AS 2000, č. 4. Vít Závodský
Zpráva o brněnské Divadelní továrně AS 2000, č. 4. Vít Závodský
Mezi sérií festivalů letošního pokročilého jara proběhla bez patrnějšího publicistického ohlasu tzv. Divadelní továrna - krajová přehlídka mladého amatérského divadla pro brněnský a jihlavský region, z níž se mj. postupovalo na Šrámkův Písek 2000. Vracíme se k ní tedy alespoň informativní rekapitulací.
Akce konaná 14. - 16.4.2000 pod záštitou prvního náměstka primátora města Brna ing. Milana Šimonovského a rovněž za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, byla původně plánována do areálu Vaňkovky - bývalé továrny na výrobu kotlů a parních strojů, která je jakožto historický cenný objekt zapsaný v Ústředním seznamu památek průmyslové architektury nyní ve vlastnictví brněnského magistrátu. Díky mnoha obětavým nadšencům se některé její bohužel nevytápěné haly proměnily na kulturně společenské centrum, v němž se vedle bohaté výstavní činnosti konají četná vystoupení experimentálních divadélek, happeningy, performance apod. Vinou váznoucích věřitelských zástavních práv za dluhy předchozího majitele Zetoru a dalším statutárním nedořešenostem však možnost uspořádat festival právě zde na poslední chvíli padla. Hlavní organizátor, Klub přátel umění v ČR, reprezentovaný sekretářem Vladimírem Michalem, naštěstí operativně dohodl se zdejším vedoucím Mgr. Jaroslavem Tučkem propůjčení nevelkých prostor Alternativního divadla pro děti a mládež Polárka, které se jakožto nejmladší brněnská profesionální scéna soustřeďuje na hojné premiéry loutkářských titulů. Celou akci přesto poznamenala časová tíseň, i přílišná improvizovanost. Odborná porota nicméně každé vystoupení detailně rozebrala - i když se sedávalo na trávníku nebo na vedlejším hřišti.
O Divadelní továrnu, jejíž název vzhledem ke změně místa konání neodpovídal situaci, byl mezi divadelníky Brněnska a Jihlavska značný zájem, takže některé hlásící se soubory musely být odmítnuty nebo posléze „předisponovány" na obdobné podniky ve Vyškově nebo Břeclavi; Divadlo na poslední chvíli Brno s Trtílkovou Bludicí účast pro onemocnění odřeklo. Během tří víkendových dnů tu tedy vstoupilo celkem 13 kolektivů, dohromady přes půldruhého sta účinkujících. Škoda, že mnohé z nich neměly pro diváky a porotu k dispozici ani základní dokumentaci (programové letáky, fotografie apod.).
Poměrně malou část přehlídky tvořila nastudování, která v zásadě vycházela z
předem daného pevného textu, byť poté všelijak jevištně ozvláštňovaného. Že i tak lze dojít k neběžně kvalitnímu výsledku, dokazovalo ambiciózní Prkno z Veverské Bitýšky, organizátor vlastních nesoutěžních setkání Na prknech. Plynulým propojením dvou jednoaktovek Valentina Krasnogorova (kdysi objevených Divadlem Husa na provázku) Pověz mi, o čem sníš a Pelikáni v pustině demonstroval zkušený a zde odměněný režisér Pavel Vašíček „kosmický smutek" tragikomické banálnosti mimoběžných a osamocených lidských osudů, přesně vystižených jak v dobrém typovém obsazení a individuálních kreacích (cena Jaroslavě Rozsypalové za postavu Ženy), tak ve výrazně stylizovaném, nepopisném celku. Divadelní studio Dialog, pracující pod oceněným vedením Miluše Kudličkové při brněnském Gymnáziu Matyáše Lercha, připravilo v podobě „divadla na divadle" montáž středověkých a barokních lidových výstupů a her Blázni krásní, sestavenou svého času teatrologem Janem Kopeckým. Početná parta učinila osou hodinové produkce průběžný motiv střetu necitlivé světské moci a svobody komediantského kumštu; vsadila na prostotu, cudnost a čistotu nepřehrávaného projevu, dobře se vyrovnávajíc nejen s nábožensky vznícenými partiemi pašijí či vulgaritami mastičkářských výjevů, nýbrž i s latinskými verši a s hudební složkou (za roli Majdalénky převzala diplom Dana Karásková a za herecký přínos také Veronika Karásková a Andrea Kleinová). Se zajímavým pokusem oživit pozapomenutou rozhlasovou hru Bertolta Brechta Let přes oceán přišel soubor Špatně zabržděno Velké Meziříčí. Režisérka Eva Prešnerová, odměněná za dramaturgický přínos, se při zachování strohé reportážní věcnosti epické předlohy o boji osamělého pilota s personifikovanými přírodními nástrahami nad Atlantikem snažila akcentovat nemnohé dramatické motivy a tak při podtržení antimilitaristické noty čelit její statičnosti i apriorní ideologičnosti. Spíše jako literárně vzdělávací pořad pojal své Setkání s E.A. Poem Skandál z Domu dětí a mládeže Brno - Starý Lískovec. Šestičlenná skupinka vedená Veronikou Rodriguezovou se omezila na kombinaci životopisných faktů a několika básní a próz tohoto romantického „prokletého" tvůrce, nevyhnula se však začátečnickým technickým nedostatkům, a ani pokus navodit autorovy halucinační stavy v matném hereckém ztvárnění Petra Juříčka nevyšel.
Převážná část přehlídkových vystoupení nesla pečeť autorského divadla, jejich žánrový rozptyl byl ovšem značný. Některé soubory se pochlubily vlastní, v podstatě celovečerní hrou. Autorská režie Milana a Petry Řezníčkových z kolektivu Na kopečku_při Psychiatrické léčebně_Jihlava se věnovala hře Všehoschopní všeho schopní - dosti obstarožní rodinné konverzačce s crazzy prvky v duchu divácky úspěšných Procházkových komedií z plzeňské profesionální dílny. Nad zjevně nezamýšlenou parodií na oblíbené televizní seriály v bezmála dvouhodinové produkci záhy převážila běžná vaudevillová a „sitkomová" klišé: jednorozměrné postavy kreslené tlustými tahy, jejich za vlasy přitažené záměny, jazykový humor, rovněž prvoplánový a podbízivý. Srovnatelné téma vyšlo textově i jevištně daleko lépe Divadlu bez filtru Brno, kde „chmurný tragikomický příběh podle skutečné události" z pera hrajících členů Jiřího Skovajsy (Brácha) a Rostislava Vašíčka (Matka) uplatnil kompoziční i jazykové rafinovanosti a do hry zapojil také javajky a maňásky.
Z rozsahem skromnějších autorských reprezentací si za předlohu i režii „skrumáže" Skupinka v provedení souboru Společné Dramatické Činění PRASETAUN při Dětském výchovném ústavu Jihlava (vystupovali v něm i Romové) odvážel cenu Jiří Juráš. Se starším nastudováním Sadokramle aneb Kolíková story vystoupila parta Tohočasu bezpeří z Brna. Šlo o sérii psychoterapeuticky rámovaných etud - někdy dosti popisných, a jindy metaforičtějších, do nichž k reálným postavám přistupovaly hračky nebo fiktivní bytosti typu Supermana; zřetelná byla inspirace některými filmy, např. Švankmajerovými Spiklenci slasti nebo Zelenkovými Knoflíkáři. Další soubor z brněnského Gymnázia M. Lercha, Kolektiv 111, nabídl poučený, estrádně laděný průřez klíčovými okamžiky našich poválečných dějin Čítanky a co dál? Přílišné ambice neměl spolek Haffol při Centru volného času Brno - Lužánky, kde hrající scénárista a režisér Tomáš Doležal sestavil Dívčí válku z mozaiky pasáží Kosmovy, Dalimilovy i Hájkovy kroniky a Aloise Jiráska. V apokryfické montáži ze starých českých dějin se objevily očekávané anachronismy a parodický styl Františka R. Čecha, celek pak nepřekročil úroveň středoškolské besídky, jak ostatně odpovídalo nízkému věku účinkujících.
Větší nároky na sebe i diváky kladlo teprve letos vzniklé Divadlo V negližé Brno. Jeho tři kmenové členky - vysokoškolačky daly svůj talent do služeb oceněné režírující autorky Blanky Fišerové. Její předloňská půlhodinová prvotina Postmortální intermezzo (mezitím již vystřídaná novinkou Melancholicky) v abstraktní „rozhlasové" poloze literárně artistním jazykem konfrontovala spor protichůdných životních principů, zosobněných dvěma muzikálovými postavami - mocichtivou slavnou Evitou (Jana Cindlerová) a Vianovou, sebeobětavě milující Chloe (Markéta Matoušková), setkávajících se na pohřebišti divadelních nastudování. Ještě méně sdělnou jevištní formu volila skupina Golemovy gaťky ZUŠ Blansko, kde režisér Milan Rožtek přistoupil k „lepení představ inspirovanému grónskými mýty" Stál mu za hřích. V dějově nejasné pantomimě s hlavní figurou Smrti, sem tam prokládané citoslovečnými skřeky a předváděné v temném pološeru, převažoval dojem do sebe uzavřené fatalistické bizarnosti. Za tvůrčí přínos v oblasti improvizačního a pohybového divadla převzal ocenění středoškolský soubor Josefa Zajíčka Útulek Brno. Na holém jevišti a v civilním oděvu nabídl v pořadu Útulek VI. etudy
v duchu pokusů pražské Vizity nebo Dekadentního divadla Beruška. Nepočetná, mimicky i gesticky zdatná parta prokázala schopnost v těsném kontaktu s hledištěm kolektivně navodit a vzápětí zrušit konkrétní situaci, přičemž potíže s jejím dešifrováním nastávaly jen občas.
Výsledné soutěžní pořadí vzhledem k Šrámkovu Písku bylo stanoveno takto: 1. - 2.místo: Divadelní studio Dialog Brno a Společné Dramatické Činění PRASETAUN Jihlava; 3.místo: Divadlo bez filtru Brno; náhradník - Divadlo V negližé Brno. Mimosoutěžní doporučení (soubor se totiž téměř souběžně zúčastnil vyškovských Trdlovin): Prkno Veverská Bitýška.
Vít Závodský
Mezi sérií festivalů letošního pokročilého jara proběhla bez patrnějšího publicistického ohlasu tzv. Divadelní továrna - krajová přehlídka mladého amatérského divadla pro brněnský a jihlavský region, z níž se mj. postupovalo na Šrámkův Písek 2000. Vracíme se k ní tedy alespoň informativní rekapitulací.
Akce konaná 14. - 16.4.2000 pod záštitou prvního náměstka primátora města Brna ing. Milana Šimonovského a rovněž za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, byla původně plánována do areálu Vaňkovky - bývalé továrny na výrobu kotlů a parních strojů, která je jakožto historický cenný objekt zapsaný v Ústředním seznamu památek průmyslové architektury nyní ve vlastnictví brněnského magistrátu. Díky mnoha obětavým nadšencům se některé její bohužel nevytápěné haly proměnily na kulturně společenské centrum, v němž se vedle bohaté výstavní činnosti konají četná vystoupení experimentálních divadélek, happeningy, performance apod. Vinou váznoucích věřitelských zástavních práv za dluhy předchozího majitele Zetoru a dalším statutárním nedořešenostem však možnost uspořádat festival právě zde na poslední chvíli padla. Hlavní organizátor, Klub přátel umění v ČR, reprezentovaný sekretářem Vladimírem Michalem, naštěstí operativně dohodl se zdejším vedoucím Mgr. Jaroslavem Tučkem propůjčení nevelkých prostor Alternativního divadla pro děti a mládež Polárka, které se jakožto nejmladší brněnská profesionální scéna soustřeďuje na hojné premiéry loutkářských titulů. Celou akci přesto poznamenala časová tíseň, i přílišná improvizovanost. Odborná porota nicméně každé vystoupení detailně rozebrala - i když se sedávalo na trávníku nebo na vedlejším hřišti.
O Divadelní továrnu, jejíž název vzhledem ke změně místa konání neodpovídal situaci, byl mezi divadelníky Brněnska a Jihlavska značný zájem, takže některé hlásící se soubory musely být odmítnuty nebo posléze „předisponovány" na obdobné podniky ve Vyškově nebo Břeclavi; Divadlo na poslední chvíli Brno s Trtílkovou Bludicí účast pro onemocnění odřeklo. Během tří víkendových dnů tu tedy vstoupilo celkem 13 kolektivů, dohromady přes půldruhého sta účinkujících. Škoda, že mnohé z nich neměly pro diváky a porotu k dispozici ani základní dokumentaci (programové letáky, fotografie apod.).
Poměrně malou část přehlídky tvořila nastudování, která v zásadě vycházela z
předem daného pevného textu, byť poté všelijak jevištně ozvláštňovaného. Že i tak lze dojít k neběžně kvalitnímu výsledku, dokazovalo ambiciózní Prkno z Veverské Bitýšky, organizátor vlastních nesoutěžních setkání Na prknech. Plynulým propojením dvou jednoaktovek Valentina Krasnogorova (kdysi objevených Divadlem Husa na provázku) Pověz mi, o čem sníš a Pelikáni v pustině demonstroval zkušený a zde odměněný režisér Pavel Vašíček „kosmický smutek" tragikomické banálnosti mimoběžných a osamocených lidských osudů, přesně vystižených jak v dobrém typovém obsazení a individuálních kreacích (cena Jaroslavě Rozsypalové za postavu Ženy), tak ve výrazně stylizovaném, nepopisném celku. Divadelní studio Dialog, pracující pod oceněným vedením Miluše Kudličkové při brněnském Gymnáziu Matyáše Lercha, připravilo v podobě „divadla na divadle" montáž středověkých a barokních lidových výstupů a her Blázni krásní, sestavenou svého času teatrologem Janem Kopeckým. Početná parta učinila osou hodinové produkce průběžný motiv střetu necitlivé světské moci a svobody komediantského kumštu; vsadila na prostotu, cudnost a čistotu nepřehrávaného projevu, dobře se vyrovnávajíc nejen s nábožensky vznícenými partiemi pašijí či vulgaritami mastičkářských výjevů, nýbrž i s latinskými verši a s hudební složkou (za roli Majdalénky převzala diplom Dana Karásková a za herecký přínos také Veronika Karásková a Andrea Kleinová). Se zajímavým pokusem oživit pozapomenutou rozhlasovou hru Bertolta Brechta Let přes oceán přišel soubor Špatně zabržděno Velké Meziříčí. Režisérka Eva Prešnerová, odměněná za dramaturgický přínos, se při zachování strohé reportážní věcnosti epické předlohy o boji osamělého pilota s personifikovanými přírodními nástrahami nad Atlantikem snažila akcentovat nemnohé dramatické motivy a tak při podtržení antimilitaristické noty čelit její statičnosti i apriorní ideologičnosti. Spíše jako literárně vzdělávací pořad pojal své Setkání s E.A. Poem Skandál z Domu dětí a mládeže Brno - Starý Lískovec. Šestičlenná skupinka vedená Veronikou Rodriguezovou se omezila na kombinaci životopisných faktů a několika básní a próz tohoto romantického „prokletého" tvůrce, nevyhnula se však začátečnickým technickým nedostatkům, a ani pokus navodit autorovy halucinační stavy v matném hereckém ztvárnění Petra Juříčka nevyšel.
Převážná část přehlídkových vystoupení nesla pečeť autorského divadla, jejich žánrový rozptyl byl ovšem značný. Některé soubory se pochlubily vlastní, v podstatě celovečerní hrou. Autorská režie Milana a Petry Řezníčkových z kolektivu Na kopečku_při Psychiatrické léčebně_Jihlava se věnovala hře Všehoschopní všeho schopní - dosti obstarožní rodinné konverzačce s crazzy prvky v duchu divácky úspěšných Procházkových komedií z plzeňské profesionální dílny. Nad zjevně nezamýšlenou parodií na oblíbené televizní seriály v bezmála dvouhodinové produkci záhy převážila běžná vaudevillová a „sitkomová" klišé: jednorozměrné postavy kreslené tlustými tahy, jejich za vlasy přitažené záměny, jazykový humor, rovněž prvoplánový a podbízivý. Srovnatelné téma vyšlo textově i jevištně daleko lépe Divadlu bez filtru Brno, kde „chmurný tragikomický příběh podle skutečné události" z pera hrajících členů Jiřího Skovajsy (Brácha) a Rostislava Vašíčka (Matka) uplatnil kompoziční i jazykové rafinovanosti a do hry zapojil také javajky a maňásky.
Z rozsahem skromnějších autorských reprezentací si za předlohu i režii „skrumáže" Skupinka v provedení souboru Společné Dramatické Činění PRASETAUN při Dětském výchovném ústavu Jihlava (vystupovali v něm i Romové) odvážel cenu Jiří Juráš. Se starším nastudováním Sadokramle aneb Kolíková story vystoupila parta Tohočasu bezpeří z Brna. Šlo o sérii psychoterapeuticky rámovaných etud - někdy dosti popisných, a jindy metaforičtějších, do nichž k reálným postavám přistupovaly hračky nebo fiktivní bytosti typu Supermana; zřetelná byla inspirace některými filmy, např. Švankmajerovými Spiklenci slasti nebo Zelenkovými Knoflíkáři. Další soubor z brněnského Gymnázia M. Lercha, Kolektiv 111, nabídl poučený, estrádně laděný průřez klíčovými okamžiky našich poválečných dějin Čítanky a co dál? Přílišné ambice neměl spolek Haffol při Centru volného času Brno - Lužánky, kde hrající scénárista a režisér Tomáš Doležal sestavil Dívčí válku z mozaiky pasáží Kosmovy, Dalimilovy i Hájkovy kroniky a Aloise Jiráska. V apokryfické montáži ze starých českých dějin se objevily očekávané anachronismy a parodický styl Františka R. Čecha, celek pak nepřekročil úroveň středoškolské besídky, jak ostatně odpovídalo nízkému věku účinkujících.
Větší nároky na sebe i diváky kladlo teprve letos vzniklé Divadlo V negližé Brno. Jeho tři kmenové členky - vysokoškolačky daly svůj talent do služeb oceněné režírující autorky Blanky Fišerové. Její předloňská půlhodinová prvotina Postmortální intermezzo (mezitím již vystřídaná novinkou Melancholicky) v abstraktní „rozhlasové" poloze literárně artistním jazykem konfrontovala spor protichůdných životních principů, zosobněných dvěma muzikálovými postavami - mocichtivou slavnou Evitou (Jana Cindlerová) a Vianovou, sebeobětavě milující Chloe (Markéta Matoušková), setkávajících se na pohřebišti divadelních nastudování. Ještě méně sdělnou jevištní formu volila skupina Golemovy gaťky ZUŠ Blansko, kde režisér Milan Rožtek přistoupil k „lepení představ inspirovanému grónskými mýty" Stál mu za hřích. V dějově nejasné pantomimě s hlavní figurou Smrti, sem tam prokládané citoslovečnými skřeky a předváděné v temném pološeru, převažoval dojem do sebe uzavřené fatalistické bizarnosti. Za tvůrčí přínos v oblasti improvizačního a pohybového divadla převzal ocenění středoškolský soubor Josefa Zajíčka Útulek Brno. Na holém jevišti a v civilním oděvu nabídl v pořadu Útulek VI. etudy
v duchu pokusů pražské Vizity nebo Dekadentního divadla Beruška. Nepočetná, mimicky i gesticky zdatná parta prokázala schopnost v těsném kontaktu s hledištěm kolektivně navodit a vzápětí zrušit konkrétní situaci, přičemž potíže s jejím dešifrováním nastávaly jen občas.
Výsledné soutěžní pořadí vzhledem k Šrámkovu Písku bylo stanoveno takto: 1. - 2.místo: Divadelní studio Dialog Brno a Společné Dramatické Činění PRASETAUN Jihlava; 3.místo: Divadlo bez filtru Brno; náhradník - Divadlo V negližé Brno. Mimosoutěžní doporučení (soubor se totiž téměř souběžně zúčastnil vyškovských Trdlovin): Prkno Veverská Bitýška.
Vít Závodský
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.