HRDINOVÁ, Radmila. Jak car Vladimír vyhrál volby. Recenze Radmily Hrdinové na inscenaci Křest svatého Vladimíra. Online. Web Jiráskův Hronov 10. 8. 2024
Recenze Radmily Hrdinové na inscenaci Křest svatého Vladimíra.
Kdybych si v programu Jiráskova Hronova nepřečetla informaci, že si trojice mladých teenagerů objevila, domyslela a zinscenovala Havlíčkův Křest svatého Vladimíra sama, nevěřila bych tomu. A to přesto, že jejich produkce to stvrzuje samozřejmostí, s jakou své dílo prezentují. I tak jsem ale myslela, že za nápaditou politickou aktualizací Havlíčkova textu stojí dospěláci. Takže se souboru Frgál na nitkách hned na začátku omlouvám.
Svou produkci trojice uvede originálním způsobem, když historický údaj, že text vznikl v době Havlíčkovy internace v Brixenu, spojí s divácky daleko atraktivnějším sdělením, že Havlíček byl prvním autorem, který ve své básni použil slovo „seru“. A poté, co papírového Havlíčka uloží k věčnému odpočinku (Spi Havlíčku v svém hrobečku…), ujistí publikum, že dotyčné slovo budou ve svém vystoupení vypípávat, protože by mohlo někoho nasrat. Věta jak z Cimrmanova rýmování u Děda Vševěda. Bravo.
A pak se jede Havlíčkův příběh o oslavě carových narozenin, kde Vladimír v podobě dřevěného domečku s posuvným šuplátkem místo úst je takovým malým ruským Otesánkem. Cenzuru dotyčného slova obstarávají gumové hračky, hudbu miniaturní hrací strojky. První je vtipné a nápadité, druhé o něco méně. Pohanského boha Peruna, který odmítne carovi k narozeninám zahřmít, utopí místo v Dněpru v recyklovatelné igelitce s Vltavou. Dvojnásobné bravo. Do konkursu na nového boha se přihlásí prasátko, sešívačka a nůžky, přičemž každý z kandidátů má své přednosti. Volba je demokraticky na publiku, které se s chutí zapojuje. A následuje skvostná havlíčkovská pointa – zvítězil kandidát s největším počtem hlasů, tedy kandidát č. 4, car Vladimír, který se tak stává bohem. A komu se to nelíbí, na toho já seru.
Myslím, že Havlíček by byl z tohoto dopracování nadšený, zvlášť kdyby viděl, kam to v Rusku s nynějším carem Vladimírem dospělo. Zatímco on svou satiru namířil na rakousko-uherské poměry, aktéři Frgálu na nitkách na poměry dnešní. Trojnásobné bravo. A obdiv za nápad i jeho realizaci. Jedinou kritickou poznámku směřuji k anotaci inscenace: Havlíčkův drsně satirický Křest svatého Vladimíra lze jen stěží označit za lyricko-epickou báseň.
HRDINOVÁ, Radmila. Jak car Vladimír vyhrál volby. Recenze Radmily Hrdinové na inscenaci Křest svatého Vladimíra. Online. Web Jiráskův Hronov 10. 8. 2024 [cit. 2024-08-24]
Kdybych si v programu Jiráskova Hronova nepřečetla informaci, že si trojice mladých teenagerů objevila, domyslela a zinscenovala Havlíčkův Křest svatého Vladimíra sama, nevěřila bych tomu. A to přesto, že jejich produkce to stvrzuje samozřejmostí, s jakou své dílo prezentují. I tak jsem ale myslela, že za nápaditou politickou aktualizací Havlíčkova textu stojí dospěláci. Takže se souboru Frgál na nitkách hned na začátku omlouvám.
Svou produkci trojice uvede originálním způsobem, když historický údaj, že text vznikl v době Havlíčkovy internace v Brixenu, spojí s divácky daleko atraktivnějším sdělením, že Havlíček byl prvním autorem, který ve své básni použil slovo „seru“. A poté, co papírového Havlíčka uloží k věčnému odpočinku (Spi Havlíčku v svém hrobečku…), ujistí publikum, že dotyčné slovo budou ve svém vystoupení vypípávat, protože by mohlo někoho nasrat. Věta jak z Cimrmanova rýmování u Děda Vševěda. Bravo.
A pak se jede Havlíčkův příběh o oslavě carových narozenin, kde Vladimír v podobě dřevěného domečku s posuvným šuplátkem místo úst je takovým malým ruským Otesánkem. Cenzuru dotyčného slova obstarávají gumové hračky, hudbu miniaturní hrací strojky. První je vtipné a nápadité, druhé o něco méně. Pohanského boha Peruna, který odmítne carovi k narozeninám zahřmít, utopí místo v Dněpru v recyklovatelné igelitce s Vltavou. Dvojnásobné bravo. Do konkursu na nového boha se přihlásí prasátko, sešívačka a nůžky, přičemž každý z kandidátů má své přednosti. Volba je demokraticky na publiku, které se s chutí zapojuje. A následuje skvostná havlíčkovská pointa – zvítězil kandidát s největším počtem hlasů, tedy kandidát č. 4, car Vladimír, který se tak stává bohem. A komu se to nelíbí, na toho já seru.
Myslím, že Havlíček by byl z tohoto dopracování nadšený, zvlášť kdyby viděl, kam to v Rusku s nynějším carem Vladimírem dospělo. Zatímco on svou satiru namířil na rakousko-uherské poměry, aktéři Frgálu na nitkách na poměry dnešní. Trojnásobné bravo. A obdiv za nápad i jeho realizaci. Jedinou kritickou poznámku směřuji k anotaci inscenace: Havlíčkův drsně satirický Křest svatého Vladimíra lze jen stěží označit za lyricko-epickou báseň.
HRDINOVÁ, Radmila. Jak car Vladimír vyhrál volby. Recenze Radmily Hrdinové na inscenaci Křest svatého Vladimíra. Online. Web Jiráskův Hronov 10. 8. 2024 [cit. 2024-08-24]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.