Jaroměř, Kritiky ochotnických představení (Černý).

Když se z odstupu desetiletí zamýšlím nad příčinami, které mě vedly k tomu,že jsem koncem okupace v našem studentském časopise Rozběh a Doběh zveřejnil své první divadelní kritiky, nemohu nalézt jinou odpověď než tu, že jsem se zřejmě v našem třídním společenství považoval za kompetentního človíčka, tedy jakéhosi odborníka schopného povědět něco, co by mohlo být divadlu i čtenářům užitečné. Byla to samozřejmě domýšlivost. Zajímal jsem se sice o divadlo hodně, v naší třídě neměl jsem v té věc konkurenta, ale pořádného jsem o něm nevěděl nic. Do svých recenzí, které jsem v tu dobu jako gymnazista psal nebo které jsem napsal do regionálního tisku jako vysokoškolák první roky po válce, jsem ukládal svoji teprve se formující představu divadla, pro niž jsem se srážel hlavně se starorealistickou konvenccí a s tvůrčí impotencí, někdy dost sebevědomou, nebo i s lajdáctvím. První moje divadelní kritiky se výhradně týkaly ochotnických představení.

(ČERNÝ, František: Za divadlem starým i novým. (Vzpomínky na setkání s naším i zahraničním divadlem 1945 – 1968.) Praha, Univerzita Karlova 2005, s. 263.)