AS 2004, č. 2, s. 69 - 70. Roman Černík.
Radostná letošní Prima sezóna v Brně
O tom, že se v Brně daří divadlu ve všech kategoriích, není třeba nijak zvlášť nikoho přesvědčovat. Soubory z Brna a Jihomoravského kraje patří na všech republikových setkáních k těm zajímavým. Právě v kategorii studentského divadla se pro zaujatého pozorovatele zdá zajímavé sledovat, jak se začíná zúročovat lidská i materiální péče, s níž se mladému divadlu a divadelnímu životu věnují, jak lidé (vedoucí souborů, organizátoři řady přehlídek, dovolím si připomenout namátkou Nadělení, Popelec, Mezi panely ap.), tak instituce (střední školy, centra volného času Lužánky, Labyrint, Ulita atd.). Právě centrum Ulita, které působí na jednom z brněnských velkosídlišť bylo letos hlavním pořadatelem brněnské regionální přehlídky studentského divadla Prima sezóna. Dobrá organizace, slušně technicky připravené zázemí i příjemná divácká návštěva po čtyři večery nabízely více než důstojné a přívětivé prostředí pro studentská divadla. Právě rozložení do čtyř večerů pracovního týdne, to je specifikum brněnské přehlídky. Každý z hracích dnů nabídl zvláštní cestu k divadelnímu vyjádření studentských divadelníků, cestu, která je vymezena mírou zkušeností, trénovanosti, originality i orientací ve světě divadla a kultury obecně.
Úterý - pohádky, mýty, legendy
První, úterní večer brněnské Prima sezóny hostil sál Ornis Centra volného času v Lužánkách. Publikum nabitého sklepního sálku vidělo tři představení, jejichž spojovacím momentem by mohl být svět fantazie. Cimrmanovská variace na klasickou pohádku Dlouhý, Široký a Krátkozraký souboru Chleba, Brno, pokus o dramatizaci české literární klasiky Divá Bára - Kšandy I., Brno a fantaskní svět magického realismu G.G. Marquéze Nejkrásnější utopenec na světě - Regina Břeclav odkryly možnosti a cesty jimiž se vydává studentské divadlo. Zatímco soubor Chleba stojí na začátku divadelní práce a v podstatě kopíruje (reprodukuje?) své vzory a v tomto kusu ještě nedokázal využít svých původních typů, což se hochům z Chleba povedlo celkem slušně ve čtvrtek v Hospodě na Mýtince. Regina Břeclav přivezla již z loňska ověřenou inscenaci, která v tom nejlepším reprezentuje možnosti divadla poezie, pracuje s imaginací jevištního dění na základě osobité a silné dramaturgie. Domácí Kšandy se letos pokusily poprat s velkým českým mýtem. Divá Bára v jejich pojetí však zůstala jen u pokusu. Nevyjasnění žánru a použitých prostředků, nedotažená scénografie, hodně syrové a nevyrovnané herecké výkony a hlavně v závěru nedotažená dramaturgie tento ambiciózní pokus zatím ještě zradily.
Středa - od všeho trochu v blízkém věku
Od studentského jančení se spoustou věcí a nápadů nad Perraultovými pohádkami Pohádky? Podle Peraullta. - Studentská směs, Brno, přes uměřené skromné obrazivé a hravé setkání s Fryntou Bezva Frynta. - DS Emanuela Krumpáče, Rosice, až po téměř realistické herecké vyrovnávání se s textem Erasma Rotterdamského O Xantypě, d.k. při DM Juventus, Brno jsme se mohli projít spolu s představeními hranými druhého dne přehlídky. Gymnazisté ze Studentské směsi se nechali ukolébat množstvím nápadů, rekvizit a pestrostí kostýmů a opomněli sledovat nějaký cíl sdělení, takže nebylo zřetelné, komu a proč se vlastně hraje, a co se celým kusem sděluje. Rosičtí vrstevníci prvního souboru naopak nabídli hravou jednoduchou akci nad texty Emanuela Frynty. Texty nejsou v divadle poezie neznámé, ani výběr nebyl překvapivý, ale jednoduché provedení s dynamikou a stále přítomným vědomím hry a souhry aktérů bylo pro diváky jistě milé. To dokazoval bouřlivý potlesk v divadelním sále centra Ulita, kde přehlídka od druhého dne pokračovala. Poslední středeční představení mladých dam z dívčích internátů Juventus vzbudilo velkou debatu při večerním rozboru. Text Erasma Rotterdamského, postavený na moralizování vztahu žen k mužům, provokoval vyjádření osobních postojů. Samo provedení bylo blízké televizní inscenaci, herectví nenabízelo situace, ale sloužilo jen ke sdělování textu.
Čtvrtek - absurdita, poezie a hra
Třetí den nabídla Ulita nejpestřejší dramaturgii i nejrozporuplnější reakce diváků i diskutérů pravidelného večerního diskusního kruhu. Cimrmany uhranutí studenti se svým divadelně vášnivým fyzikářem ze souboru Chleba nabídli opus Hospoda na mýtince. Tentokrát se mladíkům povedlo lépe uplatnit své vlastní typy, najít si nakročení k vlastní interpretaci (narozdíl od úterní pouhé reprodukce). Hledání bývalo typické pro tradičního účastníka mnohých přehlídek soubor Útulek č. 4 Brno se svým různě přejmenovávaným představením Nikdy neříkej ne je název uváděný v oficiálním programu přehlídky. Soubor, cíleně se zabývající improvizačním herectvím, však v Ulitě nabídl jen upocenou a místy až agresivní snahu. Hlavním znakem bohužel bylo neslyšení impulsů od kolegů, u některých aktérů nepokorná míra exhibicionismu a zbytečné ataky publika. Lehkost a magičnost improvizační hry jen tu a tam probleskla, ale zazářit jí nebylo umožněno. Paradoxně hravou radost nabídly další dva čtvrteční soubory, které se opíraly o pevnou strukturu textu Noci a Tmy - Naboso, Boskovice anebo přesné jevištní stylizace a jejího dodržování (Malá rošáda - Motýlci a Kozičky). Černobílý obraz, podbarvující srozumitelný přednes dramaturgicky zajímavé koláže moderní české spirituální lyriky, Noci a Tmy, svým minimalistickým pojetím a poctivým hereckým soustředěním k naplňování scénických úkolů pomohl ve vnímání i komplikovaných básnických textů. Škoda jen, že autoři nedokázali dále využít a scénicky rozehrát právě onen klíčový obraz šachovnice. Přesnost a vědomí žánru i stylizace, to byly znaky úspěšného autorského pokusu Malá rošáda. Dobře vystavěný autorský text, zřetelně inspirovaný absurdní dramatikou, byl představen v čisté herecké podobě úspěšně pracující s temporytmem, gagem. Toto představení Motýlků a Koziček patřilo bezesporu k jednomu z vrcholů brněnské Prima sezóny a bylo doporučeno stejně jako soubor Naboso do Náchoda.
Pátek - možnosti a úskalí interpretačního divadla
Poslední den přehlídky nabídl dva brněnské soubory se dvěma velmi odlišnými pokusy o interpretační divadlo. Zatímco divadelní soubor Dekor se ve své inscenaci Tři bratři s jistou recesí (chtěnou?) pokusil o tradiční Čechovův text Tři sestry, Plán B svou dramatizací A potom nebyl žádný nabídl klasickou detektivku Agathy Christie Deset malých černoušků. Udělat ze tří sester tři bratry může být zajímavé východisko k autorskému vyjádření, aktualizaci, vyjádření jasného tvůrčího postoje. Nic z toho se však nekonalo. Mechanické „přerodování“ přineslo komická jména, často až nechtěnou komiku, hlavně tam, kde se text vzpíral nedomyšlenému a neodůvodněnému převratu. Herecká práce nedostačovala na víc než na mechanické odříkávání textu a bezkoncepční režie hercům nenabídla žádný záchytný bod. Inscenace postrádala řád, téma, názor. Škoda, už jen rozsahem (90 minut) šlo o důkaz množství vynaložené práce.
Deset malých černoušků Plánu B nabídlo důkaz možného zvládnutí i velmi známého textu prostřednictvím jednoduchých, ale funkčních a přesně použitých prostředků (herecká práce, scénografie, zvukový a světelný plán). Klíčem k diváckému přijetí je v tomto případě dobře připravený výchozí text. Dramaturgie vycházela z porozumění kořenů detektivního žánru, ale hlavně ze znalosti a porozumění možnostem souboru nabídla dobrý podklad pro promyšlenou režii. Práce s napětím, se záhadou, čistota herecky vytvořených typů otevřela cestu k divácky velmi vděčnému tvaru, který je však prost lacinosti a podbízivosti. Není divu, že právě tato inscenace získala přímou nominaci do Náchoda a řadu dalších individuálních cen.
Brněnská Prima sezóna ještě hledá svou tvář, její letošní podoba ukazuje na dobré vykročení, zajímavé a vstřícně otevřené prostory. Bohatě pestrá škála studentských divadelních cest je inspirujícím odrazem do dalšího roku. Dík za to patří bezesporu Veronice Rodriguezové a celému jejímu organizačnímu týmu.
Roman Černík
O tom, že se v Brně daří divadlu ve všech kategoriích, není třeba nijak zvlášť nikoho přesvědčovat. Soubory z Brna a Jihomoravského kraje patří na všech republikových setkáních k těm zajímavým. Právě v kategorii studentského divadla se pro zaujatého pozorovatele zdá zajímavé sledovat, jak se začíná zúročovat lidská i materiální péče, s níž se mladému divadlu a divadelnímu životu věnují, jak lidé (vedoucí souborů, organizátoři řady přehlídek, dovolím si připomenout namátkou Nadělení, Popelec, Mezi panely ap.), tak instituce (střední školy, centra volného času Lužánky, Labyrint, Ulita atd.). Právě centrum Ulita, které působí na jednom z brněnských velkosídlišť bylo letos hlavním pořadatelem brněnské regionální přehlídky studentského divadla Prima sezóna. Dobrá organizace, slušně technicky připravené zázemí i příjemná divácká návštěva po čtyři večery nabízely více než důstojné a přívětivé prostředí pro studentská divadla. Právě rozložení do čtyř večerů pracovního týdne, to je specifikum brněnské přehlídky. Každý z hracích dnů nabídl zvláštní cestu k divadelnímu vyjádření studentských divadelníků, cestu, která je vymezena mírou zkušeností, trénovanosti, originality i orientací ve světě divadla a kultury obecně.
Úterý - pohádky, mýty, legendy
První, úterní večer brněnské Prima sezóny hostil sál Ornis Centra volného času v Lužánkách. Publikum nabitého sklepního sálku vidělo tři představení, jejichž spojovacím momentem by mohl být svět fantazie. Cimrmanovská variace na klasickou pohádku Dlouhý, Široký a Krátkozraký souboru Chleba, Brno, pokus o dramatizaci české literární klasiky Divá Bára - Kšandy I., Brno a fantaskní svět magického realismu G.G. Marquéze Nejkrásnější utopenec na světě - Regina Břeclav odkryly možnosti a cesty jimiž se vydává studentské divadlo. Zatímco soubor Chleba stojí na začátku divadelní práce a v podstatě kopíruje (reprodukuje?) své vzory a v tomto kusu ještě nedokázal využít svých původních typů, což se hochům z Chleba povedlo celkem slušně ve čtvrtek v Hospodě na Mýtince. Regina Břeclav přivezla již z loňska ověřenou inscenaci, která v tom nejlepším reprezentuje možnosti divadla poezie, pracuje s imaginací jevištního dění na základě osobité a silné dramaturgie. Domácí Kšandy se letos pokusily poprat s velkým českým mýtem. Divá Bára v jejich pojetí však zůstala jen u pokusu. Nevyjasnění žánru a použitých prostředků, nedotažená scénografie, hodně syrové a nevyrovnané herecké výkony a hlavně v závěru nedotažená dramaturgie tento ambiciózní pokus zatím ještě zradily.
Středa - od všeho trochu v blízkém věku
Od studentského jančení se spoustou věcí a nápadů nad Perraultovými pohádkami Pohádky? Podle Peraullta. - Studentská směs, Brno, přes uměřené skromné obrazivé a hravé setkání s Fryntou Bezva Frynta. - DS Emanuela Krumpáče, Rosice, až po téměř realistické herecké vyrovnávání se s textem Erasma Rotterdamského O Xantypě, d.k. při DM Juventus, Brno jsme se mohli projít spolu s představeními hranými druhého dne přehlídky. Gymnazisté ze Studentské směsi se nechali ukolébat množstvím nápadů, rekvizit a pestrostí kostýmů a opomněli sledovat nějaký cíl sdělení, takže nebylo zřetelné, komu a proč se vlastně hraje, a co se celým kusem sděluje. Rosičtí vrstevníci prvního souboru naopak nabídli hravou jednoduchou akci nad texty Emanuela Frynty. Texty nejsou v divadle poezie neznámé, ani výběr nebyl překvapivý, ale jednoduché provedení s dynamikou a stále přítomným vědomím hry a souhry aktérů bylo pro diváky jistě milé. To dokazoval bouřlivý potlesk v divadelním sále centra Ulita, kde přehlídka od druhého dne pokračovala. Poslední středeční představení mladých dam z dívčích internátů Juventus vzbudilo velkou debatu při večerním rozboru. Text Erasma Rotterdamského, postavený na moralizování vztahu žen k mužům, provokoval vyjádření osobních postojů. Samo provedení bylo blízké televizní inscenaci, herectví nenabízelo situace, ale sloužilo jen ke sdělování textu.
Čtvrtek - absurdita, poezie a hra
Třetí den nabídla Ulita nejpestřejší dramaturgii i nejrozporuplnější reakce diváků i diskutérů pravidelného večerního diskusního kruhu. Cimrmany uhranutí studenti se svým divadelně vášnivým fyzikářem ze souboru Chleba nabídli opus Hospoda na mýtince. Tentokrát se mladíkům povedlo lépe uplatnit své vlastní typy, najít si nakročení k vlastní interpretaci (narozdíl od úterní pouhé reprodukce). Hledání bývalo typické pro tradičního účastníka mnohých přehlídek soubor Útulek č. 4 Brno se svým různě přejmenovávaným představením Nikdy neříkej ne je název uváděný v oficiálním programu přehlídky. Soubor, cíleně se zabývající improvizačním herectvím, však v Ulitě nabídl jen upocenou a místy až agresivní snahu. Hlavním znakem bohužel bylo neslyšení impulsů od kolegů, u některých aktérů nepokorná míra exhibicionismu a zbytečné ataky publika. Lehkost a magičnost improvizační hry jen tu a tam probleskla, ale zazářit jí nebylo umožněno. Paradoxně hravou radost nabídly další dva čtvrteční soubory, které se opíraly o pevnou strukturu textu Noci a Tmy - Naboso, Boskovice anebo přesné jevištní stylizace a jejího dodržování (Malá rošáda - Motýlci a Kozičky). Černobílý obraz, podbarvující srozumitelný přednes dramaturgicky zajímavé koláže moderní české spirituální lyriky, Noci a Tmy, svým minimalistickým pojetím a poctivým hereckým soustředěním k naplňování scénických úkolů pomohl ve vnímání i komplikovaných básnických textů. Škoda jen, že autoři nedokázali dále využít a scénicky rozehrát právě onen klíčový obraz šachovnice. Přesnost a vědomí žánru i stylizace, to byly znaky úspěšného autorského pokusu Malá rošáda. Dobře vystavěný autorský text, zřetelně inspirovaný absurdní dramatikou, byl představen v čisté herecké podobě úspěšně pracující s temporytmem, gagem. Toto představení Motýlků a Koziček patřilo bezesporu k jednomu z vrcholů brněnské Prima sezóny a bylo doporučeno stejně jako soubor Naboso do Náchoda.
Pátek - možnosti a úskalí interpretačního divadla
Poslední den přehlídky nabídl dva brněnské soubory se dvěma velmi odlišnými pokusy o interpretační divadlo. Zatímco divadelní soubor Dekor se ve své inscenaci Tři bratři s jistou recesí (chtěnou?) pokusil o tradiční Čechovův text Tři sestry, Plán B svou dramatizací A potom nebyl žádný nabídl klasickou detektivku Agathy Christie Deset malých černoušků. Udělat ze tří sester tři bratry může být zajímavé východisko k autorskému vyjádření, aktualizaci, vyjádření jasného tvůrčího postoje. Nic z toho se však nekonalo. Mechanické „přerodování“ přineslo komická jména, často až nechtěnou komiku, hlavně tam, kde se text vzpíral nedomyšlenému a neodůvodněnému převratu. Herecká práce nedostačovala na víc než na mechanické odříkávání textu a bezkoncepční režie hercům nenabídla žádný záchytný bod. Inscenace postrádala řád, téma, názor. Škoda, už jen rozsahem (90 minut) šlo o důkaz množství vynaložené práce.
Deset malých černoušků Plánu B nabídlo důkaz možného zvládnutí i velmi známého textu prostřednictvím jednoduchých, ale funkčních a přesně použitých prostředků (herecká práce, scénografie, zvukový a světelný plán). Klíčem k diváckému přijetí je v tomto případě dobře připravený výchozí text. Dramaturgie vycházela z porozumění kořenů detektivního žánru, ale hlavně ze znalosti a porozumění možnostem souboru nabídla dobrý podklad pro promyšlenou režii. Práce s napětím, se záhadou, čistota herecky vytvořených typů otevřela cestu k divácky velmi vděčnému tvaru, který je však prost lacinosti a podbízivosti. Není divu, že právě tato inscenace získala přímou nominaci do Náchoda a řadu dalších individuálních cen.
Brněnská Prima sezóna ještě hledá svou tvář, její letošní podoba ukazuje na dobré vykročení, zajímavé a vstřícně otevřené prostory. Bohatě pestrá škála studentských divadelních cest je inspirujícím odrazem do dalšího roku. Dík za to patří bezesporu Veronice Rodriguezové a celému jejímu organizačnímu týmu.
Roman Černík
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.