SOPROVÁ, Jana. Wild Wes mezi štaflemi. Recenze Jany Soprové na inscenaci Wes. Online. Web Jiráskův Hronov 11. 8. 2024
Recenze Jany Soprové na inscenaci Wes.
Soubor SUD má zjevné zalíbení v žánrových parodiích, jak už ukázal na letošním Hronově na příkladu Sherlocka Holmese a nyní nejlepšího pistolníka Západu Wese. A zdá se, že se do těchto témat pouštějí s chutí, což je z výsledku patrné. Práce souboru má několik předností – jednak má dispozici schopné herce, ale také muzikanty. A v neposlední řadě autory, což není až tak obvyklé. Lenka a Vít Chaloupkovi servírují ve svých textech, zjevně poučených konkrétními žánry, jejich autory, knihami, ale i filmy, divácky nenáročnou zábavu. Je ale zároveň chytrá, umí správně vypracovat pointy, příběhovou linku i jednotlivé charaktery postav.
Soubor je navíc pohybově disponovaný, takže se daří i nejrůznější pohybové gagy. V této inscenaci byl šťastný nápad zapojit štafle různých velikostí (využití štaflí na jevišti samozřejmě není žádné nóvum, je to rekvizita více než obvyklá), ale důležitá je je práce s nimi. Je jasné, že před usazením formy inscenace se hodně improvizovalo a vymýšlelo, jak nejrůznějšími způsoby štafle nejen použít, ale i vhodně – tedy srozumitelně pro diváky – je na jevišti komponovat. Vzhledem k tomu, že jsem seděla na balkóně, mohla jsem si tento prvek scénického řešení vychutnat. A tak se tu objevují štafle v „rolích“ nejrůznějších, jako koleje, jako koně, jako lodě či letadlo, rozmanité stavby, i jako „krycí“ zařízení.
Podobně šikovně, jak si rozumí herci s touto základní rekvizitou, si s muzikou počíná pěvecký sbor, který kromě hudby obstarává také rytmizující zvuky. A v neposlední řadě je tu důležitá role živé kapely, která určuje rytmus a modeluje proměny nálad. Režisérka Lenka Chaloupková zvládá práci na několika úrovních, v představení hraje na housle a zároveň jako „dirigent“ doslova dohlíží na své svěřence. Domnívám se, že některé pohybové gagy (s komentářem) se stanou doslova kultovními. To je případ chování a replik Tága (je to typicky sluhovská postava z rodu Sancho Panzy či Harlekýna), nebo celá role Kulky, kde hraje nejen slow motion dráha vystřelených kulek, ale především suše pronášený komentář k jednotlivým (ne)trefám. Na závěr festivalu (úplně poslední představení) to tedy byla taková příjemná tečka, jako když pojídáte Příborské oříšky z náměstí.
SOPROVÁ, Jana. Wild Wes mezi štaflemi. Recenze Jany Soprové na inscenaci Wes. Online. Web Jiráskův Hronov 11. 8. 2024. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/wild-wes-mezi-staflemi [cit. 2024-08-25]
Soubor SUD má zjevné zalíbení v žánrových parodiích, jak už ukázal na letošním Hronově na příkladu Sherlocka Holmese a nyní nejlepšího pistolníka Západu Wese. A zdá se, že se do těchto témat pouštějí s chutí, což je z výsledku patrné. Práce souboru má několik předností – jednak má dispozici schopné herce, ale také muzikanty. A v neposlední řadě autory, což není až tak obvyklé. Lenka a Vít Chaloupkovi servírují ve svých textech, zjevně poučených konkrétními žánry, jejich autory, knihami, ale i filmy, divácky nenáročnou zábavu. Je ale zároveň chytrá, umí správně vypracovat pointy, příběhovou linku i jednotlivé charaktery postav.
Soubor je navíc pohybově disponovaný, takže se daří i nejrůznější pohybové gagy. V této inscenaci byl šťastný nápad zapojit štafle různých velikostí (využití štaflí na jevišti samozřejmě není žádné nóvum, je to rekvizita více než obvyklá), ale důležitá je je práce s nimi. Je jasné, že před usazením formy inscenace se hodně improvizovalo a vymýšlelo, jak nejrůznějšími způsoby štafle nejen použít, ale i vhodně – tedy srozumitelně pro diváky – je na jevišti komponovat. Vzhledem k tomu, že jsem seděla na balkóně, mohla jsem si tento prvek scénického řešení vychutnat. A tak se tu objevují štafle v „rolích“ nejrůznějších, jako koleje, jako koně, jako lodě či letadlo, rozmanité stavby, i jako „krycí“ zařízení.
Podobně šikovně, jak si rozumí herci s touto základní rekvizitou, si s muzikou počíná pěvecký sbor, který kromě hudby obstarává také rytmizující zvuky. A v neposlední řadě je tu důležitá role živé kapely, která určuje rytmus a modeluje proměny nálad. Režisérka Lenka Chaloupková zvládá práci na několika úrovních, v představení hraje na housle a zároveň jako „dirigent“ doslova dohlíží na své svěřence. Domnívám se, že některé pohybové gagy (s komentářem) se stanou doslova kultovními. To je případ chování a replik Tága (je to typicky sluhovská postava z rodu Sancho Panzy či Harlekýna), nebo celá role Kulky, kde hraje nejen slow motion dráha vystřelených kulek, ale především suše pronášený komentář k jednotlivým (ne)trefám. Na závěr festivalu (úplně poslední představení) to tedy byla taková příjemná tečka, jako když pojídáte Příborské oříšky z náměstí.
SOPROVÁ, Jana. Wild Wes mezi štaflemi. Recenze Jany Soprové na inscenaci Wes. Online. Web Jiráskův Hronov 11. 8. 2024. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/wild-wes-mezi-staflemi [cit. 2024-08-25]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.