Zborník, František: Úprk Jaroslava Kubeše k padesátce. Amatérská scéna 2004, č. 2, s. 80
Úprk Jaroslava Kubeše k padesátce
Jaroslav Kubeš vchází zadními vraty do zahrady zámku Kratochvíle. Je červenec 1984. Jaroslav je vysoký, štíhlý, s bohatými vlnitými vlasy. Úspěšný. Má krátce po premiéře své Osamělosti fotbalového brankáře a je už jasné, že po následující dva, tři roky to bude v jeho podání jedno z nejúspěšnějších monodramat českých jevišť. Dnes večer však bude Kristiánem v Markétě Lazarové. Vodňanská Šupina netrpělivě přešlapuje u hlavního vchodu, zatímco Jaroslav Kubeš a já zkoumáme, kudy dovnitř. Rozhlížíme se po liduprázdné zahradě. Nikde ani živáčka. Voláme dobře posazenými hlasy. Náhle se něco šustne a proti nám vyrazí živáček. Jeho hlas není snad dobře posazen, zato je nepřeslechnutelný. Doga, jíž hlas přísluší, rovněž i nepřehlédnutelná. Ostatně, přehlédněte tele! Reagujeme rozdílně. Já poněkud zaraženě stojím. On utíká. Prchá. Hledím, jak se mi Jaroslav Kubeš, do této chvíle mé divadelní dvojče, vzdaluje.
Za zády má nejen mne a psa. Má tam i svou Volyni a divadelní začátky. Zaznamenejme v jeho spěšných stopách Dostálovy a Pogodovy Výtečníky, kde projevili spolu s Mildou Pikolonem energii, talent a zejména odvahu, neb z jeviště zpívali. S touto odvahou založil ve Volyni divadelní Studio. Na Hronově uvedená Ryba ve čtyřech byla jen předskokanem před silným obdobím, jež následovalo. Tomu právě teď Jaroslav prchá vstříc: Ve Vodňanech herecky Johanka 1920, Mušketýři po třiceti letech, skvělý Rubín v Mastičkáři, režijně Kdo hledá, najde a hlavně ve Volyni (a na Hronově) veleúspěšný Maratón, zajímavý Piknik, dramaturgicky objevná Pec. S Pikolonem a Gottwaldem vytvoří herecky silnou trojku, na niž bude radost pohledět. Důraz na hereckou práci, tvořivou, nápaditou, sdělnou, důraz na preciznost přípravy a organizace, to vše čtu už nyní v jeho úprku. Očividný je z jeho stylu (mává při běhu rukama a něco si pro sebe mrmlá) i talent pro situaci, gag, pro vtip. A jak tak osaměle běží, uvědomuji si i jeho další přednost. Obklopí se užitečnými lidmi, takový Zdeněk Pošíval (spolupráce režijní, autorská, dramaturgická ) či Petr Kolínský (výtvarno a okolí) ovlivní Studio docela zásadně. (Později J.K. někde řekne: „Když se obklopíš lidmi chytřejšími než ty, klidně z tebe vyroste osobnost.“)
Obklopí se jimi a bude jim naslouchat. Duch těch inscenací však zůstane Kubešův. Stejně jako potom v Hamletu, Trosečnících, v kousku s půvabným názvem Tatínku, ubohý tatínku, maminka tě pověsila v šatníku a mně je tak smutno, ve westernu Tajemství větrného kaňonu. Nějak sprintuje příliš rychle, Jaroslav Kubeš, nestíhám všechno odečíst, a už vůbec ne si zapamatovat. Ouha, teď krátká odbočka před kaluží. To bude jeho profi režie v Šumperku, kde si zahostuje v krocení svého kolegy Vládi Gottwalda při inscenování Brankáře a Kontrabasu.
Vzdaluje se mi, Jaroslav Kubeš, vzdaluje. A to neví, že marně. Budeme spolu dělat dílnu Na zkoušku v Prachaticích, budeme se setkávat při hezké práci na Slavnostech pětilisté růže v Českém Krumlově, budeme spolu vysedávat nad tiramisu v jedné českobudějovické cukrárně. Nenápadně mě vyhecuje k napsání knížky, podstrčí téma pro další. Bude se u toho usmívat, jako že nic. Ale já budu vědět své. Utíkej si, říkám si proto pro sebe, dovnitř (ven nelze, neb mi telecí doga olizuje tváře se zjevnou tendencí k polibkům), prchej, Jaroslave Kubeši. Mně neunikneš! Dělej si své divadlo, svůj rozhlas, své děti!
Až ti bude padesát let, stejně o tobě a téhle kratochvílné chvíli napíšu do renomovaného divadelního časopisu….
Blahopřeji, Jardo, ať ti to i dál dobře utíká
František Zborník
Jaroslav Kubeš vchází zadními vraty do zahrady zámku Kratochvíle. Je červenec 1984. Jaroslav je vysoký, štíhlý, s bohatými vlnitými vlasy. Úspěšný. Má krátce po premiéře své Osamělosti fotbalového brankáře a je už jasné, že po následující dva, tři roky to bude v jeho podání jedno z nejúspěšnějších monodramat českých jevišť. Dnes večer však bude Kristiánem v Markétě Lazarové. Vodňanská Šupina netrpělivě přešlapuje u hlavního vchodu, zatímco Jaroslav Kubeš a já zkoumáme, kudy dovnitř. Rozhlížíme se po liduprázdné zahradě. Nikde ani živáčka. Voláme dobře posazenými hlasy. Náhle se něco šustne a proti nám vyrazí živáček. Jeho hlas není snad dobře posazen, zato je nepřeslechnutelný. Doga, jíž hlas přísluší, rovněž i nepřehlédnutelná. Ostatně, přehlédněte tele! Reagujeme rozdílně. Já poněkud zaraženě stojím. On utíká. Prchá. Hledím, jak se mi Jaroslav Kubeš, do této chvíle mé divadelní dvojče, vzdaluje.
Za zády má nejen mne a psa. Má tam i svou Volyni a divadelní začátky. Zaznamenejme v jeho spěšných stopách Dostálovy a Pogodovy Výtečníky, kde projevili spolu s Mildou Pikolonem energii, talent a zejména odvahu, neb z jeviště zpívali. S touto odvahou založil ve Volyni divadelní Studio. Na Hronově uvedená Ryba ve čtyřech byla jen předskokanem před silným obdobím, jež následovalo. Tomu právě teď Jaroslav prchá vstříc: Ve Vodňanech herecky Johanka 1920, Mušketýři po třiceti letech, skvělý Rubín v Mastičkáři, režijně Kdo hledá, najde a hlavně ve Volyni (a na Hronově) veleúspěšný Maratón, zajímavý Piknik, dramaturgicky objevná Pec. S Pikolonem a Gottwaldem vytvoří herecky silnou trojku, na niž bude radost pohledět. Důraz na hereckou práci, tvořivou, nápaditou, sdělnou, důraz na preciznost přípravy a organizace, to vše čtu už nyní v jeho úprku. Očividný je z jeho stylu (mává při běhu rukama a něco si pro sebe mrmlá) i talent pro situaci, gag, pro vtip. A jak tak osaměle běží, uvědomuji si i jeho další přednost. Obklopí se užitečnými lidmi, takový Zdeněk Pošíval (spolupráce režijní, autorská, dramaturgická ) či Petr Kolínský (výtvarno a okolí) ovlivní Studio docela zásadně. (Později J.K. někde řekne: „Když se obklopíš lidmi chytřejšími než ty, klidně z tebe vyroste osobnost.“)
Obklopí se jimi a bude jim naslouchat. Duch těch inscenací však zůstane Kubešův. Stejně jako potom v Hamletu, Trosečnících, v kousku s půvabným názvem Tatínku, ubohý tatínku, maminka tě pověsila v šatníku a mně je tak smutno, ve westernu Tajemství větrného kaňonu. Nějak sprintuje příliš rychle, Jaroslav Kubeš, nestíhám všechno odečíst, a už vůbec ne si zapamatovat. Ouha, teď krátká odbočka před kaluží. To bude jeho profi režie v Šumperku, kde si zahostuje v krocení svého kolegy Vládi Gottwalda při inscenování Brankáře a Kontrabasu.
Vzdaluje se mi, Jaroslav Kubeš, vzdaluje. A to neví, že marně. Budeme spolu dělat dílnu Na zkoušku v Prachaticích, budeme se setkávat při hezké práci na Slavnostech pětilisté růže v Českém Krumlově, budeme spolu vysedávat nad tiramisu v jedné českobudějovické cukrárně. Nenápadně mě vyhecuje k napsání knížky, podstrčí téma pro další. Bude se u toho usmívat, jako že nic. Ale já budu vědět své. Utíkej si, říkám si proto pro sebe, dovnitř (ven nelze, neb mi telecí doga olizuje tváře se zjevnou tendencí k polibkům), prchej, Jaroslave Kubeši. Mně neunikneš! Dělej si své divadlo, svůj rozhlas, své děti!
Až ti bude padesát let, stejně o tobě a téhle kratochvílné chvíli napíšu do renomovaného divadelního časopisu….
Blahopřeji, Jardo, ať ti to i dál dobře utíká
František Zborník
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.