Jarpice, ŠACH, Josef: Kronika divadla v Jarpicích. Rkp. 1979. Celý text 79 s. do s.40.

ŠACH, Josef: Kronika divadla v Jarpicích. Rkp. 1979. Celý text 79 s.

Píseň:
Ta naše vesnička
ta je tak maličká,
že bys ji ukryl v dlani.
A přec i v cizině
kam osud zavál mě,
budu vždy mysleti na ni.
( Miroslav Hora)
Zpověď
My služebníci Thálie jsme byli v pohybu živých masek, uprostřed kulis, malovaných scenérií, v zajetí vůní krásných líčidel.
My přemnohé životy jsme žili v přednesu líbezné mateřštiny.
My stáli v prvních řadách nositelů osvěty a pokroku.
My do hlediště rozsévali setbu útěchy v období strachu a útlaku.
My stáli pod praporem vítězného boje lidu, za lidové umění, ve svobodném duchu, za svobodu!
Úvodní scéna - antree
Před kostelem u sv. Isidora se zastaví mladý muž, usedá na stupeň pod sochou sv. Isidora aby si odpočinul z únavy cestování v horkém letním slunci a usíná. Zdá se mu, jak vedle něho usedá stín v podobě stařenky a slyší, jak její hlas k němu promlouvá:
“ Jsem minulost, chci tě zavést zpět do tvých Jarpic, za divadlem, za osvětou, které tebe a tvé rodáky svazovalo do přátelství. Rozhlížej se pozorně po krajině, kterou spolu procházíme a naslouchej mému vyprávění, abys zase ty mohl vyprávět svým dětem.
Pojď za mnou pěšinou posypanou jemným pískem, lemovanou živým plotem s pečlivým zástřihem keřového proutí, pod ovocnými stromy švestek a jabloní u cesty, která tě dovede na státní silnici. Všimni si - nikde nic pořezáno, pošlapáno, rozježděno, zničeno. Člověk a příroda ve společné harmonii s krajinou v paprscích slunce i v sametu stínu pod klenbou kaštanů, kterou procházíme až ke sv. Janu a před vstupní bránu do zámeckého parku.
Vstupme a pokochejme se chvíli tou krásou vysázených dřevin i dovezených z cizích krajin. Zadívejme se na koberce udržovaných zelených trávníků a záhonů, rozmařile kvetoucích. Na zmnoženou jejich krásu v zrcadle rybníka tiše brázděného plachetnicemi sněhobílých labutí.
Zde byly často s úspěchem pořádány nejkrásnější kulturní pořady.
Tam před námi, ta bílá stavba se zelenými okenicemi s ručně kovanými mřížemi v přízemí oken, to je zámecká budova. Vybíhá do parku dvoustranným schodištěm s terasou, zdobeným kamenitou balustrádou a končí mezi bohatě kvetoucími záhony, jako všechny ostatní cesty, končící u několika vchodů v přízemí budovy. V levé straně zámeckého křídla je kaple. Zámek byl letním sídlem knížat Kinských, kterým také náleželo celé toto panství. Však pohleďme, dnes je kolem zámku rušno. Jistěže přijelo panstvo, kočár za kočárem v zápřehu koní, které jsou chloubou knížecích stájí. A vidíš, starý vrátný ve zdobené livreji už zavírá bránu. Opustíme tedy i my zámecký park a půjdeme dál krajinou. Zaposlouchej se mladý příteli jak hučí voda, kterou pan otec ve mlýně pustil přes vantroky, aby roztáčela mlýnské kolo.Pohlédni - zde ta vysoká, mohutná a vápnem svítící budova s dlouhými řadami malých zamřížovaných okének, je stará sýpka, pamětník dávných časů roboty a poddanství. Říkalo se jí kontribuční špýchar, do něhož se ukládalo obili a luštěniny pro případy neúrody a podobných katastrof.
A to už jsme u panského dvora. Ta patrová budova je panský dům.V poschodí jsou kanceláře a byt správce dvora, v přízemí byty pro poklasného, panského kočího a také zde bydlil noční hlídač, však pohleď, kolem dokola na ten pořádek.
Po zdi se pnou broskvoně a pruty vinné révy; podél cestiček a záhonů jsou vysázeny řady ovocných stromů. Tam vpravo za cestou je panská zahrada, zásobárna ovoce a zeleniny i květin od jara do zimy. A tady si moudrý člověk vytvořil nejen krásu pro svůj dům, pohodu stínu a vůně, ale i ochranu před větrem, když vysadil tu řadu krásných lip. Tak to má být mládenče, který toužíš po kultuře a inspiraci. Tady jsme u višňovky a ještě než se spolu rozloučíme zadívej se mnou do toho údolí pod námi. Táhne se už od Vraného a potůčky jím protékající omývají ploty mnoha vesniček. Nejkrásnější je úsek, v němž se rozsadily tři vesničky, jako tři sestry, žijící společným osudem, na slunci radostí, ale i ve stínu smutku; Jarpice - Budenice – Šlapanice.
Ani tu svou vesničku skoro nevidíš, zahalenou do zeleně bohatého stromoví, spíše tušíš, že tam, kde problesklo plátýnko štítu stavení, kde vyběhl nad koruny stromů praporek dýmu z komína, že tam na dvorcích, ve světnicích chalup se rodí, žiji a umírají lidé - ve tvých Jarpicích.
Dělníci, kteří ve dvoře pracují, ti bydlí ve dvou domcích pod třešňovým sadem, na jehož konci stojí bývalá ovčárna a dole pod ní ovčín, ve kterém jsou i byty. Ale to už jsi pohledem na humnech Budenic a jen co si maličko vyskočíš, dohlédneš do Šlapanic.
Leč nadešla už chvíle, abych tě opustila, neboť jsi u cíle, kam jsi měl namířeno. Vedla jsem tě do tvé krajiny cestami po kterých kráčeli tvoji předchůdci, na kterých klíčily jejich touhy a sny a měnily se ve vášně a v potřebu kulturních prožitků, které měly být nutným doplňkem lidského života. Vedla jsem tě stejnou krajinou, která však nyní jakoby zesmutněla vinou vaší nevšímavosti a nedostatku lásky, ale znovu zahýří pestrostí květů a plodů, až na jevištích se rozezpívají vaše srdce písní o domově.
Já minulost odstupuji a přála bych si však zůstati přítelkyní, rádcem i pomocníkem tvé přítomnosti, až ze sna se opět vrátíš na zem.
Slunce se v pozdním odpoledni kloní k obzoru, poutník se probouzí, rozpačitě se rozhlíží kolem dokola, jakoby chtěl očima zachytit stín, který s ním rozmlouval, a slyšet ještě slovo, které zůstalo v prostoru...

Vstane a zvolá do směru, kam se obrací - k Jarpicům !


Část první
Na samém severním kraji Slánska se táhne hezké údolí, které se v polovině rozšiřuje v kotlinu, po obou stranách uzavřenou strmými stráněmi. Kotlinou protékají dva potoky - Vranský a Pálečský. Po jejich březích i ve stráních se rozložila zdánlivě tichá a bezvýznamná vesnička od jara do podzimu ukrytá do zeleně stromoví - smrků, jedlí, bříz a modřínů na straně jedné a ze strany druhé ovocnými stromy, živými ploty, akáty, zahradami a zahrádkami.Takové jsou tedy Jarpice v pohledu od Budenického dvora.
Uvnitř vesničky pak pulsuje velmi čilý život.
Je zde asi 125 usedlostí, v nichž přebývá kolem 500 duší. Charakterem je to tedy obec zemědělská, ve které vedle velkých statků u Nováků, Zímů, Bulantů, Komedů, Váňů a Louckých žijí také malorolníci, domkáři i bezzemci. Ti slouží nebo pracují u sedláků nebo v Budenickém dvoře. V řadách malorolníků a domkářů je většina řemeslníků, kteří za výdělkem odcházejí z vesnice. Jsou zde tři hospody - u Suků,u Louckých /později Dandů/a u Křížků, kde mohou všichni bez rozdílu večer nebo ve sváteční den posedět, pohovořit o starostech - událostech ve světě, nebo se jinak pobavit. Řezník Danda, obchodníci Suk, Šrámek, Hrdý a žid Ganz se starali o to aby měli hospodyně pro domácnost vše potřebné. V kovárně se perlíkem oháněl kovářský a podkovářský mistr Homolka a nebyl to kovář ledajaký; dovedl dobře okovat koně i kravičky, natáhnout na kolo ráf, dokázal z kusu železa i krásnou růži vykovat. Obdiv vyvolávaly i jeho malované obrazy.
Proti hospodě s nově natřenou firmou "Hostinec a řeznictví Josefa Dandy" stojí nízký domek s krámkem, kde dříve prodával pan Hrdý různé zboží. Ten si po něm najal a začal tu provozovat sedlářství a čalounické řemeslo zdejší rodák, mladý Antonín Hora. Byl to jeden z prvních průkopníků divadla v obci. Samozřejmě, že v obci nebyla nouze ani o nějakého toho krejčího nebo ševce.
Tou druhou vesničkou jsou Budenice, /někdy také Budeničky/známé v celém okolí nádherným parkem se zámkem, který náležel rodu Kinských, jako celé zdejší panství. Zastavme se nejprve ve vsi samotné, která je vlastně osadou a má 21 usedlostí. Přicházíme z Jarpic po cestě /tenkrát silnice nebyla/, mineme "ovčín" a ocitneme se na prostorné návsi. Po její pravé straně stála obecní studna s dřevěnou pumpou a velkým železným kolem na pumpování.
Na návsi bylo vždycky dost místa pro kolotoč a jiné pouťové atrakce. Na protější straně tehdy vyhledávaná hospoda "u Ašenbrýlů”, kde měli pěkný kuželník. Tady se často do noci ozývaly rány a rachot padajících kuželek. Bylo to eldorádo kuželkářů ze všech tři vesnic. Nad kuželníkem vybíhala zalesněná stráň “Betlém” a v jejím středu byla malá, a1e hezká škola. Zde sbíraly děti z Jarpic, Budenic a Šlapanic své první vědomosti.
Jdeme-1i ze vsi vpravo vzhůru, dojdeme k panskému dvoru, odtud vlevo se projdeme po pěkné, pískem sypané pěšině, vroubené rovně zastřiženým plůtkem z doubčím. Asi po pěti minutách volné chůze stojíme před hlavní branou do parku.
Odtud vpravo vzhůru, abychom po aleji mohutných kaštanů přišli na malé návrší, na němž dominuje kostel od stavitele Hartmana z Karlštejna (1680-1682). Před kostelem stojí na kamenném podstavci socha sv. Isidora, která dala pojmenování celému místu i pouti, která se tu, od nepaměti koná. Za kostelem je rodinná hrobka rodu Kinských a kolem toho velký hřbitovní areál, opatřený čtyřmi vstupními železnými branami. Je to místo posledního odpočinku pro všechny zemřelé osadníky z obcí Jarpice, Budenice a Šlapanice.
My však stojíme před branou do parku, který nebyl veřejnosti nikdy uzavřen. Jen v období návštěvy šlechty,jednou či dvakrát do roka, na dobu asi 14 dní. To si starý vrátný pan Dragoun oblékl svou už omšelou livrej a pečlivě střežil bránu, ale hlavně aby mu páni kluci nevyvedli nepředvídanou lumpárnu. Takový věrný služebník pan Dragoun. Jako kluci jsme respektovali zákaz vstupu, abychom si po odjezdu šlechty zajistili znova přístup do parku.
Jaký to je požitek, projít se po upravených cestách kolem kvetoucích záhonů, ve stínu košatých stromů, z nichž mnohé byly dovezeny z daleké ciziny, zastavit se nad zrcadlem rybníčku, po kterém se majestátně pohybovaly dvě bílé labutě, jako dvě kupy sněhu. Na zpáteční cestě alejí mohutných dubů, buků a jiných listnáčů přijít pak na širokou louku, odkud se nám naskytne nádherný pohled na východní část zámku. Mohutné terasové schodiště s balustrádou a pod ním záhony, hýřící bohatou paletou pestrých barev rozkvetlých květin, tvořících obdivuhodnou kulisu zámecké zahradě.
Projdeme kolem zámku, mineme faru a zadní branou přes "Holandský dvůr" - na silnici, odkud je už jenom skok do Šlapanic. Zde první nás uvitá "fořtovna” kde bývávala pošta. Vlevo u silnice je domek bednáře Augustina Brádky, jednoho z průkopníků divadla v Šlapanicích. I tady bývala dříve pošta. Naproti pak hospoda "u Buzků" a nad ní měl svoji živnost kolářskou František Korous, který byl se svou rodinou vždycky ochotný ke spolupráci s divadlem. Na návsi byla kovárna Josefa Douši a ještě dva hostince "U Benešů" a "U Nedbalů”. Panský dvůr a několik statků, z nichž jeden patřil Antonínu Zázvorkovi, doplňovaly zástavbu obce.
Takové to tedy bývalo u nás na sklonku 19. a na počátku 20. století. V té době se také projevují snahy ve všech třech obcích o kulturní rozvoj. Proč se nezmiňuji jen o Jarpicích, nýbrž o všech třech vesnicích? To protože jejich obyvatelé byli pro kulturní vyžití navzájem nepostradatelní ať jako účinkující, nebo jako diváci. Proto je spravedlivé zmínit se o jejich práci v mateřských spolcích, jimiž byly: Sbor dobrovolných hasičů, mládeže české sociálně demokratické strany dělnické a později tělocvičné jednoty Sokol. V té době byly nositelé veškeré kulturní činnosti Sbory dobrovolných hasičů, jako často jediný uznávaný spolek na vesnici.

A tady také začíná vlastní putování za divadlem.
Sbor dobrovolných hasičů v Jarpicích byl založen a začal vyvíjet svou činnost i když s počátku velmi mlhavou, v roce 1889. Je škoda, že se nenašel kronikář, který by nám zanechal zápisy o jeho činnosti. A přece existuje zápis o výtržnosti členů sboru v Jarpicích, kterou způsobili na župním sjezdu konaném dne 29.6.1899 v Budenickém parku. Jak píše zapisovatel Sboru dobrovolných hasičů v Šlapanicích, pořadatelé, aby částečně uhradili vysokou režii sjezdu, prodávali litrovou láhev piva místo stanovené ceny 18 krejcarů, za 20 krejcarů. Litrovou, protože půllitrová nebyla!
…jarpičtí statečně "hasili" a teprve, když už byli zmoženi, náhle vykřísla jiskra a oheň byl na střeše. Samozřejmě, že pro ty dva krejcary na pivu. Ať historikové Šlapaničtí dovyprávějí, jaké byly dozvuky tohoto "požáru”.

Jak je dochovaná pozvánka o tom že, 5.ledna 1902 bude pořádán
Hasičský ples
v sále p. Matěje Louckýho. Začátek v 7 hodin večer. Vstupné: pán l kor 60 hal. dáma 40 hal.
Víme, že podle ústního podání se konala divadelní představení, za účasti i režie sedláře Antonína Hory, už od roku 1908. Jaké to byly hry a v jakém obsazení se představení konala, jsem se nedopátral.

V té době se měl však čile k životu Sbor dobrovolných hasičů v Šlapanicích. Byl založen 22.2.1897 a za vedeni p. Antonína Ašenbrýla, hostinského z Budenic a prvního náčelníka, pokrokového sedláka Antonína Zázvorky - pozdějšího poslance a místopředsedy říšského sněmu ve Vídni za českou stranu.
Sbor se dobře kulturně vyvíjel. V jedné z prvních pracovních schůzí bylo rozhodnuto uspořádat výlet s rodinami do Budenic na "Betlém"
V neděli dne l7. června 1897 se po obědě vyrazilo ze Šlapanic od "fořtovny" za velkého troubení trubače sboru a jásotu účastníků dospělých i kluků, kteří ač bosi, pochodovali jako vojáci. Leč počasí se pokazilo a déšť výlet pokazil. Skončilo se v hospodě u "Ašenbrýlů" kde si v kuželníku vybíjeli hasiči - nehasiči zlost na nečas koulemi do kuželek.
Na sv. Václava téhož roku uspořádal sbor
Velkou posvícenskou zábavu
s tancem u "Buzků" a v listopadu
Cecilskou taneční zábavu
u "Ašenbrýlů" v Budenicích. Zde vyhrávala hudba z Ředhoště.
l5. ledna 1898 byl uspořádán
Hasičský ples
a 27. března 1898


první divadelní představení
Batalion
Autor: Dr.Stýblo, režie: Antonín Zázvorka
Obsazení: Dr. Uher - A. Zázvorka, jeho žena - M. Doušová, její milenec - V. Dvořák
Dále účinkovali: Dimelová, Šmahelová, Dvořáková, Aug. Brádka, V. Mühlfejt, O. Mühlfejt a další. Představení při vyprodaném domě mělo příznivý ohlas. V té době neměli účinkující vlastní jeviště a bylo jim zapůjčeno ochotníky z Radešína.
Dne 3.7.I898 byla u příležitosti stých narozenin Františka Palackého uspořádána
Velká národní slavnost
v zámeckém parku. Hlavním řečníkem byl knížecí hospodářský správce pan Chocholoušek a účinkoval 24 členný hudební sbor pana Káně ze Mšena Lázní. Dostavily se sbory dobrovolných hasičů ze Zlonic, Radešína, Poštovic, nepřišli, ač pozváni z Jarpic. Čistý výnos z úspěšné slavnosti, jak poznamenal kronikář 22 zl 95kr., byl věnován místní knihovně.
Jsme znovu v Jarpicích a píše se rok 1908. Sbor dobrovolných hasičů se od r. 1902 věnuje pouze vlastní činnosti.
Ve druhé polovině října tohoto roku, sedělo v hospodě "U Suků" několik živě debatujících mužů kolem stolu, na který dopadalo žluté světlo petrolejové lampy, zavěšené drátem u stropu. Doslova bouřkové mraky z tabákového kouře zakrývaly zřetelnost tváře debatujících mužů. Podle hlasu je však dobře poznáváme.
Ten v čele sedící a rukou gestikulující, je Antonín Hájek, vedle něho Václav Cífka, z druhé strany Aug. Záveský, Ant. Husák, pak další, V. Hokeš, V. PudiI, J. Prošek a nejmladší Josef Prokop - všichni členové čes. soc. dem. strany dělnické. Strana zde byla založena Ant. Hájkem v r. 1902 a on také byl jejím dlouholetým předsedou. Na pořadu dnešní schůze je kulturní práce Sekce mládeže. Jejím programem je kulturní vzdělávání spoluobčanů v pořadu přednášek, zakládání čtenářské besedy a ochotnické divadlo. Její předseda A. Záveský říká: " Připravujeme
Mikulášskou zábavu s kabaretním programem
zde u Suků. Je však nutné vypůjčit si prkna a látku a postavit pódium, nebo provizorní jeviště. Nezjistil jsem, jak zábava dopadla, ale ze spisu jsem se dověděl, že bylo rozhodnuto opatřit nějaké staré jeviště.
Jiná dochovaná zpráva poznamenává, že se členové Sekce mládeže zúčastnili první Mikulášské zábavy/asi v r.1909/ a dvou divadelních her u Ašenbrýlů v Budenicích, kde byli stálými hosty soc. demokraté ze Šlapanic. Podrobnější záznamy o kulturní činnosti z té doby nejsou. Bylo tu údobí, kdy se spolky v Jarpicích, Budenicích i Šlapanicích vyžíval na bálech, pouťových, posvícenských a jiných tancovačkách. V říjnu 1911 podává zprávu pokladník strany V. Cífka, že přijal od Sekce mládeže v hotovosti 1 K 3hal. z pořádaného divadla a v prosinci z Mikulášské zábavy 1K 33hal.
Konečně se našlo jeviště a výkonný výbor rozhodl o jeho zakoupení od pana Čtrnáctého, hostinského z Poštovic, za smluvenou cenu 60 korun. Tehdy nemajetná organizace si vypůjčila od Okresního výboru strany 50 korun a zbytek již doplatila. Jeviště převzali Aug. Záveský a Fr. Židlický. Protože organizace se v r. 1912 stěhuje od “Suků”do hostince “U Křížků”, stěhuje se sem i zakoupené jeviště, které se současně přizpůsobuje rozměrům nového sálu. Všichni měli radost a bylo dostatek pomocných rukou, které jeviště opravily. Na portály se zavěsily dvě petrolejové lampy a již toho roku byla na něm uvedena první
Mikulášská zábava s programem.
Účinkujícími byli: Aug. Záveský, Fr. Židlický, Jar. Šára, St.Nitka. Další zápisy chybějí i když z doslechu víme, že se divadelní představení hrála.
Sbor dobrovolných hasičů v Jarpicích uvádí 8.dubna 1912 divadelní představení v sále p. Matěje Louckýho
Ďáblova dcera.
Hráli: A.Brádka, B. Krchová, A. Hora, J. Kert, V.Šrámková, J.Prošek , J.Varhulík, V. Jirát, F. Hampejs, V. Šrámek, A. Prokopová, M. Milerová, A. Lemonová.
Organizační i režijní část představeni vedl Jan Prošek, svědčí o tom zachovaný děkovný dopis, který jmenovanému výbor sboru 11. dubna 1912 zaslal.
Po dlouhé přestávce, až 24. srpna 1913 pořádá Sbor dobrovolných hasičů v Šlapanicích
První divadlo v přírodě
s režisérem Aug. Brádkou v zámeckém parku na jeho východní straně. Škoda, že zápis je, jen stručný. “Počasí bylo krásné, účast veliká, úlohy výborně nastudované”. Co se však hrálo, jsem se nedočetl.

Píše se rok 1914
Po mírné zimě přišlo údobí plesů, masopustních veselic a Jarpičtí už byli v pilné práci na polích, jak rychlý byl přechod jara do léta. I sem se donesla zpráva o události v Sarajevu, i zde lidé tušili, že je v sázce mír. Dne 26. července 1914 ráno v osm hodin vybubnoval obecní strážník Vojtěch Pudil provolání “Mým národům”, jímž se vyhlašuje válka Srbsku, která se záhy rozšířila v světovou vojnu. Vyhlášení mobilizace zasáhla také do řad ochotníků. A protože se ve válce múzy odmlčují, zastavila se na čas i veškerá společenská aktivita v Jarpicích i okolí.
Jsou ale záznamy, že v květnu 1917 se uvedlo v Jarpicích u Křížků divadelní představení
Prodaný ženich
v hlavních rolích se Stan. Nitkou a Aloisií Jirátovou.
Sbor dobrovolných hasičů v Šlapanicích sehrál již 2. února 1916 divadelní představení
Ptačí mozky aneb Karlička za dvacet tisic
v režii Benjamina Oulehly.
Nastal rok 1918. V Jarpicích jako ve všech vesničkách a městech se šíří zprávy o obratu na frontách, o provolání pražských kováků k myšlenkám zřízení samostatného státu československého, o vzniku našich vojsk v zahraničí. Tak bylo o čem povídat v přemíře práce na polích i doma. A už tu byl podzim a s ním památný den 28. října 1918 kdy byla vyhlášena Československá republika. Všude plno radostného vzrušení, které spolu se starostmi o nejasný zítřek opět oddálily kulturní dění v obcích. Až v březnu 1919 byla uvedena u Křížků v Jarpicích divadelní hra
Jménem jeho veličenstva (poprava pěšáka Kudrny)
v režii Augustina Záveskýho. Obsazeni rolí nebylo uvedeno. Je to vážná hra o vojákovi Kudrnovi, který pro konflikt s rakouským důstojníkem byl odsouzen a v Motole popraven.

Téhož roku byla sehrána v Budenicích u Ašenbrýlů divadelní hra
Kříž u potoka
v režii Josefa Nováka ze Šlapanic. Podrobnějšího zápisu není. 29. listopadu 1919 Ochotníci ze Dřínova sehráli v Jarpicích u Křížků divadelní hru
Cikánčina pomsta.
V témže roce sehrál Sbor dobrovolných hasičů v Jarpicích, v režii Antonína Hory, v hostinci u Dandů, dramatizaci povídky Boženy Němcové,
Viktorka.
Ještě v květnu 1918 uspořádalo v Šlapanicích několik nadšenců pod záštitou obce
Jubilejní slavnost
k padesátiletému výročí trvání Národního divadla. Byli to pánové Čeněk Viták zámecký vrchní zahradník, Václav Vlk katolický farář, Benjamin Oulehla poštovní úředník, Vladimír Zázvorka, hospodářský úředník, František Korous, kolář a starosta obce Rudolf Čermák.
Obec věnovala místo před “fořtovnou” na zřízení okrasného parčíku podle návrhu a provedení Čeňka Vitáka. Slavnostní projev přednesl Benjamin Oulehla, báseň “Tři doby země české” recitoval Jaroslav Šára strojník z Budenic, pozdější člen činohry státního divadla v Moravské Ostravě.
K dětem promluvil farář Václav Vlk. Antonín Zázvorka, bývalý poslanec a místopředseda říšského sněmu ve Vídni, promluvil o vlivu monarchie na český národ. Pak konečně přišel 28. říjen 1918, všemi vítán radostí a zpěvem. Osvětoví pracovníci se rozjeli naplno. Již 26. prosince 1918 uvádí Sbor dobrovolných hasičů v hostinci u Nedbalů Skružného divadelní hru
Románek na horách
Podrobného zápisu není, ale tehdejší agrární časopis Kraj ve svém prvním čísle ze 4. ledna 1919 v rubrice “Divadlo a umění” napsal zajímavou recenzi k uváděné hře. “Šlapanice: Skružného veselohra Románek na horách sehrána byla
26. prosince místním dramatickým odborem hasičů velmi dobře. Mnohá divadelní společnost mohla by mu závidět. Pan režisér výborně přidělil úlohy. Zná své. Jiřina tvrdohlavá a přece tolik roztomilá i v nejmenších podrobnostech, představena byla výborně sl. Mařenkou Vitákovou. Vážnou a starostlivou její přítelkyni Zdeňku, sotva kdo by vystihl lépe než Anička Kotrbová. Dobromyslnou šenkýřku “U divoké krásy” velmi dobře a se zalíbením sehrála sl. M. Oulehlová. Podomka v turistické chatě sytými barvami vykreslil přítel Čeněk Viták. Všeobecně se líbil p. Oulehla v úloze ředitele továrny. Stejně p. Beneš v roli šoféra. Bodrého starostu horské vesnice Parkosa vystihl p. Josef Slavík, jenž je srdečně vítán z ruského zajetí. Všem přísluší plná chvála, jíž obecenstvo věru neskrblilo. JUC.p. V. Slavík triumfoval v úloze vydřiducha Luštince. O vzorné masky se postaral přítel Dvořák.
Díky naší sl. M. Kotrbové, jež vždy obětavě obstarávala úlohu nápovědy.
Představení toto bylo připraveno na počest našeho legionáře p. Augustina Brádky vracejícího se z Itálie. On však jako hodný syn vlasti jel třiatřicátým plukem na Slovensko. Ukázněný duch legionářský pronikl jeho srdcem. Pan kapelník Dragoun připojí vždycky k naší hymně “Nad Tatra ba blýská..”

Příprava na uvedení další divadelní hry
Jan Výrava
v Budenickém parku v létě 1919, byla přerušena novými událostmi a nástupem branců na Slovensko. Navzdory tomu již 22. listopadu 1919 sehrál Sokol spolu s hasiči divadelní hru Josefa Kühla
Bratři sokolové
Hra podle záznamu kronikáře byla obsahově slabá a ani návštěva nebyla uspokojivá. Teprve 17. dubna 1921 byla uvedena divadelní hra “To jsem sám rád” ve společné režii Sokola a hasičů.
30. října 1921 byla uvedena hra Františka Šamberka
Karel Havlíček Borovský
v režii Augustina Brádky.
16. dubna 1922 zase ve společné režii obou spolků byla uvedena divadelní hra Petra Fingala
Hrany
Režíroval Čeněk Viták.
V září 1923 opět společně divadelní hra Františka Langra
Velbloud uchem jehly
Režii měl již zkušený Čeněk Viták a představení mělo velký úspěch. Důkazem toho byla repríza ve Zlonicích.
V únoru 1923 oslavoval Sbor dobrovolných hasičů své dvacetipětileté trvání. V rámci oslav uvedl sbor opět divadelní hru Dr. Stýbla
Batalion
Roli Dr. Uhra hrál jako tehdy v roce 1897 Antonín Zázvorka, jeho ženu Marie Korousová, dcera Marie Doušové, která tuto roli hrála rovněž před 25 roky. Další obsazení a podrobnosti jejich kronikář neuvádí. Sám jsem se tehdy zúčastnil a pamatuji se na úspěch, jakého provedení hry dosáhlo.
Dne 28. října 1923 byla opět společně uvedena divadelní hra
V červáncích svobody
v režii nového spolupracovníka bratra Herta. O vánocích téhož roku byla uvedena divadelní hra
Neodolatelná Olga
V té době byla ve Šlapanicích prováděna elektrifikace, a tak si na Neodolatelnou Olgu posvítili prvně elektrickým světlem.
Začátkem roku 1924 došlo mezi Sborem dobrovolných hasičů a tělocvičnou jednotou Sokol k velkým rozporům, které hrozily narušit slibně se vyvíjející činnost. Ze záznamu zapisovatele br. Herta je patrné, že šlo o několik členů sboru, kteří Sokolům nepřáli. Byl tu však ještě starý harcovník Augustin Brádka, který, aby zachránil, co se dalo, zmobilizoval všechnu ochotnickou chasu a už 15. a 19. června 1924 v zámeckém parku za spoluúčinkování ochotníků z Jarpic, Budenic, Lukova a Pálče uvádí ve své režii divadelní hru Jana Jaroše
Slavjana sokové
V hlavních rolích hráli Čeněk Viták, Antonín Koutník, Čeněk Bernášek, Benjamin Oulehla, Josef Beránek, Václav Beránek, E. Maťocha, Běla Vitáková, Anna Kotrbová, Marie Šimoníčková.
Celkem bylo 26 rolí a devadesátičlenný kompars. Byla to hra výpravná a režijně náročná. Uvážíme –li, že dějištěm byla celá louka před zámkem a nastupovalo se ze čtyř stran, muselo být organizačně všechno dobře zajištěno. Všechno proběhlo hladce, hra měla úspěch a nevadilo ani že během hry dvakrát zapršelo. Škoda jen, že roztržka mezi spolky zanechala po sobě určitou pasivitu. Šlapaničtí se totiž odmlčeli na sedm roků.
Pro jarpické ochotníky sdružené v Sekci mládeže soc. dem. strany byla léta 1920 až 1926 krajně nepříznivá. Politika dvacátých let a parcelace půdy v letech 1922 až 1925 dovedla obyvatele všech tří vesnic tak zaměstnat, že o kulturní činnost byl zájem minimální. Jen díky houževnatosti a lásce k divadlu podařilo se Antonínu Horovi, tehdy režiséru sboru dobrovolných hasičů, uvést postupně na scénu několik hodnotných a celkem dobře provedených her.
V roce 1922 to byla
Gazdina roba
v roce 1923 divadelní hra Gabriely Preisové
Její pastorkyňa
v roce 1924 uvedeno drama bratří Mrštíků
Maryša
v režii Antonína Hory. Napovídal Jaroslav Váňa. Z obsazení rolí si pamatuji, že Maryšu hrála Josefa Hájková, Francka Robert Rozkošný a Vávru Arnošt Horník.
V roce 1925 byla uvedena hra F. X. Svobody
Poslední muž
a v roce 1926 divadelní hra Aloise Jiráska
Otec
opět v režii Antonína Hory a s nápovědou Jaroslava Váni. Tímto představením končí Antonín Hora svou režisérskou práci u sboru dobrovolných hasičů.
V roce 1926 se konečně vzchopila organizace soc. dem. strany ku konstruktivnější práci v kulturní činnosti. Namísto zrušené sekce mládeže byl zvolen sedmičlenný zábavní výbor, který měl za úkol připravovat a realizovat

v rámci organizace veškeré kulturní podniky, hlavně však divadlo. Přes protesty Ant. Hory se plánovaly stále taneční zábavy a až na počátku r.1927 byla sjednána náprava. Stávající zábavní výbor byl rozpuštěn a nahrazen novým, jehož členové byli: Ant. Hora, Jos.Procházka, Jos. Srbek, Erich Winkler, Jos.Krakeš a Fr.Fořt. Začátkem února roku 1927 byla pořádána
maškarní merenda
Na dotaz člena výboru Vojt.Pudila, co je s divadlem, ujišťuje Ant. Hora: “ Nějaký materiál už mám a něco připravím". Konečně na schůzi 25. prosince 1927 přichází s návrhem sehrát na začátku roku divadelní hru se zpěvy,
Chytrák krajánek.
Schváleno a započato s přípravami.Na schůzi 10. března 1928 sděluje s.Hájek, že hostinský s. Křížek vykoupil část zahrady, přiléhající k zadní části sálu, kterou využije jako stavební parcely k rozšíření sálu s pevným vybudovaným jevištěm. Doporučuje, aby organizace toto jeviště vybavila příslušenstvím, které je nutné k provozu divadla a zajistila si tak při jeho používání. Návrh byl ihned projednán s hostinským Křížkem a po jeho souhlasu schválen. Poté bylo navázáno jednání s p.Václavem Chládkem malířem z Libochovic a dojednáno, že dodá za smluvenou cenu 5200 Kč následující příslušenství jeviště. Les, náves, jeden pokoj, jednu světnici venkovskou, 4 stropní sufity, 2 stabilní kulisy prosceniové, rolovací oponu, harlekýna/sufita před oponou/ a jako součást příslušenství, jednu terasovou balustrádu, kuchyňská kamna kašírovaná, přenosný strom. Částku 5000 Kč si organizace vypůjčila od místní kampeličky a dluhopis jako ručitelé podepsali: Ant. Hájek, Stan. Nitka a Václ. Šach.
Kompletní elektrifikaci jeviště provedla fa. Krakeš za 1330 Kč trámovou jevištní konstrukci a práce truhlářské provedl Jos. Procházka za 475 Kč, reflektor dodala fa. Herman Slaný za 120 Kč a přístroj na znázornění deště a větru za 30 Kč. Čas nemilosrdně ubíhal. Kdo měl ruce každý přišel a dělal všechno co bylo potřeba. Vždyť den představeni byl stanoven na první květen. Horečně se zkoušelo, připravovalo, aby to bylo představení tak trochu slavnostní a abychom těm několika pochybovačům ukázali, že jsme se rozhodli dělat u nás dobré divadlo.


Tak 1. května 1928 byla zahájena činnost na novém jevišti hrou Karla Buriana
Chytrák krajánek (padla kosa na kámen)
hra se zpěvy o třech jednáních
Režie Aug. Brádka zpěvy nacvičil Ant. Hora hudbu řídil učitel A.Koutník napovídal Václ. Šach, hudba: Ant. Koutník, Bed. Klečka, Jos. Janda, Jos. Srbek, Ant. Hora
Hráli: V. Husák, M. Kalousová, Š. Horník, M. Hájková, V. Horník ml. Fr. Křížek, M. Grégrová, L. Pudil, V. Sklenář, B. Kalous, A. Horníkova, Aug. Brádka st.
Kompars: J. Husák, M. Horová, Vl. Procházková.
Ačkoliv to byla v Jarpicích první celovečerní hra se zpěvy, dopadla velmi dobře, i když ze strany některých lidí se čekalo na výsledek s určitými pochybnostmi. Všichni byli spokojeni. Režiséři Aug. Brádka a Ant. Hora se svou prací, účinkující i návštěvníci s dobrým výkonem. Z herců se dobře uvedli L. Pudil v roli krajánka Krupičky, který rychle a s humorem řešil každou situaci. Jen s tou fajfkou v rukou si nevěděl rady. Svou přirozenou hrou a perfektně naučenou rolí byla výborná v úloze Marie, dcery mlynáře, M. Hájková. V závěru můžeme říci, že se svých roli zhostili dobře všichni, což se odrazilo na chuti do další práce.

8. července 1928 byla uvedena hra se zpěvy o třech jednáních
Pozor na muže
Napsal J. Balda, hudba J. A. Rydley, napovídal V. Šach
Režie A. Hora, zpěvy nacvičil E. Winkler, inspice St. Nitka.
Hráli: L. Pudil, M. Pudilová, A. Horníková, M. Hájková, V. Husák, Fr. Křížek, Er. Winkler, V. Horník, Fr. Křížek, A. Pudilová, A. Křížová, M. Kalousová, B. Kalous.

Protože podrobnějšího zápisu se nezachovalo, dá se podle častého potlesku a smíchu soudit, že ani tato hra nebyla špatná. Návštěvníci odcházeli spokojeni, spokojen byl režisér a všichni účinkující. Červen, srpen ve vsi je živo jako v úle. Žně jsou v plném proudu a hlasy pro pořádání divadla teď jsou varovné. Ale je tu elán a chuť dělat. Je rozhodnuto a 26. srpna 1928 byla sehrána veselohra o třech jednáních
Zasnoubení po tmě
Napsal R. Mařík, režie Jos. Krakeš, zpěvy cvičil Er. Winkler, napovídal Václ. Šach. Hudba uč. Ant. Koutník (dirigent), B. Klečka, A. Hora, J. Srbek, uč. Jos. Vít.
Hráli: B. Kalous, V. Hodková, M. Kalousová, A. Horníková, L. Pudil, Št. Horník, J. Krakeš, Er. Winkler, V. Husák.
Kompars: V. Horník, J. Husák, M. Horová, A. Křížová, A. Fořtová, Vl. Procházková.
Co říci ku hře, které byl vzhledem k nevhodnému období předpovídán nezdar.
Obavy se však nesplnily! Byla hrána před vyprodaným hledištěm a obecenstvo se bavilo až do konce. Líčení herců převzal tentokráte na pozvání režiséra místní holič p. Jos. Mühlfeit, ale s nevalným úspěchem. Znám dobře ze své dlouholeté praxe herce ochotníka, že ne každý holič dokáže líčit, i když se o to pokouší. Hru režíroval Jos. Krakeš, krátce po svém příchodu k nám, jako svou první hru. Nebyla to pro něho práce lehká, ale s hodnocením hry byl jistě spokojen on i účinkující.
Jestliže je mezi kumštýři známo, že ze slabé divadelní hry může dobrý herec něco udělat a dobrou hru může špatný herec, jak říkáme “zabít”, pak to platí dvojnásob o kabaretu, čili večeru s pestrým programem. Zvlášť, když je ušit horkou jehlou, jak se vzápětí přesvědčíme.
28. září byl uveden
Kabaretní večer
Účinkovali: Jos. Krakeš, B. Kalous, Er. Winkler, V. Husák, M. Grégrová, M. Hájková, Vl. Procházková. Zpěvy a kuplety cvičil Er. Winkler. Režie Jos. Krakeš.
Nevím, kdo byl iniciátorem tohoto večera a zvolil datum na den, kdy u nás vrcholí sezóna dobývání brambor. Byl patrně ukolébán příznivým výsledkem hry předešlé a znovu riskoval. Tentokráte to ale nevyšlo! Dá-li se mluvit asi o dvaceti lidech, kteří seděli v hledišti, jako o návštěvě, pak tedy byla velmi slabá. Zato schodek byl velký. Program samotný byl špatně volen a o režii se nedá vůbec mluvit. Ale jak se říká dobrý konec všechno spraví, tak při tancovačce, která po programu následovala, už si nikdo z těch dvaceti lidí, kteří seděli při představení v hledišti a odešli domů zklamáni, ani nevzpomněl.
Ti, kteří zůstali, se teď rozveselili, takže rozloučení s odvedenci, kvůli kterým se to všechno dělalo, bylo nakonec přece jenom důstojné. Říká se, že v práci je zapomnění. Zapomnělo se i tady a v listopadu, kdy všechny práce na polích byly téměř skončeny, začalo se s přípravou další hry.
25. prosince 1928 byla uvedena činohra
Hrany
Napsal: Petr Fingal napovídal: Václ. Šach
Režie: Krakeš Jos., výprava: J. Procházka, Fr. Fořt
Hráli: Jos. Krakeš, M. Hájková, St. Nitka, M. Grégrová, B. Kalous, A. Hora, V. Husák, V. Sklenář, E. Maťocha, E. Winkler, B. Klečka, Vl. Procházková, J. Pokorný, B. Horníková, J. Smutný, M. Mühlfeitová, M. Horová, Mir. Hora.
Co dodat, když se nedodrží to základní, znalost textu rolí, pravidelná docházka do zkoušek, k tomu ještě slabá režie a výsledek se musí zákonitě dostavit. Hra neměla spád, některé dramatické pasáže vyzněly naprázdno.
Jen díky několika jedincům, kteří se po celou dobu hry snažili dát ji příslušné tempo, se to částečně podařilo. Byli to v roli hřmotného, ale vážného Šustka St. Nitka, v roli Anežky Haštalové M. Hájková, starý výměnkář Hnídek v podání Ant. Hory, starý kantor Kalivoda v podání Em. Maťochy a to svoje si dobře uhrál i Jar. Smutný v roli kalounkáře Žíby.
Ve schůzi při vyúčtování z divadla říká předseda s. Hájek na závěr kritiky: "Jak jsme se přesvědčili, máme velkou přízeň u našeho i přespolního obecenstva a nemůžeme si dovolit špatně připravenými divadly touto dobrou minci hazardovat, nebo dokonce ji ztratit. Tak jako vám, ani nám, kteří děláme pořádkovou službu v hledišti, není lhostejné vidíme-li odcházet z divadla návštěvníky nespokojené. Jinak vám všem jménem svým i organizace děkuji za obětavou práci a do Nového roku 1929 přeji hodně zdraví a naše divadelní - zlomte vaz.
Rok 1928 byl zakončen
Silvestrovskou taneční zábavou
spojenou s rozdáváním novoročních dárků.

V první polovině ledna 1929 byla pořádána
Maškarní merenda
a potom už se uvažovalo, jakou hru připravit na jarní svátky. V té době byl s. A. Hájek okresním starostou, za nímž přijížděly často návštěvy úřední i soukromé a tak se někdy stalo, že přišly i mezi nás. Zavítal k nám také p. Antonín Ježek, správce okresního chorobince ve Slaném, známý jako dobrý herec ochotník a dokonce se nabídl, budeme-li potřebovat, že nám rád pomůže. Nabídka byla s díky kvitována a už na příští schůzi, kam byl pozván, byla mu nabídnuta role ve hře, jejíž uvedení bylo stanoveno na velikonoční svátky.
P. Ježek přijal, a tak se zkoušky rozjely naplno.
Tak o Velikonocích 31. března 1929 byla uvedena fraška se zpěvy o pěti jednáních
Pražské švadlenky
Napsal Otto Fastr, režie Em. Maťocha, zpěvy nacvičil Er. Winkler, dirigent uč. Ant. Koutník, napovídal: Stan. Nitka , maskér: Ad. Richtr
Hudba: Ant. Hora, Jos. Kotrba, Jos. Srbek, Bed. Klečka, J.Janda:
Hráli: A. Horníková , E. Maťocha, A. Husáková, M. Hájková, M. Kučerová, A. Ježek j. h., Er. Winkler, M. Korousová, V. Lojín, M. Fořtová, A. Křížová, M. Horová, Vl. Procházková, B. Kalous, J. Ašenbrýl, V. Janda, J. Kemr, V. Husák, M. Matochová, J. Fridrich.
Tato stará, ale velmi vtipně napsaná fraška je pestrým staropražským obrázkem o mladých švadlenkách a jejich dobrých i špatných nápadnících, pod různými záminkami vnikajících do jejich království, do království přísné Serafíny Škrtilové, majitelky módního závodu, kterou velmi svědomitě zahrála A. Horníková. V roli Bernáška se uvedl p. A. Ježek, j.h. prvně a velmi dobře. Přehlédneme-li, že jeho komika byla trochu nadsazená, tak vystupováni a perfektní ov1ádání role byly zase dobrými klady jeho hry. 0 Em. Maťochovi víme, že je přesný a poctivý kumštýř. Projevilo se to v jeho pečlivě připravené režii a neméně i v poctivě nastudované a s velkým úspěchem sehrané roli Řimbaby.
Z ženských rolí byly velmi dobře zahrány Márinka, dcera Havlové, v podání A. Hájkové a Běta, dcera Bernáška, v podání M. Korousové. Komické scény a zápletky stíhaly jedna druhou a bouřlivý smích se ozýval po celou dobu hry. To všechno si připsala na své konto výborně sehraná dvojice komiků V. Husák, v roli ševce Isidora Nováka a jeho dcera Bábi, v podání M. Maťochové. I ostatní se zhostili svých roli dobře a výtka na nějaké nepatrné nedostatky by nebyla na místě. Ve1ký ohlas byl nejen u nás, o čemž svědčí i malé, ale potěšující recenze otištěné v dubnovém čísle slánského časopisu Světlo. Cituji: “Dram. odb. čsl. soc. dem. strany v Jarpicích sehrál o velikonocích veselohru Pražské švadlenky. Bylo to velmi dobré, poctivě nastudované představení, jakých na našich vesnicích mnoho není. Zvláště pěkně se uvedli p. Ježek, p. Maťocha, sl. Korousová. 0 hodnou dávku smíchu se postarali švec Novák, p. V. Husák a jeho dcera Bábi, sl. M. Matochová. Jen tak dál přátelé, děláte to dobře a my Vám k tomu přejeme - zlomte vaz.
S tím můžeme jenom souhlasit. Celý týden a ještě dále si měli v Jarpicích o čem povídat a často se i ozývala melodie písně Na Belvederu - tam v podvečeru. Začaly se ozývat hlasy volající po opakování hry. Protože tohle v Jarpicích ještě nebylo, zvážily se možnosti pro i proti a výsledkem bylo, že hra se bude opakovat. Nebylo to však bez problémů. Pět účinkujících nemohlo z různých důvodů hrát. Nahradily se role dalšími členy, ale to znamenalo znovu zkoušet. Celý měsíc to trvalo, tak že Pražské švadlenky se dočkaly svoji reprízy až 1. května 1929, za stejných podmínek a se stejným úspěchem jako premiéra. Ani pro pokladnu to nedopadlo bez úspěchu. Čistý zisk z obou her byl Kčs 731,-.


Ani Budenice nebo také /Budeničky/ nezůstaly s kulturní činnosti pozadu. Už 26. ledna 1887 byl tu založen zpěvácký spolek Lev, do jehož štítu dali si budeničtí název po slavném krajanu, operním pěvci a skladateli Josefu Lvovi, rodáku z blízké Sazené. Spolek měl 29 členů činných a 12 přispívajících. Předsedou byl Jan Průša, starosta Jarpic a sbormistrem řídící učitel Josef Myslivec. Spolek pořádal pěvecké produkce, plesy, taneční zábavy, zpěvem se zúčastňoval pohřbů, náboženských slavností i jiných příležitostí. Jeho bohatá činnost trvala několik roků. Pak začali členové ubývat, dostavoval se nezájem a spolek na tehdejší dobu dobře situovaný, se po třinácti letech činnosti v roce 1900 rozešel a svůj majetek včetně harmonia, které koupil za 92 zl, dal místní škole.
Pak nastala dlouhá přestávka vyplněná pouťovými a jinými tancovačkami a asi třikrát tu uspořádali v letech 1909 -10, divadelní představení ochotníci šlapaničtí (viz Kronika Jarpická). Sám jako chlapec pamatuji, že zde hostovalo několikrát i kočující loutkové divadlo.
Po 1. světové válce, když se začala u nás kulturní činnost prudce rozvíjet, vznikla i u několika starších ochotníků z Budenic touha mít vlastni kulturní stánek.
Z iniciativy bratří Josefa a Václava Beránků byl založen v r. 1929 spolek divadelních ochotníků J. K. Tyl. Bylo to sice chvályhodné, ale jak se ukázalo později, nedomyšlené. Hrálo se na sále v hostinci u Ašenbrýlů, kde mohlo být po zbudování i skromného jeviště jenom asi 40 míst k sezení. Proto se také říkalo: "Jdeme do divadla k Tylákům , tam hrajou v sednici /světnice/, ale dobře".
Jeviště? Čtyři dřevěné kozy, asi osm prken, na tom dřevěné konstrukce, kterou zhotovil ochotně starý lodní tesař Karel Šenbergr. Několik oprýskaných pláten, na několika místech děravá opona, ale hrálo se.

Základní kapitál dali ze svých prostředků bratři Beránkové a pokladník spolku, místní obchodník Václav Lácha. Začátek byl slibný. Nadšenců, kteří měli chuť vyzkoušet svoje herecké schopnosti, bylo dost a bylo-li třeba, zaskočili Jarpičtí či Šlapaničtí. První dva roky se hrálo častěji, ale pak už byly intervaly delší. Pamatuji celkem na tři mikulášské zábavy s programem a asi pět divadelních představení. Uvádím však pouze ty, u kterých jsem účinkoval.
Byla to v roce 1929 veselohra o 3 jednáních
Ženuščin přítelíček
Hráli: V Beránek, J. Štiler, J. Beránek, J. Šach, A. Komedová, M. Grunclová.

V roce 1931
Na selském gruntě
Hráli: J. Beránek, J. Šach, Vil. Černý, J. Štiler , M. Dragoun, K. Šach, B. Fořtová, M. Černá, M. Vágnerová.

v prosinci téhož roku
Mikulášská zábava s pestrým programem
Účinkovali: K. Šach, J. Štiler, J. Šach, M. Dragoun, A. Čecrdle, J. Komeda, V. Holec, A. Protiva, V. Kairola, A. Fořtová, M. Vágnerová, Vl. Ašenbrýlová, B. Komedová.
V průběhu programu došlo k menší trapné příhodě, které však skončila vesele. Účinkující M. Dragoun zpíval kuplet , a protože neovládal text, napsal si ho vložil do klobouku a ten při výstupu držel stále před sebou.

To však neušlo pozorným návštěvníkům a za velkého smíchu na něho pokřikovali: "Dej si ten klobouk na hlavu", což on pochopitelně udělat nemohl. Byla to tedy mikulášská opravdu veselá.
Také později se ještě hrálo, ale záznamy nejsou, tak zaznamenávám pouze to, co se dělalo za mé účasti. Odchodem Václava Beránka činnost poklesla a v letech 1933-34, nepamatuji se přesně, ustala úplně a spolek divadelníků - ochotníků J. K. Tyl v Budenicích tím přestal existovat. Přestože doba jeho trváni byla krátká, nemohl jsem v zájmu úplnosti jeho působnost nepopsat.
V Jarpicích, po odchodu A. Hory od Sboru dobr. hasičů jeho divadelní činnost značně poklesla a byla nahrazována tancovačkami, které se někdy náhodou či úmyslně střetly se dnem uvádění našeho divadelního představení, i když často k jejich škodě.
V červnu 1929 byla uvedena ještě na scénu v hostinci u Dandů divadelní hra Al. Jiráska
Vojnarka
v titulní roli s Jos. Hájkovou, v režii Aug. Záveského, napovídal Jar. Váňa st.
U Křížků v té době byl klid. Jarpičtí se věnovali sušení sena a přípravám na blížící se žním. Léto bylo vlhké, a bylo tedy třeba využit každé chvilky. V druhé polovině srpna se sešel výbor, aby vybral nějakou dobrou hru a určil datum jejího uvedení. Bylo rozhodnuto uvést koncem září hru se zpěvy.
22. záři 1929 se hrálo představení
Srdce
veselý obrázek z české vesnice se zpěvy o třech jednáních
Napsal: R. Robl, režie: Aug. Brádka, napovídal St. Nitka, zpěvy nacvičil a hudbu řídil učitel Ant. Koutník.
Hráli: M. Hájková, M. Horová, Vl. Procházková, A. Fořtová, A. Křížová, Vl. Viták , V. Janda, J. Fridrich, Jan Kemr, R. Brádka, Aug. Brádka, V. Husák st.
Tehdejší zábavní výbor někdy bez uvážení přistupoval k volbě hry a datu jejího uvedení. I tentokrát tomu tak bylo. Hra samotná byla lehká, prázdná, nic neříkající. Čtyři či pět písniček, které jak melodií, tak textem uchu neladily. Navíc hra neměla život ani patřičný spád. Jen trochu života a smíchu se objevilo na jevišti s příchodem starého mládence Koupila v podáni Aug. Brádky, který byl na starokomické role virtuosem. Hra skončila bez nadšení všech účinkujících a asi se čtyřiceti návštěvníky v hledišti. Výsledek celé námahy byla chmurná nálada a schodek 78 Kč.
V té době už Ant. Hora s Em. Maťochou připravovali další inscenaci a uvedli na scénu 3. listopadu 1929
Oblaka
hru o třech jednáních od Jaroslava Kvapila.
V režii Ant. Hory hráli Em. Maťocha, Er. Winkler, M. Maťochová, V1. Procházka, Zdena Horníková.

Jestliže režisér A. Hora uvádí na scénu Kvapilova Oblaka, chce jistě říci, že nejen hry žánru lehčího, ale i hry náročné jsme schopni obsáhnout. A to se mu také podařilo. Obsazeni rolí bylo voleno dobře a zaručovalo úspěch. Jen škoda, že představeni samotné bylo poznamenáno událostí, která nám všem radost rázem zkalila.
Těsně před začátkem premiéry bylo v zákulisí všechno v pořádku, až na jedno. Nebylo té vzrušující nálady, která bývá před vytažením opony. Věděli jsme, že otec E. a M. Maťochových je vážně nemocen a odtud to napětí a pokleslá nálada. Je asi 10 minut před začátkem, když sálem, který byl do posledního místa obsazen, projel zvláštní šum. V zápětí vešla do zákulisí pí. Maťochová /švagrová/ se zprávou, že otec před chvíli zemřel. Maťochovi pochopitelně okamžitě odešli. Co teď ? Po kratičké poradě jsem s omluvou oznámil, že se představeni odkládá o týden a zakoupené vstupenky platí tedy dál. Za týden 10. listopadu 1929 se kus skutečně uvedl v původním obsazeni s vyjímkou, že M. Maťochovou s úspěchem zastoupila Zdena Horníková. Starý venkovský farář v podáni Em. Maťochy byl výborný, stejně jako mladý bohoslovec v podáni Er. Winklera, který byl dobrým představitelem mladého kněze, v němž se střetávají dva světy: kněžská služba, nebo láska k milovanému děvčeti. Všichni účinkující podali své role bez kazu, a byli tedy právem spokojeni. Spokojen byl i režisér a návštěvníci odcházeli jistě s pocitem příjemně strávené neděle.

1. prosince 1929 se konala
Mikulášská zábava
Zpěvy nacvičil Er. Winkler, režisér a konferenciér V. Husák.
Účinkovali: M. Horová, Vl. Procházková, M. Hájková, A. Křížová, J. Krakeš, V. Husák, A. Ježek j. h., V. Janda, J. Kemr.

Večer měl dobrý průběh; ale byla to spíš jen přehlídka nejnovějších písní. Humoru tam bylo poskrovnu. Po programu se pochopitelně tančilo.
Potom už s velkým spěchem byl připravován program na vánoční svátky a Silvestra.
Po menších starostech s obsazením a zkouškami byla uvedena 25. prosince 1929 hra o třech jednáních

Na horské faře
Napsal: J. Heis- Týnecký, napovídal St. Nitka, režie J. Krakeš, výprava A. Hora.
Hráli: V. Janda, J. Fridrich, A. Ježek j. h., J. Krakeš, Vl. Procházková, Er. Winkler, J. Švestka, V. Horník ml., J. Smutný, V. Husák, J. Kemr.
Přes potíže s obsazováním špičkových rolí a krátkou dobou příprav (pouze 6 zkoušek) bylo celkové provedení hry uspokojivé. Obsazení role mladého kaplana p. A. Ježkem nebyla zrovna šťastné, i když se ji, sice trochu násilně, zhostil uspokojivě. Starý vážný vikář byl v podání V. Jandy velmi dobrý. Klidná, někdy až do monotónnosti zapadající řeč, dokazovala jeho správné pojetí role. Drsný, ale v jádru dobrý Kubernát v podání Jar. Smutného, byl velmi dobrý. Hlavně dobře zvládnutý text role a uvedený jeho rodným pošumavským dialektem velmi pěkně působil. Ani nevadilo, když v se mu v zápalu hry povedl pěkný “brept” ve větě - “Dorla roužní”. Otočí se na svou dceru Dorlu, kterou velmi dobře podala V1. Procházková, a volně jí říká, " ..cák Dor1a žouzní”. Další slova zanikla ve smíchu návštěvníků, kteří na přeřeknutí okamžitě reagovali. Ani u účinkujících o smích nouze nebyla. Velmi dobrý byl i potrhlý švec, v podání V. Husáka a ani J. Švestka nezůstal pozadu se svoji poctivě nastudovanou rolí.
M. Hájková, M. Horová i ostatní se za tak krátkou dobu svých rolí zhostili dobře. Hra se líbila, svědčí o tom častý aplaus a po skončení usměvavé tváře, v nichž se zračila spokojenost.

31. prosince 1929 byl uspořádán
Silvestrovský večer
Režie A. Hora, napovídal St. Nitka.
Účinkovali: A. Ježek j. h., M. Hájková, V. Husák, M. Horová, A. Hora, J. Krakeš, Jan Kemr, A. Křižová, V1. Procházková, A. Fořtová, V. Janda.
Program večera byl opravdu pestrý a veselý. Mimo celé řady písní a několika scének se uváděly dvě jednoaktové hry a sice: Když ženich stávkuje
Hráli: A. Ježek, M. Hájková, M. Horová.
Ich melde! Hráli: Ant. Hora, J. Krakeš, Jan Kemr, M. Hájková, A. Křížová.
Vezmeme-li v úvahu, že všechno bylo připraveno za týden, pak účinkující i režisér odevzdali skutečně kus poctivé práce. Po odečteni režie zbylo pro pokladnu Kč 89,10.


5. ledna 1930 byla na žádost z řad návštěvníků uspořádána repríza divadelní hry J. Haise – Týneckého Na horské faře.
Hra skončila, jak provedením, tax finančním efektem jako její premiéra. Pro pokladnu zůstalo totiž z obou her Kč 436,70.

Leden a únor probíhal ve znamení plesů, bálů, karnevalů a šibřinek. Ve druhé polovině února přichází výbor s návrhem, zúčastnit se samostatně březnových oslav osmdesátých narozenin prezidenta T. G. Masaryka. Bylo schváleno a dohodnuto připravit v rámci možností důstojnou oslavu s uvedením nějaké vážné hry. Byla vybrána
Vojnarka
od Al. Jiráska.
Pilně se studovalo a připravovalo. Den oslav se rychle blížil. V neděli 16. března 1930 o 2 h. odp. byl sál u Křížků do posledního místečka naplněn. Každý se tvářil slavnostně, jsouc si vědom, že nepřišel jenom do divadla, ale že svou přítomností, projevuje osobni přání k osmdesátým narozeninám pana prezidenta. Oslavu zahájil s. Ant. Hájek stručným popisem života a práce prezidenta T. G. Masaryka, který se dožívá 7. března 1930 osmdesáti roků. Po skončeni zahajovací řeči bylo přikročeno k vlastnímu programu.
Nejdříve pěvecký sbor žáků a žákyň z měšťanské školy ve Zlonicích, vedený odborným učitelem Antonínem Fričem, zapěl velmi pěkné tři písně. Pak byla přednesena báseň Díky Vám.

Pan Ant. Ježek ze Slaného přednesl báseň Stanislava Kostky Neumanna T. G. Masarykovi a orchestr zahrál státní hymnu.
Ve vzpomínce na spisovatele A. Jiráska promluvil p. A. Ježek. Na závěr proslovu řekl: “ Je to smutná náhoda, že se při dostudování Jiráskovy Vojnarky dovídáme o smrti jejího autora. Pro nás její uvedení bude skutečnou pietní vzpomínkou”. A tak, když jde u nás 16. března 1930 0 2 h. odpoledne vzhůru opona a na jevišti se začíná odvíjet osud selky Madleny Vojnarové, v témže čase v Panteonu Národního divadla v Praze, volně opona klesá za posledním dějstvím života českého spisovatele a dramatika Aloise Jiráska. Pak už poslední cesta do rodného Hronova či Padolí, jak rodiště jmenuje ve své kronice U nás.
Následuje představení Vojnarka drama o třech jednáních. Napsal A. Jirásek, režie Ant. Hora.
Hráli: Jos. Hájková, Ivo Hodek, A. Ježek j. h., J. Krakeš, M. Horová, V. Husák, Vl. Procházková, J. Fridrich, V. Janda, J. Kemr, A. Husáková, M. Srbková.
Vojnarka v podání Jos. Hájkové byla výborná. Perfektní znalost textu jí dávala možnost rozehrání a prožití všech citů a životních ran, které musela Madlena pro lásku k dítěti i Antonínovi vytrpět.
Jos. Krakeš v roli Antonína vzal tentokrát svěřený mu úkol vážně a snažil se být své partnerce dobrým protějškem. Jeho druhou stránku života bedlivě sledoval starý Vojnar, hospodář a švagr Madleny, kterého velmi výstižně sehrál Ant. Ježek. Jeho varovná slova: “ Madleno, blázníš? A hoch tvůj a tvůj slib a dušování” ? - byla skutečně tvrdá a rozhodnutí: “ Jsem tu eště já, jeho strýc a poručník a ublížit mu nedám, to tě poudám”, bylo kategorické, doprovázené poklepáváním a šermováním holí. Nelze psát o každém zvlášť. Všichni si byli vědomi, že je to část pietního aktu a vydali ze sebe to nejlepší.

Po celou dobu hry bylo v hledišti ticho, ale v závěru představení se ozval dlouhotrvající potlesk. Byla to zasloužená odměna účinkujícím, režiséru a všem, kteří se o zdar tohoto slavnostního dne přičinili.
Krátce po slavnosti bylo na návrh p. A. Ježka přikročeno k nastudováni operety, Strašecí. Po jednoměsíčním nastudováni byla
kterou doporučil a sám opatřil. Textový a notový materiál byl zapůjčen z Nového 20. dubna 1930 uvedena opereta o třech jednáních
Dítě cirku
Napsal: R. Bodamský a F. Thalis, režie A. Ježek j. h., hudba Edvard Eisler, dirigent uč. Koutník, zpěvy nacvičil Er. Winkler, napovídal St. Nitka.
Hudba: Housle I a dirigent: uč. A. Koutník, klarinety: V. Hájek a Fr. Janda, trumpety: B. Klečka a J. Muff, housle II Jos. Srbek, basa Ant. Jonák ze Slaného j. h., viola vrchní úč. revident. Em. Spal, bubny Ant. Hora.
Hráli: A. Ježek, Vl. Homolková, V. Janda, V. Hodková, Fr. Winkler ml., M. Horová, V. Husák, Jos. Švestka, Vl. Procházková, J. Krakeš, V. Lojín, J. Fridrich, Er. Winkler, V. Horník ml., A. Husáková.
Hra samotná je banální příběh z cirkusového prostředí. Odložené dítě, holčičku, ze šlechtického rodu sebere kolemjdoucí cirkus, majitel cirkusu Severin se jí ujme, dá jí jméno Berta a ta žije šťastně u svého otce, kterého má ráda. Když je Bertě pět roků, přihlásí se její rodiče. A tady je hlavní těžiště dramatu.

Přestože nácvičná doba byla pouze čtyři týdny, hra byla připravena a uvedena dobře a u návštěvníků se setkala s úspěchem. Režisér A. Ježek jezdil obětavě 2krát týdně ze Slaného na zkoušky, aby on i celý , jím vedený kolektiv, odvedl skutečně dobrou práci. A to se jim také podařilo. Při jedné pozdější hře vzpomíná p. Ježek ve večerníku Práva lidu, ze dne 3. července 1933 dobré práce jarpických ochotníků a mezi jinými i na jednu ze scén z operety Dítě cirku. Cituji doslova:
Vzpomínám jedné pěkné episody z operety Dítě cirku, kde jsem hrál Severina. Při loučení s malou Bertou, kterou hrála dvanáctiletá Vláďa Homolková, velmi pěkně, měla nejen ona plné oči slz, jak roli prožívala, ale i v obecenstvu bylo dost těch, kteří dojati plakali s ní. Mně se při tom pohnuti zadrh1 hlas a nezačal jsem včas zpívat. Pan učitel Koutník, dirigent, se na mne přísně podíval, já se vzpamatoval a začal jsem : “Hořký je život - tvrdý je chléb”.
Můžeme tedy říci, že všichni účinkující prožívali své role jistě stejně tak poctivě jako Severin se svou ženou. Že měla hra nečekaný úspěch, svědčí dlouhotrvající potlesk po každém jednáni a v závěru 3krát opakovaná děkovačka. Bylo dost těch, i z našich řad, kteří měli obavy, jak to zvládneme. Po stránce herecké byl zárukou dobrý kolektiv i režie. Problematičtější byla stránka finanční. Autorské právo z jednoho představení třista korun, materiál notový z jednoho představení dvěstěpadesát korun a navíc pořízení nové výpravy. Vzpomínám tehdy slov našeho dobrého hospodáře Ant. Husáka. Na poslední schůzi před představením tehdy řekl doslova: “Chlapci, sakra, jestli nám tohle nevyjde, jsme na mizině a ostuda k tomu". Když se pak dělalo vyúčtování z obou představení, usmíval se a labužnicky si pokuřoval z dlouhého viržinka, které si vždycky zapálil, když se dílo podařilo a byl spokojen.
A tentokrát byl, i když mu zbylo pro pokladnu jen Kč 239,-. Nebyl spokojen jen on, důkaz toho byl, že opereta Dítě cirku měla 1. května 1930 reprízu, která byla uskutečněna za stejných podmínek jaro premiéra a i úspěch byl stejný.

Marně se neříká: “ Co bylo dobré včera, nemusí být dobré dnes ”. Platí to i při výběru další hry uvedené 19. června 1930
Srdce z perníku
hra se zpěvy o třech jednáních
Napsal Jar. Průcha , režie Ant. Hora, zpěvy a hudbu nacvičil Ant. Koutník,
nápověda St. Nitka.
Hudba uč. Ant. Koutník, J. Grynvald, J. Srbek, A. Hora, B. Klečka, J. Volf, V. Hájek, J. Janda.
Hráli: A. Ježek, J. Fridrich, E. Winkler, M. Hájková, M. Horová, Vl. Procházková, V. Hodková, A. Fořtová, J. Kemr, V. Husák, V. Janda, A. Husák ml.
Hra byla nejen obsahově slabá, ale scházela jí sebemenší jiskra, jak herci říkají, která by v divákovi zapálila zájem. Připočteme-li k tomu i jistou lhostejnost herců ke studiu rolí, pochopíme důvodné zklamání režiséra s výběrem takové hry. A protože týden před premiérou se konala v zahradě u Louckých velká hasičská slavnost, bylo představeni poznamenáno slabou návštěvou, takže skončilo schodkem Kč 101,20.-.

Léto roku 1930 bylo poznamenáno velkými vedry a suchem. Žně byly v plném proudu a nálada na divadlo klesla na nulu. Schůze zábavního výboru, které měly být pravidelné, sice předseda svolával, ale docházka byla nepravidelná. Oprávněně klíčila obava, že se soubor rozpadne. V rozhodné chvíli vybírá režisér A. Hora divadelní hru s malým obsazením pro ty členy, o nichž je přesvědčen, že se jich nedotkly nepříznivé skutečnosti.

30. listopadu 1930 uvádí
Samot chorobné květy
drama o třech jednáních.
Napsal K. Rožek, režie Ant. Hora.
Hráli: A. Ježek, Jos. Hájková, M. Hájková, J. Fridrich, Aug. Brádka st.
Hra skutečně dobrá, její dlouhé dramatické pasáže však vyžadují bezpodmínečně perfektní ovládání textu a dobrou souhru, jestliže má pět herců udržet obecenstvo po celé představení v potřebném napětí. Bohužel, pouze dvě z účinkujících, sestry Jos. a M. Hájkovy vyhověly požadavku, což se o zbývajících říci nedá. Dokonce jeden herec, dva dny před představením, vrátil úlohu bez udáni důvodu. Aug. Brádka vyhověl žádosti režiséra o pomoc a roli odehrál. Bylo to však představení pro výstrahu ostatním.
Pro pokladnu zbylo Kč 17,-

26. prosince 1930 byla uvedena
Noc na pancíři
komedie o třech jednáních. Napsal J. Hais – Týnecký, režie Ant. Hora. Hráli: J. Krakeš, M. Hájková, J. Kříž, V. Husák, A. Ježek, A. Křížová, Vl. Procházková, Er. Winkler, Ota Zázvorka, A. Husáková, V. Horník m1.
V této hře bylo prvně použito přístroje na znázornění deště, větru a bouřky.
Fungovalo to a bouřka byla jaká má v horách být: bohužel, bylo to jediné dobré z celého večera. Celkový průběh hry byl podprůměrný a nezměnili na tom nic M. Hájková v roli paní Aloisie a Jos. Kříž v roli Nácka, kteří si to své poctivě a svědomité uhráli. Je pravda, že podíl na tom měla i krátká, pouze čtrnáctidenní nácvičná doba, ale odpovědnost účinkujících za špatný postoj k věci se tím nikterak nezmenšuje.
Bylo to vyvrcholeni krize. Výkonný výbor strany bedlivě sledoval, co se děje. Záhy poznal, odkud vane vítr a na své schůzi 18. ledna 1931 s okamžitou platností zrušil zábavní výbor a ustanovil pouze tříčlenný režisérský sbor. Jmenováni byli: šéfrežisér Ant. Hora, 1. režisér Jos. Šach a 2. režisér Václ. Husák. Tři členově bývalého zábavního výboru odešli posílit řady sousedům.
Nám s Ant. Horou zůstala starost napravit reputaci, kterou jsme si posledními dvěmi představeními pošramotili. Správa hospodáře říká, že pro pokladnu zbylo Kč 166,-.

1. května 1931 byla uvedena hra se zpěvy a tanci o třech jednáních
Kouzlo mládí
Napsal Kar1 Fořt, režie Ant. Hora, napovídal St. Nitka.

Hráli: V. Husák, A. Husáková, V. Beránek, A. Křížová, K. Šach, M. Vágnerová, M. Hájková, J. Fridrich, Ant. Hora, M. Srbková, J. Prošek, I. Hodek, Ant. Husák ml.
Zpěvy a hudba uč. Ant. Koutník, říd. uč. J. Vaněk, V. Hájek, B. Klečka, J. Srbek.
Hra byla nacvičena i sehrána dobře. Všichni účinkující se svých rolí zhostili na jedničku. Škoda jen, že předcházejícíc dvě představení zanechala u obecenstva přece trochu hořkosti a to se odrazilo na slabé návštěvě.
V té době nás písemně požádala těl. jedn. Sokol o pomoc při pořádání divadelního představení v přírodě, takže jsme další hru, zatím nenastudovali.

Tělocvičná jednota Sokol v Šlapanicich uvedla v červnu 1931 divadlo v přírodě , v zámeckém parku. Byl to veselý příběh z podhorské vesničky pod názvem:
Česká chaloupka
v režii Benjamina Oulehly. Podrobnější zápis není.

K oslavám 28. října téhož roku uvedli dramatickou hru
Světlo a stíny
v režii Aug. Brádky. Rovněž bez podrobnějšího popisu.

Začátkem prosince pak
Mikulášskou zábavu s programem
U nás v Jarpicích už bylo po žních, když jsme se s režisérem A. Horou sešli, abychom se poradili o dalším repertoáru.
V rozhovoru, který jsme tenkrát měli, mi řekl doslova: “Kamaráde, jsem rád, že jsi se toho ujal. Viděl jsi, jaká to byla situace. Všechno budeme dělat společně, jenom prosím Tě, práci s lidmi na jevišti si dělej sám. Člověče, věř mi to! Někdy jsem říkal sám sobě - jdi od toho, vždyť už na to nestačíš”. Věděl jsem nejlépe, že si potřebuje jen trochu odpočinout a byl jsem přesvědčen, že společně potáhneme tu káru Thália úspěšně dál. Nemýlil jsem se.
Do konce roku uvedli jsme jednu činohru a jednu hru se zpěvy.
27. záři 1931 hru o třech jednáních
To za Rakouska nebylo
Napsala Rajská – Smolíková, režie Jos. Šach, napovídal St. Nitka.
techn. spolupráce V. Šach, inspice V. Ježek, masky A. Richtr.
Hráli: A. Ježek j. h., J. Šach, J. Fridrich, V. Hodková, K. Šach, M. Horová, A. Hora, V. Husák.
Kompars: A. Husák ml, A. Protiva, Jan Prošek, V. Hampejs.
Uváděná hra je imaginárním příběhem z konce světové války 1914-18. Herecké výkony byly zvládnuty velmi dobře, tak že průběh hry byl bez kazu.
Ant. Ježek v roli okr. hejtmana Krebse byl typicky rakušácký. Jiného ražení byl c. k. četnický strážmistr Pokorný v podání Ant. Hory. Ten sice desertéry honil, láteřil na ně, ale nikdy žádného nedohonil. Rád si zašel na skleničku do hospody k Vojtovi Křemenovi, kterého velmi dobře podal Jos. Fridrich, a kde jej vždycky mile přivítala i jeho manželka Božena, v podání Věry Hodkové, a měla vždycky pro něho něco na zub, jak říkala. Za to se dozvěděla, co nového na "vachcimře", aby mohla informovat svého švagra desertéra Jaroslava, kterého přesvědčivě podal Karel Šach.
Švec Řehořík v podání V. Husáka byl rovněž dobrý. Jeho časté cesty přes les do sousedních vesnic se mu jako spojce mezi hospodou a příslušníky "Zeleného kádru", dobře hodi1y. Nad tím vším bděl velký vlastenec Dr. Skála, který v podání Jos. Šacha byl přesvědčivý.
V té době se nám soubor rozšířil o několik mladých nadšenců, mezi nimi byl i Antonín Protiva, který později, jak poznáme, byl velkou oporou souboru. I když návštěva byla tentokrát slabá a představení skončilo schodkem Kč 42,-, nezkazilo nám to náladu a pokračovali jsme s chutí v další práci.

2ó. prosince 1931 jsme uvedli veselou operetku o třech jednáních
Krajánek Holandr jde na vandr
Napsal Rud. Branald, hudba V. Műlbach, režie Jos. Šach, zpěvy i hudbu řídil uč. J. Vaněk, napovídal St. Nitka, inspice a opona V. Šach, J. Horník.
Hráli: J. Paur, M. Grégrová, V. Husák, J. Šach, A. Křížová, K. Šach, A. Husáková, M. Maťochová, V. Sklenář, J. Prošek.
Kompars: A. Husák ml, I. Hodek, A. Protiva, J. Grégrová, B. Vágnerová.
Hra byla pečlivě nastudována a měla úspěch. Všichni účinkující se svých rolí zhostili dobře a na úspěchu mají nesporně velký podíl. Přesto bych se rád zmínil o velké obětavosti dvou účinkujících, kteří se na této akci podíleli. Byl to řídící učitel Josef‘ Vaněk z Budenic, který, ač nemocen, nacvičil zpěvy i hudbu a celé představení řídil. Škoda, že to byla jeho poslední práce. Krátce na to zemřel. Druhým byl Jindřich Paur, který za mrazu a vánice docházel pravidelně na zkoušky až z Vyšínku a svou roli pana otce Chocholy ze mlýna na Klepandě, odvedl beze zbytku. Na závěr tedy můžeme říci, že jsme rok 1931 zakončili úspěšně nejen morálně, ale i finančně, jak potvrzuje zpráva pokladníka, která říká, že bylo vybráno Kč 467,- a po odečteni režie zbylo Kč 187,70.
Rok 1932 začal u nás jako mnohé předchozí
karnevalem
který byl zpestřen baletní vložkou, uskutečněnou děvčaty našeho souboru, z nichž téměř všechny byly současně členkami Sokola v Šlapanicích.

Tančily menuet, v bohatých krinolínách a rokokových vlásenkách na melodii Dvořákovy Humoresky. Balet pečlivě nastudovala Marta Horová.

27. března 1932 byla uvedena hra se zpěvy o 3 jednáních
Ta česká muzika do srdce proniká
Napsali: Lašek a Balej, režie Jos. Šach, zpěvy a hudbu nacvičil A. Koutník, masky A. Richtr.
Hráli: A. Ježek, J. Fridrich, K. Šach, J. Šach, V. Husák, M. Maťochová, R. Kokšalová, J. Paur, M. Vernerová, M. Horová, J. Prošek, Vikt. Ryba, V. Sklenář.
Kompars: A. Husák ml., V. Kairola, A. Protiva, B. Vágnerová, M. Horníková, Mil. Klečková.
Byla to vtipná a veselá hra s řadou lehkých a melodických písni. Pečlivé nastudování a dobré ovládání textů i písni bylo zárukou úspěchu, který byl potvrzen častým potleskem. Představeni bylo hodné navštíveno, o čemž svědči příjem na vstupném Kč 549,- a po odečteni režie zbytek činil Kč 162,50.

Léta 1930 - 32 byla poznamenána velikými vedry a suchem. Jarpičtí, Budeničtí i Šlapaničtí hospodáři od jara do podzimu v bojovali o záchranu úrody, takže na divadlo ani jinou kulturní činnost nezbylo času ani nálady.

Ale začátkem listopadu bylo dohodnuto nastudovat a uvést činohru. Po krátké úvaze byla vybrána a o vánocích uvedena 25. prosince 1932
veselohra o 3 jednáních
Dívčí vzpoura

Napsala: R. Utěšilová, režie J. Šach, napovídal St. Nitka, maskér A. Richtr, inspice V. Husák, u opony J. Horník.
Hráli: Procházková Vl., Fořtová B., Šach K., Procházková Věra, Zázvorka G., Kokšalová B., Horová M., Hájková M., Šach J., Sklenář V. , Grégrová M., Janda V., Fridrich J., Prošek J., Vágnerová B.
Co k tomu říci? Uváděná hra je příběh z dívčího penzionátu, bez zvláštních zvratů. Je sice uváděna jako veselohra, ale je to jen konverzačka. Dialogy, i přes provedené škrty, příliš dlouhé a nic neříkající. Navíc pak, když účinkující text roli dokonale neovládají, je to pro ně vyčerpávající představení, plné nervozity a pro návštěvníky málo zajímavé. Účinkující, režisér i návštěvnici z představení tentokrát spokojeni nebyli. Snad jen pokladník, který ukládal do pokladny čistý výtěžek Kč 179,-.

Režisér Václav Husák připravoval silvestrovský program pro závěr roku 1932 a byl tedy v sobotu 31. prosince 1932 uspořádán
Silvestrovský večer s bohatým programem
Zahajovací proslov a konferenciér V. Husák, zpěvy nacvičil Er. Winkler.
Účinkovali: V. Husák, B. Fořtová, K. Šach, V. Kairola, Vl. Procházková, J.Prošek, B. Vágnerová, J. Šach, M. Grégrová, B. Kokšalová, A. Protiva, Mir. Hora, St. Hotový, M. Horová.

Bylo zpíváno 22 písní a kupletů a uvedeny dvě jednoaktové hry.
Zlatá srdíčka
Hráli: J. Šach, M. Grégrová, B. Kokšalová, A. Protiva.
Údolí děsů
obrázek z tábora trampů.
Hráli: Mir. Hora, St. Notový, A. Protiva, Vl. Procházková, M. Horová.
Účinkovala hudba p. J. Kutila ze Zlonic.
Program se nad očekávání vydařil. Vtipné a přiléhavé uvádění každého čísla konferenciérem Václ. Husákem obecenstvo dobře pobavilo. Zpěvná čísla dobře nacvičená Er. Winklerem a přednesená interprety, měla takový úspěch, že si diváci u některých vynutili potleskem opakování. Scéna ze hry Svět patři nám od Wericha a Voskovce se St. Hotovému a Mir. Horovi povedla znamenitě. I jednoaktové hry byly uspokojující. Pochopitelně, že jsme z toho měli všichni radost. Silvestra měli také naši sousedé, u Dandů, ale od 22 hod. se k nám od nich trousili návštěvníci. Nevím proč. Snad jim zhasla elektrika, nebo došlo pivo. Spokojenost byla tedy na všech stranách i přes to , že nám po vydání zbyly jen Kč 32,-

16. dubna 1933 byla uvedena fraška se zpěvy a tanci o pěti jednáních
Krásná lípa
Libreto i hudbu napsal Otto Fastr, režie J. Šach, výprava V. Husák a A. Hora, tance nacvičila M. Hájková.
Zpěvy nacvičil A. Hora, hudbu řídil J. Srbek, napovídal St. Nitka, inspice V. Šach, opona J. Horník.
Hráli: A. Ježek, Alž. Janoušková, M. Horová, M. Šlezaryk, J. Šach, Vl. Procházková, J. Krakeš, V. Sklenář, J. Fridrich, A. Husáková, V. Husák, B. Vágnerová, K. Šach, R. Horníková, J. Prošek, V. Kairola, M. Lukavcová, A. Grégrová, R. Srbková, Sl. Heřmanová.

Už samotné slovo fraška napovídá, že to má být vtipná, veselá hra plná komických situaci. A také byla. Jednoduchá melodická hudba, líbivé zpěvy, Ant. Horou poctivě nacvičené a dohře zazpívané, byly dobrým přínosem celkovému úspěšnému podání hry. Důkazem je velký aplaus po každém jednání, který na konci čtvrtého jednání vyvrcholil v hotovou bouři potlesku, dupotu a volání: "Božidar - Rschetvitschka – opakovat”. Byl to závěr scény, kde staří záletníci Božidar Vocásek v podání A. Ježka a Rschetvitschka v podání J. Šacha, jsou přistiženi při záletech svými přísnými manželkami, které až příliš věrně podaly, A. Janoušková a A. Husáková. K opakování nedošlo a my už jsme těch ran paraplíčky ( a děvčata ranami nešetřila) měli oba dost. Ale na děkování jsme přece jen jít museli.
Velmi pěkně byly zahrány role Ludmily Voborské zvané Krásná Lída v podání Vl. Procházkové a operního pěvce Slavíka v podání Jos. Fridricha. Nejen tyto, ale i ostatní role byly odvedeny beze zbytku. Radost z úspěchu jsme měli pochopitelně všichni a dík za poctivou práci patří tedy všem, včetně našich hostí ze Slaného, pánům A. Ježkovi a hudebníkům p. Ant. Janákovi a Václ. Ušákovi. Ani pokladník nepřišel zkrátka, i když mu vzhledem k vysoké režii, zbylo pro pokladnu pouze Kč 38,-.

4. června 1933 jsme uvedli v režii p. A. Ježka veselohru se zpěvy a tanci o třech jednáních
Z českých mlýnů
Napsal K. Fořt a E. Starý, výprava A. Hora, zpěvy nastudoval a hudbu řídil uč. Bohumil Neumann. Hudba I. housle V. Ušák, II. housle M. Jírovský, V. Perníček, viola Mir. Hora, J. Srbek, violoncello J. Šrajer, basa A. Janák, pianino M. Neumannová.
Hráli: J. Fridrich, B. Ušáková j. h., Sl. Janáková j. h., J. Šach, J. Paur, M. Horníková, M. Horova, St. Hotový, A. Ježek, J. Krakeš, V. Husák, V. Kairola, V. Janda, J. Prošek, B. Vágnerová.
Kompars: M. Lukavcová, M. Prokopová, Mil. Klečková.

Režisér p. Ježek byl jistě spokojen s úspěchem, jakého dosáhl spolu se všemi účinkujícími. Elán, chuť, obětavost, a vytrvalost doprovázely hru od začátku. I obsazení rolí bylo šťastně voleno. Julinka v podání sl. B. Ušákové překvapila rutinovanou hrou a školeným zpěvem. Stará, vdavek chtivá Filomena, v podání Sl. Jonákové se svým stejně starým seladonem, baronem Zlámaným, v podáni Jos. Šacha, byli výborně sehranou dvojicí starokomiků, kteří téměř v každém výstupu vyvolávali bouři smíchu. Mlynářův syn Karel, v podáni St. Hotového, ač začátečník, uvedl se velmi dobře, jen v těch milostných partiích , si s Julinkou nevěděl někdy rady. Anička, dcera mlynáře, v podání Marty Horové, byla dobrá stejně jako ostatní. Pak už jen jak říkával pan otec Karásek, kterého velmi přesvědčivě podal Jind. Paur: “Ten zatracený krajánek, Šebestián Šafránek musí do všeho ten svůj nos strčit”. Výkon p. Ježka, který tuto roli hrál, byl celkem uspokojující. Úspěch měl i rej hastrmánků, který velmi dobře zatančili Winklerová Anči, Pudilová Mirka, Procházková Věra, Šantorová Máňa a pětiletý Mirek Ježek. Děvčata byla žákyně druhé a třetí třídy obecné školy v Budenicích. Věnujme několik slov těm, kteří se na celkovém úspěchu hry podíleli značnou částí. V první řadě to byli odb. učitel Boh. Neumann ze Zlonic a jeho paní, kteří hudebně i zpěvně připravili celé představeni včetně shora jmenovaného reje hastrmánků, který byl samostatnou částí. Jejich ochota a obětavost byla patrná i v přesných docházkách do zkoušek, což platí i o slánských hostech sl. B. Ušákové, Sl. Jonákové, p. V. Ušákovi, p. A. Jonákovi a p. Ježkovi, kteří ochotně přijeli ze Slaného. Z úspěchu jsme měli všichni radost. Rozesmáté tváře návštěvníků prozrazovaly, že i oni jsou spokojeni. Pokladní zpráva říká, že při vstupném Kč 5,-, 4,- a 3,- bylo vybráno Kč 605,95 po odečteni režie Kč 104,95.
Malá poznámka. Kuriosním případem bylo obstarat k této hře nezbytně nutné pianino. V Jarpicích jsme zaklepali tu i tam, ale nepůjčili. Paní Neumannová nabídla tedy ochotně vlastní, riskujíc i případné poškození. O přepravu se postaral náš Stan. Nitka, když zapřáhl do vozu svoje kravky a za asistence dvou pomocníků ho pečlivě obalené dekami dovezl ze Zlonic a zpět, v naprostém pořádku. I to patří k ochotničině.


25. prosince 1933 byla uvedena hra se zpěvy o třech jednáních
Tonča s Emou do vdavek se ženou
Napsali R. Branald - J. Mühlbach, režie J. Šach, zpěvy nacvičil Ant. Hora, dirigent A. Koutník , napovídal St. Nitka.
Hráli: A. Ježek, Fr. Prošek j. h., Sl. Jonáková, V. Sklenář, M. Horová, Vl. Procházková, J. Šach.
Už jednou zde byla zmínka, že stoupající tendence naší divadelní činnosti byla solí v očích několika lidem, kteří k nám do divadla zásadně nechodili, ale rádi si poseděli u piva v hostinci u Dandů a naši práci zlehčovali. Tentokrát však jejich nenávist vyvrcholila. Těsně před svátky se dovídáme, že Sbor dobrovolných hasičů pořádá 25. prosince 1933 zábavu s pestrým pořadem. Kampaň na téma "Přednostně se musí podporovat hasiči", se rozjela naplno. Věděli jsme, že to není práce sboru, ale jen některých vlivných osob, které se za sbor schovávají. V klidu jsme dozkoušeli a hráli. Nebylo ani na překážku, že se současně připravoval a zkoušel silvestrovský program. Představení proběhlo hladce a mělo takový úspěch, že se ozýval smích i potlesk při otevřené scéně. Byl to přihlouplý sluha Vondrejsek v podání Jos. Šacha, který zmotal, co se dalo a svým humorem bavil až do konce. Výborně se vzájemně doplňovala vdavek chtivá děvčata Tonča s Emou v podání Vl. Procházkové a M. Horové. A. Ježek v roli obchodníka Márinky a jeho choť Amálie v podání Sl. Jonákové, byli, jak je známe z předchozích her, velmi dobří. Sympatie u publika si získal i Fr. Prošek za pohostinské vystoupeni v roli Jaroslava, syna obchodníka Márinky. Všem účinkujícím, včetně hostů, patří srdečný dík za velmi dobré výkony. Po tom všem zbytek pro pokladnu Kč 25,60 je také úspěch.


31. prosince 1933
Silvestrovský večer
Režie V. Husák, konferenciér V. Husák, zpěvy nacvičil Mir. Hora, dirigent Ant. Koutnik.
Účinkovali: R. Srbková, V. Kairola, M. Hora, M. Horová, V. Husák, A. Husák ml., K. Šach, Vl. Homolkova, M. Lukavcová, J. Krakeš, V. Hanzlík, J. Šach, A. Protiva, M. Horníková.
Celkem bylo uvedeno sedmnáct pěveckých čísel, včetně kupletů a dvou jedno-aktových her Co dělat, aby žárlil a Švejkův Silvestr
po programu bylo přikročeno k rozdáváni novoročních dárků a přání do Nového roku 1934 přednesl J. Šach.
Při programu i po něm účinkovala hudba p. Jos. Kutila ze Zlonic, řízená učitelem A. Koutníkem.
Přestože program, jak už bylo uvedeno, byl nacvičován současně s divadlem, výsledek byl uspokojivý. Veselá a spokojená společnost se vydržela bavit až do bílého prvního rána roku 1934. Sál při stolovém zařízení byl obsazen a příjem při jednotném vstupném byl Kč 429,50, po režii zbytek Kč 50,10.
Zbytek zimy proběhl ve víru karnevalu, ale už v začátcích března jsme se sešli, abychom připravili na velikonoční svátky nějakou dobrou hru. Z několika nabízených jsme rozhodli vzíti p. Ježkem doporučenou hru se zpěvy.

1. dubna 1934 byl uveden staropražský obrázek se zpěvy, o třech jednáních
Na Vikárce u sv. Víta
Napsali: J. Kubík a D. Halova, režie A. Ježek j. h., zpěvy nacvičil a hudbu řídil odb. uč. Boh. Neumann, napovídal Ant. Hora, výprava J. Šach.
Hudba pianino M. Neumannová, basa A. Jonák, I. housle V. Ušák a B. Neumann, viola J. Srbek, obligát Er. Winkler a M. Hora.

Hráli: V. Pocner j. h., B. Ušáková j. h., Sl. Jonáková j. h., St. Hotový, J. Šach, A. Husák ml., V. Sklenář, A. Ježek, V. Husák, M. Lukavcová, A. Winklerová.
Hra samotná je líbivým, ale banálním příběhem o lásce prince k chudému děvčeti. Je umístěn do prostředí staropražské útulné hospůdky Vikárka. Hra byla dobře připravena i sehrána a u návštěvníků měla značný úspěch. Zvlášť písně, výborně svými interprety přednesené, z nichž největší úspěch měla píseň prince Jiřího a Jetty:
Nad Prahou až uvidíme Nebe
plné hvězd s měsíčkem stříbrným...
V hospodě na Vikárce vládla pevnou rukou vdova Magdalena Baboučková, dobrosrdečná, ale přísná, kterou skvěle podala u nás často hostující pí. S1. Jonáková. Jako ostříž hlídá svoji dceru Jetty, v podání B. Ušákové, které se současně dvořili princ Kristián Jiří z Trautsmandorfu, v podáni rutinovaného herce (hosta), p. V. Pecnera a Karel Nebeský úředník při markantélním soudu, v podání St. Hotového. Ten byl skutečně nesmělým nápadníkem, ale navíc se obává mocného Tadeáše Nimrtondla rady od gubernie. Radu velmi výstižně podal Jos. Šach , který svoji moc rád ukazoval před Frau Magdalen, jak s oblibou hospodskou tituloval. Úsměv a štědrou ruku měla hospodská i pro chudého Žida Izáka Šalamouna Mandelmilcha, kterého výborně podal A. Ježek. Za svoji písničku
“Můj táta leben byl aus Leitmeritz”
důkladně prošpikovanou němčinou, sklidil zasloužený potlesk. Barnabáš Randál, kaprál od policajtdirekce, kterého přesvědčivě zahrál. V. Husák, přišel vždycky, na oko přísně, hlásit policajtštunde. Věděl, že sklenička na "zahřátí" je pro něj připravena. Celou tu společnost svých štamgastů měla paní Magdalena ráda a ani chudé děvčátko Terinku, v dobrém podáni A. Winklerové, nikdy neodbyla.

Jak už uvedeno, měla hra značný úspěch. Obecenstvo odcházelo spokojeno a spokojeni jsme byli i my, i když vzhledem k vysoké režii a slabší návštěvě skončilo představeni schodkem Kč 24,-.
Skutečnost, že současně s námi měli zase sousedé zábavu u Dandů, nám radost nezkazila, ani chuť, do další práce nevzala.

31. května 1934 byl na počest šedesátých narozenin našeho předsedy s. Antonína Hájka uspořádán
Slavnostní večer
Začátek slavnosti byl stanoven na 20 hod. V 19.30 hod členové přípravného výboru St. Nitka, Ant. Husák a J. Šach odešli do bytu s. Hájka, aby jej a jeho rodinu pozdravili s oficiálně pozvali na slavnostní večer. V kruhu jeho rodiny vcházíme do sálu, který je zaplněn do posledního místečka. Než jsme se stačili rozhlédnout, zaburácelo sálem mohutné “Nazdar” doprovázené dlouhotrvajícím potleskem. U bíle prostřeného stolu se zvedá majestátní postava a vítá se s. Hájkem a jeho rodinou. Je to předseda senátu Dr. František Soukup a další oficiální hosté z Prahy, Kladna, Slaného a Zlonic. Mezi tím, co se toto odehrává, hraje hudba řízená Er. Winklerem pochod Castaldo.
Po krátkých proslovech hosta se ujímá slova Dr. F. Soukup. Vzpomíná těch časů, když byli mladí, probírá se životem a prací s. Hájka, s kterým se zná už 10 let. Mluvil bez přípravy, věcně a zajímavě téměř celou hodinu. Po celou tu dobu bylo v sále ticho jako by tu nikdo nebyl.
Na konec s. Hájek poděkova1 za přání a účast s příslibem další práce. Pak zahrála hudba několik koncertních skladeb a bylo přikročeno k části zábavné.

A. Ježek přednesl báseň Tvrdý je život .
Několik písni zazpívali sl. B. Ušáková, V. Pocner, ze Zvoleněvsi, z našich M. Horová, Vl. Procházková a Er. Winkler.
Hudební část připravil uč. Boh. Neumann. Hudba klavír M. Neumannová cello B. Neumann, I. housle E. Winkler, viola A. Hora, II. housle V. Ušák basa A. Jonák.
Slavnostní večer skončil o 22 hod. a ještě dlouho se v Jarpicích o slavnosti hovořilo.
Přišlo léto, pro nás stejné, jako řada předchozích. Žně, práce a zas práce. Pro nás ochotníky bylo léto a podzim tohoto roku příznivější. Získali jsme tři nové síly. Nová řídící učitelka školy v Budenicích Berta Nejtková se ukázala jako velmi dobrá herečka a neméně i její bratr František Nejtek. Studující magistr - farmacie Stanislav Justin jako třetí, byl nesporně přínosem největším.
V první polovině prosince se začal připravovat program pro Silvestra. Byl uveden v pondělí 1. prosince 1934 jako
Silvestrovský večer s pestrým programem
Režie J. Šach a V. Husák, konferenciér St. Justin, zpěvy nacvičil a hudbu řídil Er. Winkler. Účinkovali Fr. Nejtek, M. Grégrová, A. Husák ml., J. Krakeš, V. Husák, J. Šach, M. Horová, St. Hotový, Vl. Procházková, St. Justin, M. Klečková, K. Šach, J. Prošek, V. Sklenář, V. Janda, A. Husáková.
Bylo uvedeno 25 čísel různého druhu a dvě jednoaktové hry Halt Silvestr,
komedie z vojenského života a půlnoční scéna Silvestrovská noc.
O tomto Silvestru můžeme bez nadsázky říci, že svým bohatým a velmi dobře předvedeným programem předčil všechny předchozí a že by se skutečně v okolí podobný nenašel. Požádal jsem tehdy Standu Justina o několik řádek posudku pro naše zápisy.
Napsal doslova: “Sám jsem ani nečekal, že nám to tak všechno vyjde. Pracoval jsem s vámi poprvé a poznal, že je tu velmi dobrý kádr, schopný uvést na scénu i díla náročnější. Jsem nadmíru spokojen, což nejen mně, ale i všem ostatním dodá chuť do další práce. Skvělý, mohutný nástup všech účinkujících, nejmodernější operetní novinky, písně náladové, šlágry, satiry, výborné jednoaktovky, prvotřídně obsazený a provedený skeč Zvěřinec při populárním šlágru Proč si - si a nakonec ohromné finále končící písní Válelo se jablíčko válelo, které za doprovodu celé hudby zpívali všichni účinkující včetně návštěvníků, kteří si už při stažení opony, za ohromného potlesku doslova vydupali a vyvolali dvakrát opakováni. Proto jen tak dál, abychom dokázali, že i my u nás jsme schopni postavit dílo, které snese i přísnější kritiku, a za které by se nemuselo stydět ani město. Podepsán Standa Justin.
Doplnil bych jen, že lví podíl na tak mimořádném úspěchu měli jednak sám St. Justin, který se osvědčil nejen jako dobrý herec, ale i jako výborný organizátor a Er. Winkler svým pečlivým nacvičením všech zpěvů a hudby, kterou řídil po celou dobu programu. Všichni hráli se živelnou chutí a zápalem, proto srdečný dík platí všem bez výjimky. Zpráva pokladníka říká, že při jednotném vstupném Kč 5,- bylo vybráno Kč 705,-- po odečteni režie zůstatek Kč 225,30.


Již po masopustu přišel na naše pozvání na schůzku režisérského sboru St. Justin a navrhoval uvést o Velikonocích operetu, která se teď v Praze hraje. Po delší debatě a uvážení jsme souhlasili, objednali materiál a pustili se s chutí do práce. A tak byla uvedena 21. dubna 1935 revuální opereta o třech jednáních a osmi obrazech
Na svatou Annu
Napsali J. Balda, J. Slavík , zpěvy nacvičil Er. Winkler, scéna A. Hora, St. Justin, masky Ad. Richtr.
Hudba Jarda Jankovec, režie J. Šach, balety M. Horová, kostýmy A. Huňková, Praha.
Hráli: Fr. Nejtek, B. Nejtková, Vl. Procházková, Ant. Hotový, M. Horová, Er. Winkler, St. Hotový, Mil. Klečková, M. Grégrová, St. Justin, V. Sklenář, K. Šach, M. Lukavcová, A. Husák ml., J. Prošek.
Kompars: M. Klečková, M. Prokopová, R. Kokšalová, M. Kubešová, B. Melmuková
Hudba: dirigent V. Dráb, housle I. melodie M. Hora, V. Ušák, klavír P. Novotný, obligant Kotrba J. a Lisec, I. housle M. Jirovský, basa A. Jonák, A. Hora.
Uvedená opereta je jedna z těch výpravných, které se toho času v Praze i v městských divadlech mimopražských hodně hrála. Pro nás venkovské ochotníky je to něco nového, spojeno s pernou prací, má-li být také tak úspěšná. Pustili jsme se do toho chutí. Byla to pro nás zatěžkávací zkouška. Celkový průběh hry byl hladký. Vyrovnaný Er. Winkler, velmi pěkně nacvičil zpěvy včetně komparsu, rozepisoval noty a pomáhal při nácviku baletu, jinak studovaného Martou Horovou. St. Justin maloval nové kulisy a s Ant. Horou vytvořili téměř celou novou výpravu. Vzhledem dobrému obsazení rolí, nepůsobilo nacvičovaní textu a souhry potíží. Manželé Kalendářoví majitelé střelnice v podání Fr. a B. Nejtkových byli velmi dobří a svými častými. hádkami bavili návštěvníky až do konce. Rovněž Franci, v podání St. Justina sršel humorem, i přestože jako nezaměstnaný měl často hluboko do kapsy. Jen někdy v rozhovoru se svým psem Foxem zvážněl s žalujíc na svou bídu, vk1ádá svou bezmocnost do písně
Kamaráde, kamaráde, jen ty máš mne rád,
když už všechno zradilo mne ty neumíš lhát....
Anička , v podání Vl. Procházkové, byla svoji prostoduchostí a srdečností výborná. Stejně dobří byli i Naďa v podání M. Horové a její partner Juraj, dobrovolník čs. legií, v podání Er. Winklera. Kníže Konstantin Alexejevič Sanin, kterého velmi přesvědčivě podal rutinovaný herec Ant. Hotový, byl dokonalým reprezentantem ruské šlechty. Všichni účinkující se podílí na dosaženém úspěchu. Dlouhotrvající potlesk při finální písni
Anduly jsou hezké holky Pán Bůh ví
nedělej s láskou okolky Pán Bůh ví ...
byl důkazem ohromného úspěchu, a proto měla druhý den 22. dubna 1935 Na svatou Annu reprízu.
Na představení přišli lidé z Hospozína, Klobouk, Zlonic a Pálče přesvědčit se, zda povést o našem divadle je pravdivá. Repríza skončila se stejným úspěchem jako premiéra jak morálně tak i finančně. Při vysoké režii zbylo z příjmu Kč 1 041 z obou představení, Kč 250,-

K uctěni památky Jos. Kajetána Tyla uvedla tělocvičná jednota Sokol v Šlapanicích 7. dubna 1935 v režii Aug. Brádky Tylovu hru
Paní Marjánka matka pluku
O životě a díle J. K. Tyla promluvil Ant. Zázvorka.
Hráli: A. Hotový, B. Nejtková, F. Nejtek,. J. Šach, Aug. Brádka, J. Prošek, M. Dragoun, B. Beránková, J. Bulis, K. Winkler, J. Kemr a další. Napovídala A. Kotrbová.
V té době měli Šlapaničtí napilno. Na výzvu, kterou obdrželi od nového majitele panství, měli zaplatit za užívání letního cvičiště poplatek, k čemuž tehdejší kronikář smutně dodává: “To naše cvičiště chudinka už zkusilo. Původně jsme ho dostali od pana Kinských zdarma do té doby, než budeme stavět sokolovnu. Pak že ho dostaneme do vlastnictví. Panství se prodalo a s ním i naše práva. Jsme na tom jako Psohlavci".

V srpnu uvedl ve Šlapanicích Sokol z Hospozína divadelní hru
Aj, aj, aj.

V záři pak Šlapaničtí dětské divadlo
Miluška
které mělo za naši pomoci. reprízu v Jarpicích. Bylo to představení velmi zdařilé.

26. prosince 1935 jsme uvedli operetku o třech jednáních
Křeček v pasti
Napsal Vrána – Trocnovský, režie Ant. Hora, zpěvy nacvičil Er. Winkler, tance nastudovala M. Horová.
Hudba: dirigent uč. B. Neumann, piano M. Neumannová, I. housle Er. Winkler, Mir. Hora, II. housle J. Srbek, B. Klečka, cello Boh. Neumann, napovídala J. Hájková.

A návštěva?! "Tolik lidi ještě ten sál neviděl", říká hostinský Fr. Křížek. Za zmínku ještě stojí, že nebylo od každého návštěvníka vybíráno vstupné Kč 5 ale 3 a 2 Kč. Dost bylo i těch, kteří byli vpuštěni zdarma. I tak se vybralo Kč 898,- a po odečteni režie zbylo pro hospodáře 396,50 Kč.
Po vavřínech, kterých se nám dostalo za úspěšné provedení Silvestra, jsme se s chutí pustili do další práce. Záhy jsme se však přesvědčili, že není vždycky všechno tak jednoduché.
Na repertoáru pro rok 1936 byly 2 operety, 1 činohra a Silvestr s programem. Jako první jsme uvažovali uvést tehdy nejpopulárnější operetu Na tý louce zelený, která dosáhla v Tylově divadle v Praze Nuslích přes 350 repríz. Na schůzi 6. ledna 1936 bylo schváleno a rozhodnuto tuto objednat a vytvořit veškeré podmínky k jejímu provedení. Na objednávku nám přišla asi za týden od divadelní agentury A. Perlíkové z Prahy, která hru zadávala, odpověď následujícího znění: "Pro značný počet objednávek a nedostatek notového i textového materiálu, Vám nemůžeme na letošní rok hru Na tý louce zelený zaslat". Na náš elán to byla studená sprcha. Co teď? Začaly se konat přípravy, celá vesnice už věděla, co se bude hrát a teď tohle! Ale nevzdali jsme se. Věděli jsme, že spolumajitelem jmenované agentury je Dr. Jan Malypetr z Klobuk ( syn tehdejšího předsedy vlády ). Sám ochotník a ochotnického divadla velký příznivec. S pozdravem a doporučením rodiny Horových jsem jel do Klobuk k jejich příbuznému p. Duškovi, osobnímu příteli p. Malypetra, vyložil mu celou naši situaci a požádal jej o pomoc. Domů jsem odjížděl se slibem, že to zařídí. Jaké bylo naše překvapení, když jsme do 14 dnů obdrželi veškerý materiál a provedení hry, s přiloženou složenkou na Kč 500 ,- včetně autorského práva. Protože už bylo částečně všechno připraveno, rozdaly se role a všechno se rozjelo naplno. Však už byl čas. Do velikonočních svátků chybělo už jen 35 dní, ale zvládli jsme to.


12. dubna 1936 jsme uvedli operetu o 3 jednáních a 5 obrazech
Na tý louce zelený
Napsali Tobis - Mirovský – Rohan, hudbu složil Jára Beneš
Režie S. Justin, J. Šach, balety M. Horová.
Výprava A. Hora, A. Protiva, nápověda Stan. Nitka.
Hudba, dirigent Mir. Hora, pianino ř. uč. Soukup z Vraného, I. housle Fr. Perníček, klarinet V. Hájek, trubka L. Kašpárek, trombon J. Bečvář, zpěvy nacvičil Er. Winkler. Kostýmy A. Huňková Praha.
Hráli: A. Hotový, A. Přibilová, St. Justin, Er. Winkler, A. Hora, A. Protiva, J. Šach, B. Nejtkova, M. Horová, Vl. Braunspergerová.
Kompars: K. Winkler, J. Bulis, B. Kalous, A. Srbek, M. Prokopová, M. Lukavcová, M. Horniková, Ant. Grégrová, R. Kokšalová, M. Nováková.
Jestliže uváděná hra je poctivé a do detailu provedena tak jak je napsána, přesahuje možnosti venkovských ochotníků! Přesto jsme neváhali uvést ji na scénu a její provedení vyšlo na výbornou.
Děj se odehrává na usedlosti a hájovně velkostatkáře V. Skalického. Toho velmi skvěle podal Ant. Hotový. Žoviální pán, který s klidem a úsměvem přehlíží nebo luští všechny zápletky, které svým prudkým a někdy až zlostným vystupováním působí jeho jinak příjemná a inteligentní neteř Alena, v podání A. Přibilové. Ta dovedla bezvadné střídat zlostné vystupování s mírnou povahou dobré paní. Svoji dobrou hrou i zpěvem si získala sympatie obecenstva. Dovedla však býti chladnou ku svému bratránkovi G. Horovitze, npor. v. v., který si nikterak nedělal starosti o zítřek a jehož krédem bylo, “Ženy a víno”, jak rád s oblibou říkal. Ant. Protiva byl. v jeho podání skutečně jedinečný. Mlsný rázný a přísný lesní ing. Jiří Miláček, v podání Er. Winklera, byl svým vystoupením i zpěvem výborný. Jeho nástup s myslivci a píseň “Co by bylo do myslivce za co pak by stál ...” byly odměněny velkým potleskem.
"Du Štétyvec, tady ten pěšinek musí byla poscípanej pískem, verstanden!" Nařizuje hajnému, zlostný a nerudný nadlesní Eisenkulka, kterého i jeho lámanou češtinu zvládl virtuosně Ant.Hora.
"Hola - lí, lide český, kdo jsi kdež, zbloudiv v lesích a cesty nelézti nemoha, jímám se volati o pomoc, hola - lí." Volá z lesa prof. Dr. Ing. Václav Bulfínek, kterého suverénně podal St. Justin. Jeho výstupy s ostatními partnery vyvolávaly salvy smíchu. Úspěch měly i jeho písně
Já bych chtěl mít tvé foto ve zlatém rámečku...
Venoušku, Venoušku to se dělá tohle jsem o tobě nevěděla...
Hajný Matěj Štětivec byl v podání Jos. Šacha výborný. Jeho dialogy se “zřejmě praštěným profesorem” jak říkával, způsobily často takovou bouři smíchu a potlesku, že musela být hra přerušována. Jeho žena Barbora v podání B. Nejtkové byla velmi úspěšná. Jejich dcera Hančí, kterou velmi přesvědčivě podala M. Horová a i když o ni její tatí říkal “ naše Hančí je jako to moje viržinko, taky tak tenká a taky mizerně táhne", byla výborným protějškem svého partnera Bulfínka a ve společném zpěvu a baletu dosáhli takového úspěchu, že se museli. dvakrát vracet na scénu. Lola Paličková, majitelka salonu krásy, role sice kratičká, ale vděčná a stejně důležitá. Učitelka Vlasta Braunspergerová, která roli hrála, se ukázala jako rutinovaná herečka. Její přednes byl nenucený a velmi se líbil.. Bylo by nespravedlivé nevzpomenout našich děvčat, která zaostřovala hru svými výborně nacvičenými balety. A závěr? Představeni bylo skutečně velmi dobré a mělo zasloužený úspěch. Návštěvníci nelitovali námahy z cesty a přišli až ze Zlonic, Radešína, Vyšínku, Poštovic, Ředhoště, Hospozína, Vraného a Pálče. Vzpomínám na to, jak bouřlivé dávali. najevo svoji spokojenost. Tleskali do scény, volali jednotlivé herce k opakováni a děkovačka se musela z frenetického potlesku opakovat třikrát. Byla to nejkrásnější odměna za naši poctivou práci. Že úspěch byl skutečně velký, svědčí i to, že toto představení mělo ještě dvě reprízy. 13. dubna 1936 a l9. dubna 1936 odp. vždycky při vyprodaném hledišti. Na závěr uvádím zprávu našeho hospodáře A. Husáka st. Při vstupném Kč 5, 4, 3 bylo vybráno Kč 2 195,26 po režii zbylo Kč 484,90.

Tělocvičná jednota Sokol ve Šlapanicích uvedla 19. ledna 1936 v režii Aug. Brádky dětské představení
Blaničtí rytíři
Představení bylo zdařilé a mělo 26. ledna 1936 reprízu.

15. března 1936 na závěr oslav narozenin T. G. Masaryka uvedeno v režii říd. uč. Berty Nejtkové opět dětské představení
Malý lord Fautlenroy.
Pro velký úspěch mělo reprízu 22. března 1936 v Jarpicích “U Dandů”. Matku malého lorda hrála s úspěchem Gusta Hotová.

V dubnu 1936 uvedli v režii Aug. Brádky veselohru
Radostná událost
Bližší podrobnosti chybí.
25. prosince 1936 byla uvedena za spoluúčasti Jarpických ochotníků Zeyrova pohádka
Radúz a Mahulena
Hráli: Mahulenu M. Prokopová, Radúze Kl. Frýdlová, Runu B. Nejtková
Další role I. Hodek, Mir. Hora, Fr. Korous, Aug. Brádka, J. Kemr, V. Kemr, B. Wenhauer, A. Kotrbová, E. Novotná, Mil. Klečková, R. Kokšalová, M. Lukavcová. Pro velký úspěch měla hra 26. prosince 1936 reprízu v Jarpicích.

Po letni a podzimní přestávce jsme opět v Jarpicích U Křížků uvedli 6. prosince 1936 veselohru o třech jednáních
Pytel neštěstí
Napsal: R. Nížkovský, režie A. Hora, napovídal J. Hácha, technická spolupráce St. Nitka, J. Horník.
Hráli: J. Šach, M. Horová, M. Hora, B. Nejtková, M. Lukavcová, J. Bulis, A. Protiva.
Celkový průběh hry byl uspokojivý. Ochotníci se činili, obecenstvu se hra líbila a svou spokojenost projevovalo častým potleskem. Byla to dobrá veselohra. Přesto však se z řad návštěvníků ozvaly hlasy. “Bylo to hezké ale chudé, škoda, že u toho nebyla hudba a zpěv”.
Tento nahlas pronesený povzdech nás přinutil se zamyslet, jednak nad naši prací, zda je správná a jednak nad mentalitou našich návštěvníků. Na pracovní schůzi jsme zvážili všechny klady i zápory naší práce. Shledali jsme, že střídáním představení různých žánrů, se naši návštěvníci stávají náročnějšími. To nás zavazuje, a naše stoupající tendence v kvalitě přednesu nesmí klesat. Díky tedy všem, kdož se s námi na této práci podílí, bereme v úvahu připomínky a názory široké obce našich návštěvníků.

Přiblížil se konec roku 1936 a s ním
Silvestr s pestrým programem
Režie J. Šach, St. Justin, zpěvy nacvičili M. Hora a Er. Winkler. Příprava scény A. Hora, A. Protiva.
Účinkovali: K. Winkler, A. Protiva, M. Horová, V. Boubek, St. Justin, J. Šach, E. Winkler, A. Husák ml., B. Nejtková, M. Lukavcová, M. Horníková.
Bylo skutečně velmi těžké připravit silvestrovský program tak, aby všichni návštěvníci odcházeli spokojeni. Pečlivě nastudovaný pořad písni, kupletů, scén, jednoaktovek, baletů a svižný spád všeho, zaručil, že spokojenost byla.
Svědčil o tom velmi častý potlesk, opakování některých zpěvních čísel a veselá nálada všech, kteří zaplnili sál do posledního místa.
V pasážích Wericha a Voskovce se o vtipnou konferenci postarali J. Šach + St. Justin. Terčeto J. Bulis, K. Winkler a A. Protiva na sebe upozornili velmi dobrou interpretaci písní Večer když nad Prahou a Modré dálavy.
Kuplet Kdybych byl, co nejsem, textově upravený na události v obci a některé občany, byl s velkým úspěchem uveden J. Šachem a St. Justinem. Dobře připravenou jednoaktovou hrou Živá mrtvola , byla zakončena první polovina programu. Po přestávce zahájil druhou polovinu programu J. Šach úspěšným kupletem
Já tě mám rád, tak akorát, co ty černej co tam v zadu, vystrkuješ na mne bradu, pro parádu ..,
který byl zakončen excentrickým tancem s vycpanou figurínou a v obecenstvu vyvolal velkou bouři smíchu. Bezvadně aranžovaný a zatančený balet na melodii
Podej štěstí ruku nastudovaný osvědčenou Martou Horovou.
Balet sklidil zasloužený úspěch. Tančili M. Prokopová, R. Kokšalová, M. Lukavcová, L. Jirátová, Kl. Frýdlová, M. Horová.
Na úspěchu se podíleli i Er. Winkler a Mir. Hora se svými vzorně nastudovanými zpěvy, hudbou a jejím řízením po celou dobu programu. Za zmínku stojí i vytvoření nové výpravy, v které byly, mimo jiné, použity dvě revuální opony a při písni Večer když nad Prahou nové reflektory k osvětlení panorama Hradčan, k tomu účelu namalované. 0 to všechno se staral neúnavný mistr výpravy Ant. Hora se svým pomocníkem Ant. Protivou. I děvčata přispěla svou hřivnou, když si šátečky pro balety zhotovila z materiálů zakoupených z vlastních prostředků. Ti všichni mají zásluhu na dosaženém úspěchu a patří jim srdečný dík. Zpráva hospodáře říká, že při jednotném vstupném Kč 5,- bylo vybráno Kč 783,70 a po režii zůstalo Kč 140,70. Takový byl závěr roku 1936.

Rok 1937 začal jako všechny předchozí. Sněhy, mrazy, bály, karnevaly a maškarní merendy, na nichž se to hemžilo Cikánkami, pieroty, klauny, piráty, kominíky a různými nedefinovatelnými maskami. Konec masopustu by1 vyvrcholením zábav v zimním odpočinku. Jarní práce a s nimi i starosti už klepaly na dveře. Přešly, chladné, deštivé, jakoby uplakané velikonoce a pak už, nejkrásnější měsíc v roce - Máj a sním naše tradiční, slavná a širokým okolím navštěvovaná Isidorská pouť.
Po pouti už byl čas připravit nějakou vhodnou hru. Pustiti jsme se tedy do práce a již 5. července 1937 byla uvedena vojenská letecká opereta o čtyřech jednáních
Ztracená varta
Napsali: Tobis - Mírovský - Špilar – Rohan, hudbu složil Jára Beneš vojenské signály pplk. Oberthor.
Režie A. Hora, J. Šach, zpěvy nacvičil Er. Winkler, napovídal J. Hácha.
Výprava A. Protiva, balety M. Horová.
Kostýmy zapůjčilo ředitelství Tylova divadla v Nuslích, kde byla uváděná opereta hrána.
Hudba Jazz Kutil ze Zlonic, u klavíru Mir. Hora.
Hráli: B. Kalous, B. Nejtková, J. Šach, K. Šach, Er. Winkler, St. Justin, J. Krakeš, Ant. Hotový, A. Kestnerová j. h., M. Horová, G. Hotová, A. Protiva, A. Hora, V. Kokšal, J. Bulis, K. Winkler.
Kompars: B. Varhulíková, M. Prokopová, M. Lukavcová, A.Winklerová, Mir. Pudilová, M. Nováková.
Období od r. 1931 - 35 bylo úrodné na revuální operety. Byl to tehdy šlágr. Většina z nich však byla obsahově chudá a tu musel přijít na pomoc výtvarník, choreograf a garderobiér . Opereta Ztracená varta byla jednou z nich. Bohatá výprava, slušivé šedomodré vojenské letecké stejnokroje. V těch, za zpěvu “Co je láska pro vojáka na něj láska neplatí...”, nastupovali letečtí poddůstojníci v podání J. Bulise, A. Protivy, K. Winklera, V. Kokšala a K. Šacha. Pro velmi pěkně zatančený balet, byly připraveny blůzky s opaskem a čapky lodičky v barvě světle modré.
Děj plný náladových písní a veselých zmatků končících jako - téměř všechny happyendem.