AS 2000, č.2. Pokorný, Jiří: Loutky v Bechyni 2000 (Jihočeská přehlídka amatérských loutkářů)
Josef Brůček a Městské kulturní středisko v Bechyni se postupně stává skutečným centrem dění amatérů (ochotníků, neprofesionálů) všech možných uměleckých aktivit. Přehlídky, setkání, dílny... naposledy přitulil i regionální loutkářskou přehlídku.
Na apríla vypuklo jihočeské miniklání. Úraz a další okolnosti zapříčinily, že diváci měli možnost shlédnout pouze 3 představení od 2 souborů, nepočítáme-li jako nesoutěžního předskokana - Naivní divadlo Liberec s Líným Larsem a žabkou kouzelnící. Po pravdě napsáno, jejich postup by nebyl nijak jistý. Představení samotné se vyznačuje profesionalitou - všechno řeknou, udělají, odvodí, zaskví se mohutná, ne příliš funkční scéna... chybí však to co dělá inscenaci inscenací - vnitřní zaujetí.
Studentský soubor Tatrmani při SPŠK uvedl Noční stráž dle předlohy Boženy Němcové.
Co jsme viděli - zajímavé loutky, jednoduchou scénu v perspektivním provedení, snad desítku mladých tu více tu spíše méně zkušených loutkářů v černém a "odchozené perspektivní" divadlo. Inscenace se skládá z krátkých či kratších dialogů, kdy se dozvíme, že u učitelů nemají nic k jídlu a je tedy potřebné požádat u bohatého o mouku a mezitím se odehrává putování pro a s moukou ve třech plánech t.j. třech velikostech loutek, které vodič vede. Nic proti tomu, vše je však ve stejném temporytmu, stejném napětí - nenapětí včetně "konfliktních scén s farářem a pekelníky. Vzhledem k úpravám, které inscenátoři provedli, není dostatečně zřejmá motivace jednotlivých postav včetně pekelníků a proto se v průběhu představení logicky nastoluje otázka proč - proč chtějí pekelníci odnést bohatého, proč se bohatý bojí pekelníků, proč se provinil učitel, když hlídá mrtvého boháče...atd. Nezkušenost se projevuje i v mluvním projevu, který je často nevýrazný. Snad jen ve chvílích, kdy vodiči byli zakrytí, pozbyli strach a obavu z toho, že jsou i vidět, si dodali odvahu a klid a tím jsme byli svědky větší plastičnosti a věrohodnosti jejich projevu. Snaha party mladých lidí dělat něco jiného, hrát divadlo a k tomu ještě loutkové je více než sympatická a je příslibem do budoucna - v tomto případě to není fráze.
Krajánek Ledenice přivezl do Bechyně pohádku Aleny Kopáčkové - O statečné Johance. Je to v podstatě upravených 7 krkavců
zahalených do příběhu maminky, která se zlobí se 7mi kluky, kteří ruší usínání jejich malé sestřičky Johanky v povijanu, které maminka již od tak útlého dětsví čte pohádky, tentokrát o 7 krkavcích, sama usíná a sen se proměňuje ve skutečnost, ona vstupuje do snu... V inscenaci, kde se inscenátoři snaží o stylizaci, poetiku, se v jejím průběhu objevují nečistoty v použití inscenačních prostředků (chór dívek - zpěv za paravanem, hudební nástroje - zvuk moře, loutky manekýni - maňásci - křoví z lidských těl, rukou, atd.), způsobu vodění loutek (stává se, že loutkoherec nese loutku a hraje místo ní, atd.) i motivaci jednotlivých postav (sestra krále, konec pohádkového příběhu a vstupu do reálu...). Důvodem je zřejmě nezkušenost, technická nevybavenost dětských interpretů, dramaturgická neujasněnost, premiérová tréma. I přes tyto nedostatky, které lze odstranit se jedná o sympatický pokus inscenátorů t.j. především Aleny Kopáčkové jít vlastní cestou autorského divadla, připravit pro děti v souboru předlohu, která by pro ně byla zajímavá a hledat inscenační prostředky, které děti mohou zvládnout.
Závěr přehlídky tvořila inscenace - pokus Josefa Brůčka a jeho pomocníků t.j. syna Ing. Petra Brůčka a Jana Provazníka "o nový výklad známé básničky F.Hrubína - Kuřátko v obilí". Inscenace Zachraňte vojína Kuřátko se zatím vyznačuje (jak je při premiérách i některých dalších reprízách pro Josefa Brůčka příznačné) dostatečným zmatkem, při kterém nejen interpret samotný ale i divák potřebuje minimálně 6 mozků a Brůček navíc 36 rukou ke zvládnutí předpokládaného, předsevzatého. Některé sekvence si nelze zatím představit a nefungují (poslední večeře Páně jako sezení generálního štábu), u mnohých po technickém zvládnutí a odstranění balastu, vyjasnění funkcí a významů v příběhu (plyšové hračky, bomba, loutka kuřátka v závěru včetně samotného zrcadla atd.) lze předpokládat, že inscenátoři mohou odstranit mnohé a mnohé naopak zpřesnit, doplnit. V inscenaci, kde je nyní příznačná katastrofičnost nejen v tématu ale i autenticky na jevišti (jenom demolice konstrukce, která měla spadnout, zákonitě dost dobře držela) se vykřeše to co bylo zřejmě i záměrem Josefa Brůčka - člověk v tomhle světě.
Odborná porota Luděk Richter a Jiří Pokorný téměř do půlnoci diskutovala s těmi co přišli o představeních a loutkovém divadle vůbec. Vše se obešlo bez emocí, diskuse nebyla jednostraná a vyhlášení výsledků, návrh do širšího výběru všichni přijali bez infarktů a léčení se skotskou. Jenom Josef Brůček nechtěl uvěřit, že byl se svým Kuřátkem spolu s ledenickým Krajánkem navržen do výběru na letošní Chrudim. I takové divy se někdy stávají, protože víra v soubory a jejich tvůrčí potenciál je u některých porotců bezmezná.
Jiří Pokorný
Na apríla vypuklo jihočeské miniklání. Úraz a další okolnosti zapříčinily, že diváci měli možnost shlédnout pouze 3 představení od 2 souborů, nepočítáme-li jako nesoutěžního předskokana - Naivní divadlo Liberec s Líným Larsem a žabkou kouzelnící. Po pravdě napsáno, jejich postup by nebyl nijak jistý. Představení samotné se vyznačuje profesionalitou - všechno řeknou, udělají, odvodí, zaskví se mohutná, ne příliš funkční scéna... chybí však to co dělá inscenaci inscenací - vnitřní zaujetí.
Studentský soubor Tatrmani při SPŠK uvedl Noční stráž dle předlohy Boženy Němcové.
Co jsme viděli - zajímavé loutky, jednoduchou scénu v perspektivním provedení, snad desítku mladých tu více tu spíše méně zkušených loutkářů v černém a "odchozené perspektivní" divadlo. Inscenace se skládá z krátkých či kratších dialogů, kdy se dozvíme, že u učitelů nemají nic k jídlu a je tedy potřebné požádat u bohatého o mouku a mezitím se odehrává putování pro a s moukou ve třech plánech t.j. třech velikostech loutek, které vodič vede. Nic proti tomu, vše je však ve stejném temporytmu, stejném napětí - nenapětí včetně "konfliktních scén s farářem a pekelníky. Vzhledem k úpravám, které inscenátoři provedli, není dostatečně zřejmá motivace jednotlivých postav včetně pekelníků a proto se v průběhu představení logicky nastoluje otázka proč - proč chtějí pekelníci odnést bohatého, proč se bohatý bojí pekelníků, proč se provinil učitel, když hlídá mrtvého boháče...atd. Nezkušenost se projevuje i v mluvním projevu, který je často nevýrazný. Snad jen ve chvílích, kdy vodiči byli zakrytí, pozbyli strach a obavu z toho, že jsou i vidět, si dodali odvahu a klid a tím jsme byli svědky větší plastičnosti a věrohodnosti jejich projevu. Snaha party mladých lidí dělat něco jiného, hrát divadlo a k tomu ještě loutkové je více než sympatická a je příslibem do budoucna - v tomto případě to není fráze.
Krajánek Ledenice přivezl do Bechyně pohádku Aleny Kopáčkové - O statečné Johance. Je to v podstatě upravených 7 krkavců
zahalených do příběhu maminky, která se zlobí se 7mi kluky, kteří ruší usínání jejich malé sestřičky Johanky v povijanu, které maminka již od tak útlého dětsví čte pohádky, tentokrát o 7 krkavcích, sama usíná a sen se proměňuje ve skutečnost, ona vstupuje do snu... V inscenaci, kde se inscenátoři snaží o stylizaci, poetiku, se v jejím průběhu objevují nečistoty v použití inscenačních prostředků (chór dívek - zpěv za paravanem, hudební nástroje - zvuk moře, loutky manekýni - maňásci - křoví z lidských těl, rukou, atd.), způsobu vodění loutek (stává se, že loutkoherec nese loutku a hraje místo ní, atd.) i motivaci jednotlivých postav (sestra krále, konec pohádkového příběhu a vstupu do reálu...). Důvodem je zřejmě nezkušenost, technická nevybavenost dětských interpretů, dramaturgická neujasněnost, premiérová tréma. I přes tyto nedostatky, které lze odstranit se jedná o sympatický pokus inscenátorů t.j. především Aleny Kopáčkové jít vlastní cestou autorského divadla, připravit pro děti v souboru předlohu, která by pro ně byla zajímavá a hledat inscenační prostředky, které děti mohou zvládnout.
Závěr přehlídky tvořila inscenace - pokus Josefa Brůčka a jeho pomocníků t.j. syna Ing. Petra Brůčka a Jana Provazníka "o nový výklad známé básničky F.Hrubína - Kuřátko v obilí". Inscenace Zachraňte vojína Kuřátko se zatím vyznačuje (jak je při premiérách i některých dalších reprízách pro Josefa Brůčka příznačné) dostatečným zmatkem, při kterém nejen interpret samotný ale i divák potřebuje minimálně 6 mozků a Brůček navíc 36 rukou ke zvládnutí předpokládaného, předsevzatého. Některé sekvence si nelze zatím představit a nefungují (poslední večeře Páně jako sezení generálního štábu), u mnohých po technickém zvládnutí a odstranění balastu, vyjasnění funkcí a významů v příběhu (plyšové hračky, bomba, loutka kuřátka v závěru včetně samotného zrcadla atd.) lze předpokládat, že inscenátoři mohou odstranit mnohé a mnohé naopak zpřesnit, doplnit. V inscenaci, kde je nyní příznačná katastrofičnost nejen v tématu ale i autenticky na jevišti (jenom demolice konstrukce, která měla spadnout, zákonitě dost dobře držela) se vykřeše to co bylo zřejmě i záměrem Josefa Brůčka - člověk v tomhle světě.
Odborná porota Luděk Richter a Jiří Pokorný téměř do půlnoci diskutovala s těmi co přišli o představeních a loutkovém divadle vůbec. Vše se obešlo bez emocí, diskuse nebyla jednostraná a vyhlášení výsledků, návrh do širšího výběru všichni přijali bez infarktů a léčení se skotskou. Jenom Josef Brůček nechtěl uvěřit, že byl se svým Kuřátkem spolu s ledenickým Krajánkem navržen do výběru na letošní Chrudim. I takové divy se někdy stávají, protože víra v soubory a jejich tvůrčí potenciál je u některých porotců bezmezná.
Jiří Pokorný
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.