Recenze Charleyovy tety. Zpravodaj JH 2005

Co se to tenkrát stalo
v Oxfordu?
Páni profesoři, pamatujete, na tu melu
v Oxfordu? No, to bylo tenkrát, když se
mladí pánové Jack a Charlie zakoukali do
těch dvou roztomilých dívenek Kitty a Amy.
A navlíkli to tak, že milé slečny pozvali, aby
se seznámily s Charleyovou tetou z Brazílie,
pravlasti opic. Jenomže ji nikdo neznal (nebo
se aspoň zdálo, že ji nikdo nezná – ale, jak
už jistě víte, nakonec s ní udělal štěstí pan
plukovník Chesney), a jako z udělání přijela
později. A tak ji – aspoň na chvíli – zastoupil
mladý pán Babberley. A já - sluha Brasset
– jsem se musel notně posilnit naší dobrou
whisky, abych ty jejich vylomeniny přežil!
Ale nakonec to všechno dobře dopadlo,
takových svateb najednou... No, nevím, jestli
to bylo tak úplně dobře?!
Hronovský soubor tentokrát na zahájení
festivalu uchystal hitovku – jeden z nej-
slavnějších titulů bulváru, který zkrátka
vždycky zabere. A navíc, z komedie vyrobili
svépomocí hudební komedii (hudba Jaroslav
Kasal, texty písní Miroslav Lelek). A navíc
„oxfordskou“ komedii (proto ti profesoři).
Není tak snadné udělat konverzačku, a tahle
hronovská verze se nemusí stydět. Stojí sice
jak žánrově, tak cílením na diváka jinde, než
jiná představení JH, ale proč srovnávat.
Inscenace je určena pro běžného,
zábavychtivého diváka, a ten rozhodně
není zklamán. Krásné retrokostýmy Zuzany
Vlčkové (tohle bychom si mohly pořídit i do
civilu, co říkáte?), funkční scéna akad. malíře
Ivana Krejčího, a dokonce i živý hudební
doprovod. Po herecké stránce klasika hraná
klasickými prostředky, ale rozhodně solidní
řemeslo. Rámec inscenace vymezený vstupy
oxfordského profesorského sboru, který po
„brechtovsku“ komentuje ve zpívánkách děj,
se ale přece jen po nějaké době okouká. Cenné
z profesního hlediska je i to, že všichni herci
poctivě a s radostí vyhrávají každý jednotlivý
gag a konverzaci si doslova užívají. Kromě
toho prokazují všichni členové souboru
velmi slušnou úroveň zpěvu i pohybu.
Přiznám se, v podobnýchích komediích mám
vždy slabost pro pravého anglického sluhu.
Ani tentokrát mě nezklamal. Brasset Pavla
Zuzka byl prostě kouzelný. A tak bych řekla:
Vy, kdo jste se nebavili – dobře vám tak.
Jana Soprová