KUNST, František; MÁTL, Vladimír Altán. Jak s divadlem začínal František Kunst? Online. Divadelník.cz 5. 1. 2023
Jak s divadlem začínal František Kunst?
5 ledna, 2023
Vladimír Altán Mátl
Jaká byla cesta k divadlu toho či onoho divadelníka? Nás to zajímá a věříme, že i vás! Vybraní herci, režiséři, vedoucí souborů, technici z řad ochotníků se s námi dělí o své divadelní začátky. Vystupte společně s námi ze své „divadelní bubliny“ a odhalte nejrůznější cesty, které přivedly k divadlu nadšence v rámci celé České republiky. Každý příběh je originál. Každý je inspirativní.
„Nevyzpytatelné jsou cesty osudu. Vždy nás ale dovede tam, kam dojít máme!“ — autor neznámý.
V šestnáctém příspěvku tohoto seriálu vypráví o své cestě k divadlu František Kunst.
František Kunst
Zmatkaři Dobronín – zakladatel souboru
Principál, herec, zvukař, osvětlovač, kulisák, scénograf, etc.
Začátky se „špagátem“
Musím se přiznat, že jako malý kluk jsem se divadla bál. A nejen jako malý kluk, táhlo se to se mnou až na střední školu. Studoval jsem průmyslovku – slaboproud, a když jsem byl ve čtvrtém ročníku, někdy ke konci studia, se v dobronínské vojenské posádce objevil jakýsi uniformovaný absolvent (pamětníci znají, to byli studenti vysokých škol sloužící toho času vojenskou službu, a kterým se v té době neřeklo jinak než „špagáti“). Tenhle „špagát“ se jmenoval Jaroslav Kodeš, byl z Rakovníka a zrovna dával dohromady divadelní soubor. Tak jsem šel do tohoto spolku pouštět muziku. Jenže nastaly nějaké peripetie s hereckým obsazením, takže to nakonec dopadlo tak, že zvuk si pouštěl sám režisér a já se ocitl na jevišti v hlavní roli pohádky Moudrá ševcová. Premiéra byla zároveň derniérou, protože Jarda odešel do civilu, a já se musel věnovat „důležitějším věcem“.
Bigbít, padáky, letadla a Duha
Zvučil jsem bigbítovou kapelu, chodil na letiště, věnoval se seskokům padákem a bezmotorovému létání. Cesta z letiště byla rychlejší než cesta tam. Můj kádrový profil (to za socialismu znamenalo moc) byl významně narušen. To víte, mít příbuzné v kapitalistické cizině nebylo zrovna to pravé… A tak jsem byl z letiště „odejit“ a hurá na vojnu.
Po návratu z vojny už měla kapela, se kterou jsem jezdil, jiného zvukaře. Na letiště jsem pořád nesměl, tak co dál? Pracoval jsem v Polné a setkal se tam s Petrem Vaňkem, vedoucím souboru DUHA. Věděl jsem, že i divadlo potřebuje zvukaře, tak jsem se nabídl a byl okamžitě přijat. Jenže první inscenace, na které jsem měl pracovat, byla s živou muzikou a já byl najednou pohádkovým čertem. S bandou z Duhy jsme jezdili na praktické třídenní semináře na Jeclov. Škoda, že už nic takového tady neexistuje. A tam nastal nějaký zlom nebo přehození výhybky, nebo já nevím co,… a divadlo mě nějak začalo bavit.
František Kunst - V souboru Duha Polná - inscenace Naši Furianti (1992)
František Kunst (vpravo) v souboru Duha Polná – inscenace Naši Furianti (1992)
Horácké divadlo a Zmatkaři
Byl jsem v tom až po uši a už nic jiného nehledal a jen hrál a hrál. V roce 1989 jsem k svému překvapení dostal nabídku na malou roli v Horáckém divadle v Jihlavě, jako host. Poznal jsem, co je to profi divadlo. Bylo to moc fajn, zajímavá zkušenost, ale především jsem tam potkal bezva lidi. Mezi nimi i Mirka Večerku (pozn. red. herec Horáckého divadla, nyní v angažmá na Kladně). Bylo to tehdy takové porevoluční hektické období a soubory v okolí se spíš rozpadaly.
No, a my šli proti proudu a v Dobroníně soubor založili. Obecní úřad nás toleroval, sál s jevištěm tam byl, no a tak vznikli Zmatkaři. Byla to taková směska lidí ze souborů v okolí (Jihlava, Polná a pod.), které v té době buď nefungovaly nebo stagnovaly, případně ti lidé zrovna neměli žádnou roli. Já už byl v té době opravdu zapálený ochotník, neskutečně mě to začalo bavit. Po odchodu Mirka Večerky za jiným angažmá jsme postupně získali ke spolupráci i další režiséry z Horáckého divadla – Petra Žáka, Miloše Stránského, a Míšu Junáška, který nás již hlídá z divadelního nebe.
František Kunst - Role Muž v inscenaci Jako Pralidé (první role v souboru Zmatkaři)
FK v roli Muž v inscenaci Jako Pralidé (první role v souboru Zmatkaři)
Přehlídky, Klapáci, Altán
Jak jsme začali jezdit na přehlídky, poznávali jsme další soubory, nejen z okolí. Zásadní pro mě bylo setkání s Rádobydivadlem Klapý. Dávali tehdy jejich inscenaci hry Vrhači nožů, a já na to koukal celou dobu s otevřenou pusou! Odmítal jsem uvěřit, že jsou amatéři. Postupem času jsme se s Láďou Valešem, principálem Rádobydivadla, velice spřátelili. Tehdy přišli kluci, Vláďa a Šaryk, že by rádi dělali hru Elling a Kjell Bjarne aneb Chvála bláznovství. Poprosili mě, jestli bych se nezeptal Ládi Valeše, zda by byl ochoten to zrežírovat. A on byl.
Tím se stalo, že s námi začal režírovat i Ladislav Valeš, a to i přes tu neskutečnou dálku, co to k nám má. Snad se mu s námi líbilo, protože pak ještě přidal další tři režie a my doufáme, že to tím neskončilo. Pro mě si hodně důležitým momentem byl příchod právě zmíněného Vládi Mátla Altána. Přišel do inscenace Babičky a zůstal. Časem se z něj stal velmi dobrý herec, i když on to nerad slyší, ale hlavně se zapálil pro režii, a tak máme konečně po Mírovi Večerkovi a Petru Žákovi zase jednou kmenového režiséra.
František Kunst - Role Otce mlynáře v inscenaci Babička (vlevo V. A. Mátl)FK v roli Otce mlynáře v inscenaci Babička (vlevo V. A. Mátl)
František Kunst - Role Franka v inscenaci Elling a Kjell Bjarne aneb Chvala bláznovstvíFK v roli Franka v inscenaci Elling a Kjell Bjarne aneb Chvala blaznovstvi
No a já – František Kunst?
Já hraju, svítím, zvučím. Vzal jsem do souboru i své děti. Občas se k nám přidá i moje žena, které jsem neskutečně vděčný, protože mi dává zázemí, které mi umožňuje věnovat se tomuto koni na sto procent.
V souboru se střídají lidé, přišli báječní herci z Věžničky, Třeště, Stříteže a dalších míst, ale také někteří skvělí odcházeli či odcházejí. Takový přirozený koloběh. A obec nám začala velmi přát! Za to jsem také moc vděčný. Na oplátku jim vozíme soubory z celé republiky na zimní přehlídku Dobronínské divadelní Chumelení. Tak teď už jen doufám, že už nás, ale i mě, budou potkávat jen samé hezké věci. Jenom samá pozitiva. Co víc by si člověk mohl přát!
František Kunst jako Pánbůh v dosud poslední inscenaci Zmatkařů s názvem PodnebíFrantišek Kunst jako Pánbůh v dosud poslední inscenaci Zmatkařů s názvem Podnebí
František Kunst při projevu k 20. výročí založení ZmatkařůFK při projevu k 20. výročí založení Zmatkařů
KUNST, František; MÁTL, Vladimír Altán. Jak s divadlem začínal František Kunst? Online. Divadelník.cz 5. 1. 2023. Dostupné z: https://divadelnik.cz/jak-s-divadlem-zacinal-frantisek-kunst/ [cit. 2024-08-26]
5 ledna, 2023
Vladimír Altán Mátl
Jaká byla cesta k divadlu toho či onoho divadelníka? Nás to zajímá a věříme, že i vás! Vybraní herci, režiséři, vedoucí souborů, technici z řad ochotníků se s námi dělí o své divadelní začátky. Vystupte společně s námi ze své „divadelní bubliny“ a odhalte nejrůznější cesty, které přivedly k divadlu nadšence v rámci celé České republiky. Každý příběh je originál. Každý je inspirativní.
„Nevyzpytatelné jsou cesty osudu. Vždy nás ale dovede tam, kam dojít máme!“ — autor neznámý.
V šestnáctém příspěvku tohoto seriálu vypráví o své cestě k divadlu František Kunst.
František Kunst
Zmatkaři Dobronín – zakladatel souboru
Principál, herec, zvukař, osvětlovač, kulisák, scénograf, etc.
Začátky se „špagátem“
Musím se přiznat, že jako malý kluk jsem se divadla bál. A nejen jako malý kluk, táhlo se to se mnou až na střední školu. Studoval jsem průmyslovku – slaboproud, a když jsem byl ve čtvrtém ročníku, někdy ke konci studia, se v dobronínské vojenské posádce objevil jakýsi uniformovaný absolvent (pamětníci znají, to byli studenti vysokých škol sloužící toho času vojenskou službu, a kterým se v té době neřeklo jinak než „špagáti“). Tenhle „špagát“ se jmenoval Jaroslav Kodeš, byl z Rakovníka a zrovna dával dohromady divadelní soubor. Tak jsem šel do tohoto spolku pouštět muziku. Jenže nastaly nějaké peripetie s hereckým obsazením, takže to nakonec dopadlo tak, že zvuk si pouštěl sám režisér a já se ocitl na jevišti v hlavní roli pohádky Moudrá ševcová. Premiéra byla zároveň derniérou, protože Jarda odešel do civilu, a já se musel věnovat „důležitějším věcem“.
Bigbít, padáky, letadla a Duha
Zvučil jsem bigbítovou kapelu, chodil na letiště, věnoval se seskokům padákem a bezmotorovému létání. Cesta z letiště byla rychlejší než cesta tam. Můj kádrový profil (to za socialismu znamenalo moc) byl významně narušen. To víte, mít příbuzné v kapitalistické cizině nebylo zrovna to pravé… A tak jsem byl z letiště „odejit“ a hurá na vojnu.
Po návratu z vojny už měla kapela, se kterou jsem jezdil, jiného zvukaře. Na letiště jsem pořád nesměl, tak co dál? Pracoval jsem v Polné a setkal se tam s Petrem Vaňkem, vedoucím souboru DUHA. Věděl jsem, že i divadlo potřebuje zvukaře, tak jsem se nabídl a byl okamžitě přijat. Jenže první inscenace, na které jsem měl pracovat, byla s živou muzikou a já byl najednou pohádkovým čertem. S bandou z Duhy jsme jezdili na praktické třídenní semináře na Jeclov. Škoda, že už nic takového tady neexistuje. A tam nastal nějaký zlom nebo přehození výhybky, nebo já nevím co,… a divadlo mě nějak začalo bavit.
František Kunst - V souboru Duha Polná - inscenace Naši Furianti (1992)
František Kunst (vpravo) v souboru Duha Polná – inscenace Naši Furianti (1992)
Horácké divadlo a Zmatkaři
Byl jsem v tom až po uši a už nic jiného nehledal a jen hrál a hrál. V roce 1989 jsem k svému překvapení dostal nabídku na malou roli v Horáckém divadle v Jihlavě, jako host. Poznal jsem, co je to profi divadlo. Bylo to moc fajn, zajímavá zkušenost, ale především jsem tam potkal bezva lidi. Mezi nimi i Mirka Večerku (pozn. red. herec Horáckého divadla, nyní v angažmá na Kladně). Bylo to tehdy takové porevoluční hektické období a soubory v okolí se spíš rozpadaly.
No, a my šli proti proudu a v Dobroníně soubor založili. Obecní úřad nás toleroval, sál s jevištěm tam byl, no a tak vznikli Zmatkaři. Byla to taková směska lidí ze souborů v okolí (Jihlava, Polná a pod.), které v té době buď nefungovaly nebo stagnovaly, případně ti lidé zrovna neměli žádnou roli. Já už byl v té době opravdu zapálený ochotník, neskutečně mě to začalo bavit. Po odchodu Mirka Večerky za jiným angažmá jsme postupně získali ke spolupráci i další režiséry z Horáckého divadla – Petra Žáka, Miloše Stránského, a Míšu Junáška, který nás již hlídá z divadelního nebe.
František Kunst - Role Muž v inscenaci Jako Pralidé (první role v souboru Zmatkaři)
FK v roli Muž v inscenaci Jako Pralidé (první role v souboru Zmatkaři)
Přehlídky, Klapáci, Altán
Jak jsme začali jezdit na přehlídky, poznávali jsme další soubory, nejen z okolí. Zásadní pro mě bylo setkání s Rádobydivadlem Klapý. Dávali tehdy jejich inscenaci hry Vrhači nožů, a já na to koukal celou dobu s otevřenou pusou! Odmítal jsem uvěřit, že jsou amatéři. Postupem času jsme se s Láďou Valešem, principálem Rádobydivadla, velice spřátelili. Tehdy přišli kluci, Vláďa a Šaryk, že by rádi dělali hru Elling a Kjell Bjarne aneb Chvála bláznovství. Poprosili mě, jestli bych se nezeptal Ládi Valeše, zda by byl ochoten to zrežírovat. A on byl.
Tím se stalo, že s námi začal režírovat i Ladislav Valeš, a to i přes tu neskutečnou dálku, co to k nám má. Snad se mu s námi líbilo, protože pak ještě přidal další tři režie a my doufáme, že to tím neskončilo. Pro mě si hodně důležitým momentem byl příchod právě zmíněného Vládi Mátla Altána. Přišel do inscenace Babičky a zůstal. Časem se z něj stal velmi dobrý herec, i když on to nerad slyší, ale hlavně se zapálil pro režii, a tak máme konečně po Mírovi Večerkovi a Petru Žákovi zase jednou kmenového režiséra.
František Kunst - Role Otce mlynáře v inscenaci Babička (vlevo V. A. Mátl)FK v roli Otce mlynáře v inscenaci Babička (vlevo V. A. Mátl)
František Kunst - Role Franka v inscenaci Elling a Kjell Bjarne aneb Chvala bláznovstvíFK v roli Franka v inscenaci Elling a Kjell Bjarne aneb Chvala blaznovstvi
No a já – František Kunst?
Já hraju, svítím, zvučím. Vzal jsem do souboru i své děti. Občas se k nám přidá i moje žena, které jsem neskutečně vděčný, protože mi dává zázemí, které mi umožňuje věnovat se tomuto koni na sto procent.
V souboru se střídají lidé, přišli báječní herci z Věžničky, Třeště, Stříteže a dalších míst, ale také někteří skvělí odcházeli či odcházejí. Takový přirozený koloběh. A obec nám začala velmi přát! Za to jsem také moc vděčný. Na oplátku jim vozíme soubory z celé republiky na zimní přehlídku Dobronínské divadelní Chumelení. Tak teď už jen doufám, že už nás, ale i mě, budou potkávat jen samé hezké věci. Jenom samá pozitiva. Co víc by si člověk mohl přát!
František Kunst jako Pánbůh v dosud poslední inscenaci Zmatkařů s názvem PodnebíFrantišek Kunst jako Pánbůh v dosud poslední inscenaci Zmatkařů s názvem Podnebí
František Kunst při projevu k 20. výročí založení ZmatkařůFK při projevu k 20. výročí založení Zmatkařů
KUNST, František; MÁTL, Vladimír Altán. Jak s divadlem začínal František Kunst? Online. Divadelník.cz 5. 1. 2023. Dostupné z: https://divadelnik.cz/jak-s-divadlem-zacinal-frantisek-kunst/ [cit. 2024-08-26]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.