AS 2003, č. 1, s. 11 - 12, Roman Černík.
Československé Nadělení 2002
(Zpráva o 8. ročníku nesoutěžní přehlídky a dílny studentského a jiného mladého divadla - Nadělení 2002 Brno - Lužánky)
Brněnské Centrum volného času v Lužánkách - jeho Středisko dramatické výchovy ve spolupráci se Středoškolskou divadelní společností KŠANDY se již od počátku devadesátých let soustavně věnuje nabízení otevřeného prostoru pro pracovní setkávání souborů a tvůrců dětského a mladého divadla. Konec školního roku a počátek léta bývá při Brnkání otevřen především dětem, předvánoční Nadělení je pak především velmi svobodnou tribunou pro divadelní opusy teenagerů. Nejinak tomu bylo (již po osmé!) i první prosincový víkend 2002.
Šestnáct inscenací spolu se svými tvůrci, hosty festivalu, studenty brněnských škol a lektory seminářů (většinou studenti a učitelé uměleckých škol z Brna, Banské Bystrice a Plzně, také mladí inspirativní praktici divadla, lektoři dramatické výchovy z různých volnočasových center), ale i řada viditelně spokojených diváků, ti všichni na tři dny okupovali dnem i nocí velmi pohostinné Lužánky, divadlo Barku i učebny JAMU.
Jak už je při Nadělení tradicí, nejde jen o přehlídku, ale jedním z cílů festivalu je vytvoření platformy pro prosté lidské setkávání a výměnu zkušeností, či „jen“ obyčejné navázání nových přátelství. Přehlídku otevírá společný masový happening, účastníci mají možnost v průběhu přehlídky se vzájemně potkávat v seminářích propojených, také tradičně, jedním společným tématem (letos: Lidé, země, doba), jež provází celý ročník Nadělení. K Nadělení patří také diskusní setkávání už po čtvrté moderované studenty Ateliéru dramatické výchovy Západočeské univerzity v Plzni.
Důležitou inspirací, kterou začalo Nadělení v posledních ročnících nabízet, je potkávání s inscenacemi a tvůrci ze zahraničí (v Brně už uvítali například Maďary, Poláky, Rakušany). Letošní hosté byli specifičtí: slovenské soubory se svými představeními tvořily jednu čtvrtinu programu (soubory do Brna dorazily z Nitry, Martina a Bratislavy). Pro někoho už to emocionálně a zkušenostně byla cizina, pro jiné to ještě bylo „naše“, ale inspirace nabídli Slováci rozhodně dostatek. Především poctivost divadelní práce byla určitě pro české a moravské soubory silný příkladem. Všechny slovenské inscenace se vyznačovaly promyšlenou a osobitou dramaturgií (chytrá a hercům ušitá dramatizace Román o Tristanovi a Izoldě bratislavského souboru Gong, osobitá aktualizace Žaloby a žerty podle Hanse Sachse, který nabídla na Nadělení martinská Aréna, ale především autorský až filosofický jevištní esej o manipulaci, hledání smyslu života s archetypálními postavami Stvořitele a Smrti v důvěryhodném provedení martinského dětského souboru Kamarát Spolu na dně), divadelním viděním (Gong, Kamarát), hereckou technikou (všichni Slováci se jí v Brně v dobrém předvedli) a také formou - především zajímavou ucelenou a nenáhodnou scénografií (bezesporu opět Gong, ale i nitranská Dieta se svým kusem A čo ja, miláčik?). Z pohledu zúčastněného pozorovatele je právě míra zvládnutí divadelního řemesla, pokud možno všech jeho složek, od práce s textem, až po ovládání těla v tanci, či chůzi na chůdách, ústřední zprávou, jež o sobě Slováci do Brna přivezli. Trochu lapidárně: „nejen hrát si, ale hrát“.
Motiv hry, možná spíš pohrávání by mohl být společným rysem většiny reflexí domácích představení (a nehanlivě - snad jen slovo zahrávání by diváku vešlo na mysl při pokusu o představení Sen noci svatojánské pražského souboru Noční můra z Klikovky). Pohrávání s literárními texty nabídly soubory z Vyškova (Trdla: Lakomá Barka), z brněnského Labyrintu (Plán B: Vdáváme matku), či v minulých letech na Nadělení velmi úspěšné Prkno z Veverské Bítýšky (Pán Bůh s námi, je tu Cami!) nebo poetický Modrý pták ze Žďáru nad Sázavou (Jsou dva různé). Vedle textů težících spíše z humorného nadhledu, pohrávání si s ironií, nadsázkou, či jazykem je jistě užitečné vyzdvihnout pokus o ideově silný a dramaturgicky komplikovaný text Daniely Fischerové Báj, k jehož naplnění se statečně pokusil dojít Divadelní soubor gymnázia z Nového Strašecí. Pokusem o autorskou dramatizaci ... a konec, hru nad závažným tématem nabídl i další z domácích, lužánecký soubor Kšandy I.
Hra je základem pro improvizační akce, se kterými se diváci mohli několikrát potkat. Třeba v ještě málo zvládnuté a poněkud zbytečně agresivní podobě Nikdo vejce nikdy malomocné hmatem prezentované souborem Semínko z Kopřivnice, či u brněnského Útulku č.29 v podobě velmi otevřené Mluvím s tebou ač jsi nebo nejsi byť i tady ještě málo zkušenými performery naplněné. Improvizace obou zmíněných souborů čeká hodně práce především s pointováním a rytmizováním jednotlivých výstupů. To že improvizace a svobodné hledání tvaru může být pravou cestou ukázala představení Loutka (Cyranovy boty z domácích Lužánek) a autorská koláž z Prevértových textů Jak jsem potkal pštrosa (ostravské Dividlo - Áčko, také nabídnutá ukázka druhého z dividlových oddílů - Bráškové: Postel nabídla osobitou cestu s improvizací). Právě v Loutce - pohybovém představení nabídnutém souborem integrujícím do jedné party zdravé děti s dětmi s různým fyzickým postižením - se názorně ukázalo, že lze i u této věkové kategorie vyjít z poučení a adekvátního zvládnutí současných divadelních postupů a pak nabídnout divákům skutečně silný estetický zážitek.
Protože autor těchto řádek je poměrně vytrvalým účastníkem Nadělení, dovoluje si v souvislosti s letošním ročníkem pojmenovat klíčovou devizu letošního ročníku. Tou je pro něj bezesporu šance nabídnout mladým divadelním hledačům v nesoutěžní a otevřené atmosféře svou práci, nést za ní v diváckých reflexích (kromě diskusí se diváci bezprostředně vyjadřují na velkých panelech, a jsou to někdy ostré trefy) odpovědnost i možnost tříbit si vlastní myšlení o divadle v otevřených, ale věcných diskusích. Ale to není na Nadělení nic nového, tak to tu běží už osm let a není divu že organizátoři pravidelně musí několik souborů z kapacitních důvodů odmítnout.
Pro nadcházející rok uvažuje ARTAMA o uspořádání národní postupové přehlídky pro studentské divadlo, jejím budoucím organizátorům (Nadělení samo chce dále zůstat důrazně nesoutěžní) by jistě lužánečtí mohli, díky svým zkušenostem, nabídnout ku pomoci nejednu cennou radu či nápad.
Roman Černík
(Zpráva o 8. ročníku nesoutěžní přehlídky a dílny studentského a jiného mladého divadla - Nadělení 2002 Brno - Lužánky)
Brněnské Centrum volného času v Lužánkách - jeho Středisko dramatické výchovy ve spolupráci se Středoškolskou divadelní společností KŠANDY se již od počátku devadesátých let soustavně věnuje nabízení otevřeného prostoru pro pracovní setkávání souborů a tvůrců dětského a mladého divadla. Konec školního roku a počátek léta bývá při Brnkání otevřen především dětem, předvánoční Nadělení je pak především velmi svobodnou tribunou pro divadelní opusy teenagerů. Nejinak tomu bylo (již po osmé!) i první prosincový víkend 2002.
Šestnáct inscenací spolu se svými tvůrci, hosty festivalu, studenty brněnských škol a lektory seminářů (většinou studenti a učitelé uměleckých škol z Brna, Banské Bystrice a Plzně, také mladí inspirativní praktici divadla, lektoři dramatické výchovy z různých volnočasových center), ale i řada viditelně spokojených diváků, ti všichni na tři dny okupovali dnem i nocí velmi pohostinné Lužánky, divadlo Barku i učebny JAMU.
Jak už je při Nadělení tradicí, nejde jen o přehlídku, ale jedním z cílů festivalu je vytvoření platformy pro prosté lidské setkávání a výměnu zkušeností, či „jen“ obyčejné navázání nových přátelství. Přehlídku otevírá společný masový happening, účastníci mají možnost v průběhu přehlídky se vzájemně potkávat v seminářích propojených, také tradičně, jedním společným tématem (letos: Lidé, země, doba), jež provází celý ročník Nadělení. K Nadělení patří také diskusní setkávání už po čtvrté moderované studenty Ateliéru dramatické výchovy Západočeské univerzity v Plzni.
Důležitou inspirací, kterou začalo Nadělení v posledních ročnících nabízet, je potkávání s inscenacemi a tvůrci ze zahraničí (v Brně už uvítali například Maďary, Poláky, Rakušany). Letošní hosté byli specifičtí: slovenské soubory se svými představeními tvořily jednu čtvrtinu programu (soubory do Brna dorazily z Nitry, Martina a Bratislavy). Pro někoho už to emocionálně a zkušenostně byla cizina, pro jiné to ještě bylo „naše“, ale inspirace nabídli Slováci rozhodně dostatek. Především poctivost divadelní práce byla určitě pro české a moravské soubory silný příkladem. Všechny slovenské inscenace se vyznačovaly promyšlenou a osobitou dramaturgií (chytrá a hercům ušitá dramatizace Román o Tristanovi a Izoldě bratislavského souboru Gong, osobitá aktualizace Žaloby a žerty podle Hanse Sachse, který nabídla na Nadělení martinská Aréna, ale především autorský až filosofický jevištní esej o manipulaci, hledání smyslu života s archetypálními postavami Stvořitele a Smrti v důvěryhodném provedení martinského dětského souboru Kamarát Spolu na dně), divadelním viděním (Gong, Kamarát), hereckou technikou (všichni Slováci se jí v Brně v dobrém předvedli) a také formou - především zajímavou ucelenou a nenáhodnou scénografií (bezesporu opět Gong, ale i nitranská Dieta se svým kusem A čo ja, miláčik?). Z pohledu zúčastněného pozorovatele je právě míra zvládnutí divadelního řemesla, pokud možno všech jeho složek, od práce s textem, až po ovládání těla v tanci, či chůzi na chůdách, ústřední zprávou, jež o sobě Slováci do Brna přivezli. Trochu lapidárně: „nejen hrát si, ale hrát“.
Motiv hry, možná spíš pohrávání by mohl být společným rysem většiny reflexí domácích představení (a nehanlivě - snad jen slovo zahrávání by diváku vešlo na mysl při pokusu o představení Sen noci svatojánské pražského souboru Noční můra z Klikovky). Pohrávání s literárními texty nabídly soubory z Vyškova (Trdla: Lakomá Barka), z brněnského Labyrintu (Plán B: Vdáváme matku), či v minulých letech na Nadělení velmi úspěšné Prkno z Veverské Bítýšky (Pán Bůh s námi, je tu Cami!) nebo poetický Modrý pták ze Žďáru nad Sázavou (Jsou dva různé). Vedle textů težících spíše z humorného nadhledu, pohrávání si s ironií, nadsázkou, či jazykem je jistě užitečné vyzdvihnout pokus o ideově silný a dramaturgicky komplikovaný text Daniely Fischerové Báj, k jehož naplnění se statečně pokusil dojít Divadelní soubor gymnázia z Nového Strašecí. Pokusem o autorskou dramatizaci ... a konec, hru nad závažným tématem nabídl i další z domácích, lužánecký soubor Kšandy I.
Hra je základem pro improvizační akce, se kterými se diváci mohli několikrát potkat. Třeba v ještě málo zvládnuté a poněkud zbytečně agresivní podobě Nikdo vejce nikdy malomocné hmatem prezentované souborem Semínko z Kopřivnice, či u brněnského Útulku č.29 v podobě velmi otevřené Mluvím s tebou ač jsi nebo nejsi byť i tady ještě málo zkušenými performery naplněné. Improvizace obou zmíněných souborů čeká hodně práce především s pointováním a rytmizováním jednotlivých výstupů. To že improvizace a svobodné hledání tvaru může být pravou cestou ukázala představení Loutka (Cyranovy boty z domácích Lužánek) a autorská koláž z Prevértových textů Jak jsem potkal pštrosa (ostravské Dividlo - Áčko, také nabídnutá ukázka druhého z dividlových oddílů - Bráškové: Postel nabídla osobitou cestu s improvizací). Právě v Loutce - pohybovém představení nabídnutém souborem integrujícím do jedné party zdravé děti s dětmi s různým fyzickým postižením - se názorně ukázalo, že lze i u této věkové kategorie vyjít z poučení a adekvátního zvládnutí současných divadelních postupů a pak nabídnout divákům skutečně silný estetický zážitek.
Protože autor těchto řádek je poměrně vytrvalým účastníkem Nadělení, dovoluje si v souvislosti s letošním ročníkem pojmenovat klíčovou devizu letošního ročníku. Tou je pro něj bezesporu šance nabídnout mladým divadelním hledačům v nesoutěžní a otevřené atmosféře svou práci, nést za ní v diváckých reflexích (kromě diskusí se diváci bezprostředně vyjadřují na velkých panelech, a jsou to někdy ostré trefy) odpovědnost i možnost tříbit si vlastní myšlení o divadle v otevřených, ale věcných diskusích. Ale to není na Nadělení nic nového, tak to tu běží už osm let a není divu že organizátoři pravidelně musí několik souborů z kapacitních důvodů odmítnout.
Pro nadcházející rok uvažuje ARTAMA o uspořádání národní postupové přehlídky pro studentské divadlo, jejím budoucím organizátorům (Nadělení samo chce dále zůstat důrazně nesoutěžní) by jistě lužánečtí mohli, díky svým zkušenostem, nabídnout ku pomoci nejednu cennou radu či nápad.
Roman Černík
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.