Otomar KORBELÁŘ vzpomíná.
Otomar KORBELÁŘ vzpomíná.
O zájezdových představeních Divadla pod Plachtou uvádí tuto vzpomínku: "To víte,televize nebyla,kina nefungovala, když ano, tak nebyly filmy nebo promítač. Noví osídlenci se ještě nestačili zabydlet, aby vytvořili ochotnické soubory. Bývalo dojemné, jak o nás pečovali. Kolikrát jako vstupné přinesli něco z domácí zabíjačky, vejce, staženého králíka...Nezapomenu na zájezd do Dolní Poustevny až nahoře za Rumburkem u samých německých hranic. V sále byly čtyři stupně mrazu, od úst nám šla pára, ženy pod empirovým kostýmem měly pánské jégrovky. Po představení jsme měli odjet do hotelu ve Varnsdorfu, ale napadl čerstvý sníh, jiskřil a voněl, ale nebylo skoro na krok vidět. Zdrželi jsme se chvilkýu s místními v hospodě, pojedli jsme a taky popili, hlavně besedovali s diváky nejen o divadle, taky o politice. Když se počasí umoudřilo, vyjeli jsme. Ale ne moc daleko, protože před námi se sněhem prodíral hlouček lidí. Když lidé poznali, že je to náš autobus, ustoupili do příkopu, stáli skoro po pás ve sněhu a mávali a volali, abychom zase přijeli. Děkovali nám za pěkné představení."(s.163)
(Ladislav Tunys:Moje magická skrýš..Otomar Korbelář vzpomíná)
O zájezdových představeních Divadla pod Plachtou uvádí tuto vzpomínku: "To víte,televize nebyla,kina nefungovala, když ano, tak nebyly filmy nebo promítač. Noví osídlenci se ještě nestačili zabydlet, aby vytvořili ochotnické soubory. Bývalo dojemné, jak o nás pečovali. Kolikrát jako vstupné přinesli něco z domácí zabíjačky, vejce, staženého králíka...Nezapomenu na zájezd do Dolní Poustevny až nahoře za Rumburkem u samých německých hranic. V sále byly čtyři stupně mrazu, od úst nám šla pára, ženy pod empirovým kostýmem měly pánské jégrovky. Po představení jsme měli odjet do hotelu ve Varnsdorfu, ale napadl čerstvý sníh, jiskřil a voněl, ale nebylo skoro na krok vidět. Zdrželi jsme se chvilkýu s místními v hospodě, pojedli jsme a taky popili, hlavně besedovali s diváky nejen o divadle, taky o politice. Když se počasí umoudřilo, vyjeli jsme. Ale ne moc daleko, protože před námi se sněhem prodíral hlouček lidí. Když lidé poznali, že je to náš autobus, ustoupili do příkopu, stáli skoro po pás ve sněhu a mávali a volali, abychom zase přijeli. Děkovali nám za pěkné představení."(s.163)
(Ladislav Tunys:Moje magická skrýš..Otomar Korbelář vzpomíná)
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.