BRŮČEK, Josef: AS 2000, č.1
BRŮČEK, Josef: AS 2000, č.1
O FAUSTOVÁNÍ ´99
3.-5.12.1999
Národní přehlídka loutkářských souborů hrajících pro dospělé a starší mládež, která se letos konala v Bechyni již po osmé, měla téměř komorní charakter. Všem představením více vyhovovaly malé prostory, účastníků nebyla přehršle (28 ze čtyř hrajících souborů, 20 studentů účastnících se dílny tvořivého loutkářství) a bechyňských diváků žádné davy také nepřišly (celkem padesát prodaných vstupenek).
Nevládla-li však Faustování ´99 kvantita, vládla mu zaručeně kvalita. Při pohledu kolem sebe se ostatně domnívám, že právě kvalita lidského konání by nás měla zajímat nejvíce.
Dobrou kvalitu Faustování ˇ99 nastartovalo hned první představení jednoho herce - Noriyuky Sawa. Po profesionálně a řemeslně dokonale zvládnutém představení Les (podle staré japonské legendy o umírajícím vojákovi a bílé postavě ženy, vábící duši vojáka od těla pryč), následovalo pět kratičkých příběhů - etud, které, hrány různými druhy loutek, byly pro zúčastněné loutkáře velkou inspirací.
Na profesionální představení zahraničního hosta, kde se setkávala asijská kultura s kulturou evropskou, téměř bezprostředně navázal zcela jiný (jsem v pokušení dodat ryze český) přístup jak k tématu, tak k použitým výrazovým prostředkům. Hostinec u zlomeného mnicha v podání známého amatérského souboru LS Rámus Plzeň vycházel především z vnitřního zaujetí tématem. Zdena Vašíčková nabídla souboru svou úpravu Brechtova Kavkazského křídového kruhu. Soubor jí přijal a vrchovatě naplnil. Po (poněkud zironizovaném) “dvorečku” hospody rozehrává soubor téma prostřednictvím předmětů patřícím k hospodě: Guvernér - láhev vývozního Plzeňského (poprava se koná jeho otevřením a vypitím), Guvernérka - věšák, který je stále schopen přijímat nové a nové “hadříky”, Selka - mísa, Vojáci - paličky hrající na buben a tak dále. Dítě guvernérky je malý hadrový panáček. Jeho opravdovost podtrhuje nejmladší členka souboru svým vztahem k němu. Soubor Rámus, vždy upřednostňoval téma. Kdysi se mi zdávalo, že se ve svých “ideologiích” až příliš utápí a že tím trpí srozumitelnost i směřování výpovědi směrem k divákovi. Jejich nejnovější inscenace je přesná, ve výpovědi čitelná, přehledná a jasná .
Také LS Čmukaři Turnov není třeba čtenářům AS blíže představovat. Na Faustování přijeli s inscenací Kašpárek chodí pěšky. Představení je složeno ze tří kratičkých příběhů, z nichž každý směřuje k jinému žánru. Jaroslav Ipser a Romana Zemenová spojují jednotlivé příběhy svým typickým lehce groteskním přístupem. I tak lze o každé pohádce uvažovat odděleně. První mrňavoučká pohádka, hraná snad jen deseticentimetrovými loutečkami, jiskří vtipem, nápady a kašpárkovsky poskakující elegancí. Je v ní všechno: Kašpárek, začarovaná princezna, čerti, zlý kouzelník. Ve druhé pohádce, hrané ze spodu za paravanem, se řeší téměř filozofický problém. (Kdo je mocnější? Sluníčko zakryje mrak, mrak rozežene vítr, vítr si rozbije hlavu o skálu, skálu podvrtá myška...) Myška (roztomilá loutka z rukavic) sežere jídlo Kašpárkovi (maňásek). Kašpárek svým křikem probudí obra - kouzelníka (Ohromná hlava s rukama), který se mu za to chce odměnit bohatstvím, které Kašpárek nechce... Třetí pohádečka se vrací do dimenzí pohádky první. Protože však pracuje s některými současnými pojmy (Drak-vegetarián), začínají se některé pohádkové motivy stávat motivy absurdními. Takže se mi (opět) nejvíce líbila pohádečka první. Na tu nemá 51 z 52 loutkářských profíků.
Obrazy z dějin národa českého II. Kejklíře z Prahy (Luděk Richter podle Vladislava Vančury) mi byly svým nosným příběhem podstatně přístupnější a srozumitelnější, než “Obrazy z dějin národa českého I”. Diváky pochopitelně zaujal krásný Vančurův jazyk i profesionální práce s loutkami, které si Luděk sám vyrobil. Při diskusi o představení zazněl i názor, jestli básnického Vančurova jazyka přece jen nebylo poněkud mnoho. I vzpomněl jsem si na Vláčilovo a Menzlovo zpracování Vančurových témat a položil si otázku: Lze loutkou vytvořit poetický obraz plně zastupující Vančurův poetický slovník?
Členové amatérského sdružení D-dílna Studio dům Brno si pro své představení Robinson vybrali velké jeviště, do kterého umístili jak svou scénu, tak diváky. Celé představení se tak stalo sevřenější a komornější. Diváky nejvíce zaujaly velké dřevěné loutky, které byly po výtvarné i funkční stránce na vysoce profesionální úrovni. Loutky byly někdy voděny i třemi vodiči. Příběh o touze po moři, který známe v silně upravené a zkrácené verzi starších knižních vydání Robinsona, byl k dobru věci ještě dramaturgicky poněkud doupraven. Živá hudba, výtečná režie, zkušené vedení loutek, to vše vedlo k velmi pěknému představení. Po něm si diváci se zájmem zblízka prohlíželi krásné loutky, které by slušely každé galerii, či výstavní síni.
Dalo by se říci, že výše uvedeným výčtem bylo o Faustování ´99 řečeno vše. Nebylo. Jednou z hlavních částí této akce byla tvůrčí díla. Její náplní bylo nejen povídání o viděném, tedy pokus o pojmenování kladů i dosud nenaplněných rezerv spatřených hotových představení, ale také ukázky rozpracovaných, leckdy jen načrtnutých inscenací, se kterými některé odvážnější soubory na Faustování přicházejí. I letos se se svou nedohotovenou inscenací, tak jako v minulých letech, přihlásil středoškolský soubor Anežky České z Českého Krumlova. Studenti přinesli dokonce dvě varianty jednoho představení s tématem “Anežka Česká”. Bylo inspirativní pozorovat, jak při náhlém nedostatku herců (druhá verze vznikla z důvodu onemocnění herců) lze pomocí masek vytvářet divácky zajímavější a pestřejší podívanou. Středoškolský soubor Keramické školy v Bechyni se již druhým rokem potýká s pohádkou Boženy Němcové Noční stráž. Minulý rok přišel pouze s dramaturgickým záměrem. Již tehdy vznikla velice zajímavá a hodnotná rozprava. Letos soubor naznačil své představy o textu, scéně i loutkách. Lze říci, že bude-li inscenace zdárně dokončena, bude to díky účasti studentů na Faustování. Třetí ukázkou byl pouhý text a několik loutek. I zde došlo, po přečtení tatrmanského scénáře “Zachraňte vojína Kuřátko”, k zajímavé diskusi plné inspirujících nápadů.
Nedá mi, abych se nezmínil o spojení profesionálů s amatéry. mnohé instituce se úzkostlivě brání jejich propojení v jediné přehlídce. A přesto právě zde dochází ke vzájemnému inspirování kvalitou, řemeslem, nápadem, nadšením.
Tak i na Faustování ´99 se amatéři mohli poučit z vysoce profesionální, z dobrého řemesla vycházející práce. Tak i na Faustování ´99 se profesionálové mohli nakazit nadšením a hluboce osobním přístupem k tématu většiny amatérů.
Když se ohlížím za Faustováním ´99, mohu být spokojen i nespokojen. Kladem celého Faustování ´99 byla vysoká kvalita všech představení, kontinuita amatérských i profesionálních ukázek, soustředění seminaristů (či účastníků dílny) na práci, která byla pro všechny inspirací. Nespokojen mohu být z malého počtu účastníků. S lektory Faustování ´99 Ivetou Dřízhalovou a Luďkem Richterem jsme probírali možnosti větší návštěvnosti místních diváků. V pozadí nezůstala ani otázka ne zrovna největšího zájmu loutkářů z celé ČR. V této chvíli musím podotknout, že i když dva soubory pro nemoc nepřijely, byl program právě prací v tvůrčí dílně více než vrchovatě naplněn.Proto znovu opakuji: Spokojenost s kvalitou Faustování ´99 plně převyšovala nespokojenost s jeho malou návštěvností. Věřím totiž i tomu, že kvalita nakonec nové návštěvníky přivede. Kdyby tomu bylo naopak, návštěvníky bychom ztráceli.
Josef Brůček
O FAUSTOVÁNÍ ´99
3.-5.12.1999
Národní přehlídka loutkářských souborů hrajících pro dospělé a starší mládež, která se letos konala v Bechyni již po osmé, měla téměř komorní charakter. Všem představením více vyhovovaly malé prostory, účastníků nebyla přehršle (28 ze čtyř hrajících souborů, 20 studentů účastnících se dílny tvořivého loutkářství) a bechyňských diváků žádné davy také nepřišly (celkem padesát prodaných vstupenek).
Nevládla-li však Faustování ´99 kvantita, vládla mu zaručeně kvalita. Při pohledu kolem sebe se ostatně domnívám, že právě kvalita lidského konání by nás měla zajímat nejvíce.
Dobrou kvalitu Faustování ˇ99 nastartovalo hned první představení jednoho herce - Noriyuky Sawa. Po profesionálně a řemeslně dokonale zvládnutém představení Les (podle staré japonské legendy o umírajícím vojákovi a bílé postavě ženy, vábící duši vojáka od těla pryč), následovalo pět kratičkých příběhů - etud, které, hrány různými druhy loutek, byly pro zúčastněné loutkáře velkou inspirací.
Na profesionální představení zahraničního hosta, kde se setkávala asijská kultura s kulturou evropskou, téměř bezprostředně navázal zcela jiný (jsem v pokušení dodat ryze český) přístup jak k tématu, tak k použitým výrazovým prostředkům. Hostinec u zlomeného mnicha v podání známého amatérského souboru LS Rámus Plzeň vycházel především z vnitřního zaujetí tématem. Zdena Vašíčková nabídla souboru svou úpravu Brechtova Kavkazského křídového kruhu. Soubor jí přijal a vrchovatě naplnil. Po (poněkud zironizovaném) “dvorečku” hospody rozehrává soubor téma prostřednictvím předmětů patřícím k hospodě: Guvernér - láhev vývozního Plzeňského (poprava se koná jeho otevřením a vypitím), Guvernérka - věšák, který je stále schopen přijímat nové a nové “hadříky”, Selka - mísa, Vojáci - paličky hrající na buben a tak dále. Dítě guvernérky je malý hadrový panáček. Jeho opravdovost podtrhuje nejmladší členka souboru svým vztahem k němu. Soubor Rámus, vždy upřednostňoval téma. Kdysi se mi zdávalo, že se ve svých “ideologiích” až příliš utápí a že tím trpí srozumitelnost i směřování výpovědi směrem k divákovi. Jejich nejnovější inscenace je přesná, ve výpovědi čitelná, přehledná a jasná .
Také LS Čmukaři Turnov není třeba čtenářům AS blíže představovat. Na Faustování přijeli s inscenací Kašpárek chodí pěšky. Představení je složeno ze tří kratičkých příběhů, z nichž každý směřuje k jinému žánru. Jaroslav Ipser a Romana Zemenová spojují jednotlivé příběhy svým typickým lehce groteskním přístupem. I tak lze o každé pohádce uvažovat odděleně. První mrňavoučká pohádka, hraná snad jen deseticentimetrovými loutečkami, jiskří vtipem, nápady a kašpárkovsky poskakující elegancí. Je v ní všechno: Kašpárek, začarovaná princezna, čerti, zlý kouzelník. Ve druhé pohádce, hrané ze spodu za paravanem, se řeší téměř filozofický problém. (Kdo je mocnější? Sluníčko zakryje mrak, mrak rozežene vítr, vítr si rozbije hlavu o skálu, skálu podvrtá myška...) Myška (roztomilá loutka z rukavic) sežere jídlo Kašpárkovi (maňásek). Kašpárek svým křikem probudí obra - kouzelníka (Ohromná hlava s rukama), který se mu za to chce odměnit bohatstvím, které Kašpárek nechce... Třetí pohádečka se vrací do dimenzí pohádky první. Protože však pracuje s některými současnými pojmy (Drak-vegetarián), začínají se některé pohádkové motivy stávat motivy absurdními. Takže se mi (opět) nejvíce líbila pohádečka první. Na tu nemá 51 z 52 loutkářských profíků.
Obrazy z dějin národa českého II. Kejklíře z Prahy (Luděk Richter podle Vladislava Vančury) mi byly svým nosným příběhem podstatně přístupnější a srozumitelnější, než “Obrazy z dějin národa českého I”. Diváky pochopitelně zaujal krásný Vančurův jazyk i profesionální práce s loutkami, které si Luděk sám vyrobil. Při diskusi o představení zazněl i názor, jestli básnického Vančurova jazyka přece jen nebylo poněkud mnoho. I vzpomněl jsem si na Vláčilovo a Menzlovo zpracování Vančurových témat a položil si otázku: Lze loutkou vytvořit poetický obraz plně zastupující Vančurův poetický slovník?
Členové amatérského sdružení D-dílna Studio dům Brno si pro své představení Robinson vybrali velké jeviště, do kterého umístili jak svou scénu, tak diváky. Celé představení se tak stalo sevřenější a komornější. Diváky nejvíce zaujaly velké dřevěné loutky, které byly po výtvarné i funkční stránce na vysoce profesionální úrovni. Loutky byly někdy voděny i třemi vodiči. Příběh o touze po moři, který známe v silně upravené a zkrácené verzi starších knižních vydání Robinsona, byl k dobru věci ještě dramaturgicky poněkud doupraven. Živá hudba, výtečná režie, zkušené vedení loutek, to vše vedlo k velmi pěknému představení. Po něm si diváci se zájmem zblízka prohlíželi krásné loutky, které by slušely každé galerii, či výstavní síni.
Dalo by se říci, že výše uvedeným výčtem bylo o Faustování ´99 řečeno vše. Nebylo. Jednou z hlavních částí této akce byla tvůrčí díla. Její náplní bylo nejen povídání o viděném, tedy pokus o pojmenování kladů i dosud nenaplněných rezerv spatřených hotových představení, ale také ukázky rozpracovaných, leckdy jen načrtnutých inscenací, se kterými některé odvážnější soubory na Faustování přicházejí. I letos se se svou nedohotovenou inscenací, tak jako v minulých letech, přihlásil středoškolský soubor Anežky České z Českého Krumlova. Studenti přinesli dokonce dvě varianty jednoho představení s tématem “Anežka Česká”. Bylo inspirativní pozorovat, jak při náhlém nedostatku herců (druhá verze vznikla z důvodu onemocnění herců) lze pomocí masek vytvářet divácky zajímavější a pestřejší podívanou. Středoškolský soubor Keramické školy v Bechyni se již druhým rokem potýká s pohádkou Boženy Němcové Noční stráž. Minulý rok přišel pouze s dramaturgickým záměrem. Již tehdy vznikla velice zajímavá a hodnotná rozprava. Letos soubor naznačil své představy o textu, scéně i loutkách. Lze říci, že bude-li inscenace zdárně dokončena, bude to díky účasti studentů na Faustování. Třetí ukázkou byl pouhý text a několik loutek. I zde došlo, po přečtení tatrmanského scénáře “Zachraňte vojína Kuřátko”, k zajímavé diskusi plné inspirujících nápadů.
Nedá mi, abych se nezmínil o spojení profesionálů s amatéry. mnohé instituce se úzkostlivě brání jejich propojení v jediné přehlídce. A přesto právě zde dochází ke vzájemnému inspirování kvalitou, řemeslem, nápadem, nadšením.
Tak i na Faustování ´99 se amatéři mohli poučit z vysoce profesionální, z dobrého řemesla vycházející práce. Tak i na Faustování ´99 se profesionálové mohli nakazit nadšením a hluboce osobním přístupem k tématu většiny amatérů.
Když se ohlížím za Faustováním ´99, mohu být spokojen i nespokojen. Kladem celého Faustování ´99 byla vysoká kvalita všech představení, kontinuita amatérských i profesionálních ukázek, soustředění seminaristů (či účastníků dílny) na práci, která byla pro všechny inspirací. Nespokojen mohu být z malého počtu účastníků. S lektory Faustování ´99 Ivetou Dřízhalovou a Luďkem Richterem jsme probírali možnosti větší návštěvnosti místních diváků. V pozadí nezůstala ani otázka ne zrovna největšího zájmu loutkářů z celé ČR. V této chvíli musím podotknout, že i když dva soubory pro nemoc nepřijely, byl program právě prací v tvůrčí dílně více než vrchovatě naplněn.Proto znovu opakuji: Spokojenost s kvalitou Faustování ´99 plně převyšovala nespokojenost s jeho malou návštěvností. Věřím totiž i tomu, že kvalita nakonec nové návštěvníky přivede. Kdyby tomu bylo naopak, návštěvníky bychom ztráceli.
Josef Brůček
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.