AS 2000, č. 3. Hraše, Jiří
POHÁREK SČDO S PŘEKVAPENÍM
Soutěž O pohárek SČDO má v každém ročníku něco neobvyklého. Podle jakýchsi nepředvídatelných pravidel nečekaně exceluje právě kategorie, které byly loni slabší, naopak loni byla zcela naplněna kategorie, která je letos třeba nominacemi pokryta sotva z poloviny. Dobří, osvědčení holubi se občas vracejí, ale vedle nich náhle zazáří nová, sotva opeřená holoubata. Letošní národní přehlídka byla v Olomouci 15. dubna.
O překvapení se letos postaral špičkový výstup v dialozích. Na scéně nejbanálnější "výprava": několik stolů se židlemi. Navíc snad trochu mnoho nábytku pro dialog dvou postav. Přicházejí. Snacha se setkává v jídelně-klubovně domova důchodců s tchánem. Přišla jediná z rodiny, vůbec asi chodí nejčastěji ona. Tchán si nestěžuje, chápe, že věci jdou svou cestou. V pořádku. Jen svého psa si nesměl vzít s sebou. Banální prostředí, banální situace, banální řeči. Pustota prázdných stolů a židlí je jen podtrhuje. Oba interpreti, Josef Doležal a Ludmila Panenková (nominace z regionální přehlídky v České Lípě) spíše podehrávají, chovají se velmi civilně, situaci nijak nedramatizují. Téměř nuda. Ale pod ní se postupně prozrazuje jakési napětí a dává tušit proudy, skryté pod hladinou. Za replikami obou postav se objevují jen zvolna přiznávaná tajemství. Vztah, situace (a posléze i strhující pointa) zůstávají stále v šedé poloze všednodennosti, a přece vyrůstají do formátu velkého tragického osudu. Mistrovská sebekázeň, cit pro míru a dokonalá souhra herecké dvojice: mimořádný zážitek jevištní pravdy (I. místo). V kategorii se objevila také Věra Lukášová, tentokrát nikoli v obvyklém monologu, ale v dialogu s Jarkou na kládách, živě a vynalézavě zahraném dvojicí Rausová-Fořt (nominovanou ze soutěže Kandrdásek, III. místo). Zvláštní byl dialog, který obsadil II. místo: scéna tří sester z Čechovovy hry v citlivém a vkusném provedení tří mužských představitelů (Batěk, Batěk, Soumar nominovaní z Plzně). Tuto exkluzivní koncepci umožnily ovšem jednak krátká stopáž, jednak účelový posun doby před obrazovkou televizoru, ale přesto: možností souhry a významové výstavby interpreti využili k hranici dokonalosti. (Dotvrdilo to ostatně srovnání výkonu Soumarova, který v této trojici hrál daleko disciplinovaněji, přesnějí a stylizovaněji, s jeho vystoupením v kategorii monologu.)
Ale i kategorie mužských sólistů přinesla letos nadprůměrné vystoupení. Dušan Zakopal si ze scén hry Thomase Bernharda Divadelník vypsal monologickou předlohu pro postavu herce a ředitele šmíry Bruscona. Je to opět text banální, ale tentokrát vystavěný v umělé a rafinované stylizaci věčně opakovaných frází a bonmotů, v nichž je "Mistr" Bruscon skutečným mistrem. Zakopala těší extravagance tohoto úkolu a rozehrává na něm bohatství intonací, gest a aranžmá s vypočítavostí neméně rafinovanou. Vzdor této umělosti jeho sebestředný, domýšlivý a bohémský výstřední principál je věrohodný, je až překvapivě samozřejmý tím, jak v nadsázce zastupuje řadu obdobných typů z naší zkušenosti (I. místo, nominace z Frýdku Místku). A přece mu M. Kučaba (Česká Lípa) nenechal velký náskok. Ve svém podání Arbenina z Lermontovovy Maškarády se tentokrát nespolehl - jak míval ve zvyku - na efekt scénických prvků a rekvizit, mluvil velmi kultivovaně a za slovy nechal vyrůstat stále zřetelněji konturu postavy (II. místo + cena za jevištní mluvu). Ze zcela jiného těsta byla postava výkonu Ondruchova, totiž, hm, postava...postavou byl červ podle textu Jiřího Suchého. Text ovšem není určen k jevištní akci a spoléhá právě na tuto nereálnost obrazu. P. Ondruch (Brno) se odvážil učinit jej reálně viditelným. Oblečen do jakési dlouhé punčochy, bezruký, rozehrál se zoufalým nasazením monologický part jedné strany "dialogu" s mnohonásobně větším chodcem. Znamenitý nápad a vynalézavý výkon (III. místo + cena mladému talentu).
Nejpočetnější kategorie ženských monologů byla letos v úhrnu méně výrazná. Oceněn byl opět mladý výkon (nominovaný z Kandrdásku, I. místo) Hany Sovové, která v Ester z Otčenáškovy hry Romeo, Julie a tma prokázala, jak volba role interpretovi blízká (věkem, typem) umožňuje založit přesvědčivě přirozený výkon, dostane-li se jí herec pod kůži v pochopení smyslu situace. P. Nedvědová (Česká Lípa) v nesnadné hře mladé ženy s naznačeným ležícím partnerem (Sidon, Třináct oken) projevila na neuváděné předloze vynalézavost v akci (II. místo + cena za dramaturgii). J. Šimková (Hradec Králové) jako tekla v Ženitbě prokázala přirozený smysl pro hru s jedinou rekvizitou, velikou taškou, a představivost vůči imaginární partnerce dialogu (III. místo).
Výkony hodnotila porota, v níž vedle obvyklých tváří zasedali reprezentanti olomoucké divadelní kultury - herci František Řehák a Ivanka Koktová-Bartošová, sestra zesnulého dr. Zdeňka Kokty (+1986), jemuž je Pohárek věnován jako memoriál. V kolektivním úsudku porotci ocenili jak dramaturgickou pestrost a kvalitu vybraných předloh, tak vynikající úroveň letošních vedoucích výkonů. V analytickém semináři upozornili na nedořešené, podceněné nebo prostě nevýrazné stránky výkonů, které se obligátně objevují zejména u interpretů věkem nebo "služebně" mladších. Byly to hlavně problémy: volba hranic vybraného úseku předlohy, konkrétnost vztahů postavy ke všem a všemu okolo, vědomě uchopený obsah, ale i kultura mluvní složky projevu, funkční využití zvolených prostředků.
V bezpečném organizačním a provozním zajištění souboru K.S. Velká Bystřice se národní kolo soutěže uskutečnilo s podporou Okresního úřadu, MK ČR a DDM Olomouc. Na jevišti postavy jak ve výkonech špičkových, tak ve vystoupeních nedozrálých prokázaly úzkou souvislost jak mezi konturami postavy a hercovým osobním vybavením, tak mezi půdorysem hercovy akce a jeho civilním zkušenostním zázemím.
Jiří Hraše
Soutěž O pohárek SČDO má v každém ročníku něco neobvyklého. Podle jakýchsi nepředvídatelných pravidel nečekaně exceluje právě kategorie, které byly loni slabší, naopak loni byla zcela naplněna kategorie, která je letos třeba nominacemi pokryta sotva z poloviny. Dobří, osvědčení holubi se občas vracejí, ale vedle nich náhle zazáří nová, sotva opeřená holoubata. Letošní národní přehlídka byla v Olomouci 15. dubna.
O překvapení se letos postaral špičkový výstup v dialozích. Na scéně nejbanálnější "výprava": několik stolů se židlemi. Navíc snad trochu mnoho nábytku pro dialog dvou postav. Přicházejí. Snacha se setkává v jídelně-klubovně domova důchodců s tchánem. Přišla jediná z rodiny, vůbec asi chodí nejčastěji ona. Tchán si nestěžuje, chápe, že věci jdou svou cestou. V pořádku. Jen svého psa si nesměl vzít s sebou. Banální prostředí, banální situace, banální řeči. Pustota prázdných stolů a židlí je jen podtrhuje. Oba interpreti, Josef Doležal a Ludmila Panenková (nominace z regionální přehlídky v České Lípě) spíše podehrávají, chovají se velmi civilně, situaci nijak nedramatizují. Téměř nuda. Ale pod ní se postupně prozrazuje jakési napětí a dává tušit proudy, skryté pod hladinou. Za replikami obou postav se objevují jen zvolna přiznávaná tajemství. Vztah, situace (a posléze i strhující pointa) zůstávají stále v šedé poloze všednodennosti, a přece vyrůstají do formátu velkého tragického osudu. Mistrovská sebekázeň, cit pro míru a dokonalá souhra herecké dvojice: mimořádný zážitek jevištní pravdy (I. místo). V kategorii se objevila také Věra Lukášová, tentokrát nikoli v obvyklém monologu, ale v dialogu s Jarkou na kládách, živě a vynalézavě zahraném dvojicí Rausová-Fořt (nominovanou ze soutěže Kandrdásek, III. místo). Zvláštní byl dialog, který obsadil II. místo: scéna tří sester z Čechovovy hry v citlivém a vkusném provedení tří mužských představitelů (Batěk, Batěk, Soumar nominovaní z Plzně). Tuto exkluzivní koncepci umožnily ovšem jednak krátká stopáž, jednak účelový posun doby před obrazovkou televizoru, ale přesto: možností souhry a významové výstavby interpreti využili k hranici dokonalosti. (Dotvrdilo to ostatně srovnání výkonu Soumarova, který v této trojici hrál daleko disciplinovaněji, přesnějí a stylizovaněji, s jeho vystoupením v kategorii monologu.)
Ale i kategorie mužských sólistů přinesla letos nadprůměrné vystoupení. Dušan Zakopal si ze scén hry Thomase Bernharda Divadelník vypsal monologickou předlohu pro postavu herce a ředitele šmíry Bruscona. Je to opět text banální, ale tentokrát vystavěný v umělé a rafinované stylizaci věčně opakovaných frází a bonmotů, v nichž je "Mistr" Bruscon skutečným mistrem. Zakopala těší extravagance tohoto úkolu a rozehrává na něm bohatství intonací, gest a aranžmá s vypočítavostí neméně rafinovanou. Vzdor této umělosti jeho sebestředný, domýšlivý a bohémský výstřední principál je věrohodný, je až překvapivě samozřejmý tím, jak v nadsázce zastupuje řadu obdobných typů z naší zkušenosti (I. místo, nominace z Frýdku Místku). A přece mu M. Kučaba (Česká Lípa) nenechal velký náskok. Ve svém podání Arbenina z Lermontovovy Maškarády se tentokrát nespolehl - jak míval ve zvyku - na efekt scénických prvků a rekvizit, mluvil velmi kultivovaně a za slovy nechal vyrůstat stále zřetelněji konturu postavy (II. místo + cena za jevištní mluvu). Ze zcela jiného těsta byla postava výkonu Ondruchova, totiž, hm, postava...postavou byl červ podle textu Jiřího Suchého. Text ovšem není určen k jevištní akci a spoléhá právě na tuto nereálnost obrazu. P. Ondruch (Brno) se odvážil učinit jej reálně viditelným. Oblečen do jakési dlouhé punčochy, bezruký, rozehrál se zoufalým nasazením monologický part jedné strany "dialogu" s mnohonásobně větším chodcem. Znamenitý nápad a vynalézavý výkon (III. místo + cena mladému talentu).
Nejpočetnější kategorie ženských monologů byla letos v úhrnu méně výrazná. Oceněn byl opět mladý výkon (nominovaný z Kandrdásku, I. místo) Hany Sovové, která v Ester z Otčenáškovy hry Romeo, Julie a tma prokázala, jak volba role interpretovi blízká (věkem, typem) umožňuje založit přesvědčivě přirozený výkon, dostane-li se jí herec pod kůži v pochopení smyslu situace. P. Nedvědová (Česká Lípa) v nesnadné hře mladé ženy s naznačeným ležícím partnerem (Sidon, Třináct oken) projevila na neuváděné předloze vynalézavost v akci (II. místo + cena za dramaturgii). J. Šimková (Hradec Králové) jako tekla v Ženitbě prokázala přirozený smysl pro hru s jedinou rekvizitou, velikou taškou, a představivost vůči imaginární partnerce dialogu (III. místo).
Výkony hodnotila porota, v níž vedle obvyklých tváří zasedali reprezentanti olomoucké divadelní kultury - herci František Řehák a Ivanka Koktová-Bartošová, sestra zesnulého dr. Zdeňka Kokty (+1986), jemuž je Pohárek věnován jako memoriál. V kolektivním úsudku porotci ocenili jak dramaturgickou pestrost a kvalitu vybraných předloh, tak vynikající úroveň letošních vedoucích výkonů. V analytickém semináři upozornili na nedořešené, podceněné nebo prostě nevýrazné stránky výkonů, které se obligátně objevují zejména u interpretů věkem nebo "služebně" mladších. Byly to hlavně problémy: volba hranic vybraného úseku předlohy, konkrétnost vztahů postavy ke všem a všemu okolo, vědomě uchopený obsah, ale i kultura mluvní složky projevu, funkční využití zvolených prostředků.
V bezpečném organizačním a provozním zajištění souboru K.S. Velká Bystřice se národní kolo soutěže uskutečnilo s podporou Okresního úřadu, MK ČR a DDM Olomouc. Na jevišti postavy jak ve výkonech špičkových, tak ve vystoupeních nedozrálých prokázaly úzkou souvislost jak mezi konturami postavy a hercovým osobním vybavením, tak mezi půdorysem hercovy akce a jeho civilním zkušenostním zázemím.
Jiří Hraše
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.