Rozhovor s Lukášem Rumlenou. Zpravodaj JH 2005.

3x PRO Lukáše Rumlenu
ve spolupráci s dalšími èleny
ze souboru Kabaret Caligula
Jak jste přišli na Hamleta?

My jsme v naší první hře prznili odkaz
Jana Husa a Jana Žižky, což. Pak jsme hledali
další téma mimo českou realitu, dosti vysoké
na to, abysme ho s chutí zprznili. A tak jsme
přišli na Hamleta. S naší formou vysoké
téma nějak souvisí. Hamletovi předcházely
po naší první hře dva neúspěšné pokusy
o celovečerní hry. Měly ovšem tu vadu, že
byly přehnaně komplikované. Nakonec jsme
si řekli, že bude lepší vycházet z postav, které
někdo už zná, a ty zprznit, než divákům
představovat a modelovat nové postavy,
od kterých člověk nic neočekává.

Ten váš Hamlet vlastně končí
Happyendem?!

Udělali jsme to svým způsobem jako akční
film, protože milujeme akční filmy, které
končí vítězstvím hrdiny. Ale samozřejmě, že
to není tak úplně happyend, protože Hamlet
končí jako vraždící monstrum, které se stává
následníkem krále Hamleta staršího, kterého
nenáviděl. Ale nakonec je to způsob, jak
nezemřít. Proto jsme i parafrázovali jeho
známý monolog „zabít či nebýt“ ve smyslu
pomsty.

Líbí se mi vaše práce s jazykem v textu.
Je vás uvedeno několik autorů - můžete
říci, jak jste na něm pracovali?

Někdy píšeme po dvojicích, někdy píše
každý sám. Dlouho jsme text pilovali,
přepisovali. Trvalo nám to dva roky. V zá-
věru je totiž velmi dlouhý proces, kdy se
kontroluje, jestli se některé rýmy neopakují.
A zjistí se, že počet opakujících se rýmů bývá
vysoký – například rýmy na slova smrt a král
tam byly hodně často. jas