MICHNA: IV.část
II. 4. Ochotnické divadlo v době okupace 1939-1945
Již v období II. republiky došlo k 1. 10. 1938 k úřednímu rozpuštění některých dělnických spolků – Jednoty proletářské tělovýchovy, Svazu kovodělníků, Svazu přátel SSSR v Tiché. Všechny tyto spolky pořádaly v dřívějších dobách nepravidelná představení. K 15. 3. 1939 působilo v českých zemích na 7000 ochotnických divadel a souborů, z toho 1700 až 2000 sdružovala ÚMDOČ, kolem 1600 ČOS.
Okupanti nechtěli zprvu úplně omezit veškerou divadelní činnost. Do nástupu R. Heydricha jim šlo hlavně o to, aby ochotnická představení nebyla namířena vůči okupační moci. Nejprve se snažily tyto soubory ovládnout a ideologicky usměrnit prostřednictvím Národního souručenství. Ostřeji vystupovali jen vůči ochotníkům začleněných v rámci organizací, které okupanti brali od počátku jako ryze nepřátelské – zákaz činnosti Sokola a Orla v roce 1941.
Okupační strategie počítala s konjunkturou ochotnického divadla. Divadlo se mělo stát jedním s „uklidňujících“ faktorů pobouřeného obyvatelstva. Rovněž samotné ochotnické spolky a odbory zaznamenaly v té době příliv nových členů, a to buď začátečníků, nebo zkušených ochotníků ze zakázaných spolků a organizací. Lidé měli omezenou možnost shromažďování a proto vítali možnost scházet se alespoň v rámci ochotnických spolků a sdružení. Charakteristickým rysem okupačního ochotnického divadla je vysoká účast studentské mládeže. Mnoho mladých se angažovalo v rámci Mládeže Národního souručenství. Oficiální týdeník této organizace otiskoval spoustu agitačních článků. Např. : „Úkolem studentovým je, vnikati do ochotnických spolků, vnášet tam nové poznatky, předávat tam zážitky z velikého nového umění a tvořit pozvolna krok za krůčkem novou, moderní výzbroj jevištního umění.“
V červenci 1943 musela protektorátní vláda na příkaz okupačních úřadů omezit činnost válečně nedůležitých podniků. Ochotnická představení směla být poté povolována jen na základě doporučení okresního vedoucího Veřejné osvětové služby. Předpokladem k tomu byla politická spolehlivost a umělecká vyspělost členů spolku. Totální zákaz pořádání divadelních představení přišel v létě 1944. Mnohé spolky však tajně nacvičovaly převážně zakázané hry, s nimiž hodlaly vystoupit po osvobození.
Okupační repertoár se musel řídit seznamy povolených a doporučených her. Od začátku byla zakázána česká opera a činohra, připomínající slavná období českých dějin (některá díla Smetany, Jiráska, Dyka, Mahena aj.), dále byly zakázány hry emigrantů, Židů, postupně i Poláků, Francouzů (povolen Moliere), Angličanů (povolen Shakespeare), Rusů a Američanů. Začínají se hrát hodně hry italských autorů (Goldoni) a severských dramatiků (Ibsen, Strindberg). Ochotníci se přidržovali klasického repertoáru – frašky, staré české veselohry (Štolba, Šamberk, Svoboda), stará česká klasika (Stroupežnický), často přejímali repertoár stálých scén. K oblíbeným hrám tohoto období patřily: „Babička“ B. Němcové, Karafiátovi „Broučci“ aj.
***
Okupační ochotnické divadlo v regionu bylo citelně zasaženo hlavně zákazem činnosti TJ Sokola a Orla. V mnohá obcích se divadelně angažovali členové Národního souručenství a jeho Mládeže a ochotníci pod hlavičkou Národní odborové ústředny zaměstnanecké a Místních osvětových sborů.
Pravidelně, i když v menší míře, hráli divadlo ochotníci v rámci DTJ v 13 obcích a SDH v 14. Mnozí členové zakázaných tělovýchovných jednot zakládali Sportovní sdružení a kluby, v kterých pěstovali mimo jiné i divadelní kulturu. V Místku pokračovalo ve své obnovené činnosti Družstvo divadelních ochotníků, v Bordovicích Spolek divadelních ochotníků. Ve Fryčovicích došlo v březnu 1943 ke sloučení dosavadních 6 divadelních odborů v samostatný Spolek divadelních ochotníků.
Skladba repertoáru vycházela z výše uvedených protektorátních omezení. Z výkazu povolených divadelních představení okresním úřadem Místek (od 1943 Friedeck) za říjen 1942 až březen 1944 lze částečně sestavit okupační repertoár regionálních ochotnických souborů. Vícekrát byly uvedeny hry: Jiráskova „Vojnarka“, Kvapilova „Oblaka“, „Maryša“ bří Mrštíků, Nížkovského „Dnešní děvčátka“, „Zámecké strašidlo“ od Rajské-Smolíkové dále se hrály hry Skružného, Štolby, Vrány, Baláka aj. Pozoruhodné byly rovněž cenzurní škrty v povolených hrách. Např. v Nížkovského „Dnešních děvčátkách“ musely byt vyškrtnuty všechny americké názvy (Hollywood, McDonnaldová, Lewis Stone apod.); ve hře „Valčík panny Apolenky“ od S. Grohmanové bylo nutno mimo jiné vynechat větu I když srdce krvácí, pohled na tu krásnou, stověžatou Prahu posílí ve víře, lásce a naději … a víra ve šťastnou budoucnost; ve hře B. Poláčka a J. Loukoty „Za humny je veselo“ se musely vynechat věty Je to teď zlý a … že nikdy není tak zle … a nemůže být nejhůř, dokud nám zbývá naše muzika.
Přímé střety ochotníků s okupačními orgány se nevyhnuly ani danému regionu. Např. ve Fryčovicích se z iniciativy J. Kubláka (náčelníka Sokola) připravovala na vánoce 1939 Mahenova hra „Mrtvé moře“. Divadlo však nebylo okresním úřadem povoleno a Kublák byl odveden na vyšetřovnu Gestapa. Po přísném napomenutí byl propuštěn. V Kunčičkách u Bašky sehráli na počátku II. svět. války členové Čtenářsko-ochotnického spolku pod režijním vedením M. Paseky operetu „U panského dvora“. Jako symbol odporu proti okupaci byla do hry zakomponována i Hašlerova píseň „Ta naše písnička česká“, kterou při repríze již zpívalo spontánně celé obecenstvo. Proti hercům bylo zahájeno šetření na Gestapu.
Již v období II. republiky došlo k 1. 10. 1938 k úřednímu rozpuštění některých dělnických spolků – Jednoty proletářské tělovýchovy, Svazu kovodělníků, Svazu přátel SSSR v Tiché. Všechny tyto spolky pořádaly v dřívějších dobách nepravidelná představení. K 15. 3. 1939 působilo v českých zemích na 7000 ochotnických divadel a souborů, z toho 1700 až 2000 sdružovala ÚMDOČ, kolem 1600 ČOS.
Okupanti nechtěli zprvu úplně omezit veškerou divadelní činnost. Do nástupu R. Heydricha jim šlo hlavně o to, aby ochotnická představení nebyla namířena vůči okupační moci. Nejprve se snažily tyto soubory ovládnout a ideologicky usměrnit prostřednictvím Národního souručenství. Ostřeji vystupovali jen vůči ochotníkům začleněných v rámci organizací, které okupanti brali od počátku jako ryze nepřátelské – zákaz činnosti Sokola a Orla v roce 1941.
Okupační strategie počítala s konjunkturou ochotnického divadla. Divadlo se mělo stát jedním s „uklidňujících“ faktorů pobouřeného obyvatelstva. Rovněž samotné ochotnické spolky a odbory zaznamenaly v té době příliv nových členů, a to buď začátečníků, nebo zkušených ochotníků ze zakázaných spolků a organizací. Lidé měli omezenou možnost shromažďování a proto vítali možnost scházet se alespoň v rámci ochotnických spolků a sdružení. Charakteristickým rysem okupačního ochotnického divadla je vysoká účast studentské mládeže. Mnoho mladých se angažovalo v rámci Mládeže Národního souručenství. Oficiální týdeník této organizace otiskoval spoustu agitačních článků. Např. : „Úkolem studentovým je, vnikati do ochotnických spolků, vnášet tam nové poznatky, předávat tam zážitky z velikého nového umění a tvořit pozvolna krok za krůčkem novou, moderní výzbroj jevištního umění.“
V červenci 1943 musela protektorátní vláda na příkaz okupačních úřadů omezit činnost válečně nedůležitých podniků. Ochotnická představení směla být poté povolována jen na základě doporučení okresního vedoucího Veřejné osvětové služby. Předpokladem k tomu byla politická spolehlivost a umělecká vyspělost členů spolku. Totální zákaz pořádání divadelních představení přišel v létě 1944. Mnohé spolky však tajně nacvičovaly převážně zakázané hry, s nimiž hodlaly vystoupit po osvobození.
Okupační repertoár se musel řídit seznamy povolených a doporučených her. Od začátku byla zakázána česká opera a činohra, připomínající slavná období českých dějin (některá díla Smetany, Jiráska, Dyka, Mahena aj.), dále byly zakázány hry emigrantů, Židů, postupně i Poláků, Francouzů (povolen Moliere), Angličanů (povolen Shakespeare), Rusů a Američanů. Začínají se hrát hodně hry italských autorů (Goldoni) a severských dramatiků (Ibsen, Strindberg). Ochotníci se přidržovali klasického repertoáru – frašky, staré české veselohry (Štolba, Šamberk, Svoboda), stará česká klasika (Stroupežnický), často přejímali repertoár stálých scén. K oblíbeným hrám tohoto období patřily: „Babička“ B. Němcové, Karafiátovi „Broučci“ aj.
***
Okupační ochotnické divadlo v regionu bylo citelně zasaženo hlavně zákazem činnosti TJ Sokola a Orla. V mnohá obcích se divadelně angažovali členové Národního souručenství a jeho Mládeže a ochotníci pod hlavičkou Národní odborové ústředny zaměstnanecké a Místních osvětových sborů.
Pravidelně, i když v menší míře, hráli divadlo ochotníci v rámci DTJ v 13 obcích a SDH v 14. Mnozí členové zakázaných tělovýchovných jednot zakládali Sportovní sdružení a kluby, v kterých pěstovali mimo jiné i divadelní kulturu. V Místku pokračovalo ve své obnovené činnosti Družstvo divadelních ochotníků, v Bordovicích Spolek divadelních ochotníků. Ve Fryčovicích došlo v březnu 1943 ke sloučení dosavadních 6 divadelních odborů v samostatný Spolek divadelních ochotníků.
Skladba repertoáru vycházela z výše uvedených protektorátních omezení. Z výkazu povolených divadelních představení okresním úřadem Místek (od 1943 Friedeck) za říjen 1942 až březen 1944 lze částečně sestavit okupační repertoár regionálních ochotnických souborů. Vícekrát byly uvedeny hry: Jiráskova „Vojnarka“, Kvapilova „Oblaka“, „Maryša“ bří Mrštíků, Nížkovského „Dnešní děvčátka“, „Zámecké strašidlo“ od Rajské-Smolíkové dále se hrály hry Skružného, Štolby, Vrány, Baláka aj. Pozoruhodné byly rovněž cenzurní škrty v povolených hrách. Např. v Nížkovského „Dnešních děvčátkách“ musely byt vyškrtnuty všechny americké názvy (Hollywood, McDonnaldová, Lewis Stone apod.); ve hře „Valčík panny Apolenky“ od S. Grohmanové bylo nutno mimo jiné vynechat větu I když srdce krvácí, pohled na tu krásnou, stověžatou Prahu posílí ve víře, lásce a naději … a víra ve šťastnou budoucnost; ve hře B. Poláčka a J. Loukoty „Za humny je veselo“ se musely vynechat věty Je to teď zlý a … že nikdy není tak zle … a nemůže být nejhůř, dokud nám zbývá naše muzika.
Přímé střety ochotníků s okupačními orgány se nevyhnuly ani danému regionu. Např. ve Fryčovicích se z iniciativy J. Kubláka (náčelníka Sokola) připravovala na vánoce 1939 Mahenova hra „Mrtvé moře“. Divadlo však nebylo okresním úřadem povoleno a Kublák byl odveden na vyšetřovnu Gestapa. Po přísném napomenutí byl propuštěn. V Kunčičkách u Bašky sehráli na počátku II. svět. války členové Čtenářsko-ochotnického spolku pod režijním vedením M. Paseky operetu „U panského dvora“. Jako symbol odporu proti okupaci byla do hry zakomponována i Hašlerova píseň „Ta naše písnička česká“, kterou při repríze již zpívalo spontánně celé obecenstvo. Proti hercům bylo zahájeno šetření na Gestapu.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.