Valašské Meziříčí - Moravský festival poezie - citace
Môžem o sebe čo to nahovořit, ale som básnik na voľnej nohe. Ale básnik potrebuje skôr voľnú ruku. Tak neviem… Moja duša je aj tak ušliapnutá chudinka, takže veľa nehovorí.
Ján Buzássy, zpravodaj 2/1995
Najprv som recitovala, neskôr organizovala amatérský umelecký prednes na Slovensku v Osvětovém ústave (Národné osvetové centrum), potom som působila v redakci Javiska a v súčasnosti působím na VŠMU v Branislave. Z toho je vidieť, že poézia a práca s ňou napĺňa nielen moju dušu a ducha, ale aj sýti a šatí moje telo.
Mgr. Jaroslava Čajková, zpravodaj 2/1995
Ve Valašském Meziříčí jsem doma a tak sem jezdím asi ještě o poznání radši, než mí kolegové v porotě. A mám jedno velké štěstí, ale nejsem v porotě sama, práce a hobby jsou pro mě téměř jedno a totéž.
PhDr. Dagmar Jaklová, zpravodaj 2/1995
Jako režisérka Českosloúvenského rozhlasu jsem bývala některými kolegy označována za „režisérku pětek poezie“ (rozuměj pětiminutových pořadů poezie), což bylo míněno poněkud urážlivě, ale já to brala jako poctu. Jak bych to také jako recitátorka a porotkyně takového festivalu jako MFP mohla brát?
Mgr. Hana Kofránková, zpravodaj 2/1995
Dnes je možný jakýkoliv styl – nikdo se nepozastavuje nad pojetím, poezie není strnulost a každý ji dělá podle svého. Čas setřel opovážlivost spojit poezii s gestem, pohybem, hlasovou deformací, repeticí a podobně. Text si člověk sám instrumentuje, vytváří prostředky a stanoví cíle.
PhDr. Mirek Kovářík, zpravodaj 2/1995
Učím teorii literatury a pokouším se kromě jiného svým studentům ukázat, že se báseň, je-li dobrá, neskládá jen z náhodně poskládaných slovíček, ale že má jakýsi řád. Poslouchám-li přednášenou poezii, pak tom kromě jiných požitků považuji za způsob, jak sama sebe doučit. Jsem rád, jestliže se teorie propojí s praxí, ale jsem stejně tak rád, když mi recitátor dokáže, že tomu tak nemusí být. Obojí může být dobré.
PhDr. Ivan Němec, zpravodaj 2/1995
Kolikrát jsem ve Valmezu zúčastnil, se už raději neodvažuji počítat, ale na každý pád jsem tu častěji stál se sevřeným žaludkem na pódiu, než seděl za porotcovským stolkem jako letos. Schopnost tvořit je pro mne jedna z nejúžasnějších věcí na člověku.
Ing. Libor Vacek, zpravodaj 2/1995
Pretože som v časoch svojej recitátorském mladosti vytrvalo recitoval prózu a na MFP sa vtedy súťažilo výlučne v přednese poézie, nemal som šancu sa sem prebojovať. Všetci poetickí kolegovia mi rozprávali o fantastickej atmosfére, ktorú môžem ochutnať aspoň teraz. A č osa týka môjho curiculum vitae, za všetko, čo je vo mne dobré, vďačím umeleckému prednesu.
PhDr. Peter Zemaník, zpravodaj 2/1995
V úvodním kole obou kategorií jsme slyšeli tvorbu 43 autorů, s mírnou převahou prozaiků. Volba tu nevykazovala žádné zřetelné těžiště; menší zastoupení našla cizí klasika ve prospěch novodobých zahraničních autorů, občas i poměrně objevných. Téměř chyběli reprezentanti Německa, Francie nebo Itálie a zástupci moderny přelomu století, zatímco k textovým raritám náležel eskymácký folklór nebo romská produkce. Z domácí oblasti zřetelně převažovali spisovatelé meziváleční. Nikoli poprvé byla nápadná absence našich tvůrců 19. století a též lákavých impresionistů, symbolistů nebo dekadentů. Zkrátka nepřišla poezie ani próza posledních desetiletí, pominuta však zůstala disidentská a exilová, a to včetně jindy vehledávaných jmen J. Koláře, I. Diviše a I. Wernische, písničkářů apod. Dramaturgickým oživením se stala ukázka z odkazu J. A. Komenského nebo slovácká lidová tvořivost.
PhDr. Vít Závodský, Amatérská scéna 1/1996
Ján Buzássy, zpravodaj 2/1995
Najprv som recitovala, neskôr organizovala amatérský umelecký prednes na Slovensku v Osvětovém ústave (Národné osvetové centrum), potom som působila v redakci Javiska a v súčasnosti působím na VŠMU v Branislave. Z toho je vidieť, že poézia a práca s ňou napĺňa nielen moju dušu a ducha, ale aj sýti a šatí moje telo.
Mgr. Jaroslava Čajková, zpravodaj 2/1995
Ve Valašském Meziříčí jsem doma a tak sem jezdím asi ještě o poznání radši, než mí kolegové v porotě. A mám jedno velké štěstí, ale nejsem v porotě sama, práce a hobby jsou pro mě téměř jedno a totéž.
PhDr. Dagmar Jaklová, zpravodaj 2/1995
Jako režisérka Českosloúvenského rozhlasu jsem bývala některými kolegy označována za „režisérku pětek poezie“ (rozuměj pětiminutových pořadů poezie), což bylo míněno poněkud urážlivě, ale já to brala jako poctu. Jak bych to také jako recitátorka a porotkyně takového festivalu jako MFP mohla brát?
Mgr. Hana Kofránková, zpravodaj 2/1995
Dnes je možný jakýkoliv styl – nikdo se nepozastavuje nad pojetím, poezie není strnulost a každý ji dělá podle svého. Čas setřel opovážlivost spojit poezii s gestem, pohybem, hlasovou deformací, repeticí a podobně. Text si člověk sám instrumentuje, vytváří prostředky a stanoví cíle.
PhDr. Mirek Kovářík, zpravodaj 2/1995
Učím teorii literatury a pokouším se kromě jiného svým studentům ukázat, že se báseň, je-li dobrá, neskládá jen z náhodně poskládaných slovíček, ale že má jakýsi řád. Poslouchám-li přednášenou poezii, pak tom kromě jiných požitků považuji za způsob, jak sama sebe doučit. Jsem rád, jestliže se teorie propojí s praxí, ale jsem stejně tak rád, když mi recitátor dokáže, že tomu tak nemusí být. Obojí může být dobré.
PhDr. Ivan Němec, zpravodaj 2/1995
Kolikrát jsem ve Valmezu zúčastnil, se už raději neodvažuji počítat, ale na každý pád jsem tu častěji stál se sevřeným žaludkem na pódiu, než seděl za porotcovským stolkem jako letos. Schopnost tvořit je pro mne jedna z nejúžasnějších věcí na člověku.
Ing. Libor Vacek, zpravodaj 2/1995
Pretože som v časoch svojej recitátorském mladosti vytrvalo recitoval prózu a na MFP sa vtedy súťažilo výlučne v přednese poézie, nemal som šancu sa sem prebojovať. Všetci poetickí kolegovia mi rozprávali o fantastickej atmosfére, ktorú môžem ochutnať aspoň teraz. A č osa týka môjho curiculum vitae, za všetko, čo je vo mne dobré, vďačím umeleckému prednesu.
PhDr. Peter Zemaník, zpravodaj 2/1995
V úvodním kole obou kategorií jsme slyšeli tvorbu 43 autorů, s mírnou převahou prozaiků. Volba tu nevykazovala žádné zřetelné těžiště; menší zastoupení našla cizí klasika ve prospěch novodobých zahraničních autorů, občas i poměrně objevných. Téměř chyběli reprezentanti Německa, Francie nebo Itálie a zástupci moderny přelomu století, zatímco k textovým raritám náležel eskymácký folklór nebo romská produkce. Z domácí oblasti zřetelně převažovali spisovatelé meziváleční. Nikoli poprvé byla nápadná absence našich tvůrců 19. století a též lákavých impresionistů, symbolistů nebo dekadentů. Zkrátka nepřišla poezie ani próza posledních desetiletí, pominuta však zůstala disidentská a exilová, a to včetně jindy vehledávaných jmen J. Koláře, I. Diviše a I. Wernische, písničkářů apod. Dramaturgickým oživením se stala ukázka z odkazu J. A. Komenského nebo slovácká lidová tvořivost.
PhDr. Vít Závodský, Amatérská scéna 1/1996
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.