Plzeň-Doubravka, 3x PRO. Rozhovor s Ivanou Fajtlovou. Zpravodaj JH 2005

3x pro Ivanu Fajtlovou,
vedoucí souboru, autorku textových
předloh, hudby a zároveň režisérku
loutkového divadla Střípek Plzeň

Čím vás zaujal text J.Thurbera, a proč
jste k jeho realizaci na jevišti zvolila právě
manekýny?

Knížka je úžasně napsaná, má nádherný
jazyk i zvláštní, bizarní a spletitý příběh se
zajímavou atmosférou, ve kterém se vrší
náměty a myšlenky. Zkrátka mě okouzlila
a věděla jsem, že její zpracování nebude
jednoduché. No a co není jednoduché, to
mě láká: byla to výzva. A loutky... nemám
výtvarné vidění, ale vždy mám určitou
představu. Chtěla jsem původně velmi
nekonkrétní scénu, otevřené vodění, ale
po konzultaci s výtvarnicí se vše posunulo
jinam: nakonec máme iluzivní divadlo, které
jsem vůbec dělat nechtěla.

Je nějaký druh loutek, který jste se
Střípkem ještě nevyzkoušeli?

Domnívám se, že jsme hráli snad úplně
se vším: vystřídali jsme plošné loutky,
stínové divadlo, javajky, marionety, maňasy,
manekýny... S každým druhem jsme začínali
od píky a objevovali nové možnosti, což bylo
velice zajímavé.

V souboru máte nové členy, je těžké
nadchnout mladé lidi pro loutkové divadlo
a loutky; mají chuť s nimi pracovat?

Není to těžké. Museli jsme soubor omladit
a doufám, že nám něco z toho mládí vydrží.
Zatím jsou nadšení, přestože toto představení
byla hodně velká dřina, i fyzická. Taky na
Loutkářské Chrudimi už několik let pozoruji,
že loutkové divadlo udělalo obrovský posun
kupředu. Chrudim se omladila, je tam hodně
mladých lidí z „lidušek“, zájem o semináře
je čím dál větší a objevují se velice zajímavé
inscenace. O loutkové divadlo se tedy vůbec
nebojím, má obrovský potenciál a zaplať
pánbůh skončily i dohady o tom, co je
loutkové a alternativní divadlo. ZuV.