BALETKA, Ladislav - KAŠPAROVÁ, Jiřina: Soubor informací o amatérském divadle v obcích okresu Vsetín. Rkp. pro MČAD 1998 - 2000.
BRANKY
1903 studenti (Nalezenka)
1900-1906, 1908-1914 Jednota katolických mužův a jinochů ( Roztržitý, Pan Franc aneb šelma sedlák, Ochrana sv. Josefa, Chůva s výložkami, Studentský kousek,Osudný den fidlovačky, Sluha pánem, Štědrý večer, Zatykač, Z manželského ráje, Audience u generálmajora, Pan Slanina, Tadeáš Hrdina, Kmotr Šmidra, Staří blázni, Myslivecká latina, Ferdáček před soudem, Můj první a poslední pokus se ženit, Národní dožínková slavnost, Jakou našel Jakub metlu na zlou Teklu, Furiant, Palackého třída č. 27, Chudý písničkář, Mlynář a jeho dítě, Lucifer aneb zázračný elixír, Devět křížů, Zlý duch
Lumpacivagabundus, Narození Páně, Námluvy v lese, Julinčiny vdavky, Černý kříž v lese, Sluha pánem aj.)
1910 Křesťansko-sociální sdružení všeodborové (Dítky Boleslavovy, Maria Panna dobře radí, Bůh a láska v jesličkách)
Bynina, m. č. města Valašské Meziříčí, o. Vsetín
První dvě představení sehráli ochotníci v hostinci na fojtství r. 1896 ( Láska a dluhy, Vychovatel v čepci, r. 1901 - pásmo scének, 1906 - Srážka vlaků..
1896 studenti Láska a dluhy, Vychovatel v čepci. 1906 mládež Srážka vlaků (Horký)
Baletka, L.: Doplňky pro Místopis. Rkp. 2000. kART.
DOLNÍ BEČVA
1911 Sdružení venkovské omladiny (Čert a Káča)
FRANCOVA LHOTA o.Vsetín
1930 založení OS ze členů dobrovolných hasičů v hospodě u Rejsů s rozebíracím jevištěm. 1937 bylo vylepšeno s kulisami a oponou. 1947 v hostinci u Pavlíků postaveno jeviště, nové kulisy, opona a vybavení. 1948 osvětlení divadla. Hry hasičských ochotníků: 1930 Lešetinský kovář,1932 Devět křížů, Zápas o nevěstu, 1933 Staré hříchy, Strýc Motal, 1935 Na rodné hroudě, Mikuláš, 1936 Nejlepší pomsta, 1937 Člověče nezlob se, 1938 Dolary strýčka Johna, 1939Otcovrah, 1944 Prodaný dědeček, 1946 Tři dcerušky na vdávání, 1947 Lavina, 1948 Hanička zPodlesí, Už není v Čechách jako bejvavalo..., Prachy a broky, 1949 Madlenka z kovárny, 1950 Vojnarka, Mordová rokle, 1951 Hádajů sa o rozumné, 1953 Paličova dcera, 1954 Její pastorkyňa,1956 Poslední muž. V 60.letech převzal činnost divadelní kroužek OB.1961 zánik divadla.(Kašparová)
VÁCLAVÍK: kronikář obce
HALENKOV, o.Vsetín
r. 1999 vznik Ochotnického spolku
Halenkov, nastudoval Gogolovu Ženitbu: režie : Radek Kopecký,
Ochotnické sdružení 1886, 1887, 1895 - 1897, 19021 (mimo jiné 1895: Mistr Bednařík a jeho chasa, Cikánka a její děti, 1902: Staří blázni, Anděl strážný)
HORNÍ BEČVA o. Vsetín
1928 - 1929 počátky amatérského divadla (Na tý louce zelený, Perla panny Serafínky, Děvčátko zkolonie, Lucerna, Gazdina roba, Maryša, Slovácká princezna) režie učitele Řezníčka.
1945 založen Valašský kroužek Beskyd ( Dalskabáty hříšná ves, Jak basa přišla do nebe, Morálka paníDůlské, Gwajana, dětské- Sněhurka, Pampeliška, Vodník) V obci působily i Divadelní kroužek Horní Bečva a Osvětová Beseda. Valašský kroužek Beskyd v padesátých letech zvítězil na Strážnických slavnostech v lidovém vyprávění a zpěvu. Lidová vypravěčka Růžena Křížková natáčela s Vlastou Burianem silvestrovský program v Praze. (Kašparová)
KŘÍŽKOVÁ Růžena: předsedkyně OB, VALOVÁ Anna: referent obce
HOŠŤÁLKOVÁ
Sbor dobrovolných hasičů 1907 (Vybraný ženich, Hubička na schodech), 1923, 1929, 1930
HOVĚZÍ, o. Vsetín
Není mi známa informace z r. 1999 (DS Na ploše) – je to ověřené ?
V roce 1999 nastudovali mladí ochotníci z Hovězí : Holberg : Jeppe z Vršku
V dobách 1.republiky hrály organizace Sokol a Orel (Jízdní hlídka,Kříž u potoka, Psohlavci, Pronásledování křesťanů).Od roku 1945-1948 Orel (Pomněnky, Cikánčina pamsta, Městská rada na námluvách, Prach a broky, Bílý člun, Svatopluk, Salome, Do vesničky spadla hvězda)Po zákazu Orla hrál TJ Sokol . 1955 Muziky,muziky, 1957 Lucerna, Čtverák hastrman, Paličova dcera .1959 Zkoušky čerta Belínka, 1965 Sylva, se kterou vystoupili na Okresním festivaluvesnických amatérských divadelních souborů ve Valašské Bystřici. Z úspěšných her: Sluha dvoupánů, 1955Talisman, 1956 Její pastorkyňa, Prodaný dědeček, Svátek pana ředitele, 1957 Společný byt, 1961 Jen na lékařský předpis, Sklep, 1964 Penzion Belvedere, 1965 Obecní hrdina. Nyní obnovuje ochotnické divadlo organizace Křesťanská mládež. 1997 uvedli Vánoční hra o narození Krista. 1998 Čertův švagr. (Kašparová)
Sdružení ochotníků 1901-1903 (Staří blázni, Obraz P. Marie, Černý kříž v lese, Jeden z nás se musí ženit, Veselohra v kuchyni)
MAZÁČOVÁ Anežka: OREL, ORSÁG Jaroslav: starosta obce
kovář, Na Dušičky - hráno vždy s jednou nebo dvěma reprízami v okolních obcích)
HUTISKO
Ochotnické sdružení 1897, 1908 (Černý kříž v lese - dvakrát, Mariana zkrotila Jana, Hospodář a výměnkář, Cesty boží jsou nevyzpytatelné, 1909 ( Cesty boží jsou nevyzpyttatelné - dvakrát, Pro kus chleba)
Místní skupina Sdružení venkovské omladiny 1909 - 1913 (Čert a Káča, Tři Mikulášské hry,
Shledání na hřbitově, Shledání na hřbitově, Trestanci na Špilberku aneb revírník Anton, Maryša, Tatínkův návrat, Šalomounský rozsudek, Kříž u potoka, Lešetínský, o. Vsetín
Divadlo včetně loutkového má dlouholetou tradici, hraje se zde již mnoho let po vedením a režií paní Kubešové, v současné době režíruje divadlo pro děti Petr Sedlář. ( Nepodařilo se mi zjistit více informací.)
1907 -1910 Kroužek ochotníků (Závěť, Sedlák křivopřísežník, Černý kříž v lese,
Lucifer aneb zázračný elixír, Jakou našel Jakub metlu na zlou Teklu)
Hrachovec, m. č. města Valašské Meziříčí, o. Vsetín
1897 první představení místních ochotníků. V roce 1927 sehrála místní omladina ve spolupráci se Sborem dobrovolných hasičů hru A. Bognera Cikánčina pomsta, z niž existuje fotografie. Zachovaly se i fotografie ze hry F. Rutha Písmákova dcera, r. F. Holiš (1920 a 1921). Dnes v obci pracuje ochotnický soubor, který již uvedl hry Noc na Karlštejně (1999) a Cyrano z Bergeracu (2000). V roce 2002 uvedl Ochotnický divadelní soubor Hrachovec, jak se oficiálně místní ochotníci nazývají, již svou třetí premiéru, hru E. Pospíšilové a L. Vetešky Kleopatra.
Informace pro MČAD zprac. Konvičná. 2000. Rkp. kART.
Demel, J.: Ochotnické divadlo ve Valašském Meziříčí. Libreto výstavy s použitím práce Miroslava Doláka a Františka Hanuse. Panely A2, nestr. il., fot., dokumenty. Valašské Meziříčí. 1983. kART
CHORYNĚ, o. Vsetín
Divadlo včetně loutkového má dlouholetou tradici, hraje se zde již mnoho let po vedením a režií paní Kubešové, v současné době režíruje divadlo pro děti Petr Sedlář. ( Nepodařilo se mi zjistit více informací.)
1907 -1910 Kroužek ochotníků (Závěť, Sedlák křivopřísežník, Černý kříž v lese,
Lucifer aneb zázračný elixír, Jakou našel Jakub metlu na zlou Teklu)
JABLUNKA o.Vsetín
1921 založenOdbor národní jednoty,pořádal ochotnická divadla. Po založení Sokola se Odbor dobrovolně rozešel. 1923 pořádala divadelní představení strana sociálně-demokratická. 1935 Dělnická tělocvičná jednota (Tatíček Masaryk mezi svými). 1944 Sportovní klub Jablůnka ( Úsměvy a kordy). 1948 Sokol ( Červený mlýn, Noc na Karštejně , Obchody pana Taldikyna, Půlnoční vlak, Zač lidský život, Vlčí skála) 1949 Inspektor se vrací.1950 Vrah jsem já, Hluboké kořeny). 1959 ZK Zbrojovky Jablůnka (Babička). 1961 ZK ( Hračka pro mne aneb Cínový vojáček, Kolébka). 1963 Vláda žen. Loutkové divadlo: Zlatý slavík, Malý princ. (Kašparová)
ODLOŽILÍKOVÁ Vlasta a KOVÁŘ Jaroslav: OREL, BRINČEKOVÁ Jana: knihovnice a kronikářka obce
Sbor dobrovolných hasičů 1905, 1906, 1908 (Hrůzostrašná noc, Peníze a strašidlo, Lucifer aj.)
Zábavní kroužek dělníků 1908 (Študentský kousek)
JANOVÁ o.Vsetín
1940 Národní jednota počátky divadla. 1942 Dramatický odbor Svaz dobrovolných hasičů (Nevěsta podle receptu) 1943 (Od mlýna k mlýnu, Dědek pod pantoflem, Madlenka z kovárny, Zdravý nemocný) V polovině 40.let (Polská krev, Pletky paní Operetky, Do lesíčka na čekanou) 1950 Osvětová beseda. Od 50.let (Český muzikant, Bílá nemoc, Paličova dcera, Tuláci, Naši furianti, Paní Mariánka matka pluku, Matka, Kudy kam, Poslední mohykán, Skaláci, Maryša, Otec, Divotvorný klobouk, Morálka paní Dulské, Sládci, Kam čert nemůže, Muziky, muziky). 1971 (Adámek mezi broučky, Dluhý, Široký a Bystrozraký). (Kašparová)
Ing.HROMADA Pavel:obec , JUROVCOVÁ Jarmila: místostarostka obce
Jarcová
Sdružení ochotníků 1906 (Sok s trumpetou, Pan Franc aneb sedlák šelma velká)
Čtenářsko-pěvecký spolek Snaha 1909 - 1914 ( Staří blázni, Furiant, Na statku a v chaloupce, Jen ta a žádná jiná, Dragoun v kuchyni, Srážka vlaků, Sluha pánem, Falbův kritický den aj.)
Žactvo Orla sehrálo 25. 12. 1934 divadelní hru Pašeráci.
Fabián, J.: Když opona se rozletí aneb O Dramatickém odboru Lidového domu ve vzpomínkách, dobových záznamech a fotografiích. Časopis Šipinky. Valašské Meziříčí. 1997 – 1998.
JASENICE m.č. Lešná
Sdružení ochotníků 1885 (Naši mladí lidé)
Čtenářský spolek Svornost 1900 - 1913 (Cikán, Na Dušičky, Když se ženské smějou, Hodinu manžely, Jakou našel Jakub metlu na zlou Teklu, Zmatek nad zmatek, Sedlák
křivopřísežník, Nerozluční přátelé aj.)
! POZOR
Ostatní text - tj. \"V údolí Jasenice hrál ochotnické divadlo ….Kroužek omladiny 1930\". dr týká
údolí Jasenice, které leží v katastru města Vsetína, nikoliv Jasenic jako místní části obce Lešná.
Jasenka - část Vsetína
Od r. 1907 hrál divadlo Sbor dobrovolných hasičů, zpravidla jednou nebo dvakrát do roka(1907 - Adam a Eva, Oba lichváři, 1908 - Konec světa, jen žádnou rebelii, 1922 - Dražba na nevěstu, 1923 - Zápas o nevěstu, 1924 - Žebračka a její syn, Tatínkovy juchty, Ojediněle hráli také členové organizace sociálně demokratické strany, skupiny dřevodělníků a školní mládež. Po připojení obce ke Vsetínu r. 1949 ochotnická činnost ustala. (Baletka)
Juřinka, m. č. města Valašské Meziříčí, o. Vsetín
Ochotnická družina Hospodářská besídka na Juřince hrála v roce 1910 hru Opuštěná, 1913 Potkalo ji štěstí a Čert a Káča.
Fabián, J.: Když opona se rozletí aneb O Dramatickém odboru Lidového domu ve vzpomínkách, dobových záznamech a fotografiích. Časopis Šipinky. Valašské Meziříčí. 1997 - 1998.
KAROLINKA o.Vsetín
Divadelní soubor Sokola založen Sokolskou jednotou v Karolinině Huti. Po první světové válce hrál soubor pod Dělnickou tělovýchovnou jednotou. Byl založen soubor při Dobrovolném hasičském sboru ( Styď se tatínku). Po 1.sv.válce došlo k sjednocení kroužků pod Divadelní soubor ZK skláren v Karolině Huti ( Naši furianti). 1959 vznik tradičních Karolinských divadelních festivalů. Na národní přehlídce vesnických a zemědělských divadelních souborů ve Vysokém nad Jizerou získáno 1.místo za Luigiho srdce aneb Poprava tupým mečem. S úspěchem i prezentace na nejvyšší divadelní soutěži v Hronově. 1960 Slovanské nebe. 1961 Když hledáme radost, Poslední dějství. 1962 Modrá obloha, Ostrov Afrodity. 1963 Inteligenti. 1964 Jizva. 1965 Veselé paničky Winsdorfské. 1966 Domácí víno. 1967 Osm žen. 1968 Radúz a Mahulena. 1969 Podivná paní Savageová, RUR, Sněhurka a sedm trpaslíků. 1970 Evžen Oněgin. 1971 MamśeleNitouche, Platon Krečet, Ferda Mravenec. 1972 Past na myši. 1973 Falešná mince. 1974 Náš milý starý dům. 1975 Němci. 1976 Boj se stínem. 1977 Strýček Váňa. 1979 založen DS Jana Honsy. 1993 Jedenácté přikázání. (35.Divadelní festival OS Karolinka). 1995 Dům na nebesích. 1996 Jakub a jeho pán (Národní přehlídka venkovských DS Vysoké nad Jizerou). 1998 Lucerna. (Kašparová)
KŘENEK: kronikář obce
KELČ, o. Vsetín
Přiložena historie divadla (fotokopie z publikace Město Kelč)
Při ZŠ Kelč nastudovány pohádky : 1998 – Drak a princezna, 1999-Tři princezny na vdávání, 2000 -–Princezna Žofinka a drak Dynamit
Krásno nad Bečvou - část města Valašské Meziříčí (od r. 1924)
O povolení hrát divadlo nejprve požádali r. 1878 neúspěšně studující z Krásna., další sehráli r. 1883.Pěvecký spolek sklárny S. Reich a spol. hrával divadlo ve spolkových místnostech v hostinci Na střelnici čp.156. R. 1898 uvedl hru Praha je Praha, r. 1899 - Desdemonin šáteček, 1900 - dvě představení -Tvrdohlavá žena, Bohatá teta. Někeří občané z Krásna působili ve spolcích, které byly společné i pro město Val. Meziříčí. Splek katolických tovaryšů pro Valašské Meziříčí a Krásno (viz) svá představení hrál zpravidla střídavě v obou místech, část svých představení hrála v Krásně i výše uvedená skupina křesťanskosociálního Všeodborového sdružení. (Baletka)
Krhová, m. č. města Valašské Meziříčí, o. Vsetín
R. 1893 začal hrát divadlo Spolek pro postavení kaple, který uvedl čtyři představení: Sedlák šelma velká, Kocourkovská rekrutýrka, Ouklady a láska, Faust, následující ho roku uvedl jedno představení a další r. 1897. Ochotníci z Krhové začali hrát pravidelně r. 1893, kdy nastudovali 3 představení. Ještě téhož roku byl v Krjhové ustaven Čtenářsko-pěvecký spolek, který uvedl téhož roku 2 představení, r. 1894 dalších pět, r. 1895 frašku Šňupka, 1896 - jedno, 1900 dvě - Pod krovem otcovským, Na statku a v chaloupce, 1902 - Na Dušičky, Protiva, 1903 - Sedlák křivopřísežník, 1905 - Závěť, 1906 - Lucifer, aneb zázračný elixír, 1907 - Viktorka, Soucit, 1908 - Poklad, Diblík, Svédové v Praze (2x) atd. R. 1908 sehráli 2 předstzavení členové místní organizace sociálně-demokratické strany (Dvě lásky, Ideály manželství). (Baletka)
1893 zde začal hrát divadlo Spolek pro postavení kaple. Uvedl čtyři představení: Sedlák šelma velká, Kocourkovská rekrutýrka, Ouklady a láska, Faust. V roce 1894 uvedl spolek jedno představení a další v roce 1897, v roce 1902 byl zrušen. V roce 1893 nastudovali tři představení také místní ochotníci. V roce 1893 byl ustaven Čtenářsko-pěvecký spolek, který se v roce 1922 stal členem ÚMDOČ. (Šňupka, Pod krovem otcovským, Na statku a v chaloupce, Na Dušičky, Protiva, Sedlák křivopřísežník, Závěť, Lucifer aneb Zázračný elixír, Viktorka, Soucit, Poklad, Diblík - Šotek z hor (1908, r. J. Holčák), Švédové v Praze, Perníková chaloupka (1913) atd.) Členové sociálně demokratické strany hráli v roce 1908 Dvě lásky a Ideály manželství, v letech 1910 – 1914 hráli v obci divadlo ochotníci DTJ, kteří se v roce 1909 odtrhli od Čtenářsko pěveckého spolku. Divadlo hráli i členové místní TJ Orel, kteří v dubnu 1930 uvedli pohádku Zlatá nit. Zachovaly se fotografie z představení Závětří pod Šumavou, Tulácké dobrodružství, Borovec a Balda: Pod naší lípou, Jiříkovy housle (1922), Povodeň (1922) a F. Matějka: Perníková chaloupka (1923).
ÚMDOČ 1922
Baletka, L. / EŽ
Demel, J.: Ochotnické divadlo ve Valašském Meziříčí. Libreto výstavy s použitím práce Miroslava Doláka a Františka Hanuse. Panely A2, nestr. il., fot. dokumenty. Valašské Meziříčí. 1983. kART.
KŘIVÉ (nyní část místní část Valašské Meziříčí -Podlesí)
Čtenářsko-pěvecký spolek 1905 - 1914 (Hladový, Nenapravitelný, Spiritisté, Furiant,
Zlý duch Lumpacivagabundus, Závěť, Pan měsíček, obchodník, O strašné vraždě, Studenti, - Černý kříž v lese, Bibliotékář, Poklad, Hadrník politikář, Dostaveníčko, Farář hrdina, Ta třetí, Fabinovo tajemství, Pomluva aj.). Mezi dvěma válkami hrála divadlo jednota Sokola, členové sociálně demokratické strany, čtenářsko-pěveckého spolku a sboru dobrovolných hasičů, ve druhé polovině padesátých let divadelní soubor osvětové besedy.
KUNOVICE
1904 omladina (Před lesem)
sdružení ochotníků 1904 - 1907 a 1914 (Na statku a v chaloupce, Tatínkovy juchty, Čím dál tím hůř, Lucifer aneb zázračný elixír, Chudý písničkář, Václav Hrobčický z Hrobčic, České amazonky .. aj.)
LIDEČKO, o.Vsetín
Dětské divadlo se hraje více než 10 let při ZŠ, počátky ochotnického divadla jsou však spjaty s dobrovolnou činností spolku hasičů. (podrobnější informace zašle OÚ Lidečko)
V letošním roce uvedli dospělí ochotníci Na tý louce zelený.
NOVÝ HROZENKOV o.Vsetín
1875 nejstarsí zmínka o divadle.1907 Katolická omladina vedla ochotnický kroužek.1910 Pasekáři. 1910 založen Sokol ( Paličova dcera) 1911 Orelská tělovýchovná jednota. 1915 hrají Sokolové (Anděl strážný) . 1920 (Valašská svadba). 1932 (Z českých mlýnů). 1936 (Krásná paní Masabielská). 1936 orelští ochotníci v Radiojournálu Moravská Ostrava vysílali rozhlasovou hru Antonína Strnadla Na salaši a národopisné pásmo Vánoce na Valašsku. 1937 Katolická omladina s Orly rozhlasové hry Orsáci na Valašsku a Letní večer na valašské dědině. 1937 v Lidovém domě Rok na valašské dědině. 1941 Úsměvy a kordy, Maryša, Pasekáři, Ostrov milování, Trojský zámeček, Panské švadlenky, Perly pany Serafínky. 1946 Lucerna, Její pastorkyně, Nezbedný bakalář, Zpovědník.1948 Paní Mariánka, matka pluku, Mlynář a jeho dítě, Zlatý liják, Báječná země, Poslední muž, Selská princezna, Na potoce za mlýnici, Červený mlýn, Okénko, Třetí zvonění, Paličová dcera, Princezna Pampeliška, Láska nad pomstu silnější. 1948 Dramatický odbor Tyl se přereformoval v divadelní soubor Osvětové besedy. ( Hlavní zkouška, I člověk spravedlivý, Noc na Karštejně, Letadlo má zpoždění 24 hodin). 1950 Hrátky s čertem. 1951 Otec. 1953 Revizor. 1954 Vojnarka. 1955 Radúz a Mahulena. 1962 Vojnarka. 1963 Je libo cigaretu, Hadrián z Římsů. 1966 Domácí víno. 1967 Rozbitý džbán. (Kašparová)
TRÁVNÍČEK Mojmír: kronikář obce
POZOR
Váš údaj (resp. kronikáře Trávníčka) \"1875 nejstarší zmínka o divadle\" se týká části obce kolem sklárny Karolinina huť tj. dnešního města Karolinky, nikoliv Nového Hrozenkova .V dnešním Novém Hrozenkově ochotnické divadlo hrálo až do roku 1907.
OZNICE o.Vsetín
1910 vznik divadla. 1912 zánik. 1920 zřízen Osvětový sbor ( Honza pán, Zmatek nad zmatek) 1923 - 1930 loutkové divadlo (Kašpárek chytil čerta). 1924 Princezna včelka, Kašpárek na honě. Divadelní kroužek (Lucifer, Maryša, Radostná událost, Staříček Holuňa, Chudý písničkář, Kráska Šumavy, Ženský ráj, Děda Štráchal jede k p.Prezidentovi, Honzíček z malované chaloupky. Opereta (Krajánku vrať se, Tulácké dobrodrzžství). 1932 (Šofér, Žena legionářova). (Kašparová)
Podlesí, dříve Křivé, m. č. města Valašské Meziříčí, o. Vsetín
Divadlo začal hrát v Křivém Čtenářsko-pěvecký spolek r.1905, nejprve to byl zábavný večírek se sólovými výstupy a ještě v závěru téhož roku Furiant. R. 1906 uvedli hru Zlý duch Lumpacivagabundus, r. 1907 Žávěť a Pan Měsíček, r. 1908 pásmo frašek. Divadlo v Křivém (od r. 1960 Podlesí) později hrály některé spolky a ve druhé polovině 50. let ochotnický soubor při Osvětové besedě. (Baletka)
V letech 1905 – 1914 hrál divadlo v obci Čtenářsko – pěvecký spolek (Hladový, Nenapravitelný, Spiritisté, Furiant, Zlý duch Lumpacivagabundus, Závěť, Pan Měsíček, obchodník, O strašné vraždě, Studenti, Černý kříž v lese, Bibliotékář, Poklad, Hadrník politikář, Dostaveníčko, Farář hrdina, Ta třetí, Fabinovo tajemství, Pomluva atd.) Mezi válkami hrála divadlo sokolská jednota, členové Sociálně demokratické strany, Čtenářsko – pěveckého spolku a Sboru dobrovolných hasičů, ve druhé polovině padesátých let soubor Osvětové besedy. Zachovaly se fotografie F. Sokol – Tůma: Pasekáři (1922), Jakou našel Jakub metlu (1929), Čaroděj tónů, r. A. Nedbal (1932) a N. V. Gogol: Ženitba, r. J. Polanský (1936).
Baletka, L. / JS
Demel, J.: Ochotnické divadlo ve Valašském Meziříčí. Libreto výstavy s použitím práce Miroslava Doláka a Františka Hanuse. Panely A2, nestr. il., fot., dokumenty. Valašské Meziříčí. 1983. kART.
Poličná, m. č. města Valašské Meziříčí, o. Vsetín
Ochotnická družina Hospodářské besídky v Poličné hrála v roce 1910 hru Cikánčina pomsta, 1911 hry K Bohu, vlasti a rodné půdě a Furiant, 1912 Od starého k mladému posvícení, 1913 Černé jezero. Poličenské děti pod vedením řídícího učitele Kašlíka sehrály v roce 1914 dvakrát hru Betlémští pastýři. Dále se zachovaly fotografie z her Lešetínský kovář, Myslivci – mládenci ze zlata a J. Mahen: Jánošík (1934).
Demel, J., Ochotnické divadlo ve Valašském Meziříčí. Libreto výstavy s použitím práce Miroslava Doláka a Františka Hanuse. Panely A2, nestr. il., fot., dokumenty. Valašské Meziříčí. 1983. kART.
Fabián, J.: Když opona se rozletí aneb O Dramatickém odboru Lidového domu ve vzpomínkách, dobových záznamech a fotografiích. Časopis Šipinky. Valašské Meziříčí. 1997 – 1998.
Jako první začal hrát divadlo vzdělávací spolek Valašská beseda, který uvedl r. 1906 hry Srážka vlaků a Mlynář a jeho dítě, r. 1907 Staří blázni a Lucifer čili zázračný elixír (2x), r. 1908 Duch nebožky Hausmeisterové a Osudný den fidlovačky. Divadlo se v Poličné hrálo do začátku 1. světové války a potom mezi válkami. (Baletka)
POZDĚCHOV o.Vsetín
1895 začátky divadla Sbor dobrovolných hasičů. Po vyhlášení ČS republiky hráli Sokol a Orel. (Maryna, Pytlák Mirko, Černý vlk, Gorali, Hospůdka u Markytky). 1943 Není zajíček jako zajíček. 1945 vytvořil Svaz mládeže spolek Horal. Později hrála Osvětová beseda (Ženichové, Pasekáři, Paličova dcera, Gazdina roba, Její pastorkyňa, Maryša, Samota, Zemský ráj to napohled, Staříček Holuša, Nikdy, Baťoh, Jedenácté přikázání, Jakubův dvůr, Jakub Oberva, Kamenný řád, Nebezpečná přítelkyně, Třetí zvonění). Osvětová beseda se Zemědělským družstvem satirický seriál Klebetnice a audiovizuální pořady Za svobodu, Ženy varují, Za dlouhý věk, Žít pro lásku, Za život radostný, Na pastvinách, Z valašské vesnice. 1990 dostavba KD ( Princezna Sedmikráska).1991 Hloupý Honza. 1992 Na horách svítá, 1993 O Valašsku vážně a nevážně. 1994 Broučci. 1995 Dřív než se rozední. 1996 Zvířátka a loupežníci. 1997 Broučci. 1998 Medová pohádka. (Kašparová)
ŠTACH Jan: obec
Rokytnice - část Vsetína
Od r. 1924 hrál divadlo Vzdělávací spolek Pokrok, r. 1926 dokonce 12. představení, později jejich počet poklesl v průměru na 3 ročně. Uvedl např. hry Pasekáři, Maryša, Závěť a j. Od r. 1924 hrála v Rokytnici 4 - 6 představení ročně rovněž místní organizace Dělnické tělocvičné jednoty (1924 - Zvony, Nerozluční přátelé, Staré hříchy, 1925 - Láska si nedá poroučet, Hvězda veletrhu, Matčino dílo, Cesta k srdci, Konečně sami, 1926 - Jarní vody, Maryša, Závěť, Kandidát ženitby, Rozvod za každou cenu aj.), ospíše ojediněle hrál divadlo Sbor dobrovolných hasičů. Od poloviny třicátých let se chotnické divadlo hrálo pod hlavičkou místní osvětové komise. Po připojení obce ke Vsetínu r. 1949 ochotnická činnost ustala.
Baletka Ladislav, St. okresní archiv Vsetín
Rožnov pod Radhoštěm
Sdružení divadelních ochotníků vzniklo v roce 1859, v roce 1860 uvedli v nezjištěném počtu představení přibližně 15 her.V šedesátých letech hrávali divadlo v aréně, postavené k tomuto účelu městem.V roce 1882 byly schváleny stanovby Spolku divadelních ochotníkůl, který hrál nepřetržitě až do počátku 20. Století, tehdy začaly hrát i jiné spolky, zejména jednota Sokola (od r. 1896) a studenti (od r. 1892)i.. (Baletka)
Divadelní soubor Gymnázia nastudoval od roku 1987 za režie Milana Hambálka, středoškolského učitele, tyto hry:
Ze života hmyzu, Král Lávra, Filosofská historie, Limonádový Joe, Strakonický dudák, Krásná Helena, Manzelle Nitouche, Hrátky s čertem, Sněhurka a sedm trpaslíků ,Feldekova Jánošíka(dle Vivaldiho),
V roce 1999-2000 nastudována Žebrácká opera, Tři mušketýři, Svatá Dorota podle M. Kulišťáka,
Dětský soubor : pohádka Jednou ranou zabil
V zaslaném materiálu schází Vsetín, zaslal i PhDr. Baletka (přiložena kopie).
Aktuelní informace: Vsetín, o. Vsetín
Loutkáři pod názvem Divadelní sdružení Kohútek nastudovali v režii Oty Švece : 1999 – Princezna na hrášku,
2000 - Jak se beránek Ducek přestal bát, O bílém čápu a smutné sově
V roce 1991 vznikl Divadelní klub Josef, který se zaměřuje převážně na autorské
divadlo.
V roce 1996 - autorská hra Jak zkrotit lva
V roce 1997 – autorská hra Velký Pepíto
V roce 1999-2000 – na motivy knihy Servantese :Don Quijote nastudována hra v úpravě Pavla Reimana :Don Quijote –Quijote Don
Divadlo 6KA – mládežnické divadlo nastudovalo v r. 1998 MINIKOMEDIE
V roce 2000 pohádku „Dlouhý, široký, Bystrozraký“
Divadelní soubor Gymnázia Vsetín uvedl letos (r.2000) v režii Mir. Urubka tragikomedii od V.Dyka Zmoudření Dona Quijota.
Vsetínské komorní sdružení začalo hrát divadlo v r. 1998 – nastudována hra v režii Pavla Reimana : Lucerna
V roce 1999-2000 uvedena hra Revizor od Gogola.
Při ZŠ Vsetín –Ohrada vzniklo v tomto roce Pozitivní divadlo ZŠ. Děti uvedly kolektivní autorský muzikál ze školního prostředí To jste ještě neviděli…
Semetín - část města Vsetína
Ochotnické sdružení v okrajovém údolí Vsetína vzniklo koncem r.1922 a hned následujícího roku uvedlo 4 premiéry (Vyhraný ženich-A to je dobré, Na statku a v chaloupce, Kandidáti ženitby, Proč bychom se netěšili), r. 1924 4 (V Černé rokli, Srážka vlaků, Starý a nový rok) a r. 1926 3 představení (Průboj), od r. 1927 ochotníci hráli pod hlavičkou skupiny Mezinárodního všeodborového svazu. (Baletka)
pohádka Tajemné noci aj. Technický stav budovy ”Divadla Z” další aktivitu vsetínských ochotníků znemožnil (budova byla sbořena r. 1969) a v následujících dvou desetiletích se projevovali spíše krátkodobě - viz např. Diklas (Divadélko klasiky) gymnázia ve Vsetíně r. 1984.
Dětské divadlo - první ochotnické představení pro děti, určené pro veřejnost se hrálo r. 1871 a následujícího roku další.. Mezi dvěma válkami se hrála dětská divadla na jednotlivých školách. R. 1945 uvedl dětský pěvecký sbor vedený učiteli O. Křenkem a F. Dostálem zpěvohru Čarovná píšťalka (vystoupení v Banské Bystrici aj.). Dětské divadlo provozovaly později kromě Divadla Z ojediněle některé školy, r. 1967 soubor ZDŠ Vsetín-Rybníky hru Aladinova lampa.
Loutkové divadlo vlastnila jednota Sokola, která je hrála ve třicátých letech. Nověji vzniklo na půdě závodního klubu Zbrojovky Vsetín. V bývalé továrně Thonet-Mundus bylo r. 1945a zřízeno loutkové divadlo, které po přestavbě r. 1948 získalo hlediště pro 300 dětí. Soubor zvítězil r. 1950 na přehlídce v Hronově, v letech 1948 - 1960 nastudoval 32 her a uskutečnil 356 představení. Od 1971 na vlastní scéně ve Vsetíně-Rybníkách působí amatérské loutkové divadlo Kohútek, původně jako součást Klubu pracujících. (Baletka)
Literatura:
BUBELA, Jan: Dějiny ochotnického divadla na Vsetíně od 1. až ku 50. představení.Vsetín 1887, 13 s.
MALINA, Dalibor: Zapíše se Diklas natrvalo? Nové Valašsko, 18. 1.1984, s. 5
MATKOVIĆOVÁ, M. : Loutkové divadlo Kohútek bilancuje. Nové Valašsko, 18. 8. 1987, s. 6.
ŠV: Decenium vsetínského Kohútku. Československý loutkář 31,1981, č.5, s.116.
Chlouba - loutkové divadlo. Nové Valašsko 2. 9. 1984, s. 5.
Ochotnické divadlo vsetínského Klubu Z. Nové Vaalšsko 2.9.1987, s. 5.
STŘELNÁ o.Vsetín
1930 založen spolek ochotníků (Prodaná nevěsta, Její pastorkyňa, Na tý louce zelený, Pražský flamendr, Kudy kam) 1960 zánik spolku. Do té doby pravidelně nacvičováno jedno představení a jeden silvestrovský kabaret.1968 ochotníci a členové spolku Hasičů obnovení ochotnického divadla. (Kašparová)
KRAJČA Vojtěch: kronikář
ÚSTÍ o.Vsetín
1926 založen Sokol. 1927 (Pro čest hasičskou, Zápas o nevěstu, V červáncích svobody, V černé rokli). 1930 (Černé oči, Pro vlajku Československou, Dědkové). 1931 (O ochraně krále hor, Tonda a Bonda). 1932 (Červený kohout, Faninko neplač, Na selském gruntě). 1933 (Královna sněhu). 1934 (Křeček v pasti). 1936 (Baťoh,Husopaska, Pepička z hospůdky, Celá ves se směje). 1937 (Není zajíček jako zajíček, Pasekáři). 1938 (Smír). 1944 (Baťoh, Zločin na statku). 1945 konec činnosti. (Kašparová)
HRTÁŇ Josef: obec
VALAŠSKÁ BYSTŘICE o.Vsetín
1921 počátky divadla (Hra o zrození Ježíška). 1923 - 1938 se hrálo s menšími přestávkami Nejvýznamnější představení Portáši bylo uvedeno i na výstavě v Praze v r. 1935. Okupací byla činnost přerušena. Obnovena byla až v 1946 členy spolku Sokol a Orel, s uvedením 4 her ročně.Po r.1948 zůstal divadlu věren jen Sokol. ( Lucerna, Na dvoře vévodském, Strakonický dudák, Paní Mariánka matka pluku, Hadrián z Římsů, Divá Bára, Čechy krásné). 1948 hrál jen Sokol. 1950 - 1955 se sečvičovali 2 hry ročně.1967- 1975 divadelní přestávka. 1972 - 1984 hrály jen školní děti. 1985 založení souboru Chaos- (charakterní amaterský ochotnický soubor) při Osvětové Besedě. Činohry- Maškaráda za plotem, Nepožádáš manželku bližního svého, Ženský zákon,
1993 Proč přestaly trumpety hrát. 1994 Děvče z přístavu. 1995 Čechy krásné, Čechy mé. 1996 Madlenka z kovárny. 1997 Dovolená s rizikem. 1998 Na tý louce zelený. (Kašparová)
BOLFOVÁ Ludmila: režisérka souboru Chaos
VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ o.Vsetín
1867 vznik ochotnického divadla Sokola. (Lakomec). 1888 postavena u Kašíků dvorana s jevištěm. 1890 Jan Hus. 1894 Sedm havranů, Svadební noc. 1895 Dvě Růženy. 1896 Probuzenci . 1897 Strakonický dudák, Pražský žid. 1898 Cesta kolem světa. Hudbu sokolům skládal J.N.Polášek stejně populární jako F.Kmoch. 1901 Cesta kolem světa. 1902 pořádáno 8 her. 1903 hráno v jarním a podzimním divadelním období. 1904 koupila jednota restauraci u Kašíků. 1905 zavedeno elektrické osvětlení. 1906 Cesta kolem světa. 1907 Žádný muž, Do moře slávy( sehráno 12 her). 1909 shořel Sokolský dům i s vybavením.1911 znovu zahájená činnost (Noc na Karštejně, balet - Jaro-léto-podzim-zima.). 1914 Pasekáři. 1915 sehrány 3 hry (Malý lord). 1917 Jen mimochodem, Mlsáníčko. 1918 hráno 9 her. 1919 hostoval E.Vojan. 1921 hráno 11 her(Ogaři) 1922 V studni, zdravý nemocný, Zázrak nad Bečvou. 1923 hráno 12 her. 1925 Křídový kruh. 1926 hráno 14 her. 1927 Panenka pro štěstí. 1928 Prodaná nevěsta - v roli Jeníka O.Mařák. 1929 hráno 14 her (Juliana, krásna panna). 1931 účast na divadelní soutěži při IX.všesokolském sletu s hrou R.U.R.. 1932 Rusalka, Děvčátko z konfekce. 1933 Dalibor, Stázi tobě něco schází. 1934 Lucerna, Námořník Teddy-Ostrov lásky. 1935 Revoluční svadba- získali diplom ak.malíře Svolínského, Prodaná nevěsta, Na tý louce zelený. 1936 Golgota, Kukačka. 1937 Bílá nemoc. 1938 Dvaasedmdesátka, Červen. 1939 Matka,Lucerna (8 her).1940 sehráno 8 her (Josef Kajetán Tyl, Liják). 1941 činnost zastavena .1945 začíná činnost (Matka). 1946 Zázračné boty (5 her). 1947 oslavilo sokolské divadlo 80.výročí činnosti hrou Radůz a Mahulena.1904 začíná činnost loutkářská. 1931 Začarovaný les. 1932 sehráno 10 her. 1900 hraje Spolek katolických tovaryšů (Blázinec na cestách, Egmont). 1901 Radůz a Mahulena, Hold květin, Čarovný květ štěstí. 1902 Varšavané v Karpatech. 1903 Sůl nad zlato, Sněženka,Zlatovláska, Kukačka, Cikánka, Otcova kletba, Sluhové. 1904 Zmatek nad zmatek,Jak našel Jakub metlu na zlou Teklu, Chudý písničkář, Páni doktoři, Furiant, Zrušená přísaha. 1905 Pomsta víly, Poklad, Furiant. 1906 Vojtěch Žák, výtečník, Bratr Gonák, U bílého koníčka, Mistr Bedrník a jeho chasa, Obětní beránek. 1907 Černá hora naeb Boj o svobodu, Následky dostaveníčka aneb Kráska z Ostende, Pan měsíček obchodník, To jsem sám rád, Jakou našel Jakub metlu na zlou Teklu, Vojnarka. 1908 Druhé přikázání lásky, Sedlák křivopřísežník, Národní slavnost, Třetí zvonění, Shledání na hřbitově, Bohatá holka, Ženilkov, Betlémské jesličky, Výprava Valachů Burům na pomoc. 1909 Výprava Valachů Burům na pomoc, Budečské jesličky, Cikánčina pomsta, Hanák a Valach, Ženy-otrokyně, Bílá myška, Charleyova teta, Červený kříž v lese, Noemova archa. 1910 Námluvy v lese, Tatíčkův návrat, Pod perutě Orla, Pasačka z Lurd, Opuštěná, Cikánčina pomsta, Úděl sirotka, Paní revírníkova a její Tony, Mladí pastýři Betlemští. 1911 Pro zpovědní tajemství, Paní revírníkova a její vnoučata, Svatí Cyril a Metoděj, K Bohu, vlasti a rodné půdě, Svatí Cyril a Metoděj na Velehradě, Úděl sirotka, Furiant. 1912 Od starého k mladému posvícení. 1913 Potkalo ji štěstí, Černé jezero, Čert a Káča, Perníková chaloupka, Slavnostní schůze. 1914 Betlemští pastýři. 1915 Čarovná noc, 1916 Čarovná noc, Elektra, Jarní píseň, Na srdci mateřském. 1918 Polský žid. 1919 Bludar,Svatý Mikuláš.
1920 otevřen Lidový dům - hraje Dramatiský odbor Lidového domu (Lešetinský kovář, Románek na horách, Modlitba na hřbitově, Divoška, Sněhurka). 1921 Dcery Betlémské, Tři doktoři, Zkáza, Slečna matinka, Rohovín čtverrohý, Fabiola, Úděl sirotka, Michal a Matěj domobranci, Sen vánoční. 1922 Staříček Holuša, Nevinně odsouzená, Ben Hur, Mikeš Lomidrevo, Dušičkova hra, Ptačí mozky, Vánoční hra. 1923 Bestia triumfans, Krásné milování, Její pastorkyňa, Mrak, Na Kozlanském klepáči. 1924 U Dušánků, Směry života, Vilouškův svatební den, Zázračný panák, Zámeček u moře, Dítě cirku, Převozníkův sen, Sýkorka strýce Tobiáše, Zlaté kapradí. 1925 Druhý břeh, Noc na Karštejně, Lucerna, Mlsáníčko, Andulka Šafářová, Vojnarka, Když hučely jezy, Jesličky. 1926 Manžel punčocha, Paličova dcera, Jarka svéhlavička, Poslední muž, Závěť, Hanička, Manželské dueto, Řím v plamenech, Hlasatel velikého krále, Babí léto, Vaclav Hrobčický z Hrobčic, Kouzlo májové noci, Mlsní kocouři, Ženská vojna, Narození Páně. 1928 Rozmajrín, Za vlast, Moderní Abrahám, Bezejmenná. 1929 Vánoce v horách, Podvodnice, Krásná Pepička, Foukni do svíčky, Sv.Václav, Stilmondský starosta, Svatý kníže Václav, Zlatá husa, Pilades bez Oresta, O chudém sirotku Ondřejkovi. 1930 Filozofka Mája, Foukni do svíčky, Zlatá nit, Dědečkovy housle, Kráska ze Šumavy, Vdavky Nanynky Kulichovy, Zmatek nad zmatek, Hubička. 1931 Maryša, Pasekáři, Dolarová tetička, Bílá myška. 1932 Slečinka z bílého zámečku, Pro zpovědní tajemství, Dům u tří děvčátek, Konto X, Pasačka z Lurd, A život jde dál, Česká srdéčka. 1933 Krista z myslivny, V českém ráji, Ta naše Máňa, Rézinka od pěchoty, Láska vítězí. 1934 Čarovná noc, Popeluška, Otec, Sladké milování, Jan Výrava, Podzimní píseň lásky, Pašeráci, K Betlému. 1935 Prodaná nevěsta, Charleyova teta, Kaňka v rodině, Slovácká princezna, Jehla v kupce sena, Jízdní hlídka. 1936 Vina, Nezapomeň, Stín, Ryba a host třetí den, Sirotkův sen, Podej štěstí ruku, Vánoční dar. 1937 Vlajka hoří, Velké pokušení, Nade mlejnem pode mlejnem, Zelená se zelená. 1938 Cikánská princezna, Kde se žebrá, Matka, Krakonoš a kmotr Kalous, Podej štěstí ruku. 1939 Na šťastné planetě, Velký případ, U svatého Antoníčka, Spáčovité palice před súdom. 1940 Mé štěstí má zlaté vlasy, Rose Marie, Vánoce v horách. 1941 Kytice. 1942 Země úsměvů, Vdavky Nanynky Kulichovy, Směry života. (Kašparová)
FABIÁN Josef: materiál od VODÁČKA Adolfa, MAJERA Antonína, Lubiny a Novin zpod Radhoště
údajná aktivita českých ochotníků v 50. letech 19. st. je nesmyslem, vysloveným zanícenými sice, nicméně však popletenými pamětníky, neboť první ochotnické představení bylo ve Valašském Meziříčí hráno až r. 1867 sdružením ochotníků. (Baletka)
- Tvrzení, že roku 1867 existovalo sokolské divadlo neodpovídá historické skutečnosti. Jednota Sokola se výslovně uvádí jako pořadatel divadelního představení v žádosti z 15.3.1888, předtím vždy žádal o povolení ochotnického divadla subjekt, který sám sebe nazývá ochotnická společnost, ochotnický spolek, ochotnická družina, anebo prostě ochotníci (Diletanten).
Sokol před rokem 1888, resp. 1886 divadlo nehrál, jak potvrzuje informace pocházející ze sokolského prostředí, že totiž náčelník jednoty Sokola Fr. Demel koupil část divadelních rekvizit ”po zašlém ochotnickém spolku”, jak vzpomínal někdejší činovník sokolské scény Josef Divoký. R 1909 veškeré záznamy sokolské jednoty zničil požár, jiné doklady o vývoji divadla nebyly k dispozici a tak vznikla klamná představa, že Sokol hrál divadlo již od svého počátku. Někteří členové sokolské jednoty skutečně hráli divadlo i v dřívější ochotnické společnosti, avšak to ještě neznamená, že Sokol hrál divadlo pod jménem ochotnická společnost. Prosím, abyste tuto lež uvedl na pravou míru. (Baletka)
Uvedené skutečnosti prokázal již r. 1981 Miroslav Dolák, avšak jeho spolupracovník Jiří Demel, kterého Dolák obviňuje z ješitnosti, je zamlčel. (Státní okresní archiv Vsetín, Pozůstalost Mirislava Doláka, rukopis Ochotnické divadlo ve Valašském Meziříčí, 78 s.) (Baletka)
Od r. 1904 hrál Sokol rovněž loutkové divadlo, pro které byla zřízeno zvláštní jeviště a sál.
Ve Valašském Meziříčí hrály divadlo také jiné subjekty, o kterých Vaši zpravodajci nehovoří:
V letech 1885 -1914 hrával divadlo německý čtenářský spolek Casino (založen 1853), který nejprve dával po jednom představená ročně, r. 1901 uvedl 6 představení, ale od následujícího roku zpravidla po jednom představení ročně. R. 1891 hrávyl Cyrilometodějská jednota představení Mladí pasytýři betlémští, další 2 představení uvedla r. 1895. R. 1896 vytvořil nový soubor katolického zaměření Adolf Bogner, později známý jako autor oblíbených lidových divadelních her. Jeho soubor r. 1896 uvádl Paličovu dceru (2x), Vousy dolů, Mlynář a jeho dítě. R. 1904 sehrál 3 představení dívčí kroužek ve Valašském Meziříčí a Krásně (Moderní žena, Olymp, České amazonky), a r. 1905 Diblík,. Diblíkova dceruška a 3 reprízy) .R. 1886 poprvé hrál divadlo členové prázdninového sdružení studentů, jež později přijalo název Akademický klub Palacký. V letech 1886, 1887 a 1893 a pak v letech 1895-1902 zpravidla po jednom představení ročně (mimo jiné Slečna nakladatelka, Maloměstské tradice, Dva světy, Lumpacivagabundus, Čertovy skály., Závěť, Láska z inzerátu), r. 1903 - Rabínská modrost (2 x), 1904 - Vosí hnízdo, 1905 - Bodří venkované, Maryša., Vodní družstvo, Matčino dílo, 1907, Hamlet, Oblaka, Na letním bytě.V době, kdy zaniklo ochotnické sdružení, začal hrát divadlo Spolek katolických tovaryšů (založen 1868), r. 1886 uvedl Šibeniční humor, r. 1893 jedno, 1894 dvě představení, r. 1895 pět (Nazdar, Matice, Tkalcovský tovaryš, Sedlák zlatodvorský, Staří blázni, Sousedé), r. 1896 čtyři představení (mimo jiné Divotvorný klobouk,Omylové světem vládnou), r. 1897 - Klub mládenců, Konkurzy pana notáře, 1898: Bratr honák, Růžová pouta, Tkalcovský tovaryš, 1900 - Blázinec na cestách. Egmont, 1902 - Zmatek nad zmatek, Jakou našel Jakub metlu na zlou Teklu (2x), 1903 - Chudý písničkář, Páni doktoři 1904 - Zrušená přísaha, Furiant, 1905 - pásmo scének 1906 - pásmo scén (3x), Výtečník, Bratr honák, U Bílého koníčka, Mistr Bedrník, Oplancija, Osudné psaníčko, 1907 - Obětní beránek, Osudné spaníčko, Za stěnou, Vojnarka, Michal a Matěj, 1908 - Sedlák křivopřísežník, Třetí zvonění, Bohatá láska, Ženílkov. R. 1904 sehrál 3 představení dívčí kroužek veValašském Meziříčí a Krásně (Moderní žena, Olymp, České amazonky), a r. 1905 Diblík,. Diblíkova dceruška a 3 reprízy). Od r. 1907 hrála divadlo skupina křesťanskosociálního Všeodborového sdružení - Jakou našel Jakub metlu na zlou Teklu, r. 1908 - Druhé přikázání lásky (2x), Národní slavnost, Shledání na hřbitově (2x). V r. 1912 katolické spolky ve Valašském Meziříčí a Krásně nad Bečvou vytvořily společný divadelní výbor a od této doby hrály divadlo společně jednak v budově pivovaru a jednak v hostincích v Krásně nad Bečvou. Potom, co olomoucký arcibiskup koupil budovu bývalé trestnice, kterou věnoval lidové straně a faře ve Val. Meziříčí přešla divadelní aktivita na Spolek Lidového domu. (Baletka)
Dětské divadlo - hráli učitelé a žáci dívčí měšťanské školy - 1901 - Hold květin a jesliček, Čarovný květ štěstí, 1903 - Sůl nad zlato (2x), Sněženka. (Baletka)
Baletka: Fatální tvrzení, že počátky divadla se už nikdy neobjasní, je velmi subjektivní a zní jako heslo o přátelství na věčné časy. Historické doklady jednoznačně vypovídají takto:
V letech 1867,1868,1873, 1878 - 1880, 1882, 1883, 1883, 1885 - 1887 hrál divadlo subjekt, který sám sebe nazývá ochotnická společnost, ochotnický spolek, ochotnická družina nebo prostě ochotníci (Diletanten). Tato ochotnická společnost roku 1887 zanikla.
Volně utvářené společnosti ochotníků hrávaly v té době ochotnické divadlo ve Vsetíně,
v Rožnově pod Radhoštěm i v jiných obcích. Valašské Meziříčí v tom nebylo výjimkou.
Od roku 1885 hrával ve Valašském Meziříčí divadlo německý čtenářský spolek Casino (zal. 1853) , zpravidla jedno představení ročně. Od roku 1886 prázdninové sdružení studentů (později Akademický klub Palacký). Od roku 1888 hrála divadlo jednota Sokola. Jednota Sokola koupila zbytek rekvizit po zaniklém ochotnickém sdružení a do divadelní družiny Sokola přešli i někteří členové ochotnického sdružení.
Poznámky:
- Pivovar se jmenoval U Haselmannů
- Vypustit větu \"ale toto výročí OD vyšlo z mylných předpokladů\" - naopak toto výročí
ochotnického divadla odpovídá realitě.
Valašské Meziříčí viz též Bynina, Hrachovec, Jarcová, Juřinka, Krásno nad Bečvou, Krhová, Podlesí (Křivé), Poličná, o. Vsetín
Divadlo se hrávalo na zámku, kočující společnosti a ve městě vznikající ochotnické soubory pak v hostinci U města Vídně, v pivovaru, v zahradních pavilonech hostinců u Pokorných, u Štorků, v kasinu, Moravii, Na mokré hadře. Později se divadla soustředilo do sokolovny, Lidového domu a Dělnického domu. V letech 1867 – 1887 hrál subjekt, který sám sebe nazývá ochotnická společnost, ochotnický spolek, ochotnická družina, ochotníci. Vznik ODi je spjat s advokátním koncipientem Františkem Barvičem, zakladatelem sokolské a hasičské jednoty. 1. 12. 1867 ochotníci sehráli v pivovaru Lakomce. Původně byli ochotníci samostatným spolkem, ale v roce 1868 splynuli v jeden celek se sokolskou jednotou a každý ochotník musel být členem Sokola. Zápisy o divadelní činnosti však záhy umlkají až do let osmdesátých, kdy povstala nová divadelní družina Sokola, jejíž vedoucí osobností byl soustružník František Demel st.. Hrávalo se v pivovaře u Haselmanů a později též v místnostech Besedy na malém přenosném jevišti. Repertoár jen zřídka obsahoval celovečerní hry, většinou byly hrány aktovky. Po roce 1893 se stal vedoucí osobností a režisérem divadla Jožka Divoký, který za 40 let uvedl přes 70 her, především Tyla, Jiráska, Šamberka a Vrchlického. Plánovitě vytvářel organizaci ochotnické družiny, navrhl její jednací řád a zavedl dvě pravidelné divadelní sezóny. Jeviště v restauraci u Kašlíků, kterou Sokol koupil po krachu Mikyškovy měšťanské záložny, postupně účelně vybavil a po požáru sokolovny v roce 1909 v ní nechal postavit moderní jeviště se zákulisím. Byl také znamenitým režisérem, který vychoval řadu herců, a obratným dramaturgem. Do roku 1904 se o ODi nejvíce zasloužili vedle F. Demla a J. Divokého i vynikající herec a režisér Hubert Weisshammer, který se také podílel na výpravách her, A. Staněk a František Sokol – Tůma. Divoký, Weisshammer a Josef Demel vypracovali v roce 1905 dějiny Ochotnické družiny a poslali je Matici k otištění, k tomu však nedošlo a dějiny se ztratily. Nové jeviště po požáru bylo otevřeno 4. 3. 1911 hrou Noc na Karlštejně. V roce 1914 převzal otěže divadla profesor učitelského ústavu Hanuš Kosík. Krátce po oslavách padesátiletého trvání jednoty ale začala 1. světová válka, sokolovna byla přeměněna na vojenskou nemocnici a divadlo se přestěhovalo do pivovarské restaurace. V roce 1915 činnost ustala úplně a první kusé zprávy o ní se objevují až ve druhé polovině roku 1917. Ještě celé jarní období režíroval Kosík sám, ale pak se již přidali C. Suchánek a H. Weisshammer a v roce 1919 již byla činnost zcela normální. V roce 1920 byl předsedou divadelního odboru a vrchním režisérem zvolen Karel Strnadel, který v divadle působil od roku 1901 a sehrál v něm nejvíc rolí (185). V roce1931 se jednota Čapkovou hrou R.U.R. zúčastnila divadelní soutěže IX. všesokolského sletu a v roce 1934 k 70. výročí jednoty byla hrána Jiráskova Lucerna. Velkou část sokolského repertoáru tvořily hry se zpěvy, jedno až dvouaktové operety či malé komické opery, na jejichž nastudování se do 1. světové války nejvíce podílel Jan Nepomuk Polášek, který k řadě her se zpěvy sám komponoval i hudbu. Po válce se až v roce 1921 povedlo J. Sedláčkovi secvičit orchestr tak dobře, že divadlo mohlo odehrát Křičkovu operu Ogaři a v roce 1922 Blodkovu operu V studni. Od roku 1925 byly pravidelně hrány operety a když v roce přišel do Meziříčí 40. pěší pluk s vynikající kapelou, mohlo sokolské divadlo v roce 1928 dokonce uvést Smetanovu Prodanou nevěstu s vynikajícím pěvcem O. Mařákem jako hostem, v roce 1929 balet J. N. Poláška Juliána – krásná panna, v roce 1932 Dvořákovu Rusalku a v roce 1933 Smetanova Dalibora. V letech 1935 a 1936 sokolské divadlo zvítězilo v župní divadelní soutěži s hrami Revoluční svatba a Golgota, událostí roku 1937 bylo 13 představení Čapkovy Bílé nemoci v režii J. Gratze. Sletové soutěže v roce 1938 se divadlo v I. kole zúčastnilo Langrovou hrou
Dvaasedmdesátka, v užší soutěži pak Šrámkovou hrou Červen, podzimní sezóna však byla znemožněna obsazením sokolovny vojskem. V roce 1939 bylo sehráno 8 her, z nichž si pozornost zasluhují Čapkova Matka a Jiráskova Lucerna, v roce 1940 opět 8 her, z nichž Šamberkovým Josefem Kajetánem Tylem oslavila jednota své tisící představení. V roce 1941 byla divadelní činnost ukončena válečnými událostmi. O činnost sokolského ODi do 2. světové války se kromě již uvedených nejvíce zasloužili: František Blažek, Josef Demel, Karel Fišer, Jindřich a Zdena Gratzovi, František a Jana Hanusovi, Eda Hein, Marie a Antonín Hofmanovi, Jan Christ, Miloš Kašlík, Jaroslav Malík, Adolf Nedbal, František Petrůsek, Jan Richter, František Seige, Karel Strýček, Bohuslav Svěrák, Milan Šilha, Milada Šimčíková, Vojtěch Šindler, Josef Weingart a mnozí další
Spolek katolických tovaryšů ve Valašském Meziříčí a Krásně byl založen v roce 1868 a vyvíjel bohatou divadelní činnost. Místnosti spolku byly v hospodě u Machlů a později v pivovaru. Spolek hrál lehčí žánr, pásma a komedie, například 17. 12. 1889 vystoupili na jeho večírku se zábavnými výstupy pánové Špůrek a Bogner, v roce 1900 hrál veselohru Blázinec na cestách a tragédii Egmont, v roce 1902 v Konviktu hru Varšavané v Karpatech, v roce 1903 aktovky Cikánka, Otcova kletba a Sluhové a v roce 1904 frašku Zmatek nad zmatek, Jakou našel Jakub metlu na zlou Teklu, Chudý písničkář, Páni doktoři, Furiant a Zrušená přísaha, 1905 Pomsta víly, Poklad a Vysoké spropitné aneb hluboké mlčení, 1906 Vojtěch Žák – výtečník, Bratr Honák, U bílého koníčka, Mistr Bedrník a jeho chasa a Obětní beránek, 1907 Černá Hora aneb Boj za svobodu, To jsem sám rád a Vojnarka, 1908 Sedlák křivopřísežník, Třetí zvonění (ke čtyřicátému výročí založení spolku), Bohatá holka a Ženilkov. 22. listopadu 1908 bylo ustaveno Družstvo Katolického domu ve Valašském Meziříčí a Krásně. V roce 1909 hrál spolek hry Cikánčina pomsta, Hanák a Valach a Černý kříž v lese. V tomto roce byl utvořen Divadelní odbor všech místních křesťanských organizací a již pod jeho hlavičkou byla odehrána hra Noemova Archa, v roce 1910 pak Námluvy v lese, Tatíčkův návrat, Pod perutě Orla, Pasačka z Lurd, Úděl sirotka a Paní revírníková a její Tony, 1911 Pro zpovědní tajemství, Paní revírníková a její vnoučata, Svatí Cyril a Metoděj (na Velehradě). V roce 1913 koupil olomoucký arcibiskup F. S. Bauer zámek Žerotínů pro Družstvo Katolického domu, ale vypukla válka a v letech 1914 – 1918 byl v zámku lazaret.
Studující z Krásna požádali v roce 1878 o povolení hrát divadlo, hráli však až v roce 1883. Učitelský sbor obecné školy ve Valašském Meziříčí pořádal v roce 1889 pastýřskou hru. Cyrilometodějská jednota hrála v roce 1891 hru Mladí pastýři betlémští a další dvě představení v roce 1895. Ochotnická družina zpěváckého spolku Sklárny S. Reich hrávala od roku 1884 v hostinci Na střelnici. V roce 1898 hrál Praha je Praha, v roce 1899 Desdemonin šáteček, v roce 1900 Tvrdohlavá žena a Bohatá teta, v roce 1901 Radúz a Mahulena. Dál údaje nejsou, ale tato OD hrála ještě v roce 1910. Divadelní skupinu katolického zaměření založil v roce 1896 Adolf Bogner, později známý autor her. Hráli Paličovu dceru, Vousy dolů, Mlynář a jeho dítě. Studující okolí valašsko-meziříčského hráli 12. 8. 1900 v Hrachovci komedii Lumpacivagabundus. Dívčí měšťanská (pokračovací) škola ve Valašském Meziříčí hrála 26. 12. 1901 na novém jevišti hospody u Kašlíků vánoční scénku Hold květinek a hru Čarovný květ štěstí. (1903 Sůl nad zlato a Sněženka) Dívčí průmyslová škola sehrála 26. 4. 1903 pro spolek Alžbětínsko-Mariánský veselohru Kukačka. Dívčí kroužek ve Valašském Meziříčí a Krásně hrál v roce 1904 hry Moderní žena, Olymp a České amazonky, v roce 1905 Diblík a Diblíkova dceruška. Zábavní odbor Všeodborového sdružení hrál v roce 1907 Následky dostaveníčka aneb Kráska z Ostende a Jakou našel Jakub metlu na zlou Teklu, v roce 1908 Druhé přikázání lásky, Národní slavnost a Shledání na hřbitově, v roce 1909 Ženy – otrokyně. Děti z Krásenské školy hrály 2 x v prosinci 1908 a potom i na Nový rok 1909 hru Betlémské jesličky, 26. 12. 1910, 1. a 6. 1. 1911 hru Mladí pastýři betlémští. Místní studenti měli 18. 7. 1909 hrát v sokolovně hru Bílá myška, ale protože sokolovna vyhořela, hráli v pivovaře. Finanční ztrátu z Bílé myšky pak doháněli 12. 9. komedií Charleyova teta. Blíže neurčené děti hrály 1., 2., 6. a 9. ledna 1915 hru Čarovná noc. Mariánská družina dívek hrála v roce 1916 hru Na srdci mateřském a Červený kříž hry Elektra a Jarní píseň. Divadelní skupina TJ Orel hrála v roce 1919 hru Svatý Mikuláš. Studenti gymnázia hráli v roce 1919 hru Bludar.
Dělnická scéna zahájila činnost v roce 1910 v Krhové jako součást DTJ, ve dvacátých letech hrála v Krásně v restauracích na Mokré hadře a Přerov a její činnost vyvrcholila po otevření Dělnického domu v roce 1934. Zde hráli v roce 1935 Stodolovu hru Čaj u pana senátora, Jiráskovu Lucernu, Pohádku o princezně Pampelišce, Pohádku o matce vlasti, Tři záhadné vojáky, Tajemný dub, Na šachtě a Tulácké dobrodružství, v roce 1936 hráli Lidé na kře, Podvojný účetní, Kamaráde, kde jsi a Nelidská země, v roce 1937 Zač lidský život, Všichni za jednoho a Věříme v nový život, v roce 1938 Člověk v kruhu a Most, v roce 1939 Mučedník brixenský a pak byla činnost scény zakázána. DS režírovali R. Holčák, Ota Levý, Adolf Nedbal, František Petrusek, Ota Vaverka a J. Vavrečka.
Dramatický odbor Lidového domu slavnostně zahájil svou činnost v nově vybudovaném sále Lidového domu 21. 8. 1920 dramatem Lešetínský kovář. V tomtéž roce pak ještě uvedl hry Románek na horách, Pytlákova žena, Modlitba na hřbitově, Divoška, Sněhurka a Dcery betlémské, v roce 1921 hry Zkáza, Slečna matinka, Rohovín čtverrohý (hráli místní studenti), Fabiola (hrála Mariánská družina), Úděl sirotka, Michal a Matěj domobranci a Sen vánoční (hrály děti), 1922 Staříček Holuša, Ben Hur, Mikeš Lomidrevo (hrály děti), Dušičková hra a Ptačí mozky, 1923 Bestia triumfans, Krásné milování, Její pastorkyňa, Mrak a Na Kozlanském klepáči, 1924 U Dušánků, Směry života, Vilouškův svatební den, Zázračný panák, Zámeček u moře, Dítě cirku, Převozníkův syn, Sýkorka strýce Tobiáše a Zlaté kapradí (hrál Orel), 1925 Druhý břeh, Noc na Karlštejně, Lucerna (u příležitosti sjezdu katolického studentstva ve Valašském Meziříčí), Mlsáníčko, Němý před soudem, Andulka Šafářova, Vojnarka, Když hučely jezy a Jesličky, 1926 Manžel Punčocha, Paličova dcera, Jarka svéhlavička, Poslední muž, Závěť, Hanička a Manželské dueto, 1927 Řím v plamenech, Hlasatel velikého krále, Babí léto, Kouzlo májové noci, Václav Hrobčický z Hrobčic, Ženská vojna a Narození Páně, 1928 Rozmarjín, Za vlast, Moderní Abrahám, Bezejmenná a Vánoce v horách (hrály děti), 1929 Podvodnice, Krásná Pepička, Svatý kníže Václav, Zlatá husa a O chudém sirotku Ondřejkovi, 1930 Filozofka Mája, Foukni do svíčky, Kráska ze Šumavy, Vdavky Nanynky Kulichovy, Zmatek nad zmatek a Smetanovu Hubičku, kterou hrála Cyrilská jednota ve spolupráci s hudbou 40. pěšího pluku za řízení praporčíka Františka Rylicha a v režii Svozilově. V roce 1931 pokračoval soubor hrami Maryša, Pasekáři, Dolarové tetičky (hrál Klub katolických cyklistů), Bílá myška a Slečinka z bílého zámečku, 1932 Dům u tří děvčátek, Konto X, Pasačka z Lurd (hrál Svaz katolických žen a dívek), A život jde dál… a Česká srdéčka, 1933 Krista z myslivny (hrála Cyrilská jednota), V českém ráji, Ta naše Máňa, Rézinka od pěchoty, Láska vítězí a Čarovná noc, 1934 Popeluška, Otec, Sladké milování, Jan Výrava a Podzimní píseň lásky, 1935 Charleyova teta, Kaňka v rodině, Prodaná nevěsta (hráno ve spolupráci souborů Sokola, Lidového domu i Dělnického domu u příležitosti Výstavy práce a kultury 550 leta Valašského Meziříčí), Slovácká princezna, Jehla v kupce sena a Jízdní hlídka. Přestože řevnivost mezi souborem Lidového domu a Sokola byla trvalým jevem, spor u právo uvést tuto Langrovu hru o legionářích je ještě vyhrotil, hru uvedly oba soubory ve stejný den i hodinu a v tisku se ještě dlouho vedly ostré spory. 1936 se hrála Vina, Nezapomeň, Ryba a host třetí den, Sirotkův sen a Podej štěstí ruku, 1937 Vlajka hoří, Velké pokušení, Nade mlejnem pode mlejnem a Zelená se zelená, 1938 Cikánská princezna, Kde se žebrá, Krakonoš a kmotr Kalous a Podej štěstí ruku, 1939 Na šťastné planetě, Velký případ a U svatého Antoníčka, 1940 Mé štěstí má zlaté vlasy, Rose Marie a Vánoce v horách, 1941 Kytice, 1942 Země úsměvů, Vdavky Nanynky Kulichovy. 17. 5. 1941 vyšly poslední Noviny zpod Radhoště, které nejvíce informovaly o činnosti divadla Lidového domu a jediným pramenem jsou již jen vzpomínky A. Majera. Nejvýznamnějšími osobnostmi tohoto divadla byli Adolf Bogner, H. Hansl, Lehký – Brodský, Augustin Král, Jindřich Mach, Antonín Majer, Otakar a Julius Michoňkové, Zdena Nachmilnerová, František Navrátil, Karel Odložilík, Václav Praxl, Karel Riegel, Alois Rygal, Alois Ryšavý, Josef Staník, Olga Strejčková, Alois Svozil, Antonie Svozilová, Josef Šimáček, P. J. Štrajt, Adolf Vodáček a Václav Zámorský
Intimní scénu vznikla v roce 1931 a vytvořili ji špičkoví ochotničtí herci ve městě, kteří nebyli příliš spokojeni s repertoárem svých domovských scén. Potýkali se však s mnohým protivenstvím a tak nesplnili naděje, které do IS vkládali oni a jejich příznivci. Hráli Molnár: Hra na zámku, Brinker: Čemu se říká láska (1930), Molnár: Dobrá víla (1931), Loucelaley: Kanáři vždycky nezpívají (1932), K. Goetz: Hokus pokus (1933), G. Schmitt: Pozor na dopisy, r. O. Ptáček (1935), Joachim: Škaredá holka, r. O. Ptáček (1936), Rozkošná příhoda (1936) a N. Niccodemi: Stín, r. K. Jaroš (1936), kterým divadelní činnost IS skončila. Sice ještě v roce 1943 nacvičovala Halbeho hru Proud, ale Majer byl poslán na práci do Říše a nehrálo se.
Činnost ochotnických souborů ve městě provázela představení žákovská a studentská, vysokoškoláci sdružení v akademickém klubu Palacký hráli o prázdninách divadlo již od roku 1886. Důležitou roli sehrálo studentské divadlo za 1. světové války, kdy jím profesor Hanuš Kosík se studentkami vlastně udržoval kulturní život ve městě. Velký význam pro kulturní život města mělo uvedení Havlíčkova Křtu sv. Vladimíra, na němž se podíleli pozdější profesionální divadelníci Václav Kašík a František Hanus, a uvedení Čapkova Loupežníka na prahu okupace. Zcela specifické místo měla divadelní činnost meziříčské mládeže v Mladé scéně a později ve skupině Tvar v době nacistické okupace.
Mladá scéna vznikla na počátku okupace z iniciativy Alfréda a Emila Radoků, kteří se po zavření vysokých škol ve městě ukryli. Poučeni výboji pražského Déčka E. F. Buriana uvedli s mladými lidmi ve městě sborovou recitací Wolkerova Moře a inscenací Havlíčkova Krále Lávry. Po jejich odchodu z města se vedení Mladé scény se ujal Svatoslav Papež, který s ní inscenoval v roce 1940 Nerudův text Seděly žáby v kaluži a v roce 1941 Mathesiovy Zpěvy staré Číny. Po zániku Mladé scény vytvořili členové vytvořili skupinu Tvar, kterou vedl Dobroslav Tesař. Hráli staré německé a francouzské frašky, ale také Puškinova Kamenného hosta a nakonec Kvapilovu Princeznu Pampelišku s hudbou Svatopluka Havelky.
Radok se ve Valašském Meziříčí … obklopil sedmdesáti mladými nadšenci a začal s nimi pracovat. Především se je snažil získat pro myšlenky moderního divadla. Kromě jiného i proto, že věděl, že dříve či později se jeho názory na divadlo musí střetnout s názory ochotnické družiny Sokola. Proto potřeboval, aby za ním stál kolektiv lidí, kteří mu budou rozumět a věřit. Svědomitě pracoval s mladými lidmi, neproklamoval své názory a chodil na schůze výboru družiny, aniž zasahoval do diskusí … práci ve své „dílně“ Mladé scény žertovně přirovnával ke středověké mučírně, v níž vládne Karel Kat (jeho pseudonym). Všechno mučení, pot a dřina jsou nezbytné k tomu, aby mladí lidé mohli vystupovat na jevišti.
Hedbávný, s. 52 – 53.
Jako všichni ostatní i já jsem byl doslova uchvácen kouzlem jeho osobnosti: zdálo se mi, jako by se lidem v jeho přítomnosti zrychlil tep a jako by všemi póry do sebe nasávali jeho sršící energii. Byl čilý, pohyblivý, do zkoušek vnášel pracovní tempo, které nedávalo šanci žádnému ulejvákovi, a současně tolik dobrého rozmaru, že nevznikala příležitost stěžovat si na únavu.
Svatoslav Papež
Zpozorovali jsme, že vedoucí tvůrčí osobností se skutečným divadelním talentem a uměleckým cítěním je mladý muž, s velkýma snivýma očima, které ještě zvětšovaly silné brýle. V těch očích bylo něco, co jsme sami hledali, jakoby v nich bylo uložena nějaké rozluštění samotného uměleckého tvoření, té budovy, vytvořené podle plánů fantazie, ale cihlami dobře vypálené skutečnosti. Všichni jsme mu říkali Šaton, i když v křestní matrice byl zapsán jako Svatoslav.
Emil Radok, s. 8 - 9
Sokol po válce obnovil divadelní činnost a jeho první hrou byla Matka od K. Čapka (22. 12. 1945), r. J. Gratz. Následovaly hry: 1946, A. Jirásek: Kolébka, r. M. Šimčíková; V. Štech: Třetí zvonění, r. K. Strnadel a J. Hein; I. Stodola: Král Svatopluk, r. V. Šindler; J. O. Hradčanský: Zázračné boty; 1947, B. Polách: Vrah jsem já, r. J. Musil; J. Zeyer: Radúz a Mahulena, r. O. Bublík; F. Moriac: Milovaní nemilovaní, r. F. Jaroš; O. Sekora: Ferda Mravenec, r. B. Holotík a M. Valter; 1948, J. de Létraz: Štěstí do domu, r. J. Žák; A. Christie: Bylo jich deset, r. J. Musil; E. Konrád: Student Jan, r. J Žák; 1949, J. Verne a P. Skála: Dva roky prázdnin, r. B. Holotík a M. Valter; F. Tetauer: Úsměvy a kordy, r. J. Žák; F. Hrubín: Sněhurka, zvířátka a sedm mužíčků, r. J. Hruška a M. Valter; 1950, F. Kožík: Meluzína, r. M. Ponc; A. Christie: Bylo jich deset, r. J. Musil; A. Jirásek: Pan Johanes, r. M. Valter; Moliére: Jeho urozenost pan měšťák, r. J. Mach. Sjednocením tělovýchovy vznikl ve městě Sokol I (bývalý Sokol) a Sokol II (bývalá DTJ) a každý měl svůj divadelní soubor. Proto byla na 2. 8. 1950 svolána do restaurace sokolovny jejich sjednocovací schůze, ale ke sloučení nedošlo, byl pouze zvolen šestičlenný přípravný výbor a divadla ještě pokračovala v samostatné činnosti.
Sokol I ještě do sjednocení hrál:1951, V. Hálek, J. Balda a O. Šafránek: Muzikantská Liduška, r. J. Mach; J. Kvapil: Princezna Pampeliška, r. B. Holotík a M. Valter; J. Karafiát: Broučci, r. J. Hruška; J. Voskovec a J. Werich: Nebe na zemi, r. M. Sládeček aj. Mach; 1953, Jirásek: Lucerna, r. J. Mach; C. Goldoni: Lhář, r. F. Palička.
Sokol II hrál v té době k devadesátému výročí úmrtí F. Škroupa, tedy v roce 1952, hru J. K. Tyla Fidlovačka, r. A. Nedbal, dir. J. Pernica.
Valašské divadlo vzniklo sloučením divadla Sokola I a Sokola II, přestože se tomu tato divadla bránila. (1952, Tyl: Kutnohorští havíři, r. A. Křesadlo, j.h. František Benoni; 1954, Balda, Brožík a Piskáček: Perly panny Serafinky, r. A. Nedbal, dir. A. Řádek; V. Jelínek: Skandál v obrazárně, r. K. Kocourek; K. Čapek: Matka, r. K. Kocourek; Jirásek: Vojnarka, r. F. Jaroš; Moliére: Chudák manžel, r. J. Mach; 1955, G. B. Shaw: Pagmalion, r. O. Levý; 1956 Kožík: Přátelství, r. F. Jaroš; Vaňátko: Kocour v botách, r. A. Nedbal; 1957, Stodola: Čaj u pana senátora).
Rudý koutek Lidového nábytkářského družstva byl mezistupněm mezi zaniklým Valašským divadlem a divadlem Tatran a odehrál jen Polskou krev od O. Nedbala v režii P. Šabackého.
Divadlo Tatran jako svou první hru uvedlo ve spolupráci s Domem pionýrů v roce 1954 hru M. Koláře O rozmazlené Pamele v režii M. Valtra. V roce 1956 pak J. Offenbach: Krásná Helena, r. M. Sládeček, dir. F. Lidický; 1957, Z. Skowronski a J. Slowieski: Svátek pana ředitele, r. F. Jaroš; V. Vaňátko: Rozpustilý Janeček, r. M. Valter a J. Zaoral; D. Dobricanin: Společný byt, r. M. Sládeček; 1958, B. Alexandrov: Svatba v Malinovce, r. M. Sládeček, dir. F. Lidický; 1960, I. Dunajevskij: Volný vítr, r. P. Šabacký, dir. F. Lidický.
Divadelní odbor Sdruženého závodního klubu ve Valašském Meziříčí byl ustaven z podnětu kulturní komise MěstNV a ještě nějakou dobu pokračoval v divadelní tradici města. Jeho první premiérou byla 20. 5. 1961 hra německého autora H. Pfeiffera: Dva lékaři v režii Z. Gratzové. Následovaly hry M. Gyárfás: Nanebevzetí plukovníka Heiliga, 1962, r. E. Klein; J. Janovský: Je libo cigaretu?, r. Z. Gratzová; C. Goldoni: Benátská vdovička, r. F. Kopeček; A. Casona: Stromy umírají vstoje, 1964, r. Z. Gratzová (již pod hlavičkou Divadlo klubu pracujících); P. de Maurivaux: Hra lásky a náhody, 1965, r. F. Kopeček; J. Popplewell: Musím být zavražděn, 1967, r. Z. Gratzová; Tobis, Špilar, Mirovský, Rohan a Beneš: Na tý louce zelený, 1969, r. F. Kopeček, dir. M. Borovička. Tím klasické ochotnické divadlo ve městě skončilo s výjimkou oslav města v roce 1977, kdy místní ochotníci ještě jednou nacvičili hru A. Casony Stromy umírají vstoje. Pět z devíti herců si dokonce své role z minulého nastudování zopakovalo, režii měl E. Klein.
15. 2. 1961 se sešli mladí divadelní nadšenci, kteří založili Scénickou skupinu, základ divadla Minimax a to mělo již 8. 3. svou první premiéru Pozor – člověk! Následoval Triptych, pak Cesty, v roce 1962 Faust, Markéta, služka a já a Kouzelník všedního dne, v roce 1963 Obchodník s časem a Filozof a blázen, v roce 1964 Striptýz, vedle toho zájezdy, vítězství v krajské soutěži agitačních skupin v Ostravě, 2. místo v kabaretním festivalu Severomoravského kraje a účast v ústředním kole STMP. V počátcích se v inscenacích Minimaxu prvky divadla poezie střídaly s kabaretem a komedií, po odchodu ortodoxních vyznavačů poezie do Divadla poezie sice převážil druhý směr, ale většina aktérů stejně hrála dál v Minimaxu i v Divadle poezie. Po odchodu části aktérů na vysoké školy v roce 1965 hrál Minimax již jen v rámci komponovaných pořadů MLOK (Mládí Okolo Kultury), kterých bylo do ukončení v červnu 1968 celkem 40 (bez tzv. hudebních MLOKů). Snaha divadla Minimax mít své vlastní prostory k divadelní a klubové činnosti vedla i vybudování valašskomeziříčského M-klubu ve sklepení zámku Žerotínů, který zahájil činnost v roce 1971. Co ale do té doby nedokázaly odchody na studia a další překážky v činnosti, to dokázala normalizace – Minimax skončil.
Divadlo poezie založili členové divadla Minimax, kteří toto divadlo opustili a pod vedením Jiřího Brolla, který stál v roce 1965 i u počátků Moravského festivalu poezie O štít města Valašského Meziříčí, dnes již mezinárodní, česko – slovenské soutěže v uměleckém přednesu a literární tvorbě, si založili divadlo vlastní. Z inscenací DP: 1962: J. Wolker: Balady; 1963: F. Villon: Bez náhubku, Poezií světem, Paragraf 128; 1964: Dámská volenka, Hvězdné hodiny lidstva, Svědomí, Au revoir…, L. Hughes: 3x z duše, Od Evy k striptýzu; 1965: J. Vrchlický: Šárka, Na ne rozloučenou (Au revoir… II), F. Hrubín: Romance pro křídlovku; 1966: Moje černobílá klávesnice, Velký – krásný – risk, R. Thákur: Zahradník; 1967: Kratší než vzdech; 1968: Amerika; 1971: I. text fórum; 1972: J. Seifert: Koncert na ostrově, Génius jedné noci, Náruč květů; 1974: Jsme s tebou, Chile, Básník mluví za mne; 1975: Milenky, ženy matky; Gaudeamus igitur, Nový Ikaros, Ve znamení Štíra, Preludium; 1976: Lidé a paragrafy, Sto tváří lásky, Cesta cest, Kolotoč, Spiritistická seance; 1977: Taneční hodiny, Kantáta pro pět hlasů, Myslím na tebe!; 1978: K zamyšlení, Venuše z Mélu, R. Rožděstvenskij: Neobydlené ostrovy; 1979: Básník mluví za mne, Májové rozjímání, Škola, základ života, Člověk a jeho svět, A svítí dál… Činnost DP byla v podstatě ukončena po smrti svého zakladatele, při oslavách 10. výročí valašskomeziříčského M-klubu v roce 1981, vzpomínkovým pořadem Dvacet růží pro Jiřího.
Dětská scéna (Dětský dramatický soubor) vedly nejprve P. Šamánková a V. Čáňová, které s ním nacvičily pohádku Čáry máry fuk (1962), hru Dobrodružství Tomy Sawyera (1963) a pohádku Čapí mládě (1964). Potom soubor převzal M. Zeman a nacvičil s ním pásmo poezie Kouzelná skříňka (1964), Dismanovu pohádku Tři medvíďata (1964), pohádku Medvěd Fuňa (1967), pásmo Hrajeme si na pohádky (1968) a dále J. Jílek: Jak se broučci měli rádi (1971), J. Sypal: Planeta Satró (1978) a Z pekla štěstí (1979) a C. Colodi: Pinocchiova dobrodružství (1981).
Epizodou byla existence souboru studentů vojenského učiliště ve městě pod názvem Divadlo poezie ŽELU. Vystoupilo v listopadu 1967 s pořadem poezie a prózy mladých sovětských autorů.
Jednotné kulturní zařízení města, zřízené v roce 1972, se stalo zřizovatelem nejen Divadla poezie a Dětské scény, ale v roce 1979 také DS Impuls, jehož vedoucím byl po celou dobu činnosti Josef Lukáš. Studio hrálo hry se zpěvy. (K. Pokorný a M. Riehs: Trosečníci na Cidlině, 1981; R. Strahl: Jako pralidé, 1982; Renčín, Brabec, Čiháková: Nejkrásnější válka, 1983).
Divadlo Schod vzniklo ve valašskomeziříčském M-klubu, kde poprvé vystoupilo na Silvestra 1973. Zprvu se orientovalo na literární kabaret, později na tzv. „klubový muzikál“, poučený na postupech některých divadel hudebně zábavného zaměření. (SEMAFOR, Večerní Brno a.j.) Téměř výhradně hraje hry svého vedoucího a režiséra Josefa Fabiána: Pojedu do Madrida (1975), Ej, vy české luhy (1976), Achab a Jezabel (1977), Ondráš Juráš a Guláš (1977), Homo Dalibor (1978), Robinsohn z Krhové (1979), Rosalba Carriera (1980), Hamlet V. (1980), Pachatel (1981), Takový malý Gaskoněc (1982), Nejhloupější válka (1983), Jánošík (1984), Mistr a dvě aktovky (1986), Dlouhý, Široký a ten třetí (1986), Studňa (1988), Smrt Caesarova (1994), Pohřební ústav (2000) a Není proč se věšet (2000). Kromě úspěchů a vítězství na divadelních přehlídkách Schod v době jeho hraní také postihlo několik zákazů činnosti, ale jeho činnost paradoxně skončila až v listopadu 1989, kdy se divadlo zapojilo do divadelní stávky a potom již hrát nezačalo. V roce 1994 někteří jeho aktéři společně s mladými zájemci o divadlo uvedli pod názvem Schod II hru Smrt Caesarova, ale po odchodu oněch mladých na studia zase vše v roce 1995 umlklo až do ledna roku 2000, kdy divadlo činnost obnovilo. Za dobu svého trvání, včetně přerušení různými zákazy a onou desetiletou přestávkou, odehrál Schod prokazatelně přes 370 představení. Od roku 1976 také vydával ve svých divadelních programech mystifikační Manifest umění pravého, v jehož jednotlivých kapitolách prostřednictvím vymyšlené postavy J. R. Krhovského a vymyšlených situací zaujímal konkrétní postoje k politické a společenské situaci. Svou činnost divadlo prezentuje na internetových stránkách
Během historie ODi se profesionalizovali Radoslav Brzobohatý, Věra Bublíková, Jaroslav Gleich, František Hanus, Jana Janovská - Malíková, Jana Křížová - Hanusová, Ladislav Jurečka, Václav Kašlík, Jaroslav Malík st. a ml., Taťána Odstrčilová – Bublíková, Jiří Papež, Svatoslav Papež, Marie Paříková – Vojtková, Miloš Slavík, Rudolf Šimara, Zdeňka Špačková – Khonová a Jaroslava Vymazalová.
Od roku 1977 se ve valašskomeziříčském M-klubu každý rok, s výjimkou roku 1991, konala předkola národní přehlídky Šrámkův Písek. V letech 1977 – 1990 pod názvem Krajská přehlídka divadel malých jevištních forem, od roku 1992 pod názvem Setkání netradičních divadel ve Valašském Meziříčí.
1991 ŠP – Únikový východ VG, Šefrna: Moře
V roce 1998 se národní přehlídky Popelka Rakovník zúčastnili žáci LDO ZUŠ ve Valašském Meziříčí pod vedením M. Plesníkové s inscenací Dlouhá, střapatá.
AS, 1970, č. 11, s. 8, 10; 1996, č. 2
BČAD, č. 1005 (Moravský festival poezie)
Bruna, O., Messany, P.: Sváteční žena. Zita Kabátová, Třebíč, Akcent 1999, s. 90.
CČAD, s. 60, 82, 86, 88, 89, 129, 130, 162, 167, 169, 383, 395; obr. s. 169: Karel Havlíček Borovský, Alfréd Radok: Král Lávra, Mladá scéna Valašské Meziříčí, r. Alfréd Radok, výprava Emil Radok, hudba Emil Radok, 1940
Cekota, P.: Setkání divadel má kulaté výročí. MF Dnes 22. 3. 2000. kART.
DČD III, s. 178, 455, 459, 460; obr. DČD IV, s. 544. výjev z Havlíčkova Krále Lávry. Mladá scéna Valašské Meziříčí, 1940
Demel, J.: Ochotnické divadlo ve Valašském Meziříčí. Libreto výstavy s použitím práce Miroslava Doláka a Františka Hanuse. Panely A2, nestr. il., fot., dokumenty. Valašské Meziříčí. 1983. kART.
Dolák, M.: Ochotnické divadlo ve Valašském Meziříčí, 78 s. Rkp. V pozůstalosti M. Doláka. SokA Vsetín.
Dotazník ÚLK 1999; Táborský, s. 467 – 468; ÚMDOČ 1922
Fabián, J.: Divadlo Schod – pravděpodobný svět. Valašské Meziříčí. 1999
Fabián, J.: Když opona se rozletí aneb O Dramatickém odboru Lidového domu ve vzpomínkách, dobových záznamech a fotografiích. Časopis Šipinky, Valašské Meziříčí. 1997 – 1998
Fabián, J.: Moravský festival poezie – 35 let. Valašské Meziříčí. 1999
Fabián, J.: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska – 2000. Valašské Meziříčí. 2000
Fabián, J.: Soukromé poznámky a část pozůstalosti J. Brolla o činnosti Divadla poezie.
Fabián, J.: Zázrak nad Bečvou aneb Historie sokolského divadla ve Valašském Meziříčí. Časopis Šipinky. Valašské Meziříčí. 1999
Hedbávný, Z.: Alfréd Radok, zpráva o jednom osudu. Praha ND a DÚ, 1994. s. 48 a n.
Hořec, P., Nytrová, O.: Jak slavívali slavní. Praha, Knižní klub 1999. s. 20
Janoušek, J.: Historie Valašského Meziříčí a Krásna nad Bečvou v datech. Valašské Meziříčí. 1996
Just, V.: Proměny malých scén. Praha 1984
Kment, Z.: Spolkový život ve Valašském Meziříčí v letech 1900 – 1914. Časopis Šipinky, Valašské Meziříčí.
Malík, J.: Památník sokolského divadla ve Valašském Meziříčí. Valašské Meziříčí. 1934
Meziaktí. Časopis Ochotnické družiny Sokola ve Valašském Meziříčí, red. J. Malík. 1921 – 1935. UKOI.
Papež, S.: Vzpomínka na bratry Radoky. Rukopisný sborník Zázrak nad Bečvou (naposled v majetku Františka Hanuse), citace in Hedbávný.
Radok, E.: Když vítr teče travou. Valašské Meziříčí. 1993
SokA Vsetín: Pozůstalost Miroslava Doláka, rukopis Ochotnické divadlo ve Valašském Meziříčí, 78 s.
Tunys, L.: Hodně si pamatuju… Perličky v duši Raoula Schránila. Praha, Ametyst 1998, s. 131.
Valašské noviny, 24. 3. 1998 a 11. 5. 1999
Valter, M.: Činnost ochotnické družiny Sokola Valašské Meziříčí po druhé světové válce. Časopis Šipinky. Valašské Meziříčí. 1999 – 2000
Valter, M.: Valašské divadlo při Domě osvěty ve Valašském Meziříčí. Časopis Šipinky. Valašské Meziříčí. 1999
Zpravodaj Městského úřadu ve Valašském Meziříčí, 1996, č. 7
80. let divadelní činnosti Sokola ve Valašském Meziříčí. Valašské Meziříčí. 1947
Loutkové divadlo
První zpráva o loutkovém divadle ve Valašském Meziříčí je z 4. 3. 1850, kdy zdejší okresní soud vydal Josefu Dubskému list k produkcím s loutkovým divadlem, který ho opravňoval hrát na území tehdejšího kraje Nový Jičín. Další zpráva hovoří o tom, že na lidové slavnosti Valašský trh, pořádané Sokolem 5. 8. 1888 bude i loutkové divadlo, 5. 7. 1902 v rámci veřejného cvičení bylo i loutkové divadlo, které hrálo veselohru M. Kopeckého Turecké pomezí v režii H. Weisshammera. Začátky loutkového divadla v divadelním odboru Sokola Valašské Meziříčí se datují od roku 1904. Sokol měl malé loutkové divadlo vybudované a vedené Aloisem Haasem, které přežilo i požár sokolovny v roce 1909. Později se však hrát přestalo a divadlo bylo prodáno do Štramberku. Dále existovalo ve městě v roce 1913 loutkové divadlo Literárního kroužku, v němž působili pedagogové a částečně i žáci Odborné školy pro zpracování dřeva. Hráli v jedné místní restauraci, potom ve škole a nakonec v prostorách Sdružení pokrokových žen. Z uvedených her je znám Doktor Faust v úpravě J. Veselého. Po první světové válce hrával dětem ve vlastním divadle pouze profesor gymnázia Karel Fišer, který též vydal v tiskárně v Chocni Nábytek pro loutkové divadlo, sedmnáct archů předloh různého nábytku pro loutky 25 cm velké. Jeho divadlo bylo v roce 1926 prodáno do Hranic. Ale hrálo se dál, a když sokolům zapůjčil pan Dubský své loutkové divadlo, bylo hráno soustavně (např. v roce 1930 Prsten, Krejčí, švec a Kašpárek, Kašpárek, bludička a hastrman, Honza orlobijec). Pak zhotovil nové divadlo Miloš Kašlík s přáteli (loutky 58 cm) a 28. 10. 1931 zahájili činnost hrou Začarovaný les. Byla hlášena řada her, ale často se nehrály, např. v roce 1933 se hrál jen Kouzelný ostrov a Dva bratři. Poté bylo započato s budováním stálé loutkové scény v malém sálu sokolovny a 4. 3. 1934 se zde poprvé hrálo – Kopecký: Pan Franc ze zámku, následovaly hry Wenigová: Čert a Káča, Schweigstill: Kašpárek a čarodějnice, Kašlík: Jarčovská kula, Shakespeare – Kopecký: Benátský kupec a Žemla: Kašpárek a strašidla. 21. 1. 1935 zápisy o sokolském loutkovém divadle končí, nicméně se muselo hrát dál, neboť, jak napsal F. Demel „od prvního ledna 1941 byl Oberlandrátem v Ostravě zastaven divadelní provoz. Jen loutkové divadlo hrálo ještě do dubna 3 hry, jejichž povolení bylo uděleno ještě v minulém roce.“ Dle archivních záznamů byly v sezóně 1940 - 1941 hrány hry: Žádost kmotra Jahelky, Kašpárek vítězem nad čarodějnicí, Sirotek v Radhošti, Kašpárkův bratříček, Kouzelný pláštík a Kašpárkovo dobrodružství na měsíci.
Vedle sokolského divadla však byla i jiná, např. v roce 1933 F. Hanus inspiroval své kolegy ze skautské družiny k založení loutkového divadla Skaut. Soubor také vedl a dvě ze tří her i režíroval, hudbu obstarával další později významný divadelník Václav Kašlík. Divadlo si vybudovali ve skautské klubovně, mělo 14 loutek a uvedlo hry Doktor Faust, Krakonoš a Honza doktorem. V sezóně 1940 – 1941 sehrála loutková skupina Rady starších církve českomoravské 17 loutkových her a podobně tomu bylo až do roku 1944. Pravděpodobně v letech 1942 – 1943 hráli loutkové divadlo také D. Tesař a V. Doláková, později i s Ester Ballnerovou. 11. 9. 1946 byl znovu ustaven loutkářský odbor sokolského divadla a odehrál hry Koření z černého vrchu a Kovář Honza a čert. Pak se až v roce 1948 hrála hra Švec a čert a Bavlnka a Rorejs, kterým zápisy končí. Hrálo se však ještě dál, Kašpárek písničkář, Sůl nad zlato a Vodník u jezera v lese, v roce 1949 však činnost sokolského loutkového divadla definitivně skončila. Jednou z prvních akcí ZK Tesla byla mikulášská nadílka v roce 1949 a pro tu připravili J. Jakšl a B. Chromcová vlastní maňáskové představení, v roce 1950 jiní aktéři sehráli maňáskové představení O čeledínu Baldovi a zlém popu Ivanovi. V sezóně 1952 - 1953 bylo v místnostech klubu na náměstí odehráno sedm her a v jeho předsálí budována stálá loutková scéna pro marionety 50 cm, na jejíž realizaci a tvorbě loutek se podílel i sochař A. Špetík. První premiérou byl Kašpárkův první krok do života (6. 12. 1953) a následovaly hry: 1954: J. Kainar: Zlatovláska, F. Čech: Jak Kašpárek vařil živou vodu a V. Cinibulk: Hračky na cestách, J. Šulc: Vodník, B. Němcová – B. Svatoň: Sůl nad zlato, 1955: O pyšné base, B. Němcová – J. Šulc: Udatný Mikeš a maňáskové hry O hodné babičce z perníkové chaloupky a O pejskovi a kočičce, 1956: O pyšné princezně (maňáskové), 1958: V. Cinibulk: Hračky na cestách, J. Průcha: Kašpárek dvorním lékařem, 1959: F. Čech: Pivoňka má smůlu a K. Driml: Šuki – Muki, kterou činnost loutkového souboru ZK Tesla skončila.
Koncem roku 1957 začala hrát maňásková scéna Báňských projektů vedená Rudolfem Fiedlerem (S. Nejedlý: Koza Róza, Gernětějová: Káčátko, J. Pochr: Bubáci), v roce 1958 maňásková scéna RK Valašských dřevařských závodů, vedená M. Valtrem (O zvířátkách, O bláznivém rytíři, G. Matočjev: Kouzelná galoše, J. Čapek: O pejskovi a kočičce), v suterénu spořitelny hrál soubor založený jejím zaměstnancem L. Sladkým (J. Langer: Pivoda, vodník pod Vyšehradskou skálou).
V devadesátých letech byly činěny pokusy o oživení loutkového divadla v Domě dětí a mládeže, ale teprve obnovení loutkové scény Sokola v roce 1996 bylo úspěšné a do konce roku 2000 se J. Fabiánové, J. Vahalíkové, F. Piškulové, J. Stanovské a J. Vymětalovi podařilo nejen s dětmi hrát maňáskové divadlo, ale opět vybudovat v sokolovně i stálou loutkovou scénu. Zatím odehráli představení O pejskovi a kočičce, Perníková chaloupka, O princezně Solimánské (hráno též ve sletové soutěži), Princezna a drak (autorská hra J. Vahalíkové), Koza Róza, Vánoční zázrak, Kašpárek a princezna a Kašpárek a čaroděj. Definitivně byla stálá loutková scéna divadla Pimprlata dobudována v místní sokolovně v roce 2002, kdy byla slavnostně otevřena 28. března dvěma vlastními pohádkami členů divadla Čaroděj Kopr a Mlsný drak.
Baletka / Horáková / JS / JM
Fiedler, R.: Loutkářství ve Valašském Meziříčí v letech 1956 – 1985. Pozůstalost F. Hanuse, Muzeum Valašské Meziříčí.
Fischer, K.: Loutková divadla ve Valašském Meziříčí. Loutkář 1920/21, s. 120.
L 1998, č. 5 – 6, s. 131
Kronika skautské družiny Havranů ve Valašském Meziříčí z období 1927 – 20. 4. 1933.
Památník sokolského divadla ve Valašském Meziříčí. Valašské Meziříčí. 1934 KK. s. 89 a 90.
Šulc, J.: O loutkovém divadle ve Valašském Meziříčí. Pozůstalost F. Hanuse, Muzeum Valašské Meziříčí.
Valter, M.: Loutkářský soubor Rudého koutku Valašských dřevařských závodů n.p. ve Valašském Meziříčí. Pozůstalost F. Hanuse, Muzeum Valašské Meziříčí.
VELKÉ KARLOVICE o.Vsetín
V letošním roce má amaterské divadlo 120 let. 1878 počátky divadla. 1880 spolek Květoslav 1899 spolek Palacký při druhé karlovské sklárně. Začátek 20.století Sokol . 1913 Pasekáři. 1914 Soucit. Po 1.sv.válce (Gorali, Maryša, Paličova dcera, Šumařovo dítě). Po 2 sv.válce 1949 Poslední muž. 1950 Janíčkova smrt. 1951 Václav Hrobčický z Hrobčic. 1952 Divotvorný klobouk. 1953 Pozdní láska,Tři medvíďata.1954 Maryša. 1955 Bačova dcera. 1956 Prodaný dědeček. 1957 Otec. 1958 Zvíkovský rarášek. 1959 Zlý jelen. 1960 Vojnarka. 1961 V sedm budete za mřížemi. 1962 Případ Denzinger, Zbloudilý syn, Zimní pohádka. 1963 založeno Divadlo hudby. 1967 Osm žen. 1968 Matka, Valašská balada. 1969 Pasekáři. 1971 Elce-pelce. 1972 Maryša. 1973 Sněhurka, zvířátka a 7 mužíčků. 1974 Košilka.1975 Meridián. 1976 Hrátky s čertem, Ztracený klíč. 1977 2x Kateřina. 1978 Závěr si udělejte sami. 1979 Popelka. 1980 Dvě valašské pohádky(vítězství v okresní soutěži). 1982 Babičky druhé generace.1983 Pasáček vepřů. 1984 Šípková Růženka. 1985 Vánoční země. 1988 Jak Kašpárek rek veliký, přemohl 4 loupežníky. 1990 Medová pohádka. 1992 Střihový pořad z pohádek. 1995 Sněhurka. 1997 Vánoční hra. 1998 O hádavé princezně, Pink. Nositelé odznaku J.K.Tyla - Fischer Jindřich, Valigura Josef. (Kašparová)
MIČKALOVÁ Helena: kronikářka obce
VESELÁ, m.č . obce Zašová
Sdružení venkovské omladiny na Moravě a ve Slezsku 1910-1911 (Pasekáři, Shledání na hřbitově, Tadeáš Vrťátko stavitel z Bráníka, Furiant)
Hospodářská besídka 1910- 1914
VSETÍN viz též SEMETÍN, JASENKA, ROKYTNICE o. Vsetín
Vznik ochotnického divadla a prvního sdružení ochotníků ve Vsetíně byl silně ovlivněn ruchem kolem položení základního kamene Národního divadla v Praze. Sdružení ochotníků uvedlo v Dolním šenku 18. 4. 1870 první představení - Útěk do Afriky a ještě téhož roku čtyři představení ( Náměsíčník, Vražda na Uhelném trhu, Hluchý, Den po svatbě, Divotvorný klobouk, Byl v Paříži, Zdali mne nemiluje. Vychovatel v čepci). R. 1871 - 5 představení (Stehlík Strnadem, Pan Čapek - On je nemocen, Jeden z nás se musí ženit, Hluchý podomek - Vrahové v městě - Třeštílek - Mlynář a jeho dítě). R. 1872 byly zpracovány stanovy spolku, nebyly však schváleny a ochotníci působili nadále jako volné sdružení. R. 1872 - 8 představení (Frajtr Kalina, Vypovězenec - Paličova dcera - Marie, dcera pluku - Zmatek nad zmatek - Fraška a basa - Vrahové v městě - Staročech - Veselý švec). R. 1873 - 7 představení ( Lakomec- Bratr honák - Nalezenec - Nepravý a přece pravý - Bratranec - Tatínkovy juchty - Jenerál a profesor - Doktora Fausta domácí čepička ). R. 1874 se divadlo přestěhovalo z Dolního šenku do sálu v Prostředním šenku, kde byla uvedena r. 1874 hra Bankrotář. V důsledku odchodu režiséra dr. Kohna do Olomouce ochotníci na čas ustali v činnosti, kterou obnovili r. 1879, kdy uvedli 3 představení a následujícího roku jedno.Koncem r. 1880 ochotníci přešli do vzdělávacího spolku Snaha a od této doby působili jako jeho divadelní odbor.
Divadelní odbor vzdělávacího spolku Snaha uváděl od r. 1881 zpravidla dvě představení ročně, s výjimkou válečných let, až do svého zániku roku 1922. Až do sklonku devadesátých let hrál ve spolkových místnostech v sále Prostředního šenku, pak několik let na Horním šenku. Od roku 1902 pak hráli v Dělnickém (dnes Besedním) domě. Divadelní odbor spolku Snaha uváděl většinou veselohry.
Ochotnické divadelní aktivity se krátce účastnil český čtenářský spolek, v letech 1878 -1879, německý čtenářský spolek Casino, který sehrál po jednom představení r. 1884 a 1885, nebo Cyrilská jednota, jež nastudovala Blodkovu operu V studni, kterou uvedla čtyřikrát ve Vsetíně a jednou ve Valašském Meziříčí. V letech 1884 -1885 dával po jednom představení studentský prázdninový klub Palacký. V letech 1901-1905
vsetínští studenti uvedli hry: Na paškále, Studentský kousek, Komedie lásky. Sdružení pracujícího lidu Pokrok bylo založeno r. 1897 a později přejmenováno na Vzdělávací spolek Pokrok. R. 1897 uvedlo v místnostech spolku Snaha hru Krakonoš. Zábavní odbor spolku Pokrok rozvinul plně aktivitu po dostavbě Dělnického domu. R. 1900 uvedl dvě představení, r. 1901 čtyři, r. 1902 dvě, r. 1903 osm, r. 1904 13 (z toho dvě v okolních obcích), r. 1905 - 10 představení (mimo jiné Maryša), r. 1906 - 13 (Lucerna, Jan Hus), r. 1907 - 16 představení. r. 1908 - 11 (Paličova dcera) a stejný počet i v následujících letech.
Sokol založený r. 1893 uvedl r. 1899 na Horním šenku Vodní družstvo, r. 1904 jedno představení, následujícího roku čtyři představení, a od r. 1906 zpravidla
dvě představení ročně. Sokol uvedl většinu svých představení na jevišti Dělnického
domu. Výrazněji zasáhl do společenského dění ve Vsetíně Kroužek Kosů,
který uvedl roku 1900 čtyři divadla, v následujících letech zpravidla po dvou představeních.
Ženský vzdělávací spolek Světlá ustavený r. 1900, uvedl již měsíc po svém vzniku na Horním šenku hru Zajíc a později v Dělnickém domě Velké panstvo, r. 1905 - Pasekáři, Její systém, 1906 - Cop, 1907 - Pan ředitel atd., později uváděl vždy jedno nebo dvě představení ročně k dobročinným účelům.
Křesťansko-sociální vzdělávací spolek později přejmenovaný na Zádruhu
uvedl r. 1902 čtyři představení (Vojnarka, Poklad, Tatínkovy juchty), r. 1904 sehrál
ve spolkovém domě na Horním městě 7 představení (Paličova dcera, Černý kříž v lese aj.), r. 1906 13 představení (11 premiér) , r. 1907 devět, r. 1908 osm představení
(Radúz a Mahulena, Vojnarka, Vodní družstvo aj.). Od r. 1907 začala hrát divadlo rovněž Dělnická tělocvičná jednota, zpravidla dávala jedno až dvě představení ročně.
Mezi dvěma válkami byly ve Vsetíně nejaktivnější čtyři ochotnické soubory: Křesťansko-sociální spolek Zádruha, Kulturně vzdělávací spolek Pokrok, skupina dělníků ze sklárny S. Reich a spol. a jednota Sokola. Zádruha uvedla r. 1919 18 představení, Sokol tři, v r.1921 Sokol 6, Zádruha 8, Pokrok 5, Sokol 6, sklářská skupina 9. Na počátku dvacátých let jedno či dvě představení ročně hrály i jiné spolky, např. organizace sociální demokracie, Dělnická tělocvičná jednota, studenti, hasičský sbor, živnostensko-obchodní strana, spolek invalidů a j. Pokusy založit nové ochotnické soubory mimo výše zmíněné spolky jako byl ochotnický kroužek, ochotnická skupina Pavouci a jiné, neměly dlouhého trvání. Jen ojediněle hrál divadlo Svaz skautů, jednota Orla, jednota českých soukromých úředníků .Od poloviny 20. let v souvislosti s otevřením dvou kin ve městě aktivita ochotníků poněkud poklesla. Sokol např. uvedl hry: 1921 - Naši furianti, 1925 Lucerna, Zelená bohyně, 1926 - Frak, Jan Roháč z Dubé, Muži nestárnou, Zvony, 1927 - Píseň života, Je velká láska na světě, Miliony, Červený kohout aj.
R. 1941 zahájilo činnost Kulturní sdružení zaměstnanců Zbrojovky Vsetín (dále KSZZ), jehož divadelní odbor spolu s městským Osvětovým sborem a nově vzniklým Studiem mladých při Národním souručenství jen r. 1942 uvedl 5 činoher, 4 operety a 7 představení pohádek pro děti. Samotné Studio mladých uvedlo r.1942 hru Zuzana Vojířová a r. 1944 Na Valdštejnské šachtě. V letech 1944 -1945 byl adaptován objekt bývalé továrny na nábytek Thonet-Mundus, v němž byl zřízeno divadlo s otáčivým jevištěm a s hledištěm pro 540 diváků (Divadlo Z), největší na východní Moravě. V r. 1945 byl KSZZ zrušen a namísto něj byl zřízen Klub zaměstnanců Zbrojovky (Klub ”Z”). Jeho divadelní odbor měl 3 činoherní soubory, operetní soubor a baletní skupinu. V polovině r. 1946 uvedl hry Jánošík, Pohádka a operetu Grandhotel Riviéra (autorem hudby vsetínský rodák Josef Stelibský. R. 1947 soubor uvedl operetu U veselého kamzíka (celkem 5 krát). R. 1947 činoherní soubory uvedly hry Okénko, Vzpoura slabých, Paličova dcera, pohádku Princezna Jitřenka a další dvě pohádky o Kašpárkovi. R. 1948 uvedena opereta Slovácká princezna (9 repríz mimo jiné po dvou ve Frenštátě a v Jablůnce), fraška Falešný primář aneb nevěsta podle receptu, Deset malých černoušků. V sezóně 1948/1949 opereta Svatba v Malinovce a činohry Pozdrav Španělsku, Jak je důležité míti Filipa.
R. 1956 zahájilo činnost Vsacké divadlo (režisér R. Krevňák) jako součást Klubu pracujících Zbrojovky a v sezóně 1956/57 uvedlo hry Radúz a Mahulena, Jeho urozenost pan měšták, Stín, balet Kouzelné dudy, operetu Děvče z předměstí, v sezóně 1957/58 pak hry: Ženitba, Pan radní si neví rady, Taková láska (7 repríz), Dobrodružství Toma Sawyera, opereta Mlynářka z Granady. R. 1959 uvedeny 4 premiéry. R.1960 činohra Meteor, opereta Tulák aj. R. 1960 byly v rámci Vsackého divadla 2 soubory činoherní, 1 operetní, 1 baletní a scéna mladých a byla při něm poradna pro vesnické divadelní soubory. V sezóně 1960/61 byla uvedena Lucerna, taneční pohádka Tajemné noci aj. Technický stav budovy ”Divadla Z” další aktivitu vsetínských ochotníků znemožnil (budova byla sbořena r. 1969) a v následujících dvou desetiletích se projevovali spíše krátkodobě - viz např. Diklas (Divadélko klasiky) gymnázia ve Vsetíně r. 1984.
Dětské divadlo - první ochotnické představení pro děti, určené pro veřejnost se hrálo r. 1871 a následujícího roku další.. Mezi dvěma válkami se hrála dětská divadla na jednotlivých školách. R. 1945 uvedl dětský pěvecký sbor vedený učiteli O. Křenkem a F. Dostálem zpěvohru Čarovná píšťalka (vystoupení v Banské Bystrici aj.). Dětské divadlo provozovaly později kromě Divadla Z ojediněle některé školy, r. 1967 soubor ZDŠ Vsetín-Rybníky hru Aladinova lampa.
Loutkové divadlo vlastnila jednota Sokola, která je hrála ve třicátých letech. Nověji vzniklo na půdě závodního klubu Zbrojovky Vsetín. V bývalé továrně Thonet-Mundus bylo r. 1945a zřízeno loutkové divadlo, které po přestavbě r. 1948 získalo hlediště pro 300 dětí. Soubor zvítězil r. 1950 na přehlídce v Hronově, v letech 1948 - 1960 nastudoval 32 her a uskutečnil 356 představení. Od 1971 na vlastní scéně ve Vsetíně-Rybníkách působí amatérské loutkové divadlo Kohútek, původně jako součást Klubu pracujících. (Baletka)
Literatura:
BUBELA, Jan: Dějiny ochotnického divadla na Vsetíně od 1. až ku 50. představení.Vsetín 1887, 13 s.
MALINA, Dalibor: Zapíše se Diklas natrvalo? Nové Valašsko, 18. 1.1984, s. 5
MATKOVIĆOVÁ: Loutkové divadlo Kohútek bilancuje. Nové Valašsko, 18. 8. 1987, s. 6.
ŠV: Decenium vsetínského Kohútku. Československý loutkář 31,1981, č.5, s.116.
Chlouba - loutkové divadlo. Nové Valašsko 2. 9. 1984, s. 5.
Ochotnické divadlo vsetínského Klubu Z. Nové Vaalšsko 2.9.1987, s. 5.
1992 Divadelní soubor Masarykova gymnazia v režii Mir.Urubka.(Únos sabinek). 1993 Čertovy námluvy. 1994 Markéta Lazarová. 1995 Strakonický dudák. 1996 Romeo a Julie. 1997 Jen žádnou paniku aneb Jak vyloupit banku. 1998 Manon Lescaut. Účast na přehlídce v Napajedlích. (Kašparová)
ZAŠOVÁ o.Vsetín
Ohotnické sdružení 1885, 1892, 1900 (Zázračný Elixír, Staří blázni, Tatínkovy juchty aj.)
Čtenářsko- pěvecký spolek hrál 1901 - 1910, 1912, 1913, 1914 (Sedlák Zlatodvorský, Sedlák zlatodvorský, Konkurzy pana notáře, Lapený Samsonek, Byt se pronajme, Paličova dcera, Prodaná láska, Jakou našel Jakub metlu na zlou Teklu, Písmákova dcera, Sluha pánem, Křepelka v pokušení, Omyl, Pomsta, Karel Havlíček Borovský, Jedenácté přikázání, Vzdory na vzdory, On je hluchý, Lucifer čili zázračný elixír, Její pastorkyňa, Ve slabých chvilkách, Vesničané, Furiant, Čím dál, tím hůř, Srdce a měsíc, Moderní švindl, Opuštěná, Zmařené jubileum, Proces o hubičku, Všichni tři, Tragedie ševce, Svatoň a Milena aj. )
Sbor dobrovolných hasičů v Zašové hrál poprvé až roku 1906, a to pouze jedenkrát.
1893 založen Sbor dobrovolných hasičů který hrál divadlo. 1919 založen Sokol , Lidová strana, Sociální demokracie. 1920 Orel, Pěkná myšlenka. 1922 DTJ. Začal rozmach divadla. 1924 založen divadelní odbor Sokola (Maryša, Jan Výrava, Paličova dcera, Gazdina roba, Lucerna, Kříž u potoka, Tulák, Princezna z Nemanic, Kráska ze Šumavy, Hanička z Podlesí, Poslední muž, Cesta do ráje, Na sv.Hostýnku). V době 2.sv. války (Ostrov milování, Hvězdy nad hradem, Vzbouření v ústavu šlechtičen). Po válce Skauti (Princezna Pampeliška). 1948 přerušení činnosti, mohla hrát jen Valašská scéna 1945 - 1959 připravila Valašská scéna (Naši Furianti, Její pastorkyňa, Z chaloupek pod horami, Kutnohorští havíři, Lucerna, Podskalák, Noc na Karštejně, Tvrdohlavá žena, Divotvorný klobouk, Grandhotel Nevada, Sládci, Dámy a husaři, Slovácká princezna). Koncem 50.let obnovena scéna v Sokolovně (Inteligenti, Pacient 113, Tabu, Zvíkovský rarášek). 1970 při oslavách 600 let obce dramatické pásmo o založení Zašové. V 60 letech operety (Polská krev, Perly panny Serafínky). 1969 normalizace a konec kultury. 1989 Orel obnovil činnost s dětmi (Mikulášské besídky,Svátek matek). (Kašparová)
PORUBA Zdeněk: kronikář obce
ZUBŘÍ
První ochotnické divadelní představení uvedlo ochotnické sdružení 24.10.1897 (Pan Franc čili sedlák šelma velká, Černý Petr). V pořadí druhým subjektem, který hrál divadlo, byla Jednota katolických mužů a jinochů, která hrála od roku 1900 (Fotografická dílna v Praze, Politika ve džbánku). Sokol začal hrát roku 1905 (Staří blázni, 1906 Omylové světem vládnou)…. 1897 začátky divadla Sokolská jednota (Černý Petr, Pan Franc). 1898 (Václav Hrobčický z Hrobčic). 1900 Sokoli přenosné jeviště.(Pro pero sokolí, Doktorovo tajemství). 1904 Jednota katolických mužů nové jeviště. 1910 Sokol (Zmatek nad zmatek). 1912 Pasekáři, Dědečkovy housle, Vojnarka. 1913 Srážka vlaků. 1917 Viktorka,Jedenácté přikázání. 1918 Pepánek nezdara, Závěť. 1919 Na rodné hroudě, Dědečkovy hosle,Páni. 1920 - 1922 Na statku a v chaloupce, Mrak, Poslední muž, Nevěsta. 1921 Ta naše Máňa, Poklad, Románek na horách, Mučedník Brixenský, Julinčiny vdavky, Otec. 1922 sehráno 7 kusů. 1923 Láska si nedá poroučet, V červáncích svobody. 1924 sehráno 5 her. 1925 Věno, Závěť, Baťoh, Sluníčko, Písmáková dcera. 1926 Na záletech, Václav Hrobčický z Hrobčic, Maryša, Lucerna. 1927 Zmatek nad zmatek, Pes a kočka, Pustina, Frantíkovy trampoty, Bílá myška, Radůz a Mahulena, Slečinka smikádem aneb dolarový dtrýček, Šofér. 1928 Rozmajrin, Pražský žid, Jindra, Jan Výrava. 1929 Zlaté časy, Když si náš dědeček babičku bral, Falešná kočička, Zahraj mi tatínku naposled, Zelené království, Povodeň. 1930 Je Mary Duganová vinna..? Velbloud uchem jehly, Václav Hrobčický z Hrobčic, Krakonošova medicína, Julinčino terno, Lešetinský kovář. 1931 Na rodné hroudě, C.K.polní maršálek, Z manželského ráje, Hevička, Kde domov můj, Půlnoční vlak, Psohlavci.1932 Vrah, Trpaslíkův sen, Jak jsem měl po smrti, Její veličenstvo láska, Madla z cihelny, Probuzení, Jiříkovi housle. 1933 Čtyři léta utrpení a slávy, Stréček Křopal poslancem, Naši furianti, Janošík. 1934 Maryša, Tonča s Emou do vdavek se ženou, Staří blázni, Deset minut alibi, Ženská vojna. 1935 Závěť, Ďáblice, Ty ani nevíš, jak tě mám ráda, Královnička, Utrpením k svobodě, Soud boží, Princezna z nemanic, 1936 Jízdní hlídka, Zavadilka vdává dceru, Ryba a host třetí den, Láska kvete v každém věku, Dva vojáci od muziky. Starosta Stillmandský. 1937 Myryna ze mlýna, Bílá nemoc, Velké pokušení, Zborovští. 1938 Lidé na kře, Mařenku si neber. 1939 Vodníkova nevěsta, Zamilovaný Romeo, Ukredená husa, Růžové psaníčko, Pravda na útěku. 1940 Kříž u potoka, Marinka ze staré myslivny, U pánského dvora, Synové sedláka Hory. 1941 Pokušitel, Poslední muž - nehrály se ( zatýkání gestapem). 1945 Jedenácté přikázání, Poslední muž. 1947 Staříček Holuša. 1949 Vojnarka, Perly pany Serafinky, Uprchlík. 1951 Otec. Činnost Sokola končí.
Pokračovatelem činnosti se stalo Divadlo pracujících v Zubří. 1901 Jednota katolických mužů a jinochů - první představení (Ochrana sv.Josefa, Můj první a poslední pokus se ženit, Mlsota, Příležitost dělá zloděje). 1903 Chytrý Matěj, Strýček z Ameriky. 1904 Strašný hříchů soud, Jen moudře. 1905 Tkalcovský tovaryš. 1906 Vánoční hry u jesliček, Tatínkovi buchty, Bočukalovy trampoty, Návraty. 1912 Jednota postavila abstinentní hostinec Naše domovina, kde bylo i jeviště. Propůjčovala sál Orlu a Omladině. 1922 činnost Orla - hrál v založené Dělnické tělovýchovné jednotě. 1927 vybudována moderní sokolská scéna. 1935 Na lavici obžalovaných, Muzikanti z české vesnice, Sv.Václav, Vesnice zpívá. 1936 Děda Štráchal jede k panu prezidentovi, Brandýští dragouni, Láska na horách, Madlenka z kovárna, Ferda šoferem, Pasekáři. 1937 Marie Magdalena, Lojzička, Hanička z Podlesí, Slečinka z bílého zámečku. 1938 Srdce a peníze, Česká chaloupka. 1939 spojení sokolských a orelských ochotníků v Národní souručenství (Vítězství fořta Meruzalky, Krásná Danaris, Okolo rybníka, Sv.Václav, Pražské švadlenky). 1940 Prach a broky, Vojáci rodné hroudy, Za našim dvorečkem, Dcerušky tatínka Berušky, České děvče. 1941 Muzikanská Liduška, Šumařova píseň - zakázané. 1941 zákaz činnosti Orla. 1951 ustává ochotnická činnost. 1958 obnova divadla největší scéna divadelní sál Klubu pracujících. Po roce 1958 loutková scéna Kašpárek s vlastním jevištěm. 1968 činnost ochotníků končí.1969 poslední divadlo (Študáci a kantoři). Mezi vrcholy patří vystupování zuberských ochotníků s pražskými herci Jar.Vojtou a Jos.Bekem. (Kašparová) SVAKOVÁ Milada, POLÁCH Josef, SEDLÁČEK Oldřich, PORUBOVA Žofie: obec
1903 studenti (Nalezenka)
1900-1906, 1908-1914 Jednota katolických mužův a jinochů ( Roztržitý, Pan Franc aneb šelma sedlák, Ochrana sv. Josefa, Chůva s výložkami, Studentský kousek,Osudný den fidlovačky, Sluha pánem, Štědrý večer, Zatykač, Z manželského ráje, Audience u generálmajora, Pan Slanina, Tadeáš Hrdina, Kmotr Šmidra, Staří blázni, Myslivecká latina, Ferdáček před soudem, Můj první a poslední pokus se ženit, Národní dožínková slavnost, Jakou našel Jakub metlu na zlou Teklu, Furiant, Palackého třída č. 27, Chudý písničkář, Mlynář a jeho dítě, Lucifer aneb zázračný elixír, Devět křížů, Zlý duch
Lumpacivagabundus, Narození Páně, Námluvy v lese, Julinčiny vdavky, Černý kříž v lese, Sluha pánem aj.)
1910 Křesťansko-sociální sdružení všeodborové (Dítky Boleslavovy, Maria Panna dobře radí, Bůh a láska v jesličkách)
Bynina, m. č. města Valašské Meziříčí, o. Vsetín
První dvě představení sehráli ochotníci v hostinci na fojtství r. 1896 ( Láska a dluhy, Vychovatel v čepci, r. 1901 - pásmo scének, 1906 - Srážka vlaků..
1896 studenti Láska a dluhy, Vychovatel v čepci. 1906 mládež Srážka vlaků (Horký)
Baletka, L.: Doplňky pro Místopis. Rkp. 2000. kART.
DOLNÍ BEČVA
1911 Sdružení venkovské omladiny (Čert a Káča)
FRANCOVA LHOTA o.Vsetín
1930 založení OS ze členů dobrovolných hasičů v hospodě u Rejsů s rozebíracím jevištěm. 1937 bylo vylepšeno s kulisami a oponou. 1947 v hostinci u Pavlíků postaveno jeviště, nové kulisy, opona a vybavení. 1948 osvětlení divadla. Hry hasičských ochotníků: 1930 Lešetinský kovář,1932 Devět křížů, Zápas o nevěstu, 1933 Staré hříchy, Strýc Motal, 1935 Na rodné hroudě, Mikuláš, 1936 Nejlepší pomsta, 1937 Člověče nezlob se, 1938 Dolary strýčka Johna, 1939Otcovrah, 1944 Prodaný dědeček, 1946 Tři dcerušky na vdávání, 1947 Lavina, 1948 Hanička zPodlesí, Už není v Čechách jako bejvavalo..., Prachy a broky, 1949 Madlenka z kovárny, 1950 Vojnarka, Mordová rokle, 1951 Hádajů sa o rozumné, 1953 Paličova dcera, 1954 Její pastorkyňa,1956 Poslední muž. V 60.letech převzal činnost divadelní kroužek OB.1961 zánik divadla.(Kašparová)
VÁCLAVÍK: kronikář obce
HALENKOV, o.Vsetín
r. 1999 vznik Ochotnického spolku
Halenkov, nastudoval Gogolovu Ženitbu: režie : Radek Kopecký,
Ochotnické sdružení 1886, 1887, 1895 - 1897, 19021 (mimo jiné 1895: Mistr Bednařík a jeho chasa, Cikánka a její děti, 1902: Staří blázni, Anděl strážný)
HORNÍ BEČVA o. Vsetín
1928 - 1929 počátky amatérského divadla (Na tý louce zelený, Perla panny Serafínky, Děvčátko zkolonie, Lucerna, Gazdina roba, Maryša, Slovácká princezna) režie učitele Řezníčka.
1945 založen Valašský kroužek Beskyd ( Dalskabáty hříšná ves, Jak basa přišla do nebe, Morálka paníDůlské, Gwajana, dětské- Sněhurka, Pampeliška, Vodník) V obci působily i Divadelní kroužek Horní Bečva a Osvětová Beseda. Valašský kroužek Beskyd v padesátých letech zvítězil na Strážnických slavnostech v lidovém vyprávění a zpěvu. Lidová vypravěčka Růžena Křížková natáčela s Vlastou Burianem silvestrovský program v Praze. (Kašparová)
KŘÍŽKOVÁ Růžena: předsedkyně OB, VALOVÁ Anna: referent obce
HOŠŤÁLKOVÁ
Sbor dobrovolných hasičů 1907 (Vybraný ženich, Hubička na schodech), 1923, 1929, 1930
HOVĚZÍ, o. Vsetín
Není mi známa informace z r. 1999 (DS Na ploše) – je to ověřené ?
V roce 1999 nastudovali mladí ochotníci z Hovězí : Holberg : Jeppe z Vršku
V dobách 1.republiky hrály organizace Sokol a Orel (Jízdní hlídka,Kříž u potoka, Psohlavci, Pronásledování křesťanů).Od roku 1945-1948 Orel (Pomněnky, Cikánčina pamsta, Městská rada na námluvách, Prach a broky, Bílý člun, Svatopluk, Salome, Do vesničky spadla hvězda)Po zákazu Orla hrál TJ Sokol . 1955 Muziky,muziky, 1957 Lucerna, Čtverák hastrman, Paličova dcera .1959 Zkoušky čerta Belínka, 1965 Sylva, se kterou vystoupili na Okresním festivaluvesnických amatérských divadelních souborů ve Valašské Bystřici. Z úspěšných her: Sluha dvoupánů, 1955Talisman, 1956 Její pastorkyňa, Prodaný dědeček, Svátek pana ředitele, 1957 Společný byt, 1961 Jen na lékařský předpis, Sklep, 1964 Penzion Belvedere, 1965 Obecní hrdina. Nyní obnovuje ochotnické divadlo organizace Křesťanská mládež. 1997 uvedli Vánoční hra o narození Krista. 1998 Čertův švagr. (Kašparová)
Sdružení ochotníků 1901-1903 (Staří blázni, Obraz P. Marie, Černý kříž v lese, Jeden z nás se musí ženit, Veselohra v kuchyni)
MAZÁČOVÁ Anežka: OREL, ORSÁG Jaroslav: starosta obce
kovář, Na Dušičky - hráno vždy s jednou nebo dvěma reprízami v okolních obcích)
HUTISKO
Ochotnické sdružení 1897, 1908 (Černý kříž v lese - dvakrát, Mariana zkrotila Jana, Hospodář a výměnkář, Cesty boží jsou nevyzpytatelné, 1909 ( Cesty boží jsou nevyzpyttatelné - dvakrát, Pro kus chleba)
Místní skupina Sdružení venkovské omladiny 1909 - 1913 (Čert a Káča, Tři Mikulášské hry,
Shledání na hřbitově, Shledání na hřbitově, Trestanci na Špilberku aneb revírník Anton, Maryša, Tatínkův návrat, Šalomounský rozsudek, Kříž u potoka, Lešetínský, o. Vsetín
Divadlo včetně loutkového má dlouholetou tradici, hraje se zde již mnoho let po vedením a režií paní Kubešové, v současné době režíruje divadlo pro děti Petr Sedlář. ( Nepodařilo se mi zjistit více informací.)
1907 -1910 Kroužek ochotníků (Závěť, Sedlák křivopřísežník, Černý kříž v lese,
Lucifer aneb zázračný elixír, Jakou našel Jakub metlu na zlou Teklu)
Hrachovec, m. č. města Valašské Meziříčí, o. Vsetín
1897 první představení místních ochotníků. V roce 1927 sehrála místní omladina ve spolupráci se Sborem dobrovolných hasičů hru A. Bognera Cikánčina pomsta, z niž existuje fotografie. Zachovaly se i fotografie ze hry F. Rutha Písmákova dcera, r. F. Holiš (1920 a 1921). Dnes v obci pracuje ochotnický soubor, který již uvedl hry Noc na Karlštejně (1999) a Cyrano z Bergeracu (2000). V roce 2002 uvedl Ochotnický divadelní soubor Hrachovec, jak se oficiálně místní ochotníci nazývají, již svou třetí premiéru, hru E. Pospíšilové a L. Vetešky Kleopatra.
Informace pro MČAD zprac. Konvičná. 2000. Rkp. kART.
Demel, J.: Ochotnické divadlo ve Valašském Meziříčí. Libreto výstavy s použitím práce Miroslava Doláka a Františka Hanuse. Panely A2, nestr. il., fot., dokumenty. Valašské Meziříčí. 1983. kART
CHORYNĚ, o. Vsetín
Divadlo včetně loutkového má dlouholetou tradici, hraje se zde již mnoho let po vedením a režií paní Kubešové, v současné době režíruje divadlo pro děti Petr Sedlář. ( Nepodařilo se mi zjistit více informací.)
1907 -1910 Kroužek ochotníků (Závěť, Sedlák křivopřísežník, Černý kříž v lese,
Lucifer aneb zázračný elixír, Jakou našel Jakub metlu na zlou Teklu)
JABLUNKA o.Vsetín
1921 založenOdbor národní jednoty,pořádal ochotnická divadla. Po založení Sokola se Odbor dobrovolně rozešel. 1923 pořádala divadelní představení strana sociálně-demokratická. 1935 Dělnická tělocvičná jednota (Tatíček Masaryk mezi svými). 1944 Sportovní klub Jablůnka ( Úsměvy a kordy). 1948 Sokol ( Červený mlýn, Noc na Karštejně , Obchody pana Taldikyna, Půlnoční vlak, Zač lidský život, Vlčí skála) 1949 Inspektor se vrací.1950 Vrah jsem já, Hluboké kořeny). 1959 ZK Zbrojovky Jablůnka (Babička). 1961 ZK ( Hračka pro mne aneb Cínový vojáček, Kolébka). 1963 Vláda žen. Loutkové divadlo: Zlatý slavík, Malý princ. (Kašparová)
ODLOŽILÍKOVÁ Vlasta a KOVÁŘ Jaroslav: OREL, BRINČEKOVÁ Jana: knihovnice a kronikářka obce
Sbor dobrovolných hasičů 1905, 1906, 1908 (Hrůzostrašná noc, Peníze a strašidlo, Lucifer aj.)
Zábavní kroužek dělníků 1908 (Študentský kousek)
JANOVÁ o.Vsetín
1940 Národní jednota počátky divadla. 1942 Dramatický odbor Svaz dobrovolných hasičů (Nevěsta podle receptu) 1943 (Od mlýna k mlýnu, Dědek pod pantoflem, Madlenka z kovárny, Zdravý nemocný) V polovině 40.let (Polská krev, Pletky paní Operetky, Do lesíčka na čekanou) 1950 Osvětová beseda. Od 50.let (Český muzikant, Bílá nemoc, Paličova dcera, Tuláci, Naši furianti, Paní Mariánka matka pluku, Matka, Kudy kam, Poslední mohykán, Skaláci, Maryša, Otec, Divotvorný klobouk, Morálka paní Dulské, Sládci, Kam čert nemůže, Muziky, muziky). 1971 (Adámek mezi broučky, Dluhý, Široký a Bystrozraký). (Kašparová)
Ing.HROMADA Pavel:obec , JUROVCOVÁ Jarmila: místostarostka obce
Jarcová
Sdružení ochotníků 1906 (Sok s trumpetou, Pan Franc aneb sedlák šelma velká)
Čtenářsko-pěvecký spolek Snaha 1909 - 1914 ( Staří blázni, Furiant, Na statku a v chaloupce, Jen ta a žádná jiná, Dragoun v kuchyni, Srážka vlaků, Sluha pánem, Falbův kritický den aj.)
Žactvo Orla sehrálo 25. 12. 1934 divadelní hru Pašeráci.
Fabián, J.: Když opona se rozletí aneb O Dramatickém odboru Lidového domu ve vzpomínkách, dobových záznamech a fotografiích. Časopis Šipinky. Valašské Meziříčí. 1997 – 1998.
JASENICE m.č. Lešná
Sdružení ochotníků 1885 (Naši mladí lidé)
Čtenářský spolek Svornost 1900 - 1913 (Cikán, Na Dušičky, Když se ženské smějou, Hodinu manžely, Jakou našel Jakub metlu na zlou Teklu, Zmatek nad zmatek, Sedlák
křivopřísežník, Nerozluční přátelé aj.)
! POZOR
Ostatní text - tj. \"V údolí Jasenice hrál ochotnické divadlo ….Kroužek omladiny 1930\". dr týká
údolí Jasenice, které leží v katastru města Vsetína, nikoliv Jasenic jako místní části obce Lešná.
Jasenka - část Vsetína
Od r. 1907 hrál divadlo Sbor dobrovolných hasičů, zpravidla jednou nebo dvakrát do roka(1907 - Adam a Eva, Oba lichváři, 1908 - Konec světa, jen žádnou rebelii, 1922 - Dražba na nevěstu, 1923 - Zápas o nevěstu, 1924 - Žebračka a její syn, Tatínkovy juchty, Ojediněle hráli také členové organizace sociálně demokratické strany, skupiny dřevodělníků a školní mládež. Po připojení obce ke Vsetínu r. 1949 ochotnická činnost ustala. (Baletka)
Juřinka, m. č. města Valašské Meziříčí, o. Vsetín
Ochotnická družina Hospodářská besídka na Juřince hrála v roce 1910 hru Opuštěná, 1913 Potkalo ji štěstí a Čert a Káča.
Fabián, J.: Když opona se rozletí aneb O Dramatickém odboru Lidového domu ve vzpomínkách, dobových záznamech a fotografiích. Časopis Šipinky. Valašské Meziříčí. 1997 - 1998.
KAROLINKA o.Vsetín
Divadelní soubor Sokola založen Sokolskou jednotou v Karolinině Huti. Po první světové válce hrál soubor pod Dělnickou tělovýchovnou jednotou. Byl založen soubor při Dobrovolném hasičském sboru ( Styď se tatínku). Po 1.sv.válce došlo k sjednocení kroužků pod Divadelní soubor ZK skláren v Karolině Huti ( Naši furianti). 1959 vznik tradičních Karolinských divadelních festivalů. Na národní přehlídce vesnických a zemědělských divadelních souborů ve Vysokém nad Jizerou získáno 1.místo za Luigiho srdce aneb Poprava tupým mečem. S úspěchem i prezentace na nejvyšší divadelní soutěži v Hronově. 1960 Slovanské nebe. 1961 Když hledáme radost, Poslední dějství. 1962 Modrá obloha, Ostrov Afrodity. 1963 Inteligenti. 1964 Jizva. 1965 Veselé paničky Winsdorfské. 1966 Domácí víno. 1967 Osm žen. 1968 Radúz a Mahulena. 1969 Podivná paní Savageová, RUR, Sněhurka a sedm trpaslíků. 1970 Evžen Oněgin. 1971 MamśeleNitouche, Platon Krečet, Ferda Mravenec. 1972 Past na myši. 1973 Falešná mince. 1974 Náš milý starý dům. 1975 Němci. 1976 Boj se stínem. 1977 Strýček Váňa. 1979 založen DS Jana Honsy. 1993 Jedenácté přikázání. (35.Divadelní festival OS Karolinka). 1995 Dům na nebesích. 1996 Jakub a jeho pán (Národní přehlídka venkovských DS Vysoké nad Jizerou). 1998 Lucerna. (Kašparová)
KŘENEK: kronikář obce
KELČ, o. Vsetín
Přiložena historie divadla (fotokopie z publikace Město Kelč)
Při ZŠ Kelč nastudovány pohádky : 1998 – Drak a princezna, 1999-Tři princezny na vdávání, 2000 -–Princezna Žofinka a drak Dynamit
Krásno nad Bečvou - část města Valašské Meziříčí (od r. 1924)
O povolení hrát divadlo nejprve požádali r. 1878 neúspěšně studující z Krásna., další sehráli r. 1883.Pěvecký spolek sklárny S. Reich a spol. hrával divadlo ve spolkových místnostech v hostinci Na střelnici čp.156. R. 1898 uvedl hru Praha je Praha, r. 1899 - Desdemonin šáteček, 1900 - dvě představení -Tvrdohlavá žena, Bohatá teta. Někeří občané z Krásna působili ve spolcích, které byly společné i pro město Val. Meziříčí. Splek katolických tovaryšů pro Valašské Meziříčí a Krásno (viz) svá představení hrál zpravidla střídavě v obou místech, část svých představení hrála v Krásně i výše uvedená skupina křesťanskosociálního Všeodborového sdružení. (Baletka)
Krhová, m. č. města Valašské Meziříčí, o. Vsetín
R. 1893 začal hrát divadlo Spolek pro postavení kaple, který uvedl čtyři představení: Sedlák šelma velká, Kocourkovská rekrutýrka, Ouklady a láska, Faust, následující ho roku uvedl jedno představení a další r. 1897. Ochotníci z Krhové začali hrát pravidelně r. 1893, kdy nastudovali 3 představení. Ještě téhož roku byl v Krjhové ustaven Čtenářsko-pěvecký spolek, který uvedl téhož roku 2 představení, r. 1894 dalších pět, r. 1895 frašku Šňupka, 1896 - jedno, 1900 dvě - Pod krovem otcovským, Na statku a v chaloupce, 1902 - Na Dušičky, Protiva, 1903 - Sedlák křivopřísežník, 1905 - Závěť, 1906 - Lucifer, aneb zázračný elixír, 1907 - Viktorka, Soucit, 1908 - Poklad, Diblík, Svédové v Praze (2x) atd. R. 1908 sehráli 2 předstzavení členové místní organizace sociálně-demokratické strany (Dvě lásky, Ideály manželství). (Baletka)
1893 zde začal hrát divadlo Spolek pro postavení kaple. Uvedl čtyři představení: Sedlák šelma velká, Kocourkovská rekrutýrka, Ouklady a láska, Faust. V roce 1894 uvedl spolek jedno představení a další v roce 1897, v roce 1902 byl zrušen. V roce 1893 nastudovali tři představení také místní ochotníci. V roce 1893 byl ustaven Čtenářsko-pěvecký spolek, který se v roce 1922 stal členem ÚMDOČ. (Šňupka, Pod krovem otcovským, Na statku a v chaloupce, Na Dušičky, Protiva, Sedlák křivopřísežník, Závěť, Lucifer aneb Zázračný elixír, Viktorka, Soucit, Poklad, Diblík - Šotek z hor (1908, r. J. Holčák), Švédové v Praze, Perníková chaloupka (1913) atd.) Členové sociálně demokratické strany hráli v roce 1908 Dvě lásky a Ideály manželství, v letech 1910 – 1914 hráli v obci divadlo ochotníci DTJ, kteří se v roce 1909 odtrhli od Čtenářsko pěveckého spolku. Divadlo hráli i členové místní TJ Orel, kteří v dubnu 1930 uvedli pohádku Zlatá nit. Zachovaly se fotografie z představení Závětří pod Šumavou, Tulácké dobrodružství, Borovec a Balda: Pod naší lípou, Jiříkovy housle (1922), Povodeň (1922) a F. Matějka: Perníková chaloupka (1923).
ÚMDOČ 1922
Baletka, L. / EŽ
Demel, J.: Ochotnické divadlo ve Valašském Meziříčí. Libreto výstavy s použitím práce Miroslava Doláka a Františka Hanuse. Panely A2, nestr. il., fot. dokumenty. Valašské Meziříčí. 1983. kART.
KŘIVÉ (nyní část místní část Valašské Meziříčí -Podlesí)
Čtenářsko-pěvecký spolek 1905 - 1914 (Hladový, Nenapravitelný, Spiritisté, Furiant,
Zlý duch Lumpacivagabundus, Závěť, Pan měsíček, obchodník, O strašné vraždě, Studenti, - Černý kříž v lese, Bibliotékář, Poklad, Hadrník politikář, Dostaveníčko, Farář hrdina, Ta třetí, Fabinovo tajemství, Pomluva aj.). Mezi dvěma válkami hrála divadlo jednota Sokola, členové sociálně demokratické strany, čtenářsko-pěveckého spolku a sboru dobrovolných hasičů, ve druhé polovině padesátých let divadelní soubor osvětové besedy.
KUNOVICE
1904 omladina (Před lesem)
sdružení ochotníků 1904 - 1907 a 1914 (Na statku a v chaloupce, Tatínkovy juchty, Čím dál tím hůř, Lucifer aneb zázračný elixír, Chudý písničkář, Václav Hrobčický z Hrobčic, České amazonky .. aj.)
LIDEČKO, o.Vsetín
Dětské divadlo se hraje více než 10 let při ZŠ, počátky ochotnického divadla jsou však spjaty s dobrovolnou činností spolku hasičů. (podrobnější informace zašle OÚ Lidečko)
V letošním roce uvedli dospělí ochotníci Na tý louce zelený.
NOVÝ HROZENKOV o.Vsetín
1875 nejstarsí zmínka o divadle.1907 Katolická omladina vedla ochotnický kroužek.1910 Pasekáři. 1910 založen Sokol ( Paličova dcera) 1911 Orelská tělovýchovná jednota. 1915 hrají Sokolové (Anděl strážný) . 1920 (Valašská svadba). 1932 (Z českých mlýnů). 1936 (Krásná paní Masabielská). 1936 orelští ochotníci v Radiojournálu Moravská Ostrava vysílali rozhlasovou hru Antonína Strnadla Na salaši a národopisné pásmo Vánoce na Valašsku. 1937 Katolická omladina s Orly rozhlasové hry Orsáci na Valašsku a Letní večer na valašské dědině. 1937 v Lidovém domě Rok na valašské dědině. 1941 Úsměvy a kordy, Maryša, Pasekáři, Ostrov milování, Trojský zámeček, Panské švadlenky, Perly pany Serafínky. 1946 Lucerna, Její pastorkyně, Nezbedný bakalář, Zpovědník.1948 Paní Mariánka, matka pluku, Mlynář a jeho dítě, Zlatý liják, Báječná země, Poslední muž, Selská princezna, Na potoce za mlýnici, Červený mlýn, Okénko, Třetí zvonění, Paličová dcera, Princezna Pampeliška, Láska nad pomstu silnější. 1948 Dramatický odbor Tyl se přereformoval v divadelní soubor Osvětové besedy. ( Hlavní zkouška, I člověk spravedlivý, Noc na Karštejně, Letadlo má zpoždění 24 hodin). 1950 Hrátky s čertem. 1951 Otec. 1953 Revizor. 1954 Vojnarka. 1955 Radúz a Mahulena. 1962 Vojnarka. 1963 Je libo cigaretu, Hadrián z Římsů. 1966 Domácí víno. 1967 Rozbitý džbán. (Kašparová)
TRÁVNÍČEK Mojmír: kronikář obce
POZOR
Váš údaj (resp. kronikáře Trávníčka) \"1875 nejstarší zmínka o divadle\" se týká části obce kolem sklárny Karolinina huť tj. dnešního města Karolinky, nikoliv Nového Hrozenkova .V dnešním Novém Hrozenkově ochotnické divadlo hrálo až do roku 1907.
OZNICE o.Vsetín
1910 vznik divadla. 1912 zánik. 1920 zřízen Osvětový sbor ( Honza pán, Zmatek nad zmatek) 1923 - 1930 loutkové divadlo (Kašpárek chytil čerta). 1924 Princezna včelka, Kašpárek na honě. Divadelní kroužek (Lucifer, Maryša, Radostná událost, Staříček Holuňa, Chudý písničkář, Kráska Šumavy, Ženský ráj, Děda Štráchal jede k p.Prezidentovi, Honzíček z malované chaloupky. Opereta (Krajánku vrať se, Tulácké dobrodrzžství). 1932 (Šofér, Žena legionářova). (Kašparová)
Podlesí, dříve Křivé, m. č. města Valašské Meziříčí, o. Vsetín
Divadlo začal hrát v Křivém Čtenářsko-pěvecký spolek r.1905, nejprve to byl zábavný večírek se sólovými výstupy a ještě v závěru téhož roku Furiant. R. 1906 uvedli hru Zlý duch Lumpacivagabundus, r. 1907 Žávěť a Pan Měsíček, r. 1908 pásmo frašek. Divadlo v Křivém (od r. 1960 Podlesí) později hrály některé spolky a ve druhé polovině 50. let ochotnický soubor při Osvětové besedě. (Baletka)
V letech 1905 – 1914 hrál divadlo v obci Čtenářsko – pěvecký spolek (Hladový, Nenapravitelný, Spiritisté, Furiant, Zlý duch Lumpacivagabundus, Závěť, Pan Měsíček, obchodník, O strašné vraždě, Studenti, Černý kříž v lese, Bibliotékář, Poklad, Hadrník politikář, Dostaveníčko, Farář hrdina, Ta třetí, Fabinovo tajemství, Pomluva atd.) Mezi válkami hrála divadlo sokolská jednota, členové Sociálně demokratické strany, Čtenářsko – pěveckého spolku a Sboru dobrovolných hasičů, ve druhé polovině padesátých let soubor Osvětové besedy. Zachovaly se fotografie F. Sokol – Tůma: Pasekáři (1922), Jakou našel Jakub metlu (1929), Čaroděj tónů, r. A. Nedbal (1932) a N. V. Gogol: Ženitba, r. J. Polanský (1936).
Baletka, L. / JS
Demel, J.: Ochotnické divadlo ve Valašském Meziříčí. Libreto výstavy s použitím práce Miroslava Doláka a Františka Hanuse. Panely A2, nestr. il., fot., dokumenty. Valašské Meziříčí. 1983. kART.
Poličná, m. č. města Valašské Meziříčí, o. Vsetín
Ochotnická družina Hospodářské besídky v Poličné hrála v roce 1910 hru Cikánčina pomsta, 1911 hry K Bohu, vlasti a rodné půdě a Furiant, 1912 Od starého k mladému posvícení, 1913 Černé jezero. Poličenské děti pod vedením řídícího učitele Kašlíka sehrály v roce 1914 dvakrát hru Betlémští pastýři. Dále se zachovaly fotografie z her Lešetínský kovář, Myslivci – mládenci ze zlata a J. Mahen: Jánošík (1934).
Demel, J., Ochotnické divadlo ve Valašském Meziříčí. Libreto výstavy s použitím práce Miroslava Doláka a Františka Hanuse. Panely A2, nestr. il., fot., dokumenty. Valašské Meziříčí. 1983. kART.
Fabián, J.: Když opona se rozletí aneb O Dramatickém odboru Lidového domu ve vzpomínkách, dobových záznamech a fotografiích. Časopis Šipinky. Valašské Meziříčí. 1997 – 1998.
Jako první začal hrát divadlo vzdělávací spolek Valašská beseda, který uvedl r. 1906 hry Srážka vlaků a Mlynář a jeho dítě, r. 1907 Staří blázni a Lucifer čili zázračný elixír (2x), r. 1908 Duch nebožky Hausmeisterové a Osudný den fidlovačky. Divadlo se v Poličné hrálo do začátku 1. světové války a potom mezi válkami. (Baletka)
POZDĚCHOV o.Vsetín
1895 začátky divadla Sbor dobrovolných hasičů. Po vyhlášení ČS republiky hráli Sokol a Orel. (Maryna, Pytlák Mirko, Černý vlk, Gorali, Hospůdka u Markytky). 1943 Není zajíček jako zajíček. 1945 vytvořil Svaz mládeže spolek Horal. Později hrála Osvětová beseda (Ženichové, Pasekáři, Paličova dcera, Gazdina roba, Její pastorkyňa, Maryša, Samota, Zemský ráj to napohled, Staříček Holuša, Nikdy, Baťoh, Jedenácté přikázání, Jakubův dvůr, Jakub Oberva, Kamenný řád, Nebezpečná přítelkyně, Třetí zvonění). Osvětová beseda se Zemědělským družstvem satirický seriál Klebetnice a audiovizuální pořady Za svobodu, Ženy varují, Za dlouhý věk, Žít pro lásku, Za život radostný, Na pastvinách, Z valašské vesnice. 1990 dostavba KD ( Princezna Sedmikráska).1991 Hloupý Honza. 1992 Na horách svítá, 1993 O Valašsku vážně a nevážně. 1994 Broučci. 1995 Dřív než se rozední. 1996 Zvířátka a loupežníci. 1997 Broučci. 1998 Medová pohádka. (Kašparová)
ŠTACH Jan: obec
Rokytnice - část Vsetína
Od r. 1924 hrál divadlo Vzdělávací spolek Pokrok, r. 1926 dokonce 12. představení, později jejich počet poklesl v průměru na 3 ročně. Uvedl např. hry Pasekáři, Maryša, Závěť a j. Od r. 1924 hrála v Rokytnici 4 - 6 představení ročně rovněž místní organizace Dělnické tělocvičné jednoty (1924 - Zvony, Nerozluční přátelé, Staré hříchy, 1925 - Láska si nedá poroučet, Hvězda veletrhu, Matčino dílo, Cesta k srdci, Konečně sami, 1926 - Jarní vody, Maryša, Závěť, Kandidát ženitby, Rozvod za každou cenu aj.), ospíše ojediněle hrál divadlo Sbor dobrovolných hasičů. Od poloviny třicátých let se chotnické divadlo hrálo pod hlavičkou místní osvětové komise. Po připojení obce ke Vsetínu r. 1949 ochotnická činnost ustala.
Baletka Ladislav, St. okresní archiv Vsetín
Rožnov pod Radhoštěm
Sdružení divadelních ochotníků vzniklo v roce 1859, v roce 1860 uvedli v nezjištěném počtu představení přibližně 15 her.V šedesátých letech hrávali divadlo v aréně, postavené k tomuto účelu městem.V roce 1882 byly schváleny stanovby Spolku divadelních ochotníkůl, který hrál nepřetržitě až do počátku 20. Století, tehdy začaly hrát i jiné spolky, zejména jednota Sokola (od r. 1896) a studenti (od r. 1892)i.. (Baletka)
Divadelní soubor Gymnázia nastudoval od roku 1987 za režie Milana Hambálka, středoškolského učitele, tyto hry:
Ze života hmyzu, Král Lávra, Filosofská historie, Limonádový Joe, Strakonický dudák, Krásná Helena, Manzelle Nitouche, Hrátky s čertem, Sněhurka a sedm trpaslíků ,Feldekova Jánošíka(dle Vivaldiho),
V roce 1999-2000 nastudována Žebrácká opera, Tři mušketýři, Svatá Dorota podle M. Kulišťáka,
Dětský soubor : pohádka Jednou ranou zabil
V zaslaném materiálu schází Vsetín, zaslal i PhDr. Baletka (přiložena kopie).
Aktuelní informace: Vsetín, o. Vsetín
Loutkáři pod názvem Divadelní sdružení Kohútek nastudovali v režii Oty Švece : 1999 – Princezna na hrášku,
2000 - Jak se beránek Ducek přestal bát, O bílém čápu a smutné sově
V roce 1991 vznikl Divadelní klub Josef, který se zaměřuje převážně na autorské
divadlo.
V roce 1996 - autorská hra Jak zkrotit lva
V roce 1997 – autorská hra Velký Pepíto
V roce 1999-2000 – na motivy knihy Servantese :Don Quijote nastudována hra v úpravě Pavla Reimana :Don Quijote –Quijote Don
Divadlo 6KA – mládežnické divadlo nastudovalo v r. 1998 MINIKOMEDIE
V roce 2000 pohádku „Dlouhý, široký, Bystrozraký“
Divadelní soubor Gymnázia Vsetín uvedl letos (r.2000) v režii Mir. Urubka tragikomedii od V.Dyka Zmoudření Dona Quijota.
Vsetínské komorní sdružení začalo hrát divadlo v r. 1998 – nastudována hra v režii Pavla Reimana : Lucerna
V roce 1999-2000 uvedena hra Revizor od Gogola.
Při ZŠ Vsetín –Ohrada vzniklo v tomto roce Pozitivní divadlo ZŠ. Děti uvedly kolektivní autorský muzikál ze školního prostředí To jste ještě neviděli…
Semetín - část města Vsetína
Ochotnické sdružení v okrajovém údolí Vsetína vzniklo koncem r.1922 a hned následujícího roku uvedlo 4 premiéry (Vyhraný ženich-A to je dobré, Na statku a v chaloupce, Kandidáti ženitby, Proč bychom se netěšili), r. 1924 4 (V Černé rokli, Srážka vlaků, Starý a nový rok) a r. 1926 3 představení (Průboj), od r. 1927 ochotníci hráli pod hlavičkou skupiny Mezinárodního všeodborového svazu. (Baletka)
pohádka Tajemné noci aj. Technický stav budovy ”Divadla Z” další aktivitu vsetínských ochotníků znemožnil (budova byla sbořena r. 1969) a v následujících dvou desetiletích se projevovali spíše krátkodobě - viz např. Diklas (Divadélko klasiky) gymnázia ve Vsetíně r. 1984.
Dětské divadlo - první ochotnické představení pro děti, určené pro veřejnost se hrálo r. 1871 a následujícího roku další.. Mezi dvěma válkami se hrála dětská divadla na jednotlivých školách. R. 1945 uvedl dětský pěvecký sbor vedený učiteli O. Křenkem a F. Dostálem zpěvohru Čarovná píšťalka (vystoupení v Banské Bystrici aj.). Dětské divadlo provozovaly později kromě Divadla Z ojediněle některé školy, r. 1967 soubor ZDŠ Vsetín-Rybníky hru Aladinova lampa.
Loutkové divadlo vlastnila jednota Sokola, která je hrála ve třicátých letech. Nověji vzniklo na půdě závodního klubu Zbrojovky Vsetín. V bývalé továrně Thonet-Mundus bylo r. 1945a zřízeno loutkové divadlo, které po přestavbě r. 1948 získalo hlediště pro 300 dětí. Soubor zvítězil r. 1950 na přehlídce v Hronově, v letech 1948 - 1960 nastudoval 32 her a uskutečnil 356 představení. Od 1971 na vlastní scéně ve Vsetíně-Rybníkách působí amatérské loutkové divadlo Kohútek, původně jako součást Klubu pracujících. (Baletka)
Literatura:
BUBELA, Jan: Dějiny ochotnického divadla na Vsetíně od 1. až ku 50. představení.Vsetín 1887, 13 s.
MALINA, Dalibor: Zapíše se Diklas natrvalo? Nové Valašsko, 18. 1.1984, s. 5
MATKOVIĆOVÁ, M. : Loutkové divadlo Kohútek bilancuje. Nové Valašsko, 18. 8. 1987, s. 6.
ŠV: Decenium vsetínského Kohútku. Československý loutkář 31,1981, č.5, s.116.
Chlouba - loutkové divadlo. Nové Valašsko 2. 9. 1984, s. 5.
Ochotnické divadlo vsetínského Klubu Z. Nové Vaalšsko 2.9.1987, s. 5.
STŘELNÁ o.Vsetín
1930 založen spolek ochotníků (Prodaná nevěsta, Její pastorkyňa, Na tý louce zelený, Pražský flamendr, Kudy kam) 1960 zánik spolku. Do té doby pravidelně nacvičováno jedno představení a jeden silvestrovský kabaret.1968 ochotníci a členové spolku Hasičů obnovení ochotnického divadla. (Kašparová)
KRAJČA Vojtěch: kronikář
ÚSTÍ o.Vsetín
1926 založen Sokol. 1927 (Pro čest hasičskou, Zápas o nevěstu, V červáncích svobody, V černé rokli). 1930 (Černé oči, Pro vlajku Československou, Dědkové). 1931 (O ochraně krále hor, Tonda a Bonda). 1932 (Červený kohout, Faninko neplač, Na selském gruntě). 1933 (Královna sněhu). 1934 (Křeček v pasti). 1936 (Baťoh,Husopaska, Pepička z hospůdky, Celá ves se směje). 1937 (Není zajíček jako zajíček, Pasekáři). 1938 (Smír). 1944 (Baťoh, Zločin na statku). 1945 konec činnosti. (Kašparová)
HRTÁŇ Josef: obec
VALAŠSKÁ BYSTŘICE o.Vsetín
1921 počátky divadla (Hra o zrození Ježíška). 1923 - 1938 se hrálo s menšími přestávkami Nejvýznamnější představení Portáši bylo uvedeno i na výstavě v Praze v r. 1935. Okupací byla činnost přerušena. Obnovena byla až v 1946 členy spolku Sokol a Orel, s uvedením 4 her ročně.Po r.1948 zůstal divadlu věren jen Sokol. ( Lucerna, Na dvoře vévodském, Strakonický dudák, Paní Mariánka matka pluku, Hadrián z Římsů, Divá Bára, Čechy krásné). 1948 hrál jen Sokol. 1950 - 1955 se sečvičovali 2 hry ročně.1967- 1975 divadelní přestávka. 1972 - 1984 hrály jen školní děti. 1985 založení souboru Chaos- (charakterní amaterský ochotnický soubor) při Osvětové Besedě. Činohry- Maškaráda za plotem, Nepožádáš manželku bližního svého, Ženský zákon,
1993 Proč přestaly trumpety hrát. 1994 Děvče z přístavu. 1995 Čechy krásné, Čechy mé. 1996 Madlenka z kovárny. 1997 Dovolená s rizikem. 1998 Na tý louce zelený. (Kašparová)
BOLFOVÁ Ludmila: režisérka souboru Chaos
VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ o.Vsetín
1867 vznik ochotnického divadla Sokola. (Lakomec). 1888 postavena u Kašíků dvorana s jevištěm. 1890 Jan Hus. 1894 Sedm havranů, Svadební noc. 1895 Dvě Růženy. 1896 Probuzenci . 1897 Strakonický dudák, Pražský žid. 1898 Cesta kolem světa. Hudbu sokolům skládal J.N.Polášek stejně populární jako F.Kmoch. 1901 Cesta kolem světa. 1902 pořádáno 8 her. 1903 hráno v jarním a podzimním divadelním období. 1904 koupila jednota restauraci u Kašíků. 1905 zavedeno elektrické osvětlení. 1906 Cesta kolem světa. 1907 Žádný muž, Do moře slávy( sehráno 12 her). 1909 shořel Sokolský dům i s vybavením.1911 znovu zahájená činnost (Noc na Karštejně, balet - Jaro-léto-podzim-zima.). 1914 Pasekáři. 1915 sehrány 3 hry (Malý lord). 1917 Jen mimochodem, Mlsáníčko. 1918 hráno 9 her. 1919 hostoval E.Vojan. 1921 hráno 11 her(Ogaři) 1922 V studni, zdravý nemocný, Zázrak nad Bečvou. 1923 hráno 12 her. 1925 Křídový kruh. 1926 hráno 14 her. 1927 Panenka pro štěstí. 1928 Prodaná nevěsta - v roli Jeníka O.Mařák. 1929 hráno 14 her (Juliana, krásna panna). 1931 účast na divadelní soutěži při IX.všesokolském sletu s hrou R.U.R.. 1932 Rusalka, Děvčátko z konfekce. 1933 Dalibor, Stázi tobě něco schází. 1934 Lucerna, Námořník Teddy-Ostrov lásky. 1935 Revoluční svadba- získali diplom ak.malíře Svolínského, Prodaná nevěsta, Na tý louce zelený. 1936 Golgota, Kukačka. 1937 Bílá nemoc. 1938 Dvaasedmdesátka, Červen. 1939 Matka,Lucerna (8 her).1940 sehráno 8 her (Josef Kajetán Tyl, Liják). 1941 činnost zastavena .1945 začíná činnost (Matka). 1946 Zázračné boty (5 her). 1947 oslavilo sokolské divadlo 80.výročí činnosti hrou Radůz a Mahulena.1904 začíná činnost loutkářská. 1931 Začarovaný les. 1932 sehráno 10 her. 1900 hraje Spolek katolických tovaryšů (Blázinec na cestách, Egmont). 1901 Radůz a Mahulena, Hold květin, Čarovný květ štěstí. 1902 Varšavané v Karpatech. 1903 Sůl nad zlato, Sněženka,Zlatovláska, Kukačka, Cikánka, Otcova kletba, Sluhové. 1904 Zmatek nad zmatek,Jak našel Jakub metlu na zlou Teklu, Chudý písničkář, Páni doktoři, Furiant, Zrušená přísaha. 1905 Pomsta víly, Poklad, Furiant. 1906 Vojtěch Žák, výtečník, Bratr Gonák, U bílého koníčka, Mistr Bedrník a jeho chasa, Obětní beránek. 1907 Černá hora naeb Boj o svobodu, Následky dostaveníčka aneb Kráska z Ostende, Pan měsíček obchodník, To jsem sám rád, Jakou našel Jakub metlu na zlou Teklu, Vojnarka. 1908 Druhé přikázání lásky, Sedlák křivopřísežník, Národní slavnost, Třetí zvonění, Shledání na hřbitově, Bohatá holka, Ženilkov, Betlémské jesličky, Výprava Valachů Burům na pomoc. 1909 Výprava Valachů Burům na pomoc, Budečské jesličky, Cikánčina pomsta, Hanák a Valach, Ženy-otrokyně, Bílá myška, Charleyova teta, Červený kříž v lese, Noemova archa. 1910 Námluvy v lese, Tatíčkův návrat, Pod perutě Orla, Pasačka z Lurd, Opuštěná, Cikánčina pomsta, Úděl sirotka, Paní revírníkova a její Tony, Mladí pastýři Betlemští. 1911 Pro zpovědní tajemství, Paní revírníkova a její vnoučata, Svatí Cyril a Metoděj, K Bohu, vlasti a rodné půdě, Svatí Cyril a Metoděj na Velehradě, Úděl sirotka, Furiant. 1912 Od starého k mladému posvícení. 1913 Potkalo ji štěstí, Černé jezero, Čert a Káča, Perníková chaloupka, Slavnostní schůze. 1914 Betlemští pastýři. 1915 Čarovná noc, 1916 Čarovná noc, Elektra, Jarní píseň, Na srdci mateřském. 1918 Polský žid. 1919 Bludar,Svatý Mikuláš.
1920 otevřen Lidový dům - hraje Dramatiský odbor Lidového domu (Lešetinský kovář, Románek na horách, Modlitba na hřbitově, Divoška, Sněhurka). 1921 Dcery Betlémské, Tři doktoři, Zkáza, Slečna matinka, Rohovín čtverrohý, Fabiola, Úděl sirotka, Michal a Matěj domobranci, Sen vánoční. 1922 Staříček Holuša, Nevinně odsouzená, Ben Hur, Mikeš Lomidrevo, Dušičkova hra, Ptačí mozky, Vánoční hra. 1923 Bestia triumfans, Krásné milování, Její pastorkyňa, Mrak, Na Kozlanském klepáči. 1924 U Dušánků, Směry života, Vilouškův svatební den, Zázračný panák, Zámeček u moře, Dítě cirku, Převozníkův sen, Sýkorka strýce Tobiáše, Zlaté kapradí. 1925 Druhý břeh, Noc na Karštejně, Lucerna, Mlsáníčko, Andulka Šafářová, Vojnarka, Když hučely jezy, Jesličky. 1926 Manžel punčocha, Paličova dcera, Jarka svéhlavička, Poslední muž, Závěť, Hanička, Manželské dueto, Řím v plamenech, Hlasatel velikého krále, Babí léto, Vaclav Hrobčický z Hrobčic, Kouzlo májové noci, Mlsní kocouři, Ženská vojna, Narození Páně. 1928 Rozmajrín, Za vlast, Moderní Abrahám, Bezejmenná. 1929 Vánoce v horách, Podvodnice, Krásná Pepička, Foukni do svíčky, Sv.Václav, Stilmondský starosta, Svatý kníže Václav, Zlatá husa, Pilades bez Oresta, O chudém sirotku Ondřejkovi. 1930 Filozofka Mája, Foukni do svíčky, Zlatá nit, Dědečkovy housle, Kráska ze Šumavy, Vdavky Nanynky Kulichovy, Zmatek nad zmatek, Hubička. 1931 Maryša, Pasekáři, Dolarová tetička, Bílá myška. 1932 Slečinka z bílého zámečku, Pro zpovědní tajemství, Dům u tří děvčátek, Konto X, Pasačka z Lurd, A život jde dál, Česká srdéčka. 1933 Krista z myslivny, V českém ráji, Ta naše Máňa, Rézinka od pěchoty, Láska vítězí. 1934 Čarovná noc, Popeluška, Otec, Sladké milování, Jan Výrava, Podzimní píseň lásky, Pašeráci, K Betlému. 1935 Prodaná nevěsta, Charleyova teta, Kaňka v rodině, Slovácká princezna, Jehla v kupce sena, Jízdní hlídka. 1936 Vina, Nezapomeň, Stín, Ryba a host třetí den, Sirotkův sen, Podej štěstí ruku, Vánoční dar. 1937 Vlajka hoří, Velké pokušení, Nade mlejnem pode mlejnem, Zelená se zelená. 1938 Cikánská princezna, Kde se žebrá, Matka, Krakonoš a kmotr Kalous, Podej štěstí ruku. 1939 Na šťastné planetě, Velký případ, U svatého Antoníčka, Spáčovité palice před súdom. 1940 Mé štěstí má zlaté vlasy, Rose Marie, Vánoce v horách. 1941 Kytice. 1942 Země úsměvů, Vdavky Nanynky Kulichovy, Směry života. (Kašparová)
FABIÁN Josef: materiál od VODÁČKA Adolfa, MAJERA Antonína, Lubiny a Novin zpod Radhoště
údajná aktivita českých ochotníků v 50. letech 19. st. je nesmyslem, vysloveným zanícenými sice, nicméně však popletenými pamětníky, neboť první ochotnické představení bylo ve Valašském Meziříčí hráno až r. 1867 sdružením ochotníků. (Baletka)
- Tvrzení, že roku 1867 existovalo sokolské divadlo neodpovídá historické skutečnosti. Jednota Sokola se výslovně uvádí jako pořadatel divadelního představení v žádosti z 15.3.1888, předtím vždy žádal o povolení ochotnického divadla subjekt, který sám sebe nazývá ochotnická společnost, ochotnický spolek, ochotnická družina, anebo prostě ochotníci (Diletanten).
Sokol před rokem 1888, resp. 1886 divadlo nehrál, jak potvrzuje informace pocházející ze sokolského prostředí, že totiž náčelník jednoty Sokola Fr. Demel koupil část divadelních rekvizit ”po zašlém ochotnickém spolku”, jak vzpomínal někdejší činovník sokolské scény Josef Divoký. R 1909 veškeré záznamy sokolské jednoty zničil požár, jiné doklady o vývoji divadla nebyly k dispozici a tak vznikla klamná představa, že Sokol hrál divadlo již od svého počátku. Někteří členové sokolské jednoty skutečně hráli divadlo i v dřívější ochotnické společnosti, avšak to ještě neznamená, že Sokol hrál divadlo pod jménem ochotnická společnost. Prosím, abyste tuto lež uvedl na pravou míru. (Baletka)
Uvedené skutečnosti prokázal již r. 1981 Miroslav Dolák, avšak jeho spolupracovník Jiří Demel, kterého Dolák obviňuje z ješitnosti, je zamlčel. (Státní okresní archiv Vsetín, Pozůstalost Mirislava Doláka, rukopis Ochotnické divadlo ve Valašském Meziříčí, 78 s.) (Baletka)
Od r. 1904 hrál Sokol rovněž loutkové divadlo, pro které byla zřízeno zvláštní jeviště a sál.
Ve Valašském Meziříčí hrály divadlo také jiné subjekty, o kterých Vaši zpravodajci nehovoří:
V letech 1885 -1914 hrával divadlo německý čtenářský spolek Casino (založen 1853), který nejprve dával po jednom představená ročně, r. 1901 uvedl 6 představení, ale od následujícího roku zpravidla po jednom představení ročně. R. 1891 hrávyl Cyrilometodějská jednota představení Mladí pasytýři betlémští, další 2 představení uvedla r. 1895. R. 1896 vytvořil nový soubor katolického zaměření Adolf Bogner, později známý jako autor oblíbených lidových divadelních her. Jeho soubor r. 1896 uvádl Paličovu dceru (2x), Vousy dolů, Mlynář a jeho dítě. R. 1904 sehrál 3 představení dívčí kroužek ve Valašském Meziříčí a Krásně (Moderní žena, Olymp, České amazonky), a r. 1905 Diblík,. Diblíkova dceruška a 3 reprízy) .R. 1886 poprvé hrál divadlo členové prázdninového sdružení studentů, jež později přijalo název Akademický klub Palacký. V letech 1886, 1887 a 1893 a pak v letech 1895-1902 zpravidla po jednom představení ročně (mimo jiné Slečna nakladatelka, Maloměstské tradice, Dva světy, Lumpacivagabundus, Čertovy skály., Závěť, Láska z inzerátu), r. 1903 - Rabínská modrost (2 x), 1904 - Vosí hnízdo, 1905 - Bodří venkované, Maryša., Vodní družstvo, Matčino dílo, 1907, Hamlet, Oblaka, Na letním bytě.V době, kdy zaniklo ochotnické sdružení, začal hrát divadlo Spolek katolických tovaryšů (založen 1868), r. 1886 uvedl Šibeniční humor, r. 1893 jedno, 1894 dvě představení, r. 1895 pět (Nazdar, Matice, Tkalcovský tovaryš, Sedlák zlatodvorský, Staří blázni, Sousedé), r. 1896 čtyři představení (mimo jiné Divotvorný klobouk,Omylové světem vládnou), r. 1897 - Klub mládenců, Konkurzy pana notáře, 1898: Bratr honák, Růžová pouta, Tkalcovský tovaryš, 1900 - Blázinec na cestách. Egmont, 1902 - Zmatek nad zmatek, Jakou našel Jakub metlu na zlou Teklu (2x), 1903 - Chudý písničkář, Páni doktoři 1904 - Zrušená přísaha, Furiant, 1905 - pásmo scének 1906 - pásmo scén (3x), Výtečník, Bratr honák, U Bílého koníčka, Mistr Bedrník, Oplancija, Osudné psaníčko, 1907 - Obětní beránek, Osudné spaníčko, Za stěnou, Vojnarka, Michal a Matěj, 1908 - Sedlák křivopřísežník, Třetí zvonění, Bohatá láska, Ženílkov. R. 1904 sehrál 3 představení dívčí kroužek veValašském Meziříčí a Krásně (Moderní žena, Olymp, České amazonky), a r. 1905 Diblík,. Diblíkova dceruška a 3 reprízy). Od r. 1907 hrála divadlo skupina křesťanskosociálního Všeodborového sdružení - Jakou našel Jakub metlu na zlou Teklu, r. 1908 - Druhé přikázání lásky (2x), Národní slavnost, Shledání na hřbitově (2x). V r. 1912 katolické spolky ve Valašském Meziříčí a Krásně nad Bečvou vytvořily společný divadelní výbor a od této doby hrály divadlo společně jednak v budově pivovaru a jednak v hostincích v Krásně nad Bečvou. Potom, co olomoucký arcibiskup koupil budovu bývalé trestnice, kterou věnoval lidové straně a faře ve Val. Meziříčí přešla divadelní aktivita na Spolek Lidového domu. (Baletka)
Dětské divadlo - hráli učitelé a žáci dívčí měšťanské školy - 1901 - Hold květin a jesliček, Čarovný květ štěstí, 1903 - Sůl nad zlato (2x), Sněženka. (Baletka)
Baletka: Fatální tvrzení, že počátky divadla se už nikdy neobjasní, je velmi subjektivní a zní jako heslo o přátelství na věčné časy. Historické doklady jednoznačně vypovídají takto:
V letech 1867,1868,1873, 1878 - 1880, 1882, 1883, 1883, 1885 - 1887 hrál divadlo subjekt, který sám sebe nazývá ochotnická společnost, ochotnický spolek, ochotnická družina nebo prostě ochotníci (Diletanten). Tato ochotnická společnost roku 1887 zanikla.
Volně utvářené společnosti ochotníků hrávaly v té době ochotnické divadlo ve Vsetíně,
v Rožnově pod Radhoštěm i v jiných obcích. Valašské Meziříčí v tom nebylo výjimkou.
Od roku 1885 hrával ve Valašském Meziříčí divadlo německý čtenářský spolek Casino (zal. 1853) , zpravidla jedno představení ročně. Od roku 1886 prázdninové sdružení studentů (později Akademický klub Palacký). Od roku 1888 hrála divadlo jednota Sokola. Jednota Sokola koupila zbytek rekvizit po zaniklém ochotnickém sdružení a do divadelní družiny Sokola přešli i někteří členové ochotnického sdružení.
Poznámky:
- Pivovar se jmenoval U Haselmannů
- Vypustit větu \"ale toto výročí OD vyšlo z mylných předpokladů\" - naopak toto výročí
ochotnického divadla odpovídá realitě.
Valašské Meziříčí viz též Bynina, Hrachovec, Jarcová, Juřinka, Krásno nad Bečvou, Krhová, Podlesí (Křivé), Poličná, o. Vsetín
Divadlo se hrávalo na zámku, kočující společnosti a ve městě vznikající ochotnické soubory pak v hostinci U města Vídně, v pivovaru, v zahradních pavilonech hostinců u Pokorných, u Štorků, v kasinu, Moravii, Na mokré hadře. Později se divadla soustředilo do sokolovny, Lidového domu a Dělnického domu. V letech 1867 – 1887 hrál subjekt, který sám sebe nazývá ochotnická společnost, ochotnický spolek, ochotnická družina, ochotníci. Vznik ODi je spjat s advokátním koncipientem Františkem Barvičem, zakladatelem sokolské a hasičské jednoty. 1. 12. 1867 ochotníci sehráli v pivovaru Lakomce. Původně byli ochotníci samostatným spolkem, ale v roce 1868 splynuli v jeden celek se sokolskou jednotou a každý ochotník musel být členem Sokola. Zápisy o divadelní činnosti však záhy umlkají až do let osmdesátých, kdy povstala nová divadelní družina Sokola, jejíž vedoucí osobností byl soustružník František Demel st.. Hrávalo se v pivovaře u Haselmanů a později též v místnostech Besedy na malém přenosném jevišti. Repertoár jen zřídka obsahoval celovečerní hry, většinou byly hrány aktovky. Po roce 1893 se stal vedoucí osobností a režisérem divadla Jožka Divoký, který za 40 let uvedl přes 70 her, především Tyla, Jiráska, Šamberka a Vrchlického. Plánovitě vytvářel organizaci ochotnické družiny, navrhl její jednací řád a zavedl dvě pravidelné divadelní sezóny. Jeviště v restauraci u Kašlíků, kterou Sokol koupil po krachu Mikyškovy měšťanské záložny, postupně účelně vybavil a po požáru sokolovny v roce 1909 v ní nechal postavit moderní jeviště se zákulisím. Byl také znamenitým režisérem, který vychoval řadu herců, a obratným dramaturgem. Do roku 1904 se o ODi nejvíce zasloužili vedle F. Demla a J. Divokého i vynikající herec a režisér Hubert Weisshammer, který se také podílel na výpravách her, A. Staněk a František Sokol – Tůma. Divoký, Weisshammer a Josef Demel vypracovali v roce 1905 dějiny Ochotnické družiny a poslali je Matici k otištění, k tomu však nedošlo a dějiny se ztratily. Nové jeviště po požáru bylo otevřeno 4. 3. 1911 hrou Noc na Karlštejně. V roce 1914 převzal otěže divadla profesor učitelského ústavu Hanuš Kosík. Krátce po oslavách padesátiletého trvání jednoty ale začala 1. světová válka, sokolovna byla přeměněna na vojenskou nemocnici a divadlo se přestěhovalo do pivovarské restaurace. V roce 1915 činnost ustala úplně a první kusé zprávy o ní se objevují až ve druhé polovině roku 1917. Ještě celé jarní období režíroval Kosík sám, ale pak se již přidali C. Suchánek a H. Weisshammer a v roce 1919 již byla činnost zcela normální. V roce 1920 byl předsedou divadelního odboru a vrchním režisérem zvolen Karel Strnadel, který v divadle působil od roku 1901 a sehrál v něm nejvíc rolí (185). V roce1931 se jednota Čapkovou hrou R.U.R. zúčastnila divadelní soutěže IX. všesokolského sletu a v roce 1934 k 70. výročí jednoty byla hrána Jiráskova Lucerna. Velkou část sokolského repertoáru tvořily hry se zpěvy, jedno až dvouaktové operety či malé komické opery, na jejichž nastudování se do 1. světové války nejvíce podílel Jan Nepomuk Polášek, který k řadě her se zpěvy sám komponoval i hudbu. Po válce se až v roce 1921 povedlo J. Sedláčkovi secvičit orchestr tak dobře, že divadlo mohlo odehrát Křičkovu operu Ogaři a v roce 1922 Blodkovu operu V studni. Od roku 1925 byly pravidelně hrány operety a když v roce přišel do Meziříčí 40. pěší pluk s vynikající kapelou, mohlo sokolské divadlo v roce 1928 dokonce uvést Smetanovu Prodanou nevěstu s vynikajícím pěvcem O. Mařákem jako hostem, v roce 1929 balet J. N. Poláška Juliána – krásná panna, v roce 1932 Dvořákovu Rusalku a v roce 1933 Smetanova Dalibora. V letech 1935 a 1936 sokolské divadlo zvítězilo v župní divadelní soutěži s hrami Revoluční svatba a Golgota, událostí roku 1937 bylo 13 představení Čapkovy Bílé nemoci v režii J. Gratze. Sletové soutěže v roce 1938 se divadlo v I. kole zúčastnilo Langrovou hrou
Dvaasedmdesátka, v užší soutěži pak Šrámkovou hrou Červen, podzimní sezóna však byla znemožněna obsazením sokolovny vojskem. V roce 1939 bylo sehráno 8 her, z nichž si pozornost zasluhují Čapkova Matka a Jiráskova Lucerna, v roce 1940 opět 8 her, z nichž Šamberkovým Josefem Kajetánem Tylem oslavila jednota své tisící představení. V roce 1941 byla divadelní činnost ukončena válečnými událostmi. O činnost sokolského ODi do 2. světové války se kromě již uvedených nejvíce zasloužili: František Blažek, Josef Demel, Karel Fišer, Jindřich a Zdena Gratzovi, František a Jana Hanusovi, Eda Hein, Marie a Antonín Hofmanovi, Jan Christ, Miloš Kašlík, Jaroslav Malík, Adolf Nedbal, František Petrůsek, Jan Richter, František Seige, Karel Strýček, Bohuslav Svěrák, Milan Šilha, Milada Šimčíková, Vojtěch Šindler, Josef Weingart a mnozí další
Spolek katolických tovaryšů ve Valašském Meziříčí a Krásně byl založen v roce 1868 a vyvíjel bohatou divadelní činnost. Místnosti spolku byly v hospodě u Machlů a později v pivovaru. Spolek hrál lehčí žánr, pásma a komedie, například 17. 12. 1889 vystoupili na jeho večírku se zábavnými výstupy pánové Špůrek a Bogner, v roce 1900 hrál veselohru Blázinec na cestách a tragédii Egmont, v roce 1902 v Konviktu hru Varšavané v Karpatech, v roce 1903 aktovky Cikánka, Otcova kletba a Sluhové a v roce 1904 frašku Zmatek nad zmatek, Jakou našel Jakub metlu na zlou Teklu, Chudý písničkář, Páni doktoři, Furiant a Zrušená přísaha, 1905 Pomsta víly, Poklad a Vysoké spropitné aneb hluboké mlčení, 1906 Vojtěch Žák – výtečník, Bratr Honák, U bílého koníčka, Mistr Bedrník a jeho chasa a Obětní beránek, 1907 Černá Hora aneb Boj za svobodu, To jsem sám rád a Vojnarka, 1908 Sedlák křivopřísežník, Třetí zvonění (ke čtyřicátému výročí založení spolku), Bohatá holka a Ženilkov. 22. listopadu 1908 bylo ustaveno Družstvo Katolického domu ve Valašském Meziříčí a Krásně. V roce 1909 hrál spolek hry Cikánčina pomsta, Hanák a Valach a Černý kříž v lese. V tomto roce byl utvořen Divadelní odbor všech místních křesťanských organizací a již pod jeho hlavičkou byla odehrána hra Noemova Archa, v roce 1910 pak Námluvy v lese, Tatíčkův návrat, Pod perutě Orla, Pasačka z Lurd, Úděl sirotka a Paní revírníková a její Tony, 1911 Pro zpovědní tajemství, Paní revírníková a její vnoučata, Svatí Cyril a Metoděj (na Velehradě). V roce 1913 koupil olomoucký arcibiskup F. S. Bauer zámek Žerotínů pro Družstvo Katolického domu, ale vypukla válka a v letech 1914 – 1918 byl v zámku lazaret.
Studující z Krásna požádali v roce 1878 o povolení hrát divadlo, hráli však až v roce 1883. Učitelský sbor obecné školy ve Valašském Meziříčí pořádal v roce 1889 pastýřskou hru. Cyrilometodějská jednota hrála v roce 1891 hru Mladí pastýři betlémští a další dvě představení v roce 1895. Ochotnická družina zpěváckého spolku Sklárny S. Reich hrávala od roku 1884 v hostinci Na střelnici. V roce 1898 hrál Praha je Praha, v roce 1899 Desdemonin šáteček, v roce 1900 Tvrdohlavá žena a Bohatá teta, v roce 1901 Radúz a Mahulena. Dál údaje nejsou, ale tato OD hrála ještě v roce 1910. Divadelní skupinu katolického zaměření založil v roce 1896 Adolf Bogner, později známý autor her. Hráli Paličovu dceru, Vousy dolů, Mlynář a jeho dítě. Studující okolí valašsko-meziříčského hráli 12. 8. 1900 v Hrachovci komedii Lumpacivagabundus. Dívčí měšťanská (pokračovací) škola ve Valašském Meziříčí hrála 26. 12. 1901 na novém jevišti hospody u Kašlíků vánoční scénku Hold květinek a hru Čarovný květ štěstí. (1903 Sůl nad zlato a Sněženka) Dívčí průmyslová škola sehrála 26. 4. 1903 pro spolek Alžbětínsko-Mariánský veselohru Kukačka. Dívčí kroužek ve Valašském Meziříčí a Krásně hrál v roce 1904 hry Moderní žena, Olymp a České amazonky, v roce 1905 Diblík a Diblíkova dceruška. Zábavní odbor Všeodborového sdružení hrál v roce 1907 Následky dostaveníčka aneb Kráska z Ostende a Jakou našel Jakub metlu na zlou Teklu, v roce 1908 Druhé přikázání lásky, Národní slavnost a Shledání na hřbitově, v roce 1909 Ženy – otrokyně. Děti z Krásenské školy hrály 2 x v prosinci 1908 a potom i na Nový rok 1909 hru Betlémské jesličky, 26. 12. 1910, 1. a 6. 1. 1911 hru Mladí pastýři betlémští. Místní studenti měli 18. 7. 1909 hrát v sokolovně hru Bílá myška, ale protože sokolovna vyhořela, hráli v pivovaře. Finanční ztrátu z Bílé myšky pak doháněli 12. 9. komedií Charleyova teta. Blíže neurčené děti hrály 1., 2., 6. a 9. ledna 1915 hru Čarovná noc. Mariánská družina dívek hrála v roce 1916 hru Na srdci mateřském a Červený kříž hry Elektra a Jarní píseň. Divadelní skupina TJ Orel hrála v roce 1919 hru Svatý Mikuláš. Studenti gymnázia hráli v roce 1919 hru Bludar.
Dělnická scéna zahájila činnost v roce 1910 v Krhové jako součást DTJ, ve dvacátých letech hrála v Krásně v restauracích na Mokré hadře a Přerov a její činnost vyvrcholila po otevření Dělnického domu v roce 1934. Zde hráli v roce 1935 Stodolovu hru Čaj u pana senátora, Jiráskovu Lucernu, Pohádku o princezně Pampelišce, Pohádku o matce vlasti, Tři záhadné vojáky, Tajemný dub, Na šachtě a Tulácké dobrodružství, v roce 1936 hráli Lidé na kře, Podvojný účetní, Kamaráde, kde jsi a Nelidská země, v roce 1937 Zač lidský život, Všichni za jednoho a Věříme v nový život, v roce 1938 Člověk v kruhu a Most, v roce 1939 Mučedník brixenský a pak byla činnost scény zakázána. DS režírovali R. Holčák, Ota Levý, Adolf Nedbal, František Petrusek, Ota Vaverka a J. Vavrečka.
Dramatický odbor Lidového domu slavnostně zahájil svou činnost v nově vybudovaném sále Lidového domu 21. 8. 1920 dramatem Lešetínský kovář. V tomtéž roce pak ještě uvedl hry Románek na horách, Pytlákova žena, Modlitba na hřbitově, Divoška, Sněhurka a Dcery betlémské, v roce 1921 hry Zkáza, Slečna matinka, Rohovín čtverrohý (hráli místní studenti), Fabiola (hrála Mariánská družina), Úděl sirotka, Michal a Matěj domobranci a Sen vánoční (hrály děti), 1922 Staříček Holuša, Ben Hur, Mikeš Lomidrevo (hrály děti), Dušičková hra a Ptačí mozky, 1923 Bestia triumfans, Krásné milování, Její pastorkyňa, Mrak a Na Kozlanském klepáči, 1924 U Dušánků, Směry života, Vilouškův svatební den, Zázračný panák, Zámeček u moře, Dítě cirku, Převozníkův syn, Sýkorka strýce Tobiáše a Zlaté kapradí (hrál Orel), 1925 Druhý břeh, Noc na Karlštejně, Lucerna (u příležitosti sjezdu katolického studentstva ve Valašském Meziříčí), Mlsáníčko, Němý před soudem, Andulka Šafářova, Vojnarka, Když hučely jezy a Jesličky, 1926 Manžel Punčocha, Paličova dcera, Jarka svéhlavička, Poslední muž, Závěť, Hanička a Manželské dueto, 1927 Řím v plamenech, Hlasatel velikého krále, Babí léto, Kouzlo májové noci, Václav Hrobčický z Hrobčic, Ženská vojna a Narození Páně, 1928 Rozmarjín, Za vlast, Moderní Abrahám, Bezejmenná a Vánoce v horách (hrály děti), 1929 Podvodnice, Krásná Pepička, Svatý kníže Václav, Zlatá husa a O chudém sirotku Ondřejkovi, 1930 Filozofka Mája, Foukni do svíčky, Kráska ze Šumavy, Vdavky Nanynky Kulichovy, Zmatek nad zmatek a Smetanovu Hubičku, kterou hrála Cyrilská jednota ve spolupráci s hudbou 40. pěšího pluku za řízení praporčíka Františka Rylicha a v režii Svozilově. V roce 1931 pokračoval soubor hrami Maryša, Pasekáři, Dolarové tetičky (hrál Klub katolických cyklistů), Bílá myška a Slečinka z bílého zámečku, 1932 Dům u tří děvčátek, Konto X, Pasačka z Lurd (hrál Svaz katolických žen a dívek), A život jde dál… a Česká srdéčka, 1933 Krista z myslivny (hrála Cyrilská jednota), V českém ráji, Ta naše Máňa, Rézinka od pěchoty, Láska vítězí a Čarovná noc, 1934 Popeluška, Otec, Sladké milování, Jan Výrava a Podzimní píseň lásky, 1935 Charleyova teta, Kaňka v rodině, Prodaná nevěsta (hráno ve spolupráci souborů Sokola, Lidového domu i Dělnického domu u příležitosti Výstavy práce a kultury 550 leta Valašského Meziříčí), Slovácká princezna, Jehla v kupce sena a Jízdní hlídka. Přestože řevnivost mezi souborem Lidového domu a Sokola byla trvalým jevem, spor u právo uvést tuto Langrovu hru o legionářích je ještě vyhrotil, hru uvedly oba soubory ve stejný den i hodinu a v tisku se ještě dlouho vedly ostré spory. 1936 se hrála Vina, Nezapomeň, Ryba a host třetí den, Sirotkův sen a Podej štěstí ruku, 1937 Vlajka hoří, Velké pokušení, Nade mlejnem pode mlejnem a Zelená se zelená, 1938 Cikánská princezna, Kde se žebrá, Krakonoš a kmotr Kalous a Podej štěstí ruku, 1939 Na šťastné planetě, Velký případ a U svatého Antoníčka, 1940 Mé štěstí má zlaté vlasy, Rose Marie a Vánoce v horách, 1941 Kytice, 1942 Země úsměvů, Vdavky Nanynky Kulichovy. 17. 5. 1941 vyšly poslední Noviny zpod Radhoště, které nejvíce informovaly o činnosti divadla Lidového domu a jediným pramenem jsou již jen vzpomínky A. Majera. Nejvýznamnějšími osobnostmi tohoto divadla byli Adolf Bogner, H. Hansl, Lehký – Brodský, Augustin Král, Jindřich Mach, Antonín Majer, Otakar a Julius Michoňkové, Zdena Nachmilnerová, František Navrátil, Karel Odložilík, Václav Praxl, Karel Riegel, Alois Rygal, Alois Ryšavý, Josef Staník, Olga Strejčková, Alois Svozil, Antonie Svozilová, Josef Šimáček, P. J. Štrajt, Adolf Vodáček a Václav Zámorský
Intimní scénu vznikla v roce 1931 a vytvořili ji špičkoví ochotničtí herci ve městě, kteří nebyli příliš spokojeni s repertoárem svých domovských scén. Potýkali se však s mnohým protivenstvím a tak nesplnili naděje, které do IS vkládali oni a jejich příznivci. Hráli Molnár: Hra na zámku, Brinker: Čemu se říká láska (1930), Molnár: Dobrá víla (1931), Loucelaley: Kanáři vždycky nezpívají (1932), K. Goetz: Hokus pokus (1933), G. Schmitt: Pozor na dopisy, r. O. Ptáček (1935), Joachim: Škaredá holka, r. O. Ptáček (1936), Rozkošná příhoda (1936) a N. Niccodemi: Stín, r. K. Jaroš (1936), kterým divadelní činnost IS skončila. Sice ještě v roce 1943 nacvičovala Halbeho hru Proud, ale Majer byl poslán na práci do Říše a nehrálo se.
Činnost ochotnických souborů ve městě provázela představení žákovská a studentská, vysokoškoláci sdružení v akademickém klubu Palacký hráli o prázdninách divadlo již od roku 1886. Důležitou roli sehrálo studentské divadlo za 1. světové války, kdy jím profesor Hanuš Kosík se studentkami vlastně udržoval kulturní život ve městě. Velký význam pro kulturní život města mělo uvedení Havlíčkova Křtu sv. Vladimíra, na němž se podíleli pozdější profesionální divadelníci Václav Kašík a František Hanus, a uvedení Čapkova Loupežníka na prahu okupace. Zcela specifické místo měla divadelní činnost meziříčské mládeže v Mladé scéně a později ve skupině Tvar v době nacistické okupace.
Mladá scéna vznikla na počátku okupace z iniciativy Alfréda a Emila Radoků, kteří se po zavření vysokých škol ve městě ukryli. Poučeni výboji pražského Déčka E. F. Buriana uvedli s mladými lidmi ve městě sborovou recitací Wolkerova Moře a inscenací Havlíčkova Krále Lávry. Po jejich odchodu z města se vedení Mladé scény se ujal Svatoslav Papež, který s ní inscenoval v roce 1940 Nerudův text Seděly žáby v kaluži a v roce 1941 Mathesiovy Zpěvy staré Číny. Po zániku Mladé scény vytvořili členové vytvořili skupinu Tvar, kterou vedl Dobroslav Tesař. Hráli staré německé a francouzské frašky, ale také Puškinova Kamenného hosta a nakonec Kvapilovu Princeznu Pampelišku s hudbou Svatopluka Havelky.
Radok se ve Valašském Meziříčí … obklopil sedmdesáti mladými nadšenci a začal s nimi pracovat. Především se je snažil získat pro myšlenky moderního divadla. Kromě jiného i proto, že věděl, že dříve či později se jeho názory na divadlo musí střetnout s názory ochotnické družiny Sokola. Proto potřeboval, aby za ním stál kolektiv lidí, kteří mu budou rozumět a věřit. Svědomitě pracoval s mladými lidmi, neproklamoval své názory a chodil na schůze výboru družiny, aniž zasahoval do diskusí … práci ve své „dílně“ Mladé scény žertovně přirovnával ke středověké mučírně, v níž vládne Karel Kat (jeho pseudonym). Všechno mučení, pot a dřina jsou nezbytné k tomu, aby mladí lidé mohli vystupovat na jevišti.
Hedbávný, s. 52 – 53.
Jako všichni ostatní i já jsem byl doslova uchvácen kouzlem jeho osobnosti: zdálo se mi, jako by se lidem v jeho přítomnosti zrychlil tep a jako by všemi póry do sebe nasávali jeho sršící energii. Byl čilý, pohyblivý, do zkoušek vnášel pracovní tempo, které nedávalo šanci žádnému ulejvákovi, a současně tolik dobrého rozmaru, že nevznikala příležitost stěžovat si na únavu.
Svatoslav Papež
Zpozorovali jsme, že vedoucí tvůrčí osobností se skutečným divadelním talentem a uměleckým cítěním je mladý muž, s velkýma snivýma očima, které ještě zvětšovaly silné brýle. V těch očích bylo něco, co jsme sami hledali, jakoby v nich bylo uložena nějaké rozluštění samotného uměleckého tvoření, té budovy, vytvořené podle plánů fantazie, ale cihlami dobře vypálené skutečnosti. Všichni jsme mu říkali Šaton, i když v křestní matrice byl zapsán jako Svatoslav.
Emil Radok, s. 8 - 9
Sokol po válce obnovil divadelní činnost a jeho první hrou byla Matka od K. Čapka (22. 12. 1945), r. J. Gratz. Následovaly hry: 1946, A. Jirásek: Kolébka, r. M. Šimčíková; V. Štech: Třetí zvonění, r. K. Strnadel a J. Hein; I. Stodola: Král Svatopluk, r. V. Šindler; J. O. Hradčanský: Zázračné boty; 1947, B. Polách: Vrah jsem já, r. J. Musil; J. Zeyer: Radúz a Mahulena, r. O. Bublík; F. Moriac: Milovaní nemilovaní, r. F. Jaroš; O. Sekora: Ferda Mravenec, r. B. Holotík a M. Valter; 1948, J. de Létraz: Štěstí do domu, r. J. Žák; A. Christie: Bylo jich deset, r. J. Musil; E. Konrád: Student Jan, r. J Žák; 1949, J. Verne a P. Skála: Dva roky prázdnin, r. B. Holotík a M. Valter; F. Tetauer: Úsměvy a kordy, r. J. Žák; F. Hrubín: Sněhurka, zvířátka a sedm mužíčků, r. J. Hruška a M. Valter; 1950, F. Kožík: Meluzína, r. M. Ponc; A. Christie: Bylo jich deset, r. J. Musil; A. Jirásek: Pan Johanes, r. M. Valter; Moliére: Jeho urozenost pan měšťák, r. J. Mach. Sjednocením tělovýchovy vznikl ve městě Sokol I (bývalý Sokol) a Sokol II (bývalá DTJ) a každý měl svůj divadelní soubor. Proto byla na 2. 8. 1950 svolána do restaurace sokolovny jejich sjednocovací schůze, ale ke sloučení nedošlo, byl pouze zvolen šestičlenný přípravný výbor a divadla ještě pokračovala v samostatné činnosti.
Sokol I ještě do sjednocení hrál:1951, V. Hálek, J. Balda a O. Šafránek: Muzikantská Liduška, r. J. Mach; J. Kvapil: Princezna Pampeliška, r. B. Holotík a M. Valter; J. Karafiát: Broučci, r. J. Hruška; J. Voskovec a J. Werich: Nebe na zemi, r. M. Sládeček aj. Mach; 1953, Jirásek: Lucerna, r. J. Mach; C. Goldoni: Lhář, r. F. Palička.
Sokol II hrál v té době k devadesátému výročí úmrtí F. Škroupa, tedy v roce 1952, hru J. K. Tyla Fidlovačka, r. A. Nedbal, dir. J. Pernica.
Valašské divadlo vzniklo sloučením divadla Sokola I a Sokola II, přestože se tomu tato divadla bránila. (1952, Tyl: Kutnohorští havíři, r. A. Křesadlo, j.h. František Benoni; 1954, Balda, Brožík a Piskáček: Perly panny Serafinky, r. A. Nedbal, dir. A. Řádek; V. Jelínek: Skandál v obrazárně, r. K. Kocourek; K. Čapek: Matka, r. K. Kocourek; Jirásek: Vojnarka, r. F. Jaroš; Moliére: Chudák manžel, r. J. Mach; 1955, G. B. Shaw: Pagmalion, r. O. Levý; 1956 Kožík: Přátelství, r. F. Jaroš; Vaňátko: Kocour v botách, r. A. Nedbal; 1957, Stodola: Čaj u pana senátora).
Rudý koutek Lidového nábytkářského družstva byl mezistupněm mezi zaniklým Valašským divadlem a divadlem Tatran a odehrál jen Polskou krev od O. Nedbala v režii P. Šabackého.
Divadlo Tatran jako svou první hru uvedlo ve spolupráci s Domem pionýrů v roce 1954 hru M. Koláře O rozmazlené Pamele v režii M. Valtra. V roce 1956 pak J. Offenbach: Krásná Helena, r. M. Sládeček, dir. F. Lidický; 1957, Z. Skowronski a J. Slowieski: Svátek pana ředitele, r. F. Jaroš; V. Vaňátko: Rozpustilý Janeček, r. M. Valter a J. Zaoral; D. Dobricanin: Společný byt, r. M. Sládeček; 1958, B. Alexandrov: Svatba v Malinovce, r. M. Sládeček, dir. F. Lidický; 1960, I. Dunajevskij: Volný vítr, r. P. Šabacký, dir. F. Lidický.
Divadelní odbor Sdruženého závodního klubu ve Valašském Meziříčí byl ustaven z podnětu kulturní komise MěstNV a ještě nějakou dobu pokračoval v divadelní tradici města. Jeho první premiérou byla 20. 5. 1961 hra německého autora H. Pfeiffera: Dva lékaři v režii Z. Gratzové. Následovaly hry M. Gyárfás: Nanebevzetí plukovníka Heiliga, 1962, r. E. Klein; J. Janovský: Je libo cigaretu?, r. Z. Gratzová; C. Goldoni: Benátská vdovička, r. F. Kopeček; A. Casona: Stromy umírají vstoje, 1964, r. Z. Gratzová (již pod hlavičkou Divadlo klubu pracujících); P. de Maurivaux: Hra lásky a náhody, 1965, r. F. Kopeček; J. Popplewell: Musím být zavražděn, 1967, r. Z. Gratzová; Tobis, Špilar, Mirovský, Rohan a Beneš: Na tý louce zelený, 1969, r. F. Kopeček, dir. M. Borovička. Tím klasické ochotnické divadlo ve městě skončilo s výjimkou oslav města v roce 1977, kdy místní ochotníci ještě jednou nacvičili hru A. Casony Stromy umírají vstoje. Pět z devíti herců si dokonce své role z minulého nastudování zopakovalo, režii měl E. Klein.
15. 2. 1961 se sešli mladí divadelní nadšenci, kteří založili Scénickou skupinu, základ divadla Minimax a to mělo již 8. 3. svou první premiéru Pozor – člověk! Následoval Triptych, pak Cesty, v roce 1962 Faust, Markéta, služka a já a Kouzelník všedního dne, v roce 1963 Obchodník s časem a Filozof a blázen, v roce 1964 Striptýz, vedle toho zájezdy, vítězství v krajské soutěži agitačních skupin v Ostravě, 2. místo v kabaretním festivalu Severomoravského kraje a účast v ústředním kole STMP. V počátcích se v inscenacích Minimaxu prvky divadla poezie střídaly s kabaretem a komedií, po odchodu ortodoxních vyznavačů poezie do Divadla poezie sice převážil druhý směr, ale většina aktérů stejně hrála dál v Minimaxu i v Divadle poezie. Po odchodu části aktérů na vysoké školy v roce 1965 hrál Minimax již jen v rámci komponovaných pořadů MLOK (Mládí Okolo Kultury), kterých bylo do ukončení v červnu 1968 celkem 40 (bez tzv. hudebních MLOKů). Snaha divadla Minimax mít své vlastní prostory k divadelní a klubové činnosti vedla i vybudování valašskomeziříčského M-klubu ve sklepení zámku Žerotínů, který zahájil činnost v roce 1971. Co ale do té doby nedokázaly odchody na studia a další překážky v činnosti, to dokázala normalizace – Minimax skončil.
Divadlo poezie založili členové divadla Minimax, kteří toto divadlo opustili a pod vedením Jiřího Brolla, který stál v roce 1965 i u počátků Moravského festivalu poezie O štít města Valašského Meziříčí, dnes již mezinárodní, česko – slovenské soutěže v uměleckém přednesu a literární tvorbě, si založili divadlo vlastní. Z inscenací DP: 1962: J. Wolker: Balady; 1963: F. Villon: Bez náhubku, Poezií světem, Paragraf 128; 1964: Dámská volenka, Hvězdné hodiny lidstva, Svědomí, Au revoir…, L. Hughes: 3x z duše, Od Evy k striptýzu; 1965: J. Vrchlický: Šárka, Na ne rozloučenou (Au revoir… II), F. Hrubín: Romance pro křídlovku; 1966: Moje černobílá klávesnice, Velký – krásný – risk, R. Thákur: Zahradník; 1967: Kratší než vzdech; 1968: Amerika; 1971: I. text fórum; 1972: J. Seifert: Koncert na ostrově, Génius jedné noci, Náruč květů; 1974: Jsme s tebou, Chile, Básník mluví za mne; 1975: Milenky, ženy matky; Gaudeamus igitur, Nový Ikaros, Ve znamení Štíra, Preludium; 1976: Lidé a paragrafy, Sto tváří lásky, Cesta cest, Kolotoč, Spiritistická seance; 1977: Taneční hodiny, Kantáta pro pět hlasů, Myslím na tebe!; 1978: K zamyšlení, Venuše z Mélu, R. Rožděstvenskij: Neobydlené ostrovy; 1979: Básník mluví za mne, Májové rozjímání, Škola, základ života, Člověk a jeho svět, A svítí dál… Činnost DP byla v podstatě ukončena po smrti svého zakladatele, při oslavách 10. výročí valašskomeziříčského M-klubu v roce 1981, vzpomínkovým pořadem Dvacet růží pro Jiřího.
Dětská scéna (Dětský dramatický soubor) vedly nejprve P. Šamánková a V. Čáňová, které s ním nacvičily pohádku Čáry máry fuk (1962), hru Dobrodružství Tomy Sawyera (1963) a pohádku Čapí mládě (1964). Potom soubor převzal M. Zeman a nacvičil s ním pásmo poezie Kouzelná skříňka (1964), Dismanovu pohádku Tři medvíďata (1964), pohádku Medvěd Fuňa (1967), pásmo Hrajeme si na pohádky (1968) a dále J. Jílek: Jak se broučci měli rádi (1971), J. Sypal: Planeta Satró (1978) a Z pekla štěstí (1979) a C. Colodi: Pinocchiova dobrodružství (1981).
Epizodou byla existence souboru studentů vojenského učiliště ve městě pod názvem Divadlo poezie ŽELU. Vystoupilo v listopadu 1967 s pořadem poezie a prózy mladých sovětských autorů.
Jednotné kulturní zařízení města, zřízené v roce 1972, se stalo zřizovatelem nejen Divadla poezie a Dětské scény, ale v roce 1979 také DS Impuls, jehož vedoucím byl po celou dobu činnosti Josef Lukáš. Studio hrálo hry se zpěvy. (K. Pokorný a M. Riehs: Trosečníci na Cidlině, 1981; R. Strahl: Jako pralidé, 1982; Renčín, Brabec, Čiháková: Nejkrásnější válka, 1983).
Divadlo Schod vzniklo ve valašskomeziříčském M-klubu, kde poprvé vystoupilo na Silvestra 1973. Zprvu se orientovalo na literární kabaret, později na tzv. „klubový muzikál“, poučený na postupech některých divadel hudebně zábavného zaměření. (SEMAFOR, Večerní Brno a.j.) Téměř výhradně hraje hry svého vedoucího a režiséra Josefa Fabiána: Pojedu do Madrida (1975), Ej, vy české luhy (1976), Achab a Jezabel (1977), Ondráš Juráš a Guláš (1977), Homo Dalibor (1978), Robinsohn z Krhové (1979), Rosalba Carriera (1980), Hamlet V. (1980), Pachatel (1981), Takový malý Gaskoněc (1982), Nejhloupější válka (1983), Jánošík (1984), Mistr a dvě aktovky (1986), Dlouhý, Široký a ten třetí (1986), Studňa (1988), Smrt Caesarova (1994), Pohřební ústav (2000) a Není proč se věšet (2000). Kromě úspěchů a vítězství na divadelních přehlídkách Schod v době jeho hraní také postihlo několik zákazů činnosti, ale jeho činnost paradoxně skončila až v listopadu 1989, kdy se divadlo zapojilo do divadelní stávky a potom již hrát nezačalo. V roce 1994 někteří jeho aktéři společně s mladými zájemci o divadlo uvedli pod názvem Schod II hru Smrt Caesarova, ale po odchodu oněch mladých na studia zase vše v roce 1995 umlklo až do ledna roku 2000, kdy divadlo činnost obnovilo. Za dobu svého trvání, včetně přerušení různými zákazy a onou desetiletou přestávkou, odehrál Schod prokazatelně přes 370 představení. Od roku 1976 také vydával ve svých divadelních programech mystifikační Manifest umění pravého, v jehož jednotlivých kapitolách prostřednictvím vymyšlené postavy J. R. Krhovského a vymyšlených situací zaujímal konkrétní postoje k politické a společenské situaci. Svou činnost divadlo prezentuje na internetových stránkách
Během historie ODi se profesionalizovali Radoslav Brzobohatý, Věra Bublíková, Jaroslav Gleich, František Hanus, Jana Janovská - Malíková, Jana Křížová - Hanusová, Ladislav Jurečka, Václav Kašlík, Jaroslav Malík st. a ml., Taťána Odstrčilová – Bublíková, Jiří Papež, Svatoslav Papež, Marie Paříková – Vojtková, Miloš Slavík, Rudolf Šimara, Zdeňka Špačková – Khonová a Jaroslava Vymazalová.
Od roku 1977 se ve valašskomeziříčském M-klubu každý rok, s výjimkou roku 1991, konala předkola národní přehlídky Šrámkův Písek. V letech 1977 – 1990 pod názvem Krajská přehlídka divadel malých jevištních forem, od roku 1992 pod názvem Setkání netradičních divadel ve Valašském Meziříčí.
1991 ŠP – Únikový východ VG, Šefrna: Moře
V roce 1998 se národní přehlídky Popelka Rakovník zúčastnili žáci LDO ZUŠ ve Valašském Meziříčí pod vedením M. Plesníkové s inscenací Dlouhá, střapatá.
AS, 1970, č. 11, s. 8, 10; 1996, č. 2
BČAD, č. 1005 (Moravský festival poezie)
Bruna, O., Messany, P.: Sváteční žena. Zita Kabátová, Třebíč, Akcent 1999, s. 90.
CČAD, s. 60, 82, 86, 88, 89, 129, 130, 162, 167, 169, 383, 395; obr. s. 169: Karel Havlíček Borovský, Alfréd Radok: Král Lávra, Mladá scéna Valašské Meziříčí, r. Alfréd Radok, výprava Emil Radok, hudba Emil Radok, 1940
Cekota, P.: Setkání divadel má kulaté výročí. MF Dnes 22. 3. 2000. kART.
DČD III, s. 178, 455, 459, 460; obr. DČD IV, s. 544. výjev z Havlíčkova Krále Lávry. Mladá scéna Valašské Meziříčí, 1940
Demel, J.: Ochotnické divadlo ve Valašském Meziříčí. Libreto výstavy s použitím práce Miroslava Doláka a Františka Hanuse. Panely A2, nestr. il., fot., dokumenty. Valašské Meziříčí. 1983. kART.
Dolák, M.: Ochotnické divadlo ve Valašském Meziříčí, 78 s. Rkp. V pozůstalosti M. Doláka. SokA Vsetín.
Dotazník ÚLK 1999; Táborský, s. 467 – 468; ÚMDOČ 1922
Fabián, J.: Divadlo Schod – pravděpodobný svět. Valašské Meziříčí. 1999
Fabián, J.: Když opona se rozletí aneb O Dramatickém odboru Lidového domu ve vzpomínkách, dobových záznamech a fotografiích. Časopis Šipinky, Valašské Meziříčí. 1997 – 1998
Fabián, J.: Moravský festival poezie – 35 let. Valašské Meziříčí. 1999
Fabián, J.: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska – 2000. Valašské Meziříčí. 2000
Fabián, J.: Soukromé poznámky a část pozůstalosti J. Brolla o činnosti Divadla poezie.
Fabián, J.: Zázrak nad Bečvou aneb Historie sokolského divadla ve Valašském Meziříčí. Časopis Šipinky. Valašské Meziříčí. 1999
Hedbávný, Z.: Alfréd Radok, zpráva o jednom osudu. Praha ND a DÚ, 1994. s. 48 a n.
Hořec, P., Nytrová, O.: Jak slavívali slavní. Praha, Knižní klub 1999. s. 20
Janoušek, J.: Historie Valašského Meziříčí a Krásna nad Bečvou v datech. Valašské Meziříčí. 1996
Just, V.: Proměny malých scén. Praha 1984
Kment, Z.: Spolkový život ve Valašském Meziříčí v letech 1900 – 1914. Časopis Šipinky, Valašské Meziříčí.
Malík, J.: Památník sokolského divadla ve Valašském Meziříčí. Valašské Meziříčí. 1934
Meziaktí. Časopis Ochotnické družiny Sokola ve Valašském Meziříčí, red. J. Malík. 1921 – 1935. UKOI.
Papež, S.: Vzpomínka na bratry Radoky. Rukopisný sborník Zázrak nad Bečvou (naposled v majetku Františka Hanuse), citace in Hedbávný.
Radok, E.: Když vítr teče travou. Valašské Meziříčí. 1993
SokA Vsetín: Pozůstalost Miroslava Doláka, rukopis Ochotnické divadlo ve Valašském Meziříčí, 78 s.
Tunys, L.: Hodně si pamatuju… Perličky v duši Raoula Schránila. Praha, Ametyst 1998, s. 131.
Valašské noviny, 24. 3. 1998 a 11. 5. 1999
Valter, M.: Činnost ochotnické družiny Sokola Valašské Meziříčí po druhé světové válce. Časopis Šipinky. Valašské Meziříčí. 1999 – 2000
Valter, M.: Valašské divadlo při Domě osvěty ve Valašském Meziříčí. Časopis Šipinky. Valašské Meziříčí. 1999
Zpravodaj Městského úřadu ve Valašském Meziříčí, 1996, č. 7
80. let divadelní činnosti Sokola ve Valašském Meziříčí. Valašské Meziříčí. 1947
Loutkové divadlo
První zpráva o loutkovém divadle ve Valašském Meziříčí je z 4. 3. 1850, kdy zdejší okresní soud vydal Josefu Dubskému list k produkcím s loutkovým divadlem, který ho opravňoval hrát na území tehdejšího kraje Nový Jičín. Další zpráva hovoří o tom, že na lidové slavnosti Valašský trh, pořádané Sokolem 5. 8. 1888 bude i loutkové divadlo, 5. 7. 1902 v rámci veřejného cvičení bylo i loutkové divadlo, které hrálo veselohru M. Kopeckého Turecké pomezí v režii H. Weisshammera. Začátky loutkového divadla v divadelním odboru Sokola Valašské Meziříčí se datují od roku 1904. Sokol měl malé loutkové divadlo vybudované a vedené Aloisem Haasem, které přežilo i požár sokolovny v roce 1909. Později se však hrát přestalo a divadlo bylo prodáno do Štramberku. Dále existovalo ve městě v roce 1913 loutkové divadlo Literárního kroužku, v němž působili pedagogové a částečně i žáci Odborné školy pro zpracování dřeva. Hráli v jedné místní restauraci, potom ve škole a nakonec v prostorách Sdružení pokrokových žen. Z uvedených her je znám Doktor Faust v úpravě J. Veselého. Po první světové válce hrával dětem ve vlastním divadle pouze profesor gymnázia Karel Fišer, který též vydal v tiskárně v Chocni Nábytek pro loutkové divadlo, sedmnáct archů předloh různého nábytku pro loutky 25 cm velké. Jeho divadlo bylo v roce 1926 prodáno do Hranic. Ale hrálo se dál, a když sokolům zapůjčil pan Dubský své loutkové divadlo, bylo hráno soustavně (např. v roce 1930 Prsten, Krejčí, švec a Kašpárek, Kašpárek, bludička a hastrman, Honza orlobijec). Pak zhotovil nové divadlo Miloš Kašlík s přáteli (loutky 58 cm) a 28. 10. 1931 zahájili činnost hrou Začarovaný les. Byla hlášena řada her, ale často se nehrály, např. v roce 1933 se hrál jen Kouzelný ostrov a Dva bratři. Poté bylo započato s budováním stálé loutkové scény v malém sálu sokolovny a 4. 3. 1934 se zde poprvé hrálo – Kopecký: Pan Franc ze zámku, následovaly hry Wenigová: Čert a Káča, Schweigstill: Kašpárek a čarodějnice, Kašlík: Jarčovská kula, Shakespeare – Kopecký: Benátský kupec a Žemla: Kašpárek a strašidla. 21. 1. 1935 zápisy o sokolském loutkovém divadle končí, nicméně se muselo hrát dál, neboť, jak napsal F. Demel „od prvního ledna 1941 byl Oberlandrátem v Ostravě zastaven divadelní provoz. Jen loutkové divadlo hrálo ještě do dubna 3 hry, jejichž povolení bylo uděleno ještě v minulém roce.“ Dle archivních záznamů byly v sezóně 1940 - 1941 hrány hry: Žádost kmotra Jahelky, Kašpárek vítězem nad čarodějnicí, Sirotek v Radhošti, Kašpárkův bratříček, Kouzelný pláštík a Kašpárkovo dobrodružství na měsíci.
Vedle sokolského divadla však byla i jiná, např. v roce 1933 F. Hanus inspiroval své kolegy ze skautské družiny k založení loutkového divadla Skaut. Soubor také vedl a dvě ze tří her i režíroval, hudbu obstarával další později významný divadelník Václav Kašlík. Divadlo si vybudovali ve skautské klubovně, mělo 14 loutek a uvedlo hry Doktor Faust, Krakonoš a Honza doktorem. V sezóně 1940 – 1941 sehrála loutková skupina Rady starších církve českomoravské 17 loutkových her a podobně tomu bylo až do roku 1944. Pravděpodobně v letech 1942 – 1943 hráli loutkové divadlo také D. Tesař a V. Doláková, později i s Ester Ballnerovou. 11. 9. 1946 byl znovu ustaven loutkářský odbor sokolského divadla a odehrál hry Koření z černého vrchu a Kovář Honza a čert. Pak se až v roce 1948 hrála hra Švec a čert a Bavlnka a Rorejs, kterým zápisy končí. Hrálo se však ještě dál, Kašpárek písničkář, Sůl nad zlato a Vodník u jezera v lese, v roce 1949 však činnost sokolského loutkového divadla definitivně skončila. Jednou z prvních akcí ZK Tesla byla mikulášská nadílka v roce 1949 a pro tu připravili J. Jakšl a B. Chromcová vlastní maňáskové představení, v roce 1950 jiní aktéři sehráli maňáskové představení O čeledínu Baldovi a zlém popu Ivanovi. V sezóně 1952 - 1953 bylo v místnostech klubu na náměstí odehráno sedm her a v jeho předsálí budována stálá loutková scéna pro marionety 50 cm, na jejíž realizaci a tvorbě loutek se podílel i sochař A. Špetík. První premiérou byl Kašpárkův první krok do života (6. 12. 1953) a následovaly hry: 1954: J. Kainar: Zlatovláska, F. Čech: Jak Kašpárek vařil živou vodu a V. Cinibulk: Hračky na cestách, J. Šulc: Vodník, B. Němcová – B. Svatoň: Sůl nad zlato, 1955: O pyšné base, B. Němcová – J. Šulc: Udatný Mikeš a maňáskové hry O hodné babičce z perníkové chaloupky a O pejskovi a kočičce, 1956: O pyšné princezně (maňáskové), 1958: V. Cinibulk: Hračky na cestách, J. Průcha: Kašpárek dvorním lékařem, 1959: F. Čech: Pivoňka má smůlu a K. Driml: Šuki – Muki, kterou činnost loutkového souboru ZK Tesla skončila.
Koncem roku 1957 začala hrát maňásková scéna Báňských projektů vedená Rudolfem Fiedlerem (S. Nejedlý: Koza Róza, Gernětějová: Káčátko, J. Pochr: Bubáci), v roce 1958 maňásková scéna RK Valašských dřevařských závodů, vedená M. Valtrem (O zvířátkách, O bláznivém rytíři, G. Matočjev: Kouzelná galoše, J. Čapek: O pejskovi a kočičce), v suterénu spořitelny hrál soubor založený jejím zaměstnancem L. Sladkým (J. Langer: Pivoda, vodník pod Vyšehradskou skálou).
V devadesátých letech byly činěny pokusy o oživení loutkového divadla v Domě dětí a mládeže, ale teprve obnovení loutkové scény Sokola v roce 1996 bylo úspěšné a do konce roku 2000 se J. Fabiánové, J. Vahalíkové, F. Piškulové, J. Stanovské a J. Vymětalovi podařilo nejen s dětmi hrát maňáskové divadlo, ale opět vybudovat v sokolovně i stálou loutkovou scénu. Zatím odehráli představení O pejskovi a kočičce, Perníková chaloupka, O princezně Solimánské (hráno též ve sletové soutěži), Princezna a drak (autorská hra J. Vahalíkové), Koza Róza, Vánoční zázrak, Kašpárek a princezna a Kašpárek a čaroděj. Definitivně byla stálá loutková scéna divadla Pimprlata dobudována v místní sokolovně v roce 2002, kdy byla slavnostně otevřena 28. března dvěma vlastními pohádkami členů divadla Čaroděj Kopr a Mlsný drak.
Baletka / Horáková / JS / JM
Fiedler, R.: Loutkářství ve Valašském Meziříčí v letech 1956 – 1985. Pozůstalost F. Hanuse, Muzeum Valašské Meziříčí.
Fischer, K.: Loutková divadla ve Valašském Meziříčí. Loutkář 1920/21, s. 120.
L 1998, č. 5 – 6, s. 131
Kronika skautské družiny Havranů ve Valašském Meziříčí z období 1927 – 20. 4. 1933.
Památník sokolského divadla ve Valašském Meziříčí. Valašské Meziříčí. 1934 KK. s. 89 a 90.
Šulc, J.: O loutkovém divadle ve Valašském Meziříčí. Pozůstalost F. Hanuse, Muzeum Valašské Meziříčí.
Valter, M.: Loutkářský soubor Rudého koutku Valašských dřevařských závodů n.p. ve Valašském Meziříčí. Pozůstalost F. Hanuse, Muzeum Valašské Meziříčí.
VELKÉ KARLOVICE o.Vsetín
V letošním roce má amaterské divadlo 120 let. 1878 počátky divadla. 1880 spolek Květoslav 1899 spolek Palacký při druhé karlovské sklárně. Začátek 20.století Sokol . 1913 Pasekáři. 1914 Soucit. Po 1.sv.válce (Gorali, Maryša, Paličova dcera, Šumařovo dítě). Po 2 sv.válce 1949 Poslední muž. 1950 Janíčkova smrt. 1951 Václav Hrobčický z Hrobčic. 1952 Divotvorný klobouk. 1953 Pozdní láska,Tři medvíďata.1954 Maryša. 1955 Bačova dcera. 1956 Prodaný dědeček. 1957 Otec. 1958 Zvíkovský rarášek. 1959 Zlý jelen. 1960 Vojnarka. 1961 V sedm budete za mřížemi. 1962 Případ Denzinger, Zbloudilý syn, Zimní pohádka. 1963 založeno Divadlo hudby. 1967 Osm žen. 1968 Matka, Valašská balada. 1969 Pasekáři. 1971 Elce-pelce. 1972 Maryša. 1973 Sněhurka, zvířátka a 7 mužíčků. 1974 Košilka.1975 Meridián. 1976 Hrátky s čertem, Ztracený klíč. 1977 2x Kateřina. 1978 Závěr si udělejte sami. 1979 Popelka. 1980 Dvě valašské pohádky(vítězství v okresní soutěži). 1982 Babičky druhé generace.1983 Pasáček vepřů. 1984 Šípková Růženka. 1985 Vánoční země. 1988 Jak Kašpárek rek veliký, přemohl 4 loupežníky. 1990 Medová pohádka. 1992 Střihový pořad z pohádek. 1995 Sněhurka. 1997 Vánoční hra. 1998 O hádavé princezně, Pink. Nositelé odznaku J.K.Tyla - Fischer Jindřich, Valigura Josef. (Kašparová)
MIČKALOVÁ Helena: kronikářka obce
VESELÁ, m.č . obce Zašová
Sdružení venkovské omladiny na Moravě a ve Slezsku 1910-1911 (Pasekáři, Shledání na hřbitově, Tadeáš Vrťátko stavitel z Bráníka, Furiant)
Hospodářská besídka 1910- 1914
VSETÍN viz též SEMETÍN, JASENKA, ROKYTNICE o. Vsetín
Vznik ochotnického divadla a prvního sdružení ochotníků ve Vsetíně byl silně ovlivněn ruchem kolem položení základního kamene Národního divadla v Praze. Sdružení ochotníků uvedlo v Dolním šenku 18. 4. 1870 první představení - Útěk do Afriky a ještě téhož roku čtyři představení ( Náměsíčník, Vražda na Uhelném trhu, Hluchý, Den po svatbě, Divotvorný klobouk, Byl v Paříži, Zdali mne nemiluje. Vychovatel v čepci). R. 1871 - 5 představení (Stehlík Strnadem, Pan Čapek - On je nemocen, Jeden z nás se musí ženit, Hluchý podomek - Vrahové v městě - Třeštílek - Mlynář a jeho dítě). R. 1872 byly zpracovány stanovy spolku, nebyly však schváleny a ochotníci působili nadále jako volné sdružení. R. 1872 - 8 představení (Frajtr Kalina, Vypovězenec - Paličova dcera - Marie, dcera pluku - Zmatek nad zmatek - Fraška a basa - Vrahové v městě - Staročech - Veselý švec). R. 1873 - 7 představení ( Lakomec- Bratr honák - Nalezenec - Nepravý a přece pravý - Bratranec - Tatínkovy juchty - Jenerál a profesor - Doktora Fausta domácí čepička ). R. 1874 se divadlo přestěhovalo z Dolního šenku do sálu v Prostředním šenku, kde byla uvedena r. 1874 hra Bankrotář. V důsledku odchodu režiséra dr. Kohna do Olomouce ochotníci na čas ustali v činnosti, kterou obnovili r. 1879, kdy uvedli 3 představení a následujícího roku jedno.Koncem r. 1880 ochotníci přešli do vzdělávacího spolku Snaha a od této doby působili jako jeho divadelní odbor.
Divadelní odbor vzdělávacího spolku Snaha uváděl od r. 1881 zpravidla dvě představení ročně, s výjimkou válečných let, až do svého zániku roku 1922. Až do sklonku devadesátých let hrál ve spolkových místnostech v sále Prostředního šenku, pak několik let na Horním šenku. Od roku 1902 pak hráli v Dělnickém (dnes Besedním) domě. Divadelní odbor spolku Snaha uváděl většinou veselohry.
Ochotnické divadelní aktivity se krátce účastnil český čtenářský spolek, v letech 1878 -1879, německý čtenářský spolek Casino, který sehrál po jednom představení r. 1884 a 1885, nebo Cyrilská jednota, jež nastudovala Blodkovu operu V studni, kterou uvedla čtyřikrát ve Vsetíně a jednou ve Valašském Meziříčí. V letech 1884 -1885 dával po jednom představení studentský prázdninový klub Palacký. V letech 1901-1905
vsetínští studenti uvedli hry: Na paškále, Studentský kousek, Komedie lásky. Sdružení pracujícího lidu Pokrok bylo založeno r. 1897 a později přejmenováno na Vzdělávací spolek Pokrok. R. 1897 uvedlo v místnostech spolku Snaha hru Krakonoš. Zábavní odbor spolku Pokrok rozvinul plně aktivitu po dostavbě Dělnického domu. R. 1900 uvedl dvě představení, r. 1901 čtyři, r. 1902 dvě, r. 1903 osm, r. 1904 13 (z toho dvě v okolních obcích), r. 1905 - 10 představení (mimo jiné Maryša), r. 1906 - 13 (Lucerna, Jan Hus), r. 1907 - 16 představení. r. 1908 - 11 (Paličova dcera) a stejný počet i v následujících letech.
Sokol založený r. 1893 uvedl r. 1899 na Horním šenku Vodní družstvo, r. 1904 jedno představení, následujícího roku čtyři představení, a od r. 1906 zpravidla
dvě představení ročně. Sokol uvedl většinu svých představení na jevišti Dělnického
domu. Výrazněji zasáhl do společenského dění ve Vsetíně Kroužek Kosů,
který uvedl roku 1900 čtyři divadla, v následujících letech zpravidla po dvou představeních.
Ženský vzdělávací spolek Světlá ustavený r. 1900, uvedl již měsíc po svém vzniku na Horním šenku hru Zajíc a později v Dělnickém domě Velké panstvo, r. 1905 - Pasekáři, Její systém, 1906 - Cop, 1907 - Pan ředitel atd., později uváděl vždy jedno nebo dvě představení ročně k dobročinným účelům.
Křesťansko-sociální vzdělávací spolek později přejmenovaný na Zádruhu
uvedl r. 1902 čtyři představení (Vojnarka, Poklad, Tatínkovy juchty), r. 1904 sehrál
ve spolkovém domě na Horním městě 7 představení (Paličova dcera, Černý kříž v lese aj.), r. 1906 13 představení (11 premiér) , r. 1907 devět, r. 1908 osm představení
(Radúz a Mahulena, Vojnarka, Vodní družstvo aj.). Od r. 1907 začala hrát divadlo rovněž Dělnická tělocvičná jednota, zpravidla dávala jedno až dvě představení ročně.
Mezi dvěma válkami byly ve Vsetíně nejaktivnější čtyři ochotnické soubory: Křesťansko-sociální spolek Zádruha, Kulturně vzdělávací spolek Pokrok, skupina dělníků ze sklárny S. Reich a spol. a jednota Sokola. Zádruha uvedla r. 1919 18 představení, Sokol tři, v r.1921 Sokol 6, Zádruha 8, Pokrok 5, Sokol 6, sklářská skupina 9. Na počátku dvacátých let jedno či dvě představení ročně hrály i jiné spolky, např. organizace sociální demokracie, Dělnická tělocvičná jednota, studenti, hasičský sbor, živnostensko-obchodní strana, spolek invalidů a j. Pokusy založit nové ochotnické soubory mimo výše zmíněné spolky jako byl ochotnický kroužek, ochotnická skupina Pavouci a jiné, neměly dlouhého trvání. Jen ojediněle hrál divadlo Svaz skautů, jednota Orla, jednota českých soukromých úředníků .Od poloviny 20. let v souvislosti s otevřením dvou kin ve městě aktivita ochotníků poněkud poklesla. Sokol např. uvedl hry: 1921 - Naši furianti, 1925 Lucerna, Zelená bohyně, 1926 - Frak, Jan Roháč z Dubé, Muži nestárnou, Zvony, 1927 - Píseň života, Je velká láska na světě, Miliony, Červený kohout aj.
R. 1941 zahájilo činnost Kulturní sdružení zaměstnanců Zbrojovky Vsetín (dále KSZZ), jehož divadelní odbor spolu s městským Osvětovým sborem a nově vzniklým Studiem mladých při Národním souručenství jen r. 1942 uvedl 5 činoher, 4 operety a 7 představení pohádek pro děti. Samotné Studio mladých uvedlo r.1942 hru Zuzana Vojířová a r. 1944 Na Valdštejnské šachtě. V letech 1944 -1945 byl adaptován objekt bývalé továrny na nábytek Thonet-Mundus, v němž byl zřízeno divadlo s otáčivým jevištěm a s hledištěm pro 540 diváků (Divadlo Z), největší na východní Moravě. V r. 1945 byl KSZZ zrušen a namísto něj byl zřízen Klub zaměstnanců Zbrojovky (Klub ”Z”). Jeho divadelní odbor měl 3 činoherní soubory, operetní soubor a baletní skupinu. V polovině r. 1946 uvedl hry Jánošík, Pohádka a operetu Grandhotel Riviéra (autorem hudby vsetínský rodák Josef Stelibský. R. 1947 soubor uvedl operetu U veselého kamzíka (celkem 5 krát). R. 1947 činoherní soubory uvedly hry Okénko, Vzpoura slabých, Paličova dcera, pohádku Princezna Jitřenka a další dvě pohádky o Kašpárkovi. R. 1948 uvedena opereta Slovácká princezna (9 repríz mimo jiné po dvou ve Frenštátě a v Jablůnce), fraška Falešný primář aneb nevěsta podle receptu, Deset malých černoušků. V sezóně 1948/1949 opereta Svatba v Malinovce a činohry Pozdrav Španělsku, Jak je důležité míti Filipa.
R. 1956 zahájilo činnost Vsacké divadlo (režisér R. Krevňák) jako součást Klubu pracujících Zbrojovky a v sezóně 1956/57 uvedlo hry Radúz a Mahulena, Jeho urozenost pan měšták, Stín, balet Kouzelné dudy, operetu Děvče z předměstí, v sezóně 1957/58 pak hry: Ženitba, Pan radní si neví rady, Taková láska (7 repríz), Dobrodružství Toma Sawyera, opereta Mlynářka z Granady. R. 1959 uvedeny 4 premiéry. R.1960 činohra Meteor, opereta Tulák aj. R. 1960 byly v rámci Vsackého divadla 2 soubory činoherní, 1 operetní, 1 baletní a scéna mladých a byla při něm poradna pro vesnické divadelní soubory. V sezóně 1960/61 byla uvedena Lucerna, taneční pohádka Tajemné noci aj. Technický stav budovy ”Divadla Z” další aktivitu vsetínských ochotníků znemožnil (budova byla sbořena r. 1969) a v následujících dvou desetiletích se projevovali spíše krátkodobě - viz např. Diklas (Divadélko klasiky) gymnázia ve Vsetíně r. 1984.
Dětské divadlo - první ochotnické představení pro děti, určené pro veřejnost se hrálo r. 1871 a následujícího roku další.. Mezi dvěma válkami se hrála dětská divadla na jednotlivých školách. R. 1945 uvedl dětský pěvecký sbor vedený učiteli O. Křenkem a F. Dostálem zpěvohru Čarovná píšťalka (vystoupení v Banské Bystrici aj.). Dětské divadlo provozovaly později kromě Divadla Z ojediněle některé školy, r. 1967 soubor ZDŠ Vsetín-Rybníky hru Aladinova lampa.
Loutkové divadlo vlastnila jednota Sokola, která je hrála ve třicátých letech. Nověji vzniklo na půdě závodního klubu Zbrojovky Vsetín. V bývalé továrně Thonet-Mundus bylo r. 1945a zřízeno loutkové divadlo, které po přestavbě r. 1948 získalo hlediště pro 300 dětí. Soubor zvítězil r. 1950 na přehlídce v Hronově, v letech 1948 - 1960 nastudoval 32 her a uskutečnil 356 představení. Od 1971 na vlastní scéně ve Vsetíně-Rybníkách působí amatérské loutkové divadlo Kohútek, původně jako součást Klubu pracujících. (Baletka)
Literatura:
BUBELA, Jan: Dějiny ochotnického divadla na Vsetíně od 1. až ku 50. představení.Vsetín 1887, 13 s.
MALINA, Dalibor: Zapíše se Diklas natrvalo? Nové Valašsko, 18. 1.1984, s. 5
MATKOVIĆOVÁ: Loutkové divadlo Kohútek bilancuje. Nové Valašsko, 18. 8. 1987, s. 6.
ŠV: Decenium vsetínského Kohútku. Československý loutkář 31,1981, č.5, s.116.
Chlouba - loutkové divadlo. Nové Valašsko 2. 9. 1984, s. 5.
Ochotnické divadlo vsetínského Klubu Z. Nové Vaalšsko 2.9.1987, s. 5.
1992 Divadelní soubor Masarykova gymnazia v režii Mir.Urubka.(Únos sabinek). 1993 Čertovy námluvy. 1994 Markéta Lazarová. 1995 Strakonický dudák. 1996 Romeo a Julie. 1997 Jen žádnou paniku aneb Jak vyloupit banku. 1998 Manon Lescaut. Účast na přehlídce v Napajedlích. (Kašparová)
ZAŠOVÁ o.Vsetín
Ohotnické sdružení 1885, 1892, 1900 (Zázračný Elixír, Staří blázni, Tatínkovy juchty aj.)
Čtenářsko- pěvecký spolek hrál 1901 - 1910, 1912, 1913, 1914 (Sedlák Zlatodvorský, Sedlák zlatodvorský, Konkurzy pana notáře, Lapený Samsonek, Byt se pronajme, Paličova dcera, Prodaná láska, Jakou našel Jakub metlu na zlou Teklu, Písmákova dcera, Sluha pánem, Křepelka v pokušení, Omyl, Pomsta, Karel Havlíček Borovský, Jedenácté přikázání, Vzdory na vzdory, On je hluchý, Lucifer čili zázračný elixír, Její pastorkyňa, Ve slabých chvilkách, Vesničané, Furiant, Čím dál, tím hůř, Srdce a měsíc, Moderní švindl, Opuštěná, Zmařené jubileum, Proces o hubičku, Všichni tři, Tragedie ševce, Svatoň a Milena aj. )
Sbor dobrovolných hasičů v Zašové hrál poprvé až roku 1906, a to pouze jedenkrát.
1893 založen Sbor dobrovolných hasičů který hrál divadlo. 1919 založen Sokol , Lidová strana, Sociální demokracie. 1920 Orel, Pěkná myšlenka. 1922 DTJ. Začal rozmach divadla. 1924 založen divadelní odbor Sokola (Maryša, Jan Výrava, Paličova dcera, Gazdina roba, Lucerna, Kříž u potoka, Tulák, Princezna z Nemanic, Kráska ze Šumavy, Hanička z Podlesí, Poslední muž, Cesta do ráje, Na sv.Hostýnku). V době 2.sv. války (Ostrov milování, Hvězdy nad hradem, Vzbouření v ústavu šlechtičen). Po válce Skauti (Princezna Pampeliška). 1948 přerušení činnosti, mohla hrát jen Valašská scéna 1945 - 1959 připravila Valašská scéna (Naši Furianti, Její pastorkyňa, Z chaloupek pod horami, Kutnohorští havíři, Lucerna, Podskalák, Noc na Karštejně, Tvrdohlavá žena, Divotvorný klobouk, Grandhotel Nevada, Sládci, Dámy a husaři, Slovácká princezna). Koncem 50.let obnovena scéna v Sokolovně (Inteligenti, Pacient 113, Tabu, Zvíkovský rarášek). 1970 při oslavách 600 let obce dramatické pásmo o založení Zašové. V 60 letech operety (Polská krev, Perly panny Serafínky). 1969 normalizace a konec kultury. 1989 Orel obnovil činnost s dětmi (Mikulášské besídky,Svátek matek). (Kašparová)
PORUBA Zdeněk: kronikář obce
ZUBŘÍ
První ochotnické divadelní představení uvedlo ochotnické sdružení 24.10.1897 (Pan Franc čili sedlák šelma velká, Černý Petr). V pořadí druhým subjektem, který hrál divadlo, byla Jednota katolických mužů a jinochů, která hrála od roku 1900 (Fotografická dílna v Praze, Politika ve džbánku). Sokol začal hrát roku 1905 (Staří blázni, 1906 Omylové světem vládnou)…. 1897 začátky divadla Sokolská jednota (Černý Petr, Pan Franc). 1898 (Václav Hrobčický z Hrobčic). 1900 Sokoli přenosné jeviště.(Pro pero sokolí, Doktorovo tajemství). 1904 Jednota katolických mužů nové jeviště. 1910 Sokol (Zmatek nad zmatek). 1912 Pasekáři, Dědečkovy housle, Vojnarka. 1913 Srážka vlaků. 1917 Viktorka,Jedenácté přikázání. 1918 Pepánek nezdara, Závěť. 1919 Na rodné hroudě, Dědečkovy hosle,Páni. 1920 - 1922 Na statku a v chaloupce, Mrak, Poslední muž, Nevěsta. 1921 Ta naše Máňa, Poklad, Románek na horách, Mučedník Brixenský, Julinčiny vdavky, Otec. 1922 sehráno 7 kusů. 1923 Láska si nedá poroučet, V červáncích svobody. 1924 sehráno 5 her. 1925 Věno, Závěť, Baťoh, Sluníčko, Písmáková dcera. 1926 Na záletech, Václav Hrobčický z Hrobčic, Maryša, Lucerna. 1927 Zmatek nad zmatek, Pes a kočka, Pustina, Frantíkovy trampoty, Bílá myška, Radůz a Mahulena, Slečinka smikádem aneb dolarový dtrýček, Šofér. 1928 Rozmajrin, Pražský žid, Jindra, Jan Výrava. 1929 Zlaté časy, Když si náš dědeček babičku bral, Falešná kočička, Zahraj mi tatínku naposled, Zelené království, Povodeň. 1930 Je Mary Duganová vinna..? Velbloud uchem jehly, Václav Hrobčický z Hrobčic, Krakonošova medicína, Julinčino terno, Lešetinský kovář. 1931 Na rodné hroudě, C.K.polní maršálek, Z manželského ráje, Hevička, Kde domov můj, Půlnoční vlak, Psohlavci.1932 Vrah, Trpaslíkův sen, Jak jsem měl po smrti, Její veličenstvo láska, Madla z cihelny, Probuzení, Jiříkovi housle. 1933 Čtyři léta utrpení a slávy, Stréček Křopal poslancem, Naši furianti, Janošík. 1934 Maryša, Tonča s Emou do vdavek se ženou, Staří blázni, Deset minut alibi, Ženská vojna. 1935 Závěť, Ďáblice, Ty ani nevíš, jak tě mám ráda, Královnička, Utrpením k svobodě, Soud boží, Princezna z nemanic, 1936 Jízdní hlídka, Zavadilka vdává dceru, Ryba a host třetí den, Láska kvete v každém věku, Dva vojáci od muziky. Starosta Stillmandský. 1937 Myryna ze mlýna, Bílá nemoc, Velké pokušení, Zborovští. 1938 Lidé na kře, Mařenku si neber. 1939 Vodníkova nevěsta, Zamilovaný Romeo, Ukredená husa, Růžové psaníčko, Pravda na útěku. 1940 Kříž u potoka, Marinka ze staré myslivny, U pánského dvora, Synové sedláka Hory. 1941 Pokušitel, Poslední muž - nehrály se ( zatýkání gestapem). 1945 Jedenácté přikázání, Poslední muž. 1947 Staříček Holuša. 1949 Vojnarka, Perly pany Serafinky, Uprchlík. 1951 Otec. Činnost Sokola končí.
Pokračovatelem činnosti se stalo Divadlo pracujících v Zubří. 1901 Jednota katolických mužů a jinochů - první představení (Ochrana sv.Josefa, Můj první a poslední pokus se ženit, Mlsota, Příležitost dělá zloděje). 1903 Chytrý Matěj, Strýček z Ameriky. 1904 Strašný hříchů soud, Jen moudře. 1905 Tkalcovský tovaryš. 1906 Vánoční hry u jesliček, Tatínkovi buchty, Bočukalovy trampoty, Návraty. 1912 Jednota postavila abstinentní hostinec Naše domovina, kde bylo i jeviště. Propůjčovala sál Orlu a Omladině. 1922 činnost Orla - hrál v založené Dělnické tělovýchovné jednotě. 1927 vybudována moderní sokolská scéna. 1935 Na lavici obžalovaných, Muzikanti z české vesnice, Sv.Václav, Vesnice zpívá. 1936 Děda Štráchal jede k panu prezidentovi, Brandýští dragouni, Láska na horách, Madlenka z kovárna, Ferda šoferem, Pasekáři. 1937 Marie Magdalena, Lojzička, Hanička z Podlesí, Slečinka z bílého zámečku. 1938 Srdce a peníze, Česká chaloupka. 1939 spojení sokolských a orelských ochotníků v Národní souručenství (Vítězství fořta Meruzalky, Krásná Danaris, Okolo rybníka, Sv.Václav, Pražské švadlenky). 1940 Prach a broky, Vojáci rodné hroudy, Za našim dvorečkem, Dcerušky tatínka Berušky, České děvče. 1941 Muzikanská Liduška, Šumařova píseň - zakázané. 1941 zákaz činnosti Orla. 1951 ustává ochotnická činnost. 1958 obnova divadla největší scéna divadelní sál Klubu pracujících. Po roce 1958 loutková scéna Kašpárek s vlastním jevištěm. 1968 činnost ochotníků končí.1969 poslední divadlo (Študáci a kantoři). Mezi vrcholy patří vystupování zuberských ochotníků s pražskými herci Jar.Vojtou a Jos.Bekem. (Kašparová) SVAKOVÁ Milada, POLÁCH Josef, SEDLÁČEK Oldřich, PORUBOVA Žofie: obec
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.