Výrok poroty Náchodské prima sezóny 04. Zpravodaj JH 2005
DS Š.O.K. GYMNÁZIA JANA KEPLERA PRAHA
PIERRE HENRI CAMI: CAMISUTRA ANEB POLOHY ABSURDITY
Výrok poroty
Náchodské prima sezóny 2004
(doporuèení na 1. místì na JH 2004)
Markéta Hoskovcová,
Štěpán Filcík a Josef Tejkl
Nápaditá adaptace, dnes již klasických
mikrodramat Pierra Henri Camiho. Přes
hlediště přicházejí dva sugestivně tančící
dervišové, kteří jsou nejen součástí prvního
příběhu, ale také oponou, předělem
a hlavně zdrojem smrti, kdykoliv je jí třeba.
Hraje se vším a jakkoliv – tělem, loutkami,
předmětem, znakem, nadsázkou, emocí,
agresí… Prostředky jsou pestré, ale účelné.
Scéně dominuje paraván, přes který se
přehazují (h)různé (velmi kýčovité) osušky
a jiné „hadry“ – scénograficky velmi účinné
a k zvolenému stylu víc než vhodné. Před
paravánem pak čtyři muži a dvě dívky
představují čtyři různé polohy absurdity
– mírně erotické vyprávění o Zeleném dítěti,
Pátkově oběti, Kleštěnci z pralesa a Věnu
chudé dívky, doprovázené integrující hrou
na klavír, aby v závěru klavírista oznámil
polohu (absurdity) pátou – zasloužený
potlesk diváků…
Inscenace je to hravá i dravá (v některých
místech možná až moc), takže se porota
shodla na jediném zásadním otazníku, zda-li
by někdy méně nebylo více. Inscenace je
to také plná mnoha ne vždy zcela běžných
nápadů, pevné konstrukce, jasného směru
a chuti divadelně se „vyřádit“.
PIERRE HENRI CAMI: CAMISUTRA ANEB POLOHY ABSURDITY
Výrok poroty
Náchodské prima sezóny 2004
(doporuèení na 1. místì na JH 2004)
Markéta Hoskovcová,
Štěpán Filcík a Josef Tejkl
Nápaditá adaptace, dnes již klasických
mikrodramat Pierra Henri Camiho. Přes
hlediště přicházejí dva sugestivně tančící
dervišové, kteří jsou nejen součástí prvního
příběhu, ale také oponou, předělem
a hlavně zdrojem smrti, kdykoliv je jí třeba.
Hraje se vším a jakkoliv – tělem, loutkami,
předmětem, znakem, nadsázkou, emocí,
agresí… Prostředky jsou pestré, ale účelné.
Scéně dominuje paraván, přes který se
přehazují (h)různé (velmi kýčovité) osušky
a jiné „hadry“ – scénograficky velmi účinné
a k zvolenému stylu víc než vhodné. Před
paravánem pak čtyři muži a dvě dívky
představují čtyři různé polohy absurdity
– mírně erotické vyprávění o Zeleném dítěti,
Pátkově oběti, Kleštěnci z pralesa a Věnu
chudé dívky, doprovázené integrující hrou
na klavír, aby v závěru klavírista oznámil
polohu (absurdity) pátou – zasloužený
potlesk diváků…
Inscenace je to hravá i dravá (v některých
místech možná až moc), takže se porota
shodla na jediném zásadním otazníku, zda-li
by někdy méně nebylo více. Inscenace je
to také plná mnoha ne vždy zcela běžných
nápadů, pevné konstrukce, jasného směru
a chuti divadelně se „vyřádit“.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.