Základní informace o stavu neprofesionálních uměleckých aktivit v ČR. (Zpráva pro UNESCO, 2003)

Zpráva pro UNESCO, zprac. ARTAMA


Úvodní poznámka

Informační a poradenské středisko pro místní kulturu (jeho odborný útvar ARTAMA) v souladu se svou zřizovací listinou působí jako odborný a informační servis v 16 oborech neprofesionálních uměleckých aktivit dětí, mládeže, dospělých a seniorů (činoherní a hudební divadlo dospělých a dospělých hrajících pro děti, umělecký přednes a divadlo poezie, studentské a netradiční divadlo, loutkové divadlo, pantomima, komorní a symfonická hudba, sborový zpěv dospělých, dechová hudba, taneční a hudební folklor dospělých, scénický tanec dospělých, filmová a videotvorba, fotografie, dětské divadlo a přednes, dramatická výchova, dětské pěvecké sbory a hudební výchova, dětské folklorní soubory, dětský scénický tanec, dětský parketový tanec a taneční výchova, dětské výtvarné aktivity a výtvarná výchova. Jako zařízení s celorepublikovou působností je IPOS-ARTAMA v těchto oborech pořadatelem vybraných celostátních akcí prezentačního a vzdělávacího charakteru, vydává časopisy, bulletiny a odborné publikace. V rámci rezortního institucionálního i účelového výzkumu realizuje výzkumné a vývojové projekty na témata související s předmětem činnosti. Díky členství ČR v mezinárodních nevládních organizacích UNESCO (pro česká střediska některých z nich plní IPOS funkci sekretariátu) a vlastním kontaktům má organizace přesah i do zahraničí. Realizací těchto a dalších úkolů analyticko-koncepční a odborně organizační povahy přispívá IPOS jako příspěvková organizace MK ČR k realizaci kulturní politiky vlády ČR. Jako zařízení zapojené do systému veřejných informací sleduje v různé intenzitě i dění v dalších oborech neprofesionálních uměleckých aktivit, v nichž funkci organizačního a odborného gestora vykonává jiný subjekt. To se týká např. folkové a country hudby (sdružení Porta a další), parketového tance juniorů (Českomoravská taneční organizace), country tance a jiných druhů moderního tance včetně stepu (řada subjektů), jazzové hudby ( sdružení UNIJAZZ). Pokud v jednom oboru působí více subjektů (např. ve folkloru další příspěvková organizace MK ČR Ústav lidové kultury ve Strážnici a Folklorní sdružení ČR), dochází ke koordinaci aktivit a k dohodám o postupu v odborných otázkách. Stranou stojí zatím výtvarné aktivity dospělých, v nichž tvůrci pracují zcela individuálně, bez větších zájmů o širší kontakty a vzájemné srovnávání. Aktivnější amatérské výtvarné skupiny působí pouze v některých regionech a jsou velmi rozptýlené, takže se zatím nepodařilo získat dostatečný počet zájemců např. o celostátní výstavu.

I. Vymezení pojmu

Neprofesionální umělecké aktivity (amatérské umění, výjimečně je používán i termín zájmová umělecká činnost, vzniklý v 70. letech minulého století) se v historickém prostoru Čech, Moravy a Slezska doložitelně kontinuálně rozvíjejí od konce 18. století. Od počátku šlo o veřejnou společenskou aktivitu, která v mnoha směrech přesahuje meze soukromého hobby. Vypovídají o tom jednak její národně uvědomovací rysy, jednak zejména od druhé poloviny 19. století sdružovací rys jako výraz pozvolna se formující občanské společnosti.Mnohé obory se formovaly před první světovou válkou a rozvoj pokračoval později. Např. právě tehdy působila Jarmila Jeřábková (žačka Isadory Duncanové), je označovaná za zakladatelku českého duncanismu, výrazného směru pohybové výchovy dětí, kde je hlavní důraz kladen na úzkou vazbu vnitřního prožitku a vnějšího projevu), Jarmila Kröschlová (žačka E. J. Dalcroze – již za svého působení na Dalcrozově škole v Hellerau zavedla Nauku o pohybu, tedy analýzu pohybu a Pohybovou výchovu. Dodnes je ceněna její analytická, metodická a publikační činnost v oblasti Pohybové techniky tanečníka a herce i Taneční tvorby a další), Po vzniku samostatné Československé republiky (roku 1918) se jako součást systému veřejné osvěty těšila veřejné podpoře včetně vzniku státní metodicko-poradenské instituce (Masarykova lidovýchovného ústavu v r. 1924) spolupracujícího s řadou celostátně fungujících spolků. Tuto podporu převzal rovněž komunistický režim, který osvětu (později kulturně výchovnou činnost) chápal jako prostředek šíření státní komunistické ideologie. Čtyřicet let budovaný systém metodické pomoci (základy byly položeny počátkem 50. let), zahrnující v souladu s veřejnou správou tři stupně (okres, kraj, ústředí) a masivně finančně dotovaný, znamenal výrazné omezení umělecké svobody (zcela se ji však režimu omezit nepodařilo, navíc v období normalizace - tj. po vpádu okupačních vojsk Varšavské smlouvy do Československa v r. 1968 - se neprofesionální umělecké aktivity staly takřka jedinou sférou, v níž mohly odborně a umělecky veřejně působit mnohé významné osobnosti české kultury), ale na druhé straně přinesl také značný rozkvět těchto aktivit. Významný (vzor zčásti převzatý od ÚMDOČ – Ústřední matice ochotníků československých, která v zemi působila v letech 1886-1950) byl unikátní systém postupových přehlídek (na vybrané celostátní přehlídky se nelze přihlásit přímo, účastnit se jí mohou soubory, jež úspěšně prošly krajskými a předtím okresními, dříve i místními koly přehlídek) a ucelený systém zájmového vzdělávání (krajské lidové konzervatoře), které nepopiratelně podpořily posílení umělecké kvality amatérských souborů.

Byť platná legislativní norma (tzv. autorský zákon o tvorbě a užití uměleckých děl) nerozlišuje mezi tvorbou amatérskou a profesionální, liší se obě skupiny tvůrců motivací a organizačním zakotvením. Amatérské umělecké obory představují vnitřně diferencovaný celek, jehož jednotlivé vrstvy se liší mírou uměleckých ambicí, tvořivosti a motivací. Poměrně úzkou skupinou jsou přitom špičková tělesa a úspěšní jednotlivci. Naopak nejpočetnější skupinou jsou soubory a jednotlivci, v jejichž motivaci převažuje potřeba komunikace, kontaktu uvnitř skupiny. Nemají zájem o přehlídky, vzdělávání, jejich tvorba často tenduje k pouhé relaxaci či účelovosti (např. nastudování programu pro konkrétní příležitost, nepřenosného do jiného prostředí). Střední skupinou je široká škála kolektivů i jednotlivců s různou mírou uměleckých ambicí, kteří pro svůj další rozvoj potřebují porovnání s ostatními na přehlídkách, festivalech a soutěžích a usilují o další vzdělávání v dílnách a seminářích. Každý z amatérských uměleckých oborů si našel vlastní klíč k vymezení pojmu amatér. Např. technické obory film a video a fotografie rozlišují nekomerční tvorbu od tvorby vzniklé na komerční zakázku. V hudebních oborech je běžné hostování profesionálních orchestrálních hráčů, sólistů, dirigentů apod. U divadelních inscenací je možná profesionální spolupráce na některé složce (např. výprava), hostování profesionálních režisérů, herců. Žádnou roli nehraje skutečnost, zda je soubor jako celek za vystupování honorován (získané prostředky jsou užity na další činnost). Důležitá je naopak skutečnost, že se tvůrce ztotožňuje s příslušným oborem neprofesionálního umění. Podstatným rysem této aktivity je, že se obrací ke společnosti a je součástí společenského a kulturního života v místech.

V neprofesionálním umění se prostupují čtyři dimenze života jednotlivce a společnosti :
-kulturní v užším slova smyslu (amatéři jsou zejména na místní úrovni nositeli „živé“, nereprodukované kultury, spoluvytvářejí úroveň kulturního milieu obce, zároveň je amatérské umění zdrojem a základním ověřením talentů pro profesionální sféru),
-výchova a vzdělávání (každý, kdo se věnuje aktivně věnuje nějakému uměleckému oboru, rozvíjí sám sebe po stránce emocionální i duševní, amatéři tak tvoří nejpřipravenější a nejkultivovanější část publika soudobého umění, u dětí vzniká často celoživotní potřeba kontaktu s uměním),
-zdravotní a sociální (práce v uměleckém souboru pozitivně působí ve směru socializace především dětí a mladistvých, včetně dětí z kulturně nepříznivého prostředí, tyto aktivity jako forma vyplnění volného času rozvíjejí emocionalitu a působí mj. jako bariéra vůči společensky nebezpečným jevům; jde o oblast, v níž se na stejné platformě stýkají a spolupracují lidé z různých společenských vrstev; jsou také prokázány příznivé terapeutické účinky umělecké aktivity pro zdravotně handicapované),
-relaxační (často jde o typ seberealizace, kterou profese neumožňuje, takže přispívají k vnitřní harmonii, uspokojení přináší i fakt, že se v uměleckých kolektivech setkávají lidé obdobných zájmů).

Vývoj této oblasti po roce 1989 lze z časového hlediska rozdělit do tří etap.
V prvním období (1990 – 1992) došlo v důsledku živelného rozpadu sítě kulturních středisek, a to jak metodických (krajská a okresní kulturní střediska), tak poskytujících organizační zázemí (zejména odborové domy kultury jako zřizovatelé), a také následkem odchodu výrazných osobností do politiky, profesionálního umění a podnikání k prudkému poklesu kvantity i kvality souborů. Chaotickou situaci podpořil i v počátku krajně liberální postoj veřejné správy vedený premisou, že k rozvoji kultury stačí svobodný prostor pro tvorbu. Jedinou významnou protiváhou a hlavní motivací pro činnost zůstaly celostátní přehlídky vyhlašované a ekonomicky podporované Ministerstvem kultury ČR.

V dalším období do r. 1995 došlo ke zřetelnému obratu způsobenému mnoha objektivními i subjektivními faktory. Ministerstvo kultury ČR od r. 1994 začalo vyhlašovat granty na podporu neprofesionálních uměleckých aktivit (také pro podobné aktivity zdravotně handicapovaných a národnostních menšin), jimiž podporuje nadregionální a celostátní projekty. V dané oblasti vznikla a rozvinula činnost řada občanských sdružení s působností celostátní i na úrovni regionu. Nově vzniklá instituce Informační a poradenské středisko pro místní kulturu – IPOS (založena k 1. 1. 1991 jako státní příspěvková organizace) postupně získávala partnery pro spolupráci a odborně informační servis jejího útvaru ARTAMA přispíval ke stabilizaci jednotlivých oborů. Uměleckým oborům se otevíraly dosud tabuizované okruhy dramaturgie a repertoáru (např. duchovní a chrámová hudba pro pěvecké sbory), což je aktivizovalo. Postupně se proměnil i dosud velmi problematický vztah obecních samospráv k této občanské aktivitě. V mnoha místech byly vyčleněny veřejné prostředky na podporu činnosti souborů a spolků. Až do r. 2000 tuto činnost ekonomicky podporovaly okresní úřady jako základní článek státní správy (poté se staly organizační složkou státu a později zanikly). Systém postupových přehlídek zůstal zachován do značné míry díky podpoře veřejnosti. Díky svobodnému rozhodnutí amatérů, kteří jej považovali za potřebný, a v době, kdy neexistovali oficiální pořadatelé regionálních výběrových přehlídek, se pořadatelství sami ujímali buď jako soukromé osoby, nebo jako pracovníci zařízení, která takový úkol neměla „ v popisu práce“, nad rozsah vlastního pracovního úvazku, nebo se ho ujali jako představitelé občanských sdružení. Díky této obětavosti a iniciativě se podařilo ustálit systém přehlídek a festivalů, na ní je leckde dosud postaven.

Období po r. 1995 je charakterizováno růstem zájmu o většinu oborů i rozvojem některých nových disciplín (např. parketového tance dětí a juniorů). Nebývalý je zájem mladých lidí o vzdělávání v této oblasti, byť např. v divadle nevede přímočaře k umělecké tvorbě (mladí, např. středoškoláci a vysokoškoláci, si chtějí vyzkoušet možnosti divadla jako komunikačního prostředku). K dost výrazným jevům tohoto období patřilo obnovení činnosti některých souborů, zaniklých v první polovině 90. let, dokonce se do nich vrátili velmi zaměstnaní lidé středního věku včetně části podnikatelů (potřebují relaxovat, seberealizovat se v jiném oboru než v povolání, stýkat se s lidmi stejného zájmu apod.). Základní umělecké školství se podařilo zakotvit jako článek školské soustavy (nejedná se o pouhé zájmové vzdělávání jako např. ve Slovenské republice). Česká tělesa i jednotlivci v řadě oborů patří k evropské i světové špičce. V r. 1999 byla jako usnesení vlády přijata vládní Kulturní politika (Strategie účinnější státní podpory kultury), k níž se v r. 2002 přihlásila i nová koaliční vláda. Tento dokument je oporou jak pro praktickou realizaci podpory kultury, tak i pro další koncepční dokumenty legislativní i nelegislativní povahy (např. Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v r. 2002).


II. Současný stav neprofesionálních uměleckých aktivit v ČR

Kvalifikovaný odhad počtu zájemců a věková struktura

Neprofesionální umělecké aktivity nelze přesně kvantifikovat, a to z řady důvodů. Od r. 1990 je státní rezortní statistika nesleduje. Všechny obory nemají systém postupových soutěží, navíc i ty jsou pouze jednou z možností veřejné prezentace, a to pouze u skupin prokazatelně usilujících o uměleckou kvalitu. Lze tedy hovořit pouze o tom, kolik těles či jednotlivců se zúčastnilo v tom kterém ročníku soutěže a další počty odhadnout podle struktury jednotlivých oborů (např. základních uměleckých škol), případně se opřít o údaje udávané některými občanskými sdruženími (např. Českomoravská taneční organizace sdružující děti a mladé zájemce o parketový tanec uvádí jako členskou základnu 8 tisíc členů). Kvalifikované odhady jsou ovlivněny řadou dalších faktorů, např. i tím, že významná část oboru je uzavřena do sebe a mimo okruh svého působení se na veřejnosti neprezentuje (platí to např. o chrámových sborech). U dětských oborů odhady respektují skutečnost, že často pouze menší část oboru je stabilizovaná, tj. děti pracují systematicky a dlouhodobě pod odborným vedením. Mnohé kroužky a skupiny vznikají ad hoc na přípravu jednoho příležitostného vystoupení a poté zanikají.

Mezi dětskými uměleckými aktivitami jsou nejsilněji zastoupeny pěvecké sbory. Pouze na základě Celostátní přehlídky školních dětských pěveckých sborů a jejích krajských kol a také podle koncertní činnosti výběrových sborů lze odhadnout počet sborů na 450- 500 s více než 20000 dětí. Silným oborem jsou také dětské výtvarné aktivity. Lze konstatovat, že ve 30 % základních a středních škol pracuje zájmový výtvarný kroužek, dále je v ČR zaregistrováno 371 veřejných a 15 soukromých základních uměleckých škol s výtvarným oborem. Počty dětí však nelze odhadnout. Mezi 8-10000 dětmi se pohybují dětské folklorní kolektivy. O něco nižší je počet zájemců o parketový tanec. Na základě účasti na přehlídkách dětského divadla lze předpokládat existenci zhruba 500 soustavně pracujících dětských divadelních souborů (tj. cca 6000 dětí), které pracují s jevištním tvarem. K tomu je nutné připočítat neodhadnutelný počet souborů na školách, protože jde o kolektivy často s krátkou životností. U scénického tance reálný odhad na základě každoroční Celostátní přehlídky a trienálové přehlídky souborů ZUŠ činí 460 kolektivů a 6500 dětí. Ve videotvorbě sice existují dvě dětské přehlídky (Juniorfilm Dvůr Králové a pražská Zahrada), avšak skutečný počet dětských filmařů odhadnout nelze. U fotografie je to ještě těžší, neboť vodítkem mohou být pouze velmi sporadické fotokluby v domech dětí či střediscích volného času. Mezi děti můžeme řadit rovněž sólové přednašeče, sólové hráče na hudební nástroje a členy dechových orchestrů. Např. na nedávné Mezinárodní soutěži velkých dechových orchestrů v Ostravě měla polovina z 15 těles ve svých řadách několik hráčů do 15 let. Jsou známy i dětské cimbálové muziky. Několik jich v rámci dětských folklorních kolektivů působí zejména na Moravě.

Mezi dospělými a mladistvými je v současné době rozhodně nejsilnějším oborem amatérské divadlo. V cca 300 souborech tzv. studentského divadla (16-25 let) pracuje cca
4500 mladých lidí. V 1 200 souborech dospělých, z nichž nejméně čtvrtina je vícegeneračních, je pak v široké věkové škále (od dětí po seniory) cca 18000 divadelních amatérů. Mezi nimi převažuje dospělá populace. V dechových orchestrech (tzv. malých orchestrů do 15 hráčů je 165, středních do 45 hráčů je 25, velkých dospělých nad 45 hráčů je 29 a mládežnických je 45) působí cca 6500 hudebníků ve věku od 15 do 75 let. Komorní a symfonická hudba, která se člení na komorní sdružení (dua, tria, kvarteta až po deceta), komorní orchestry a symfonické orchestry, eviduje 203 těles, v nichž působí cca 3500 hráčů. Nejvíce z nich je v komorních orchestrech (95 těles s 2000 instrumentalistů). Ve folkloru působí patrně 8 až 9 tisíc osob (taneční soubory i muziky). V pěveckých sborech útvar ARTAMA eviduje pouze koncertní tělesa, tj. nikoliv např. chrámové sbory. Tato tělesa se člení na smíšené sbory a vokální skupiny (120), ženské pěvecké sbory (30), dívčí pěvecké sbory (20), mužské pěvecké sbory (15), v nichž působí okolo 2 000 zájemců. Ve videotvorbě a fotografii nelze evidovat vlastníky techniky, ale pouze tvůrce, kteří se zúčastňují různých soutěží. Autorů videosnímků je cca 750, z toho děti, junioři a studenti středních a vysokých škol tvoří 30 %, dospělí 50 %, senioři 20%. Amatérských fotografů – tvůrců je přibližně 3000, i když Český svaz fotografů má v adresáři 14000 jmen. Počet klubů se pohybuje kolem 200. Věkové složení: mladí do 30 let 35 %, střední generace do 50 let 40 %, senioři 25 %. Mladých recitátorů do 35 let je podle celostátní soutěže 307, divadel poezie je v současné době 21, většina aktivních recitátorů je ve věku 17 – 20 let.

Územní rozložení

Na současném územním rozvrstvení se výrazně podepisuje řada faktorů objektivní a subjektivní povahy. Mezi objektivní lze řadit např. počet obyvatel a charakter sídel (venkovské kraje mají jiný charakter než velkoměstské), tradici jednotlivých oborů, existenci vysokoškolského pracoviště, existenci systematicky koncepčně působícího odborného a informačního servisu. Mezi subjektivní pak zájem místních samospráv o tuto oblast a její podporu z veřejných zdrojů, existenci aktivních osobností se zájmem o obor, který přesahuje horizont jednoho souboru, zájem uměleckých vedoucích o aktivity nekomerční povahy.
Z dlouhodobého sledování vývoje neprofesionálních uměleckých aktivit vyplývá, že největší počet těles i jednotlivců je v Praze, Královéhradeckém a Jihomoravském kraji. Kromě Prahy (ta pouze v některých oborech, např. ve sborovém zpěvu či videotvorbě) jsou tyto kraje velmi dobré i z hlediska umělecké kvality, kterou lze měřit úspěchy a oceněními na celostátních přehlídkách. Každý z krajů ČR je na tom v některých oborech lépe, v jiných hůře. Krajem, který se zvolná zvedá z velkého propadu v první třetině 90. let, je Jihočeský. Plzeňský kraj je silný ve folkloru, pěveckých sborech, uměleckém přednesu a loutkovém divadle.
Středočeský kraj je charakteristický rozvojem komorní a symfonické hudby, také videotvorby,
Pardubický amatérským divadlem včetně loutkářského,
Ústecký videotvorbou a pěveckými sbory,
Liberecký amatérským divadlem včetně loutkového, pěveckými sbory,
Karlovarský scénickým tancem, pěveckými sbory, amatérským divadlem,
Vysočina komorní a symfonickou hudbou,
Olomoucký videotvorbou,
Moravskoslezský velkými dechovými orchestry, pěveckými sbory, komorní a symfonickou hudbou, scénickým tancem,
Zlínský videotvorbou, scénickým tancem.

Jako příklad územního členění oboru lze uvést amatérské divadlo, komorní a symfonickou hudbu a umělecký přednes.

Přehledová tabulka existence amatérských divadelních souborů v krajích ČR:
kraj % z celku ČR počet souborů
Praha 7,2 144
Středočeský 10,25 205
Jihočeský 9,4 188
Plzeň 7,7 154
Karlovarský 2,25 45
Ústecký 4,9 98
Liberecký 6,25 125
Královéhradecký 7,0 140
Pardubický 7,8 156
Vysočina 7,2 144
Jihomoravský 11,3 226
Olomoucký 4,9 98
Moravskoslezský 8,5 170
Zlínský 5,4 107




3. Zastoupení neprof. komorních a symf. těles v jednotlivých krajích: (řazeno podle počtu)
- kraj Praha - 36 těles ( z toho 3 symf. orchestry) – je to nejpočetnější kraj
- Středočeský - 25 těles ( z toho 3 symf. orchestry)
- Jihomoravský - 20 těles (z toho 3 symf. orchestry)
- Královehradecký - 18 těles (z toho 1 symf. orchestr)
- Vysočina - 16 těles ( z toho 1 symf. orchestr)
- Moravskoslezský - 15 těles (z toho 1 symf. orchestr)
- Jihočeský - 15 těles (z toho 1 symf. orchestr)
- Pardubický - 13 těles (z toho l symf. orchestr)
- Ústecký - 13 těles (z toho 2 symf. orchestry)
- Zlínský - 9 těles (0 symf. orch.)
- Olomoucký - 8 těles (0 symf. orch.)
- Liberecký - 6 těles (0 symf. orch.)
- Karlovarský - 3 tělesa (0 symf. orch.)



Statistika sólových recitátorů a divadel poezie v krajských přehlídkách WP

Sóloví
rec. 1.kat. 2. kat. 3. kat. Soub. Sóloví
rec. 1.kat. 2.kat.. 3.kat. Soub. Sóloví
rec. 1.kat. 2. kat. 3. kat. Soub.
2001 2002 2003
WP K WP K WP K WP K WP K
Středočeský
Mělník 31 14 13 4 3 32 10 19 3 3 3 42 0 20 2 18 1 4 0 3
Praha 24 8 12 4 2 16 7 6 3 0 7 24 3 8 2 11 2 5 2 2
Českobudějovický
České Budějovice 8 4 3 1 1 45 21 21 3 3 5 26 2 11 2 13 1 2 0 3
Plzeňský – Karlovarský
Nečtiny, Stříbro 2003 28 12 13 3 3 22 10 9 3 5 6 42 0 20 3 18 3 4 0 3
Ústecký
Teplice, Ústí/Labem (od 2002) 23 8 11 4 0 45 21 22 2 1 4 23 2 13 1 10 1 2 0 0
Královéhradecký Pardubický
Hradec Králové 35 12 21 2 9 32 15 15 2 5 11 42 4 20 5 20 2 3 2 2
Vysočina
Jihlava
18 9 9 0 1 4 18 2 9 2 9 0 0 1 1
Pardubický
Pardubice 6 29 2 11 4 18 0 0 0 1

Jihomoravský
Brno 41 15 23 3 4 19 7 9 3 2 7 21 1 6 1 7 5 8 0 3
Olomoucký
Prostějov 30 12 16 2 6 16 7 8 1 3 3 18 1 10 2 8 0 0 1 2
Moravskoslezský
Karviná 24 11 12 1 3 28 11 14 3 1 5 20 2 11 2 8 1 1 0 0
Liberecký
Liberec 13 7 6 0 2 2 9 0 4 1 4 1 1 0 0

Zlínský
Zlín (od r. 2002)
Uher.Hrad. (od 2003) 30 16 14 0 1 4 32 2 17 2 15 0 0 2 4

Celkem 244 96 124 24 30 316 141 152 23 27 67 307 21 140 29 141 17 26 8 21




Organizační struktura aktivit

Základní jednotkou je u kolektivních oborů soubor. V cca 60 % má podobu občanského sdružení registrovaného ministerstvem vnitra. Ostatní působí při Sdružení rodičů a přátel (obvyklé u dětských pěveckých sborů), jako organizační jednotka kulturního zařízení (příjmy a výdaje procházejí rozpočtem zařízení), jako zájmový kroužek např. domu dětí a mládeže (centra volného času) či existují jako školní tělesa ( ZUŠ, základní školy, střední školy, vysoké školy, soukromé taneční školy), jako tělesa tělovýchovných organizací Sokol a Orel (divadla, sbory, folklorní soubory). Existují i řešení, kdy je těleso organizační jednotkou městského úřadu (např. Městská hudba Františka Kmocha v Kolíně). Část těles není organizována a schází se v soukromých prostorách členů (např. komorní sdružení). Část divadelních souborů zastupuje vedoucí jako fyzická osoba.

Ve většině oborů působí regionální a celostátní občanská sdružení, až na výjimky (Folklorní sdružení ČR, Českomoravská taneční organizace, Sdružení pro tvořivou dramatiku) nejsou většinovými organizacemi a zastupují jen malé spektrum souborů a jednotlivců. V některých případech je takových sdružení dokonce několik a jejich aktivity se nezbytně prolínají. Např. v oblasti amatérského divadla působí 7 subjektů: Amatérská divadelní asociace, Klub přátel umění v ČR, Sdružení pro tvořivou dramatiku, Společnost amatérské divadlo a svět, Svaz českých divadelních ochotníků, Volné sdružení východočeských divadelníků, Evropské centrum pantomimy neslyšících. Stejný počet zastřešujících sdružení s ještě nižšími počty členů působí ve videotvorbě, kde jako koordinační platforma funguje Český sbor UNICA.

Odbornou pomoc těmto aktivitám poskytuje IPOS (ve většině oborů), nebo např. Ústav lidové kultury ve Strážnici (další příspěvková organizace MK ČR jako zařízení specializované na problematiku folkloru). Dílčím způsobem zde působí pořadatelé stěžejních akcí (např. Muzeum Lidice jako pořadatel Mezinárodní soutěže dětské výtvarné tvorby Lidice). Význam pro základní umělecké školství má Asociace ZUŠ a Ústřední umělecká rada ZUŠ. Na krajské úrovní působí zatím pouze dvě odborná zařízení – Impuls v Hradci Králové jako zařízení Královéhradeckého kraje a jedno oddělení Krajské vědecké knihovny v Pardubicích. Obě regionální zařízení jsou pořadateli krajských přehlídek a festivalů, seminářů a dílen a poskytují odborný servis v rámci svého (např. konzultace pro soubory a jednotlivce).

Ekonomické nástroje na podporu aktivit

Každý soubor či jednotlivec do své aktivity vkládá především vlastní prostředky. Dnes je běžné, že členové i dětských souborů platí členské příspěvky často v nezanedbatelné výši (např. u všech tanečních aktivit).
Činnost souborů i jednotlivců podporuje obecní i krajská samospráva. Většinou formou přihlášky do grantového řízení mohou požádat o prostředky na nastudování díla, na zahraniční reprezentaci, na soustředění jako formu vzdělávání. Města i kraje podporují rovněž festivaly a přehlídky, které se konají na jejich území. Kraje mají často seznamy prioritních akcí, které podporují (např. Pardubický kraj má program Tvář krajiny), popř. je tato podpora zakotvena v krajském programu. Grantový systém existuje v současné době ve všech krajích ČR, byť má některé problémy. Jde např. o poskytování dotace až po skončení akce, což pro občanské sdružení nedisponující s velkými prostředky představuje komplikaci, nebo podmiňování dotace tím, že žadatel se nebude ucházet o prostředky z jiných veřejných zdrojů.

Největším dotátorem zůstává Ministerstvo kultury ČR. Vyhlašuje několik grantových řad (v pěti skupinách oborů neprofesionálních uměleckých aktivit, pro kulturní aktivity národnostních menšin, občanů se zdravotním handicapem, dále na podporu zahraničních styků, lidové umělecké tvorby). Ekonomicky podporuje rovněž vybrané prestižní celostátní přehlídky a festivaly. Výše těchto prostředků, o nichž se rozhoduje komisionálně, je každoročně zveřejněna ve Výroční zprávě MK ČR (jež tak plní úkol z Kulturní politiky vlády ČR).

Problémem je stále minimální sponzoring této oblasti. Průmyslové podniky, peněžní ústavy a další podnikatelské subjekty ji nejspíš nepovažují za příliš atraktivní a nejeví v tomto směru velkou ochotu. Jen výjimečně se najde generální sponzor, a to přesto, že jsou k podpoře vyzývány i podniky se státní účastí. (Těžko lze např. generálním sponzorem nazvat firmu, která do více než milionového rozpočtu přispěla 100 000,- Kč.) Drobní pořadatelé v místech přispějí spíše nepeněžními dary, nebo spíš podpoří např. místní veřejností oceňovaný ohňostroj na úvod či zakončení akce.





Prezentační příležitosti

Každý amatérský umělecký obor si vybudoval vlastní systém provázanosti přehlídek. Obory lze přitom rozčlenit do několika skupin.
První skupinou jsou obory s celostátní přehlídkou, jíž předchází výběr v krajských kolech.
Jde o tyto obory:
- videotvorba, dětský scénický tanec, scénický tanec dospělých, dětský folklor, školní dětské pěvecké sbory, dětský parketový tanec, juniorský parketový tanec, hudební country skupiny, zpěváci lidových písní, umělecký přednes dětí a mladých lidí, divadlo poezie, dětské divadlo, loutkové divadlo, činoherní a hudební divadlo dospělých, činoherní divadlo dospělých pro děti, venkovské divadlo, netradiční divadlo, studentské divadlo.
Vedle těchto přehlídek existují v řadě oborů další festivaly tematizované i volné.
Druhou skupinou jsou obory s hlavním festivalem, akcí, jíž nepředcházejí jí krajská kola. Výběr většinou uskutečňuje skupina odborníků. Např. u pěveckých souborů je to Festival sborového umění Jihlava s bienálovou Mezinárodní skladatelskou soutěží. I když vedle FSU existuje řada dalších sborových festivalů, pouze Jihlava si získala prestižní postavení. Podobně prestižní akcí je ve folkloru MFF Strážnice. Mezi komorními a symfonickými tělesy Národní festival komorní a symfonické hudby.
Jinou skupinu představuje dechová hudba, kde je prestižních akcí několik. Pro velké orchestry to je soutěž v Ostravě, pro malé Zlatá křídlovka v Hodoníně (obě akce se střídají). Každoročně se koná Kmochův Kolín.
Všechny celostátní přehlídky fungují na občanském principu, tj. jsou otevřené pro všechny soubory, které mají zájem projít výběrem dle předem daných propozic. Poměrně unikátní akcí Otevřeno Kolín (celostátní přehlídka pantomimy a pohybového divadla) jako jediná důsledně integrovaná akce pro kolektivy zdravotně handicapovaných i běžné populace.
Významnou aktivitu prokazují občanská sdružení národnostních menšin (zejména polská, slovenská a částečně romská). Byť je souborům i jednotlivcům otevřeno celé spektrum národních přehlídek, např. polská menšina si postupně vybudovala vlastní příležitosti k prezentaci svých aktivit v celostátním měřítku.
Jak komplikovaná může být struktura přehlídek, je možné dokumentovat na amatérském divadle.
Po léta budovaný a fungující systém postupových divadelních přehlídek vrcholí každoročně v srpnu devítidenní celostátní mezidruhovou přehlídkou amatérského divadla se zahraniční účastí Jiráskův Hronov (JH). V r. 2003 se konal již 73. ročník.
Zdrojem výběru inscenací pro JH je síť celostátních (národních) druhových přehlídek. Mezi klíčové náleží:
1. FEMAD Poděbrady / Divadelní Třebíč, národní přehlídka činoherního a hudebního divadla (květen);
2. Šrámkův Písek, celostátní přehlídka experimentálního divadla (květen);
3. Wolkrův Prostějov, celostátní festival poezie (červen);
4. Dětská scéna Trutnov, celostátní přehlídka dětského divadla a recitačních kolektivů (červen);
5. Loutkářská Chrudim, celostátní přehlídka amatérského loutkářství (červenec);
6. Krakonošův divadelní podzim Vysoké nad Jizerou, národní přehlídka venkovských divadelních souborů;
7. POPELKA Rakovník, národní přehlídka amatérského činoherního divadla pro děti (listopad).

Výběr pro JH se uskutečňuje i z některých dalších celostátních divadelních přehlídek:
1. OTEVŘENO Kolín, celostátní přehlídka pantomimy a pohybového divadla;
2. Pohárek SČDO ve Velké Bystřici, národní přehlídka divadelních monologů, dialogů a individuálních výstupů s loutkou;
3. Náchodská prima sezóna v Náchodě, celostátní přehlídka studentského divadla (květen);
4. Divadelní Bechyně, celostátní přehlídka armádních divadelních souborů;
5. Národní přehlídka divadla jednoho herce v Kaznějově, (bienále SČDO, květen);
6. Národní přehlídka jednoaktových her v Holicích (bienále, květen);
7. Národní přehlídka seniorského divadla ve Znojmě (bienále, listopad);

Celostátním druhovým přehlídkám předchází krajské přehlídky, které jsou organizovány rovněž podle druhů divadla, jen výjimečně dochází ke spojení dvou (tří) druhů do jedné krajské přehlídky. V roce 2003 se uskutečnilo na 100 krajských přehlídek amatérského divadla a uměleckého přednesu.
Vedle této „přehlídkové páteře“ se uskutečňuje celá plejáda nejrůznějších tematicky zaměřených či programově volně koncipovaných divadelních přehlídek a festivalů. Mezi významné tradiční či tematicky zaměřené přehlídky náleží především (nejvýznamější jsou zvýrazněny tučným písmem):
1. Přelet nad loutkářským hnízdem v Praze, přehlídka předních profesionálních a
amatérských loutkářských inscenací;
2. MB(apostrof)99 v Praze, mezinárodní festival nezávislých a amatérských divadel;
3. Moravský festival poezie ve Valašském Meziříčí, česko-slovenská soutěžní
přehlídka uměleckého přednesu;
4. Faustování v Bechyni, celostátní přehlídka amatérských loutkářů hrajících pro
dospělé;
5. Mezinárodní festival české a slovenské dramatické tvorby v Ústí nad Orlicí
6. Dačické barokní hry, festival barokního divadla, opery a hudby;
7. Divadlo v trávě v Bechyni, přehlídka divadla pod širým nebem;
8. Šrámkova Sobotka, přehlídka a dílna uměleckého přednesu;
9. Nahlížení v Bechyni, celostátní přehlídka a dílna středoškolského a mladého divadla;
10. Poema, celostátní soutěžní přehlídka uměleckého přednesu žáků středních
pedagogických škol;
11. Bechyňské perlení, celostátní přehlídka pro soubory, které nemají ambice
konfrontovat výsledky své práce na oficiálních postupových přehlídkách;
12. Pojizerské divadelní hry v Dobrovici;
13. Libochovické divadelní léto, festival komediálního divadla;
14. Čechova Olomouc, přehlídka amatérských loutkářů;
15. Klicperův Chlumec, přehlídka amatérského veseloherního divadla;
16. Českolipský divadelní podzim;
17. Festival amatérského divadla v Napajedlích;
18. Festival na konci léta na Brněnské přehradě;
19. Znojemský strom pohádek, přehlídka divadla pro děti;
20. Brnkání v Brně, nesoutěžní přehlídka dětských divadelních souborů;
21. Těškovické jaro, přehlídka ochotnických divadelních souborů (v r. 2003 48. ročník)
22. Setkání amatérských divadelníků Na prknech ve Veverské Bítýšce;
23. Štít města Prachatice a O Štítek města Prachatice, nepostupové přehlídky amatérského
činoherního divadla a činoherního divadla pro děti;
24. Kandrdásek SČDO v Brandýse nad Labem, soutěž divadelních monologů a dialogů
pro děti a mládež;
25. Skupovy Strakonice, přehlídka amatérských loutkářských souborů Jihočeského kraje
(v r. 2003 38. ročník);
26. Voskovcova Sázava, přehlídka amatérského hudebního divadla;
27. Setkání divadel a lidí v Ostravě;
28. Kaškova Zbraslav, přehlídka jednoaktových her;
29. Nadělení v Brně, nesoutěžní přehlídka studentských a mladých divadel;
30. Národní přehlídka sokolského činoherního divadla v Lázních Toušeni;
31. Národní přehlídka sokolského loutkového divadla v Přerově.





Přehled prestižních celostátních přehlídek ve více oborech ukazuje následující tabulka.


Název obor místo a termín každoročně jiná periodicita pořadatel předcházející postupová kola
Tanec, tanec scénická tanec
dospělí Jablonec n. N.
říjen ano IPOS ano
Festival sborového umění sborový zpěv Jihlava
červen ano IPOS ne
Národní festival komorní a symf. tvorby komorní a symf. hudba festiv. koncerty, každý rok v jiných místech ano IPOS ne
Mezinárodní soutěž velkých dech.orchestrů dechová hudba Ostrava
říjen bienále IPOS ne
Loutkářská Chrudim lout. divadlo Chrudim
červenec ano IPOS ano
Jiráskův Hronov divadlo Hronov
srpen ano IPOS ne

FEMAD/Div.Třebíč divadlo Poděbrady
Třebíč, květen ano IPOS ano
Popelka Rakovník divadlo Rakovník
listopad ano IPOS ano
Krakonošův divadelní podzim divadlo Vysoké n.J.
říjen ano IPOS ano
NP seniorského
divadla divadlo Znojmo
listopad bienále Znojem. beseda ne

Otevřeno pantomima Kolín
duben ano ECPN Brno ne
Kandrdásek dět. divadlo Čelákovice
duben ano SČDO ano
Pohárek monolog a
dialog Velká Bystřice SČDO ano
Jednoaktovky divadlo Holice
květen ano SČDO ano
Dětská scéna dětské divadlo Trutnov
květen ano IPOS ano
Wolkrův Prostějov umělecký přednes Prostějov
červen ano IPOS ano
Šrámkův Písek divadlo Písek
květen ano Svět a divadlo ano
Náchodská prima sezóna divadlo Náchod
květen ano Občanské sdružení ano
Zlatá křídlovka dech. hudba Hodonín
květen bienále SDO ČR ne
CP dět.scénického tance dět. tanec Hradec Králové
květen ano ČMTO ano
Discodrom parketový tanec Prostějov
květen ano ČMTO ano
CP dětských folklorních souborů dět. tanec Jihlava
červen bienále IPOS ano
FF Strážnice folklor Strážnice
červen ano ÚLK ne
FF Pardubice Hradec Králové folklor Pardubice Hradec Králové
červen ano IPOS ne
Český lvíček videotvorba Ústí nad Orlicí
červen ano IPOS ano
CP fotografie fotografie Svitavy
květen ano IPOS ne
CP škol.dět. pěv. sborů sborový zpěv místa se střídají ano IPOS ano
CP výběr. dět. sborů sborový zpěv Nový Jičín
listopad bienále IPOS ne
CP dět. scén. tance dětský tanec Kutná Hora
květen ano IPOS ano
Mistrovství ČR v country tancích tanec místa se střídají ano Asociace dět.skupin ano
Banjo Jamboree bluegrassová hudba místa se střídají ano Bluegrassová. asociace ano
Gymnasia Cantat sborový zpěv místa se střídají ano UČPS ne
Festival ARS Poetica umělecký přednes místa se střídají ano Asociace rusistů ano
Nár. přehlídky sokolských divadel, sborů, folklor. souborů a lout. divadla různé obory místa se střídají ano ČOS ne
Tramská porta country hudba místa se střídají ano Česká tábor. unie ano
Zpěváčci dětský zpěv Velké Losiny
listopad ano FOS ano
MR v clogingu country tanec Ostrava
říjen ano Občanské sdružení ne
Divadlo v trávě divadlo Bechyně
červen ano Tatrmani ne
Národní šampionát majoretek tanec Hranice
květen ano OS Majoretky ano
Přelet nad loutkářským hnízdem lout. divadlo Praha
listopad ano Občanské sdružení ne
Moravský festival poezie umělecký přednes Valašské Meziříčí
listopad ano Valašské Athény ne
Festival hudebních nástrojů hudba Uherské Hradiště
září ano Klub kultury ne
Mezinárodní výstava dět. výtv. umění dět. výtvarné aktivity Lidice
červen ano Muzeum Lidice ne

CP projektů dět. výtvarných kolektivů dět .výtvarné aktivity Jihlava
listopad bienále IPOS ne



Výchova a další vzdělávání

Odbornou přípravu jednotlivců (orchestrálních hráčů, tanečníků, herců atd.) zajišťuje umělecké školství. Jde o obory základních uměleckých škol (veřejné školy zřizované městy a soukromé školy). Navštěvuje je cca 4 - 6 % dětské populace s prokazatelným talentem. Patrně nejvyšší úroveň mají v současnosti hudební obory. Díky součinnosti MK ČR a MŠMT (Mezirezortní komise pro dětské umělecké aktivity, výchovu uměním a umělecké školství) se patrně podaří vyřešit otázku odlišných potřeb výběrových dětských pěveckých sborů, které působí jako těleso ZUŠ, jsou součástí výuky, ale jejich činnost se poněkud vymyká stávajícím osnovám. Z hlediska kvalifikace učitelů je na tom v některých případech hůře literárně dramatický obor (často učí herci bez další přípravy). Střední vzdělání poskytují konzervatoře a střední soukromé školy (např. herecké a soukromé konzervatoře). Konzervatoře jsou handicapovány např. tím, že jejich absolventi nemají možnost stáží v zahraničí (týká se pouze vysokých uměleckých škol) a že v plném rozsahu musejí zajistit výuku maturitních předmětů, které si student vybere. Vysokoškolské vzdělání poskytuje jednak vysoké umělecké školství, jednak pedagogické fakulty (katedry hudební výchovy, specializace dramatická výchova, dramaturgie, sbormistrovství – Ústí nad Labem, Praha, Ostrava, Hradec Králové, chrámová hudba Praha).
Další vzdělávání má formu kvalifikačních kurzů pro pedagogy ( různé subjekty s kvalifikačním certifikátem MŠMT ČR), nebo zájmového vzdělávání realizovaného buď v rámci přehlídek neprofesionálních uměleckých aktivit nebo jako jednorázové i cyklické seminární kurzy a dílny. Např. počet učitelů a vedoucích, kteří absolvovali kurzy dramatické výchovy (občanská sdružení, IPOS, Centra volného času) v letech 1992 – 2002, je více než 1000. Velký význam mají zejména cyklické kurzy (Tříletá škola folklorních tradic – společně IPOS, FOS a ÚLK), dvouletý dálkový sbormistrovský kurz při Unii českých pěveckých sborů, 3 – 5 dílný cyklus Kurz praktické režie, Kurz scénografie (občanská sdružení a IPOS), týdenní kurzy sbormistrů, výtvarných pedagogů, inspirační dílna komplexní estetické výchovy Tvorba-tvořivost-hra (pořádány IPOS). V rámci celostátních přehlídek se konají jednak rozborové semináře, jednak tematizované semináře. Např. v rámci Jiráskova Hronova (10 dnů) se letos uskutečnilo 15 dílen s 300 posluchači. Rozborové semináře jsou také součástí krajských postupových přehlídek.

III. Vývojové tendence neprofesionálních uměleckých aktivit v jednotlivých oborech

Dramatická výchova a dětské divadlo
Obor prochází od počátku 90. let výrazným procesem profilování do dvou základních směrů – školní DV a DV pracující s jevištním tvarem. Úroveň v obou oblastech vzrůstá, nejmarkantnější je ovšem kvalitativní posun ve školní dramatice, kde rychle stoupá počet školených pedagogů (vedoucích) v souvislosti se zaváděním DV do systému školní výuky. Obecně lze říci, že se dramatická výchova jako celek během devadesátých let zásadně posunula směrem od nezávazné dětské hry k propracovanějšímu osobnostně-sociálnímu modelu výchovy. Tento proces odpovídá i zahraničním trendům.
Pro dětské divadlo je typický nárůst počtu souborů zejména na základních školách. Tyto soubory nemají zpravidla vysoké divadelní ambice a jejich produkce se většinou podobá tzv. sousedskému divadlu, které známe z amatérského divadla dospělých. Zatímco kvalita divadelních inscenací odborně a soustavně vedených dětských souborů v posledních zhruba deseti letech stoupá, vlivem kvantitativního nárůstu souborů vedených zcela neškolenými pedagogy celková kvalita dětského divadla v ČR spíše stagnuje.

Dechové orchestry
Od devadesátých let dechová hudba stagnuje vlivem velkého rozmachu nástrojů klávesových,
drnkacích a malých skupin, dále nezájmu či minimálnímu zájmu Českého rozhlasu a České televize o prezentaci, a tím i propagaci této hudby (v omezeném počtu se v těchto médiích uplatňují pouze malé dechové orchestry, které nevypovídají o celku oboru). Přitom právě velké dechové orchestry procházejí kvalitativní renesancí, jak prokázala Mezinárodní soutěž VDO 2003 v Ostravě, kdy většina českých orchestrů dosáhla zlatého pásma. Odborníci se domnívají, že dozrála jedna generace.

Amatérské divadlo
V současnosti vykazuje nejzřetelnější inscenační výsledky, které otevírají mj. různé možnosti způsobu existence. Oblast činoherního divadla je sama o sobě velice diferencovaná – od inscenací, v nichž jsou na profesionální úrovni zvládány ověřené divadelní postupy, až po divadla autorského typu namnoze experimentující v oblasti obsahové i formální. Přední činoherní soubory, včetně souborů experimentujících, jsou výsledky své práce poměřitelné s prací profesionálních divadel, podobně jako se špičkovými zahraničními amatérskými divadelními soubory. Týká se to cca 1 – 2 desítek souborů. Naprostá většina souborů se však pohybuje od usilování o umělecké vyjádření až po tzv. sousedské divadlo, rezignující na estetická měřítka a upřednostňující sociální funkce.
Ještě před 10 lety by stejná charakteristika platila pro české amatérské loutkářství. Dnes se vztahuje, pokud jde o pozitivní umělecké snažení, jen cca na půl desítky špičkových souborů. I u loutkářských kolektivů, které usilují o umělecké vyjádření, se projevuje absence zvládnutých základních dovedností, a to nejen dramaturgických a režijních, ale i loutkohereckých. Obdobně je tomu v oblasti dětských divadelních aktivit a u tzv. divadel poezie. Bohužel s tím rozdílem, že zde v současné době o špičkových souborech nelze hovořit.
Kdysi (před r. 1989) vzkvétající oblast pantomimy a pohybového divadla je v současnosti ve značném útlumu a v podstatě na ni lze vztáhnout shodnou charakteristiku jako na oblast amatérského loutkářství.
Taneční a hudební divadlo má své špičky v souborech, které existují jako zářící satelity v šedi průměru ostatních, které se těmito druhy divadla zabývají.

Scénický tanec dětí a dospělí
Podle každoroční účasti na přehlídkách má obor rostoucí tendenci kvantitativní (cca 5% ročně) i kvalitativní. To se připisuje příchodu mladých kvalifikovaných pedagogů, kteří nepodléhají módním trendům, ale usilují o trvalé hodnoty; o kultivovaný taneční projev, hudebnost a přirozený výraz dětí. Výsledkem jsou i práce prezentované od roku 1968 na Celostátní přehlídce dětských skupin scénického tance, v současné době konané každoročně.
Lze konstatovat , že ve scénickém tanci dochází ke sbližování profesionálů a neprofesionálů.

Folklor
Nastává poměrně velká generační výměna, s níž souvisí i nové pohledy na uměleckou tvůrčí práci folklorních souborů. Rozšiřuje se autorská umělecká tvorba inspirovaná folklorem, se snahou o filozofickou výpověď. V souborech nastává velká generační výměna a mění se i názory na uměleckou činnost. Nová generace se k tradiční lidové kultuře vrací, vnímá ji a využívá vlastním způsobem. Využívá více slovenský folklor, ale i divadelní prvky a výrazový tanec. K tomu přispívá i celostátní vzdělávací akce, kterou ARTAMA organizuje spolu s ÚLK Strážnice a FOS ČR – Škola folklorních tradic.

Komorní a symfonická hudby
Od devadesátých let se příliš nezměnil počet souborů (spíše mírně vzrostl asi o 3%), ale proměnila se struktura orchestrů. Ubylo velkých symfonických těles, vzniklo z nich několik menších komorních orchestrů (v nich převažují smyčcové nástroje). Tělesa musela projít existenční transformací. Podstatným jevem je, že velmi vzrostla interpretační kvalita souborů, jednak proto, že přestala být repertoárově omezována (dříve hlavně interpretovala autory z období klasicismu), a že jsou k růstu úrovně trvale stimulována dramaturgickými požadavky festivalů a přehlídek, kde je cíleně vytvářena pobídka ke studiu soudobých českých skladeb. Výběr těles na Národní festival komorní a symfonické se stal hlavním impulsem ke zvyšování kvality a také podnětem ke vzniku nových těles.

Sbory dospělých a dětí
Účast v přehlídkách školních dětských sborů naznačuje, že jejich počet od r. 1990 soustavně roste, každoročně cca o 3%, a zvyšuje se také jejich kvalita. Významnou úlohu v tom hraje rostoucí počet mladých kvalifikovaných sbormistrů, kteří mají potřebu vzájemných kontaktů a konfrontace zkušeností i dalšího vzdělávání. V dospělých sborech lze zaznamenat stejné tendence, vedoucí k nárůstu komorních sborů. Příznivé prostředí spoluvytvářejí příslušné katedry univerzit a v nich působící pedagogové ( např. Masarykova Brno, Jihočeská v Českých Budějovicích, Západočeská v Plzni).

Dětské výtvarné aktivity
Výtvarný obor může těžit ze skutečnosti, že na vybraných základních školách existuje pilotní projekt, jehož cílem je prohloubit výtvarnou výchovu. Odborníci se domnívají, že klíčovým tématem je komunikace prostřednictvím obrazu a nové technologie. Podle zájmu o klasické semináře je možné usuzovat, že ani zájem o klasické techniky, včetně např. stále atraktivní keramiky, nijak nepoklesl.

Fotografie
V současné době je velmi žhavá otázka vztahu digitální a klasické fotografie. Novým fenoménem je tzv. plastická fotografie, která je upravená pro vnímání nevidomých.
Podobně jako svět se i čeští tvůrci vracejí k černobílé fotografii. Stále zůstává velká propast mezi počtem majitelů fotoaparátu, jenž má pro ně pouze užitnou hodnotu, a počtem tvůrců.

Videotvorba
V posledních letech prošla demokratickým vývojem, kdy se v důsledku dostupnosti techniky může oboru věnovat prakticky každý. Tvorba samotná osciluje mezi uměním a hobby. Hranice mezi amatéry a profesionály je velmi prostupná a obě části oboru se navzájem ovlivňují.
Pozitivním rysem je zájem mladých lidí, kteří se věnují především hrané a experimentální tvorbě, méně už kdysi silnému dokumentu.

Umělecký přednes a divadlo poezie
Obor od roku 1992, který znamenal největší propad, zaznamenává mírný vzestup. V současné době je na velmi dobré úrovni. Je dokonce částečně srovnatelný s výkony profesionálů. V oblasti kolektivních vystoupení a divadel poezie nedosahují soubory úrovně divadel poezie 70. a 80. let, třebaže v posledních čtyřech létech jsou soubory, nominované z Wolkrova Prostějova na mezidruhovou přehlídku Jiráskův Hronov, v jeho programu v kontextu ostatních nepřehlédnutelné.

Dětský a juniorský parketový tanec
Celostátní soutěže dětí (2003) i juniorského Diskodromu v letošním roce opět potvrdily stoupající úroveň oboru. Např. soutěže v Hradci Králové se v roce 2003 zúčastnilo 62 formací s 1087 dětskými tanečníky. Největší zájem je o diskotékové tance a tance ve stylu hip-hop. Díky komplexnímu vzdělávání (v gesci OS Českomoravské taneční organizace) se zkvalitnila práce choreografů, což se projevilo zejména v parketových tanečních kompozicích a disciplíně disco show formace.


III. Aktivity v mezinárodních souvislostech

Čeští tvůrci a interpreti byli součástí mezinárodního společenství v omezené míře nejpozději od 60. let minulého století. Komunistický režim některým z nich za velmi složitých podmínek dovoloval účast na zahraničních festivalech, soutěžích a dílnách, neboť chtěl na jejich úrovni demonstrovat svou kulturní vyspělost. Nepřál si však, aby soubory ze zahraničí jezdily k nám. Na druhé straně demokratický Západ chtěl pozváním souborů i jednotlivců přispět k občanskému uvědomění občanů ČSFR žijících za železnou oponou. Po listopadu 1989 všechny tyto uměle nastavené podmínky zmizely. Soubory i jednotlivci musí zahraničního pořadatele přesvědčit o své kvalitě a atraktivnosti. Česká republika se stala plnoprávným, tj. nikoliv pouze formálním, členem řady nevládních (nebo neprofitních) organizací UNESCO.
V letech 1994-2003 se v ČR konaly kongresy ( UNICA 1994, CISM 1999), světové soutěže
(Soutěž amatérských filmů 1994), akce regionálních článků těchto organizací (Festival Středoevropské sekce CIOFF – opakovaně v rámci MFF Strážnice, Festival amatérského divadla Středoevropské sekce AITA/IATA a další). Řada prestižních festivalů získala mezinárodní dimenzi. – Jiráskův Hronov (mezidruhová přehlídka amatérského divadla s mezinárodní účastí, např. 2003 Litva, Maďarsko, Německo, Slovensko), Festival sborového umění Jihlava (2003 Filipíny, Chorvatsko, Japonsko, Slovensko). Vznikly nové mezinárodní festivaly – divadelní MB‘apostrof v Praze, Festival duchovní hudby Nymburk, Festival hudebního romantismu Vlachovo Březí, Česko-rakouská soutěž amatérského divadla, Fotosalón FIAP ve Vsetíně a další. Snadnější přístup k zahraničí mají akce kontinuálně trvající – Mezinárodní soutěž dětských výtvarných prací s několika tisíci exponátů, ARS film Kroměříž, Rychnovská osmička, Brněnská šestnáctka (filmové soutěže). Amatérská tělesa ze zahraničí hostují i na otevřených festivalech (např. Tanec Praha).
Česká tělesa i jednotlivci se v zahraniční konkurenci neztrácejí. ČR získala v roce 2001 zlatou medaili za národní kolekci amatérských videosnímků v Tallinu, v roce 2003 si filmoví tvůrci odvezli z Varšavy zlatou medaili za nejlepší snímek mladého autora, cenu za hlavní herecký výkon, stříbrnou a bronzovou medaili. ČR se tak zařadila mezi celkově nejúspěšnější státy. Výčet cen pěveckých sborů dospělých i dětských (např. v Arrezu v Itálii, španělském Cantonigros, na soutěžích ve Francii, Německu), komorních a symfonických těles (Neerpelt v Belgii, Averdeen v Skotsku), velkých dechových orchestrů (holandské Kerkrade) by byl velmi početný. Úspěšným oborem je rovněž amatérské divadlo (evropské a světové festivaly i další přehlídky).
Zatímco v minulosti jsme těžili z kontaktů v zahraničí pro rozvoj jednotlivých oborů i umělecké výchovy, dnes jsme schopni nabídnout vyškolené odborníky jako experty, porotce, lektory, pedagogy. Např. česká dramatická výchova se zformovala díky Kongresu o dramatické výchově (od poloviny 70. let v Rakousku), kontaktům v Anglii, dnes patří ČR v této oblasti mezi uznávané země. Scénický tanec se mohl rozvinout od konce 60. let
20.stol,. kdy se poněkud uvolnila politická situace a pootevřely se možnosti získávat informace o současném moderním tanci v západní Evropě a Americe. Díky studijním pobytům v zahraničí jsme získali kvalifikované odborníky, kteří byli schopni vyučovat tyto moderní techniky i na tanečních konzervatořích a Akademii múzických umění Praha. Touto cestou se moderní tanec dostával k pedagogům a do neprofesionálních tanečních těles, zpočátku jako ortodoxní systém z autentických zdrojů. Teprve díky výrazným osobnostem českých tanečníků, pedagogů a choreografů (J. Hartaman, I. Kubicová, P. Šmok, L. Ogoun, J. Mlíkovská, E. Blažíčková, a jiní) se začala formovat osobitá podoba českého současného tance.
Pokud jde o srovnání tendencí, lze konstatovat, že v ČR, byť s výkyvy, jsou mezi zájemci o neprofesionálně umělecké aktivity zástupci všech věkových generací. Zejména v západní Evropě v některých oborech (např. divadlo, folklor apod.) chybí střední generace. Lišíme se často i odlišnou motivací k činnosti (v ostatních zemích převažuje relaxace, zábava, pěstování společenství), u nás tradičně existuje silné úsilí o uměleckou kvalitu a v řadě oborů ( divadlo, videotvorba, scénický tanec a další) i o sebevyjádření. Existují rozdíly i v obsahu. Např. většina souborů z evropských zemí na západ od nás udržuje spíše autentický folklor, vyspělé české folklorní soubory připravují i scénické pořady s výrazně stylizovanou choreografií.
V mnohých zemích se rozmach oborů odvíjí od nestátní ekonomické podpory ( např. švédský sborový zpěv podporují banky) a vyspělého odborného poradenství (např. v Holandsku střechové občanské sdružení zaměstnává specialisty na operní sborový zpěv, scénické provedení apod.). Odlišné jsou i existenční podmínky celostátních sdružení. Unie českých pěveckých sborů nemůže počítat s placeným aparátem a pracuje v amatérských podmínkách. Např. v SRN či Rakousku však mají střechové, tj. celostátní, svazy státní podporu pro svůj aparát (např. na sekretariát včetně mzdových nákladů), což je praxe, která jejich aktivitám jistě velmi pomáhá, v ČR však není běžná.