AS 2000, č. 4. Lenka Lázňovská
NÁVRAT NA KRUHY SVÉ, ZAMYŠLENÍ NAD ŠRÁMKOVÝM PÍSKEM
Šrámkův Písek, někdejší národní přehlídka autorského a netradičního divadla, měla v sedmdesátých a osmdesátých letech velmi výrazný vliv na rozvíjení a proměňování jazyka amatérského divadla. Šupina Vodňany, Jirásek Česká Lípa, svitavské Céčko, brněnské Divadlo X, Paraple Praha, později Léblovo Jelo a brněnský Pitinského Ochotnický kroužek ad. přinesly pojetí divadla jako osobní výpovědi o světě kolem v rovině tématu a postupy postmodernismu v rovině formy. Tehdy představoval ŠP relativní oázu tvůrčí svobody, neboť díky statečnosti jeho pořadatelů i shodě okolností nebyl pod takovým ideovým drobnohledem jako např. Jiráskův Hronov. Onou okolností mám na mysli např. fakt, že vyhlašovatelem a pořadatelem Písku byl Svaz mládeže, kterému strana věřila trochu více než jiným pořadatelům. To vše skončilo listopadem 1989.
V roce l990 po rozpuštění mládežnické organizace se sice Písek uskutečnil, avšak bez jakýchkoliv finančních prostředků, zúčastněné soubory musely uhradit všechny náklady. Pak se chvíli zdálo, že je situace vyřešena. Ministerstvo kultury se totiž Písku podobně jako jiných přehlídek pořádaných organizacemi bývalé Národní fronty, ujalo, svěřilo je do odborné péče nově zřízené organizace (IPOS a jeho útvar ARTAMA) a dohodlo s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, že na přehlídku přispěje z peněz zděděných po Svazu mládeže. Tato dohoda vydržela jeden rok. Později už žádné prostředky MŠMT neuvolnilo, neboť prý byly trvale přesunuty do rozpočtu rezortu kultury. Dva roky MK ČR na přehlídku přispívalo z balíčku neustále se zmenšujícího určeného na podporu národních akcí. V polovině devadesátých let přišel další dramatický obrat. Vedení ministerstva se rozhodlo, že nadále nebude nic vyhlašovat a že se také zmenší počet přehlídek, na něž přispívá. Náměstkovi Prokopovi a spol. se zdála podpora neprofesionálního umění včetně amatérského divadla velmi nestandardní záležitostí, která se vymyká běžným postupům státních orgánů v jiných zemích. Je sice pravdou, že ve Spojených státech se nic takového neděje, ale v řadě demokratických evropských zemích je tato podpora z veřejných zdrojů obvyklá. Šrámkův Písek byl tzv. předán místu a odkázán na grant, o nějž požádá občanské sdružení. Několik dalších let byl na tom Písek bledě. Nejen, že se v místě nenašlo občanské sdružení s kulturní působností (tuto roli suplovali Tatrmani ze Sudoměřic), ale zejména město Písek o přehlídku naprosto nestálo. Dokladem je např. odmítnutí grantu na ŠP pro Tatrmany se zdůvodněním, že žadatel nepůsobí na území města Písku. Písek se v té době musel spokojit s grantem MK ČR ve výši 30 až 50 tis. Kč, s tím, že vše ostatní museli uhradit účastníci. V roce l998 bylo založeno občanské sdružení Prácheňská scéna a v r. 1999 město Písek poprvé poskytlo na přehlídku dotaci ve výši 50 tis. Kč. Musely se však vyřešit ještě dva další problémy. Klíčovým z nich byla otázka, kdo bude místním pořadatelem. Divadlo F.Šrámka, kde se většina představení uvádí, není na to personálně vybaveno. Nějakou dobu proto tuto roli dobrovolně a z ochoty převzaly pracovnice odboru kultury Okresního úřadu v čele s paní Libuší Drdákovou. Letos poprvé se toho ujal Kulturní klub města Písku jako zařízení města. Malým problémem bylo rovněž hledání jiného spolupracujícího občanského sdružení, poté, co Prácheňská scéna rezignovala. Chci podotknout, že to panu Prachovi a spol. nemám za zlé, a chápu to. Soubor se orientuje na jiný typ divadla a většina produkcí Písku ho nezajímá a pak díky z ekonomických důvodů nutným restrikcím MK ČR se jako regionální občanské sdružení se nemůže ucházet o dotaci na vlastní projekt (do konkurzu může předložit pouze jeden a tím dosud byl ŠP). Spolupořadatelem se tak od letošního ročníku stala Společnost amatérské divadlo a svět. Díky Klubu se také Písek po deseti letech vrátil do někdejšího Klubu Jitex Písek. Pravda, skvělé vybavení včetně paravanů, praktikáblů apod. se už dávno ztratilo. Doufám, že tím přehlídce na nějakou dobu ekonomické a organizační zmatky skončily a že se pořadatelé (město Písek, Divadlo F. Šrámka, Kulturní klub a IPOS-ARTAMA) budou moci soustředit na to podstatné, tj. obsah, o čem má přehlídka být a komu je určena.
Nepopírám, že odpověď právě na tyto otázky není jednoduchá. Myslím si však, že to neřešitelný problém není. Vraťme se na okamžik k historii této akce. Datuje se od r. l957. Začala jako celostátní přehlídka dětského a mládežnického divadla s kategoriemi od 6 do l5 let, od l6 do 21 let a od 21 do 26 let. Tato koncepce trvala až do r. l971, kdy se dětské divadlo osamostatnilo na vlastní přehlídce. Prudký vpád divadla malých forem a středoškolského v první polovině šedesátých let způsobil, že na přehlídce opticky převažovaly obě vyšší věkové kategorie. Teprve v 70.letech se Písek postupně stává přehlídkou netradičního divadla. Při pohledu na dnešní strukturu národních přehlídek je zřejmé, že jde s výjimkou Krakonošova divadelního podzimu o přehlídky druhové. Ve vztahu k Písku nás musí nejvíce zajímat Divadelní Třebíč. Začala v r. 1991 nejprve jako přehlídka činoherního divadla založeného na tradiční divadelní konvenci, tedy jako protiklad k Písku, v té době přehlídce autorského a netradičního divadla. Třebíč se však za necelých deset let své existence posunula kromě svého původního poslání (inscenace uplatňující principy hereckého divadla dramatické postavy a vycházející z textů dramatických autorů) rovněž k inscenacím hudebního divadla a také využívajícím různé principy hereckého divadla a vycházejícím z nejrůznějších zdrojů tzv. otevřené dramaturgie. Tento třetí proud tedy připouští autorské divadlo. To je podle mého názoru pro uvažování o koncepci Šrámkova Písku velmi významné.
Písek v devadesátých letech nejprve pokračoval ve svém určení z předcházejícího desetiletí. V první třetině tohoto období, kdy došlo k velkému úbytku souborů a inscenací, však bylo skutečně alternativního divadla velmi málo a mnohé inscenace např. Divadla AHA! z Lysé n. Labem, Rádobydivadla Klapý s razantními přepisy klasiky, které patří spíše do proudu tzv. otevřené dramaturgie, se ucházely o Třebíč. Jedním z důvodů byla také skutečnost, že Písek, a to jak na jevišti, tak v hledišti ovládli mladí. Mám na mysli skutečné divadelní mládí, tak do dvaceti let. Své by o tom mohlo vyprávět Dividýlko Slaný či lidé z hradeckých Jesliček. Třicátník se nutně mezi touto omladinou musí cítit jako fousatý dědeček, jehož myšlení je na úrovni minulého století. Tak vzdálené je často uvažování o divadle či o světě těchto mladých lidí. Tento trend pokračuje. Jako doklad trochu jiných přístupů uvádím perly z letošního Písku. „Máte pravdu, ale nic s tím dělat nebudeme, nám se to líbí právě takhle", soubor odpovídá na námitku lektorského sboru, že si mají víc pohrávat se situacemi. Jiný soubor prostě vložil kus jedné inscenace, která nepostoupila do Písku, do té, která vybrána byla, neboť ty první nechtěl zklamat. Své naznačila i diskuse o tom, zda Weissův Dům o tisíci patrech je mrtvá literatura. Pro tyto mladé lidi je vzrušující nejen tajemno, snové ireálno, ale kupodivu silně cítí i téma manipulace, byť socialismus zažili pouze jako děti. Je to pro ně výsostně dnešní téma. K mládí patří také hlučnost, malá ochota k toleranci a jistá neurvalost. Chování v divadle některých z nich je velmi podobné chování jejich vrstevníků v letech 1997 až 98 na Jiráskově Hronově. Hlučné odchody uprostřed představení, bagančata vyložená na plyšových sedadlech, jídlo v hledišti apod. Díky mravenčí pedagogické a psychologické práci lektorů Klubu nejen mladých divadelníků to na Hronově postupně pominulo.
Toto mládí je tedy jedním z výrazných rysů Písku a nedivím se, že v koncepci má své místo. Písek je dnes označen jako přehlídka mladého /věkový průměr do 26 let/ a netradičního divadla. Zatímco mladé předurčení je respektováno, s onou netradičností je trochu problém. Poroty regionálních přehlídek si to často ulehčují tím, že většinou posílají všechno mladé, tedy např. i inscenace vysloveně založené na principech tradičního činoherního divadla, které by se klidně mohly ucházet o účast na Divadelní Třebíči. Někdy soudí, že kvalitní věci včetně autorských (připomínám, že Třebíč má v propozicích tři kategorie) patří na Třebíč, ty méně kvalitní na Písek. Takže v posledních letech Písek osciluje mezi jakousi nevyhlášenou i nezamýšlenou žatvou mladého divadla /činohra, autorské divadlo, loutkové inscenace, divadlo poezie apod. (a mezi dílnou mladého divadla, která je spíše pracovní záležitostí, setkáním než národní přehlídkou s právem nominace na Jiráskův Hronov. Slávu alternativního divadla tak zachraňují divadla poezie např. plzeňský Okřídlený vůl, Studio Dům z Brna, inscenace hradeckých Jesliček a Nejhodnějších medvídků a nějaká překvapení jako byla v loňském roce vyškovská Maryša nebo letos neznámé pražské Divadlo VOSTO5.
Jaké možnosti pro koncepci Šrámkova Písku se tedy otevírají: Všechny z nich jsem již naznačila. Divadelní mezidruhová žatva mladého divadla s jednoznačným věkovým předurčením. Je to sice lákavé, ale myslím, že by to vyloučilo opusy, které např. zajímavým způsobem bourají divadelní konvence, avšak často ještě nedorostly do celistvého divadelního tvaru. To je podle mne škoda. Druhou možností je rezignovat na národní přehlídku, včetně vyloučení práva nominace na Hronov, otevřít dokořán bránu mladému divadlu, zejména středoškolskému, a využít setkání pro vzdělávání mladých divadelníků. Bylo by to jistě užitečné, ale přehlídka je dnes závislá na podpoře města Písku. Nejsem si jista, zda by slyšelo na tuto koncepci. Navíc MK ČR podporuje realizaci Národní dílny mladého divadla, která se koná každoročně v Šumperku a mladí mají možnost absolvovat i semináře Klubu nejen mladých divadelníků na Jiráskově Hronově. Každoročně se jich koná více než deset. Zdá se mi, že nosná je právě současná koncepce Šrámkova Písku, tedy národní přehlídka mladého a netradičního divadla. Otázkou je, jak zajistit, aby se na Písek dostávaly skutečně takové inscenace a nikoliv jakékoliv mladé. Nemyslím si, že cesta vede nominacemi regionálních přehlídek. Co zkusit na počátku sezóny svolat jejich předpokládané pořadatele a navzájem si vysvětlit svá stanoviska? A dále ustavit skutečnou programově koncepční radu složenou z lidí, kteří znají české amatérské divadlo a v posledních třech letech na Šrámkově Písku byli? Této radě svěřit program přehlídky, tj. výběr z doporučených a dobře popsaných inscenací regionálních přehlídek a také permanentní uvažování a pochybování o smyslu a poslání přehlídky. To vše je třeba udělat nejpozději v září-říjnu letošního roku. Jinak budeme v příštím roce zase plakat nad rozlitým mlékem.
Lenka Lázňovská
Šrámkův Písek, někdejší národní přehlídka autorského a netradičního divadla, měla v sedmdesátých a osmdesátých letech velmi výrazný vliv na rozvíjení a proměňování jazyka amatérského divadla. Šupina Vodňany, Jirásek Česká Lípa, svitavské Céčko, brněnské Divadlo X, Paraple Praha, později Léblovo Jelo a brněnský Pitinského Ochotnický kroužek ad. přinesly pojetí divadla jako osobní výpovědi o světě kolem v rovině tématu a postupy postmodernismu v rovině formy. Tehdy představoval ŠP relativní oázu tvůrčí svobody, neboť díky statečnosti jeho pořadatelů i shodě okolností nebyl pod takovým ideovým drobnohledem jako např. Jiráskův Hronov. Onou okolností mám na mysli např. fakt, že vyhlašovatelem a pořadatelem Písku byl Svaz mládeže, kterému strana věřila trochu více než jiným pořadatelům. To vše skončilo listopadem 1989.
V roce l990 po rozpuštění mládežnické organizace se sice Písek uskutečnil, avšak bez jakýchkoliv finančních prostředků, zúčastněné soubory musely uhradit všechny náklady. Pak se chvíli zdálo, že je situace vyřešena. Ministerstvo kultury se totiž Písku podobně jako jiných přehlídek pořádaných organizacemi bývalé Národní fronty, ujalo, svěřilo je do odborné péče nově zřízené organizace (IPOS a jeho útvar ARTAMA) a dohodlo s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, že na přehlídku přispěje z peněz zděděných po Svazu mládeže. Tato dohoda vydržela jeden rok. Později už žádné prostředky MŠMT neuvolnilo, neboť prý byly trvale přesunuty do rozpočtu rezortu kultury. Dva roky MK ČR na přehlídku přispívalo z balíčku neustále se zmenšujícího určeného na podporu národních akcí. V polovině devadesátých let přišel další dramatický obrat. Vedení ministerstva se rozhodlo, že nadále nebude nic vyhlašovat a že se také zmenší počet přehlídek, na něž přispívá. Náměstkovi Prokopovi a spol. se zdála podpora neprofesionálního umění včetně amatérského divadla velmi nestandardní záležitostí, která se vymyká běžným postupům státních orgánů v jiných zemích. Je sice pravdou, že ve Spojených státech se nic takového neděje, ale v řadě demokratických evropských zemích je tato podpora z veřejných zdrojů obvyklá. Šrámkův Písek byl tzv. předán místu a odkázán na grant, o nějž požádá občanské sdružení. Několik dalších let byl na tom Písek bledě. Nejen, že se v místě nenašlo občanské sdružení s kulturní působností (tuto roli suplovali Tatrmani ze Sudoměřic), ale zejména město Písek o přehlídku naprosto nestálo. Dokladem je např. odmítnutí grantu na ŠP pro Tatrmany se zdůvodněním, že žadatel nepůsobí na území města Písku. Písek se v té době musel spokojit s grantem MK ČR ve výši 30 až 50 tis. Kč, s tím, že vše ostatní museli uhradit účastníci. V roce l998 bylo založeno občanské sdružení Prácheňská scéna a v r. 1999 město Písek poprvé poskytlo na přehlídku dotaci ve výši 50 tis. Kč. Musely se však vyřešit ještě dva další problémy. Klíčovým z nich byla otázka, kdo bude místním pořadatelem. Divadlo F.Šrámka, kde se většina představení uvádí, není na to personálně vybaveno. Nějakou dobu proto tuto roli dobrovolně a z ochoty převzaly pracovnice odboru kultury Okresního úřadu v čele s paní Libuší Drdákovou. Letos poprvé se toho ujal Kulturní klub města Písku jako zařízení města. Malým problémem bylo rovněž hledání jiného spolupracujícího občanského sdružení, poté, co Prácheňská scéna rezignovala. Chci podotknout, že to panu Prachovi a spol. nemám za zlé, a chápu to. Soubor se orientuje na jiný typ divadla a většina produkcí Písku ho nezajímá a pak díky z ekonomických důvodů nutným restrikcím MK ČR se jako regionální občanské sdružení se nemůže ucházet o dotaci na vlastní projekt (do konkurzu může předložit pouze jeden a tím dosud byl ŠP). Spolupořadatelem se tak od letošního ročníku stala Společnost amatérské divadlo a svět. Díky Klubu se také Písek po deseti letech vrátil do někdejšího Klubu Jitex Písek. Pravda, skvělé vybavení včetně paravanů, praktikáblů apod. se už dávno ztratilo. Doufám, že tím přehlídce na nějakou dobu ekonomické a organizační zmatky skončily a že se pořadatelé (město Písek, Divadlo F. Šrámka, Kulturní klub a IPOS-ARTAMA) budou moci soustředit na to podstatné, tj. obsah, o čem má přehlídka být a komu je určena.
Nepopírám, že odpověď právě na tyto otázky není jednoduchá. Myslím si však, že to neřešitelný problém není. Vraťme se na okamžik k historii této akce. Datuje se od r. l957. Začala jako celostátní přehlídka dětského a mládežnického divadla s kategoriemi od 6 do l5 let, od l6 do 21 let a od 21 do 26 let. Tato koncepce trvala až do r. l971, kdy se dětské divadlo osamostatnilo na vlastní přehlídce. Prudký vpád divadla malých forem a středoškolského v první polovině šedesátých let způsobil, že na přehlídce opticky převažovaly obě vyšší věkové kategorie. Teprve v 70.letech se Písek postupně stává přehlídkou netradičního divadla. Při pohledu na dnešní strukturu národních přehlídek je zřejmé, že jde s výjimkou Krakonošova divadelního podzimu o přehlídky druhové. Ve vztahu k Písku nás musí nejvíce zajímat Divadelní Třebíč. Začala v r. 1991 nejprve jako přehlídka činoherního divadla založeného na tradiční divadelní konvenci, tedy jako protiklad k Písku, v té době přehlídce autorského a netradičního divadla. Třebíč se však za necelých deset let své existence posunula kromě svého původního poslání (inscenace uplatňující principy hereckého divadla dramatické postavy a vycházející z textů dramatických autorů) rovněž k inscenacím hudebního divadla a také využívajícím různé principy hereckého divadla a vycházejícím z nejrůznějších zdrojů tzv. otevřené dramaturgie. Tento třetí proud tedy připouští autorské divadlo. To je podle mého názoru pro uvažování o koncepci Šrámkova Písku velmi významné.
Písek v devadesátých letech nejprve pokračoval ve svém určení z předcházejícího desetiletí. V první třetině tohoto období, kdy došlo k velkému úbytku souborů a inscenací, však bylo skutečně alternativního divadla velmi málo a mnohé inscenace např. Divadla AHA! z Lysé n. Labem, Rádobydivadla Klapý s razantními přepisy klasiky, které patří spíše do proudu tzv. otevřené dramaturgie, se ucházely o Třebíč. Jedním z důvodů byla také skutečnost, že Písek, a to jak na jevišti, tak v hledišti ovládli mladí. Mám na mysli skutečné divadelní mládí, tak do dvaceti let. Své by o tom mohlo vyprávět Dividýlko Slaný či lidé z hradeckých Jesliček. Třicátník se nutně mezi touto omladinou musí cítit jako fousatý dědeček, jehož myšlení je na úrovni minulého století. Tak vzdálené je často uvažování o divadle či o světě těchto mladých lidí. Tento trend pokračuje. Jako doklad trochu jiných přístupů uvádím perly z letošního Písku. „Máte pravdu, ale nic s tím dělat nebudeme, nám se to líbí právě takhle", soubor odpovídá na námitku lektorského sboru, že si mají víc pohrávat se situacemi. Jiný soubor prostě vložil kus jedné inscenace, která nepostoupila do Písku, do té, která vybrána byla, neboť ty první nechtěl zklamat. Své naznačila i diskuse o tom, zda Weissův Dům o tisíci patrech je mrtvá literatura. Pro tyto mladé lidi je vzrušující nejen tajemno, snové ireálno, ale kupodivu silně cítí i téma manipulace, byť socialismus zažili pouze jako děti. Je to pro ně výsostně dnešní téma. K mládí patří také hlučnost, malá ochota k toleranci a jistá neurvalost. Chování v divadle některých z nich je velmi podobné chování jejich vrstevníků v letech 1997 až 98 na Jiráskově Hronově. Hlučné odchody uprostřed představení, bagančata vyložená na plyšových sedadlech, jídlo v hledišti apod. Díky mravenčí pedagogické a psychologické práci lektorů Klubu nejen mladých divadelníků to na Hronově postupně pominulo.
Toto mládí je tedy jedním z výrazných rysů Písku a nedivím se, že v koncepci má své místo. Písek je dnes označen jako přehlídka mladého /věkový průměr do 26 let/ a netradičního divadla. Zatímco mladé předurčení je respektováno, s onou netradičností je trochu problém. Poroty regionálních přehlídek si to často ulehčují tím, že většinou posílají všechno mladé, tedy např. i inscenace vysloveně založené na principech tradičního činoherního divadla, které by se klidně mohly ucházet o účast na Divadelní Třebíči. Někdy soudí, že kvalitní věci včetně autorských (připomínám, že Třebíč má v propozicích tři kategorie) patří na Třebíč, ty méně kvalitní na Písek. Takže v posledních letech Písek osciluje mezi jakousi nevyhlášenou i nezamýšlenou žatvou mladého divadla /činohra, autorské divadlo, loutkové inscenace, divadlo poezie apod. (a mezi dílnou mladého divadla, která je spíše pracovní záležitostí, setkáním než národní přehlídkou s právem nominace na Jiráskův Hronov. Slávu alternativního divadla tak zachraňují divadla poezie např. plzeňský Okřídlený vůl, Studio Dům z Brna, inscenace hradeckých Jesliček a Nejhodnějších medvídků a nějaká překvapení jako byla v loňském roce vyškovská Maryša nebo letos neznámé pražské Divadlo VOSTO5.
Jaké možnosti pro koncepci Šrámkova Písku se tedy otevírají: Všechny z nich jsem již naznačila. Divadelní mezidruhová žatva mladého divadla s jednoznačným věkovým předurčením. Je to sice lákavé, ale myslím, že by to vyloučilo opusy, které např. zajímavým způsobem bourají divadelní konvence, avšak často ještě nedorostly do celistvého divadelního tvaru. To je podle mne škoda. Druhou možností je rezignovat na národní přehlídku, včetně vyloučení práva nominace na Hronov, otevřít dokořán bránu mladému divadlu, zejména středoškolskému, a využít setkání pro vzdělávání mladých divadelníků. Bylo by to jistě užitečné, ale přehlídka je dnes závislá na podpoře města Písku. Nejsem si jista, zda by slyšelo na tuto koncepci. Navíc MK ČR podporuje realizaci Národní dílny mladého divadla, která se koná každoročně v Šumperku a mladí mají možnost absolvovat i semináře Klubu nejen mladých divadelníků na Jiráskově Hronově. Každoročně se jich koná více než deset. Zdá se mi, že nosná je právě současná koncepce Šrámkova Písku, tedy národní přehlídka mladého a netradičního divadla. Otázkou je, jak zajistit, aby se na Písek dostávaly skutečně takové inscenace a nikoliv jakékoliv mladé. Nemyslím si, že cesta vede nominacemi regionálních přehlídek. Co zkusit na počátku sezóny svolat jejich předpokládané pořadatele a navzájem si vysvětlit svá stanoviska? A dále ustavit skutečnou programově koncepční radu složenou z lidí, kteří znají české amatérské divadlo a v posledních třech letech na Šrámkově Písku byli? Této radě svěřit program přehlídky, tj. výběr z doporučených a dobře popsaných inscenací regionálních přehlídek a také permanentní uvažování a pochybování o smyslu a poslání přehlídky. To vše je třeba udělat nejpozději v září-říjnu letošního roku. Jinak budeme v příštím roce zase plakat nad rozlitým mlékem.
Lenka Lázňovská
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.