DUCHEK, Jan. Odpolední procházka zbrojnicí. Recenze Jana Duchka na inscenaci Deset malých kurvísků. Online. Web Jiráskův Hronov 10. 8. 2024
Recenze Jana Duchka na inscenaci Deset malých kurvísků.
Elegantně bílozlatě oděná mediální profesionálka vítá diváky vcházející do sálu a širokým obřadným gestem upozorňuje na QR kód na stropě, tedy na nebi. Na scéně zlaté klozety, vana, šampaňské a jinak černo. Očekávání je tím dáno jasně, inscenace bude velmi efektní a interaktivní. Po rozkliknutí QR kódu se dostáváme do hlasovací aplikace. Tedy nejen interaktivní, ale dokonce princip Kinoautomatu, super!
Moderátorka snadno zmanipuluje publikum k bouřlivému potlesku a spustí vyřazovací soutěž osmi výstředních účastníků zavřených do jedné vily. Název inscenace zjevně odkazuje na neméně vyřazovacích Deset malých černoušků. Ok, tedy reality show typu Big Brother. Ta se před dvaceti lety v ČR objevila jako dovoz a vzbudila jisté kontroverze jako příklad úpadku televizní zábavy. Dozvídáme se, že výhru nedostane soutěžící, ale jím zvolený dobročinný projekt. Je libo eutanázii, babyboxy, manželství pro všechny či léčbu AIDS? Moderátorka se tváří jaksepatří smutně a ždímá soucit. To sedí.
Naše průvodkyně ve vile schovává žolíka v podobě „skryté imunity“. Kdo ji najde, má jeden hlas navíc při hlasování o vyřazení. Aha. V sále je nás přes stovku, jeden hlas nic rozhodnout nemůže, takže autor musel dopředu zajistit, že rozhodne. Tím hlasování pozbývá smysl a hra na Kinoautomat končí dřív, než začala. Sama moderátorka se mě nesnaží přesvědčit, abych opravdu hlasoval. Soutěžící tedy o mou přízeň nesoutěží a z tohohle kanónu se nikdy nevystřelí.
Soutěžící se představí a tím naznačí své charaktery. Následně vypukne divoký večírek a každý končí u své zlaté mísy. Jsou to však bakchanálie opatrné a cudné (srovnej podsvětí v drakovské Antigoně). Ve zpovědnici se dozvíme cosi o strategii jednotlivých účastníků na vítězství, ale posléze nevidíme pokus žádného z nich tuto strategii prakticky aplikovat a opravdu intrikovat. Trochu se pomlouvají, ale stačí to na označení „kurvísek“? Šikana v podobě přiklopení Andrease vanou je silný až fyzicky citelný obraz, zůstává bohužel ojedinělý a dál se s ním nehraje. Flinta jednotlivých charakterů je tedy také na okrasu a o záludné politice získávání moci se hrát nebude. Náboje v podobě orgií zvrácenosti se rovněž nezdají ostré.
Vypuká boj o pozornost. Soutěžící to zkoušejí zpěvem dětských písní, jódlováním a sportovními výkony typu hvězda. Může to obstát v současných závodech ke dnu vkusu? Nemůže. Daniel Landa jako kouzelník Žito prakticky kokrhal v přímém přenosu už v roce 2012. Každý soutěžící, který vypadne, navíc pronese řeč ve vysoké klasické formě. Zpravidla pompézní projev zavánějící věštbami a kletbami. Jenže Lomikare, Lomikare, jak se z pokleslé fuchtle, která ještě před chvílí získávala pozornost přitroublým poskakováním, stala hrdá a vznešená kněžna Libuše? Kontrast je to zřejmý a jistě cílený, ale co nám říká? Já na to nebyl schopen přijít.
Do soutěže se v konci aktivně vkládá deus ex machina, bohyně moderátorka, která v ní vítězí díky do té doby neznámému pravidlu. Podraz ze strany moci. Prezentuje to jako trest pokleslým soutěžícím a sama si (v duchu antiky zřejmě správně) marnivě užívá slávu. Jsou její slova soudem nad námi všemi, diváky v sále? Nejsou. My se té hry totiž neúčastníme, jako jsme se neúčastnili Big Brothera, prostě to někde běželo v televizi. Zbraň, která by mohla pálit do publika, přišla o terč, publikum nebylo vzato jako skutečný aktér.
Zbyl tedy esteticky krásný, obrazivý, jemně kritický pohled na jednu z mnoha dalších realityshow? Vlastně ano. Je samo představení realityshow? Není. Divák nemá komu fandit ani proč a o ničem nerozhoduje. O tom, kdo a jakým způsobem se dobere vítězství, se tady nehraje. I tento prak zůstal viset na skobě. Inscenace velice hezky ukazuje pozlátkový televizní svět trapných bezvýznamných pseudohvězd. Jenže přiznejme si, že je to svět, který je tu minimálně čtvrt století a civilizace se nezhroutila, boží trest nepřišel.
Hrozně rád bych s mosteckým Reservé sdílel sžíravou kritiku ubohosti a malosti, nadšeně bych se nechal zmanipulovat a podrazit, se ctí bych se nechal jako publikum obvinit, že jsem strůjcem tohohle příšerného světa, který akutně hrozí průšvihem. Ale nevzali mě s sebou. Krásní, skvěle vystajlovaní, pohybově nadaní sympatičtí lidé mě posadili před dokonale namalovaný obraz světa, který je sice ubohý, ale ze kterého se nestřílí.
DUCHEK, Jan. Odpolední procházka zbrojnicí. Recenze Jana Duchka na inscenaci Deset malých kurvísků. Online. Web Jiráskův Hronov 10. 8. 2024. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/odpoledni-prochazka-zbrojnici [cit. 2024-08-23]
Elegantně bílozlatě oděná mediální profesionálka vítá diváky vcházející do sálu a širokým obřadným gestem upozorňuje na QR kód na stropě, tedy na nebi. Na scéně zlaté klozety, vana, šampaňské a jinak černo. Očekávání je tím dáno jasně, inscenace bude velmi efektní a interaktivní. Po rozkliknutí QR kódu se dostáváme do hlasovací aplikace. Tedy nejen interaktivní, ale dokonce princip Kinoautomatu, super!
Moderátorka snadno zmanipuluje publikum k bouřlivému potlesku a spustí vyřazovací soutěž osmi výstředních účastníků zavřených do jedné vily. Název inscenace zjevně odkazuje na neméně vyřazovacích Deset malých černoušků. Ok, tedy reality show typu Big Brother. Ta se před dvaceti lety v ČR objevila jako dovoz a vzbudila jisté kontroverze jako příklad úpadku televizní zábavy. Dozvídáme se, že výhru nedostane soutěžící, ale jím zvolený dobročinný projekt. Je libo eutanázii, babyboxy, manželství pro všechny či léčbu AIDS? Moderátorka se tváří jaksepatří smutně a ždímá soucit. To sedí.
Naše průvodkyně ve vile schovává žolíka v podobě „skryté imunity“. Kdo ji najde, má jeden hlas navíc při hlasování o vyřazení. Aha. V sále je nás přes stovku, jeden hlas nic rozhodnout nemůže, takže autor musel dopředu zajistit, že rozhodne. Tím hlasování pozbývá smysl a hra na Kinoautomat končí dřív, než začala. Sama moderátorka se mě nesnaží přesvědčit, abych opravdu hlasoval. Soutěžící tedy o mou přízeň nesoutěží a z tohohle kanónu se nikdy nevystřelí.
Soutěžící se představí a tím naznačí své charaktery. Následně vypukne divoký večírek a každý končí u své zlaté mísy. Jsou to však bakchanálie opatrné a cudné (srovnej podsvětí v drakovské Antigoně). Ve zpovědnici se dozvíme cosi o strategii jednotlivých účastníků na vítězství, ale posléze nevidíme pokus žádného z nich tuto strategii prakticky aplikovat a opravdu intrikovat. Trochu se pomlouvají, ale stačí to na označení „kurvísek“? Šikana v podobě přiklopení Andrease vanou je silný až fyzicky citelný obraz, zůstává bohužel ojedinělý a dál se s ním nehraje. Flinta jednotlivých charakterů je tedy také na okrasu a o záludné politice získávání moci se hrát nebude. Náboje v podobě orgií zvrácenosti se rovněž nezdají ostré.
Vypuká boj o pozornost. Soutěžící to zkoušejí zpěvem dětských písní, jódlováním a sportovními výkony typu hvězda. Může to obstát v současných závodech ke dnu vkusu? Nemůže. Daniel Landa jako kouzelník Žito prakticky kokrhal v přímém přenosu už v roce 2012. Každý soutěžící, který vypadne, navíc pronese řeč ve vysoké klasické formě. Zpravidla pompézní projev zavánějící věštbami a kletbami. Jenže Lomikare, Lomikare, jak se z pokleslé fuchtle, která ještě před chvílí získávala pozornost přitroublým poskakováním, stala hrdá a vznešená kněžna Libuše? Kontrast je to zřejmý a jistě cílený, ale co nám říká? Já na to nebyl schopen přijít.
Do soutěže se v konci aktivně vkládá deus ex machina, bohyně moderátorka, která v ní vítězí díky do té doby neznámému pravidlu. Podraz ze strany moci. Prezentuje to jako trest pokleslým soutěžícím a sama si (v duchu antiky zřejmě správně) marnivě užívá slávu. Jsou její slova soudem nad námi všemi, diváky v sále? Nejsou. My se té hry totiž neúčastníme, jako jsme se neúčastnili Big Brothera, prostě to někde běželo v televizi. Zbraň, která by mohla pálit do publika, přišla o terč, publikum nebylo vzato jako skutečný aktér.
Zbyl tedy esteticky krásný, obrazivý, jemně kritický pohled na jednu z mnoha dalších realityshow? Vlastně ano. Je samo představení realityshow? Není. Divák nemá komu fandit ani proč a o ničem nerozhoduje. O tom, kdo a jakým způsobem se dobere vítězství, se tady nehraje. I tento prak zůstal viset na skobě. Inscenace velice hezky ukazuje pozlátkový televizní svět trapných bezvýznamných pseudohvězd. Jenže přiznejme si, že je to svět, který je tu minimálně čtvrt století a civilizace se nezhroutila, boží trest nepřišel.
Hrozně rád bych s mosteckým Reservé sdílel sžíravou kritiku ubohosti a malosti, nadšeně bych se nechal zmanipulovat a podrazit, se ctí bych se nechal jako publikum obvinit, že jsem strůjcem tohohle příšerného světa, který akutně hrozí průšvihem. Ale nevzali mě s sebou. Krásní, skvěle vystajlovaní, pohybově nadaní sympatičtí lidé mě posadili před dokonale namalovaný obraz světa, který je sice ubohý, ale ze kterého se nestřílí.
DUCHEK, Jan. Odpolední procházka zbrojnicí. Recenze Jana Duchka na inscenaci Deset malých kurvísků. Online. Web Jiráskův Hronov 10. 8. 2024. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/odpoledni-prochazka-zbrojnici [cit. 2024-08-23]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.