F. Olivy Spoutané duše. Režii měl Václav Minář.
V červnu 1921 se v Polné ustavila organizace Komunistické strany Československa, ke které přešla většina sociálních demokratů. V předvečer 1. máje sehráli komunisté v sále V. Vítka obraz ze života dělnického od O. Pospíšila Svítání v režii Jana Baráka. Druhý den pokračoval program táborem lidu na náměstí, odpoledne dětským dýchánkem, večer zpěvy, recitacemi, básněmi a živým obraze při hudbě Romana Linharta.
17.prosince 1922 sehrál divadelní kroužek Federované dělnické tělocvičné jednoty v sále hostince u Pejchalů ( pozdější hostinec u Králu, nynější školní jídelna na Horním městě) veselohru Ferd. Olivy Když srdce promluví v režii Jindřicha Pešáka. 29. dubna 1923 pořádali komunisté dětskou hru J. K. Hradského První máj a scénu z proletářského prostředí od dr. Fr. Benáka Přesvědčení. Oba pokusy byly opakovány před hlavním představením 1.května, kde byli uvedeni Svatouškové J. Robyna v překladu K. V. Barvínka. Režii měl Jan Barák. O další hře Batoh, sehrané divadelním kroužkem FDTJ 16. listopadu 1924 v sále Daňkova hostince ( u Rákosníků ), se dovídáme z povolení okresního hejtmana.
12. prosince 1925 vystoupila pohostinsky v Polné DTJ Německý Šicendorf s lidovou hrou K. Fořta se zpěvy „Kráska Šumavy“.
28. února 1926 pořádali komunisté pod hlavičkou Dělnického divadla v sále u Roseckých představení Švejk táhne do boje, napsané podle Karla Vaňka F. Bartošem. Režii měl Václav Minář. 1. máje 1926 odpoledne hráli komunisté v sále u roseckých dětskou veselohru Jos. Houžvice Králův osel v režii Jindřicha Pešáka a večer pro dospělé hru Jiřího Mahena Nebe, peklo, ráj. Režii měl V. Minář. 28. listopadu téhož roku režíroval V.Minář veselohru Felixe Bartoše Jak starý Moravec ztratil reumatismus. Na plakátu se oznamuje příprava dalšího představení Člověk bestie. Kdy se uskutečnilo, není však známo. Na akce komunistické strany se totiž zachovalo velmi málo dokladů. Podle sdělení Františka Maštery byla zničena kompletní dokumentace k divadlu spolu s jinými památkami požárem obuvnického družstva při osvobozovacích akcích 9. května 1945. Také za okupace v době zatýkání byly doklady v rodinách záměrně ničeny z obavy před další nacistickou perzekucí.
V neděli 1. května 1927 byla v sále Jar. Roseckého ( u Rákosníků ) sehrána sociální hra Edv. Hegera Průboj v režii Jana Baráka. Podle zprávy vrchního strážmistra R. Benedy byla v březnu 1928 nacvičována mládeží FDTJ divadelní hra Bílý orel
V letech 1922 – 1928 sehráli tedy polenští komunisté nejméně 12 divadelních her. U sedmi her známe z plakátu celkem 44 členů souborů. Nejvíce představení sehrál Václav Polívka (5), po čtyřech Antonín Lán a Jindřich Pešák, třikrát hráli Jan Barák, Božena Baráková, František Kasl, Ludvík Skočdopole, Adolf Šejstal, dvakrát Anežka Bechyňová, Josef Brukner, Josef Cink, M. Fišarová, Otto Havlíček, Antonie Havlíčková, Antonín Jaroš, Jan Kadlec, J. Musil, Marie Peřinová, Antonín Pocar, Anastázie Šejstalová, Anna Šebelíková, Rudolf Vytlačil, jednou hráli podle dochovaných plakátů Jan Brychta, Vilemína Lerstová, Františka Machová, Marie Minářová, Marie Neumannová, Anna Oberreiterová, Alois Pecha, František Pecha, Aloisie Pechová, Růžena Pešáková, V. Procházka, Marie Štefánková, Josef Štohanzl, Jan Vacek a Marie Vacková. Ludvík Skočdopole si vzpomíná ještě na další: Annu Smejkalovou, Kristýnu Štohanzlovou, Helenu Šebelíkovou. Potřebné kulisy maloval Antonín Jaroš, malíř skla v šincndorfské sklárně s Adolfem Šejstalem. Kostýmy se účinkující většinou opatřili sami, jen občas je půjčovali v Jihlavě nebo v Brodě.
Na další činnost FDTJ se nezachovaly doklady, i když byla až do konce první republiky čilá. František Maštera vzpomíná ve svých pamětech na hry: Svítání májové, Žaluji, Šťastní otcové, Golgola a zpěvohru podle Maštery kromě již jmenovaných uplatnili i Adolf Bechyně, Marie Fujtová, Josef Kašík, Ludvík Lövl, Moučka a Růžena Ženčáková.
20. listopadu 1932 sehrála Dělnická tělocvičná jednota v Polné v sále u Rákosníků veselohru Karly Lučanské Zavadilka vdává dceru v režii Adolfa Šejstala.
Jak jsem uvedl již výše, mimo „Jiřího Poděbradského“ , FDTJ a KSČ působilo v Polné mnoho dalších divadelních souborů, kterým se budu věnovat v následující časti.
V roce 1919 obnovil po světové válce divadelní činnost odbor Katolické jednoty, kdy 26. 10. 1919 uvedl veselohru A. Dostála od „Starého k mladému posvícení“, v režii F. Šotoly. Představení se konalo v sále U Volků ( Husovo náměstí č. 45 ). Od roku 1924 se také hrálo v sále u Josefa Motyčky ( Husovo náměstí č.35 ). V letech 1932 – 38 na Zápeklí u Rákosníků. Soubor také někdy vystupoval pod hlavičkou Jednoty československého Orla. Režisérem souborů byl až do roku 1930 F. Šotola. Na jeho místo poté nastoupili Bohuslav Kaplan, který režíroval 10 her, Karel Hladký, který režíroval 5 her, František Šic, režíroval 3 hry a František Fabík, Jan Havelka spolu s Františkem Klímou režírovali 2 hry. V tomto souboru v letech 1919 -1938 účinkovalo dle dochovaných plakátů celkem 173 herců, z nichž nejčastěji hráli: A. Bernardová (14), L. Bělohlávková (9), Josef Coufal (11), M. Coufalová (5), Cyril Čada (5), Josef Činčera (10), Růžena Drbalová (13), František Fabík (6), Žofie Tabáková (6), A. Flesarová (20), Marie Filová (5), Jan Havelka (17), Marie Hladká (6), Karel Hladký (9), V. Havlíček (6), A. Horáčková (5), Arnošt Kaplan (13), Bohuslav Kaplan(31), Oldřich Kaplan (16), Jiřina Kaplanová (6), Josef Klement (7), Bohuslav Koumar (8), V. Lišák (5), V. Minář(7), František Mráz (9), Jan Neubauer (10), Aloisie Nováková – Kaplanová (8), Josef Oberreiter (10), J. Pejchal (5), Františka Procházková (26), Václav Řezníček (33), Antonín Skočdopole (11), Marie Skočdopolová – Bártová (12), Jan Smejkal (5), Františka Smejkalová (23), Karel Sobotka (11), Marie Streichsbierová (17), Anastázie Šejstalová (5), František Šic (15), Marie Šicová – Hájková (14), M. Škoudlínová (7), František Šotola (48), Václav Šotola (6), Ota Šrámek (14), František Šrůtka (14), Vincenc Šrůtka (5), Karel Štohanzl (22), Karla Štohanzlová – Frolíková (10), Antonín Urban (6), Anna Vlková (9), Karel Vomela (6).
Obecenstvu se vycházelo vstříc většinou lacinými fraškami a sentimentálními hrami se zpěvy. Musíme však vzít na vědomí, že soubor měl malé jeviště a na dokonalejší vybavení mu scházely prostředky. Nejčastěji byly uváděni hry: A. Bognera Cikánština pomsta, Dořino štěstí, Pytlák Martin, Paní revírníková a její Tony, Dořina smrt, Neštěstím k blahobytu, Úděl sirotků, Cikánův slib, Cikánova láska, Cikánova vděčnost, Pytlákova žena, Černé jezero. Dále to byly hry J. Baldy Růže z hor, Hloupé děvče z naší vesnice, Slečinka s mikádem, Tři dcerušky na vdávání, hry Antonína Šímy Nezvedená Lída, Kráska ze Slovače, Děvče bez domova, hry K. Fořta Kouzlo mládí, Matčino srdce.
Poněkud vyšší úroveň mělo několik her divadelních klasiků: J. L. Turnovského Staří blázni, A. Lokaye Kandidáti ženitby, A. Zschodského Krásná Sidonie.
Tento soubor v letech 1919 – 1938 uvedl celkem 81 divadelních představení v Polné a třikrát hostoval v nedaleké Přibyslavi.
Od 11.ledna 1920 do listopadu 1933 v Polné také ochotnicky hraje Živnostenská strana a její dorost. Jediným dokladem o této činnosti jsou bohužel pouze divadelní plakáty, ze kterých se lze dozvědět, že soubor nastudoval 16 her, z nichž 4 byly reprízovány. Soubor vystupoval v sále „ U Slovana“ , v hostince Rudolfa Rákosníka na Zápeklí a u Karásků (Husovo náměstí č. 45). V průběhu činnosti souboru se v něm vystřídalo 105 účinkujících, z toto více než polovina účinkovala pouze jednou a 24 členů 2krát. Více než 4krát účinkovali: Bohumír Führich (5), Antonín Hájek (5), František Jozl (10), Bohuslav Kaplan (8), L. Ludvíková (5), Jindřich Procházka (5), F. Procházková (6), M. Procházková (5), Anna Pernická (8), B. Skořepa (7), Vojtěch Sázavský (5), František Šotola (7). Je zajímavé, že více jak polovina herců byla součastně členy souborů „Jiří Poděbradský“. V repertoáru byly v naprosté většině nenáročné kusy, jako například veselohry Jaroslava Rudolfa Dědečkovy housle, Na kozlanském kropáči a Kozlanská garda. Dále to byla hra Kamila Nováka Firma ves a koníček, hra Viktora Fraňka Žabičky pana profesora. Tyto hry si mohly klást jedině za cíl pobavit obecenstvo. V režii se vystřídali Václav Biňovec, František Coufal, František Jozl, Bedřich Kracík, Jaroslav Meloun, Václav Meloun, Karel Svoboda, Leopold Schäfer a Adolf Wollmann st..
V menší míře nebo výjimečně hrály za první republiky také jiné polenské instituce. Tělocvičná jednota Sokol sehrála 1. května 1919 v sále U Slovana dvě jednoaktovky: P. M. Maldocha Pensionát paní Borové a R. Bracca Není nad počestnost. Dále soubor uvedl 8. září 1919 komedii E. A. a Hary Pultonových Nioba. 20. a 21. března 1920 uvedli hru z dob francouzské revoluce od S. Michaelise Revoluční svatba.
Kroužek přátel četby při Husově knihovně pořádal 28. srpna 1921 divadelní večer s aktovkou F. X. Svobody Poupě a hrou Rukavička od neuvedeného autora.
Národní jednota Pošumavská sehrála 24. a 25. března 1922 činohru R. Pohorské na námět Boženy Němcové, Babička. Tato hra byla hrána ve prospěch pamětní desky spisovatelky Boženy Němcové. Následně na to 29. května 1924 NJP oslavuje 40. výročí svého trvání. Při této příležitosti bylo sehráno drama F. A. Šuberta Žně v režii A. Kocourka. Účinkovali ve směs členové spolku „Jiří Poděbradský“.
Pět divadelních her také uvedla Československá strana národně socialistická. 1. května 1925 v sále U Volků (Husovo náměstí č. 45) je uváděno Hlavatého sociální drama Zlatý bůh v režii V. Baláta. 11. června 1925 je uvedeno Štolbovo Vodní družstvo. 22. prosince 1928 drama o třech dějstvích od J. M. Šafaříka Legionář Lauc v režii F. Hodra. 10. března 1929 žertovná hra o třech dějstvích Hanzi Procházka, autor neznámý. 1. května 1929 je uvedeno drama E. Hegnera Průboj. Herecký soubor tvořili převážně členové této politické strany.
Velice zajímavé vystoupení se konalo na Silvestra 1927, kdy je v Polné po dvaceti letech uvedena výpravná hra s baletem 20.000 mil pod Špačkovým rybníkem. Autorem této hry je polenský rodák Břetislav Rérych. Hru uvedl v sále U Slovana Klub československých turistů v Polné. Za režie autora, balet vedl B. Novotný.
Zbor dobrovolných hasičů uvedl v režii Bohuslava Fišera 1. dubna 1920 obraz z hasičského života Jaroslava Makuše pod názvem Na pomoc!. 26. března 1933 v rámci oslav 60. výročí založení sboru byla uvedena hra A. Labuti Helmice bez poskvrny. Při obou divadelních představení se jako herci uplatnili členové různých polenských divadelních souborů.
Dramatický odbor církve československé sehrál 17. listopadu 1935 u Rákosníků veselohru Karla Baláka Anton, nezlob se! v režii Jindřicha Procházky.
Pět her nastudovaly také polenské odbočky Svazu armády v záloze a Československé obce legionářské. 1. a 2. května 1936 to byla Langrova Jízdní hlídka. 14. března 1937 obraz Václava Hynka z 1. světové války Komu jsme sloužili?. Opět 1. května 1937 byla uvedena opereta M. Šimáčka a R. Freye Tajná láska, ta mne trápí….27. října 1938 soubor uvádí hru Viléma Vlčka Dobří lidé. Na konec roku, 12. prosince, je připravena veselohra z mysliveckého prostředí od Kamila Nováka s hudbou E. Starého Není Zajíček jako Zajíček. První čtyři hry byly uvedeny v sále U Slovana, poslední u Rákosníků. Režii měl dvakrát F. Šotola, třikrát F.Báča, scénu vypravil Adolf Šejstal.
V letech 1921 až 1938 je doloženo šestnáct dětských divadelních představení pořádaných většinou měšťanskými školami. 15. a 16. ledna 1921 to byla hra Q. Maria Vyskočila Kralevic Václav. O šest let později 18. prosince 1927 hra F. Kňourka Štědrý den po pěti letech v režii A. Kocourka. Již příští jaro, 24. a 25.března 1928, je uvedena hra V. B. Plumlovské Sněhurka. O dva roky později, 5. a 6. dubna 1930, hra J. Toncové – Mettlerové Pro princeznu Svobodu. Ještě téhož roku, 29. června 1930, je uvedena Štolbova Zlatá rybka, kterou režíroval B. Fišer. 2. května 1937 bylo sehráno představení Dvě Maričky ve prospěch rozhlasového zařízení do tříd. K Svátku matek, 8. května 1938, byla uvedena hra Maminčino srdce.
Tři dětská divadelní představení hrálo žactvo Sokola. 3. a 4. února 1923 to byla pohádka J. Berana a R. Robla Hastrman v režii A. Kocourka. Hra byla uváděna ve prospěch stavby tělocvičny. Následující rok, 28. října 1924, žactvo vystupuje s hrou J. Průchy Čarovný proutek. Za rok nato, 27. a 28. října 1925, uvádí hru A. Fischerové – Kučerové Když hračky oživnou.
Od poloviny dvacátých let přijížděla do Polné na prázdniny zdravotní kolonie Červeného kříže z Prahy – Hradčan na doporučení polenského rodáka MUDr. Bohumila Klusáčka, který tehdy také často v Polné pohostinsky vystupoval v souboru „Jiří Poděbradský“. Zachovaly se plakáty na čtyři její akademie, které měly na programu i dětské divadlo. První akademie se konala 15. srpna 1925, kdy děti předvedou žert o jednom jednání V. Krylova Vnučka. 13. srpna 1927 předvedou veselohru o třech jednáních S. K. Macháčka Ženichové. 9. srpna 1930 to je aktovka Perníková chaloupka a hra K. Drimla Dětský cirkus. 13. srpna 1932 je uvedena aktovka V ordinaci. Všechna tato představení se konala v sále U Slovana.
23. prosince 1927 byla sehrána u Rákosníků pohádková veselohra J. Průchy Krakonošova medicína, kterou pořádala církev československá.