AS 2005, č. 2, s. 62. Milan Orálek.
SCHOD – DIVADLO, KTERÉ LIDI BAVÍ
Přestože divadlo Schod ze třiceti let své existence víc než deset let nehrálo, nedá se
o něm říci, že je to líné divadlo, vždyť mu už jen několik představení schází do odehrané pětistovky. Jedním z dalších kroků k jubileu byla i premiéra hry Josefa Fabiána Takový malý Gaskoněc, k níž hudbu (k písním) složili Stanislav Fojtů, František Horký, Zdeněk Jandík, Martin Pavelka, Zdeněk Skýpala a Lubomír Vrátník. Premiéra se konala na domovské scéně divadla v M-klubu Kulturního zařízení města Valašské Meziříčí, v jehož sklepních prostorách divadlo před více než třiceti lety vzniklo a kde se odehrálo téměř vše podstatné v historii divadla.
I divadlo Schod zasahují proměny času a divadlo se mění. Byť jenom pozvolna a sotva viditelně se mění jeho hry, jejich inscenování a vlastně všechno kolem v rámci tiché a nikde nepsané dohody s publikem. Divadelní programy Schodu sice stále obsahují pábitelské texty, ale ty jsou dnes doplněny fotografiemi z představení, divadlo si své hry natáčí na videokazety a nabízí je zájemcům, podobně jako již druhé CD svých divadelních písniček. A navíc se divadlo Schod sice postupně, ale téměř úplně proměnilo personálně. V jeho kapele je dnes už jen jediný muzikant a na scéně tři herci, kteří na vlastní kůži zažili anabázi Schodu před sametem.
Kdo chtěl ve středu 26. ledna 2005 vidět premiéru, musel se do valašskomeziříčského M-klubu dostat přes hromady čerstvého sněhu, který od rána nachumelil. Ale v klubu bylo teplo a dobře, začalo se hrát a na tradičně minimalistickou scénu, kterou tentokrát tvoří jenom stůl, několik židlí a královský emblém na zdi, vstoupili herci, aby přítomným divákům zahráli svou parafrázi Dumasových Tří mušketýrů, která není dalším pokusem svézt se na módní mušketýrské vlně, ale obnovenou premiérou hry Schodu z roku 1982. Herci tentokrát vstoupili na jeviště v nezvykle vypracovaných kostýmech Táni Fabiánové, které se sice nepokoušejí o historickou věrnost, ale dodaly představení větší barevnost a půvab. Text hry samé se od jejího prvního uvedení v roce 1982 příliš nezměnil, pouze postava Constance dostala v nové verzi mnohem víc prostoru, což je dobré, protože ji hrála Iva Bublíková a hrála ji skvěle. Její důstojnou protihráčkou byla Mylady Olgy Tomečkové a nezklamali ani představitelé mužských rolí. Ať již jde o ostřílené „otce zakladatele“ Luboše Grubera a Jirku Vymětala nebo zástupce střední herecké generace Milana Knápka i o nejmladšího z nich, Ríšu Šimčíka, který dostal ve Schodu svou první hlavní roli a svého D’Artagnana nejen dobře zahrál, ale i odzpíval, což není nepodstatné, neboť písničky jsou ve hrách Schodu stejně důležité, jako divadelní text.
A písničky ve hře Takový malý Gaskoněc, ať již ty z jejího prvního uvedení, tak i ty nově dopsané, patří k těm nejlepším, jaké kdy muzikanti divadla Schod napsali. A protože byly čtyřčlennou kapelou ve složení Luboš Vrátník, Martin Pavelka, Standa Fojtů a Petr Střílka i dobře zahrané a herci na jevišti dobře zazpívané, posouvaly představení nenápadně dopředu až k valašskému „lidovkovému“ finále, k písničce Intrikáni, to jsou páni.
I když je o Schodu známo, že mu vyhovuje trochu si své improvizační pasáže hry doladit až ve spolupráci s publikem, takže by se ve středeční premiéře ještě našla nějaká hluchá místa a souhra a improvizace místy trochu vázly, již dnes je víc než jisté, že si i Takový malý Gaskoněc najde své věrné diváky, stejně jako si je našly předchozí hry Schodu, a zaplněné hlediště v M-klubu, ale nejen v něm, se bude zase na představení tohoto divadla dobře bavit.
A to je přesně to, oč „schoďákům“ jde.
Milan Orálek
Přestože divadlo Schod ze třiceti let své existence víc než deset let nehrálo, nedá se
o něm říci, že je to líné divadlo, vždyť mu už jen několik představení schází do odehrané pětistovky. Jedním z dalších kroků k jubileu byla i premiéra hry Josefa Fabiána Takový malý Gaskoněc, k níž hudbu (k písním) složili Stanislav Fojtů, František Horký, Zdeněk Jandík, Martin Pavelka, Zdeněk Skýpala a Lubomír Vrátník. Premiéra se konala na domovské scéně divadla v M-klubu Kulturního zařízení města Valašské Meziříčí, v jehož sklepních prostorách divadlo před více než třiceti lety vzniklo a kde se odehrálo téměř vše podstatné v historii divadla.
I divadlo Schod zasahují proměny času a divadlo se mění. Byť jenom pozvolna a sotva viditelně se mění jeho hry, jejich inscenování a vlastně všechno kolem v rámci tiché a nikde nepsané dohody s publikem. Divadelní programy Schodu sice stále obsahují pábitelské texty, ale ty jsou dnes doplněny fotografiemi z představení, divadlo si své hry natáčí na videokazety a nabízí je zájemcům, podobně jako již druhé CD svých divadelních písniček. A navíc se divadlo Schod sice postupně, ale téměř úplně proměnilo personálně. V jeho kapele je dnes už jen jediný muzikant a na scéně tři herci, kteří na vlastní kůži zažili anabázi Schodu před sametem.
Kdo chtěl ve středu 26. ledna 2005 vidět premiéru, musel se do valašskomeziříčského M-klubu dostat přes hromady čerstvého sněhu, který od rána nachumelil. Ale v klubu bylo teplo a dobře, začalo se hrát a na tradičně minimalistickou scénu, kterou tentokrát tvoří jenom stůl, několik židlí a královský emblém na zdi, vstoupili herci, aby přítomným divákům zahráli svou parafrázi Dumasových Tří mušketýrů, která není dalším pokusem svézt se na módní mušketýrské vlně, ale obnovenou premiérou hry Schodu z roku 1982. Herci tentokrát vstoupili na jeviště v nezvykle vypracovaných kostýmech Táni Fabiánové, které se sice nepokoušejí o historickou věrnost, ale dodaly představení větší barevnost a půvab. Text hry samé se od jejího prvního uvedení v roce 1982 příliš nezměnil, pouze postava Constance dostala v nové verzi mnohem víc prostoru, což je dobré, protože ji hrála Iva Bublíková a hrála ji skvěle. Její důstojnou protihráčkou byla Mylady Olgy Tomečkové a nezklamali ani představitelé mužských rolí. Ať již jde o ostřílené „otce zakladatele“ Luboše Grubera a Jirku Vymětala nebo zástupce střední herecké generace Milana Knápka i o nejmladšího z nich, Ríšu Šimčíka, který dostal ve Schodu svou první hlavní roli a svého D’Artagnana nejen dobře zahrál, ale i odzpíval, což není nepodstatné, neboť písničky jsou ve hrách Schodu stejně důležité, jako divadelní text.
A písničky ve hře Takový malý Gaskoněc, ať již ty z jejího prvního uvedení, tak i ty nově dopsané, patří k těm nejlepším, jaké kdy muzikanti divadla Schod napsali. A protože byly čtyřčlennou kapelou ve složení Luboš Vrátník, Martin Pavelka, Standa Fojtů a Petr Střílka i dobře zahrané a herci na jevišti dobře zazpívané, posouvaly představení nenápadně dopředu až k valašskému „lidovkovému“ finále, k písničce Intrikáni, to jsou páni.
I když je o Schodu známo, že mu vyhovuje trochu si své improvizační pasáže hry doladit až ve spolupráci s publikem, takže by se ve středeční premiéře ještě našla nějaká hluchá místa a souhra a improvizace místy trochu vázly, již dnes je víc než jisté, že si i Takový malý Gaskoněc najde své věrné diváky, stejně jako si je našly předchozí hry Schodu, a zaplněné hlediště v M-klubu, ale nejen v něm, se bude zase na představení tohoto divadla dobře bavit.
A to je přesně to, oč „schoďákům“ jde.
Milan Orálek
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.