Rozhovor s Luďkem Horkým. Zpravodaj JH 2005.

3x PRO Luďka Horkého,
režiséra souboru DS Ty-já-tr Hrobeso
Proč Shakespeare?

My už jsme Shakespeara hráli - Sen noci
svatojánské. Zpočátku tu hru herci neměli
rádi, ale dodnes ji nechtějí derniérovat. Měl
jsem v hlavě úplně jiné texty z úplně jiné
doby, ale bral jsem v úvahu, že tohle je hodně
bavilo. A tak jsem pročetl celého Shakespeara
a nakonec vybral Mnoho povyku pro nic. Měl
jsem u něj nevíc pocit, že vím proč a jak bych
ho dělal.

Všimla jsem si, že velký důraz dáváte na
hudební složku...

Hodně koketujeme s popkulturou,
počínaje takovou retrosmyčkou od 50.let
po současnost, a s televizní kulturou.
Říkali jsme si, že po formální stránce se
budeme trošku potkávat se světem telenovel
a sitcomů. Protože odmyslím-li poezii
Shakespeara a překlad pana Hilského, které
to posouvají na vyšší úroveň, přišly mi
některé zápletky a dialogy jako z telenovel.
A tak jsem se zamyslel nad tím, co by se
z toho dalo vytřískat a v souvislosti s tím jsme
také vybírali hudbu.

Jak jste přišli na tu živou dekoraci -
oživlou sochu?

Úplně na začátku jsem přemýšlel, co vůbec
se scénou, protože jsme původně z divadla
Radar z Holešovic, a to je malé kukátko 3x4
m, a moc se tam toho nevejde. Pokud hraje
na jevišti přes devatenáct herců a někdy se
setkají všichni najednou, už se tam nevejde
moc dekorací, protože kostýmy plně pojmou
prostor. Děláme tam už víc než desátou
inscenaci, a tak mi přišlo už banální pověsit
do pozadí nějaký hadr. Co tedy udělat, aby
to bylo jednoduché, účelné, věcné, vtipné,
a nepřekáželo to? Pak mě napadlo, že většina
scén se odehrává v salonu, na zahradě paláce
nebo v nóbl ložnici a že všude může být
socha a ta se může proměňovat. Tak jsme
to zkusili.
jas