Moravský festival poezie – O štít města Valašské Meziříčí 1989, citace

Dosti výrazným rysem letošního jubilejního ročníku je skutečnost, že poměrně značná část soutěžících využila změny propozic a zvolila pro první kolo prozaický text. Z dramaturgického hlediska je rovněž nápadný jistý odklon od současné sovětské poezie a naopak hledání v dosud méně prozkoumané etapě modernistických směrů přelomu století.
PhDr. Vít Závodský zpravodaj 4/1989

Z almanachu 25 - Moravský festival poezie Valašské Meziříčí 1964 - 1989

„Chtěli jsme ukázat na toto: Že totiž poezie není jen do knih uzavřený soubor básnických výtvorů, ba že to vůbec není nic hotového a ukončeného, nic jen literárního a sloužícího jako ornament svátečních chvil. Ta poezie totiž, která je v knihách, je jen viditelným a zjevným výrazem faktu, že poezie je zde, že je přítomna ve světě jako jeden ze základních procesů lidského života. Psaná poezie básníků, kterou tak často a tak mylně pokládáme za poezii jedinou, je ve skutečnosti pouhou připomínkou poezie jako aspektu lidství, jako stálé funkce lidského ducha. Poezie je nutnost a nezbytí a žádná lidská bytost nemůže žít mimo podmínku poezií danou, nemůže žít hodnotově mimo tuto podmínku, ba nemůže žít jako lidská bytost vůbec. Jak to a proč? Protože poezie je jeden ze základních způsobů lidského osvojování světa, a básníci nejsou nic jiného než osobnosti zvlášť nadané právě k tomuto osvojování světa, k tomuto způsobu, k této formě lidského sebeuskutečňování. Poezie je jedna z těch elementárních potencí, jimiž realizujeme své lidství – a my se sice můžeme této své přirozené mohutnosti vzdát, lépe řečeno můžeme se jí zpronevěřit, ovšem jen za tu cenu, že právě jako lidské bytosti zůstaneme kusí a neúplní, v jednom podstatném směru prázdní a bezbranní.“
Tato slova z připravované knihy rozhlasových proslovů zemřelého překladatele, spisovatele, literárního vědce a editora Emanuela Frynty zdají se mi zvlášť případná pro pochopení, čím se za svou čtvrtstoletou existenci stal Moravský festival poezie, konaný každoročně ve Valašském Meziříčí. Už samo město a jeho okolí, vše, co se kolem festivalu děje, ti, kteří ho organizují, ti, kteří na něj přijíždějí, ti, kteří na něm recitují, zkrátka všichni, kdo tvoří jeho pospolitost, kdo se touží setkat a vzájemně si naslouchat, vytvářejí právě takto pochopenou poezii. Řečeno ještě jinak: udržují povědomí jedné ze základních hodnot lidského bytí…
PhDr. Vladimír Justl

Valašské Meziříčí bylo, je a bude pro mne stále spojeno s krásnými zážitky recitačními, s krásným i hrozným mrazením v zádech ať při bodování nebo tehdy, když jsem polykala slzičky a stála na pódiu jako vítězka. Nehty zaryté do dlaní, zatajený dech při recitaci Hanky Kofránkové, strašný pocit, že jsem zapomněla text, kamarádi, dobří lidé – to všechno byl Valme. Vlastně je, protože věřím, že dobří lidé, poezie a třeba i výborné koláče z cukrárny na náměstí jsou u vás pořád.
Hana Babíková – Tesařová, Srbská Kamenice

MFP považujem za fantastickú příležitost utvrdiť sa v tom, aká je sila poezie a priateľstva a vôbec nepreženiem, keď poviem, že ma k nemu viažu skutočne krásne spomienky. Možnosť porovnať, jako sa recituje na Slovensku a v Čechách, možnosť počuť vrcholné výkony nášup uměleckého prednesu, stretnúť sa s ľuďmi, ktorí neprišli len formálne, ale ktorých priviedol skutečný záujem a nadšenie Mirčo počuť, vidieť, a poučiť sa – to všetko bolo pre mňa dobrou školou.
Dana Bobocká, Podolie

Mohol bysom napásat, že do Valašského Meziříčí chodík kvůli poézii, ale nebola by to celkom pravda. Chodím tam kvůli účastníkom a usporriadateľom, teda kvůli ľuďom. Dobrej poezie bolo za posledných tritisíc rokov napísanej mnoho. Ale dobrých ľudí, bojím sa, ubúda. Tam, kde sa ešte vyskytujú, chodím jako na pútnické siesta, kde sa čistým dušiam občas zjavuje i poézia.
Ján Buzássy, Bratislava

Festival pro mne byl tenkrát na začátku začátkem. Jednak jsem na tom začátku byl a taky jsem tam tehdy začínal s přednesem. Bylo to krásné a bylo tam krásně. Vždycky. A pořád víc mi to splývá s verši Oldřich Mikuláška … podzime, v zemi moravské … javor u lesa a jantarový šperk…
A byli tam lidé, kteří dnes už bohužel nejsou, byli tam lidé, kteří pořád jsou a které jsme měl a mám rád, i když se s nimi nevídám nebo vídám zřidka. A nikdy tam nešlo jen o poezii, hodnocenou od jedničky do desítky. Mnohem víc se v těch podzimních dnech vznášela nad líbezným Valašskem poezie života, pocit, že se vzájemně potřebujeme. A proto se k vám asi lidé vracejí. Aspoň v myšlenkách.
Petr Horák, Praha

Zatím se mi podařilo zúčastnit se MFP dvakrát. Ale určitě přijedu znovu, jen co mi to provoz v divadle dovolí. Neboť MFP je pro mne nejen jedinečnou konfrontací českého a slovenského uměleckého přednesu, ale především krásným setkáním těch milých bláznů, zapálených pro věc poezie.
Marta Hrachovinová, Praha

MFP jsem se zúčastnila od jeho druhého ročníku. A pak řadu let každoročně. Jezdila jsem do Valašského Meziříčí moc ráda. Měla jsem tam řadu milých přátel, už jsme se znali, hlavně v prvních ročnících, s většinou účinkujících, rádi jsme jezdili na pracovní soustředění do krásných Beskyd. Ve Valašském Meziříčí jsem měla několik vystoupení, ba i premiéry svých pořadů. Všude jsme se setkávali s vlídnými tvářemi, s útulným M-klubum, s keramickou dílnou s překrásnými uměleckými výtvory, které jsme si rádi odváželi domů, s lidmi s upřímným vztahem k poezii. Ve Valašském Meziříčí vystoupilo už několik generací recitátorů. Kéž se tato krásná a dlouholetá tradice udrží i nadále.
Julie Charvátová, Číměř

Festival je pro mě především návratem. Domů (mám tam rodiče), do studentských let, k partě lidí z našeho bývalého Divadla poezie, která kdysi festival vymyslela, do města, kde jsem jako dítě začínala poezii číst i recitovat a kde se dodnes snažím dešifrovat aspoň některá z jejich tajemství. Jedno z těch tajemství je záhadná dostředivá síla, která nás všechny, co sem jezdíme, i všechny, kterí nám to umožňují, s každým podzimem znovu a znovu přitahuje do sklepních prostor pod zámkem Žerotínů. Jenom my víme, jaké přátelství tady vznikají a jak se léty utvrzují…
PhDr. Dagmar Jaklová – Oravová

Moravský festival poezie pro men je a byl pevným bodem v tekutých píscích zmatených kalendářních dnů. Druhým takovým bodem je Šrámkova Sobotka, což mi moji valašští přátelé porminou. A jak známo, již Archimédes si žádal pevného bodu, aby pohnul světem. Ze zážitků tohohle každoročního setkání s lidmi stejné krve žiju celý rok, který zpravidla přináší střety s lidmi krve počertech odlišné. Rozradostňuje mne vědomí, že se zase na podzim sejde parta lidí, šílenců, kteří jsou ještě ve světě plném hluku schopni naslouchat si navzájem a třeba se i do krve pohádat o smyslu básně, verše, slova.
Mgr. Hana Kofránková Praha

Valme pro mne je a bude jaro v zimě.
Pavlína Koníčková, Dolní Bousov

MFP sú pre nás peké „mladé letá“, každoročné urputné snaženie, vášnivé diskusie, vždy najhlavnejšia „prvá scéna“, v posuzovaní stavu a úrovne vášho i nášup prednesu, množstvo inšpirativných zážitkov, radostných chvíľ při úspechoch, ale i tých hľbavých vtedy, keď sa až tak nedarilo… teda celý batoh spomienok, ktorý má konkrétné obrysy na poličke s keramikou z Valašska.
Ing. Dagmar Kováčová a PaedDr. Ivan Kováč, Bratislava

MFP ke vzácnou príležitosťou neformálne spoznávať duchovne blízkých ľudí aj spoza hraníc našej obmezenosti a každoročne aspoň tri dni přežívat, preciťovať aspoň vo sfére amatérského uměleckého preednesu súrodenectvo a vzájomnú inšpiratívnosť tej lepšej části našich národných kultur a spoločenstiev.
PhDr. Rudolf Lesňák

Valme znamenal pro mne již od mládí velikou motivaci, žel dostal jsem se do vašeho sklepa těsně před věkovým limitem, který mi uzavřel další účast. Všechny tři ročníky, které jsem absolvoval, byly velikou inspirací zejména v tom, že jsem poznal tehdy vynikající práci s textem u slovesnkých recitátorů (dnes je tomu prý naopak), vzpomenu alespoň Soňu nenulovou. Ale byla zde i zdravá rivalita mezi kraji i jednotlivci, objektivní porota, zkrátka bylo vždycky dobře!
Pavel Macák, Louny

Moravský festival poezie pro mě je
• místem setkání lidí, kteří mají společného koníčka, někdy i profesi,
• recitační dílnou, kde se tříbí názory, vkus, kde se pojmenovává dosud nepojmenované,
• jedinou soutěží, kde se mohou utkat čeští a slovenští recitátoři,
• obavou neúspěchu,
• místem, kde byla o ceněna má píle a talent,
• místem setkání s přáteli, na které jsem se po celý rok těšila.
Valme, to je pojem. Řekne-li recitátor, že jede na Valme, vzbuzuje to úctu a znamená to, že něco umí.
Mgr. Nina Martínková – Vančatová, Pardubice

Festival ma vždy vítal jesennou přírodou, starými i novými priateľmi, moravským vínečkom, rozmarnou poéziou, dramaturgickými novinkami, magickými prednesmi, ich šprtovým hodnotením a potom iskrivými diskusiami.
A studňa uprostřed pivnice! Vari v nej pramení recitátorské nadšenie a invencia?
Pamodaj šťastna, studnička!
Pamodaj šťastna, dobrí ľudia!
Soňa Müllerová – Behulová, Bratislava

Na MFP mám jen ty nejmilejší vzpomínky. Vždy pro mě znamenal setkání s těmi, které mám ráda. S interprety poezie, kteří svou poetickou dušičkou jsou naladěni na stejnou strunu. S texty básníků, které je nádherné vyslechnout si v jiném výkladu, jiném ztvárnění, než si člověk představuje, že by je sám „udělal“. I s bodováním výkonů, které už tak k MFP neodlučitelně patří, i když je to každoroční bod diskusí (možná už je ze sportu).
Dagmar Součková, Praha

MFP je každoročním zastavením v pracovním poklusu, každoročním setkáním s přáteli stejně potrefenými. Možností deset hodin denně poslouchat poezii a zbytek dne do noci o její interpretaci debatovat.
Jsou i stíny: když přestane jít o poezii, rozpoutá se zápas o body, faulování, nervozní rivalita mezi kraji i zeměmi. Obětaví a zkušení místní organizátoři nakonec zase pochroumanou atmosféru vyspraví a všechno je tak, jak má být. Valmez zůstává i nadále místem šťastných setkání a objevů.
PhDr. Jaroslava Suchomelová, Brno

Moravský festival poezie je pro mne vždy návrat k mládí. Chlapec ve mně, který recitoval verše a pokoušel se je psát a tisknout, potká lidi stejné krevní skupiny, s RH faktorem plus: zaujaté, zasněné, snadno zranitelné. Potvrzuji si, že když po letech, kdy jsem psal pouze prózu, vydávám letos útlý svazeček poezie, není to pošetilost, pouze řeč jiným jazykem – málomluvným, a přece zasahujícím podstatu. A že to není řeč bez adresátů. Nechodí s vlajkami a nepokřikují hlasitě. Maličko se usmějí a vědí svoje. Básníkovi to stačí. Verš skřípne, stopa zůstane neúplná, další slova se ukáží zbytečná.
Ludvík Štěpán, Brno

Snad je to prostředím, o jehož jedinečnosti zpívat někomu, kdo třeba jen jednou a koutkem oka nahlédl, je zbytečné. Určitě je to lidmi, kteří s valašskou srdečností a bezprostředností otvírají svoji náruč, aby hravě přemohli i listopadové sychravo. Jsou to setkání, přátelství i lásky, co způsobuje, že v určitých chvílích nepočítám svůj věk na roky, ale na Valmezy. Jsou to zážitky, které znovu a znovu vracejí víru v krásu a sílu slova. Je to snad sama soutěž, tvrdá a nekompromisní, ale přesto přátelská a pomáhající, burcující k tomu, aby člověk natáhl prsty alespoň kousíček za hranici svých dosavadních možností. Valme je prostě na celý život.
Ing. Libor Vacek, Mladá Boleslav

Mohol by som povedať, že MFP bol pre mňa vyvrcholením mojej recitátorském činnosti, jedným z najvätších úspechov, prvou a jedinou konfrontáciou v celostátním meradle. Mohol by som povedať, že vďaka Valmezu sa mi podarilo přesadit sa aj mimo akademickém pôdy, a možno práve vďaka Valmezu si ma mnohí zapamätali.
To by všetko bola iba časť pravdy a dnes už nepodstatná. Pretože dnes je pre mňa Valme predovšetkým spomienkou na nezabudnuteľnú súťaž s nevšedne otvoreným a dramatickým hodnotením a na překrásný večer vo valašskom skanzene, na jedno z neopakovatelných (žiaľ) stretnutí so Šustekom, Soldánom, Vackom, Nenulovou, Bulíkom a ďalšími.
Úlomek keramického krčaha, ktorý sa mi žial poidarilo rozbiť už vo vlaku cestou domov, mi to všetko dodnes připomíná.
MUDr. Richard Veselý, Košice

Rok za rokom uniká, a my sme dorazili do veku, keď MFP je pre nás históriou. Keby nebolo zrkadiel (našich detí), mali by sme pocit, že nám ktosi krivdí, keď nás na festival nevysela. Naše duša vníma poezii ešte via jako před rokmi, keď ju mohla nahlas vysloviť.
Cit nemôže z tela von. Telo je ťažké a smutné a pozvolna ošpatnieva. Niet súdržnosti mezi ľuďmi. Chýba nám to o to via, že sme jej tak veľa poznali při interpretácii umeleckých textov. A vo Valašskom Meziříčí boli naše najkrajšie roky.
Peter a Marta Vilhanovi, Košice

Moravský festival poezie mi umožnil vypočuť si niekoľko pozoruhodných prednesov, a najmä konfrontáciu českého a slovenského interpretačního štýlu. (I keď by bolo schématické a nepravdivé ztotožňovat „školu“ s „národnosťou“.) Našťastie tvořivost ľahko a s úplnou samorejmosťou preskakuje hranice – a MFP často práve umožňuje a uľahčuje toto křižovanie recitačních postupov. Umožnil mi stretnúť sa s mnohými zaujímavými a vnútorne mladými i staršími recitátormi a priaznivcami uměleckého prednesu v zákulisí oficiálnej súťaže. A to ma priťahovalo do Valašského Meziříčí. „Pracovné“, neslávnostné, neafektované prednesy a „pracovné“, neslávnostné, bezprostredné rozhovory.
Ernest Weidler, Bratislava

Jezdím do Valašského Meziříčí pravidelně a rád. Recitovat bych si tu netroufal, ale i pro „kibice“ MFP (sám jsem zde figuroval postupně jako člen poroty, její náhradník i host) je připraveno příjemné přátelské prostředí, v němž mladí lidé z celé republiky, zaujatí pro věc, mají si navzájem co říci. Osobně využívám inspirace získané na MFP zejména ve své činnosti
pedagoga, v poradních sborech či porotách Brna a jižní Moravy.
PhDr. Vít Závodský, Brno