RICHTER KOHUTOVÁ, Petra. Sokolovská čurda – stálice západočeské kultury. Online. Divadelník.cz 22. 9. 2022
Sokolovská čurda – stálice západočeské kultury
22 září, 2022
Petra Richter Kohutová
Sokolovská čurda, celostátní nesoutěžní přehlídka divadelních amatérských souborů, kterou organizuje Divadlo bez zákulisí v sokolovském Městském domě kultury, letos oslaví dvacáté jubileum. Ve skutečnosti se koná po jedenadvacáté, organizátoři uspořádali v roce 2002 nultý ročník, jaksi „na zkoušku“. Dnes je Sokolovská čurda stálicí západočeské kultury s celorepublikovým přesahem. A tak jsem si o ní popovídala s Evou Valjentovou, Jarkou Nikodémovou a Martinem Volným.
PersonAutor: Petra Richter Kohutová
Zpráva o počátcích Sokolovské čurdy, umístěná na vašem divadelním webu, působí skoro jako později vymyšlená legenda. Rozumím tomu správně, Martine, že tě inspirovala přehlídka v Horažďovicích a že jsi oznámil Lence Lázňovské (z NIPOSu) a Máše Caltové (dlouholeté porotkyni amatérských přehlídek a dramaturgyni plzeňského Divadla J. K. Tyla), že „v Sokolově taky budete dělat přehlídku“, právě tam? A že to opravdu byl okamžitý nápad, který jsi předtím nekonzultoval vůbec s nikým?
Martin: „Přesně tak. Skloubilo se mé fanfarónství, touha být středem dění, nadšení z absolvované přehlídky – a nesmím zapomenout na jistou míru alkoholu v organismu. Nebylo ho sice tolik, abych nevěděl, co činím, ale bylo ho dost, aby mi to bylo jedno. Ale když se se mnou Máša Caltová v neděli v Horažďovicích loučila slovy: „Tak Martine – za rok u vás,“ polil mě pot. Ale věren svému krédu „lepší mrtvej než druhej“, jsem dělal jako by nic…“
Rozklikněte si podrobnou historii Vzniku Sokolovské čurdy na webu pořádajícího spolku Divadla bez zákulisí.
Svěřil ses v první řadě Bohumilu Gondíkovi, který v té době v Divadle bez zákulisí režíroval…
Martin: „Bohouš byl mou vrbou, zpovědníkem, rádcem, mentorem, zdravým rozumem – a popravdě jsem přesvědčen, že kdyby se tenkrát před souborem za tento nápad nepostavil, tak přehlídka prostě nebyla… Vždycky, když jsem to chtěl zabalit, šel jsem za ním a on mě znovu nabil tím správným divadelním nadšením. Vlastně i režii teď dělám jen díky němu.“
Úkol: nadchnout divadelní soubor pro pořádání přehlídky
… a souboru jsi svůj záměr sdělil až za čtrnáct dní…
Martin: „S přehledem mě poslali do háje.“
Jarka: „Já se to dozvěděla od Bohouše Gondíka hned ten večer v Horažďovicích, ale celou situaci jsem nebrala vážně. Vždyť to byly pouhé dva roky od vzniku Divadla bez zákulisí – a hned celonárodní přehlídka? Soubor byl rozpačitý – ale věděli jsme, že za tím vším je i Bohouš Gondík, a ten byl vždy autorita.“
Eva: „Chvíli trvalo, než Martin celý soubor nakazil svým elánem a nadšením. Pak už to byla lavina, na které jsme se vezli všichni.“
Jarka: „Když se to takhle shrne, tak zrod Sokolovské čurdy skutečně působí jako později vymyšlená legenda. Ale bylo to přesně tak.“
Martin Volný – režisér Divadla bez zákulisí Sokolov, duchovní otec a organizátor Sokolovské čurdy Narozen 12. 3. 1967 v Sokolově. Ženatý, 1 dítě vlastní, 2 nevlastní, 4 vnoučata nevlastní. Povoláním projektant, majitel společnosti Projekt stav, s.r.o. Člen souboru Divadla bez zákulisí od roku 1999, do roku 2006 pouze jako herec a od roku 2007 pouze jako režisér. Dosud režíroval např. Sartrovo S vyloučením veřejnosti (cena za dramaturgii a čestné uznání za roli Číšníka na přehlídce v Horažďovicích 2007), Williamsonovo Urvi to! (čestné uznání za inscenaci na Divadelním Pikniku Volyně 2012), Gombárův Třetí věk (čestné uznání za inscenaci na přehlídce O Václava z Václavova), Neříkej mi lásko Marty Buchacy (za tuto a jiné inscenace získal čestné uznání za dramaturgické hledání v Horažďovicích v roce 2015), Tlustý prase Neila LaButeho (2018) atd. Na všech hrách spolupracuje s dramaturgyní Marií Volnou (manželkou). Nyní je také principálem Divadla mladého herce.
Jak se dělá přehlídka
Čím jste vlastně začali? Co všechno se muselo na začátku zařídit?
Martin: „První bod – NIPOS – domluvit si termín, kdy se bude přehlídka konat, aby nepřekážela již probíhajícím. Druhý bod – zajistit porotce. Dostal jsem kontakt na Frantu Zborníka a oslovil ho. Souhlasil. (Tam jsem to podělal, spolehl se na prostředníky, nepotvrdil, a tak Franta nakonec nepřijel.) Třetí bod – finance; to bylo vlastně nakonec to nejjednodušší. Čtvrtý bod – zajistit ubytování, stravování, propagaci a sestavit program. U propagace byla nejdůležitější Amatérská scéna… To vše jsem dělal skoro sám, ale popravdě, když ostatní viděli, že to asi fakt bude, tak se postupně přidávali a pomáhali. Pak už zbývalo jen zajistit tvůrce Zpravodaje – a rok byl v trapu.“
Jarka (s pohledem na Martina): „Je dobrej, dosáhl toho, co chtěl, a to se mi líbí.“
Termín – porota – finance – ubytování/stravování – propagace.
Již na nultý ročník přehlídky se přihlásilo dvacet souborů. Od té doby zájemců neubývá, spíše naopak. Jakým způsobem vybíráte ty, kteří jsou zařazeni do programu?
Martin: „V minulosti výběr představení dělalo pár lidí. Teď spoléháme na princip hlasování.“
Eva: „Každý člen souboru si vybere sedm favoritů a soubory s největším počtem bodů pozveme. Pokud některý z vybraných nemůže, oslovíme dalšího v pořadí. Jedno pravidlo ale máme. Musíme vždy vybrat pohádku pro děti. Pokud se žádný soubor s pohádkou nepřihlásí, oslovujeme ty, kteří pohádku mají, napřímo.“
Není malých rolí – i čurda si zaslouží ocenit!
Čí byl nápad udělovat cenu za nejkvalitněji odvedenou malou roli? Sokolovská čurda je dnes pojem…
Martin: „To jako úplně první zmínil někdy v počátcích Bohouš Gondík. Jako nápad, jak bychom se mohli odlišit od standardních přehlídek v republice. Nadchlo mě to a hned mě napadlo, jak by mohla vypadat cena – ta lupa, kterou dáváme vítězi dodnes. Následně jsme to se skvělým grafikem Karlem Voborníkem zjednodušili do současného loga.“
Sokolovská čurda – logo, zdroj: Atlas Česka
O prvním podporovateli Sokolovské čurdy se dočtete v heslu „Osobnosti: Gondík, Bohumil“ na Databázi českého amatérského divadla.
V průběhu let jste začali udělovat ještě dvě ceny…
Martin: „Cenu Zlatý vrtík Vaška Junka za scénu. A Ozvěny.“
Jak šel čas
Eva: „S Vrtíkem přišel Martin po tragické nehodě, při které zahynul kamarád z Divadelního studia D3 Vašek Junek, jako se vzpomínkou na něj. A Ozvěny Sokolovské čurdy jsou připomínkou představení, které se nejvíce líbilo divákům.“
Martin: „… a které chceme divákům předvést ještě jednou, v rámci předplatného sokolovského Městského domu kultury.“
Zlatý vrtík Vaška Junka – cena udělovaná od roku 2009
Nejčastěji hrajícím účastníkem Čurdy je Dostavník Přerov (15x), následuje JakoHost Plzeň (13x) a Amadis (10x). Proč nezařazujete do programu vlastní inscenace? V rámci přehlídky hrálo Divadlo bez zákulisí jen dvakrát jako záskok…
Martin: „S ohledem na to, že má každý při přehlídce nějakou práci nebo úkol, není možné, aby se půlka sebrala a šla hrát. To by se z toho zbytek nehrajících asi „střelil do palice“.
Eva: „Přehlídka je o tom, abychom přivezli do Sokolova co nejvíce amatérských souborů. Nás Sokolováci mohou vidět během roku. A během přehlídky máme co dělat.“
Martin: „Ano. Přehlídka by měla být oslavou amatérského divadla celé České republiky.“
K podrobným informacím o programu a výsledcích dvaceti ročníků Sokolovské čurdy se dostanete tady po rozkliknutí hesla Přehlídky: Sokolov, Sokolovská čurda na Databázi českého amatérského divadla (DbČAD).
Sokolovská čurda a její ředitel
Martin: „Já už na Čurdě nejsem vůbec důležitý. Dnes se snažím pomáhat týmu, ne tým mně, má pozice ředitele přehlídky je spíše jen takové pracovní označení pro mé ego. A možná poděkování za věrné služby a historický nápad. Opravdovými vedoucími jsou Eva Valjentová a Jarka Nikodémová. Bez nich by se to celé zhroutilo a přehlídka by zanikla.“
Nicméně plníš funkci moderátora, uvádíš jednotlivá představení, často veršem. Pro zajímavost – jak dlouho takový úvod připravuješ?
Martin: „Hele, to je různé. Dělám to vždy před tím představením. Někdy to mám za deset minut „na první dobrou“, jindy to trvá déle. Faktem je, že jsem tím ale nestrávil nikdy víc než dvacet minut na jedno představení. Ta atmosféra a lidi kolem jsou neobyčejně inspirativní.“
A k tomu vedeš debaty po představení, obvykle s odborným lektorem po boku.
Martin: „Od začátku, mimo nultý ročník, jsme měli tu čest mít za lektora Frantu Zborníka. S tím jsem si to užíval nekonečně a snažil se od něj co nejvíce naučit. To byly krásné kurzy herectví, režie a lektorování. Párkrát u nás lektoroval Jarda Kubeš, Renda Vápeník a loni Bára Šmudlová. No a nesmím zapomenout na Tebe! Všichni prominou, ale na Frantu vzpomínám nejvíc.“
Promineme, nepochybně všichni.
Dvě vedoucí Sokolovské čurdy
Eva Valjentová, předsedkyně spolku Divadlo bez zákulisí Sokolov (na fotografii vlevo) Narozena 10. 7. 1964 v Ústí nad Orlicí. Vdaná, 2 dcery a 4 vnoučata, povoláním referent ve společnosti SUAS. Členka souboru Divadla bez zákulisí od roku 1999 jako herečka (Přišel na večeři, Popel a pálenka, D´Artagnan, Krvavá svatba, Divadelní komedie, Urvi to, pohádka Krakonošův klobouk). Od roku 2007 předsedkyně spolku. Od r. 2003 organizátorka divadelní přehlídky Sokolovská čurda. Od r. 2013 mluvič a vodič v loutkoherecké skupině Divadla bez zákulisí.
Jaroslava Nikodémová, členka Divadla bez zákulisí Sokolov (na fotografii vpravo) Narozena 13. 9. 1950 v Sokolově. Vdaná, 1 dítě, povoláním úřednice SUAS, nyní v důchodu. Členka souboru Divadla bez zákulisí od roku 1999, do roku 2016 jako herečka (Přišel na večeři, Popel a pálenka, D´Artagnan, Krvavá svatba, Třetí věk, Čertovy zlaté vlasy, Perníková chaloupka, Ježibaby z Babína, Čučudejské pohádky), od r. 2013 mluvič v loutkoherecké skupině Divadla bez zákulisí. Organizátorka divadelní přehlídky Sokolovská čurda od roku 2006.
Co mají vedoucí na starosti?
Martin: „Eva a Jarka jsou ty dva turbomotory, které ženou naši přehlídkovou kocábku vpřed. Proti proudu, po proudu, v peřejích i v „oleji“.
Eva: „Na mně je prakticky všechno papírování. Od napsání žádostí o dotace, komunikace se soubory, objednávky noclehů, suvenýrů, občerstvení, uzavření smluv se soubory, sponzory. A hlavně veškeré finanční záležitosti, tj. úhrada veškerých provozních nákladů, také k tomu patří vyúčtování dotací. No a v průběhu přehlídky se snažím ukočírovat, aby vše klapalo, jak bylo naplánováno. Jarka je, mimo mnoha dalších úkolů, mou pravou rukou.“
Jarka: „S Evinou máme vypracovaný postup. Já přebírám otěže propagace hned po výběru souborů. Zajišťuji propagaci, kterou Sokolovská čurda potřebuje, od tisku plakátů přes výlep na výlepová místa, sloupy veřejného osvětlení, distribuci plakátů a uvedení v médiích (Facebook, Instagram, tisk, rozhlas). Velmi dobrou spolupráci máme s jednou sokolovskou firmou, která nám zajišťuje po léta tisk plakátů a veškerého propagačního materiálu. Komunikuji s MDK Sokolov a koordinuji s Evinou celou přípravu Čurdy a její samotný průběh. Také zajišťuji hudební produkce. A hlavně sleduji, co je třeba zajistit, kdo to zajistí a jestli to zajistil. Případně řeším nečekané situace.“
Sokolovská čurda a její lidé
A další spolupracovníci? Bez koho dalšího se Sokolovská čurda neobejde?
Martin: „Petr Burian je autorem originálních úvodů a scénářů zahájení, Jarmila Kvasničková architektkou a tvůrkyní kulis a výzdoby foyeru…“
Eva: „Zpravodaj je v režii Pavlíny Šponiarové, Dany Telínové, Lucky Zemkové a poslední rok i Kajky Kohoutové. O techniku se celá léta skvěle stará Pavel Čermák. No a těsně před přehlídkou a v průběhu celé přehlídky jsou zapojeni všichni členové souboru…“
Martin: „… a jsme k ruce a plníme přidělené úkoly (stavby a bourání zázemí, prodej upomínkových předmětů, trhání lístků atd.).“
Sokolovská čurda děkuje za podporu
Bez Města Sokolova by to nešlo. Kdo další vám pomáhá?
Eva: „Sokolov podporuje nejen finančně přehlídku, ale prostřednictvím MDK Sokolov také poskytuje zázemí pro celou akci. Dalším významným sponzorem je Karlovarský kraj. Asi před sedmi lety nás začalo podporovat i Ministerstvo kultury, ale vydrželo pouze tři roky – prý nesplňujeme podmínky dotace, prý Sokolovská čurda není celorepubliková přehlídka, ale jen oblastní… Podporují nás i soukromé subjekty, buď finančně nebo poskytnutými službami. K těm stálým patří Projekt stav, s.r.o., SOKOREST s.r.o., SOFTART s.r.o. K těm současným Odborová organizace SUAS, Oční optika u Perly, MR DIAGNOSTIC .“
Jak, Jarko, funguje spolupráce s médii?
Jarka: „Dobré zkušenosti mám s Karlovarským rozhlasem a Kamelotem. Letos se nepovedla komunikace s obecním zpravodajem Sokolovský patriot.“
K Programu MDK Sokolov se prokliknete zde.
Procházka růžovou zahradou? Ne vždy…
Jaromír Holfeuer – nositel Sokolovské čurdy za roli Dědečka v inscenaci Rádobydivadla Klapý Rozmarné léto v roce 2016. Foto Ivo Mičkal
Zažili jste za těch dvacet let v průběhu přehlídky nějakou infarktovou situaci?
Eva: „To určitě. Ale že bych si je zpětně vybavovala, tak to moc ne.“
Martin: „Zažil jsem pernou chvilku, když přijely dvě dívenky s „improvizací„. Jejich sebevědomí bylo ale výrazně jinde než jejich schopnosti. Po dvaceti minutách jsem zatáhl oponu a šel se divákům omluvit. To bylo fakt zlý…“
Eva: „Už vím! Soubor má hrát za hodinu a ještě nedorazil, pak se objeví dvacet minut před začátkem… a přesto se vše stíhá. I když někdy se zpožděním.“
Martin: „Pak se vrátím k nultému ročníku, kdy jsem v den zahájení zjistil, že domluvený Franta Zborník nepřijede. Spolehl jsem se na zprostředkovatele a ten si mě vychutnal…“
Eva: „Nebo jeden rok jsem si spletla datum na objednávce občerstvení. Pak zajistit, aby to dovezli v sobotu, a ne v neděli, to jsme se pořádně zapotili…“
Jarka: „Pro mne byl nejhorší covidový rok 2019, kdy nám odříkával jeden soubor za druhým. To byly krušné chvilky.“
Martin: „Ale vždycky se všechno nějak vyřešilo. V tom nejhorším případě jsem si stoupl před diváky a bavil je, dokud to Pavel neopravil.“ (Řeč je o technikovi Pavlu Čermákovi a zaseklé oponě – pozn. red.)
Sokolovská čurda – stálice západočeské kultury
Dream team Sokolovské čurdy – členové Divadla bez zákulisí Sokolov s přáteli v roce 2012
V posledních letech máte velice dobrou návštěvnost, sál v sokolovském Domě kultury bývá z větší části plný, a to čítá 360 míst. Jak dlouho trvalo, než diváci začali chodit?
Eva: „Od roku 2014 se nám návštěvnost platících návštěvníků přehoupla přes 500 diváků. V letech 2018 a 2019 to bylo přes 700. Rok 2020 nám to srazil na 370, byl covid a my jsme zvládli odehrát čtyři představení. V loňském roce se nám návštěvnost opět dostala přes 500. Takže doufám, že v letošním roce se zase vrátíme k číslům přes 700 platících diváků.“
Co se – kromě divácké základny, portfolia souborů, které Sokolovské čurdě fandí a rádi se jí účastní, a skvělé atmosféry přehlídky – ještě podařilo vybudovat?
Eva: „Myslím, že především se povedlo dostat přehlídku do kulturního života Sokolova. Už sem zkrátka patří.“
Jarka: „Sokolováci ví, co je to Sokolovská čurda, i když do divadla nechodí! A povedlo se stmelit skvělou partu lidí, kteří dokáží máknout, když nám teče do bot.“
Martin: „Skvělý tým Zákulisáků! Opravdu, na to jsem nejvíce hrdý. Na všechny ty lidičky, kteří makají, až se z nich kouří, bez ohledu na čas a únavu.“
Proměny Sokolovské čurdy
Jaké změny jsou oproti prvnímu ročníku?
Jarka: „V zásadě žádné. Změnilo se jen číslo – nejde o první, ale dvacátou, jubilejní přehlídku. Připravujeme MDK Sokolov, letos výjimečně všechny jeho prostory. A Evina dala dohromady Almanach Sokolovské čurdy 2002-2022, letos jinou formou, víc neřeknu, uvidíš.“
Eva: „Struktura a organizace přehlídky je stále stejná.“
Martin: „Nastavili jsme to od počátku asi dobře, a tak už jenom vylepšujeme. Mimochodem, mám pro všechny Zákulisáky na letošní sobotu soukromé překvapení. Ví o něm jen tři lidi. Ani moje Marunka netuší, ač se jí také týká.“
Jarka: „Na Martinovo překvapení se letos obzvláště těším!“
Eva: „Začali jsme s jednou cenou, teď udělujeme tři. Snažíme se vylepšovat zpravodaj. Ale co je pro mne nejdůležitější – že je zde pořád to počáteční nadšení, ta správná nervozita, aby se vše povedlo, a že se nevytratila sounáležitost, kamarádství mezi účastníky přehlídky a námi jako organizátory. Proto mě moc mrzí, že si to letos neužiji. Bohužel člověk míní, cestovky mění. Když půjde cesta ze zahraničí dobře, mohlo by se mi podařit zhlédnout alespoň vyhlášení výsledků. Držte mi palce.“
Jarka: „Vlastně jedna změna se mě bezprostředně týká – našla jsem za sebe náhradníka, Šárku Cimermanovou, která jednou organizaci Čurdy po mně převezme.“
Ohlédnutí
Ozvěny Sokolovské čurdy čili pozvání do předplatného Městského domu kultury Sokolov –
Přiznání souboru ŽUMPA Nučice v roce 2021, Co není přece je pražského Refektáře o rok později
Na který ročník nejraději vzpomínáš?
Martin: „Na všechny mimo nultého.“
Eva: „Nedokáži říci. Mně připadaly všechny úžasné.“
Jarka: „Právě! Těžko říct! Každý ročník byl něčím specifický, mně se líbily všechny.“
Která představení Ti utkvěla v paměti?
Martin: „Mor karlovarského Déčka, Odysseus přerovského Dostavníku, Ať žije Bouchon v podání divadla JakoHost Plzeň, Elegie Tyrolská Rádobydivadla Klapý…“
Eva: „První představení Dostavníku Přerov Robin Hood aneb Jak to bylo doopravdy, od plzeňského souboru JakoHost Adresát neznámý a z loňského roku představení Přiznání od divadla ŽUMPA Nučice.“
Jarka: „Robin Hood aneb Jak to bylo doopravdy Dostavníku Přerov, Srnky Divadelního studia D3 Karlovy Vary, Saturnin Jakohosta Plzeň, Rozmarné léto Rádobydivadla Klapý – a bylo jich mnohem víc.“
Martin: „Tahle otázka není spravedlivá. Všechna představení – až na snad tři výjimky – byla skvělá.“
A která z „čurd“, tedy oceněných malých rolí, se vám vybaví jako první?
Eva: „Úplně ta první. Když jsem viděla to představení, hned mně napadlo, že by to mohla být „čurda“.“ (Role Páníčka psa Bonga, ztělesněná Miroslavem Radou v inscenaci Sylvie neratovického Havlíčka na Sokolovské čurdě 2002 – pozn. red.).
Jarka: „V roce 2009 ji dostala Muška (Marie Muška Chmelíková, herečka divadla JakoHost Plzeň – pozn. red.) za roli beznohého veterána ve hře Ať žije Bouchon.“
Martin: „Už nevím soubor, ale byla to loutka osla. (Sic! Byla to oslice! V roce 2003 v představení Kouzelnej mlejn plzeňského Střípku – pozn. red.). Pak jsme měli kukačku v hodinách v Posteli pro anděla. Ty si pamatuju asi nejvíc.“
Stojí to za to…
Obecenstvo na Sokolovské čurdě v roce 2018
Co přeješ Čurdě do dalších dvaceti let?
Jarka: „Aby Čurda vydržela a byla tu pořád. Tím pádem aby bylo dost divadelních nadšenců, kteří by v tradici pokračovali.“
Eva: „Už se rýsuje mladší generace. Mým přáním je, aby k tomu přistupovali se stejným nadšením, ale i zodpovědností. Je pravda, že je okolo organizace hodně práce, ale výsledek stojí za to.“
Martin: „A ať je Sokolovská čurda pořád tou oslavou amatérského divadla a místem setkávání divadelního národa. Stálo to, stojí a vždycky bude stát za to.“
Kompletní program 20. Sokolovské čurdy najdete např. na veřejně přístupném plakátu na fb Jarky Nikodémové.
Zajímá vás pořadatel Sokolovské Čurdy více? Vše o souboru vč. galerie, kalendáře akcí a aktuálního repertoáru najdete přímo na jejich webu Divadlo bez zákulisí.
RICHTER KOHUTOVÁ, Petra. Sokolovská čurda – stálice západočeské kultury. Online. Divadelník.cz 22. 9. 2022 [cit. 2024-09-22] Dostupné z: https://divadelnik.cz/sokolovska-curda-stalice-zapadoceske-kultury/
22 září, 2022
Petra Richter Kohutová
Sokolovská čurda, celostátní nesoutěžní přehlídka divadelních amatérských souborů, kterou organizuje Divadlo bez zákulisí v sokolovském Městském domě kultury, letos oslaví dvacáté jubileum. Ve skutečnosti se koná po jedenadvacáté, organizátoři uspořádali v roce 2002 nultý ročník, jaksi „na zkoušku“. Dnes je Sokolovská čurda stálicí západočeské kultury s celorepublikovým přesahem. A tak jsem si o ní popovídala s Evou Valjentovou, Jarkou Nikodémovou a Martinem Volným.
PersonAutor: Petra Richter Kohutová
Zpráva o počátcích Sokolovské čurdy, umístěná na vašem divadelním webu, působí skoro jako později vymyšlená legenda. Rozumím tomu správně, Martine, že tě inspirovala přehlídka v Horažďovicích a že jsi oznámil Lence Lázňovské (z NIPOSu) a Máše Caltové (dlouholeté porotkyni amatérských přehlídek a dramaturgyni plzeňského Divadla J. K. Tyla), že „v Sokolově taky budete dělat přehlídku“, právě tam? A že to opravdu byl okamžitý nápad, který jsi předtím nekonzultoval vůbec s nikým?
Martin: „Přesně tak. Skloubilo se mé fanfarónství, touha být středem dění, nadšení z absolvované přehlídky – a nesmím zapomenout na jistou míru alkoholu v organismu. Nebylo ho sice tolik, abych nevěděl, co činím, ale bylo ho dost, aby mi to bylo jedno. Ale když se se mnou Máša Caltová v neděli v Horažďovicích loučila slovy: „Tak Martine – za rok u vás,“ polil mě pot. Ale věren svému krédu „lepší mrtvej než druhej“, jsem dělal jako by nic…“
Rozklikněte si podrobnou historii Vzniku Sokolovské čurdy na webu pořádajícího spolku Divadla bez zákulisí.
Svěřil ses v první řadě Bohumilu Gondíkovi, který v té době v Divadle bez zákulisí režíroval…
Martin: „Bohouš byl mou vrbou, zpovědníkem, rádcem, mentorem, zdravým rozumem – a popravdě jsem přesvědčen, že kdyby se tenkrát před souborem za tento nápad nepostavil, tak přehlídka prostě nebyla… Vždycky, když jsem to chtěl zabalit, šel jsem za ním a on mě znovu nabil tím správným divadelním nadšením. Vlastně i režii teď dělám jen díky němu.“
Úkol: nadchnout divadelní soubor pro pořádání přehlídky
… a souboru jsi svůj záměr sdělil až za čtrnáct dní…
Martin: „S přehledem mě poslali do háje.“
Jarka: „Já se to dozvěděla od Bohouše Gondíka hned ten večer v Horažďovicích, ale celou situaci jsem nebrala vážně. Vždyť to byly pouhé dva roky od vzniku Divadla bez zákulisí – a hned celonárodní přehlídka? Soubor byl rozpačitý – ale věděli jsme, že za tím vším je i Bohouš Gondík, a ten byl vždy autorita.“
Eva: „Chvíli trvalo, než Martin celý soubor nakazil svým elánem a nadšením. Pak už to byla lavina, na které jsme se vezli všichni.“
Jarka: „Když se to takhle shrne, tak zrod Sokolovské čurdy skutečně působí jako později vymyšlená legenda. Ale bylo to přesně tak.“
Martin Volný – režisér Divadla bez zákulisí Sokolov, duchovní otec a organizátor Sokolovské čurdy Narozen 12. 3. 1967 v Sokolově. Ženatý, 1 dítě vlastní, 2 nevlastní, 4 vnoučata nevlastní. Povoláním projektant, majitel společnosti Projekt stav, s.r.o. Člen souboru Divadla bez zákulisí od roku 1999, do roku 2006 pouze jako herec a od roku 2007 pouze jako režisér. Dosud režíroval např. Sartrovo S vyloučením veřejnosti (cena za dramaturgii a čestné uznání za roli Číšníka na přehlídce v Horažďovicích 2007), Williamsonovo Urvi to! (čestné uznání za inscenaci na Divadelním Pikniku Volyně 2012), Gombárův Třetí věk (čestné uznání za inscenaci na přehlídce O Václava z Václavova), Neříkej mi lásko Marty Buchacy (za tuto a jiné inscenace získal čestné uznání za dramaturgické hledání v Horažďovicích v roce 2015), Tlustý prase Neila LaButeho (2018) atd. Na všech hrách spolupracuje s dramaturgyní Marií Volnou (manželkou). Nyní je také principálem Divadla mladého herce.
Jak se dělá přehlídka
Čím jste vlastně začali? Co všechno se muselo na začátku zařídit?
Martin: „První bod – NIPOS – domluvit si termín, kdy se bude přehlídka konat, aby nepřekážela již probíhajícím. Druhý bod – zajistit porotce. Dostal jsem kontakt na Frantu Zborníka a oslovil ho. Souhlasil. (Tam jsem to podělal, spolehl se na prostředníky, nepotvrdil, a tak Franta nakonec nepřijel.) Třetí bod – finance; to bylo vlastně nakonec to nejjednodušší. Čtvrtý bod – zajistit ubytování, stravování, propagaci a sestavit program. U propagace byla nejdůležitější Amatérská scéna… To vše jsem dělal skoro sám, ale popravdě, když ostatní viděli, že to asi fakt bude, tak se postupně přidávali a pomáhali. Pak už zbývalo jen zajistit tvůrce Zpravodaje – a rok byl v trapu.“
Jarka (s pohledem na Martina): „Je dobrej, dosáhl toho, co chtěl, a to se mi líbí.“
Termín – porota – finance – ubytování/stravování – propagace.
Již na nultý ročník přehlídky se přihlásilo dvacet souborů. Od té doby zájemců neubývá, spíše naopak. Jakým způsobem vybíráte ty, kteří jsou zařazeni do programu?
Martin: „V minulosti výběr představení dělalo pár lidí. Teď spoléháme na princip hlasování.“
Eva: „Každý člen souboru si vybere sedm favoritů a soubory s největším počtem bodů pozveme. Pokud některý z vybraných nemůže, oslovíme dalšího v pořadí. Jedno pravidlo ale máme. Musíme vždy vybrat pohádku pro děti. Pokud se žádný soubor s pohádkou nepřihlásí, oslovujeme ty, kteří pohádku mají, napřímo.“
Není malých rolí – i čurda si zaslouží ocenit!
Čí byl nápad udělovat cenu za nejkvalitněji odvedenou malou roli? Sokolovská čurda je dnes pojem…
Martin: „To jako úplně první zmínil někdy v počátcích Bohouš Gondík. Jako nápad, jak bychom se mohli odlišit od standardních přehlídek v republice. Nadchlo mě to a hned mě napadlo, jak by mohla vypadat cena – ta lupa, kterou dáváme vítězi dodnes. Následně jsme to se skvělým grafikem Karlem Voborníkem zjednodušili do současného loga.“
Sokolovská čurda – logo, zdroj: Atlas Česka
O prvním podporovateli Sokolovské čurdy se dočtete v heslu „Osobnosti: Gondík, Bohumil“ na Databázi českého amatérského divadla.
V průběhu let jste začali udělovat ještě dvě ceny…
Martin: „Cenu Zlatý vrtík Vaška Junka za scénu. A Ozvěny.“
Jak šel čas
Eva: „S Vrtíkem přišel Martin po tragické nehodě, při které zahynul kamarád z Divadelního studia D3 Vašek Junek, jako se vzpomínkou na něj. A Ozvěny Sokolovské čurdy jsou připomínkou představení, které se nejvíce líbilo divákům.“
Martin: „… a které chceme divákům předvést ještě jednou, v rámci předplatného sokolovského Městského domu kultury.“
Zlatý vrtík Vaška Junka – cena udělovaná od roku 2009
Nejčastěji hrajícím účastníkem Čurdy je Dostavník Přerov (15x), následuje JakoHost Plzeň (13x) a Amadis (10x). Proč nezařazujete do programu vlastní inscenace? V rámci přehlídky hrálo Divadlo bez zákulisí jen dvakrát jako záskok…
Martin: „S ohledem na to, že má každý při přehlídce nějakou práci nebo úkol, není možné, aby se půlka sebrala a šla hrát. To by se z toho zbytek nehrajících asi „střelil do palice“.
Eva: „Přehlídka je o tom, abychom přivezli do Sokolova co nejvíce amatérských souborů. Nás Sokolováci mohou vidět během roku. A během přehlídky máme co dělat.“
Martin: „Ano. Přehlídka by měla být oslavou amatérského divadla celé České republiky.“
K podrobným informacím o programu a výsledcích dvaceti ročníků Sokolovské čurdy se dostanete tady po rozkliknutí hesla Přehlídky: Sokolov, Sokolovská čurda na Databázi českého amatérského divadla (DbČAD).
Sokolovská čurda a její ředitel
Martin: „Já už na Čurdě nejsem vůbec důležitý. Dnes se snažím pomáhat týmu, ne tým mně, má pozice ředitele přehlídky je spíše jen takové pracovní označení pro mé ego. A možná poděkování za věrné služby a historický nápad. Opravdovými vedoucími jsou Eva Valjentová a Jarka Nikodémová. Bez nich by se to celé zhroutilo a přehlídka by zanikla.“
Nicméně plníš funkci moderátora, uvádíš jednotlivá představení, často veršem. Pro zajímavost – jak dlouho takový úvod připravuješ?
Martin: „Hele, to je různé. Dělám to vždy před tím představením. Někdy to mám za deset minut „na první dobrou“, jindy to trvá déle. Faktem je, že jsem tím ale nestrávil nikdy víc než dvacet minut na jedno představení. Ta atmosféra a lidi kolem jsou neobyčejně inspirativní.“
A k tomu vedeš debaty po představení, obvykle s odborným lektorem po boku.
Martin: „Od začátku, mimo nultý ročník, jsme měli tu čest mít za lektora Frantu Zborníka. S tím jsem si to užíval nekonečně a snažil se od něj co nejvíce naučit. To byly krásné kurzy herectví, režie a lektorování. Párkrát u nás lektoroval Jarda Kubeš, Renda Vápeník a loni Bára Šmudlová. No a nesmím zapomenout na Tebe! Všichni prominou, ale na Frantu vzpomínám nejvíc.“
Promineme, nepochybně všichni.
Dvě vedoucí Sokolovské čurdy
Eva Valjentová, předsedkyně spolku Divadlo bez zákulisí Sokolov (na fotografii vlevo) Narozena 10. 7. 1964 v Ústí nad Orlicí. Vdaná, 2 dcery a 4 vnoučata, povoláním referent ve společnosti SUAS. Členka souboru Divadla bez zákulisí od roku 1999 jako herečka (Přišel na večeři, Popel a pálenka, D´Artagnan, Krvavá svatba, Divadelní komedie, Urvi to, pohádka Krakonošův klobouk). Od roku 2007 předsedkyně spolku. Od r. 2003 organizátorka divadelní přehlídky Sokolovská čurda. Od r. 2013 mluvič a vodič v loutkoherecké skupině Divadla bez zákulisí.
Jaroslava Nikodémová, členka Divadla bez zákulisí Sokolov (na fotografii vpravo) Narozena 13. 9. 1950 v Sokolově. Vdaná, 1 dítě, povoláním úřednice SUAS, nyní v důchodu. Členka souboru Divadla bez zákulisí od roku 1999, do roku 2016 jako herečka (Přišel na večeři, Popel a pálenka, D´Artagnan, Krvavá svatba, Třetí věk, Čertovy zlaté vlasy, Perníková chaloupka, Ježibaby z Babína, Čučudejské pohádky), od r. 2013 mluvič v loutkoherecké skupině Divadla bez zákulisí. Organizátorka divadelní přehlídky Sokolovská čurda od roku 2006.
Co mají vedoucí na starosti?
Martin: „Eva a Jarka jsou ty dva turbomotory, které ženou naši přehlídkovou kocábku vpřed. Proti proudu, po proudu, v peřejích i v „oleji“.
Eva: „Na mně je prakticky všechno papírování. Od napsání žádostí o dotace, komunikace se soubory, objednávky noclehů, suvenýrů, občerstvení, uzavření smluv se soubory, sponzory. A hlavně veškeré finanční záležitosti, tj. úhrada veškerých provozních nákladů, také k tomu patří vyúčtování dotací. No a v průběhu přehlídky se snažím ukočírovat, aby vše klapalo, jak bylo naplánováno. Jarka je, mimo mnoha dalších úkolů, mou pravou rukou.“
Jarka: „S Evinou máme vypracovaný postup. Já přebírám otěže propagace hned po výběru souborů. Zajišťuji propagaci, kterou Sokolovská čurda potřebuje, od tisku plakátů přes výlep na výlepová místa, sloupy veřejného osvětlení, distribuci plakátů a uvedení v médiích (Facebook, Instagram, tisk, rozhlas). Velmi dobrou spolupráci máme s jednou sokolovskou firmou, která nám zajišťuje po léta tisk plakátů a veškerého propagačního materiálu. Komunikuji s MDK Sokolov a koordinuji s Evinou celou přípravu Čurdy a její samotný průběh. Také zajišťuji hudební produkce. A hlavně sleduji, co je třeba zajistit, kdo to zajistí a jestli to zajistil. Případně řeším nečekané situace.“
Sokolovská čurda a její lidé
A další spolupracovníci? Bez koho dalšího se Sokolovská čurda neobejde?
Martin: „Petr Burian je autorem originálních úvodů a scénářů zahájení, Jarmila Kvasničková architektkou a tvůrkyní kulis a výzdoby foyeru…“
Eva: „Zpravodaj je v režii Pavlíny Šponiarové, Dany Telínové, Lucky Zemkové a poslední rok i Kajky Kohoutové. O techniku se celá léta skvěle stará Pavel Čermák. No a těsně před přehlídkou a v průběhu celé přehlídky jsou zapojeni všichni členové souboru…“
Martin: „… a jsme k ruce a plníme přidělené úkoly (stavby a bourání zázemí, prodej upomínkových předmětů, trhání lístků atd.).“
Sokolovská čurda děkuje za podporu
Bez Města Sokolova by to nešlo. Kdo další vám pomáhá?
Eva: „Sokolov podporuje nejen finančně přehlídku, ale prostřednictvím MDK Sokolov také poskytuje zázemí pro celou akci. Dalším významným sponzorem je Karlovarský kraj. Asi před sedmi lety nás začalo podporovat i Ministerstvo kultury, ale vydrželo pouze tři roky – prý nesplňujeme podmínky dotace, prý Sokolovská čurda není celorepubliková přehlídka, ale jen oblastní… Podporují nás i soukromé subjekty, buď finančně nebo poskytnutými službami. K těm stálým patří Projekt stav, s.r.o., SOKOREST s.r.o., SOFTART s.r.o. K těm současným Odborová organizace SUAS, Oční optika u Perly, MR DIAGNOSTIC .“
Jak, Jarko, funguje spolupráce s médii?
Jarka: „Dobré zkušenosti mám s Karlovarským rozhlasem a Kamelotem. Letos se nepovedla komunikace s obecním zpravodajem Sokolovský patriot.“
K Programu MDK Sokolov se prokliknete zde.
Procházka růžovou zahradou? Ne vždy…
Jaromír Holfeuer – nositel Sokolovské čurdy za roli Dědečka v inscenaci Rádobydivadla Klapý Rozmarné léto v roce 2016. Foto Ivo Mičkal
Zažili jste za těch dvacet let v průběhu přehlídky nějakou infarktovou situaci?
Eva: „To určitě. Ale že bych si je zpětně vybavovala, tak to moc ne.“
Martin: „Zažil jsem pernou chvilku, když přijely dvě dívenky s „improvizací„. Jejich sebevědomí bylo ale výrazně jinde než jejich schopnosti. Po dvaceti minutách jsem zatáhl oponu a šel se divákům omluvit. To bylo fakt zlý…“
Eva: „Už vím! Soubor má hrát za hodinu a ještě nedorazil, pak se objeví dvacet minut před začátkem… a přesto se vše stíhá. I když někdy se zpožděním.“
Martin: „Pak se vrátím k nultému ročníku, kdy jsem v den zahájení zjistil, že domluvený Franta Zborník nepřijede. Spolehl jsem se na zprostředkovatele a ten si mě vychutnal…“
Eva: „Nebo jeden rok jsem si spletla datum na objednávce občerstvení. Pak zajistit, aby to dovezli v sobotu, a ne v neděli, to jsme se pořádně zapotili…“
Jarka: „Pro mne byl nejhorší covidový rok 2019, kdy nám odříkával jeden soubor za druhým. To byly krušné chvilky.“
Martin: „Ale vždycky se všechno nějak vyřešilo. V tom nejhorším případě jsem si stoupl před diváky a bavil je, dokud to Pavel neopravil.“ (Řeč je o technikovi Pavlu Čermákovi a zaseklé oponě – pozn. red.)
Sokolovská čurda – stálice západočeské kultury
Dream team Sokolovské čurdy – členové Divadla bez zákulisí Sokolov s přáteli v roce 2012
V posledních letech máte velice dobrou návštěvnost, sál v sokolovském Domě kultury bývá z větší části plný, a to čítá 360 míst. Jak dlouho trvalo, než diváci začali chodit?
Eva: „Od roku 2014 se nám návštěvnost platících návštěvníků přehoupla přes 500 diváků. V letech 2018 a 2019 to bylo přes 700. Rok 2020 nám to srazil na 370, byl covid a my jsme zvládli odehrát čtyři představení. V loňském roce se nám návštěvnost opět dostala přes 500. Takže doufám, že v letošním roce se zase vrátíme k číslům přes 700 platících diváků.“
Co se – kromě divácké základny, portfolia souborů, které Sokolovské čurdě fandí a rádi se jí účastní, a skvělé atmosféry přehlídky – ještě podařilo vybudovat?
Eva: „Myslím, že především se povedlo dostat přehlídku do kulturního života Sokolova. Už sem zkrátka patří.“
Jarka: „Sokolováci ví, co je to Sokolovská čurda, i když do divadla nechodí! A povedlo se stmelit skvělou partu lidí, kteří dokáží máknout, když nám teče do bot.“
Martin: „Skvělý tým Zákulisáků! Opravdu, na to jsem nejvíce hrdý. Na všechny ty lidičky, kteří makají, až se z nich kouří, bez ohledu na čas a únavu.“
Proměny Sokolovské čurdy
Jaké změny jsou oproti prvnímu ročníku?
Jarka: „V zásadě žádné. Změnilo se jen číslo – nejde o první, ale dvacátou, jubilejní přehlídku. Připravujeme MDK Sokolov, letos výjimečně všechny jeho prostory. A Evina dala dohromady Almanach Sokolovské čurdy 2002-2022, letos jinou formou, víc neřeknu, uvidíš.“
Eva: „Struktura a organizace přehlídky je stále stejná.“
Martin: „Nastavili jsme to od počátku asi dobře, a tak už jenom vylepšujeme. Mimochodem, mám pro všechny Zákulisáky na letošní sobotu soukromé překvapení. Ví o něm jen tři lidi. Ani moje Marunka netuší, ač se jí také týká.“
Jarka: „Na Martinovo překvapení se letos obzvláště těším!“
Eva: „Začali jsme s jednou cenou, teď udělujeme tři. Snažíme se vylepšovat zpravodaj. Ale co je pro mne nejdůležitější – že je zde pořád to počáteční nadšení, ta správná nervozita, aby se vše povedlo, a že se nevytratila sounáležitost, kamarádství mezi účastníky přehlídky a námi jako organizátory. Proto mě moc mrzí, že si to letos neužiji. Bohužel člověk míní, cestovky mění. Když půjde cesta ze zahraničí dobře, mohlo by se mi podařit zhlédnout alespoň vyhlášení výsledků. Držte mi palce.“
Jarka: „Vlastně jedna změna se mě bezprostředně týká – našla jsem za sebe náhradníka, Šárku Cimermanovou, která jednou organizaci Čurdy po mně převezme.“
Ohlédnutí
Ozvěny Sokolovské čurdy čili pozvání do předplatného Městského domu kultury Sokolov –
Přiznání souboru ŽUMPA Nučice v roce 2021, Co není přece je pražského Refektáře o rok později
Na který ročník nejraději vzpomínáš?
Martin: „Na všechny mimo nultého.“
Eva: „Nedokáži říci. Mně připadaly všechny úžasné.“
Jarka: „Právě! Těžko říct! Každý ročník byl něčím specifický, mně se líbily všechny.“
Která představení Ti utkvěla v paměti?
Martin: „Mor karlovarského Déčka, Odysseus přerovského Dostavníku, Ať žije Bouchon v podání divadla JakoHost Plzeň, Elegie Tyrolská Rádobydivadla Klapý…“
Eva: „První představení Dostavníku Přerov Robin Hood aneb Jak to bylo doopravdy, od plzeňského souboru JakoHost Adresát neznámý a z loňského roku představení Přiznání od divadla ŽUMPA Nučice.“
Jarka: „Robin Hood aneb Jak to bylo doopravdy Dostavníku Přerov, Srnky Divadelního studia D3 Karlovy Vary, Saturnin Jakohosta Plzeň, Rozmarné léto Rádobydivadla Klapý – a bylo jich mnohem víc.“
Martin: „Tahle otázka není spravedlivá. Všechna představení – až na snad tři výjimky – byla skvělá.“
A která z „čurd“, tedy oceněných malých rolí, se vám vybaví jako první?
Eva: „Úplně ta první. Když jsem viděla to představení, hned mně napadlo, že by to mohla být „čurda“.“ (Role Páníčka psa Bonga, ztělesněná Miroslavem Radou v inscenaci Sylvie neratovického Havlíčka na Sokolovské čurdě 2002 – pozn. red.).
Jarka: „V roce 2009 ji dostala Muška (Marie Muška Chmelíková, herečka divadla JakoHost Plzeň – pozn. red.) za roli beznohého veterána ve hře Ať žije Bouchon.“
Martin: „Už nevím soubor, ale byla to loutka osla. (Sic! Byla to oslice! V roce 2003 v představení Kouzelnej mlejn plzeňského Střípku – pozn. red.). Pak jsme měli kukačku v hodinách v Posteli pro anděla. Ty si pamatuju asi nejvíc.“
Stojí to za to…
Obecenstvo na Sokolovské čurdě v roce 2018
Co přeješ Čurdě do dalších dvaceti let?
Jarka: „Aby Čurda vydržela a byla tu pořád. Tím pádem aby bylo dost divadelních nadšenců, kteří by v tradici pokračovali.“
Eva: „Už se rýsuje mladší generace. Mým přáním je, aby k tomu přistupovali se stejným nadšením, ale i zodpovědností. Je pravda, že je okolo organizace hodně práce, ale výsledek stojí za to.“
Martin: „A ať je Sokolovská čurda pořád tou oslavou amatérského divadla a místem setkávání divadelního národa. Stálo to, stojí a vždycky bude stát za to.“
Kompletní program 20. Sokolovské čurdy najdete např. na veřejně přístupném plakátu na fb Jarky Nikodémové.
Zajímá vás pořadatel Sokolovské Čurdy více? Vše o souboru vč. galerie, kalendáře akcí a aktuálního repertoáru najdete přímo na jejich webu Divadlo bez zákulisí.
RICHTER KOHUTOVÁ, Petra. Sokolovská čurda – stálice západočeské kultury. Online. Divadelník.cz 22. 9. 2022 [cit. 2024-09-22] Dostupné z: https://divadelnik.cz/sokolovska-curda-stalice-zapadoceske-kultury/
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.