RYCHECKÝ, Saša: Škola a divadlo. Psáno pro AS s využitím poznámek a reflexí Tatiany Rychecké a Heleny Skálové. Viz Texty – Ročník přehlídky Ostrava: Školní divadla 2004. (Nepublikovaný čl. pro AS 2004)
Škola a divadlo…
K 8. ročníku Přehlídky školních divadel Ostravy a okolí, pořádané i letos na počest Světového dne divadla pro děti a mládež – ASSITEJ v DDM Ostrava – Mariánské Hory.
Nekonečná řada otázek se každoročně vynořuje u přehlídky školních divadel. A tak i letos. Každé z oněch šesti představení kladlo otázky jiné, některá si na ně i částečně odpovídala, aby vzápětí další otázky provokovala. K některým otázkám tohoto ročníku přehlídky tak, jak se objevovaly při vlastních představeních, ale i v následných debatách a rozborech s dětmi, vedoucími souborů i s dětskými diváky a doprovázejícími učitelkami věnuji následující řádky.
ZLATOVLÁSKA na motivy K. J. Erbena, Divadelní kroužek při ZŠ Gajdošova, Ostrava, soubor vede PaedDr. Věra Schenková.
28 dětí 1. a 2. tříd ZŠ najednou na jevišti se rozhodně nezabývá otázkami postupu, vítězství, ale snaží se vyrovnat s trémou, prostorem, češtinou, pohybem, hudbou. Je to výchova divadlem v praxi! Děti nezvládají ještě základní zákonitosti, podvědomě se tlačí dozadu, otáčejí se zády – strach z hlediště, ale prožívají si nádherné dobrodružství BYTÍ NA JEVIŠTI, sounáležitosti se svými spolužáky, ale i s představením. Které je JEJICH! Paní učitelka se svými dětmi takto pracuje už mnoho let, a neklade si velké cíle, jen jim chce umožnit prožitek přípravy, zodpovědnosti a vzájemnosti, trému vlastního představení, i pochvaly potleskem diváků. A je v tom pochopitelně i práce s jazykem a ona kultivace celého človíčkovství. Nesmírně důležitý prvý krok výchovy k divadlu, výchovy divadlem.
OBRŮV PANOŠ podle pohádky Pavla Šruta, skupina Lidičkové DIVIDLA Ostrava, vede Malvína Schmidtová.
Představení je příkladem poučené, kultivované a kreativní tvorby již vyspělých dětí z divadelního souboru DIVIDLO. Je na nich vidět systematická, dlouhodobá práce, vedoucí a režisérka nádherně využívá výtvarný i divadelní znak, nabízí základní symboly obecně pochopitelné, metaforu, umí postavit drobné dramatické situace a navzájem je vázat do velkého příběhu, počítá i s napětím a s překvapením. Trochu problémem je nečitelnost toku příběhu pro nepoučené diváky (kteří nečetli pohádku) a jistý herecký „chlad“ – všechno sice do sebe nádherně zapadá jako dobře namazaný stroj, ale maličko se vytrácí emoce. Divák to dění na jevišti s potěšením sleduje, ale jako by trochu zvenčí. Každopádně je ale vidět, jak důležitá je systematická práce s dětmi na textu, kterému ony samy nejen rozumí, ale pokoušejí se z jeviště sdělit jím i svůj názor na svět. A navíc je vidět, jak se v čase představení vyvíjí, reprízu od reprízy zpřesňuje.
KRYSAŘKA - představení autorky scénáře i hudby, režisérky a vedoucí souboru ANJA Obchodní akademie, Ostrava–Poruba, Anety Jonešové.
Velmi ambiciózní tvar, prezentující černý svět plný zla. Příběh se skládá z mnoha drobných etud, snad má divákům ukázat, že Ostrava je město plné špíny a negativních vlastností lidí v dnešní těžké době. Neukazuje ale cestu, po které je možno dostat se ven, dokonce v podání Krysařky ještě dále rozšiřuje a prohlubuje ono zlo. V představení není čitelný příběh, divák nedostane žádnou naději v tom, že je i něco na druhé straně toho zla, že v každém člověku je i něco dobrého. Ostrava není jen Stodolní, televize, alkohol a drogy, hokejoví a fotbaloví „fandové“. Aspoň ne všichni to tak cítí. Proto snad mnozí z těch, kteří představení viděli nechápou, o co ANJE vlastně šlo. Jen dokumentovat a sdělit negaci? Je ovšem pravda, že je to soubor a divadlo již velmi poučené, se snahou o maximální výpověď, sdělení. Umí pracovat s tvarem, znakem, situacemi, jsou velmi čitelné metafory. Bylo by asi zajímavé vidět tento soubor i tehdy, kdy se pokouší sdělit radost ze života, ze hry.
POHÁDKA O MALÉ METTE je dílem divadelního souboru Paleček z Hnojníku, který vede již legenda českého dětského divadla Anička Ševečková.
Velmi jednoduchými prostředky budovaný příběh o svatbychtivém princi a malé pasačce, promyšleně využívající přirozených dispozic členů souboru (klavírní doprovod, zpěv, uvolněnost, schopnost zaujmout vyprávěním). Na představení bylo ale vidět, že není ještě doděláno, usazeno, že je to jen zatím lehce nahozená – byť velmi půvabná – skica. Nejsou jasné vztahy mezi jednajícími postavami, jednotlivé drobné jevištní akce nejsou vypointovány. Ale jako obvykle u Aničky a jejích dětí, je tady zaděláno na půvabné, chytré, uvolněné divadlo. Pokud budou mít dost trpělivosti i času zpřesnit a prohloubit jednotlivé barvy i tvary, je na co se těšit!
RODINKA VE FILMU aneb SLIMÁČCI DOBÝVAJÍ HOLLYWOOD DS Štěk při ZŠ Šrámkova v Opavě je dalším dílem nekonečného seriálu příběhů neobyčejné české rodiny, který vzniká v tvůrčí dílně vedoucího souboru Daniela Kollmanna.
Už od prvého dílu Slimáčkovských příběhů před třemi lety jde o velmi ostrou, přesně odpozorovanou karikaturu toho, co můžeme běžně vidět v některých rodinách kolem sebe: závist, ambicióznost, hloupost, zahleděnost do sebe. Danek nezastírá svou inspiraci a poučenost televizními příběhy Smolíkovic rodiny či figurek Simpsonových. Ne pro každého diváka jsou tyto drobničky únosné, některé odrostlejší divačky se mnohdy dokázaly i naštvat (zrcadlo?), a šmahem celé představení odmítly s tím, že je to jen laciná exhibice, bez hlavy a paty. Nemyslím si to, naopak, rok od roku získávají příběhy přesnější kontury, jsou ostřejší a adresnější! Je to dáno věkem dětí, postupně dospívají a více vidí, přesněji hodnotí, a navíc jsou den ode dne, rok od roku lépe vybaveny jevištně. Už ctí zkratku, znak, umí s ním pracovat, udrží si roli… Výkony matky, obou sester i „inteligentního“ syna jsou už opravdu dobré! Celé představení drží pevný tvar, děti krásně zpívají, jen by ještě bylo potřeba dodělat některé nedomyšlenosti, ještě více jít po logice příběhu, po vztazích, aby kresba této karikatury byla ještě adresnější.
ŠKOLA – ZÁKLAD ŽIVOTA je pokusem o jevištní vystoupení DK při ZŠ Nádražní, v Moravské Ostravě, který vede Mgr. Marta Vítková. Tvar, který jsme viděli rozhodně není tvarem divadelním, je to čistokrevná školní akademie, sestavené z nesouvisejících čísel, pěveckých, tanečních, ale i drobných etud, navzájem propojovaných již trochu vyčichlým textem z notoricky známé knihy pana Žáka. Ani vedoucí souboru, ani děti nemají divadelní ambice, ale je na nich vidět, s jakou radostí se prezentují před diváky, jak se snaží jim ukázat to nejlepší co umí, navzájem si pomáhají, fandí, chtějí nejen být spolu, ale i s diváky a hrát pro ně. I to je jedna z elementárních cest výchovy k divadlu či divadlem. Ale je nutné jít s dětmi rychle dále, nezůstat jen u tohoto prvoplánového a adresně na rodiče zacíleného tvaru. Pokusit se využít chuti, potenciálu pěveckých i pohybových dovedností všech dětí, opřít se o silný příběh a pokusit se jej převést na jeviště už opravdu jako divadlo, ctít jeho zákonitosti.
I tento ročník Přehlídky školních divadel Ostravy a okolí, ve dnech 25. – 26. března roku 2004 měl svůj smysl. Stal se pracovní dílnou, možností nejen se vzájemně představit a vidět, porovnat, ale pro některé i šancí poprvé si vyzkoušet „opravdové“ jeviště a „opravdové“ diváky… A těch se za dvě dopoledne vystřídalo v sále DDM na 350, vystupujících pak bylo takřka 120! Důstojně jsme tak oslavili Světový den divadla pro děti a mládež tím, co je tomuto svátku vlastní – divadlem.
S využitím poznámek a reflexí
Tatiany Rychecké a Heleny Skálové
Saša Rychecký
Redakčně kráceno
K 8. ročníku Přehlídky školních divadel Ostravy a okolí, pořádané i letos na počest Světového dne divadla pro děti a mládež – ASSITEJ v DDM Ostrava – Mariánské Hory.
Nekonečná řada otázek se každoročně vynořuje u přehlídky školních divadel. A tak i letos. Každé z oněch šesti představení kladlo otázky jiné, některá si na ně i částečně odpovídala, aby vzápětí další otázky provokovala. K některým otázkám tohoto ročníku přehlídky tak, jak se objevovaly při vlastních představeních, ale i v následných debatách a rozborech s dětmi, vedoucími souborů i s dětskými diváky a doprovázejícími učitelkami věnuji následující řádky.
ZLATOVLÁSKA na motivy K. J. Erbena, Divadelní kroužek při ZŠ Gajdošova, Ostrava, soubor vede PaedDr. Věra Schenková.
28 dětí 1. a 2. tříd ZŠ najednou na jevišti se rozhodně nezabývá otázkami postupu, vítězství, ale snaží se vyrovnat s trémou, prostorem, češtinou, pohybem, hudbou. Je to výchova divadlem v praxi! Děti nezvládají ještě základní zákonitosti, podvědomě se tlačí dozadu, otáčejí se zády – strach z hlediště, ale prožívají si nádherné dobrodružství BYTÍ NA JEVIŠTI, sounáležitosti se svými spolužáky, ale i s představením. Které je JEJICH! Paní učitelka se svými dětmi takto pracuje už mnoho let, a neklade si velké cíle, jen jim chce umožnit prožitek přípravy, zodpovědnosti a vzájemnosti, trému vlastního představení, i pochvaly potleskem diváků. A je v tom pochopitelně i práce s jazykem a ona kultivace celého človíčkovství. Nesmírně důležitý prvý krok výchovy k divadlu, výchovy divadlem.
OBRŮV PANOŠ podle pohádky Pavla Šruta, skupina Lidičkové DIVIDLA Ostrava, vede Malvína Schmidtová.
Představení je příkladem poučené, kultivované a kreativní tvorby již vyspělých dětí z divadelního souboru DIVIDLO. Je na nich vidět systematická, dlouhodobá práce, vedoucí a režisérka nádherně využívá výtvarný i divadelní znak, nabízí základní symboly obecně pochopitelné, metaforu, umí postavit drobné dramatické situace a navzájem je vázat do velkého příběhu, počítá i s napětím a s překvapením. Trochu problémem je nečitelnost toku příběhu pro nepoučené diváky (kteří nečetli pohádku) a jistý herecký „chlad“ – všechno sice do sebe nádherně zapadá jako dobře namazaný stroj, ale maličko se vytrácí emoce. Divák to dění na jevišti s potěšením sleduje, ale jako by trochu zvenčí. Každopádně je ale vidět, jak důležitá je systematická práce s dětmi na textu, kterému ony samy nejen rozumí, ale pokoušejí se z jeviště sdělit jím i svůj názor na svět. A navíc je vidět, jak se v čase představení vyvíjí, reprízu od reprízy zpřesňuje.
KRYSAŘKA - představení autorky scénáře i hudby, režisérky a vedoucí souboru ANJA Obchodní akademie, Ostrava–Poruba, Anety Jonešové.
Velmi ambiciózní tvar, prezentující černý svět plný zla. Příběh se skládá z mnoha drobných etud, snad má divákům ukázat, že Ostrava je město plné špíny a negativních vlastností lidí v dnešní těžké době. Neukazuje ale cestu, po které je možno dostat se ven, dokonce v podání Krysařky ještě dále rozšiřuje a prohlubuje ono zlo. V představení není čitelný příběh, divák nedostane žádnou naději v tom, že je i něco na druhé straně toho zla, že v každém člověku je i něco dobrého. Ostrava není jen Stodolní, televize, alkohol a drogy, hokejoví a fotbaloví „fandové“. Aspoň ne všichni to tak cítí. Proto snad mnozí z těch, kteří představení viděli nechápou, o co ANJE vlastně šlo. Jen dokumentovat a sdělit negaci? Je ovšem pravda, že je to soubor a divadlo již velmi poučené, se snahou o maximální výpověď, sdělení. Umí pracovat s tvarem, znakem, situacemi, jsou velmi čitelné metafory. Bylo by asi zajímavé vidět tento soubor i tehdy, kdy se pokouší sdělit radost ze života, ze hry.
POHÁDKA O MALÉ METTE je dílem divadelního souboru Paleček z Hnojníku, který vede již legenda českého dětského divadla Anička Ševečková.
Velmi jednoduchými prostředky budovaný příběh o svatbychtivém princi a malé pasačce, promyšleně využívající přirozených dispozic členů souboru (klavírní doprovod, zpěv, uvolněnost, schopnost zaujmout vyprávěním). Na představení bylo ale vidět, že není ještě doděláno, usazeno, že je to jen zatím lehce nahozená – byť velmi půvabná – skica. Nejsou jasné vztahy mezi jednajícími postavami, jednotlivé drobné jevištní akce nejsou vypointovány. Ale jako obvykle u Aničky a jejích dětí, je tady zaděláno na půvabné, chytré, uvolněné divadlo. Pokud budou mít dost trpělivosti i času zpřesnit a prohloubit jednotlivé barvy i tvary, je na co se těšit!
RODINKA VE FILMU aneb SLIMÁČCI DOBÝVAJÍ HOLLYWOOD DS Štěk při ZŠ Šrámkova v Opavě je dalším dílem nekonečného seriálu příběhů neobyčejné české rodiny, který vzniká v tvůrčí dílně vedoucího souboru Daniela Kollmanna.
Už od prvého dílu Slimáčkovských příběhů před třemi lety jde o velmi ostrou, přesně odpozorovanou karikaturu toho, co můžeme běžně vidět v některých rodinách kolem sebe: závist, ambicióznost, hloupost, zahleděnost do sebe. Danek nezastírá svou inspiraci a poučenost televizními příběhy Smolíkovic rodiny či figurek Simpsonových. Ne pro každého diváka jsou tyto drobničky únosné, některé odrostlejší divačky se mnohdy dokázaly i naštvat (zrcadlo?), a šmahem celé představení odmítly s tím, že je to jen laciná exhibice, bez hlavy a paty. Nemyslím si to, naopak, rok od roku získávají příběhy přesnější kontury, jsou ostřejší a adresnější! Je to dáno věkem dětí, postupně dospívají a více vidí, přesněji hodnotí, a navíc jsou den ode dne, rok od roku lépe vybaveny jevištně. Už ctí zkratku, znak, umí s ním pracovat, udrží si roli… Výkony matky, obou sester i „inteligentního“ syna jsou už opravdu dobré! Celé představení drží pevný tvar, děti krásně zpívají, jen by ještě bylo potřeba dodělat některé nedomyšlenosti, ještě více jít po logice příběhu, po vztazích, aby kresba této karikatury byla ještě adresnější.
ŠKOLA – ZÁKLAD ŽIVOTA je pokusem o jevištní vystoupení DK při ZŠ Nádražní, v Moravské Ostravě, který vede Mgr. Marta Vítková. Tvar, který jsme viděli rozhodně není tvarem divadelním, je to čistokrevná školní akademie, sestavené z nesouvisejících čísel, pěveckých, tanečních, ale i drobných etud, navzájem propojovaných již trochu vyčichlým textem z notoricky známé knihy pana Žáka. Ani vedoucí souboru, ani děti nemají divadelní ambice, ale je na nich vidět, s jakou radostí se prezentují před diváky, jak se snaží jim ukázat to nejlepší co umí, navzájem si pomáhají, fandí, chtějí nejen být spolu, ale i s diváky a hrát pro ně. I to je jedna z elementárních cest výchovy k divadlu či divadlem. Ale je nutné jít s dětmi rychle dále, nezůstat jen u tohoto prvoplánového a adresně na rodiče zacíleného tvaru. Pokusit se využít chuti, potenciálu pěveckých i pohybových dovedností všech dětí, opřít se o silný příběh a pokusit se jej převést na jeviště už opravdu jako divadlo, ctít jeho zákonitosti.
I tento ročník Přehlídky školních divadel Ostravy a okolí, ve dnech 25. – 26. března roku 2004 měl svůj smysl. Stal se pracovní dílnou, možností nejen se vzájemně představit a vidět, porovnat, ale pro některé i šancí poprvé si vyzkoušet „opravdové“ jeviště a „opravdové“ diváky… A těch se za dvě dopoledne vystřídalo v sále DDM na 350, vystupujících pak bylo takřka 120! Důstojně jsme tak oslavili Světový den divadla pro děti a mládež tím, co je tomuto svátku vlastní – divadlem.
S využitím poznámek a reflexí
Tatiany Rychecké a Heleny Skálové
Saša Rychecký
Redakčně kráceno
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.