AS 2005, č. 2, s. 29-31. Jaroslava Chalupová.
HODONÍNSKÝ MUMRAJ A HOBBLÍK 2005
Před třemi roky se krajská jihomoravská soutěžní přehlídka s výběrem na FEMAD Poděbrady / Divadelní Třebíč přesunula z Blanska do Hodonína. Zprvu se záměrem podělit se s Blanskem o organizaci i představení a částečně proto, aby se spádově ušetřily finanční prostředky. Hodonín měl o přehlídku nejen zájem, ale i divadelní zázemí. Blansko však na bipolární přehlídce vzdalo účast. Hodonín šel do toho, přijal HOBBLÍK a navíc přibral další přehlídku – MUMRAJ! (výběr na Náchodskou Prima sezónu a Šrámkův Písek), přijal ideu propojení žánrů a generací. Ukázalo se, že je to tah nejen statečný, ale také výhodný.
Po loňské pauze zahájil letošní přehlídku za příznivého ohlasu obecenstva opět domácí soubor Svatopluk komorním představením pro dva herce (alternace Josef Jaroš a Viťka Mojžíšová) Casanova na Duchcovském zámku Karla Cassauera. Jak vtipně uvádí titulek recenze ve Zpravodaji, jedná se o ten úsek života světoznámého svůdce žen, který je možno nazvat „…stará Casanovova kolena…“ Výkony obou herců byly dobré, ale hře rozhlasového typu sluší spíše komornější scéna, kde mají oba protagonisté těsnější kontakt s divákem.
Druhý den a malou hodonínskou přehlídku Andersenových pohádek zahájil soubor CéeMDiv z Brna. Pod vedením režisérky, autorky úpravy předlohy, scény i kostýmů a v neposlední řadě i choreografky Lenky Navrátilové přivezli do Hodonína Malou mořskou vílu. Křehký a graciézně půvabný tvar inscenace pohádky H. CH. Andersena přinesl závan silných citů, podtržených snovými kostýmy mořského království, i útočné skupiny silově vyhraněné čarodějnice (Diana Tomanová s přirozeně krásným plastickým hlasem), představující tu nebezpečnou stranu mince, avšak ani ne tak zlo, spíše agresi. Čitelné sdělení hodnot lásky a ochrany rodiny podporuje zajímavý chór, komentující jednotlivé sekvence příběhu, které jej vytyčují a stávají se křižovatkami pro rozhodnutí mezi nejistou lidskou láskou a jistotou rodiny s danými pravidly, za jejichž porušení následuje trest. Výrazným znakem inscenace je velice dobře zvládnuté taneční gesto, v hereckém jsou rezervy. Učitelka angličtiny a vedoucí souboru vytvořila kolektiv děvčat a chlapců, ze kterého vyzařuje pohoda a tvůrčí atmosféra nejen na jevišti, ale i v zákulisí, kde se potom tance mořských vil a ekypy čarodějnice ve chvílích volna mění v jihoamerické rytmy budoucí inscenace. Lence Navrátilové, vedoucí souboru s vysokou přirozenou autoritou, se podařilo vybrat pro děti srozumitelný tvar, zvládnutelný jak psychicky, tak i výrazově, přiměřeně jejich zkušenostem i věku, včetně generačně upraveného textu.
Již při druhém představení MUMRAJE se objevuje další výrazná osobnost v čele souboru Holky z Blanska – vedoucí a režisérka Eva Petrželová. Pro svou inscenaci si „holky“ vypůjčily středověký název – Haló tělo, tady duše! (Nominováno na Náchodskou Prima sezónu.) Eva Petrželová pracuje s mládeží mnoho let. Pochopení mnohdy zdánlivě nepochopitelného chování dospívající mládeže je hlavním motorem režijní práce.
Hlavním cílem společné tvorby je pojmenování názorů, východisek a postojů a jejich sdělení mladě uvažujícím, poučeným divákům bez předsudků. Důležitá je rovina pobaveného nadhledu. Bavit se mají nejen diváci, ale i herci. Děvčata se vydala na nelehkou cestu divadla – kabaretu, ve kterém je zábava prostředkem. Tvořivá a inteligentní děvčata se však nespokojují s prvoplánovou zábavou a podílejí se na tvaru inscenace nejen herecky, ale i autorsky a zasahují i do režie a tím do celého tvaru inscenace. Šest studentek nahlíží za oponu šesti slavných životních příběhů, dramatických nejen způsobem života protagonistů, ale i předčasnou smrtí – neukončené příběhy…
Jednoduchá invenční náznaková scéna je vytvořena pouze několika předměty – paraván, věšák, části kostýmů, polštáře na zemi a vodní dýmka pro objasnění expozice – dívčí mejdánek. Přesto je pestrá a budí dojem zaplněnosti tak velkého jeviště jako je hodonínský sál, zvláště pak, jakmile se ze změti oděvů na věšáku začnou vyloupávat charakterizační kostýmy pro jednotlivé výstupy.
Večery byly v Hodoníně vždy věnovány Hobblíku. Boleradický Spolek bratří Mrštíků přihlásil na přehlídku svého Strakonického dudáka, nastudovaného k příležitosti slavnostního otevření nové scény. A… boleradičtí si obuli na tuto inscenaci „tylovské střevíce“, které pro dnešní dobu až tak úplně nepadly. Důraz byl položen spíše na dědičné poslání této národní báchorky a její nezaměnitelné úlohy při různých slavnostních příležitostech než na současný interpetační vklad a herecké výkony.
Brněnské Divadelní studio Dialog II, stálý účastník Mumraje, přivezlo autorskou inscenaci režisérky Michaely Radvancové Špilberk v pověstech aneb Jak jej zaručeně neznáte. Mladá autorka shromáždila různé brněnské pověsti a uvedla je na veřejnost nejprve v knižní podobě. Jejich dramatizace je koncipována jako pásmo deseti pověstí, spojovaných výstupy vypravěček, které diváka seznamují s dějem jednotlivých legend. Toto režijní pojetí nás diváky ochudilo o tajemnost a dramatičnost příběhů pověstí a jejich point. Zarámování inscenace do formy morytátu by možná pomohlo k větší dramatičnosti. Důležitou složkou představení, vedle jednoduché a na mnoha místech vtipně funkčně použité scény, je hudební složka v interpretaci kytary a flétny. Za zmínku stojí i bílé líčení všech aktérů, vyjadřující dávnou historii. Porota ocenila počin Michaely Marvanové cenou za pokus o autorské divadlo.
Výroční Andersen se podruhé objevil na přehlídce v podání Studia Racek z Brna. Tento soubor si vybral pohádku Císařovy nové šaty, které razantně „prostřihli“ Pavel Procházka a Pavla Racková. Soubor tuto látku pojal velmi osobitě a od začátku se mu podařilo navázat kontakt s obecenstvem a na jevišti panovala hravost a radost z tvorby. Režisérka dala dostatečnou volnost hercům a měla smysl pro jevištní metaforu. Nejvýrazněji působila postava s největším prostorem v příběhu – císař v podání Pavla H. Tomáše. Jeho postava na jevišti skutečně fungovala, a to nejen ve vztahu ke dvěma dvorním dámám (Lucie Coufalová a Sandra Matoušková), které roztomile mátly diváka svými posty první a druhé dámy. (Jak vratká je moc!). Ostatní postavy, šašek, kat, Kuba a hostinská, rozvíjejí příběh a tvoří dramatický protějšek rozmařilému dvoru, dokazují Císařovu pýchu a pokrytectví. Mohli jsme vidět další skupinu mladých lidí, inteligentně vedených vedoucí s přirozenou autoritou.
Třetí den večer obsadil se svou konverzační komedií Zdeňka Hovorky Pamfilo a spol. věkově rozmanitý DOS Podiva z Podivína. Přestože český text zasazený do italského prostředí byl největším úskalím inscenace, podařilo se souboru pobavit diváka a dovést jej až ke smíchu. Téma pečlivě ochraňované staromládenecké svobody a dychtivost po vdavkách, vytváří úrodné prostředí pro milostné i situační zápletky a vede na konci, jak jinak, ke svatbě, a to dvojité. Herecké výkony byly rozmanité, potěšila starší ženská část souboru, mladí jistě postupem získají zkušenost a jistotu. Na funkční realistické scéně předvedli podivínští dobré sousedské divadlo.
Další den hned zrána na hodonínské jeviště vtrhli Slimáčkovi. Divadelní soubor Štěk z Opavy dovezl jeden díl ze své série o podivuhodné rodince Slimáčků – Šílený Sylwestr u Slimáčků. (Doporučeno k postupu na Náchodskou Prima sezónu.) Ani letošní ročník nebyl bez sitkomu. Bleskově navazující skeče zkarikovaných vlastností a situací početně zbytnělé rodiny Slimáčků umožňují divákovi s radostným zaujetím objevovat repliky groteskních situací i postav ve vlastních rodinách. Příběh ve skutečnosti není ani důležitý. Pointa je založena na omylu v kalendáři. Rodinka se připravuje na oslavu 31. prosince – Silvestra, ale ono je vlastně 31. března. To ale nakonec nevadí, v porodnici se nenápadně mezitím rodinka rozroste o dalšího člena, komické situace v trysku letí a vrší se jedna na druhou k potěše diváka i souboru.
Sylwestr u Slimáčků je autorským představením Daniela Kolmana (další výrazná osobnost ve vedení divadelních souborů) a kolektivu celého Štěku, všeobecně talentovanými mladými lidmi, schopnými tančit, zpívat, vzájemně se respektovat na jevišti a nahrávat si. Děti projevily velké komediální nadání, aniž by působily stylizovaně či nepřirozeně.
Recenzi na další představení ve Zpravodaji nazvala její autorka Julie Válková Červené střevíčky měly špatného ševce a nemyslela tím autora textu H. Ch. Andersena. Hrál Divadelní kolektiv Gymnázia Jana Blahoslava z Ivančic. Složitá pohádka Červené střevíčky nastražila souboru i divákovi řadu pastí, mezi něž je možno připočítat i délku představení a dvě klasické přestávky. Na místě by byly škrty v textu, zpřehlednění příběhu (pro dětského diváka jistě velmi žádoucí zásah), obětování postranních linií příběhu. Pozice realizátorů představení je ztížena i tím, že dívky hrají i mužské party a výrazově využívají formy civilního herectví, které pak diváka plete a postavy divákovi splývají a divák nedokonale rozlišuje, která postava je kladná a která záporná. Na „čajových řečičkách“ bylo při rozboru a v následné diskuzi (souborem, opravdu ojediněle, vyžádané jako uzavřené setkání) akcentováno téma podílu hereckých aktérek na celkovém vyznění inscenace a aktivního vlivu pedagogů na formu inscenace. Ne vždy došlo k porozumění a naslouchání.
Rychlé divadelní tempo se stalo charakteristickým znakem čtvrtého přehlídkového dne. Neopustilo nás ani večer při komedii Vražda sexem Joana Schirleyho Divadelního souboru MSKS Velké Opatovice. (Nominováno na FEMAD/DT.) Soubor ji nastudoval a suverénně předvedl bez trémy a nejistoty v režii Pavla Petrželky jako crazzy komedii – byla to dobrá volba. Na účelově vyřešené scéně, která pomáhala divákovi předstírat, že vlastně „něco“ nevidí a splynout tak s nejistotou postav při některých zvláště komplikovaných situacích. Komičnost a napětí situací vychází z jednoduché premisy – nedoslýchavosti tetičky Dot v podání Jiřiny Rédové (cena za ženský herecký výkon), kterou rodina pomalu zpracovává k umístění v domově důchodců. Samozřejmě se to nezdaří, naopak její upřímné komentáře v jednotlivých zamotaných situacích obnažují sobecké, necitlivé a nemorální motivy jednání jejích příbuzných. Herecké výkony byly vyrovnané, úskalí situační komedie jako žánru pomáhala překonat živá hudba. Na místě by možná byly i škrty v textu.
Do arény mezi diváka sestoupilo Netrdlo – Divadélko Zdeňka Řehky z Vyškova a položilo mezi diváky známé faustovské téma o smyslu života Johanes doktor Faust . (Doporučení k postupu na FEMAD/DT.) Předlohou pro představení, bohatě vybavené výrazovými prostředky (zpěv, tanec, stínohra, loutky, zvuky), byl veršovaný text Kamila Bednáře, využívající zejména faustovských textů českých obrozeneckých loutkářů. Vytvořit a nabídnout divákovi metaforu a syntetizující styl se podařilo hlavně dvěma protagonistům – Přemyslu Ševčíkovi v trojroli Ďábel, Wagner, Mefisto a Petrovi Muzikářovi v roli Kašpárka. Režie se ujal Alexandr Novák. Při následné diskuzi se podařilo objevit i další filosofické polohy, které tento text nabízí.
Celou přehlídku zakončilo Prkno z Veverské Bítýšky. Tentokrát se ve své dramaturgii obrátilo zpět do historie souboru a v „reedici“ uvedlo tragikomedii Miloše Macourka Hra na Zuzanku II. Režie Pavel Vašíček. (Doporučení k postupu na FEMAD/DT.)
Absurdní hra, která pojednává o narození, životě a smrti člověka s neotickým a nonsensovým pohledem na svět, je rozdělena na šest částí. I když byla napsána v roce 1968, její pohled na život zůstává i dnes aktuální. Části představení: dětství, škola, praktický život, manželství, děti, stáří. Vnitřně stmelená generační parta na životním oblouku titulní hrdinky (Jaroslava Rozsypalová) opět projevila poučené pochopení pro autorovu poetiku demonstrování banalit změšťáčtělé socialistické společnosti, verbálně i jevištně výrazně ozvláštňovanou nezvyklými dadaistickými asociacemi, absurditami a nonsensy. Soubor využil možnosti vytvořit hrací prostor na rozlehlém jevišti DK Hodonín. (Ostatně je to zde v Hodoníně jejich oblíbený.)
Co bylo charakteristické pro Hodonín 2005
Vedoucí souborů – vynikající osobnosti. Nadšení mladých pro divadlo – ať již divadelních kolektivů, tak i skupiny vysokoškoláků, kteří zajišťovali tvorbu velice kvalitního Zpravodaje, program a realizaci filmového klubu, provoz čajovny, která dotvořila tvůrčí prostředí přehlídky s nádechem domácí atmosféry, kam se každý rád vrací. Přehlídku doprovázela výstava magických fotografií Vladimíra Goldy z prostředí amatérského divadla a výstava divadelního designu brněnského divadla Čára z produkce Martina Maryšky .
Na to vše mohli účastníci i diváci pohlédnout přes šestimetrové performens brýle, které byly součástí výzdoby čajovny, kde se vedly „čajové řečičky“ (rozborové semináře) s porotou (Vít Závodský, Zdeněk Čecháček, Pavel Ryjáček, AlfaBeta J. Šindlerová a František Klaška). Děkujeme pořadatelům z DK Hodonín, městu Hodonín a mladým lidem, kteří skrze divadlo vstupují do světa fantazie a imaginace.
Jaroslava Chalupová
Před třemi roky se krajská jihomoravská soutěžní přehlídka s výběrem na FEMAD Poděbrady / Divadelní Třebíč přesunula z Blanska do Hodonína. Zprvu se záměrem podělit se s Blanskem o organizaci i představení a částečně proto, aby se spádově ušetřily finanční prostředky. Hodonín měl o přehlídku nejen zájem, ale i divadelní zázemí. Blansko však na bipolární přehlídce vzdalo účast. Hodonín šel do toho, přijal HOBBLÍK a navíc přibral další přehlídku – MUMRAJ! (výběr na Náchodskou Prima sezónu a Šrámkův Písek), přijal ideu propojení žánrů a generací. Ukázalo se, že je to tah nejen statečný, ale také výhodný.
Po loňské pauze zahájil letošní přehlídku za příznivého ohlasu obecenstva opět domácí soubor Svatopluk komorním představením pro dva herce (alternace Josef Jaroš a Viťka Mojžíšová) Casanova na Duchcovském zámku Karla Cassauera. Jak vtipně uvádí titulek recenze ve Zpravodaji, jedná se o ten úsek života světoznámého svůdce žen, který je možno nazvat „…stará Casanovova kolena…“ Výkony obou herců byly dobré, ale hře rozhlasového typu sluší spíše komornější scéna, kde mají oba protagonisté těsnější kontakt s divákem.
Druhý den a malou hodonínskou přehlídku Andersenových pohádek zahájil soubor CéeMDiv z Brna. Pod vedením režisérky, autorky úpravy předlohy, scény i kostýmů a v neposlední řadě i choreografky Lenky Navrátilové přivezli do Hodonína Malou mořskou vílu. Křehký a graciézně půvabný tvar inscenace pohádky H. CH. Andersena přinesl závan silných citů, podtržených snovými kostýmy mořského království, i útočné skupiny silově vyhraněné čarodějnice (Diana Tomanová s přirozeně krásným plastickým hlasem), představující tu nebezpečnou stranu mince, avšak ani ne tak zlo, spíše agresi. Čitelné sdělení hodnot lásky a ochrany rodiny podporuje zajímavý chór, komentující jednotlivé sekvence příběhu, které jej vytyčují a stávají se křižovatkami pro rozhodnutí mezi nejistou lidskou láskou a jistotou rodiny s danými pravidly, za jejichž porušení následuje trest. Výrazným znakem inscenace je velice dobře zvládnuté taneční gesto, v hereckém jsou rezervy. Učitelka angličtiny a vedoucí souboru vytvořila kolektiv děvčat a chlapců, ze kterého vyzařuje pohoda a tvůrčí atmosféra nejen na jevišti, ale i v zákulisí, kde se potom tance mořských vil a ekypy čarodějnice ve chvílích volna mění v jihoamerické rytmy budoucí inscenace. Lence Navrátilové, vedoucí souboru s vysokou přirozenou autoritou, se podařilo vybrat pro děti srozumitelný tvar, zvládnutelný jak psychicky, tak i výrazově, přiměřeně jejich zkušenostem i věku, včetně generačně upraveného textu.
Již při druhém představení MUMRAJE se objevuje další výrazná osobnost v čele souboru Holky z Blanska – vedoucí a režisérka Eva Petrželová. Pro svou inscenaci si „holky“ vypůjčily středověký název – Haló tělo, tady duše! (Nominováno na Náchodskou Prima sezónu.) Eva Petrželová pracuje s mládeží mnoho let. Pochopení mnohdy zdánlivě nepochopitelného chování dospívající mládeže je hlavním motorem režijní práce.
Hlavním cílem společné tvorby je pojmenování názorů, východisek a postojů a jejich sdělení mladě uvažujícím, poučeným divákům bez předsudků. Důležitá je rovina pobaveného nadhledu. Bavit se mají nejen diváci, ale i herci. Děvčata se vydala na nelehkou cestu divadla – kabaretu, ve kterém je zábava prostředkem. Tvořivá a inteligentní děvčata se však nespokojují s prvoplánovou zábavou a podílejí se na tvaru inscenace nejen herecky, ale i autorsky a zasahují i do režie a tím do celého tvaru inscenace. Šest studentek nahlíží za oponu šesti slavných životních příběhů, dramatických nejen způsobem života protagonistů, ale i předčasnou smrtí – neukončené příběhy…
Jednoduchá invenční náznaková scéna je vytvořena pouze několika předměty – paraván, věšák, části kostýmů, polštáře na zemi a vodní dýmka pro objasnění expozice – dívčí mejdánek. Přesto je pestrá a budí dojem zaplněnosti tak velkého jeviště jako je hodonínský sál, zvláště pak, jakmile se ze změti oděvů na věšáku začnou vyloupávat charakterizační kostýmy pro jednotlivé výstupy.
Večery byly v Hodoníně vždy věnovány Hobblíku. Boleradický Spolek bratří Mrštíků přihlásil na přehlídku svého Strakonického dudáka, nastudovaného k příležitosti slavnostního otevření nové scény. A… boleradičtí si obuli na tuto inscenaci „tylovské střevíce“, které pro dnešní dobu až tak úplně nepadly. Důraz byl položen spíše na dědičné poslání této národní báchorky a její nezaměnitelné úlohy při různých slavnostních příležitostech než na současný interpetační vklad a herecké výkony.
Brněnské Divadelní studio Dialog II, stálý účastník Mumraje, přivezlo autorskou inscenaci režisérky Michaely Radvancové Špilberk v pověstech aneb Jak jej zaručeně neznáte. Mladá autorka shromáždila různé brněnské pověsti a uvedla je na veřejnost nejprve v knižní podobě. Jejich dramatizace je koncipována jako pásmo deseti pověstí, spojovaných výstupy vypravěček, které diváka seznamují s dějem jednotlivých legend. Toto režijní pojetí nás diváky ochudilo o tajemnost a dramatičnost příběhů pověstí a jejich point. Zarámování inscenace do formy morytátu by možná pomohlo k větší dramatičnosti. Důležitou složkou představení, vedle jednoduché a na mnoha místech vtipně funkčně použité scény, je hudební složka v interpretaci kytary a flétny. Za zmínku stojí i bílé líčení všech aktérů, vyjadřující dávnou historii. Porota ocenila počin Michaely Marvanové cenou za pokus o autorské divadlo.
Výroční Andersen se podruhé objevil na přehlídce v podání Studia Racek z Brna. Tento soubor si vybral pohádku Císařovy nové šaty, které razantně „prostřihli“ Pavel Procházka a Pavla Racková. Soubor tuto látku pojal velmi osobitě a od začátku se mu podařilo navázat kontakt s obecenstvem a na jevišti panovala hravost a radost z tvorby. Režisérka dala dostatečnou volnost hercům a měla smysl pro jevištní metaforu. Nejvýrazněji působila postava s největším prostorem v příběhu – císař v podání Pavla H. Tomáše. Jeho postava na jevišti skutečně fungovala, a to nejen ve vztahu ke dvěma dvorním dámám (Lucie Coufalová a Sandra Matoušková), které roztomile mátly diváka svými posty první a druhé dámy. (Jak vratká je moc!). Ostatní postavy, šašek, kat, Kuba a hostinská, rozvíjejí příběh a tvoří dramatický protějšek rozmařilému dvoru, dokazují Císařovu pýchu a pokrytectví. Mohli jsme vidět další skupinu mladých lidí, inteligentně vedených vedoucí s přirozenou autoritou.
Třetí den večer obsadil se svou konverzační komedií Zdeňka Hovorky Pamfilo a spol. věkově rozmanitý DOS Podiva z Podivína. Přestože český text zasazený do italského prostředí byl největším úskalím inscenace, podařilo se souboru pobavit diváka a dovést jej až ke smíchu. Téma pečlivě ochraňované staromládenecké svobody a dychtivost po vdavkách, vytváří úrodné prostředí pro milostné i situační zápletky a vede na konci, jak jinak, ke svatbě, a to dvojité. Herecké výkony byly rozmanité, potěšila starší ženská část souboru, mladí jistě postupem získají zkušenost a jistotu. Na funkční realistické scéně předvedli podivínští dobré sousedské divadlo.
Další den hned zrána na hodonínské jeviště vtrhli Slimáčkovi. Divadelní soubor Štěk z Opavy dovezl jeden díl ze své série o podivuhodné rodince Slimáčků – Šílený Sylwestr u Slimáčků. (Doporučeno k postupu na Náchodskou Prima sezónu.) Ani letošní ročník nebyl bez sitkomu. Bleskově navazující skeče zkarikovaných vlastností a situací početně zbytnělé rodiny Slimáčků umožňují divákovi s radostným zaujetím objevovat repliky groteskních situací i postav ve vlastních rodinách. Příběh ve skutečnosti není ani důležitý. Pointa je založena na omylu v kalendáři. Rodinka se připravuje na oslavu 31. prosince – Silvestra, ale ono je vlastně 31. března. To ale nakonec nevadí, v porodnici se nenápadně mezitím rodinka rozroste o dalšího člena, komické situace v trysku letí a vrší se jedna na druhou k potěše diváka i souboru.
Sylwestr u Slimáčků je autorským představením Daniela Kolmana (další výrazná osobnost ve vedení divadelních souborů) a kolektivu celého Štěku, všeobecně talentovanými mladými lidmi, schopnými tančit, zpívat, vzájemně se respektovat na jevišti a nahrávat si. Děti projevily velké komediální nadání, aniž by působily stylizovaně či nepřirozeně.
Recenzi na další představení ve Zpravodaji nazvala její autorka Julie Válková Červené střevíčky měly špatného ševce a nemyslela tím autora textu H. Ch. Andersena. Hrál Divadelní kolektiv Gymnázia Jana Blahoslava z Ivančic. Složitá pohádka Červené střevíčky nastražila souboru i divákovi řadu pastí, mezi něž je možno připočítat i délku představení a dvě klasické přestávky. Na místě by byly škrty v textu, zpřehlednění příběhu (pro dětského diváka jistě velmi žádoucí zásah), obětování postranních linií příběhu. Pozice realizátorů představení je ztížena i tím, že dívky hrají i mužské party a výrazově využívají formy civilního herectví, které pak diváka plete a postavy divákovi splývají a divák nedokonale rozlišuje, která postava je kladná a která záporná. Na „čajových řečičkách“ bylo při rozboru a v následné diskuzi (souborem, opravdu ojediněle, vyžádané jako uzavřené setkání) akcentováno téma podílu hereckých aktérek na celkovém vyznění inscenace a aktivního vlivu pedagogů na formu inscenace. Ne vždy došlo k porozumění a naslouchání.
Rychlé divadelní tempo se stalo charakteristickým znakem čtvrtého přehlídkového dne. Neopustilo nás ani večer při komedii Vražda sexem Joana Schirleyho Divadelního souboru MSKS Velké Opatovice. (Nominováno na FEMAD/DT.) Soubor ji nastudoval a suverénně předvedl bez trémy a nejistoty v režii Pavla Petrželky jako crazzy komedii – byla to dobrá volba. Na účelově vyřešené scéně, která pomáhala divákovi předstírat, že vlastně „něco“ nevidí a splynout tak s nejistotou postav při některých zvláště komplikovaných situacích. Komičnost a napětí situací vychází z jednoduché premisy – nedoslýchavosti tetičky Dot v podání Jiřiny Rédové (cena za ženský herecký výkon), kterou rodina pomalu zpracovává k umístění v domově důchodců. Samozřejmě se to nezdaří, naopak její upřímné komentáře v jednotlivých zamotaných situacích obnažují sobecké, necitlivé a nemorální motivy jednání jejích příbuzných. Herecké výkony byly vyrovnané, úskalí situační komedie jako žánru pomáhala překonat živá hudba. Na místě by možná byly i škrty v textu.
Do arény mezi diváka sestoupilo Netrdlo – Divadélko Zdeňka Řehky z Vyškova a položilo mezi diváky známé faustovské téma o smyslu života Johanes doktor Faust . (Doporučení k postupu na FEMAD/DT.) Předlohou pro představení, bohatě vybavené výrazovými prostředky (zpěv, tanec, stínohra, loutky, zvuky), byl veršovaný text Kamila Bednáře, využívající zejména faustovských textů českých obrozeneckých loutkářů. Vytvořit a nabídnout divákovi metaforu a syntetizující styl se podařilo hlavně dvěma protagonistům – Přemyslu Ševčíkovi v trojroli Ďábel, Wagner, Mefisto a Petrovi Muzikářovi v roli Kašpárka. Režie se ujal Alexandr Novák. Při následné diskuzi se podařilo objevit i další filosofické polohy, které tento text nabízí.
Celou přehlídku zakončilo Prkno z Veverské Bítýšky. Tentokrát se ve své dramaturgii obrátilo zpět do historie souboru a v „reedici“ uvedlo tragikomedii Miloše Macourka Hra na Zuzanku II. Režie Pavel Vašíček. (Doporučení k postupu na FEMAD/DT.)
Absurdní hra, která pojednává o narození, životě a smrti člověka s neotickým a nonsensovým pohledem na svět, je rozdělena na šest částí. I když byla napsána v roce 1968, její pohled na život zůstává i dnes aktuální. Části představení: dětství, škola, praktický život, manželství, děti, stáří. Vnitřně stmelená generační parta na životním oblouku titulní hrdinky (Jaroslava Rozsypalová) opět projevila poučené pochopení pro autorovu poetiku demonstrování banalit změšťáčtělé socialistické společnosti, verbálně i jevištně výrazně ozvláštňovanou nezvyklými dadaistickými asociacemi, absurditami a nonsensy. Soubor využil možnosti vytvořit hrací prostor na rozlehlém jevišti DK Hodonín. (Ostatně je to zde v Hodoníně jejich oblíbený.)
Co bylo charakteristické pro Hodonín 2005
Vedoucí souborů – vynikající osobnosti. Nadšení mladých pro divadlo – ať již divadelních kolektivů, tak i skupiny vysokoškoláků, kteří zajišťovali tvorbu velice kvalitního Zpravodaje, program a realizaci filmového klubu, provoz čajovny, která dotvořila tvůrčí prostředí přehlídky s nádechem domácí atmosféry, kam se každý rád vrací. Přehlídku doprovázela výstava magických fotografií Vladimíra Goldy z prostředí amatérského divadla a výstava divadelního designu brněnského divadla Čára z produkce Martina Maryšky .
Na to vše mohli účastníci i diváci pohlédnout přes šestimetrové performens brýle, které byly součástí výzdoby čajovny, kde se vedly „čajové řečičky“ (rozborové semináře) s porotou (Vít Závodský, Zdeněk Čecháček, Pavel Ryjáček, AlfaBeta J. Šindlerová a František Klaška). Děkujeme pořadatelům z DK Hodonín, městu Hodonín a mladým lidem, kteří skrze divadlo vstupují do světa fantazie a imaginace.
Jaroslava Chalupová
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.