SOPROVÁ, Jana. Mezi divadlem a nemocnicí. Rozhovor s Klárou Hanušovou a Tomášem Koutem. Online. Web Jiráskův Hronov 7. 8. 2024
Rozhovor s Klárou Hanušovou a Tomášem Koutem.
Nejprve se zeptám banálně – jak vznikl soubor?
Klára: Tenhle soubor vznikl na jedné kardiologické klinice nejmenované nemocnice na Vinohradech, kde jsem dala dohromady pár svých kolegů, kteří projevili zájem si něco vyzkoušet, a tak jsme spolu začali trávit volný čas. A letos to bude už osmým rokem, co fungujeme jako Kardio Theatre. Hrozně nás to baví, je to takový odpočinek po práci, kterou máme v nemocnici.
Nebudu předstírat, že se neznáme. Oba jste studovali na VOŠH herectví, kde jsem vás před lety učila. Ovšem Klára je navíc zdravotní sestřička. Tím se propojuje divadelní a lékařské prostředí a na inscenacích se vedle zdravotníků podílejí i profi herci.
Klára: Přesně tak, často ke spolupráci zvu své bývalé spolužáky a ti se k nám velice rádi připojují. A je to přínosné pro obě strany – herci mají známost s doktory, takže nemusí řešit zdravotní problémy a nám zase pomůžou svou profesionální rukou či hlasem (vzhledem k tomu, že jsme nepočítali s účastí na JH a někteří odjeli na dovolenou, zaskočili kamarádi Bohdana Pavlíková ze Švandova divadla a Gustav Hašek z Minoru).
Jedním ze spolupracovníků je také Tomáš Kout, který je zdatný scenárista a básník, resp. celá jeho rodina. Jak funguje tahle spolupráce?
Tomáš: Začalo to přes mou paní, Soniu, kterou si spousta souborů vypůjčuje jako skladatelku a hudebnici. Když Klára přizvala Soniu, šel jsem se podívat, vnutil se a zůstal tam. Doslova jsem vrazil nohu do dveří. Ta spolupráce mezi neherci a herci je velmi vděčný způsob, jak se navzájem obohacovat. No, a pak jsme zapojili i syny, kteří se ještě jako malí osvědčili při vánočních speciálech.
Myslím, že forma kabaretu je pro tento typ hraní nejlepší, protože do kabaretu se může dát úplně cokoli, ať je to jakkoli nelogické... A v psychiatrické léčebně tuplem. Jak jste přišli na propojení Erbena a Máchy?
Klára: V době, kdy jsme to začali připravovat, bylo zrovna nějaké výročí Erbena, kterého jsem doplnila o K. H. Máchu, protože oba mám nesmírně ráda. Snažili jsme se k těm textům přistupovat s pokorou, rozhodně jsme nechtěli jejich poezii nějak zesměšnit, dehonestovat, byť ten celek vypadá šíleně. Měla to být pocta.
Tomáš: Spojení je to ryze praktické, protože Erben si to většinou vyřídil s ženskýma, ale mužské postavy se tam moc neobjevují. My jsme potřebovali nějaký příběh, psychodrama pro toho Hynka Máchala, tak se nám nabídl Máj a tragická postava Viléma.
Jak vznikla poslední píseň, ten mix útržků z různých balad?
Klára: Je to uměle vytvořená naše balada ve stylu Erbena.
Tomáš: Poté, co jsme měli načtenou Kytici, zvučelo nám to v hlavě, takže jsme toho byli plní a psalo se nám to velmi snadno. Nemá to být výsměch, ale prostě taková blbinka pro radost..
Co připravujete? Máte něco v hlavách nebo dokonce na stole?
Klára: Zatím je něco v hlavách, něco na stole, ale teď se spíše vyhráváme, budeme jezdit na zájezdy s tím, co máme.
Tomáš: Je to pro nás dobrá zkušenost nebýt jen před „svým“ publikem, ale i před lidmi, kteří nás neznají.
Klára: Chceme si zkoušet nové prostory, třeba tady na Hronově je to úplně jiné než v pražském Divadle Na Prádle, kde obvykle hrajeme. Tak to bereme jako zkušenost, takové dobrodružství. A to téma, které se rýsuje, je zase takový zdravotnický kabaret, takže držíme tematiku.
Ptala se Jana Soprová
SOPROVÁ, Jana. Mezi divadlem a nemocnicí. Rozhovor s Klárou Hanušovou a Tomášem Koutem. Online. Web Jiráskův Hronov 7. 8. 2024. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/mezi-divadlem-a-nemocnici [cit. 2024-08-22]
Nejprve se zeptám banálně – jak vznikl soubor?
Klára: Tenhle soubor vznikl na jedné kardiologické klinice nejmenované nemocnice na Vinohradech, kde jsem dala dohromady pár svých kolegů, kteří projevili zájem si něco vyzkoušet, a tak jsme spolu začali trávit volný čas. A letos to bude už osmým rokem, co fungujeme jako Kardio Theatre. Hrozně nás to baví, je to takový odpočinek po práci, kterou máme v nemocnici.
Nebudu předstírat, že se neznáme. Oba jste studovali na VOŠH herectví, kde jsem vás před lety učila. Ovšem Klára je navíc zdravotní sestřička. Tím se propojuje divadelní a lékařské prostředí a na inscenacích se vedle zdravotníků podílejí i profi herci.
Klára: Přesně tak, často ke spolupráci zvu své bývalé spolužáky a ti se k nám velice rádi připojují. A je to přínosné pro obě strany – herci mají známost s doktory, takže nemusí řešit zdravotní problémy a nám zase pomůžou svou profesionální rukou či hlasem (vzhledem k tomu, že jsme nepočítali s účastí na JH a někteří odjeli na dovolenou, zaskočili kamarádi Bohdana Pavlíková ze Švandova divadla a Gustav Hašek z Minoru).
Jedním ze spolupracovníků je také Tomáš Kout, který je zdatný scenárista a básník, resp. celá jeho rodina. Jak funguje tahle spolupráce?
Tomáš: Začalo to přes mou paní, Soniu, kterou si spousta souborů vypůjčuje jako skladatelku a hudebnici. Když Klára přizvala Soniu, šel jsem se podívat, vnutil se a zůstal tam. Doslova jsem vrazil nohu do dveří. Ta spolupráce mezi neherci a herci je velmi vděčný způsob, jak se navzájem obohacovat. No, a pak jsme zapojili i syny, kteří se ještě jako malí osvědčili při vánočních speciálech.
Myslím, že forma kabaretu je pro tento typ hraní nejlepší, protože do kabaretu se může dát úplně cokoli, ať je to jakkoli nelogické... A v psychiatrické léčebně tuplem. Jak jste přišli na propojení Erbena a Máchy?
Klára: V době, kdy jsme to začali připravovat, bylo zrovna nějaké výročí Erbena, kterého jsem doplnila o K. H. Máchu, protože oba mám nesmírně ráda. Snažili jsme se k těm textům přistupovat s pokorou, rozhodně jsme nechtěli jejich poezii nějak zesměšnit, dehonestovat, byť ten celek vypadá šíleně. Měla to být pocta.
Tomáš: Spojení je to ryze praktické, protože Erben si to většinou vyřídil s ženskýma, ale mužské postavy se tam moc neobjevují. My jsme potřebovali nějaký příběh, psychodrama pro toho Hynka Máchala, tak se nám nabídl Máj a tragická postava Viléma.
Jak vznikla poslední píseň, ten mix útržků z různých balad?
Klára: Je to uměle vytvořená naše balada ve stylu Erbena.
Tomáš: Poté, co jsme měli načtenou Kytici, zvučelo nám to v hlavě, takže jsme toho byli plní a psalo se nám to velmi snadno. Nemá to být výsměch, ale prostě taková blbinka pro radost..
Co připravujete? Máte něco v hlavách nebo dokonce na stole?
Klára: Zatím je něco v hlavách, něco na stole, ale teď se spíše vyhráváme, budeme jezdit na zájezdy s tím, co máme.
Tomáš: Je to pro nás dobrá zkušenost nebýt jen před „svým“ publikem, ale i před lidmi, kteří nás neznají.
Klára: Chceme si zkoušet nové prostory, třeba tady na Hronově je to úplně jiné než v pražském Divadle Na Prádle, kde obvykle hrajeme. Tak to bereme jako zkušenost, takové dobrodružství. A to téma, které se rýsuje, je zase takový zdravotnický kabaret, takže držíme tematiku.
Ptala se Jana Soprová
SOPROVÁ, Jana. Mezi divadlem a nemocnicí. Rozhovor s Klárou Hanušovou a Tomášem Koutem. Online. Web Jiráskův Hronov 7. 8. 2024. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/mezi-divadlem-a-nemocnici [cit. 2024-08-22]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.