RACLAVSKÝ, Honza; ČIVRNÝ, Tomáš. Jak s divadlem začínal Honza Raclavský? Online. Divadelník.cz 14. 10. 2021
Jak s divadlem začínal Honza Raclavský?
14 října, 2021
Tomáš Čivrný
Jaká byla cesta k divadlu toho či onoho divadelníka? Nás to zajímá a věříme, že i vás! A proto vám v této rubrice postupně představujeme (námi či přímo vámi) vybrané herce, režiséry, vedoucí souborů i techniky z řad ochotníků a ptáme se na jejich divadelní začátky. Pojďte společně s námi vystoupit ze své „divadelní bubliny“ a odhalit nejrůznější cesty, které přivedly k divadlu nadšence v rámci celé České republiky. Každý příběh je originál.
„Nevyzpytatelné jsou cesty osudu. Vždy nás ale dovede tam, kam dojít máme!“ — autor neznámý.
V sedmém příspěvku tohoto seriálu vypráví svůj příběh Honza Raclavský.
Honza Raclavský, DS Kroměříž, Dostavník Přerov, Stodola Jiříkovice, Smotaná hadice Křenovice, herec, zvukař, osvětlovač a režisér
Dramaťáky
K herectví mě to táhlo už celkem brzo. Někdy na základní škole jsem se začal zajímat, jestli bych se tomu nemohl nějakým způsobem věnovat. Prošel jsem pár dramaťáků, než jsem zakotvil v jednom přerovském. Ten tehdy vedl Ivo Kolařík, kterého určitě mnoho lidí zná jako zakladatele a dlouholetého principála divadla Dostavník. Byla to úplně jiná zkušenost, než jsem do té doby poznal. Ivo měl od začátku velkou autoritu a neodpouštěl nešvary, které pochopitelně začínající herci mají. Jeho zvučný hlas se rozléhal zrcadlovým sálem, když někdo vyslovil „jsem“ s vyslovením J na začátku. Tam se takové věci neodpouštěly a je to dobře, protože jsem si takto rychle osvojil základní návyky jako mluvit dopředu, nahlas, vyslovovat, neříkat J, kombinace řeči s pohybem a tak dále.
Začátky v dramaťáku
Dospělé divadlo
První kontakt s dospělým divadlem byl v Kojetíně, ze kterého pocházím. Místní soubor s velkou tradicí, který dělá především komedie a sousedské divadlo. Zahrál jsem si tam pár her a vyzkoušel si, co to znamená postavit se před dospělé publikum. Ovšem i to mi přestalo po pár letech stačit a já se začal ohlížet po spolcích, které hrají i vážné kusy. Tak jsem se dostal na konkurz do divadla Dostavník. Dnes mi přijde skoro neuvěřitelné, že amatérský spolek dělal konkurz. Ale tehdy opravdu proběhl se vším všudy, no a nebudu napínat… vzali mě. Pro „malýho vesnickýho cápka“ bylo vzrušující zkoušet s herci, které jsem do té doby viděl jen jako divák, a kteří vyhrávali všemožné přehlídky. O to větší překvapení bylo, když jsem po roce v Dostavníku dostal hlavní roli a na vlastní kůži pocítil, že být na jevišti skoro nepřetržitě hodinu a „táhnout“ představení je poměrně fuška.
Další spolky
Do toho jsem začal zkoušet s Divadelním spolkem Kroměříž, se kterým jsme udělali například velice úspěšnou inscenaci Veroničin pokoj. Baví mě, že každý spolek pracuje trochu jinak, ale v cílové rovince nakonec všichni dospějí k premiéře. V divadle je vždycky co dělat, stačí podat prst a než se člověk naděje, už dělá to a tamto… a z ničeho nic jsem zkoušel souběžně tři hry a v dalších čtyřech hrál nebo „techničil“. To bylo období, kdy jsem se přidal i do divadla Stodola Jiříkovice. Na každém souboru je něco fascinujícího a skvělého. Ve Stodole to byla ohromná energie a nadšení, které z jeviště vyloženě sálaly a později jsem měl to štěstí s nimi hrát.
Koketérie s monology
Další samostatnou kapitolou mého divadelního života jsou monology, ke kterým jsem se dostal úplně náhodou. Objevil jsem skvělý text, který vyhrál celostátní literární soutěž – Cenu Waltera Sernera. Ten text mě zaujal na první dobrou, často jsem si ho četl a přehrával. No a to jsme tak jednou seděli v Kojetíně v divadle po odehraném předplatném a já jsem ho zkusil odehrát. Mělo to úspěch, tak jsem to zkusil ještě několikrát, než mě Emilka Vránová z DS Křenovice upozornila, že existují i přehlídky monologů, které pořádá SČDO. S touto prvotinou jsem vyhrál národní kolo a od té doby na tu přehlídku jezdím pravidelně. Je to zase jiný způsob práce a určitě mě to v mnohých směrech posunulo.
Jak se Honza Raclavský dostal k první režii
Aby toho nebylo málo, tak mě oslovily holky z Křenovického divadelního spolku, že by rády něco nazkoušely a nemají režiséra. Přišlo mi to trochu troufalé se do něčeho takového pouštět, ale holky mě nakonec přemluvily a já jsem za to rád. Ať už touto cestou budu nebo nebudu dál pokračovat, zjistil jsem, že úloha režiséra v amatérském spolku je tvrdá dřina. V jedné osobě se často potkává režisér, dramaturg, scénograf, grafik, technik… ten člověk musí prostě umět všechno a do toho to musí všechno zařídit a zorganizovat. O to víc teď kvituju a respektuju ostatní režiséry, protože už vím, co všechno režisér v amatérském spolku musí odpracovat.
Honza a holky z Křenovického divadelního spolku
Honza Raclavský – režisér
Nejsem v amatérském divadle tak dlouho jak jiní bardové, ale stejně jsem za tu dobu poznal spoustu skvělých a nadšených lidí se zápalem pro divadlo, a to mě baví a nabíjí. No a především, můžeme experimentovat. Vybrat si hru, která nás zaujala, vyzkoušet si různé žánry… ta úžasná volnost, kterou amatérské divadlo nabízí, je ohromně osvobozující. A jsem vděčný, že můžu patřit do této komunity.
Kdo je Honza Raclavský?
Honza Raclavský je divadelní herec, zvukař, osvětlovač a režisér. Je nadšený do všeho, co jen trochu zavání divadlem. Působí v různých moravských spolcích jako DS Kroměříž, Dostavník Přerov, Stodola Jiříkovice nebo Smotaná hadice Křenovice. Také technicky zajišťuje krajskou divadelní přehlídku Divadelní Kojetín.
RACLAVSKÝ, Honza; ČIVRNÝ, Tomáš. Jak s divadlem začínal Honza Raclavský? Online. Divadelník.cz 14. 10. 2021. Dostupné z: https://divadelnik.cz/jak-s-divadlem-zacinal-honza-raclavsky/ [cit. 2024-08-26]
14 října, 2021
Tomáš Čivrný
Jaká byla cesta k divadlu toho či onoho divadelníka? Nás to zajímá a věříme, že i vás! A proto vám v této rubrice postupně představujeme (námi či přímo vámi) vybrané herce, režiséry, vedoucí souborů i techniky z řad ochotníků a ptáme se na jejich divadelní začátky. Pojďte společně s námi vystoupit ze své „divadelní bubliny“ a odhalit nejrůznější cesty, které přivedly k divadlu nadšence v rámci celé České republiky. Každý příběh je originál.
„Nevyzpytatelné jsou cesty osudu. Vždy nás ale dovede tam, kam dojít máme!“ — autor neznámý.
V sedmém příspěvku tohoto seriálu vypráví svůj příběh Honza Raclavský.
Honza Raclavský, DS Kroměříž, Dostavník Přerov, Stodola Jiříkovice, Smotaná hadice Křenovice, herec, zvukař, osvětlovač a režisér
Dramaťáky
K herectví mě to táhlo už celkem brzo. Někdy na základní škole jsem se začal zajímat, jestli bych se tomu nemohl nějakým způsobem věnovat. Prošel jsem pár dramaťáků, než jsem zakotvil v jednom přerovském. Ten tehdy vedl Ivo Kolařík, kterého určitě mnoho lidí zná jako zakladatele a dlouholetého principála divadla Dostavník. Byla to úplně jiná zkušenost, než jsem do té doby poznal. Ivo měl od začátku velkou autoritu a neodpouštěl nešvary, které pochopitelně začínající herci mají. Jeho zvučný hlas se rozléhal zrcadlovým sálem, když někdo vyslovil „jsem“ s vyslovením J na začátku. Tam se takové věci neodpouštěly a je to dobře, protože jsem si takto rychle osvojil základní návyky jako mluvit dopředu, nahlas, vyslovovat, neříkat J, kombinace řeči s pohybem a tak dále.
Začátky v dramaťáku
Dospělé divadlo
První kontakt s dospělým divadlem byl v Kojetíně, ze kterého pocházím. Místní soubor s velkou tradicí, který dělá především komedie a sousedské divadlo. Zahrál jsem si tam pár her a vyzkoušel si, co to znamená postavit se před dospělé publikum. Ovšem i to mi přestalo po pár letech stačit a já se začal ohlížet po spolcích, které hrají i vážné kusy. Tak jsem se dostal na konkurz do divadla Dostavník. Dnes mi přijde skoro neuvěřitelné, že amatérský spolek dělal konkurz. Ale tehdy opravdu proběhl se vším všudy, no a nebudu napínat… vzali mě. Pro „malýho vesnickýho cápka“ bylo vzrušující zkoušet s herci, které jsem do té doby viděl jen jako divák, a kteří vyhrávali všemožné přehlídky. O to větší překvapení bylo, když jsem po roce v Dostavníku dostal hlavní roli a na vlastní kůži pocítil, že být na jevišti skoro nepřetržitě hodinu a „táhnout“ představení je poměrně fuška.
Další spolky
Do toho jsem začal zkoušet s Divadelním spolkem Kroměříž, se kterým jsme udělali například velice úspěšnou inscenaci Veroničin pokoj. Baví mě, že každý spolek pracuje trochu jinak, ale v cílové rovince nakonec všichni dospějí k premiéře. V divadle je vždycky co dělat, stačí podat prst a než se člověk naděje, už dělá to a tamto… a z ničeho nic jsem zkoušel souběžně tři hry a v dalších čtyřech hrál nebo „techničil“. To bylo období, kdy jsem se přidal i do divadla Stodola Jiříkovice. Na každém souboru je něco fascinujícího a skvělého. Ve Stodole to byla ohromná energie a nadšení, které z jeviště vyloženě sálaly a později jsem měl to štěstí s nimi hrát.
Koketérie s monology
Další samostatnou kapitolou mého divadelního života jsou monology, ke kterým jsem se dostal úplně náhodou. Objevil jsem skvělý text, který vyhrál celostátní literární soutěž – Cenu Waltera Sernera. Ten text mě zaujal na první dobrou, často jsem si ho četl a přehrával. No a to jsme tak jednou seděli v Kojetíně v divadle po odehraném předplatném a já jsem ho zkusil odehrát. Mělo to úspěch, tak jsem to zkusil ještě několikrát, než mě Emilka Vránová z DS Křenovice upozornila, že existují i přehlídky monologů, které pořádá SČDO. S touto prvotinou jsem vyhrál národní kolo a od té doby na tu přehlídku jezdím pravidelně. Je to zase jiný způsob práce a určitě mě to v mnohých směrech posunulo.
Jak se Honza Raclavský dostal k první režii
Aby toho nebylo málo, tak mě oslovily holky z Křenovického divadelního spolku, že by rády něco nazkoušely a nemají režiséra. Přišlo mi to trochu troufalé se do něčeho takového pouštět, ale holky mě nakonec přemluvily a já jsem za to rád. Ať už touto cestou budu nebo nebudu dál pokračovat, zjistil jsem, že úloha režiséra v amatérském spolku je tvrdá dřina. V jedné osobě se často potkává režisér, dramaturg, scénograf, grafik, technik… ten člověk musí prostě umět všechno a do toho to musí všechno zařídit a zorganizovat. O to víc teď kvituju a respektuju ostatní režiséry, protože už vím, co všechno režisér v amatérském spolku musí odpracovat.
Honza a holky z Křenovického divadelního spolku
Honza Raclavský – režisér
Nejsem v amatérském divadle tak dlouho jak jiní bardové, ale stejně jsem za tu dobu poznal spoustu skvělých a nadšených lidí se zápalem pro divadlo, a to mě baví a nabíjí. No a především, můžeme experimentovat. Vybrat si hru, která nás zaujala, vyzkoušet si různé žánry… ta úžasná volnost, kterou amatérské divadlo nabízí, je ohromně osvobozující. A jsem vděčný, že můžu patřit do této komunity.
Kdo je Honza Raclavský?
Honza Raclavský je divadelní herec, zvukař, osvětlovač a režisér. Je nadšený do všeho, co jen trochu zavání divadlem. Působí v různých moravských spolcích jako DS Kroměříž, Dostavník Přerov, Stodola Jiříkovice nebo Smotaná hadice Křenovice. Také technicky zajišťuje krajskou divadelní přehlídku Divadelní Kojetín.
RACLAVSKÝ, Honza; ČIVRNÝ, Tomáš. Jak s divadlem začínal Honza Raclavský? Online. Divadelník.cz 14. 10. 2021. Dostupné z: https://divadelnik.cz/jak-s-divadlem-zacinal-honza-raclavsky/ [cit. 2024-08-26]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.