AS 2004, č. 2, s. 74. Jaromír Hruška.
ŠTÍT A ŠTÍTEK MĚSTA PRACHATICE 2004
Soutěžní, avšak nepostupová přehlídka amatérských divadelních souborů Štít 2004 absolvovala letos svůj již 32. ročník a patří svou tradicí i úrovní k fenoménům jihočeského amatérského divadelnictví. Město Prachatice věnuje prostřednictvím Kulturního a informačního střediska (KIS) festivalu patřičnou péči, což velmi napomáhá oné úrovni, jak kvalitativním výběrem inscenací, tak i samotnou organizací přehlídky.
Nutno také říci, že KISu se dovážením kvalitních inscenací podařilo vypěstovat poučeného a kultivovaného diváka, který si festival nikdy nenechá ujít a je schopen velmi vyzrálých reakcí na jednotlivé inscenace. Mohu tento trend sledovat již 6 let a jsem tímto faktem potěšen. Zkrátka pokud inscenace (představení) nefunguje, prachatický divák se nebaví, neopodstatněně se nedojímá, ani hystericky neplácá po každém průměrném výstupu. Což je, myslím, dobře.
V úterý 16. března jsme v Prachaticích zhlédli Komedii o chytrosti Ivana Tallera v podání Českokrumlovské divadelní scény. Inscenace, která zafungovala velmi dobře na soutěžní postupové přehlídce v Dačicích náhle obnažila své slabiny. Nedotažená herecká práce ve výrazu, ale především v situacích. Zvolený text nabízí jednoduché, ale tím i jednoznačné situace i jejich řešení. Inscenace však pokulhává v realizaci situací hry. Téma vzájemné rivality muže a ženy se náhle vytrácí až zaniká úplně. Problémy v nedořešení situací a někdy dokonce ani jejich neřešení vede k zásadním propadům v temporytmu inscenace. Hudební složka inscenace nás chce vtáhnout do atmosféry, ale s posledním tónem se atmosféra vytrácí a my se vracíme do nedokonalého světa situací a herci bojují s konfliktem, s prožitkem a výrazem.
V pátek 19. března přijelo Nezávislé divadelní studio De Facto Mimo Jihlava s hrou Oty Ornesta podle povídky Ivana Bunina Já měla hezkej život, pane! Toto monodrama, které v sobě potenciálně skýtá velké existenciální téma vyznání se ze svého života a svých hříchů promoklému pocestnému, nezasáhlo diváky s takovou silou, jako by zcela zřejmě mělo. Život ruského děvčete, které se ze služky stane majitelkou koloniálu, jež vypráví svůj život a neustále se utvrzuje v tom, že tak jak žila a žije, je to správné, dobré a hezké. Silné téma nabízí mnoho interpretací a nezapomenutelný divadelní zážitek. Bohužel se tak neděje. Především totální absencí jakékoliv režie, která vynikající herečce zabránila pouze chodit na forbíně a sdělovat text. Divák nepotřebuje slyšet text, divák potřebuje slyšet příběh. A to je samozřejmě nutno velmi zručně vystavět. Paní Eva Čurdová se může snažit jak chce, ale s oním handicapem absence režie, si poradit nemůže. Uniká sama do sebe a přes jistý druh osobnostního herectví inscenaci ustojí.
V úterý 23. března se představilo místní sdružení Dutam při SPgŠ VOŠS Prachatice se svou kompilací zdramatizovaných povídek Trumana Capota Nezvaní. Soubor Dutam a jeho práci mám možnost pozorovat již šestým rokem. Jeho guru Marcela Haspeklová, pedagožka místní školy, pracuje se svými studenty každoročně na inscenaci dramatizací povídek jejich oblíbeného autora. Letos to byl Truman Capote. Za léta našeho společného setkávání na rozborech inscenací se tříbí jejich divadelní vnímání, práce s technologií (světla, zvuk) i práce s herci. Bohužel se ale vytrácí to, co bylo na jejich inscenacích vždy fascinující, a to byl společný herecký a inscenační výraz a náboj, který se nyní rozdrobuje na práci s jednotlivými složkami inscenace, čímž se vytrácí i téma zvolených povídek.
V pátek 26. března dorazila do Prachatic Goldoniáda v podání divadelního souboru PIKI Volyně.
Volyně zvolila Porubjakovu (Strniskovu) Goldoniádu a myslím že udělala dobře. Dramaturgicky si zvolila text, se kterým navazuje na divadelní poetiku svého souboru a dává prostor kvalitním hereckým výkonům a spolu s vynikající scénografií hrne před sebou spoustu materiálu. Porubjakovo téma nijak neřeší, používá pouze situace jeho hry a ty se buď spojí nebo ne. Je to 50 na 50.
V úterý 30. března se nám představilo poslední soutěžní představení Princ a chuďas Marka Twaina, v podání divadelního souboru TYL Rakovník.
Soubor z Rakovníka přijel s inscenací, která ve svém úvodu slibovala velkou, dobře udělanou „muzikálovou“ show ve stylu Bídníků. Bohužel během představení se začala obnažovat slabá místa inscenace a silný náboj začátku se zmenšil desetinásobně. Především v momentech, kde se herci spolu s režií začali pouštět do klasického činoherního psychologického herectví, selhávali. Je to především jejich nezkušeností. Pravdivost dosahovala inscenace pouze v momentech hromadných scén, ať hraných či zpívaných.
Odborná porota pracovala ve složení MgA. Hruška Jaromír, divadelní režisér, Kočvarová Stanislava, herečka, Studio dell´ arte České Budějovice, Vojíková Silvie, studentka divadelní vědy na FF UK Praha.
Výsledky přehlídky Štít města Prachatic 2004:
Cena za výtvarné ztvárnění inscenace byla udělena Petru Kolínskému za výpravu k inscenaci Goldoniáda souboru PIKI Volyně za celistvou žánrově i stylově funkční scénu, skýtající velký situační komediální potenciál.
Cena mladého talentu byla udělena mladým členům souboru TYL Rakovník za přirozený a kolektivní herecký výraz v jejich inscenaci Princ a chuďas.
Cena za ženský herecký výkon byla udělena paní Evě Čurdové za roli v monodramatu Já měla hezkej život, pane! nezávislého divadelního studia De Facto Mimo Jihlava za soustředěnou práci s dramatickým textem, pravdivé vykreslení dramatické postavy a za výrazný osobnostní vklad.
Cena za mužský herecký výkon byla udělena Lukáši Toušekovi za roli hluchoněmého v dramatizaci povídky Strom noci souboru Dutam Prachatice za přesné, detailní, autentické a divadelní estetické ztělesnění postavy postiženého.
Cena za režii byla udělena paní Aleně Mutinské za režijní, ale především pedagogickou práci s mladými začínajícími herci v inscenaci Princ a chuďas.
Hlavní cena Štít města Prachatic byla v letošním roce udělena inscenaci Goldoniáda souboru PIKI Volyně za žánrově čistou inscenaci vedenou především přes vyrovnané herecké výkony, naplňující inscenátory zvolenou zábavnou funkci na základě vybraného dramatického textu.
Výsledky přehlídky Štítek města Prachatic 2004:
U malých diváků jednoznačně zvítězila pohádka O princezně Máně na motivy pohádek Josefa Lady, divadelního souboru RARÁŠEK při SPgŠ Prachatice.
Hruška Jaromír
Soutěžní, avšak nepostupová přehlídka amatérských divadelních souborů Štít 2004 absolvovala letos svůj již 32. ročník a patří svou tradicí i úrovní k fenoménům jihočeského amatérského divadelnictví. Město Prachatice věnuje prostřednictvím Kulturního a informačního střediska (KIS) festivalu patřičnou péči, což velmi napomáhá oné úrovni, jak kvalitativním výběrem inscenací, tak i samotnou organizací přehlídky.
Nutno také říci, že KISu se dovážením kvalitních inscenací podařilo vypěstovat poučeného a kultivovaného diváka, který si festival nikdy nenechá ujít a je schopen velmi vyzrálých reakcí na jednotlivé inscenace. Mohu tento trend sledovat již 6 let a jsem tímto faktem potěšen. Zkrátka pokud inscenace (představení) nefunguje, prachatický divák se nebaví, neopodstatněně se nedojímá, ani hystericky neplácá po každém průměrném výstupu. Což je, myslím, dobře.
V úterý 16. března jsme v Prachaticích zhlédli Komedii o chytrosti Ivana Tallera v podání Českokrumlovské divadelní scény. Inscenace, která zafungovala velmi dobře na soutěžní postupové přehlídce v Dačicích náhle obnažila své slabiny. Nedotažená herecká práce ve výrazu, ale především v situacích. Zvolený text nabízí jednoduché, ale tím i jednoznačné situace i jejich řešení. Inscenace však pokulhává v realizaci situací hry. Téma vzájemné rivality muže a ženy se náhle vytrácí až zaniká úplně. Problémy v nedořešení situací a někdy dokonce ani jejich neřešení vede k zásadním propadům v temporytmu inscenace. Hudební složka inscenace nás chce vtáhnout do atmosféry, ale s posledním tónem se atmosféra vytrácí a my se vracíme do nedokonalého světa situací a herci bojují s konfliktem, s prožitkem a výrazem.
V pátek 19. března přijelo Nezávislé divadelní studio De Facto Mimo Jihlava s hrou Oty Ornesta podle povídky Ivana Bunina Já měla hezkej život, pane! Toto monodrama, které v sobě potenciálně skýtá velké existenciální téma vyznání se ze svého života a svých hříchů promoklému pocestnému, nezasáhlo diváky s takovou silou, jako by zcela zřejmě mělo. Život ruského děvčete, které se ze služky stane majitelkou koloniálu, jež vypráví svůj život a neustále se utvrzuje v tom, že tak jak žila a žije, je to správné, dobré a hezké. Silné téma nabízí mnoho interpretací a nezapomenutelný divadelní zážitek. Bohužel se tak neděje. Především totální absencí jakékoliv režie, která vynikající herečce zabránila pouze chodit na forbíně a sdělovat text. Divák nepotřebuje slyšet text, divák potřebuje slyšet příběh. A to je samozřejmě nutno velmi zručně vystavět. Paní Eva Čurdová se může snažit jak chce, ale s oním handicapem absence režie, si poradit nemůže. Uniká sama do sebe a přes jistý druh osobnostního herectví inscenaci ustojí.
V úterý 23. března se představilo místní sdružení Dutam při SPgŠ VOŠS Prachatice se svou kompilací zdramatizovaných povídek Trumana Capota Nezvaní. Soubor Dutam a jeho práci mám možnost pozorovat již šestým rokem. Jeho guru Marcela Haspeklová, pedagožka místní školy, pracuje se svými studenty každoročně na inscenaci dramatizací povídek jejich oblíbeného autora. Letos to byl Truman Capote. Za léta našeho společného setkávání na rozborech inscenací se tříbí jejich divadelní vnímání, práce s technologií (světla, zvuk) i práce s herci. Bohužel se ale vytrácí to, co bylo na jejich inscenacích vždy fascinující, a to byl společný herecký a inscenační výraz a náboj, který se nyní rozdrobuje na práci s jednotlivými složkami inscenace, čímž se vytrácí i téma zvolených povídek.
V pátek 26. března dorazila do Prachatic Goldoniáda v podání divadelního souboru PIKI Volyně.
Volyně zvolila Porubjakovu (Strniskovu) Goldoniádu a myslím že udělala dobře. Dramaturgicky si zvolila text, se kterým navazuje na divadelní poetiku svého souboru a dává prostor kvalitním hereckým výkonům a spolu s vynikající scénografií hrne před sebou spoustu materiálu. Porubjakovo téma nijak neřeší, používá pouze situace jeho hry a ty se buď spojí nebo ne. Je to 50 na 50.
V úterý 30. března se nám představilo poslední soutěžní představení Princ a chuďas Marka Twaina, v podání divadelního souboru TYL Rakovník.
Soubor z Rakovníka přijel s inscenací, která ve svém úvodu slibovala velkou, dobře udělanou „muzikálovou“ show ve stylu Bídníků. Bohužel během představení se začala obnažovat slabá místa inscenace a silný náboj začátku se zmenšil desetinásobně. Především v momentech, kde se herci spolu s režií začali pouštět do klasického činoherního psychologického herectví, selhávali. Je to především jejich nezkušeností. Pravdivost dosahovala inscenace pouze v momentech hromadných scén, ať hraných či zpívaných.
Odborná porota pracovala ve složení MgA. Hruška Jaromír, divadelní režisér, Kočvarová Stanislava, herečka, Studio dell´ arte České Budějovice, Vojíková Silvie, studentka divadelní vědy na FF UK Praha.
Výsledky přehlídky Štít města Prachatic 2004:
Cena za výtvarné ztvárnění inscenace byla udělena Petru Kolínskému za výpravu k inscenaci Goldoniáda souboru PIKI Volyně za celistvou žánrově i stylově funkční scénu, skýtající velký situační komediální potenciál.
Cena mladého talentu byla udělena mladým členům souboru TYL Rakovník za přirozený a kolektivní herecký výraz v jejich inscenaci Princ a chuďas.
Cena za ženský herecký výkon byla udělena paní Evě Čurdové za roli v monodramatu Já měla hezkej život, pane! nezávislého divadelního studia De Facto Mimo Jihlava za soustředěnou práci s dramatickým textem, pravdivé vykreslení dramatické postavy a za výrazný osobnostní vklad.
Cena za mužský herecký výkon byla udělena Lukáši Toušekovi za roli hluchoněmého v dramatizaci povídky Strom noci souboru Dutam Prachatice za přesné, detailní, autentické a divadelní estetické ztělesnění postavy postiženého.
Cena za režii byla udělena paní Aleně Mutinské za režijní, ale především pedagogickou práci s mladými začínajícími herci v inscenaci Princ a chuďas.
Hlavní cena Štít města Prachatic byla v letošním roce udělena inscenaci Goldoniáda souboru PIKI Volyně za žánrově čistou inscenaci vedenou především přes vyrovnané herecké výkony, naplňující inscenátory zvolenou zábavnou funkci na základě vybraného dramatického textu.
Výsledky přehlídky Štítek města Prachatic 2004:
U malých diváků jednoznačně zvítězila pohádka O princezně Máně na motivy pohádek Josefa Lady, divadelního souboru RARÁŠEK při SPgŠ Prachatice.
Hruška Jaromír
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.