AS 2004, č. 6, s. 38, Jaroslav Kodeš.
TEN, KTERÝ VYPRÁVĚL DIVADLEM
O SVĚTĚ KOLEM NÁS
aneb JUBILUJÍCÍ REŽISÉR Z PODĚBRAD
čili SEDMDESÁTINY ing. arch. JANA PAVLÍČKA
Zavzpomínáte-li si na své mládí, určitě se vám vybaví pár osob, které vás ovlivnily nejvíce. Vedle rodičů to můžou být i naprosto cizí osoby. A možná je tam ve vzpomínkách i člověk, který svojí odborností, životními názory, zkušenostmi, dal vašim dospívajícím krokům takový impuls, že nechtěně rozhodl i o vaší profesní kariéře. U divadla tomu bývá dosti často. A u mě tomu bylo podobně.
Mojí divadelní sudičkou je ing.arch. Jan Pavlíček. V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století vůdčí osobnost DS Jiří z Poděbrad a přední amatérský režisér. Architekt z profese, režisér nejen ze záliby. Amatérské divadlo dělal pro radost, ale také ho bral jako prostředek pro pojmenovávání problémů světa kolem nás. Snad i proto se stal zakladatelem a organizátorem věhlasného FEMADu – přehlídky, která byla v určitém období neoficiální tribunou inscenací odmítaných z různých důvodů na Jiráskově Hronově.
V Pavlíčkově režii tehdy vznikla řada výborných inscenací. L. Andrejev – Ten, který dostává políčky, A.S. Puškin – Evžen Oněgin, A. Makajonak – Tribunál, H. Fielding – Přeukrutná tragédie o životě a smrti Palečka Velikého, Fr. Šrámek – Zvony, Fr. Hrubín – Oldřich a Božena, D. Fišerová – Báj. Měl jsem štěstí, že jsem v některých inscenacích hrál a mohl sledovat Honzu při práci.
Odpusťte mi proto následující osobní vyznání. Když mi moje maminka vyřizovala Pavlíčkův vzkaz, zda bych si nechtěl zahrát s místními ochotníky v nově studované inscenaci (Ten, který dostává políčky), nečekala, že zajásám. A vidíš, Honzo, stačila taková nezávazná nabídka a už se kandrdas chytil. Vím, nejdříve jsi naříkal, koho žes to oslovil, vždyť já nevěděl co s rukama, kam se podívat, jak přirozeně promluvit. Zkoušeli jsme pořád dokola a asi proto, že jsi měl se mnou trpělivost, ale hlavně, že jsi při zkouškách dokázal navodit tvůrčí chuť něco zajímavého udělat, dokázal jsi zdánlivě nemožné - mě to najednou šlo. Byl jsem lapen, a nejen na jednu inscenaci. Ale to by asi nestačilo pro můj celoživotní zájem o divadlo a o profesi s ním hodně podobnou. Ty jsi při zkouškách a také po nich přidával ještě něco navíc. Dokázal jsi hovořit o tom, proč divadlo děláš a jaké divadlo má smysl dělat. Přemýšlel jsi o divadle v souvislostech, a nejen o divadle. Pojmenovával jsi věci pro mě dosud nepojmenované, dával jsi do vztahu skutečnosti pro mě tehdy jen tušené, odkrýval jsi mě, kandrdasovi, že divadlo je život a jde zase do života. Dodnes rád vzpomínám na naše společné cesty ze zkoušek. Poděbradská lázeňská kolonáda, která se dá v pohodě přejít za pět minut, nám tehdy trvala hodiny. Ty jsi vyprávěl a my ostatní, kteří šli stejným směrem, naslouchali.
Dnes, Honzo, už aktivně divadlo neděláš, ale vím, že se o ně pořád zajímáš. A také vím, že na Tvůj divadelní názor stále mnoho lidí dá. A nejen v Poděbradech. Konec konců i já jsem toho důkazem. A proto mi dovol, abych Ti u příležitosti Tvé sedmdesátky (20.12. – pozn. red.) popřál nejen sám za sebe, ale za celou řadu divadelníků dobré zdraví a ještě mnoho dnů Tvého tvořivého života.
Jaroslav Kodeš
O SVĚTĚ KOLEM NÁS
aneb JUBILUJÍCÍ REŽISÉR Z PODĚBRAD
čili SEDMDESÁTINY ing. arch. JANA PAVLÍČKA
Zavzpomínáte-li si na své mládí, určitě se vám vybaví pár osob, které vás ovlivnily nejvíce. Vedle rodičů to můžou být i naprosto cizí osoby. A možná je tam ve vzpomínkách i člověk, který svojí odborností, životními názory, zkušenostmi, dal vašim dospívajícím krokům takový impuls, že nechtěně rozhodl i o vaší profesní kariéře. U divadla tomu bývá dosti často. A u mě tomu bylo podobně.
Mojí divadelní sudičkou je ing.arch. Jan Pavlíček. V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století vůdčí osobnost DS Jiří z Poděbrad a přední amatérský režisér. Architekt z profese, režisér nejen ze záliby. Amatérské divadlo dělal pro radost, ale také ho bral jako prostředek pro pojmenovávání problémů světa kolem nás. Snad i proto se stal zakladatelem a organizátorem věhlasného FEMADu – přehlídky, která byla v určitém období neoficiální tribunou inscenací odmítaných z různých důvodů na Jiráskově Hronově.
V Pavlíčkově režii tehdy vznikla řada výborných inscenací. L. Andrejev – Ten, který dostává políčky, A.S. Puškin – Evžen Oněgin, A. Makajonak – Tribunál, H. Fielding – Přeukrutná tragédie o životě a smrti Palečka Velikého, Fr. Šrámek – Zvony, Fr. Hrubín – Oldřich a Božena, D. Fišerová – Báj. Měl jsem štěstí, že jsem v některých inscenacích hrál a mohl sledovat Honzu při práci.
Odpusťte mi proto následující osobní vyznání. Když mi moje maminka vyřizovala Pavlíčkův vzkaz, zda bych si nechtěl zahrát s místními ochotníky v nově studované inscenaci (Ten, který dostává políčky), nečekala, že zajásám. A vidíš, Honzo, stačila taková nezávazná nabídka a už se kandrdas chytil. Vím, nejdříve jsi naříkal, koho žes to oslovil, vždyť já nevěděl co s rukama, kam se podívat, jak přirozeně promluvit. Zkoušeli jsme pořád dokola a asi proto, že jsi měl se mnou trpělivost, ale hlavně, že jsi při zkouškách dokázal navodit tvůrčí chuť něco zajímavého udělat, dokázal jsi zdánlivě nemožné - mě to najednou šlo. Byl jsem lapen, a nejen na jednu inscenaci. Ale to by asi nestačilo pro můj celoživotní zájem o divadlo a o profesi s ním hodně podobnou. Ty jsi při zkouškách a také po nich přidával ještě něco navíc. Dokázal jsi hovořit o tom, proč divadlo děláš a jaké divadlo má smysl dělat. Přemýšlel jsi o divadle v souvislostech, a nejen o divadle. Pojmenovával jsi věci pro mě dosud nepojmenované, dával jsi do vztahu skutečnosti pro mě tehdy jen tušené, odkrýval jsi mě, kandrdasovi, že divadlo je život a jde zase do života. Dodnes rád vzpomínám na naše společné cesty ze zkoušek. Poděbradská lázeňská kolonáda, která se dá v pohodě přejít za pět minut, nám tehdy trvala hodiny. Ty jsi vyprávěl a my ostatní, kteří šli stejným směrem, naslouchali.
Dnes, Honzo, už aktivně divadlo neděláš, ale vím, že se o ně pořád zajímáš. A také vím, že na Tvůj divadelní názor stále mnoho lidí dá. A nejen v Poděbradech. Konec konců i já jsem toho důkazem. A proto mi dovol, abych Ti u příležitosti Tvé sedmdesátky (20.12. – pozn. red.) popřál nejen sám za sebe, ale za celou řadu divadelníků dobré zdraví a ještě mnoho dnů Tvého tvořivého života.
Jaroslav Kodeš
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.