MICHNA: II.část

II. 2. Podmínky pro vznik ochotnických aktivit v regionu

II. 2. 1. Národnostní a kulturní klima
Ochotnické divadlo plnilo ve svých počátcích národně-buditelskou (vlasteneckou) funkci. Nejinak tomu bylo i na Moravě. Zde ovšem došlo k výraznému zpoždění oproti vývoji v českých oblastech. Bylo to dáno jednak velkou vzdáleností od centra tohoto dění – Prahy, jednak též větším podílem německé národnosti ve správě moravských měst.
Podněty k rozvoji divadelní kultury vycházely vždy z velkých kulturních center (Praha, Brno, Olomouc), odtud se pak kultura šířila do center menších. V daném regionu lze označit za tyto menší kulturní jednotky města Místek, Frenštát pod Radhoštěm, Brušperk, případně Frýdlant nad Ostravicí a Paskov. Národnostně byla tato města různorodá. Všeobecně se dá říci, že koncem 18. a počátkem 19. století výrazně zesílil germanizační tlak.
Obrozenecké myšlenky se začaly objevovat nejdříve ve Frenštátě pod Radhoštěm. Počátky jejich pronikání zaznamenal Jiří Felix ve své monografii o Frenštátě z vyprávění Hynka Fialky (+1904). Místní kupci s tkalcovským zbožím jezdili na trhy do Uher (do Pešti). Zde navazovali přátelské styky s rožnovskými kupci (v čele s pozdějším starostou Rožnova M. Jurajdou). Jurajda s rožnovskými vlastenci organizoval doma časté „besedy“, na které zval i své přátele z Frenštátu. Odtud pak frenštátští vozili české časopisy a knihy a šířili „národní myšlenky“. Ve Frenštátě se scházeli v domě Fr. Prachaře. Po krachu Bachova absolutismu v roce 1860 a vzniku lepších podmínek byl proto Frenštát lépe připraven k vlastenecké práci. Roku 1861 byl založen první český spolek – Občanská beseda. Jejím předsedou se stal Valentin Kostelník, zábavní odbor vedl MUDr. Rudolf Kallus (vůdčí osobnost zdejších ochotníků). Beseda se stala organizátorkou vlasteneckého života ve městě. 13. 8. 1862 proběhla na Radhošti cyrilo-metodějská slavnost, v červenci 1873 město navštívil F. Palacký, o šest let později jeho zeť F. L. Rieger (oba byli hosty V. Kostelníka) apod. Po volbách roku 1863 bylo ustaveno první české zastupitelstvo z řad členů Občanské besedy – starostou se stal V. Kostelník. Ve městě nadále působily německé spolky: pěvecký, ochotnický, střelecký aj. V roce 1862 byly snahy ze strany Čechů o spojení českého pěveckého spolku s upadajícím německým. Němci tuto nabídku odmítli. Postupně ale začala činnost německých spolků stagnovat. Jejich uprázdněná místy vyplňují vznikající spolky české: Sbor dobrovolných hasičů (zal. 1878), Řemeslnická beseda (1882), TJ Sokol (1890), Křesťansko-sociální spolek (1897) aj.
Rovněž Brušperk musel na přelomu 18. a 19. století čelit „poněmčovacím“ snahám místního magistrátu. Co se týče struktury obyvatelstva, byl Brušperk téměř výhradně český. Počátek národního obrození v městečku nastal s příchodem kaplana Františka Přikryla z Ostravice roku 1865. Přikryl šířil mezi obyvatelstvem vlastenecké myšlenky. O tři roky později se k němu přidal další duchovní, kooperátor František Viceník. Místní vlastenci z řad učitelstva, studentstva a zmiňovaného duchovenstva se scházeli ve Vitekrově hostinci „U zlaté hvězdy“ na náměstí (č.p. 16). Na slavnosti svěcení praporu Pěveckého spolku „Moravan“ v Kroměříži navázali styky s pěveckým odborem Občanské besedy v Příboře, která na jejich pozvání uskutečnila 29. září 1865 „U zlaté hvězdy“ tehdy oblíbenou „pěveckou besedu“. Akce se vydařila a dala podnět k založení místního pěveckého sboru pod vedením učitele F. Poláška (později režisér prvního ochotnického představení). O tři roky později došlo k založení čtenářsko-pěveckého spolku „Bruno“. V těchto příznivých podmínkách se začíná rozvíjet i ochotnické divadlo, které se stalo hlavním nositelem národně-buditelských a kulturních aktivit v Brušperku.
Národnostní atmosféra Frýdlantu nad Ostravicí byla ovlivňována hlavně existencí hutní výroby. V druhé polovině 18. století byla obec stále ještě jednojazyčná. Zlom nastává až v 3/4 19. století, kdy je zaznamenán velký příliv Němců i občanů jiných národností, jakožto nových hutních odborníků či řadových dělníků. Údaje ze sčítacího operátu z roku 1880 poukazují na vzrůst převážně občanů německého smýšlení. Nebylo jich početně mnoho, ale díky svým finančním a podnikatelským aktivitám měli velký hospodářský význam. Tato ekonomická síla se musela projevit i ve správě obce. Frýdlantští starostové německé národnosti byli například Václav Křifka (1877-1879) nebo Josef Hradil (1892-1895,1898-1901).
Vývoj národnostní struktury Frýdlantu n. Ostravicí (1900-1910)
Rok Obyvatel Obcovací řeč
celkem česká německá jiná
19001 2670 2410 247 13
19102 3065 2870 187 8
Pramen: 1) Batovův Příruční místopis Čech, Moravy a Slezska. Praha 1900, s. 202; 2 ) SOkA Frýdek-Místek, fond AM Frýdlantu n. Ostravicí,(Pamětní kniha) i.č. 53, ss. 14-15.

K růstu vlasteneckých aktivit dochází až po krachu Bachova absolutismu v 60. letech 19. století. Skupina vlastenců se začíná pravidelně scházet v hostinci Štěpána Kerlína. Ostatní obyvatelé je nazývali „Slované“. Podnět k jejich činnosti vyšel z Frenštátu pod Radhoštěm. Bylo to sdružení volné (bez stanov) a čítalo asi 15-20 občanů. Jejich představitelem byl pozdější starosta obce Jan Mohyla. Aktivity sdružení se brzy znelíbily vedení hutí, které se je snažilo všemožně potlačit. Roku 1871 byl založen první český tzv. Krejcarový spolek ku podpoře školní mládeže. Výrazný rozvoj spolkové činnosti v následujících letech byl doprovázen i ochotnickou činností.
Situace v Paskově byla obdobná. V červnu 1862 zde svolal německý moravsko-opavský pěvecký spolek německá pěvecká sdružení z celého kraje, aby manifestovala svou vyspělost. První buditelské myšlenky ve městě rozšiřoval v 60. letech místní učitel Eduard Vrána. Právě jeho přičiněním byl v Paskově roku 1862 založen Filiální hospodářský spolek Paskovský, jenž se výrazně angažoval nejen v oblasti hospodářské, ale i národní. 3. 9. 1862 Vrána zorganizoval druhou národní pouť na horu Radhošť, které se zúčastnili převážně obyvatelé obcí z okolí Místku.
Nejsložitější situace v národnostní struktuře byla v Místku. Zde germanizační snahy místních úřadů pokračovaly i po pádu Bachova absolutismu. Bylo to dáno tím, že Místek byl centrem stejnojmenného politického okresu. Nejen okresní hejtmanství, ale hlavně magistrát byl v německých rukou – ani jeden člen zastupitelstva nebyl Čech. Ve městě byla rovněž silně rozvinuta textilní výroba, jejíž kapitál ovládali z velké části Němci a Židé (německého smýšlení).

Národnostní struktura Místku

Rok Obyvatel Obcovací řeč Nárůst Němců Úbytek Čechů
celkem česká % německá %
1880 4323 3336 77,7 932 21,7
1890 4922 3687 75,6 1148 23,6 o 1,9 % o 2,1 %
1900 5804 4132 71,7 1535 26,6 o 3,0 % o 3,9 %
1910* 8709 5409 64,1 3124 35,9 o 9,3 % o 7,6 %
Pramen: LINHART, František: Místecký okres. In: Vlastivěda Moravská. II, 3. Brno 1915, s. 141.
*) Prudký vzrůst obyvatel, hlavně Židů německého smýšlení, je zde dán spojením Koloredova s Místkem v témž roce.

Čeština na veřejnosti nebyla populární, důkazem vzdělanosti ve městě bylo ovládání němčiny. První vlastenecké myšlenky přicházely odjinud. Přinášela je při cestě za zaměstnáním inteligence, především z řad duchovenstva. Potřeba místeckých Čechů po seberealizaci se odrazila ve vzniku Občanské besedy roku 1865 a TJ Sokol roku 1887. Ale teprve v 80. letech začíná pronikat i mezi širší vrstvy obyvatelstva národní uvědomění. V roce 1895 je otevřena díky Matici Místecké první česká střední škola – reálné gymnázium. Do tohoto „ovzduší“ je zasazeno první ochotnické představení roku 1890.
***
Ostatní obce regionu měly vesměs obyvatelstvo čistě české národnosti, myšlenky národního uvědomění nebyly pro tamní obyvatelstvo příliš zajímavé. Je proto několik důvodů. Prvním z nich je jiný životní rytmus obyvatel na vesnici než ve městě. Starosti o zemědělské usedlosti mnohdy nedávaly mnoho volného času. Rovněž koncentrace obyvatelstva byla na vesnicích mnohem menší (hlavně rozlehlé obce na Frenštátsku).
Přesto i na vesnicích existovali lidé snažící se o jejich „zkulturnění“. Byly to především osoby z řad učitelů a duchovních. Ti měli lepší přístup ke knihám a časopisům a také častější kontakt s okolními městy a městečky. Zakládali první místní spolky – povětšinou čtenářské či čtenářsko-pěvecké besedy. Jejich největší rozvoj spadá do 90. let 19. století, ovšem jsou i dřívější výjimky – např. Čtenářsko-pěvecký spolek na Hukvaldech založený v letech 1865-1866.

Souhrnný pohled na národnostní klima regionu poskytuje následující tabulka:
Rok Okres soudní Rozloha (km2) Počet obcí Obyvatel
celkem Čechů Němců* jiné nár.*
1890 1 Místecký 273,85 24 (23*) 30 752 28 457 1898 .
1900 2 33 566 30 558 2583 425
1890 1 Frenštátský 188, 64 10 17 342 17 203 77 .
1900 3 17 784 . 52 .
*) dle přihlášení k obcovací řeči
Pramen: 1) FELIX, J.: Dějiny a místopis města Frenštátu pod Radhoštěm na Moravě. Obraz kulturně-historický. Frenštát pod Radhoštěm 1904, s. 188; 2) LINHART, František: Místecký okres. In: Vlastivěda Moravská. II, 3. Brno 1915, ss. 57-58; 3) FELIX, J.: Frenštátský okres. In: Vlastivěda Moravská. II, 3. Brno 1908, s. 35.

Z údajů jasně vyplývají lepší podmínky pro rozvoj národního uvědomění v obcích frenštátského soudního okresu. A právě dostatečné národní uvědomění bylo jednou z podmínek pro rozvoj českého ochotnického divadla, které zároveň toto uvědomění spoluvytvářelo a podporovalo. Ochotnické divadlo se proto logicky nejdříve etablovalo ve Frenštátě pod Radhoštěm, poté v Brušperku, Frýdlantě nad Ostravicí, Paskově a až teprve potom v Místku. Z těchto center se posléze šířily ochotnické myšlenky i na okolní obce.

II. 2. 2. Vliv kočovných profesionálních divadelních společností
Výrazný vliv na vznik ochotnického divadla v regionu měla představení profesionálních kočujících divadelních společností. Při těchto událostech se obyvatelstvo poprvé seznamovalo z dramatickým uměním. Kočující společnosti před vznikem ochotnických spolků suplovaly neexistující stálé divadelní scény.
První divadelní společnosti před rokem 1848 byly výhradně německé. Od 30. let 19. století byli jejich ředitelé nuceni angažovat i české herce, převážně kvůli pořádání příležitostných představení v české řeči. Stávalo se tak hlavně z důvodů finančních, kdy německá představení nepřilákala dostatečné množství obecenstva. O těchto případech však do roku 1848 nejsou na Moravě žádné zprávy. Německé společnosti hrající česky nemohly nahradit ryze českou společnost.
Repertoár společností se skládal z her pro obecenstvo atraktivních: rytířské hry, frašky, báchorky apod. Vybíraly se hlavně hry s malým obsazením. Celková umělecká úroveň představení nebyla valná. Hrávalo se na improvizovaných jevištích, v chatrných kostýmech a dekoracích. Na samotné herce bylo pohlíženo mnohdy s opovržením, což se odráželo v jejich bídě. Na svých štacích spávali na holé zemi nebo na jevišti, přikrývali se kulisami apod.
První hlasy volající po utvoření české kočovné společnosti se objevily v 20. a 30. letech 19. století. J. K. Tyl, který byl tehdy redaktorem časopisu Květy, umožnil na jeho stránkách diskusi o této problematice. Úřady ale těmto snahám nepřály. Jejich odpor bylo možno zlomit až po roce 1848. Tehdy (1849) byla založena „První česká divadelní společnost pro venkov J. A. Prokopa“. Od té doby počet společností narůstal. Umělecká úroveň jejich představení byla zprvu dobrá – kopíroval se často repertoár stálých pražských scén. Ve společnostech začínali i pozdější sólisté kamenných divadel. Česká představení oživovala na mnoha místech zájem o českou řeč, témata některých her burcovala národní uvědomění. Vzrůstající počet společnosti ale brzy zapůsobil v negativním smyslu. Výrazněji se to projevilo nejprve v 60. letech a poté v 80. letech, kdy se díky jejich vysokému počtu stávalo, že hrály dvě společnosti v jednu dobu na jednom místě. Tato skutečnost tříštila obecenstvo a tím výrazně klesal zisk z představení. Lidé byli neustálým střídáním společností brzy divadlem přesyceni. Úroveň většiny českých společností klesala („šmíra“). Mnozí ředitelé začali do svého repertoáru zařazovat hry lehčího charakteru. Zvláště populární se stala opereta. Herci se dostávali do podobných tíživých podmínek jako u dřívějších německých společností. Na tento úpadek se velmi poukazovalo i v soudobé literatuře a tisku.
***
Oblast severovýchodní Moravy byla rovněž místem, kde často zajížděly německé kočující společnosti. První podrobnější zprávy o jejich působení se dochovaly pro městečko Brušperk. Zdejší rodák Rudolf Hill (1848-1902, novinář, pozdější majitel Opavského týdeníku) vzpomíná na dobu svého dětství, kdy poprvé navštívil divadelní představení. V Brušperku tehdy hostovala německá společnost („ředitel nějaký Wilhelm“). Hrávalo se „na Jatkách“; „herci hráli večer a za dne lovili v řece na udici“. Místní ženy se údajně „zamilovaly až po uši do milovníka a hrdiny – mladého Wilhelma“. Všeobecnou spokojenost vzbuzoval i výkon R. Mistelbachera. O složení repertoáru se Hill nezmiňuje, pouze poznamenává, že „se dávaly i opery“. Společnost se v městečku zdržela celých 10 týdnů, poté odcestovala do Paskova (zde 6 týdnů). V 50. a 60. letech 19. století zavítaly do Brušperka ještě „dvě nebo tři“ německé společnosti, nezdržely se však tak dlouho (pouze 2 až 3 představení).
Vzpomínky dalšího brušperského rodáka Františka Poláška (1848-1925, učitel, národní buditel) popisují působení německé divadelní společnosti Mistelbacherovy o velikonocích 1864. Byla údajně společnost „nepěkné pověsti se zchátralými vybledlými kulisami a ošuntělými dekoracemi“. Hrála v hostinci „U Balcara“, neměla však příliš velké zisky, neboť „honorace bylo málo a obyčejní lidé neměli na to peníze“. Hudbu o přestávkách a při hře jim obstarávali místní hudebníci v čele s rechtorem Foltasem (v této skupině i F. Polášek). Při jedné hře se zpěvy vsunul ředitel společnosti do závěrečného aktu kuplet „Der Böhme in Wien“ (Čech ve Vídni). Text kupletu hrubě zesměšňoval Čechy a českou řeč. Hudebníci chvíli hráli, poté se rechtor Foltas „zaposlouchal do textu a uvědomiv si urážky, strašně zrudnul ve tváři, divoce koulel očima – pojednou vstal – položil housle na židli a kvapně odešel ze sálu“. Za ním následovali i ostatní hudebníci. Polášek dále pokračuje: „z jeviště se ozvalo syčení, několik pánů (místní německá honorace, pozn. autora) z předních sedadel dalo nevoli hudebníkům“. Druhý den se hrálo znovu, ale s jinými hudebníky. Návštěva byla nevalná, proto společnost raději putovala na další štaci (do Frýdku).
Celá událost podle Poláška ale tímto neskončila. Večer se o zmíněném představení živě debatovalo v hostinci „U Vitekera“. Přišel zde i Foltas s hudebníky. Hosté měli různé názory. Rechtor Foltas na svou obhajobu řekl: „Pánové, jací bychom to byli vlastenci, kdybychom si dali od takových lidiček nadávat?“. Někdo namítl, „že si dělali posměšky enem z Čechuv ! My sme su Moravci a ni Češi.“ Rechtor si poté vzal na delší dobu slovo a vysvětlil dotyčným, že „tak i my jsme Češi, a to moravští…A kdo se českému jazyku posmívá, uráží tím i nás“. Za tuto řeč sklidil od přítomných potlesk. Celou náladu podtrhl zpěv vlasteneckých písní (Hej, Slované; Kde domov můj; Slovan jsem já a Slovan budu). V této atmosféře se zrodila myšlenka organizovat v Brušperku vlastní česká ochotnická představení. Na samotnou realizaci si ovšem museli místní občané počkat až do července 1867.
Další doložené zprávy o působnosti německých kočujících společností se dochovaly z Místku. V říjnu 1864 přicestovala do města šestičlenná německá divadelní společnost Sabranského von Thalbrück. Mezi německými herci byl i geniální český herec František Krumlovský. Tato divadelní společnost často zajížděla na severovýchod Moravy a do Slezska. Společnost občas hrávala i česky, více méně z nouze, protože německy hraná představení byla málo navštěvována obyvatelstvem německé národnosti. V Místku společnost odehrála česky hry: „Veselý študent“ a „Karbaník a jeho rodina“. Byla to vůbec první česká představení, která shlédlo místecké publikum, za což také herci sklidili u diváku velký úspěch. František Krumlovsky při jednom z nich pronesl tato slova: „Jisté, kdo nemiluje svou řeč a za ni se stydí, o tom vším právem může se říci, že nemiluje ani Boha a za něj se stydí…kdo svým jazykem pohrdá, pohrdá tedy darem Božím“. Toto se nelíbilo rakouským úřadům. Slezská zemská vláda v Opavě nařídila frýdeckému magistrátu (ačkoli se to stalo v sousedním Místku) prošetřit, zda nebylo při této příležitosti popuzováno slovanské obyvatelstvo sousedního frýdeckého okresu „ve věcech národnostních“.
V oblasti Frenštátska se zatím nepodařilo podrobněji doložit působení německých kočujících společností, což lze do jisté míry vysvětlit nízkým zastoupením německé národnosti mezi obyvatelstvem Frenštátska, tzn. nedostatek obecenstva pro německá představení. Je ale velice pravděpodobné, že mnohé společnosti při cestách na Místecko a Ostravsko v tomto kraji působily.
V 60. letech se na Moravě objevují první české kočující společnosti. Roku 1869 hostovala v regionu společnost Antonína Mušky. Členem jeho souboru byl i herec a režisér J. L. Turnovský , který některé štace popsal ve svých pamětech. Při pobytu ve Frenštátě si poznamenal: „Také jsme byli v místech, kde z naší strany buzení ducha národního naprosto již třeba nebylo. Takové místo je například Frenštát pod Radhoštěm; občané tamnější byli a jsou pokročili v ohledu každém, vzděláním i vlastenectvím … Na Moravě jest jen asi (takových) měst pět.“ Muškovo divadlo mělo v městě mnoho příznivců, herci mnoho přátel. Lidé byli na divadlo zvykli díky místním ochotníkům. „Byli to dnové utěšení, ježto jsme s národovci frenštátskými strávili“.
Další štací Muškovy společnosti se stal Místek. Byla to první česká společnost, která v městě hostovala. Problémy s tím spojené Turnovský zaznamenal: V Místku „vládla strana české národnosti nepřející … Hleděno na nás přes rameno a nemohli jsme ani pro postavení jeviště místnost nalézti“. V té době byly ve městě dva sály s jevišti. Jeden byl v městské střelnici. Ten užíval místecký německý ochotnický spolek. Druhý sál s jevištěm byl v Hrachovcově hostinci. Majitelé obou místností ale nechtěli Muškovi jeviště pronajmout. Členové místní Občanské besedy nabízeli své prostory, ty však byly pro divadelní představení nevyhovující. Nakonec byli herci nuceni hrát v místnosti v Tržní ulici čp. 22 nad masnými krámy, kterou provizorně upravili a vyzdobili dekoracemi od členů besedy. Na hlavní stěnu připevnily 3 lepenkové znaky Čech, Moravy a Slezska.
Po prvním představení okresní komisař hercům vzkázal, „aby se znaky odstranily, poněvadž prý by mohla druhá strana v městě z nich vzíti pohoršení“. Turnovský ředitele Mušku přesvědčil, aby znaky neodstraňovali. Celá aféra přispěla společnosti na popularitě – druhý den byla návštěva na představení mnohem větší. Okresní hejtman si však nechal předvolat ředitele společnosti. Ten místo sebe vyslal Turnovského. Turnovský vylíčil setkání s okresním hejtmanem Czibulkou následovně. Hejtman trval na svém, že se znaky musí sundat. Přesto ale působil na Turnovského přátelským dojmem: „Já to myslím s jejich divadlem dobře. Vidějí, sundají alespoň toho lva, obě orlice tam mohou zůstat. Člověk může být vlastenec, ale musí to o něm každý vědět? Já jsem také Čech, jsem od Čáslavi a jmenuji se Cibulka. Ale copak to musím všude vykřikovat, že jsem Čech?“
Po druhém představení popularita společnosti stoupala. Předsudek k českým komediím byl překonán. Hostinský Hrachovec dokonce vyzval ředitele Mušku, aby se přestěhoval do jeho hostince. Společnost se zde úspěšně zdržela po celé 4 měsíce. Zachovalo se i torzo repertoáru: např. „Pražští studenti“; Tylovy hry „Drahomíra a její synové“ a „Paličova dcera“; „Debora“; „Loupežníci“; „Nalezenec“ aj. Herci se z Místkem loučili údajně velmi neradi. Jejich dalšími štacemi byl Frýdlant, Brušperk a Moravská Ostrava.
Na působení Muškovy společnosti v Brušperku vzpomíná opět Rudolf Hill. Společnost hrála v sále „U Balcara“, návštěvnost byla poměrně dobrá – kolem jednoho sta diváku na představení. Obecenstvo bylo v té době na divadlo zvyklé díky téměř již dvouleté činnosti místních ochotníků.
Po průkopnické cestě Muškovy společnosti zavítaly do regionu i další české divadelní společnosti. Hrály v místech s větší koncentrací obyvatelstva: v již zmíněném Frenštátě, Místku a Brušperku, rovněž v Paskově, Frýdlantě i Sviadnově. V 70. letech 19. století to byla např. společnost Elišky Zöllnerové, v 80. a 90. letech společnost Václava Choděry, Václava Svobody, Kamily Staněk-Liberté, v 90. letech české lidové divadlo Václava Hübnera, společnost Karla F. Štětky (až do 30. let 20. století). V 20. letech 20. století hostovala v regionu pravidelně společnost Rudolfa Lince, v 30. letech společnost Stanislava Podzimka, Divadlo stréčka Matěje Křópala z Břochovan aj.
I německé společnosti často zavítaly po roce 1918 do regionu. Jejich hlavní štaci zde byl především Místek: např. společnost ředitele Oskara Gärtnera (1923, 1927), ředitele Eduarda Schuberta (1930, 1932, 1933), Terezie Lacknerové (1930), J. Lacknera (1936), Mährisch-schlesische Kammerspiele z Nového Jičína (1922), Deutsches Theater Verein z M. Ostravy (1925,1930, 1933)aj.
Kromě divadelních společností sem pravidelně zajížděly i soubory působící na stálých scénách Národního divadla v Brně (od roku 1900), Moravskoslezského národního divadla v Ostravě a Městského divadla v Olomouci (po roce 1920). Jimi sehraná představení měla zpravidla vysokou úroveň a kontrastovala z nekvalitními představeními některých paralelně působících divadelních společností. Například, když v roce 1913 hostovalo v Místku Národní divadlo z Brna, regionální tisk vyzdvihoval kvalitu jeho repertoáru a uměleckých výkonu, oproti výkonům některých společností, „které se repertoár teprve učí … a někdy odehrají pouze první jednání z celovečerního kusu.“
O představeních profesionálních společností a divadel v menších obcích regionu se mnoho konkrétních zpráv nedochovalo. Tato místa s menší koncentrací obyvatelstva nebyla pro delší pobyt společností příliš lukrativní. Situace se částečně mění až v 30. letech 20. století, kdy lze doložit hostování „Divadla stréčka Matěje Křópala z Břochovan“ ve Fryčovicích, na Čeladné a Hukvaldech (převážně lehčí lidové veselohry) a hostování Štětkovy společnosti v Rychalticích (1936). V letech 1935-1936 si vyžádal úřední povolení k sehrání velkého cyklu her div. ředitel F. Dostál, a to pro všechny obce soudního okresu Místek.
Podrobnější chronologický seznam působení kočovných společností a divadel s dochovaným repertoárem v regionu viz příloha č. 9.