Strotzer Milan: Vzdělávání - nedílná součást JH 1931-2000

Vzdělávání - nedílná součást Jiráskova Hronova
1931 - 2000

Milan Strotzer

Zrod a jednotlivé etapy historie Jiráskova Hronova byly spjaty se soudobou situací společenskou a politickou a současně se stavem, v jakém se nacházelo české ochotnické - amatérské divadlo. Tyto okolnosti se tu více, tu méně zřetelně promítaly i do tzv. vzdělávací části Jiráskových Hronovů.

Do převratu v roce 1948 v hlavní roli ÚMDOČ

První Jiráskův Hronov (JH) v roce 1931 byl především holdem slavnému hronovskému rodáku, spisovatelovi a dramatikovi Mistru Aloisi Jiráskovi u příležitosti jeho nedožitých 80. narozenin. Na programu byly čtyři jeho hry, byla uspořádána akademie, na níž přednášel o smyslu a významu Jiráskova díla prof. Zdeněk Nejedlý, Mistrovi byla věnována výstava, iniciovaná dr. Kudrnáčem. Součástí oslav byl také sjezd československého ochotnictva, organizovaný Ústřední Maticí divadelního ochotnictva českého (ÚMDOČ). Ve sjezdové rezoluci zazněla mj. tato výzva: “Voláme všechny na stráž a k ochraně neutrality umění a zvláště lidového divadelnictví, aby bylo zachováno svým národním a kulturním úkolům, nebylo ovlivňováno žádným stranictvím a nebylo vykořisťováno pro zištné a neideové účely.” Toto volání bylo patrně i odpovědí na kritické hlasy, napadající “experiment s komunistou Nejedlým”, ale především bylo vyjádřením nejvlastnějších snah ÚMDOČ o kultivaci ochotnictva k divadelní práci a spolu s tím o mravní zušlechtění nejširších vrstev obyvatelstva.
Zde je třeba vrátit se o cca 50 let zpět před první JH a připomenout, že vznik Ústřední Matice divadelních ochotníků v Praze v r. 1886, postupně změněnou na ÚMDOČ, byl motivován vědomím nedostatečnosti a odpovědnosti zároveň a potažmo touhou po divadelním vzdělání. Nejvyspělejší divadelní spolky požadovaly vzdělávací kurzy pro své členy ovšem už v 60. a 70. letech. První „metodickou“ a dlouhá léta používanou příručkou byl Divadelní ochotník Jana Kašky, vydaný dokonce už v r. 1845. ÚMDOČ tehdy vstupovala do prostředí, v němž byla potřeba vzdělávání spontánně pociťována. Ruku v ruce se snahou vytvořit organizační strukturu, která by byla oporou ochotnickému hnutí, měli zakladatelé svazu výraznou snahu vytvořit zázemí pro vzdělávání ochotnických divadelníků. Ve vzdělávání viděli prostředek, jímž lze nastoupit cestu k “opravdovému uměleckému tvoření”. ÚMDOČ na tomto poli postupně vykonala nezměrnou práci. Nejrůznější odborné kurzy (viz např. Průkazní list ÚMDOČ) a přednášky byly nejprve pořádány u příležitosti ochotnických sjezdů. Později byly organizovány samostatně jednotami ochotníků nebo divadelními okrsky ÚMDOČ. Tyto okrsky, které mezi jednotami a Ústřední Maticí tvořily organizační mezičlánek, a jejich okrskové rady byly po radikální úpravě stanov v r. 1925 hlavními a také suverénními hybateli zvyšování úrovně divadel prostřednictvím výchovy ochotníků. Historie divadelních okrsků zaznamenala vzdělávací akce překvapivého rozsahu. Např. Erbanův okrsek ÚMDOČ v Hořicích uskutečnil v r. 1922 dvoudenní přednášku o divadelní režii a v témže roce okrskovou soutěž. Roku následujícího pořádal kurz líčení a kostýmování a režisérský kurz. V r. 1943 zajistil v různých místech okrsku 6 divadelních škol. Okrsek Svatopluka Čecha v Benešově, čítající 28 členských jednot, zahájil v r. 1943 divadelní školu ve 12 obvodech okrsku, které se zúčastnilo přes 700 posluchačů. Ve stejném roce organizoval Thámův okrsek v Brandýse nad Labem 5 divadelních škol v 5 různých střediscích okrsku. Podobných příkladů by bylo možné uvést bezpočet.
Zpočátku, tj. v druhé polovině 20. let byly vzdělávací akce spíše nahodilé. ÚMDOČ se proto rozhodla přikročit k jednotnému způsobu vzdělávání. Vydala směrnici, která školení rozdělovala na I. a II. stupeň. Jeho absolvování umožňovalo v jednotlivých divadelních disciplínách probrat vše, co tvoří teoretický i praktický základ vědomostí a dovedností ochotnického herce a režiséra. Pro ty, kdož si chtěli toto základní studium prohloubit, byl zřízen III. stupeň školení, tzv. Vyšší divadelní škola. Všechny tyto školící stupně předpokládaly složení zkoušek posluchačů a vydání osvědčení absolventům. Představa ÚMDOČ šla dokonce tak daleko, že artikulovala cíl svých vzdělávacích aktivit mj. i v tom smyslu, že dosáhne stavu, kdy postupně vyškolí své členstvo “takovým počtem, aby jednou mohlo žádati za schválení, že na jevišti ochotnického divadla smí vystoupiti jen ochotnický herec, který prošel předběžným předepsaným školením a že umělecká stránka jevištního projevu je řízena režisérem, jehož úspěšné zkoušky opravňují vykonávat tuto nejodpovědnější divadelní práci.” / 1
Josef Hudeček v II. dílu knihy Ve službách Thálie (1946) píše: “Výchova českého ochotnictva nezůstala však jen při tomto způsobu zvyšování ochotnické úrovně, ale hledá nové prostředky, které by jí umožnily ověřit si uměleckou vyspělost divadelních souborů a změřit si vzájemně sílu. Nejušlechtilejším prostředkem tohoto snažení jsou divadelní soutěže, které s počátku byly v rukou okrsků, ale postupně se staly majetkem celé organisace, kde pod pevným řízením svého ústředí daly vyrůst soutěži všech spolků, organisovaných v ÚMDOČ. Ta umožňuje pak při festivalech, nazvaných "Jiráskův Hronov", vybraným souborům ukázati svoji uměleckou vyspělost. Smysl těchto soutěží záleží v tom, že je pěstována touha po umělecké vyspělosti, ale podporuje se i stránka organisační, že každý do soutěže se přihlásivší spolek musí míti splněny všechny organisační povinnosti k svému obvodu, okrsku a ústředí. Je zde podporována práce kolektiva, potlačení tak zvaných "primadon", překonávání ješitnosti a nedostatku autokritiky, podnícena odvaha předstoupiti před soud kritiky a vyslechnout její úsudek bez polemiky. A získávána velmi cenná poučení vzájemným pozorováním spolků.
Jiráskovy Hronovy se staly ochotnickým svátkem, město Hronov a jeho Jiráskovo divadlo putovním místem souborů, které získaly čest representovat české ochotnictvo v tak významné soutěži.” / 2
Nutno také vzpomenout, že ÚMDOČ nebyla jedinou organizací, která zajišťovala zájmy ochotnických divadelníků a usilovala o rozvoj ochotnického divadla. Významnou roli na tomto poli sehrál mj. rovněž Svaz Dělnických divadelních ochotníků československých (DDOČ), jeho Dělnická akademie a Ústřední škola dělnická. Od počátků 30. let pořádal DDOČ řadu kurzů pro režiséry, v nichž pedagogicky působili herci a režiséři pražských scén, počínaje Národním divadlem, ale také studenti posledních ročníků divadelní konzervatoře. Např. v roce 1936 uspořádal svaz desetidenní internátní školu s 50 posluchači ze všech končin republiky. Každé dva roky organizoval týdenní internátní školu pro 15-30 studentů, které vybíral z režisérů, jež se prokázali mimořádně dobrým divadelním počinem, obětavostí a vyspělostí. Denně studenti navštěvovali představení některého z pražských divadel, o nichž pak druhého dne vedli rozpravy s režiséry inscenací (např. s K. Dostalem, E.F. Burianem, J. Honzlem, J. Frejkou aj.). Péče, vyvíjená DDOČ nic netratí ze své záslužnosti, ačkoliv byla realizována mimo hronovské přehlídky a soubory Svazu DDOČ se jich nezúčastňovaly.
Možná, že výše uvedené citace vyvolají u čtenáře úsměv, možná se vám bude zdát exkurz do historie ÚMDOČ a DDOČ nadbytečný. Skutečností však zůstává, že v popsaných aktivitách a snažení tkví základ vzdělávací části programu Jiráskových Hronovů, nevyjímaje jeho poslední ročníky.
“Jiráskovy Hronovy mají po shakespearovsku „nastavovat zrcadlo“ ochotnické práci. Mají ukázat, kam lze dojít a kam až se lze dopracovat. Stavějí ochotnickou práci pod kontrolu; nejen pod kontrolu kritiky, nýbrž i pod kontrolu vzájemnou, nejen vnější, nýbrž i vnitřní. Na Jiráskových Hronovech mohou si ochotníci porovnat vlastní práci s cizí, zjistit, zdali neutkvívají v omezeném provincionalismu, nakolik mají a musí sloužit domácí potřebě a nakolik mají a mohou jít nad ni. Spíše než co hrát, mohou se na Jiráskových Hronovech poučit, jak hrát. Srovnání a výměna poznatků podporuje vždycky uvědomělý růst. Mohou být a jsou pobídkou. Mohou vychovávat a vychovávají. Kromě toho je jejich význam mravní: zakládají a udržují širší i hlubší ponětí a pojetí ochotnické práce.“ / 3 Tato slova A.M. Brousila o smyslu ochotnických festivalů vyjadřují výstižně vzdělávací dimenzi prvních ročníků Jiráskových Hronovů. A.M. Brousil byl pak spolu s dalšími osobnostmi, zejména s režisérem Maxem Ledererem a Klementinou Rektorisovou, aktivním propagátorem této koncepce.
Záhy však ÚMDOČ vzdělávací prostředky, spočívající v možnostech prezentace, konfrontace a kritické reflexe, zmnožila o přednášky a zejména o již zmíněné Vyšší divadelní školy, které realizovala právě na JH. Představu o tom, jaký byl obsah výuky divadelní školy, lze nabýt z tabulky, která byla součástí programové brožury X. JH v roce 1940 (viz následující strany). Podobně byla uskutečněna čtrnáctidenní škola i v roce následujícím. Jiným příkladem je Jubilejní škola – 60 let ÚMDOČ, která se uskutečnila v rámci 16. JH v roce 1946. Posluchači, kteří vykonali předepsané zkoušky byli tehdy osvobozeni od II. stupně školení ÚMDOČ. Obsahem výuky bylo: jevištní řeč – 6 hod., jevištní pohyb – 3 hod., práce s hercem – 4 hod., režie – 6 hod., jevištní výtvarnictví – 7 hod., slohy – 4 hod. a dětské divadlo – 5 hod. Absolventi obdrželi řádné vysvědčení. Divadelní školy pořádala ÚMDOČ na JH, pokud to společensko-politická situace dovolovala, pravidelně. Počet posluchačů nebyl nikterak malý. Např. na 17. JH v roce 1947 měla škola na 80 účastníků.
Zvláštní formou vzdělávání byla tzv. společná představení. Uskutečňovala se pod záštitou ÚMDOČ až do r. 1941. Šlo o inscenace Jiráskových dramat a dramatizace jeho próz připravovaných ve velkém časovém předstihu na základě individuální přípravy předních herců z vybraných ochotnických spolků, kteří své postavy modelovali v souladu s rámcovou dramaturgicko-režijní koncepcí. Takto z domova připravení přijížděli na JH, aby zde na náročných zkouškách pod režijním vedením Maxe Lederera vytvořili inscenaci a uvedli její premiéru. Tento způsob vzdělávání byl jakýmsi praktickým doplňkem jednotlivých stupňů divadelní školy ÚMDOČ, na němž participovaly nejlepší síly ochotnických spolků.
V období, v němž hrála hlavní úlohu ÚMDOČ, byla poněkud problematickou stránkou vzdělávací části JH kritická reflexe přehlídkových představení. Ona problematičnost tkvěla v soutěžním pojetí JH, v akcentu na technickou, především hereckou a režijní vybavenost souborů, zejména však v zavedení hodnocení pomocí bodového tabulkového systému, vyhodnocovaného matematicky. Přestože takto získávané výsledky bylo nutné namnoze korigovat, zůstávalo více méně u hodnocení vnějších atributů inscenací, a to ještě ne v komplexu všech jejich složek.
Bohatá vzdělávací aktivita, realizovaná ÚMDOČ na JH byla poprvé výrazně narušena v roce 1942, kdy se JH nekonal oficiálně a v dalších dvou letech, kdy byl zakázán nacisty. Neznamenalo to však uzavření přehlídky divadlu. I v těchto letech se zde uskutečňovala

představení ochotnických spolků, a to jak v termínech hronovských slavností, tak i v průběhu celého roku 1944 a měla svůj nesporný a nemalý dopad i z hledisek výchovně vzdělávacích.
V plném rozsahu byly obnoveny Jiráskovy Hronovy v roce 1945 a zvláště v roce následujícím., opět za účasti ÚMDOČ, ale ve zcela jiné situaci. Matice nebyla tehdy již jedinou hybnou silou ochotnického hnutí. Svaz DDOČ byl zrušen v listopadu 1938, nepřímými pokračovateli jeho linie byly soubory Československého svazu mládeže (ČSM) a Revolučního odborového hnutí (ROH), vznikající již v období let 1945-48. Při zahájení 16. JH v roce 1946 zazněla slova tehdejšího ministra dr. J. Stránského: „Jako ministr školství a osvěty chci říci, že věřím v dobrý vývoj a pokrok našeho divadelnictví, nezávislého na mocenských vlivech politických…“. Zdá se, že ještě v roce 1948 v době konání 18. JH, tj. po únorovém převratu, bylo vedení ÚMDOČ připraveno uplatnit své bohaté zkušenosti a znalosti z organizování a péče o ochotnické divadlo a ujmout se vůdčí role na tomto poli, a to s vědomím nezbytných změn v novém politickém klimatu. Navzdory tomu, že do stanovisek ÚMDOČ pronikla daleko výrazněji, než kdy před tím, orientace na myšlenkové poslání a uměleckou hodnotu repertoáru ochotnických souborů, nebylo ÚMDOČ umožněno, aby se takové role ujala. Ta záhy připadla nově vytvořenému Ústředí lidové tvořivosti, jehož úkolem bylo postupné organizační a také ideové sjednocení ochotnického hnutí.
Z hlediska forem vzdělávání byl 18. JH mezníkem v tom, že se na něm poprvé konaly veřejné diskuse o inscenacích. Vedl je prof. A.M. Brousil. Zde končí historie JH úzce spjatá s působností ÚMDOČ. Ačkoliv Matice byla ještě spolupořadatelem následných dvou ročníků přehlídky, její vůdčí role skončila s rokem 1948. Další události vedly k jejímu zániku v r. 1951. Oněmi událostmi byla bratislavská konference divadelníků v lednu 1949, která přijala „Ideový, pracovní a organizační program ochotnictva, vyjádřený v deseti bodech, vypracovaných předsedou závodních klubů Františkem Kubrem. Obsahoval generální linii a úkoly ochotnického hnutí: ochotnictvo má neúnavně pomáhat výstavbě socialismu, vytvářet k tomu účelu pro všechny soubory závazný repertoár, organizovat systematické školení na základě vědeckého světového názoru, skoncovat s tzv. nepolitičností a bezideovostí, vybudovat ideové a organizační ústředí pro celé hnutí, podporovat divadelní tvořivost mládeže, zavádět soutěživost socialistického typu, vymanit se z rodinného a sousedského prostředí a navázat styk s kulturním hnutím na závodech a vesnicích, podporovat vzájemné sbližování s divadelníky profesionálními.“ / 4

1949 – 1971

19. ročník JH v roce 1949 se uskutečnil pod vedením Ústředí lidové tvořivosti. Trval 16 dnů. Vedle souborů ÚMDOČ se jej zúčastnily soubory Matice slovenské, ROH, ČSM, Československé obce sokolské, Svazu československého hasičstva, Loutkářského soustředění a soubory armádní. V programu se díky tomu sešly poprvé v historii JH divadelní soubory druhově různorodé, ba i kolektivy z jiných oborů zájmové umělecké tvořivosti. Tato radikální proměna se promítla i do vzdělávací části JH. Byla uskutečněna šestnáctidenní Ústřední škola lidové tvořivosti. Vedle divadelních disciplín byly do jejích osnov zařazeny kapitoly k otázkám světového názoru a dějin dělnického hnutí. „Práce školy byla úzce spojována s praktickou činností posluchačů, kteří byli povinni absolvovat vedle přednášek také všechny veřejné diskuse o uvedených představeních. Veřejná konfrontace inscenačních výsledků s diváky byla organizována po každém představení. K jejím účastníkům patřili členové souborů, divadelní odborníci, ale také autoři uvedených her. Většina diskusních příspěvků nesla dobovou pečeť, mnohé z nich měly jen málo společného s atmosférou jednotlivých inscenací…Mnoho názorů vyslovovaných v tehdejších hronovských diskusích bylo zjevnou redukcí problémů divadelní práce.“ / 5 Škola měla na 50 posluchačů, lektory byli Jan Malík, Jan Kopecký a Jiří Sequens. Diskusní večery moderoval František Kubr. Z každé diskuse byl pořízen písemný záznam. Pracovní program 19. JH zahrnoval také dopolední besedy s hrajícími soubory a jednotlivé přednášky. Jednou z forem vzdělávání se stala přehlídka divadelních kostýmů s názvem Člověk dělá šaty. Byla koncipována jako „pásmo scén od senátorské tógy až po dělnické modráky“. V režii Františka Němce ho realizovali členové pražských souborů a textilní dělnictvo z Jiráskova kraje.
19. ročník JH lze označit za přelomový, a to nejméně v tom, že se jeho programová skladba rozevřela nad rámec tradičně chápaného ochotnického činoherního divadla, v rozšíření spektra vzdělávacích akcí a konečně, bohužel, i v tom, že se stal prostředkem prosazování vládnoucí ideologie.
Až do poloviny 50. let trpěly Jiráskovy Hronovy neujasněnou a rok od roku se proměňující programovou skladbou, přesněji koncepcí výběru souborů. To se odráželo ve vzdělávací části JH. Z těchto let je o ní pramálo dokladů. Mezi řádky lze vyčíst nespokojenost účastníků, ale i slova o krizi JH, která vyvrcholila 23. ročníkem, jenž je vzpomínán nepokrytě jako nejubožejší od převratu v roce 1948.
Obrat nastal na 25. JH v roce 1955, a to zejména v kvalitě inscenací. O 26. JH se již hovořilo jako o úspěšné škole ochotnických divadelníků z celé republiky, v níž přednášeli významní profesionální umělci, pomohli zde hlavně členové pražského Realistického divadla Zdeňka Nejedlého. Zvláště přínosnou byla přednáška Ivo Gübela O práci herce na roli. Účastníci JH se učili na rozborech divadelních inscenací, ale i na diskusích probíhajících dlouho do nocí. Pozitivně byla hodnocena i kritická reflexe porotou JH, která doznala proměny zejména svou připraveností a důsledným sledováním linie od rozboru hry k inscenaci.
Ve stejných intencích se konaly i další ročníky JH. V r. 1957 se uskutečnily semináře pro režiséry a výtvarníky, diskuse se soubory v plénu účastníků JH vedené členy poroty (Beneš, Gabriš, Kubr, Rektorisová, Taub), besedy se soubory, fungovala zde poradna Lidové umělecké tvořivosti. Doplňkem vzdělávací části byla čtenářská konference o románovém díle A. Jiráska.
Nejmohutnější vzdělávací program měl v 50. letech 29. ročník JH. ROH uspořádalo v rámci přehlídky v Náchodě kurs pro režiséry (60-70 frekventantů, jimž byla mj. hrazena ušlá mzda), Ústřední dům lidové tvořivosti pořádal týdenní soustředění pro účastníky dálkového školení režie a dramaturgie. Uskutečnil se také seminář pro vedoucí estrádních skupin, beseda o spolupráci profesionálních umělců s ochotníky a beseda o otázkách divadla pro děti a mládež. Na rozdíl od minulých let byly realizovány diskuse k představením formou menších kroužků podle krajů. Tato forma se velice osvědčila. Vedle diskusí v kroužcích byly organizovány i tzv. plenární diskuse. Na závěr JH byla připravena velká celostátní konference o dramaturgických problémech ochotnických divadel. Součástí vzdělávacího programu 29. JH byly i dvě besedy s pracovníky náchodských závodů o divadelních představeních.
Model „Hronovské školy ochotnických divadelníků“ z roku 1956, respektive z roku 1957, byl v zásadě zachován po následující ročníky JH až do r. 1962, včetně. Byl jen drobně obměňován a vylepšován. V r. 1960 byly např. diskusní kroužky tematicky rozděleny na herecký, režijní, dramaturgický, kritický a na kroužek pro přechodné návštěvníky. V r. 1961 populární hronovské plenární diskuse, kdysi jakási turnajová kolbiště, na nichž docházelo ke klání poroty se souborem a k exhibičním ukázkám vtipu či řečnického umění porotců a dalších diskutérů z povolání, změnily svoji tvář. Každá měla předem určené hlavní téma (např. dramaturgie iniciativní a konvenční, cesta za moderní inscenací klasické hry, otázky kultury jevištního pohybu), k němuž se pokoušeli členové pracovního kolektivu celou diskusi zaměřit. Přitom se pochopitelně vycházelo z rozboru jednotlivých inscenací a směřovalo k obecnějším závěrům. Opět se konalo školení organizované Ústřední radou odborů (50 posluchačů) a soustředění posluchačů dálkového školení režie a dramaturgie ÚDLT (40 posluchačů). V r. 1962 byla snaha, aby se představení a plenárních diskusí zúčastňovali členové krajských porot. Plenární diskuse byly předznamenány referáty, které se tematicky vázaly k reflektovaným inscenacím. K jednomu takovému referátu – O hudbě a hudebnosti v divadle – předvedlo broumovské Kladivadlo i praktickou ukázku. Mluvilo se o tom, že těžiště JH se přeneslo z divadla do diskusních sálů. Plenární diskuse se těšily pozornosti 400 – 500 účastníků. Ostatně, svědčí o tom i tato Rukověť pro začínající diskutéry, zveřejněná v přehlídkovém zpravodaji:


RUKOVĚŤ PRO ZAČÍNAJÍCÍ DISKUTÉRY

I. Několik receptů na velké i malé formy diskusních příspěvků:
1. Diskutuj tak, abys působil dojmem, že plníš podmínky odznaku „100 letních diskusních příspěvků“.
2. Rozváděj neobratně fakta, která už lépe shrnul předřečník.
3. Nediskutuj stručně. Posluchačům je v Hronově třeba spánku.
4. Své soudy vyslovuj tak kategoricky, aby bylo zřejmé, že všemu rozumíš – a hlavně: abys nemusel nic dokazovat.
5. V závěru neopomeň vyvrátit vše, co jsi nanesl v úvodu. Tím dáš najevo, že nevidíš problémy úzce.
6. Čekej na potlesk. Nedostaví-li se, důstojně odejdi ze sálu a dej si párek.
7. Není-li tvým vývodům věnována náležitá pozornost (šum, brblání, projevy nevole i naopak), zbývá ti možnost obhájit svá tvrdá stanoviska v užším kroužku (fronta na pivo, holič, pisoár).

II. Alespoň dvé příkladů řečnických obratů:
1. „Dívám se na věc kriticky! A tak mě inscenace přesvědčila v mém přesvědčení, že mě vlastně nepřesvědčila. Je to ovšem diskutabilní.“ (Nyní se čeká na potlesk. Posléze se hrdě odchází a dává se si párek.)
2. „Ano! Hra se mi velice líbila, ale proč se dostala až na Hronov?!? A vůbec: proč ji DILIA vydala? Nebo nevydala…? Teď tedy nevím… Jestli ji ale nevydala, tak proč ji nevydala?! (Potlesk zaručen. Párek odpadá.)

Osvojíš-li si svrchu uvedené teze, ve zdraví se dožiješ ještě mnoha a mnoha Hronovů.

Tento „diskusní boom“ v sobě současně nesl i zárodek jisté nedostatečnosti a postupně se množily kritické reakce na takto koncipovanou reflexi přehlídkových představení. Mělo to souvislost s tím, že v programu 32. JH byla značná část představení velmi problematická a také s tím, jakou proměnu za necelých deset let divadlo prodělalo. Jestliže ještě před osmi lety byl oficiálně uznáván za jevištní styl popisný naturalismus jako plod omezeně vykládané tvůrčí metody Stanislavského, tak v roce 1962 byl tento způsob divadelní práce považován za to nejhorší, co lze na jevišti spatřit. Počátek 60. let byl mj. nástupem tzv. divadel malých forem, zakrátko i na ochotnická jeviště začala pronikat vlna divadla absurdity. Tyto proměny vedly i ke změnám v programové skladbě JH, včetně části vzdělávací.
V r. 1963 byly na 33. JH zrušeny plenární diskuse a získaný čas byl věnován práci v diskusních kroužcích. Byla uskutečněna tzv. volná tribuna, na níž se mluvilo otevřeně a kriticky o nedostatcích řídící, organizační a metodické práce v ochotnickém divadelnictví. Na 33. JH byly připraveny dva polodenní semináře. První o tom, co v ochotnickém divadle je a o tom, co má být. Druhý k problematice ochotnického divadla na vesnici. Tyto semináře se nevydařily, a to zejména proto, že za účasti několika stovek seminaristů se diskutovat o problémech nedalo.
Novým prvkem v uspořádání vzdělávací části JH byla v 35. ročníku v r. 1965 organizace krajských diskusních klubů, vedených zkušenými metodiky nebo profesionály (např. Janem Voráčkem, prof. Františkem Štěpánkem). Požadavek účastníků klubů zúčastnit se diskuse poroty se souborem proměnil původně víceméně neformální besedy poroty se souborem ve veřejné diskuse, při nichž se porota nutně obracela více k plénu než k souboru samotnému.
Na 36. JH v r. 1966 došlo k obměně diskusních klubů, které byly uspořádány v této struktuře: herecký klub, klub vesnických režisérů, klub mladých ochotníků, klub porotců a klub režisérů vyspělých souborů. Diskusní kluby vedli odborníci J. Černý, dr. Z. Dopita, K. Marek, M. Trávníček a K. Richtr. Tyto diskusní kluby se vcelku osvědčily. Zúčastnilo se jich více jak 200 návštěvníků JH. Znovu však, tentokrát vlivem zklamání z práce poroty, zazněly pochybnosti o smyslu veřejné diskuse poroty se souborem. Nevydařily se ani semináře (za omluvivšího se Jana Grossmana improvizoval nepřipraveně dr. Milan Obst), ba ani volná tribuna, na níž se náměstek ministra kultury dr. ing. arch. Janů nevěnoval problematice, která zajímala její účastníky. Auditorium volné tribuny se vzbouřilo a vyžádalo si novou volnou tribunu, byť bez účasti zástupce ministerstva.
Na 37. JH v r. 1967 byla znovu zavedena neveřejná hodnocení souborů porotou, která pro ostatní účastníky zprostředkovával přehlídkový zpravodaj. Tato izolace vyvolala u účastníků námitky. Na ty reagovali pořadatelé v dalším 38. ročníku JH tak, že zrušili hodnocení poroty se soubory a nahradili schůzkou poroty s vedoucími diskusních klubů po každé inscenaci a písemným zpracováním hodnocení. Členové souborů měli možnost získávat reflexe na svá představení v diskusních klubech. Nadto byla nově koncipována volná tribuna, vedená trojčlennou hronovskou porotou. Cílem bylo konfrontovat názory poroty a pléna, a to tak, aby se účastníkům dostalo co nejvíce poznatků a bylo zároveň umožněno vyslovovat se i k obecnějším problémům amatérského divadelnictví. Myšlenka takového uspořádání se ukázala jako šťastná. Navzdory tomu byla tato volná tribuna v 40. ročníku JH opuštěna. To vzbudilo kritické reakce. ÚDLUT na ně odpověděl v 41. JH v r. 1971 realizací diskusních klubů vedených členy tzv. ústřední poroty. Ti měli při vedení klubů vycházet ze zhlédnutých inscenací. Pro 41. JH byly připraveny také dva tematické semináře. Doc. PhDr. Jan Císař přednášel o revolučních tradicích českého divadla a zprostředkoval posluchačům zajímavé a neznámé poznatky o meziválečné avantgardě. Doc. dr. Klementina Rektorisová se v přednášce pro Kruh přátel JH zabývala vztahem díla A. Jiráska a současnosti.
V období let 1963 - 1971 je na JH zřejmý odklon od systematických forem vzdělávání, ať už celistvého či disciplinárního charakteru. Až na výjimky se vzdělávací část upínala k reflexi přehlídkových představení, a to na jedné straně prostřednictvím odborníků a na druhé straně formou diskusí ochotnických divadelníků, účastníků JH. Proměny způsobů realizace byly spíše nuancemi zavedeného modelu. Výstižně to komentoval Miroslav Langášek v Hronovském glosáři v časopise Amatérská scéna č. 11/71: „Kluby v nynější podobě existují prakticky několik let. Když začínaly, vzbudily jako nová forma školení značný zájem hronovských účastníků. Postupem doby však zevšedněly, staly se vžitým stereotypem - a zájem zmizel. Letos bylo nutné kluby navzájem spojovat , aby se v nich sešel dostatečný počet účastníků. Velice se také od sebe liší metody práce lektorů. Někteří improvizují na dané téma, jiní se omezují výlučně na rozbor představení a představení využívají k výkladu obecnějších principů nebo problémů...
Samotná diskuse o představení trpí tím, že režisér může být jen v jednom z klubů a že interpretace názoru poroty je ovlivněná subjektivním výkladem lektora. Soubor sám se tento názor obvykle dozví ve zhuštěné podobě až při rozloučení na radnici, kdy už je možnost diskuse prakticky vyloučena.
Kluby jsou sice v názvech odlišeny (dramaturgicko-režijní, pro porotce, herecký a pod.), ale ve skutečnosti se všude hovoří o všem - a asi to jinak nejde, jestliže neexistují veřejné diskuse poroty o představení, jak bývalo zvykem v minulosti. Tehdy se namítalo, že v plénu hovořilo jen několik ,věčných diskutérů´, protože většina nemá odvahu před tolika lidmi vystoupit, ale v klubech je to stejné a někdy lektoři musí diskusi doslova ,dolovat´.“
Nazrála potřeba přehodnotit stávající praktiky vzdělávací části JH.


1972 - 1990

42. JH v r. 1972 byl bezesporu mezníkem v tom, že byl koncipován jako dílna amatérského divadla, že uvedl v praxi vzdělávací model, který se ukázal být pro dimenzi hronovské přehlídky optimální, a to v nejrůznějších ohledech. Jedním z těch nejpodstatnějších byla příležitost mladé generace amatérských divadelníků aktivně se zúčastňovat hronovského festivalu v pracovním zapojení v kolektivu vrstevníků a dobírat se potřebných divadelních znalostí a dovedností systematicky pod odborným vedením. Tato možnost systematického vzdělávání byla dána mj. jakousi „nepsanou jistotou“, že napřesrok lze buď bezprostředně navázat nebo pokračovat v získávání poznatků a schopností v další disciplíně, respektive u jiného lektora. Hlavním zprostředkujícím článkem této možnosti se stal v r. 1972 Klub mladých divadelníků. Součástí vzdělávacího modelu byly diskusní kluby k jednotlivým inscenacím, vedené odborníky, hodnocení inscenací odbornou porotou a zprostředkovávaná na stránkách přehlídkového zpravodaje a konečně doplňující vzdělávací akce (přednášky, besedy, tematické semináře, volné tribuny atp.). Takto pojatý model prokázal svou životnost natolik, že s drobnými modifikacemi sloužil kultivaci amatérského divadla na JH po celé období let 1972 - 1990 a v podstatě slouží dodnes.
42. JH 1972 Nově koncipovaný Klub mladých divadelníků JH byl realizovaný ÚKVČ v koordinaci s ČÚV SSM a za spolupráce Kruhu přátel JH ve Velkém Dřevíči u Hronova. Konal se po celou dobu trvání JH, jako ostatně všechna jeho pokračování v dalších letech. První lektorkou Klubu mladých divadelníků (KMD) byla Jindra Delongová. Prvním vedoucím KMD byl JUDr. Zdeněk Kokta, který spolu s J. Delongovou koncipoval základní systém práce klubu jako spojení tvořivé dílny s diskusemi o festivalových představeních. Sám v klubu přednášel o historii a vývoji českého divadla.
Součástí 42. JH byly seminář metodiků a dvě volné tribuny k inscenacím za účasti členů odborné poroty (Jiří Beneš, dr. Olga Lichardová, dr. Marian Mikola, dr. Zdeněk Dopita, Jaroslav Šindelář, dr. Rudolf Rouček a Koloman Čilík).
43. JH 1973 Mladými lidmi přeplněný Klub mladých divadelníků pracoval ve Velkém Dřevíči pod vedením těchto lektorů: Antonín Bašta, Soňa Pavelková a Václav Kotva.
Hronovská představení hodnotila porota, uskutečnily se diskusní kluby, volná tribuna a přednáška dr. Jaromíra Černého na téma Zdeněk Nejedlý a jeho vztah k JH.
44. JH 1974 KMD pracoval ve Velkém Dřevíči. Jeho lektory byli Antonín Bašta, František Laurin a Soňa Pavelková.
Členové poroty vedli diskusní kluby, ve kterých nejen seznamovali jejich účastníky s názory poroty na jednotlivá představení, ale probírali i některá obecná témata.
Kruh přátel JH uspořádal dvě přednášky: Doc. dr. Jaromír Dvořák - Alois Jirásek a Slovensko a dr. Vladimír Štefko - Slovenské národní povstání a divadlo. Uskutečnila se beseda poroty se zahraničními účastníky JH.
45. JH 1975 KMD pracoval ve Velkém Dřevíči. Jeho lektory byli Antonín Bašta, František Laurin a Soňa Pavelková. KMD byl tentokrát desetidenní a měl 35 posluchačů.
Členové ústřední poroty vedli diskusní kluby, které byly rozděleny na klub pro členy porot a odborné pracovníky OKS (Jiří Beneš, doc. dr. Jan Císař, CSc., doc. dr. Marian Mikola), na klub pro režiséry (Richard Mihula), na klub pro herce (Jarmila Černíková-Drobná a Miroslav Zounar) a na klub pro zahraniční účastníky (Jaroslav Šindelář).
Klub přátel JH (KP JH) uspořádal přednášku dr. S.I. Vostokovové o Jiráskově literárním a dramatickém díle v SSSR a přednášku doc. Janáčkové, CSc. na téma Revoluční duch Jiráskova románu Skaláci.
46. JH 1976 KMD pracoval ve Velkém Dřevíči. Jeho lektory byli Antonín Bašta, František Laurin a Soňa Pavelková. Zúčastnilo se ho 40 posluchačů.
Diskusní kluby byly realizovány za vedení členů poroty ve 3 skupinách: Jiří Beneš a doc. dr. Marian Mikola, dr. Anton Kret, CSc. a Jan Novák, doc. dr. Jan Císař, CSc. a dr. Vladimír Štefko. Navíc se konaly dvakrát diskusní kluby pro zahraniční účastníky vedené Jaroslavem Šindelářem.
47. JH 1977 KMD pracoval ve Velkém Dřevíči. Jeho lektory byli Antonín Bašta, Jarmila Krásová, František Laurin a Soňa Pavelková. Zúčastnilo se ho téměř 40 posluchačů.
Diskusní kluby byly realizovány v několika skupinách takto: pro porotce, režiséry, výtvarníky, dramaturgii a dramatiku, zahraniční účastníky. Byly vedeny členy ústřední poroty, jíž předsedal Richard Mihula a jejímiž členy byli arch. Zdeněk Pavel, Jaroslav Šindelář, doc. dr. František Štěpánek, prof. dr. Vojtěch Trapl a Ivan Zmatlík.
V rámci JH se uskutečnilo pracovní soustředění Scénografické školy SČDO. Jejími lektory byli dr. Věra Ptáčková, dr. Sylva Šimáčková, Jarmila Konečná, arch. Zdeněk Pavel, doc. dr. Jan Císař, CSc., arch. Antonín Vorel a prof. Oldřich Šimáček.
48. JH 1978 KMD pracoval ve Velkém Dřevíči. Jeho lektory byli Antonín Bašta, Richard Mihula a Soňa Pavelková. Zúčastnilo se ho 40 posluchačů.
Diskusní kluby byly realizovány ve 3 skupinách za vedení členů ústřední poroty: doc. dr. Jan Císař, CSc., dr. Anton Kret a Viktor Oktábec - doc. dr. Marian Mikola, CSc., prof. dr. Václav Trapl a Vítězslava Trčková - dr. Vladimír Štefko, Jiřina Gabrielová a Karel Dittler. Kluby byly bohatě navštěvovány, do třídy (Císař, Kret, Oktábec) v ZŠ na hronovském náměstí se dle svědectví účastníka stěsnalo na 130 účastníků.
Podruhé se uskutečnilo pracovní soustředění Scénografické školy SČDO. Na 48. JH měla rovněž výukové soustředění Lidová konzervatoř Středočeského KKS, její Kurz divadelní režie a herectví vedený Jarmilou Černíkovou-Drobnou a Václavem Špiritem, s lektory doc. MUDr. Vladimírem Doležalem, Rudolfem Felzmannem, Leou Janečkovou, Zuzanou Kočovou, Veronikou Matějovou, Boříkem Procházkou, Zdeňkem Štěrbou, Jaroslavem Vágnerem a dal. V závěru JH posluchači nastudovali a předvedli vlastní dramatizace próz Michaila Zoščenka a K.G. Paustovského.
49. JH 1979 KMD pracoval ve Velkém Dřevíči. Jeho lektory byli Václav Kotva, Richard Mihula a Soňa Pavelková. Zúčastnilo se ho 33 posluchačů. Jeho obsahové zaměření bylo stejné jako ve všech předchozích letech, tj. na základy herecké práce.
Diskusní kluby byly realizovány ve 2 skupinách za vedení členů ústřední poroty: doc. dr. Jan Císař, CSc. a dr. Vladimír Štefko, prof. dr. Vojtěch Trapl - Tomáš Engel, dr. Milan Obst, Jaromír Šnajdr, doc. dr. František Štěpánek a arch. Antonín Vorel.
Uskutečnilo se třetí a závěrečné pracovní setkání Scénografické školy SČDO. Své výukové soustředění zde měla režijní třída Lidové konzervatoře Východočeského kraje, jejímiž lektory byli doc. dr. Jan Císař, CSc., doc. dr. František Štěpánek a Jiřina Brožová. KP JH uskutečnil přednášku prof. dr. Jaroslavy Janáčkové „Nové prameny ke kronice U nás“.
50. JH 1980 KMD pracoval ve Velkém Dřevíči. Jeho lektory byli Antonín Bašta, František Laurin a Ivan Vyskočil. Tentokrát byl poprvé otevřen druhý ročník KMD, jehož posluchači byli absolventi předchozích běhů či jiných srovnatelných školení. Zúčastnilo se ho bezmála 60 posluchačů. Do programu KMD byla zařazena 3 studijní představení, konaná v Rokytníku u Hronova a semináře doc. dr. Jana Císaře, CSc.
Diskusní kluby byly realizovány ve 2 skupinách za vedení členů ústřední poroty: doc,. dr. Jan Císař, CSc., doc. dr. Marian Mikola a dr. Vladimír Štefko - Zdeněk Míka, dr. Anton Kret, dr. Jaroslav Fixa a doc. dr. František Štěpánek. Samostatný diskusní klub byl organizován pro zahraniční účastníky.
KP JH uskutečnil přednášku prof. dr. Jaroslavy Janáčkové na téma Jiráskův život.
51. JH 1981 KMD pracoval již podesáté ve Velkém Dřevíči. Jeho lektory byli Antonín Bašta, Jiří Kaftan, Richard Mihula a Soňa Pavelková. Pracoval ve 3 skupinách, dvě tvořili noví posluchači a třetí byla pokračovací, v níž se sešli absolventi KMD z r. 1980. Doplňkem výuky byla přednáška doc. dr. Jana Císaře, CSc. Amatérské divadlo - režijní a dramaturgické postupy a beseda s Karlem Jiráčkem (El Car) na téma Tradice dělnického ochotnického divadla. KMD se zúčastnilo přes 60 posluchačů.
Diskusní kluby byly realizovány ve 4 skupinách dělených podle krajů a vedli je ve spolupráci s členy poroty krajští metodici či členové krajských poradních sborů:
I. Středočeský (V. Špirit a J. Šindelář) a Severomoravský kraj (J. Hrušková a M. Etzler);
II. Jihočeský ( J. Pokorný) a Jihomoravský kraj (E. Nováková a A. Kalábová);
III. Východočeský (M. Císařová, A. Plocková) a Západočeský kraj (pí Chvojková, V. Trčková);
IV. Praha (A. Pernica, dr. M. Kyška) a Severočeský kraj (J. Urbanová a ing. V. Palivec).
Instruktorkou pracovních skupin byla Libuše Zbořilová.
Ve stejném čase, kdy pracovaly diskusní kluby se sešel zbytek odborné poroty se souborem k hodnocení inscenace. Poté se každý den konal Společný diskusní klub ve Slávii. Odborná porota pracovala v tomto složení: Milan Fridrich (předseda), Ivan Bednář, doc. dr. Jan Císař, CSc., Tomáš Engel, Jaroslav Fixa, Břetislav Lelek, Libuše Zbořilová, doc. dr. František Štěpánek a tajemník Viktor Oktábec.
Vzdělávací akce doplnila přednáška doc. dr. Jana Císaře o amatérském herectví.
52. JH 1982 KMD pracoval ve Velkém Dřevíči. Jeho lektory byli opět Antonín Bašta, Jiří Kaftan, Richard Mihula a Soňa Pavelková. Zúčastnilo se ho přes 60 posluchačů ve dvou skupinách začátečníků a jedné skupině navazující na práci z předchozího ročníku KMD.
Diskusní kluby byly organizovány jako v roce minulém, jen byly jinak pospojovány kraje a doplněny o slovenské regiony. Stejně jako v ročníku předcházejícím se po těchto diskusních klubech konaly Společné diskusní kluby ve Slávii. Jisté pochybnosti o tomto uspořádání byly již na 51. JH. V druhém roce této praxe zazněly otevřené kritické hlasy o nevyjasněnosti a neúčelnosti.
Porota hodnotila představení souborů. Její složení bylo: doc. František Laurin (předseda), doc. dr. Jan Císař, CSc., Jan Dušek, Tomáš Engel, Jaroslav Fixa, Milan Fridrich, dr. Anton Kret, CSc., doc. dr. Marian Mikola, CSc., Jaromír Šnajdr, dr. Vladimír Štefko, CSc. a tajemníci Olga Lichardová a Viktor Oktábec.
Novinkou, kterou lze považovat za prostředek využitelný i z hlediska vzdělávacího, byla možnost zhlédnout inscenace JH z videozáznamu. Možnost byla realizována, využití nikoliv.
53. JH 1983 KMD pracoval ve Velkém Dřevíči. Jeho lektory byli Antonín Bašta, Zdeněk Boubelík, Václav Kotva, Richard Mihula a Soňa Pavelková. Poprvé byla v KMD ustavena,vedle herecké, třída režijně dramaturgická. KMD se zúčastnilo 40 posluchačů.
Diskusní kluby byly opět organizovány podle krajů: I. Středočeský a Severomoravský (Jarmila Černíková-Drobná, Jan Havlásek, Milan Strotzer), II. Jihomoravský a Jihočeský ( PhDr. Vít Závodský a Jiří Pokorný), III. Východočeský a Západočeský (Miroslava Císařová), IV. Praha a Severočeský kraj (Alexandr Pernica a Jana Urbanová). Zachována byla i praxe společných diskusních klubů. Opět se neosvědčila.
Porota hodnotila představení souborů. Její složení bylo: doc. František Laurin (předseda), doc. dr. Jan Císař, CSc., Tomáš Engel, Jaromír Šnajdr, Libuše Zbořilová, Jan Dušek a tajemnice Leona Primová.
54. JH 1984 KMD pracoval ve Velkém Dřevíči. Doznal tentokrát proměny v lektorském obsazení i v obsahu výuky. Vedli jej čtyři profesionální režiséři Jiří Fréhár, Miroslav Krobot, Karel Kříž a Ivan Rajmont. KMD pracoval ve 4 skupinách po cca 10 posluchačích. Jejich společným východiskem byly 3 základní typy divadelní poetiky, reprezentující významná období vývoje světového divadla (shakespearovský, čechovovský a brechtovský). Práce lektorů byla vedena cílem inspirovat mladé divadelníky k otevřenému chápání divadla v jeho různosti inscenačních principů a možností. Součástí výuky byly, tak jako i v minulých ročnících KMD, návštěvy festivalových představení a diskuse o nich.
Proměna nastala i v organizaci diskusních klubů. Byly zrušeny společné diskusní kluby a práce byla soustředěna do 4 skupin, vedených odborníky - moderátory. Ti byli předem obeznámeni s názorem odborné poroty. Jejich úkolem bylo aktivizovat plénum klubů, provokovat k vyslovování vlastních názorů a stanovisek, formulovat problémy, nastolovat otázky, nacházet argumentaci. Diskusní kluby byly rozděleny opět podle krajů: I. Východočeský a Středočeský (Marie Boková), II. Severočeský, Jihomoravský a Západoslovenský (dr. František Sokol), III. Severomoravský, Východoslovenský a Praha (Roman Císař), IV. Jihočeský, Západočeský a Středoslovenský (Antonín Bašta).
Představení hodnotila odborná porota v tomto složení: doc. František Laurin (předseda), doc. dr. Jan Císař, CSc., Michal Hess, dr. Anton Kret, CSc., doc. dr. Marian Mikola, CSc., dr. Jaroslav Someš, Jaromír Šnajdr, dr. Vladimír Štefko, CSc.. Tajemnicemi byly Jana Paterová a Alena Štefková.
Vzdělávací část byla obohacena o tzv. Dostaveníčka na Mýtě, organizovaná ÚV SČDO. Sedm večerů se tu za velké pozornosti účastníků JH střídala známá jména amatérského divadla: Antonín Šimek, Ladislav Lhota, Jaroslav Šindelář, Josef Doležal, Josef Svoboda, Josef Vavřička, Václav Müller, Marie Hejnová, M. Votavová, M. Jiřičková a další. Byly to večery ohlédnutí za ochotnickou minulostí, za jednotlivými ročníky JH, ale také hovory o přítomnosti a budoucnosti amatérského divadla, o tom, co těší i tíží. Velká pozornost byla věnována otázkám a potřebě vzdělávání amatérských divadelníků.
55. JH 1985 KMD ve Velkém Dřevíči pokračoval coby 2. ročník se stejnými lektory a posluchači z roku předchozího. Novinkou bylo zařazení 3 studijních představení. Ta byla určena posluchačům KMD, ale vyvolala zájem i ostatních účastníků JH, leč tento mohl být uspokojen jen z malé části.
Diskusní kluby pracovaly ve 3 skupinách rozdělených podle krajů a vedených moderátory: I. Východočeský, Severomoravský a Jihočeský (Marie Boková), II. Středočeský a Severočeský (dr. Daria Mrázová), III. Jihomoravský, Západočeský a Praha (Luděk Richter). Koncem JH se uskutečnil jeden společný diskusní klub ve Slávii.
Porota hodnotila představení souborů. Pracovala ve složení: doc. František Laurin (předseda), doc. dr. Jan Císař, CSc., Milan Fridrich, dr. František Sokol, Rudolf Felzmann, Čestmír Gebouský, Ján Zavarský a tajemnice Jana Paterová.
Uskutečnila se beseda s pamětníky válečných Jiráskových Hronovů, SČDO pokračovalo v pořádání Dostaveníček na Mýtě.
56. JH 1986 KMD pracoval ve Velkém Dřevíči. Lektorské složení se nezměnilo, za to se sjela další čtyřicítka nových posluchačů, aby zahájila svou dvouletou hronovskou školu. Do programu KMD byla zařazena studijní představení.
Diskusní kluby pracovaly ve 3 skupinách podle krajů: I. Východočeský, Severomoravský, Jihočeský a Středoslovenský; II. Středočeský, Severočeský, Západoslovenský a Bratislava; III. Jihomoravský, Západočeský, Východoslovenský a Praha. Diskusní kluby doznaly proměny v tom, že byly vedeny moderátory Marií Bokovou, dr. Dariou Mrázovou a Luďkem Richterem pouze do chvíle, kdy porota skončila hodnocení se souborem a poté rozdělena přicházela do diskusních klubů, aby zde mohla reagovat na otázky vyvstalé v diskusi a sdělit stanovisko poroty k diskutované inscenaci. Ukázalo se to jako řešení ne vždy ideální, a to zejména proto, že konečně rozpoutaná diskuse ustala při příchodu členů poroty. Porotě předsedal doc. František Laurin.
Uskutečnila se přednáška doc. dr. Jana Císaře, CSc. na téma Dramatické dílo A. Jiráska a amatérské divadlo. Návštěva byla nad očekávání vysoká. Na 56. JH se začal scházet k rozborům inscenací Klub režisérů SČDO.
57. JH 1987 KMD ve Velkém Dřevíči pokračoval jako 2. ročník se stejnými lektory a posluchači z roku předchozího. I tentokrát byla pro KMD uskutečněna studijní představení, i tentokrát je toužila vidět i většina ostatních účastníků JH.
Diskusní kluby byly opět rozděleny podle krajů a moderovány: I. Východočeský, Jihočeský a Severomoravský (Kateřina Fixová); II. Středočeský a Severočeský (dr. František Zborník); III. Jihomoravský, Západočeský a Praha (Marie Boková). Kluby byly navštěvovány takovou měrou, že bylo voláno po jejich zmnožení.
Porota hodnotila představení souborů a docházela do diskusních klubů, tak jako v minulém ročníku. Pracovala ve složení: doc. František Laurin (předseda), doc. dr. Jan Císař, CSc., dr. František Sokol, Ján Zavarský, Tomáš Engel, Michal Tarant a Marie Boková.
Klub režisérů SČDO realizoval 2 vzdělávací akce: seminář Petera Scherhaufera na téma Autorské divadlo a samostatný diskusní kroužek ke zhlédnutým inscenacím.
58. JH 1988 KMD pracoval ve Velkém Dřevíči a byl zahajovacím ročníkem dalšího dvouletého cyklu. Pracoval ve 4 skupinách, čítajících od 8 do 12 posluchačů. Lektorské obsazení se generálně proměnilo. KMD vedli Jan Burian, Juraj Deák, ing. Oldřich Kužílek a Roman Meluzín.
Diskusní kluby doznaly drobných změn. Nebyly organizovány podle krajů, nýbrž podle svobodné volby do 70 účastníků v jednom diskusním klubu, což byl zároveň limit počtu vstupenek na tzv. studijní představení, které mohli získat pouze účastníci diskusních klubů a KMD. Kluby vedli moderátoři Marie Boková, Kateřina Fixová, Milan Schejbal a dr. František Zborník
Studijní představení byla oficiálně 4, ale v doplňkovém programu JH bylo možné vybrat nejméně 5 dalších, která onu „studijnost“ splňovala, včetně 3 úspěšných a inspirativních inscenací Jaroslava Dejla s Dramatickým klubem a Malou scénou z Třebíče. Takže na otázku „Čí je Hronov?“ zněla jasná odpověď: „Dejlův!“. Zvláštní diskusní kluby se uskutečnily i ke studijním představením.
Porota hodnotila 8 představení hlavního programu. Pracovala ve složení: prof. František Laurin, prof. dr. Jan Císař, CSc., dr. Vladimír Štefko, CSc., Rudolf Felzmann, dr. Jaroslav Someš, Ján Zavarský, Pavel Harvánek, doc. dr. Marian Mikola, CSc. Tajemníky poroty byli Karel Tomas a J. Kusková. Po hodnocení inscenace se souborem se po zavedeném způsobu v minulých letech porota rozdělila a vstoupila na půdu diskusních klubů.
Na programu byla navíc přednáška prof. dr. Jana Císaře, CSc. Útržky z cest za divadlem.
59. JH 1989 KMD pracoval ve Velkém Dřevíči a byl pokračovacím ročníkem dvouletého kurzu, byť se sjel v poněkud pozměněné sestavě, a to jak lektorské, tak pokud šlo o posluchače. Lektory byli Jan Burian, Juraj Deák, Jana Kališová a ing. Oldřich Kužílek.
Diskusní kluby se uskutečňovaly ve 4 skupinách dle svobodné volby účastníků. Vedli je Marie Boková, Kateřina Fixová, Luděk Richter a dr. František Zborník.
Porota, jíž předsedal prof. František Laurin, hodnotila 6 inscenací soutěžního programu na schůzkách se soubory a poté navštěvovala diskusní kluby. Dalších 17 inscenací různých druhů, žánrů a poetik bylo realizováno v nesoutěžní části JH. Tato programová šíře se ukázala jako velice přínosnou i z hlediska vzdělávacích funkcí. Umožnila divadelníkům širší rozhled a seznámení se s výsledky práce z dalších druhů a oblastí divadla. Umožnila tak hledání, objevování a inspiraci, nadto pak motivovala účastníky JH k schopnosti tolerance k jiným způsobům práce, ke schopnosti vyrovnávat se s nejrůznějšími principy inscenační praxe. Programová pestrost vedla i ke snaze a k nutnosti učit se tyto rozmanité principy pojmenovávat a pronikat k jejich kořenům.
V rámci 59. JH se uskutečnila ve spolupráci KKS v Hradci Králové a ÚKVČ Dílna divadelní fotografie, vedená Jaroslavem Krejčím, jehož asistentem byl Jiří Víšek. Zúčastnilo se jí 13 frekventantů. Výsledky práce dílny měli možnost účastníci JH vidět na instalované výstavce.
Posluchači 2. ročníku režisérské školy SČDO se sešli na závěrečném setkání na JH, aby pod vedením lektorů K. Kříže a V. Gallerové dokončili prakticky výukovou část školy a konzultovali přípravu svých absolventských představení. Součástí programu režisérské školy byly návštěvy představení a diskuse o nich.
60. JH 1990 KMD pracoval ve Velkém Dřevíči. Nabízel poněkud rozmanitější volbu lektorů a s nimi spojených přístupů k divadelní práci. Nejspíše vlivem opožděného náboru se početní stav posluchačů snížil na 33. Jednotlivé třídy vedli dr. Jan Borna, Ján Zavarský a Peter Scherhaufer, Alexandr Michajlovič Vilkin (režisér divadla Na Tagance, Moskva), Franz Horcicka (režisér a pedagog, předseda Hornorakouské sekce Rakouského svazu pro amatérské divadlo), Bodil Larsenová (učitelka dramatu, Dánsko). Bylo to poprvé, co KMD přivítal zahraniční lektory. Dorozumívací jazyk se tudíž rozšířil o ruštinu, němčinu a angličtinu. Organizaci KMD měli na starosti Karel Tomas, Vlastimil Schönpflug a Alena Crhová.
Diskusní kluby byly pouze 2, a jakoby byly utajeny, scházelo se na nich posluchačů pramálo. První den jejich existence u prof. dr. Jana Císaře, CSc. 5 v klubu nazvaném O kořenech herectví, u dr. Františka Zborníka a Miroslava Antona 12 v Klubu pro začátečníky. Samostatný diskusní klub si zorganizoval Klub režisérů SČDO.
Porota na 60. JH nebyla. Recenze - reflexe k inscenacím přinášel pouze přehlídkový zpravodaj a psali je Luděk Richter a dr. Anton Kret, CSc.
V průběhu JH se uskutečnila podruhé Dílna divadelní fotografie. Vedli ji opět Jaroslav Krejčí s asistujícím Jiřím Víškem. Zúčastnilo se jí 12 posluchačů. Z jejich prací byla instalována výstava. Doplňkem vzdělávacího programu byla beseda o Alfredu Radokovi, jíž se za nepřítomného Zdeňka Hedbávného ujal prof. dr. Jan Císař, CSc. a osobními vzpomínkami ji doplnil Jaroslav Krejčí. V rámci spoře navštíveného pásma Hovory s T.G.M. – vzpomínka na K. Čapka přednášel prof. Jan Milič Lochman z Basileje na téma mravnosti a humanity v Masarykově politice. Bylo realizováno vzpomínkové pásmo na Egona Hostovského Tobě jsem věrný.
* * *

Součástí dění na Jiráskových Hronovech byla, především v 80. letech, i rozsáhlá setkání amatérských divadelníků z některých krajů, zejména ze Středočeského, Východočeského a Severočeského kraje. Některá z nich, jmenovitě ta středočeská, byla vlastně konferencemi o stavu a problémech amatérského divadla regionu a pro jejich informační hodnoty (např. analýzy dramaturgie a pod.) je lze řadit rovněž k vzdělávací části JH.
Vzdělávací funkci plnila i projekce filmů, v některých letech speciálně vybíraných tak, aby měly souvztažnost s divadelním uměním.


1991 - 2000

JH vstoupil rokem 1990 do nových kontextů společensko-politických a záhy i ekonomických. Pokud byl 60. JH ještě rozpačitým dozníváním minulé praxe, počínaje 61. JH v r. 1991 nastoupil JH cestu kvalitativně odlišnou. Zdá se, že se podařilo jeho organizátorům využít všeho pozitivního, čeho bylo před r. 1990 dosaženo a zakotvit tato aktiva v koncepci následných Jiráskových Hronovů. Pořadateli JH se staly IPOS-ARTAMA Praha a město Hronov a jeho kulturní zařízení (Hronovské kulturní středisko, později občanské sdružení Kruh), spolupořadeteli Okresní úřad Náchod, SČDO, Amatérská divadelní asociace, Volné sdružení východočeských divadelníků, České středisko AITA/IATA, Česká sekce UNIMA, Společnost Amatérské divadlo a svět a Klub přátel umění v ČR.
Mezi ona aktiva náležely ročníky, které umožnily na Hronově předvést to nejkvalitnější a nejinspirativnější, co vzniklo v tvořivé inscenační práci souborů, zvláště pak na ročníky, které překročily druhové, žánrové a stylové omezení. Ostatně, většina ročníků JH tratila právě zejména na tom, že ať již z ideologických či jiných obdobných důvodů kvalitu a inspirativnost vpravdě neprosadila. Tato programová stránka (inscenace) a reflexe inscenací, ať již jakoukoliv formou, to byly spojené nádoby. Zkrátka, když bylo o čem hovořit, dařila se i diskusní fóra, poroty atd. a naopak. Nebylo zajisté náhodné, že zejména 70. a 80. léta, až na určité výkyvy zapříčiněné právě výběrem programu, přinesla další aktivum ve formě diskusních klubů, které vykrystalizovaly ve fórum nesporné úrovně, na něž pamětníci dodnes vzpomínají. A konečně třetí nesporné aktivum byly vlastní vzdělávací akce, a to předevšemi ty, které umožňovaly systematické nabývání poznatků a dovedností. Mezi nimi se formou ukázal být nejefektivnějším Klub nejen mladých divadelníků.
Tato aktiva se stala pilíři koncepce dalších ročníků JH. Počínaje r. 1991 se stal JH programově mezidruhovou přehlídkou českého amatérského divadla a postupem času vytvořil i takové mechanismy výběru inscenací, aby se stal místem, kde lze uvidět to nejkvalitnější a nejinspirativnější. Současně hledal nejoptimálnější formy reflexe představení, mezi nimiž měly a mají stěžejní místo diskusní kluby, později pojmenované trochu recesisticky problémové cluby (PC). Vlastní vzdělávací – výuková část JH spočívala na devítidenních seminářích a dílnách Klubu mladých (později nejen mladých) divadelníků, začínajících obvykle o den dříve než divadelní program a pojatých ve své skladbě co nejšířeji – mezidruhově. Tyto základní pilíře vzdělávací části JH byly dle potřeby a možností doplňovány různými tematicky zaměřenými besedami, přednáškami apod.
Tento model byl nastolen na 61. JH v r. 1991 a s výjimkou hledání a nalézání optimálních organizačních forem a obsahu diskusních klubů zůstal nezměněný až do 70. ročníku JH v r. 2000. Díky tomu jej netřeba dále opisovat. Pro přehlednost ho lze rekapitulovat následným bodovým způsobem.
1991

Klub mladých divadelníků
(Velký Dřevíč, 5 seminářů, 47 posluchačů, organizační vedoucí PhDr. Milan Strotzer, Karel Tomas)
¦ PhDr. Jan Borna
Analýza textové předlohy jako východisko režijní a herecké tvorby
¦ Jevgenij Slavutin (Moskva, SSSR)
Totální divadlo – herecký princip Michaila Čechova
¦ Tomáš Žižka
Divadlo založené na výtvarném vidění
¦ Václav Martinec
Pohyb jako základ hereckého výrazu
¦ ing. Oldřich Kužílek
Herectví a herecké improvizace

Diskusní klub
¦ (1 společný, průměrná návštěva 60 účastníků, org. ved. PhDr. Milan Strotzer)
Lektoři: prof. PhDr. Jan Císař, CSc., Jarmila Černíková-Drobná, Jiří Fréhár, Milan
Schejbal, PaedDr. František Zborník, Jiřina Lhotská a Ján Zavarský.
¦ Diskusní klub Klubu režisérů SČDO

1992

Klub mladých divadelníků
(Velké Poříčí, 4 semináře, 52 posluchačů, org. ved. PhDr. Milan Strotzer a Jiřina Lhotská)
¦ Mgr. Vladimír Zajíc
Analýza textové předlohy jako východisko herecké a režijní tvorby
¦ Jakub Korčák
Aktivní analýza textu jednáním
¦ Peter Scherhaufer
Základní zákonitosti divadla, překračující hranice jednotlivých druhů a žánrů
¦ Milan Schejbal
Dramatická situace jako jeden ze základních stavebních kamenů inscenace

Diskusní kluby
(3, průměrná návštěva 80 účastníků)
¦ Jarmila Černíková-Drobná
Rozborový klub pro začínající divadelníky
¦ PhDr. Ivan Vyskočil, Mgr. Jiří Hraše
Kluby zaměřené na lektory vyhlašovaná témata, k nimž dávala impulsy programová nabídka JH
¦ Diskusní klub Klubu režisérů SČDO

Seminář
¦ Daniela Fischerová
O nonverbální komunikaci

1993

Klub mladých divadelníků
(Hronov – Zbečník, 5 seminářů, 82 posluchačů, org. ved. PhDr. Milan Strotzer a Jana Pazderníková)
¦ Mgr. Vladimír Zajíc
Analýza textové předlohy jako východisko herecké a režijní tvorby
¦ Jakub Korčák
Pohyb, vztahy, komunikace, improvizace, situace a postavy komedie dell´ arte
¦ Mgr. Jiřina Lhotská
Praktikum dramatické výchovy dětí
¦ Roman Musil
Divadelní seminář pro studenty SPgŠ Beroun
¦ Mgr. Milan Schejbal
Humor na jevišti a jeho úskalí. Stavba komické situace, anatomie gagu, trapno, parodie,
absurdita

Diskusní kluby
(4, průměrná návštěva 120 účastníků)
¦ Jarmila Černíková-Drobná
Rozborový klub pro začínající divadelníky
¦ PhDr. Ivan Vyskočil a Mária Zácheňská
¦ Roman Polák a Jiří Fréhár
Kluby zaměřené na lektory vyhlašovaná témata, k nimž dávala impulsy programová nabídka JH
¦ Daniela Fischerová
Klub tematicky zaměřený na otázky nonverbální komunikace
¦ Diskusní klub Klubu režisérů SČDO

Beseda
¦ Otomar Krejča
O osobním divadelním názoru a jeho uplatňování v praxi, zejména v Divadle Za branou
(90 účastníků)

1994

Klub (nejen) mladých divadelníků
(Hronov – Zbečník, 8 seminářů, 160 posluchačů, organizační vedoucí PhDr. Milan Strotzer a Jana Pazderníková)
¦ Josef Brůček
Práce s předmětem
¦ Daniela Fischerová
Kurs nonverbální komunikace
¦ Jiří Pokorný
Směřování k divadelnímu tvaru s dětským kolektivem v praxi
¦ Mgr. Milan Schejbal
Herctví a osobnost herce
¦ Dic Wheeler (USA)
Komedie dell´ arte
¦ Josette Gillman-Mahler (Švýcarsko), Mgr. Jiří Hraše, Jarmila Černíková-Drobná
Seminář seniorů – Seniorské divadlo a jeho dramaturgie
¦ Jarmila Černíková-Drobná, Kateřina Fixová
Kurz praktické režie – úpravy a dramatizace
¦ Roman Musil
Divadelní seminář pro studenty SPgŠ Beroun

Diskusní kluby
(2, průměrná návštěva 100-120 účastníků)
¦ Mgr. Vladimír Zajíc a asistentka Berta Vošická
Rozborový klub pro začínající divadelníky – divadelní abeceda
¦ prof. PhDr. Jan Císař, CSc., ing. Oldřich Kužílek, Mgr. Jiřina Lhotská, Luděk Richter,
Jan Vedral a Renata Vordová
Diskusní klub – volná tribuna zabývající se jednotlivými inscenacemi, druhovými
souvztažnostmi a širší problematikou amatérského divadla

Seminář Klubu režisérů SČDO
¦ Mgr. Jiří Hraše
Práce na hereckém monologu

1995

Klub (nejen) mladých divadelníků
(Hronov a Zbečník, 8 seminářů a dílen, 160 účastníků, org. ved. PhDr. Milan Strotzer a Mgr. Jiřina Lhotská, asistent Vladimír Procházka)
¦ Dr. Peter Winn a Peter Hughes (Anglie)
Acting in mask - herecká a obecně divadelní průprava a práce s maskou
¦ Petr Váša
Fyzické básnictví
¦ Miroslav Slavík
Směřování k divadelnímu tvaru s dětským kolektivem v praxi
¦ Mgr. Milan Schejbal
Herec v dramatické situaci
¦ Jana Koubková
Interpretace – osobnost
¦ Mgr. Vladimír Zajíc
Základní abeceda divadla
¦ Rudolf Felzmann a Kateřina Fixová
Kurz praktické režie – praktické otázky divadelní režie, základní stavební kameny režijní práce
¦ Roman Musil
Seminář pro studenty SPgŠ Beroun

Diskusní klub
(Průměrná návštěva 40 posluchačů)
¦ prof. Miloslav Klíma, Aleš Bergman, František Laurin, Radovan Lipus, Jiří Pokorný
Diskusní klub – volná tribuna zabývající se jednotlivými inscenacemi, druhovými
souvztažnostmi a širší problematikou amatérského divadla

Semináře
¦ Mgr. Jiří Hraše
Jednoaktové hry
¦ JUDr. Lucie Gromovová, Lenka Lázňovská, Mgr. Vladimír Zajíc
Seminář k legislativním otázkám amatérského divadla

1996

Klub (nejen) mladých divadelníků
(Hronov a Zbečník, 10 seminářů, 185 seminaristů, organizační vedoucí PhDr. Milan Strotzer, Jana Pazderníková)
¦ Wilfred van de Peppel (Holandsko)
Herecká dílna - fyzické herectví
¦ Jana Březinová, Michaela Bendová-Kudrnáčová a Jaroslava Hojtašová
Emoce v napětí a uvolnění
¦ Mgr. Roman Černík
Divadelní interpretace obrazu Paula Klee
¦ Jarmila Černíková-Drobná
Základní abeceda divadla
¦ Daniela Fischerová a Kateřina Fixová
Kurz praktické režie
¦ Roman Musil
Seminář pro posluchače SPgŠ
¦ Mgr. Milan Schejbal
Herec v dramatické situaci
¦ Petr Váša
Fyzické básnictví
¦ Daniela Weissová
Loutkářské principy v činohře

Diskusní klub
(Průměrná návštěva 65 posluchačů.)
¦ prof. PhDr. Jan Císař, CSc., František Laurin, Radovan Lipus, Mgr. Vladimír Zajíc a
PaedDr. František Zborník, asistentka Magdalena Mikešová

Seminář Klubu režisérů SČDO
¦ Mgr. Jiří Hraše

1997

Klub (nejen) mladých divadelníků
(Hronov, 10 seminářů, 155 účastníků, org. ved. PhDr. Milan Strotzer a Jana Pazderníková, asistentka Eva Přibylová)
¦ Mgr. Jiří Hraše
Analytický seminář pro (budoucí) porotce
¦ Silvester Lavrík (Slovensko)
Dramatizace literárních předloh
¦ Petr Váša
Fyzické básnictví
¦ Kateřina Fixová, Mgr. Marie Poesová, Mgr. Vladimír Zajíc
Kurz praktické režie
¦ Stefan Koller (SRN)
Dílna nonverbálního divadla
¦ Radova Lipus
Obývací nepokoje (Dílna divadla poezie)
¦ Radmila Svobodová
Příběh a role ve strukturovaném dramatu
¦ Mgr. Milan Schejbal a asistentka Denisa Nová
Dramatická situace z pohledu herce a režiséra
¦ Jarmila Černíková-Drobná
Základní abeceda divadla

Problémový club (PC)
(Průměrná návštěva 70 posluchačů)
¦ prof. PhDr. Jan Císař, CSc., Mgr. Aleš Bergman, Petr Lébl, PaedDr. František Zborník,
Mgr. Vladimír Zajíc
Další vzdělávací akce
(35 seminaristů)
¦ Sergej Fedotov (Rusko)
Dílna ruského režiséra pro východočeské divadelníky organizovaná VSVD a střediskem
IMPULS Hradec Králové
¦ Roman Musil
Divadelní seminář pro studenty SPgŠ Beroun


1998

Klub (nejen) mladých divadelníků
(Hronov, 10 seminářů, 181 posluchačů, organizační vedoucí PhDr. Milan Strotzer, Jana Pazderníková, asistentka Mgr. Marie Poesová)
¦ Silvester Lavrík (Slovensko)
Dramatizace literárních předloh
¦ Marek Bečka
Psychologický loutkářský seminář s inspirací z díla Ladislava Klímy
¦ Mgr. Tomáš Doležal
Prvky divadla ve výchově, především v té dramatické
¦ Rudolf Felzman
Mluvené slovo jako prostředek divadelního výrazu
¦ Petr Lébl
Kurz nepraktické režie
¦ Jarmila Černíková-Drobná, Rudolf Felzmann a Kateřina Fixová
Kurz praktické režie
¦ Radovan Lipus
Ještě jednou se vrátíme (k otázkám tvorby divadel poezie)
¦ Régis Duqué a Cédric Juliens s tlumočnicí Kateřinou Urbancovou
Kurz komediálního herectví
¦ Mgr. Milan Schejbal s asistentkou Denisou Novou
Realizace dramatické situace
¦ PaedDr. František Zborník
Základní abeceda divadla
¦ Problémový club (PC)
samostatná diskuse kmenových posluchačů PC za asistence Jany Štefánkové a střídajících se
lektorů

Problémový club
(Průměrná návštěva 86 účastníků.)
¦ prof. PhDr. Jan Císař, Csc., Mgr. Aleš Bergman, Mgr. Roman Černík, Akram Staněk,
Mgr. Vladimír Zajíc

Další vzdělávací akce
¦ Dílna pro studenty SpgŠ Beroun
lektor Roman Musil a l7 seminaristů

1999

Klub (nejen) mladých divadelníků
(Hronov, 11 seminářů a dílen, 176 posluchačů, organizační vedoucí PhDr. Milan Strotzer, Jana Pazderníková, asistentka Mgr. Marie Poesová)
¦ Václav Špirit (SRN)
Základní abeceda divadla
¦ Kateřina Fixová
Dramaturgický seminář
¦ PaedDr. František Zborník
Příprava divadelní inscenace
¦ Marek Bečka
Romeo a Julie na loutkovém divadle podle W. Shakespeara a paměti
¦ Rudolf Felzmann
Mluvené slovo jako prostředek divadelního výrazu
¦ PhD. Aleš Bergman
Divadlo jako “situace situací o situaci”
¦ Peter Janků
Tělo - výraz; Prostor - situace; Téma - interpretace
¦ Problémový club (PC)
samostatná diskuse kmenových posluchačů PC za asistence Jany Štefánkové a střídajících se
lektorů
¦ Petr Lébl
Kurz nepraktické režie
¦ Mgr. Milan Schejbal a asistentka Denisa Nová
Jevištní realizace dramatické situace
¦ Régis Duqué a Cédric Juliens s tlumočnicemi Kateřinou Urbancovou a Kristýnou Poesovou
Možnosti těla jako prostředku divadelního výrazu

Problémový club
(Průměrná návštěva 100 účastníků.)
¦ prof. PhDr. Jan Císař, Csc., Mgr. Alexandr Gregar, Karol Horváth,
doc. Mgr. Ján Zavarský a Mgr. Vladimír Zajíc

Další vzdělávací akce
¦ Rozborový seminář organizovaný SČDO
lektor Mgr. Jiří Hraše, asistent ing. Dušan Zakopal a průměrně 20 seminaristů

2000
(plánované příležitosti)

Klub (nejen) mladých divadelníků
(Hronov, 12 seminářů a dílen, organizační vedoucí PhDr. Milan Strotzer, Mgr. Marie Poesová, asistenti Jana Pazderníková a Jan Strejcovský)
¦ Václav Špirit (NSR)
Základní abeceda divadla
¦ Mgr. Roman Černík
Cesty k jevištnímu tvaru dětského nebo středoškolského divadla
¦ Jozef Krasula (Slovensko)
Dramatizace nedivadelního textu
¦ PaedDr. František Zborník a Jaroslav Kubeš
Dílna Na zkoušku - Příprava divadelní inscenace
¦ Regina Szymiková
Jevištní řeč
¦ Kateřina Fixová, prof. PhDr. František Štěpánek a Vladimír Dědek
Kurz praktické režie
¦ PhD. Aleš Bergman
Divadlo jako “situace situací o situaci”
¦ Michal Hecht
Pantomima a pohybové divadlo (pro zahraniční účastníky)
¦ Problémový club (PC)
samostatná diskuse kmenových posluchačů PC za asistence Jany Štefánkové a střídajících se
lektorů
¦ Rudolf Felzmann
Divadelní režie jako schopnost přečíst a vizualizovat
¦ Mgr. Milan Schejbal a asistentka Denisa Nová
Jevištní realizace dramatické situace
¦ Radovan Lipus
Škaredý zjev (dílna divadla poezie)

Problémový club
¦ prof. PhDr. Jan Císař, CSc., Michal Dočekal, Karol Horváth, Mgr. Vladimír Zajíc
a 1 lektor ?

Rozborové semináře

¦ Rozborový seminář pro zahraniční účastníky (v anglickém jazyce)
Luděk Richter , Vidas Silunas (profesor GITIS, Moskva, prezident Ruského centra AITA/IATA
a Franz Josef Witting (prezident Svazu amatérského divadla Severního Porýní-Westfálska
a řiditel festivalu Evropské divadelí dny v Paderbornu).


¦ Rozborový seminář SČDO
Mgr. Jiří Hraše, asistent ing. Dušan Zakopal

* * *
Snažil jsem se, seč se mi dostávalo zdrojů, podat co nejucelenější pohled na vzdělávací aktivity, spjaté se 70 ročníky JH. Zcela úmyslně jsem se vyhýbal shrnujícím soudům ve víře, že fakta mají větší vypovídací hodnotu než zobecnění. Pokud jsem se nějakých soudů či zobecnění přece jenom dopustil, učinil jsem tak ve snaze příliš se neopakovat. Tímto dovětkem nechci přirozeně tvrdit, že si problematika vzdělávacích aktivit JH zobecnění nevyžaduje. Nechť jsou tyto stránky k takovému kroku platnou pomůckou.

/ 1 Ve službách Thálie II. Soubor dokladových statí. In: Hudeček, Josef: Ústřední Matice divadelního ochotnictva českého v Praze v celonárodním hnutí ochotnickém. Liberec, ÚMDOČ 1946, s. 13
/ 2 tamtéž
/ 3 Ve službách Thálie I. České divadlo ochotnické. In: A.M. Brousil: Listy ochotníkům. O smyslu ochotnických festivalů. Olomouc, ÚMDOČ 1944, s. 28
/ 4 Rektorisová, Klementina: Cestou k 19. Jiráskovu Hronovu. In: 19. Jiráskův Hronov 1949. Praha, Ústředí lidové tvořivosti 1949, s. 30 a 34
/ 5 55 Jiráskových Hronovů. Praha. Praha, Ústav pro kulturně výchovnou činnost 1986, s. 28