Plzeň, Amceth – Jiří Č. Ulrich podle Arnošta Lustiga: Krásné zelené oči (7. 6. 2005, Vladimír Gardavský)
7. 6. 2005 Krásné zelené oči varovaly před zlem
Vladimír Gardavský
Plzeň – K šedesátému výročí ukončení druhé světové války nastudoval divadelní soubor Amceth, člen Plzeňské neprofesionální scény, jevištní adaptaci románu Arnošta Lustiga Krásné zelené oči. Vypravěč v podání režiséra a autora scénáře Jiřího Č. Ulricha (ztvárnil ještě postavu rabína) nás v ní seznamuje s příběhem mladé židovky Hany, která si zpřítomňuje osudy své nevlastní babičky (obě polohy čitelně a přesvědčivě odlišila Irena Velichová). Žena z předobrazu v utajení přežila holocaust ve vojenském nevěstinci poblíž Osvětimi za cenu nezhojitelných ran na své duši.
Barvité scén ické dění dává najevo poučenost některými osvědčenými postupy divadla poezie. Střídají se v něm sebezpytující drásavé monology se strohými dialogy, s stínovým divadlem i s projekcemi dobových dokumentů a vlastních videonahrávek. Postupně se tak v inscenaci vyjevují zastřené dramatické události, jež se zřetězily v životě jedné židovské rodiny. Vybízejí k úvahám nad možnostmi člověka nacházejícího se v extrémní situaci, která nabízí i eventualitu volby. Leckdy jen zoufalým činem člověk překoná beznaděj a stvrdí oprávněnost svého bytí a pak mu nezbývá než se s tím obtížně a dlouho vyrovnávat.
Varovné zvěčnění totálního zla, jež provází uctívání síly a smrti, je zachyceno v portrétu fanatického sturmbanführera (František Zatloukal) i v řízné kreaci řadových vojáků (Daniel Mikeš). Skutečnost, že je nemožné navázat důvěryhodný vztah, zpronevěřuje-li se člověk lidskosti, dojemně předestřel v celé nahotě poněkud „citlivější“ německý voják (Marek Velebný). Škoda jen, že zkušený scénárista v povinné úctě ponechal v závěru hry zaznít i některým až příliš proklamativním vyjádřením autora.
Poutavou, básnickou inscenaci Krásných zelených očí významně obohacují klavírní improvizace (Jan Heinl), dotvářející citlivě atmosféru jednotlivých scén i temporytmus celého představení. Na místě je přání, aby stejně jako premiéra byly i reprízy v plzeňském Divadle Dialog vyprodány.
24. 5. 2005 Zelené oči v Dialogu
Vladimír Gardavský
Plzeň – zítra od 19 hodin uvádí Divadlo Dialog na plzeňské Klatovské tř. divadelní hru zpracovanou na motivy stejnojmenného románu Arnošta Lustiga Krásné zelené oči. Ty má mladičká židovka (Irena Velichová) vydaná na pospas brutalitě nacistických vojáků v nevěstnci poblíž Osvětimi. Hluboká psychologická studie nutí nejen k rozpomínání na minulost, ale i k úvahám nad otázkami svědomí. Plastičnost představení je dána multimediálním pojetím: drásavé monology hlavní hrdinky jsou doplňovány dobovými dokumenty, vlastní videoprojekcí a stínovým divadlem (v kterém podává portrét fanatického esesmana F. Zatloukal).
Černobílá snová kompozice minulosti je zarámována v barevné současnosti pomocí vypravěče a žalobce (autor scénáře Jiří Č. Ulrich) a dokreslována imaginativní klavírní improvizací (Jan Heinl). Valečnou mašinérii, která je mlýnem na lidskou důstojnost, symbolizují ve vší nahotě vojáci Daniel Mikeš a Marek Velebný. Představení je svou dojemností při souběžně zachované básnické obraznosti a věrohodnosti důstojnou vzpomínkou věnovanou souborem AMCETH šedesátému výročí konce druhé světové války.
Zdroj: www.divadlodialog.cz
Vladimír Gardavský
Plzeň – K šedesátému výročí ukončení druhé světové války nastudoval divadelní soubor Amceth, člen Plzeňské neprofesionální scény, jevištní adaptaci románu Arnošta Lustiga Krásné zelené oči. Vypravěč v podání režiséra a autora scénáře Jiřího Č. Ulricha (ztvárnil ještě postavu rabína) nás v ní seznamuje s příběhem mladé židovky Hany, která si zpřítomňuje osudy své nevlastní babičky (obě polohy čitelně a přesvědčivě odlišila Irena Velichová). Žena z předobrazu v utajení přežila holocaust ve vojenském nevěstinci poblíž Osvětimi za cenu nezhojitelných ran na své duši.
Barvité scén ické dění dává najevo poučenost některými osvědčenými postupy divadla poezie. Střídají se v něm sebezpytující drásavé monology se strohými dialogy, s stínovým divadlem i s projekcemi dobových dokumentů a vlastních videonahrávek. Postupně se tak v inscenaci vyjevují zastřené dramatické události, jež se zřetězily v životě jedné židovské rodiny. Vybízejí k úvahám nad možnostmi člověka nacházejícího se v extrémní situaci, která nabízí i eventualitu volby. Leckdy jen zoufalým činem člověk překoná beznaděj a stvrdí oprávněnost svého bytí a pak mu nezbývá než se s tím obtížně a dlouho vyrovnávat.
Varovné zvěčnění totálního zla, jež provází uctívání síly a smrti, je zachyceno v portrétu fanatického sturmbanführera (František Zatloukal) i v řízné kreaci řadových vojáků (Daniel Mikeš). Skutečnost, že je nemožné navázat důvěryhodný vztah, zpronevěřuje-li se člověk lidskosti, dojemně předestřel v celé nahotě poněkud „citlivější“ německý voják (Marek Velebný). Škoda jen, že zkušený scénárista v povinné úctě ponechal v závěru hry zaznít i některým až příliš proklamativním vyjádřením autora.
Poutavou, básnickou inscenaci Krásných zelených očí významně obohacují klavírní improvizace (Jan Heinl), dotvářející citlivě atmosféru jednotlivých scén i temporytmus celého představení. Na místě je přání, aby stejně jako premiéra byly i reprízy v plzeňském Divadle Dialog vyprodány.
24. 5. 2005 Zelené oči v Dialogu
Vladimír Gardavský
Plzeň – zítra od 19 hodin uvádí Divadlo Dialog na plzeňské Klatovské tř. divadelní hru zpracovanou na motivy stejnojmenného románu Arnošta Lustiga Krásné zelené oči. Ty má mladičká židovka (Irena Velichová) vydaná na pospas brutalitě nacistických vojáků v nevěstnci poblíž Osvětimi. Hluboká psychologická studie nutí nejen k rozpomínání na minulost, ale i k úvahám nad otázkami svědomí. Plastičnost představení je dána multimediálním pojetím: drásavé monology hlavní hrdinky jsou doplňovány dobovými dokumenty, vlastní videoprojekcí a stínovým divadlem (v kterém podává portrét fanatického esesmana F. Zatloukal).
Černobílá snová kompozice minulosti je zarámována v barevné současnosti pomocí vypravěče a žalobce (autor scénáře Jiří Č. Ulrich) a dokreslována imaginativní klavírní improvizací (Jan Heinl). Valečnou mašinérii, která je mlýnem na lidskou důstojnost, symbolizují ve vší nahotě vojáci Daniel Mikeš a Marek Velebný. Představení je svou dojemností při souběžně zachované básnické obraznosti a věrohodnosti důstojnou vzpomínkou věnovanou souborem AMCETH šedesátému výročí konce druhé světové války.
Zdroj: www.divadlodialog.cz
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.