AS 2005, č. 2, s. 58, Jaromír Hruška.
DOSPĚLÍ DĚTEM V ČESKÉM KRUMLOVĚ
Městské divadlo v Českém Krumlově, které pořádá tuto krajskou postupovou přehlídku, nabízelo ze svých oken onen úchvatný pohled na panorama tohoto historického skvostu. Genius loci, kterým je toto město doslova protkáno v oblasti architektury, urbanismu, výtvarného umění, anebo už jen tím, do jakého přírodního terénu (údolí řeky Vltavy ve skalním masivu) bylo našimi předky vsazeno, je už samo o sobě neopakovatelným.
Ve městě byla cítit mírná nervozita, neboť jarní tání začalo vytlačovat řeku ze svého koryta. Vždyť 30 km vzdušnou čarou leželo na Šumavě několik plných lipenských přehrad. Na druhou stranu jsou lidé rozechvělí, protože po dlouhé zimě si mohou užít prvních jarních slunečních dní. Emoce, emocionalita – radost, strach, napětí, úleva, stesk, soucit, úžas, smích i pláč. Tak nějak funguje člověk, divák, a dětský divák obzvlášť. Je dobré si to občas připomenout.
Ale pojďme nyní k divadlu přeci jen konkrétněji a připomeňme si, která divadelní představení jsme v Českém Krumlově viděli. Soutěžně jsme mohli zhlédnout tři inscenace. Oficiální soutěžní část zahájila 19.3.2005 inscenace Olgy Scheinpflugové Okénko divadelního spolku Prácheňská scéna Písek. Tato prvorepubliková konverzační komedie, kterou jistě znáte z filmového přepisu s H. Haasem v titulní roli, nebo z pozdějšího remaku s Janem Pivcem, splňovala sice kritéria přehlídky, divácky určené kategorie pro děti a mládež, ale kritéria divadelní a umělecká ne zcela. Soubor, který svou povahou tíhne k hudebně-dramatickým žánrům naboural strukturu textu a jeho smysl hudebními výstupy hlavních představitelů tak, že to nebylo žánrově a stylově únosné. Jednoduché melodie s primitivními texty, doprovázené popisnou choreografií a ilustračními gesty vytrhávaly diváka z příběhu a dobového kontextu vůbec. Solidně vyhlížející retrokomedie se slušnými hereckými výkony tak dostávala formou písní nelítostné políčky a energie do inscenace vložená vycházela naprázdno.
Dalším představením, o kterém bych se rád zmínil pouze okrajově, byla inscenace hry Jiřího Žáčka Jak se čerti ženili DS Strakonice. Nutno říci, že tato hra je určená autorem pro loutky, a kdyby to, co dělali na jevišti živí herci, vykonávaly loutky, byla by inscenace zřejmě o něco snesitelnější. Neustálé padání, poskakování, zakopávání, nakopávání a jiný pohybový smog, šišlání, křičení a brečení působilo nesnesitelně, agresivně, depresivně a hlavně neopodstatněně. Situace se hrály proti textu a hlavně proti onomu jemnému, laskavému a inteligentnímu humoru Jiřího Žáčka.
Posledním soutěžním představením byla 26. března inscenace na motivy pohádek Pavla Šruta Čertova dcera Divadla na Vyhlídce z Tábora. Jednalo se o inscenaci na základě dramatizace dvou pohádek z knihy Pavla Šruta Dlouhán Tom a prcek Tom a jiné velice americké pohádky. Inscenátoři nám připravili dva příběhy. První Jakub a čertova dcera a druhý Jak se Pedro dostal do nebe a z nebe. Oba příběhy provází dvojice roztomilých andílků. Inscenace je, jak tomu u Táborských již uvykáme, provázena kvalitní živou hudbou folkového žánru, která prostupuje spolu s akustickými zvuky, které doprovázejí některé fyzické akce dramatických postav příběhu, celou inscenací.
Prvním problémem, který jsme řešili, bylo, zda ve světle oné vysoké kvality složky hudební, nepůsobí herecké výrazové prostředky příliš střídmě a nekonkrétně. Situace i humor použitý a používaný Divadlem Na vyhlídce je zcela v řádu Šrutovy matrice, a přesto v porovnání se složkou hudební poněkud zaostává. Je to ovšem zcela výhradně otázkou míry a jistého ostychu, neboť půjdou-li herci tzv. „do plných“, stejně jako v muzice, tento rozdíl zcela jistě zmizí. Druhý problém, který jsme na inscenaci vypozorovali, souvisí se strukturou inscenace, protože se nám, co by divákům, smazává tematický i formální rozdíl mezi oběma příběhy. Dokonce pořádně ani nevíme, kde jeden končí a začíná druhý. Tím, že oba příběhy propojují postavy andílků, hledá se onen konec a začátek opravdu těžko. Přitom princip je zcela v pořádku a v řádu věci, ale je pouze neobratně použit.
Jinak nás ovšem Tábor, potěšil a hlavně ukázal, že inteligentní a laskavý přístup k dětskému divákovi působí a zabírá i na nás dospělé.
Odborná porota (Jiří Anderle, režisér a herec, Jaromír Hruška, divadelní režisér, Vítězslav Kučera, režisér a herec) doporučila na 1. místě na celostátní přehlídku Popelka Rakovník inscenaci hry Pavla Šruta Čertova dcera Divadla na Vyhlídce z Tábora.
Jaromír Hruška
Městské divadlo v Českém Krumlově, které pořádá tuto krajskou postupovou přehlídku, nabízelo ze svých oken onen úchvatný pohled na panorama tohoto historického skvostu. Genius loci, kterým je toto město doslova protkáno v oblasti architektury, urbanismu, výtvarného umění, anebo už jen tím, do jakého přírodního terénu (údolí řeky Vltavy ve skalním masivu) bylo našimi předky vsazeno, je už samo o sobě neopakovatelným.
Ve městě byla cítit mírná nervozita, neboť jarní tání začalo vytlačovat řeku ze svého koryta. Vždyť 30 km vzdušnou čarou leželo na Šumavě několik plných lipenských přehrad. Na druhou stranu jsou lidé rozechvělí, protože po dlouhé zimě si mohou užít prvních jarních slunečních dní. Emoce, emocionalita – radost, strach, napětí, úleva, stesk, soucit, úžas, smích i pláč. Tak nějak funguje člověk, divák, a dětský divák obzvlášť. Je dobré si to občas připomenout.
Ale pojďme nyní k divadlu přeci jen konkrétněji a připomeňme si, která divadelní představení jsme v Českém Krumlově viděli. Soutěžně jsme mohli zhlédnout tři inscenace. Oficiální soutěžní část zahájila 19.3.2005 inscenace Olgy Scheinpflugové Okénko divadelního spolku Prácheňská scéna Písek. Tato prvorepubliková konverzační komedie, kterou jistě znáte z filmového přepisu s H. Haasem v titulní roli, nebo z pozdějšího remaku s Janem Pivcem, splňovala sice kritéria přehlídky, divácky určené kategorie pro děti a mládež, ale kritéria divadelní a umělecká ne zcela. Soubor, který svou povahou tíhne k hudebně-dramatickým žánrům naboural strukturu textu a jeho smysl hudebními výstupy hlavních představitelů tak, že to nebylo žánrově a stylově únosné. Jednoduché melodie s primitivními texty, doprovázené popisnou choreografií a ilustračními gesty vytrhávaly diváka z příběhu a dobového kontextu vůbec. Solidně vyhlížející retrokomedie se slušnými hereckými výkony tak dostávala formou písní nelítostné políčky a energie do inscenace vložená vycházela naprázdno.
Dalším představením, o kterém bych se rád zmínil pouze okrajově, byla inscenace hry Jiřího Žáčka Jak se čerti ženili DS Strakonice. Nutno říci, že tato hra je určená autorem pro loutky, a kdyby to, co dělali na jevišti živí herci, vykonávaly loutky, byla by inscenace zřejmě o něco snesitelnější. Neustálé padání, poskakování, zakopávání, nakopávání a jiný pohybový smog, šišlání, křičení a brečení působilo nesnesitelně, agresivně, depresivně a hlavně neopodstatněně. Situace se hrály proti textu a hlavně proti onomu jemnému, laskavému a inteligentnímu humoru Jiřího Žáčka.
Posledním soutěžním představením byla 26. března inscenace na motivy pohádek Pavla Šruta Čertova dcera Divadla na Vyhlídce z Tábora. Jednalo se o inscenaci na základě dramatizace dvou pohádek z knihy Pavla Šruta Dlouhán Tom a prcek Tom a jiné velice americké pohádky. Inscenátoři nám připravili dva příběhy. První Jakub a čertova dcera a druhý Jak se Pedro dostal do nebe a z nebe. Oba příběhy provází dvojice roztomilých andílků. Inscenace je, jak tomu u Táborských již uvykáme, provázena kvalitní živou hudbou folkového žánru, která prostupuje spolu s akustickými zvuky, které doprovázejí některé fyzické akce dramatických postav příběhu, celou inscenací.
Prvním problémem, který jsme řešili, bylo, zda ve světle oné vysoké kvality složky hudební, nepůsobí herecké výrazové prostředky příliš střídmě a nekonkrétně. Situace i humor použitý a používaný Divadlem Na vyhlídce je zcela v řádu Šrutovy matrice, a přesto v porovnání se složkou hudební poněkud zaostává. Je to ovšem zcela výhradně otázkou míry a jistého ostychu, neboť půjdou-li herci tzv. „do plných“, stejně jako v muzice, tento rozdíl zcela jistě zmizí. Druhý problém, který jsme na inscenaci vypozorovali, souvisí se strukturou inscenace, protože se nám, co by divákům, smazává tematický i formální rozdíl mezi oběma příběhy. Dokonce pořádně ani nevíme, kde jeden končí a začíná druhý. Tím, že oba příběhy propojují postavy andílků, hledá se onen konec a začátek opravdu těžko. Přitom princip je zcela v pořádku a v řádu věci, ale je pouze neobratně použit.
Jinak nás ovšem Tábor, potěšil a hlavně ukázal, že inteligentní a laskavý přístup k dětskému divákovi působí a zabírá i na nás dospělé.
Odborná porota (Jiří Anderle, režisér a herec, Jaromír Hruška, divadelní režisér, Vítězslav Kučera, režisér a herec) doporučila na 1. místě na celostátní přehlídku Popelka Rakovník inscenaci hry Pavla Šruta Čertova dcera Divadla na Vyhlídce z Tábora.
Jaromír Hruška
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.