Ron,Vojtěch: Bozkovská hra o umučení Páně
leden 2000
KOMEDIE O UMUČENÍ PÁNA A SPASITELE NAŠEHO JEŽÍŠE KRISTA
Bozkovská hra o umučení Páně, Bozkovské pašije
asi konec 18. století
Z Bozkova (okres Semily) pocházejí dva zápisy Komedie o umučení. Jeden je "vypsán" Antonínem Farským (1730? - 1805) "v obci bozkovský" a uložen ve Strahovské knihovně, druhý rukopis, dnes nezvěstný, v r. 1885 přepsal místní učitel St. Beránek pro edici F. Menčíka, s nejasnou poznámkou, že přepis byl zhotoven podle rukopisu, "který neznámý nám občan v Bozkově nebo v blízkém okolí ve veliké vážnosti chová". Při srovnání obou textů lze nalézt jen několik nepodstatných odlišností, ale přesto nelze jednoznačně rozhodnout, zda jde o dva či o jeden a týž rukopis. Strahovský rukopis Komedie o umučení je značně chaoticky zapsán, je v něm mnoho vsuvek, textových přesunů, oprav, škrtů, cizích vpisků. Konec je zapsán jinou rukou na jiném papíru s odlišnou úpravou. Výsledek je ale pozoruhodný, předloha k inscenaci náleží k vrcholům české prostonárodní dramatické tvroby. Rukopisná knížka má ještě dodatečně zapsané kostelní písně, které přímo s hrou nesouvisí, ale mariánská píseň "Sem ctitelé milí..." může být alespoň dokladem, že je písní patřící poutnímu mariánskému Bozkovu.
Pašijová komedie zřetelně náleží divadelnímu žánru - mysteriu, má všechny znaky lidové hry. Je složena z vybraných výjevů řazených podle evangelijní chronologie a představujících události Ježíšova života od vstupu do veřejného života až po ukřižování a pohřeb. Zahajuje ji Předmluva. Pak následují dvě scény, zdůvodňující smysl Ježíšova vykupitelského díla: scéna po vypovězení Adama a Evy z ráje, a kratičká samostatná hra (100 veršů) o Pejše (Pýše). Do hry je vsunut i příběh kající Marie Magdalény. Bozkovské mysterium je ukončeno Závěrkem. Přepis strahovské verze má 2183 řádky zapsaných veršů i prozaického textu. Dějstvuje v ní nejméně 60 mluvích a několik kolektivních postav. Zcela vymizel tradiční Opovědník, jemuž zůstal jen prolog a epilog. Postrádáme také texty písní, dělící jednotlivé výstupy a podporující duchovní osvojení dramatického jednání. Nahradila je "muzika", není ale vyloučeno, že se pod tímto označením skrývá i "píseň", alespoň na některých místech (např.: "Tu je muzika aneb zpěv po vzetí kříže."). Zpěv písní je výslovně určen ve scénických poznámkách kalvarských výstupů, při křižování, losování, při Longinově bodnutí. Při vystoupení Veroniky je každý verš uzavřen v notové značce pro repetici. Veršová úprava je jednoduchá. Základem jsou osmislabičné trochejské verše, někdy se objeví i desetislabičné. Řada úseků je zapsána v próze. Mnohé verše připomenou cizí, nelidový původ.
Komedie o umučení je centonem prokazatelně sestaveným z dramatických textů různého původu a různé doby, z jezuitské dramatiky (monolog Setníka, hra o Pejše - spor Smrti, Pokory a Pýchy, řada jednotlivých veršů, včetně pokusu o hexametr), z pašijových oratorií (nomenklatura některých kolektivních postav: "Zástup - Chorus", "Kniežata" - "Biskupové" [Annáš, Kaifáš]) i z jiných pašijových ludů a passiologické literatury (kázání, modlitby, rozjímání). Je v ní příležitost k improvizaci, a dokonce jedna scéna Mariiny lamentace má podobu melodramu. Předlohou dramatizátora Bozkovských pašijí byl především Veliký život Pána a Spasitele našeho Krista Ježíše Martina z >Kochemu, nejen pro téměř doslovné citace, ale především pro typickou svrchovanou kochemovskou spiritualitu a skrze ní nazírané samo Evangelium.
Účel hry je vymezen v barokním titulu: pro zbožné "rozjímínání". Tím prozrazuje, svůj barokní původ. Takový postup 19. století již neznalo.
Inscenace: V Bozkově se připomínají divadelní produkce od 2. poloviny 18. století. Týkají se sice pašijových divadelních akcí, ale ty nemají souvislost s naším textem. První vzpomenutá produkce byla hrána v kostele r. 1777. Farář J. Dušek je jednou provždy zakázal. V r. 1791 dostali povolení od vrchnosti hrát zde své >Theatrum paassionale železnobrodští měšťané. I pak došlo po vyšetřování znovu k zakázu litoměřickým ordinariátem. Text Komedie o umučení mohl být tedy inscenován v Bozkově až v první třetině 19. století, ale z té doby nejsou známá žádná určitá data o představeních pašijí. Avšak z doby okolo r. 1820 se dochovalo (dnes ztracené) obsazení hlavních postav pašijové komedie. Jen v ústní tradici se připomíná, že naposledy byly inscenovány v r. 1836. Náležitost rukopisu Bozkovu prozradil A. Farský udáním své příslušnosti k "obci boskovský". Důkazem pro pašijovou inscenaci v prvním třicetiletí 19. století mohou být konkretní vzpomínky dokonce na trojí stavbu tamějších jevišť: "u živnosti F. Dolenského", u stavení s přístodolkem "na sever od školy" a konečně lešení postavené na samotě "Kopanina".
Scéna, na které byla hrána Komedie o umučení, je tradiční patrové lešení "tátrum", podobně jako v případě >Lastibořského Umučení, nebo železnobrodského >Theatrum passionale. (Ve dvacátých letech 19. stol. tu byl farářem syn J. >Tepra, Ambrož.) Hrávalo se na dlouhém "paláci" (jevišti), nejméně se dvěma jevišti a s prosceniem před nimi, snad i s dalšími samostatnými dějišti ležícími mimo lešení (Olivet, Kalvarie).
Komedie o umučení není bozkovského původu. Byla sem převzata a tady asi upravena. Pochází odjinud. Podle velmi křehkých inscenačních indicií, lze se domnívat, že její podstatné části patří hře, kterou hledáme v Zásadě (zavedenou J. >Šourkem).
Obsáhlejší partie, včetně titulu, z ní použil pro svou pašijovou kompozici Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista J. Kopecký (1965), podobně i ti, kteří připravovali text pro inscenaci Pašije aneb Theatrum passionale aneb Zrcadlo umučení a vzkříšení Pána našeho Ježíše Krista v Národním divadle v Praze (1998).
Prameny
Komedie o umučení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista, prorozjímání jednoho každého a pobožného křesťana, co a jak mnoho za nás podstoupil a vystál a svou krev pro nás vylil, aby nás tudy od zatracení vysvobodil. Tak nám tady příklad zanechal, abychme tady zde na světě všecko mile a rádi přetrpěli, potom za ním se do nebe dostali a s ním se radovali. Vypsáno od Antonína Farskýho, v obci bozkovský.
Rukopis - Strahovská knihovna sign.: DT V 35. [Přepis V. Rona v rukopise.]
Menčík F.: Prostonárodní hry divadelní, II. Velikonoční hry, Holešov 1895, s. 1-57. - Též přetisk: Praporec, roč. 3, 1941, č.1, 44 stran. [Přepis pro Menčíka pořídil r. 1885 Stanislav Beránek, řídící učitel v Bozkově, k čemuž připojil řadu získaných ústních zpráv, pocházejících z druhé a třetí generace po bozkovském pašijovém divadle.]
Liber memorabilium ac iurum Ecclesiae Boskoviensis AB Anno 1757, I. (1757-1850), FÚ Bozkov.
Sloha listin o vyšetřování stížnosti na pašijové inscenace v Bozkově a v Železném Brodě iniciované litoměřickým ordinariátem r. 1791. V r. 1993 byly listiny předány děkanstvím v Jablonci nad Nisou SOkA v Jablonci n. Nisou.
Literatura
Černý, V.: Stredoveká dráma, Bratislava 1964, s. 148n.
Týž: Barokní divadlo v Evropě, 4. kap. Baroko v dramatické tradici lidové, Slovenské divadlo, roč. 18, 1970, č. 3, s. 321n.
F. M. (Menčík, F.): O divadle prostonárodním, Národní listy, roč. 26, 1886, č. 9, 15, 28, 30.
Hádek, J.: Literární Bozkov, Bozkovský sborník, připravovaný bozkovským farářem P. J. Hoffmannem, který po r. 1948 už nesměl vyjít, z té doby se zachoval korekturní výtisk z turnovské tiskárny O. Müllera v pozůstalosti K.Kinského v Muzeu Českého ráje Turnov.
Jakeš, J.: České a německé lidové velikonoční hry na bývalém jazykovém pomezí, disertace FF UK, Praha 1970
Kalista, Z.: Na okraji bozkovské historie, Bozkovský sborník, připravovaný bozkovským farářem P. J. Hoffmannem, který po r. 1948 už nesměl vyjít, z té doby se dochoval korekturní výtisk z turnovské tiskárny O. Müllera v pozůstalosti K.Kinského v Muzeu Českého ráje Turnov.
Kneidl, P. Labyrint světa, O selském nebo sousedském divadle v severovýchodních Čechách, Strahovská knihovna, roč. 10, 1975, s. 123.
Kopecký, J.: České lidové divadlo barokní, Dějiny českého divadla, I., 1968 red. F.Černý - A.Scherl, s. 313-314.
Týž: O staré divadlo (Deset kapitol o prospěšnosti kontinuity), Divadelní revue, roč. 1, 1990, č. 2, s. 3-29.
Lukasová M.: Dvě české lidové hry o umučení ze severovýchodních Čech, rukopis 1932, FF MU Brno disertace, sign. D 1298/83,
Menčík F.: Prostonárodní hry divadelní, II. Velikonoční hry, Holešov 1895, s. I-XIX.
Mizera, F.: Paměti města Semil a okolí, Semily 1930, str.186.
Port, J.: Tvary divadla v Čechách, I., Stín velké noci 1,IV. Lidové pašije, s.246-250, rkp. v div. odd. Národního muzea v Praze sign.: T 10331.
Ron, V.: Sousedské divadelnictví severních Čech v 18. století, Divadlo v Kotcích, red. F. Černý, Praha 1992, s.348-360, 442-444.
Týž: Z minulosti pašijových her v českých zemích, Pašije aneb Theatrum passionale aneb Zrcadlo umučení a vzkříšení Pána našeho Ježíše Krista, Národní divadlo v Praze, Praha 1998 s. 26-29.
Ryba, B.: Soupis rukopisů Strahovské knihovny PNP, VII., rukopisný dodatkový svazek v Příruční knihovně z roku 1974 [DT V 35].
Slovník literární teorie, red. Š. Vlašín, heslo Lidová hra (kn), s. 201 a Mystérium (kn), s. 240-241, Praha 1977.
Škarka, A.: Z problematiky českého gotického básnictví, Půltisíciletí českého písemnictví, Praha 1986, s.91.
Štajnygr, J.K.: Pomněnky z Boskova, Praha 1894, s. 86.
Vojtěch Ron
KOMEDIE O UMUČENÍ PÁNA A SPASITELE NAŠEHO JEŽÍŠE KRISTA
Bozkovská hra o umučení Páně, Bozkovské pašije
asi konec 18. století
Z Bozkova (okres Semily) pocházejí dva zápisy Komedie o umučení. Jeden je "vypsán" Antonínem Farským (1730? - 1805) "v obci bozkovský" a uložen ve Strahovské knihovně, druhý rukopis, dnes nezvěstný, v r. 1885 přepsal místní učitel St. Beránek pro edici F. Menčíka, s nejasnou poznámkou, že přepis byl zhotoven podle rukopisu, "který neznámý nám občan v Bozkově nebo v blízkém okolí ve veliké vážnosti chová". Při srovnání obou textů lze nalézt jen několik nepodstatných odlišností, ale přesto nelze jednoznačně rozhodnout, zda jde o dva či o jeden a týž rukopis. Strahovský rukopis Komedie o umučení je značně chaoticky zapsán, je v něm mnoho vsuvek, textových přesunů, oprav, škrtů, cizích vpisků. Konec je zapsán jinou rukou na jiném papíru s odlišnou úpravou. Výsledek je ale pozoruhodný, předloha k inscenaci náleží k vrcholům české prostonárodní dramatické tvroby. Rukopisná knížka má ještě dodatečně zapsané kostelní písně, které přímo s hrou nesouvisí, ale mariánská píseň "Sem ctitelé milí..." může být alespoň dokladem, že je písní patřící poutnímu mariánskému Bozkovu.
Pašijová komedie zřetelně náleží divadelnímu žánru - mysteriu, má všechny znaky lidové hry. Je složena z vybraných výjevů řazených podle evangelijní chronologie a představujících události Ježíšova života od vstupu do veřejného života až po ukřižování a pohřeb. Zahajuje ji Předmluva. Pak následují dvě scény, zdůvodňující smysl Ježíšova vykupitelského díla: scéna po vypovězení Adama a Evy z ráje, a kratičká samostatná hra (100 veršů) o Pejše (Pýše). Do hry je vsunut i příběh kající Marie Magdalény. Bozkovské mysterium je ukončeno Závěrkem. Přepis strahovské verze má 2183 řádky zapsaných veršů i prozaického textu. Dějstvuje v ní nejméně 60 mluvích a několik kolektivních postav. Zcela vymizel tradiční Opovědník, jemuž zůstal jen prolog a epilog. Postrádáme také texty písní, dělící jednotlivé výstupy a podporující duchovní osvojení dramatického jednání. Nahradila je "muzika", není ale vyloučeno, že se pod tímto označením skrývá i "píseň", alespoň na některých místech (např.: "Tu je muzika aneb zpěv po vzetí kříže."). Zpěv písní je výslovně určen ve scénických poznámkách kalvarských výstupů, při křižování, losování, při Longinově bodnutí. Při vystoupení Veroniky je každý verš uzavřen v notové značce pro repetici. Veršová úprava je jednoduchá. Základem jsou osmislabičné trochejské verše, někdy se objeví i desetislabičné. Řada úseků je zapsána v próze. Mnohé verše připomenou cizí, nelidový původ.
Komedie o umučení je centonem prokazatelně sestaveným z dramatických textů různého původu a různé doby, z jezuitské dramatiky (monolog Setníka, hra o Pejše - spor Smrti, Pokory a Pýchy, řada jednotlivých veršů, včetně pokusu o hexametr), z pašijových oratorií (nomenklatura některých kolektivních postav: "Zástup - Chorus", "Kniežata" - "Biskupové" [Annáš, Kaifáš]) i z jiných pašijových ludů a passiologické literatury (kázání, modlitby, rozjímání). Je v ní příležitost k improvizaci, a dokonce jedna scéna Mariiny lamentace má podobu melodramu. Předlohou dramatizátora Bozkovských pašijí byl především Veliký život Pána a Spasitele našeho Krista Ježíše Martina z >Kochemu, nejen pro téměř doslovné citace, ale především pro typickou svrchovanou kochemovskou spiritualitu a skrze ní nazírané samo Evangelium.
Účel hry je vymezen v barokním titulu: pro zbožné "rozjímínání". Tím prozrazuje, svůj barokní původ. Takový postup 19. století již neznalo.
Inscenace: V Bozkově se připomínají divadelní produkce od 2. poloviny 18. století. Týkají se sice pašijových divadelních akcí, ale ty nemají souvislost s naším textem. První vzpomenutá produkce byla hrána v kostele r. 1777. Farář J. Dušek je jednou provždy zakázal. V r. 1791 dostali povolení od vrchnosti hrát zde své >Theatrum paassionale železnobrodští měšťané. I pak došlo po vyšetřování znovu k zakázu litoměřickým ordinariátem. Text Komedie o umučení mohl být tedy inscenován v Bozkově až v první třetině 19. století, ale z té doby nejsou známá žádná určitá data o představeních pašijí. Avšak z doby okolo r. 1820 se dochovalo (dnes ztracené) obsazení hlavních postav pašijové komedie. Jen v ústní tradici se připomíná, že naposledy byly inscenovány v r. 1836. Náležitost rukopisu Bozkovu prozradil A. Farský udáním své příslušnosti k "obci boskovský". Důkazem pro pašijovou inscenaci v prvním třicetiletí 19. století mohou být konkretní vzpomínky dokonce na trojí stavbu tamějších jevišť: "u živnosti F. Dolenského", u stavení s přístodolkem "na sever od školy" a konečně lešení postavené na samotě "Kopanina".
Scéna, na které byla hrána Komedie o umučení, je tradiční patrové lešení "tátrum", podobně jako v případě >Lastibořského Umučení, nebo železnobrodského >Theatrum passionale. (Ve dvacátých letech 19. stol. tu byl farářem syn J. >Tepra, Ambrož.) Hrávalo se na dlouhém "paláci" (jevišti), nejméně se dvěma jevišti a s prosceniem před nimi, snad i s dalšími samostatnými dějišti ležícími mimo lešení (Olivet, Kalvarie).
Komedie o umučení není bozkovského původu. Byla sem převzata a tady asi upravena. Pochází odjinud. Podle velmi křehkých inscenačních indicií, lze se domnívat, že její podstatné části patří hře, kterou hledáme v Zásadě (zavedenou J. >Šourkem).
Obsáhlejší partie, včetně titulu, z ní použil pro svou pašijovou kompozici Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista J. Kopecký (1965), podobně i ti, kteří připravovali text pro inscenaci Pašije aneb Theatrum passionale aneb Zrcadlo umučení a vzkříšení Pána našeho Ježíše Krista v Národním divadle v Praze (1998).
Prameny
Komedie o umučení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista, prorozjímání jednoho každého a pobožného křesťana, co a jak mnoho za nás podstoupil a vystál a svou krev pro nás vylil, aby nás tudy od zatracení vysvobodil. Tak nám tady příklad zanechal, abychme tady zde na světě všecko mile a rádi přetrpěli, potom za ním se do nebe dostali a s ním se radovali. Vypsáno od Antonína Farskýho, v obci bozkovský.
Rukopis - Strahovská knihovna sign.: DT V 35. [Přepis V. Rona v rukopise.]
Menčík F.: Prostonárodní hry divadelní, II. Velikonoční hry, Holešov 1895, s. 1-57. - Též přetisk: Praporec, roč. 3, 1941, č.1, 44 stran. [Přepis pro Menčíka pořídil r. 1885 Stanislav Beránek, řídící učitel v Bozkově, k čemuž připojil řadu získaných ústních zpráv, pocházejících z druhé a třetí generace po bozkovském pašijovém divadle.]
Liber memorabilium ac iurum Ecclesiae Boskoviensis AB Anno 1757, I. (1757-1850), FÚ Bozkov.
Sloha listin o vyšetřování stížnosti na pašijové inscenace v Bozkově a v Železném Brodě iniciované litoměřickým ordinariátem r. 1791. V r. 1993 byly listiny předány děkanstvím v Jablonci nad Nisou SOkA v Jablonci n. Nisou.
Literatura
Černý, V.: Stredoveká dráma, Bratislava 1964, s. 148n.
Týž: Barokní divadlo v Evropě, 4. kap. Baroko v dramatické tradici lidové, Slovenské divadlo, roč. 18, 1970, č. 3, s. 321n.
F. M. (Menčík, F.): O divadle prostonárodním, Národní listy, roč. 26, 1886, č. 9, 15, 28, 30.
Hádek, J.: Literární Bozkov, Bozkovský sborník, připravovaný bozkovským farářem P. J. Hoffmannem, který po r. 1948 už nesměl vyjít, z té doby se zachoval korekturní výtisk z turnovské tiskárny O. Müllera v pozůstalosti K.Kinského v Muzeu Českého ráje Turnov.
Jakeš, J.: České a německé lidové velikonoční hry na bývalém jazykovém pomezí, disertace FF UK, Praha 1970
Kalista, Z.: Na okraji bozkovské historie, Bozkovský sborník, připravovaný bozkovským farářem P. J. Hoffmannem, který po r. 1948 už nesměl vyjít, z té doby se dochoval korekturní výtisk z turnovské tiskárny O. Müllera v pozůstalosti K.Kinského v Muzeu Českého ráje Turnov.
Kneidl, P. Labyrint světa, O selském nebo sousedském divadle v severovýchodních Čechách, Strahovská knihovna, roč. 10, 1975, s. 123.
Kopecký, J.: České lidové divadlo barokní, Dějiny českého divadla, I., 1968 red. F.Černý - A.Scherl, s. 313-314.
Týž: O staré divadlo (Deset kapitol o prospěšnosti kontinuity), Divadelní revue, roč. 1, 1990, č. 2, s. 3-29.
Lukasová M.: Dvě české lidové hry o umučení ze severovýchodních Čech, rukopis 1932, FF MU Brno disertace, sign. D 1298/83,
Menčík F.: Prostonárodní hry divadelní, II. Velikonoční hry, Holešov 1895, s. I-XIX.
Mizera, F.: Paměti města Semil a okolí, Semily 1930, str.186.
Port, J.: Tvary divadla v Čechách, I., Stín velké noci 1,IV. Lidové pašije, s.246-250, rkp. v div. odd. Národního muzea v Praze sign.: T 10331.
Ron, V.: Sousedské divadelnictví severních Čech v 18. století, Divadlo v Kotcích, red. F. Černý, Praha 1992, s.348-360, 442-444.
Týž: Z minulosti pašijových her v českých zemích, Pašije aneb Theatrum passionale aneb Zrcadlo umučení a vzkříšení Pána našeho Ježíše Krista, Národní divadlo v Praze, Praha 1998 s. 26-29.
Ryba, B.: Soupis rukopisů Strahovské knihovny PNP, VII., rukopisný dodatkový svazek v Příruční knihovně z roku 1974 [DT V 35].
Slovník literární teorie, red. Š. Vlašín, heslo Lidová hra (kn), s. 201 a Mystérium (kn), s. 240-241, Praha 1977.
Škarka, A.: Z problematiky českého gotického básnictví, Půltisíciletí českého písemnictví, Praha 1986, s.91.
Štajnygr, J.K.: Pomněnky z Boskova, Praha 1894, s. 86.
Vojtěch Ron
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.