KŘÍŽEK, Lukáš. No tak vy jste pěkní! Recenze na inscenaci A vida! Online. Web Jiráskův Hronov 6. 8. 2024
Recenze Lukáše Křížka na inscenaci A vida!
To si takhle vezmete jeden z dílů Stromů pohádek z celého světa od Vladislava Stanovského a Jana Vladislava a vyberete si tři z nich. Pohádku o malilinké stařence a malilinké kosti, dědečkobabičkovskou Pohádku o domečku z hlíny a domečku ze soli a završíte to roztomile repetititititivní Pohádkou o koze se stříbrným zvonkem. Pečlivě to rozmyslíte a přípravíte. No, a pak to dáte dětem. A vida!
Inscenace pracuje prostým, ale zato přehledným způsobem. Má jasnou strukturu, nevymýšlí si efektní zbytečnosti ani podbízivou „modernitu“. Umí pracovat s „punchlines“ a ačkoliv by se mohlo zdát, že se sama vyčerpá, pravdou je opak. Vše stojí a padá s dětmi. A ty stojí nohama pevně na jevišti a prostě jsou. Vědí proč a vědí s čím – zdravě poťouchlým pohádkováním formou zábavnější než kdejaké to školní čtení. Tříboťáci jsou plní elánu, individuálně i kolektivně pracují s výrazem a rozehrávanou intonací. Celé je to jejich a je to vidět. Je navíc patrné, že se jedná o ryzí přirozenost, žádný vynucený dril či nedejbože zneužívání k vlastním pedagogickým ambicím. Soubor není striktně režírovaný, plyne jevištním děním jakoby nic a úloha (i přes dílčí rozdělení) je po celou dobu kolektivní. Všichni se podílejí rovným dílem, stejnou chutí pro každičký xichtík. A to i ten, který je bytostně jejich, mimo divadlo, protože se zrovna samy pobavily. A když píšu xichtík, nemyslím karikaturu či napodobeninu. Archetypy vznikají téměř samovolně, jsou uvěřitelné.
Za zmínku stojí také výhodná volba akordeonu, na který doprovází jedna z pedagožek (Jana Barnová). Akordeon udává situacím poutavou atmosféru a inscenaci rytmus (děti podle něj zrychlují nebo zpomalují). Dopomáhá dílčími šumy – asi jsem koza hloupá, ale až teď jsem objevil, že akordeon může „dýchat“ a napodobit spánek – a hlavně střihově odděluje-uvozuje pohádky písničkou. Každá z melodií je pak inspirovaná lidovou písní té dané země, z níž vyprávění pochází. Textováno je pak opět samotnou pohádkou.*
Soubor existuje tady a teď s bezprostředností sobě vlastní. Pozvolna rozkrývají poučení, že občas je řešení přímo před námi. A to nijak apelativně či stylem: pozor, téma! Pokud bych šel v úvaze dál, skoro bych si tu Occamovu břitvu přirovnal k tomu, co zažíváme v divadelní praxi a vůbec v životě. Možná, že si nemusíme vždycky lámat hlavu. Možná prostě stačí mít z věcí radost, držet se pozitivní energie a ono… No vida! Ono to pak nějak půjde.
* – Autor se tento hudební easter-egg dozvěděl během rozhovoru.
KŘÍŽEK, Lukáš. No tak vy jste pěkní! Recenze na inscenaci A vida! Online. Web Jiráskův Hronov 6. 8. 2024. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/no-tak-vy-jste-pekni [cit. 2024-08-17]
To si takhle vezmete jeden z dílů Stromů pohádek z celého světa od Vladislava Stanovského a Jana Vladislava a vyberete si tři z nich. Pohádku o malilinké stařence a malilinké kosti, dědečkobabičkovskou Pohádku o domečku z hlíny a domečku ze soli a završíte to roztomile repetititititivní Pohádkou o koze se stříbrným zvonkem. Pečlivě to rozmyslíte a přípravíte. No, a pak to dáte dětem. A vida!
Inscenace pracuje prostým, ale zato přehledným způsobem. Má jasnou strukturu, nevymýšlí si efektní zbytečnosti ani podbízivou „modernitu“. Umí pracovat s „punchlines“ a ačkoliv by se mohlo zdát, že se sama vyčerpá, pravdou je opak. Vše stojí a padá s dětmi. A ty stojí nohama pevně na jevišti a prostě jsou. Vědí proč a vědí s čím – zdravě poťouchlým pohádkováním formou zábavnější než kdejaké to školní čtení. Tříboťáci jsou plní elánu, individuálně i kolektivně pracují s výrazem a rozehrávanou intonací. Celé je to jejich a je to vidět. Je navíc patrné, že se jedná o ryzí přirozenost, žádný vynucený dril či nedejbože zneužívání k vlastním pedagogickým ambicím. Soubor není striktně režírovaný, plyne jevištním děním jakoby nic a úloha (i přes dílčí rozdělení) je po celou dobu kolektivní. Všichni se podílejí rovným dílem, stejnou chutí pro každičký xichtík. A to i ten, který je bytostně jejich, mimo divadlo, protože se zrovna samy pobavily. A když píšu xichtík, nemyslím karikaturu či napodobeninu. Archetypy vznikají téměř samovolně, jsou uvěřitelné.
Za zmínku stojí také výhodná volba akordeonu, na který doprovází jedna z pedagožek (Jana Barnová). Akordeon udává situacím poutavou atmosféru a inscenaci rytmus (děti podle něj zrychlují nebo zpomalují). Dopomáhá dílčími šumy – asi jsem koza hloupá, ale až teď jsem objevil, že akordeon může „dýchat“ a napodobit spánek – a hlavně střihově odděluje-uvozuje pohádky písničkou. Každá z melodií je pak inspirovaná lidovou písní té dané země, z níž vyprávění pochází. Textováno je pak opět samotnou pohádkou.*
Soubor existuje tady a teď s bezprostředností sobě vlastní. Pozvolna rozkrývají poučení, že občas je řešení přímo před námi. A to nijak apelativně či stylem: pozor, téma! Pokud bych šel v úvaze dál, skoro bych si tu Occamovu břitvu přirovnal k tomu, co zažíváme v divadelní praxi a vůbec v životě. Možná, že si nemusíme vždycky lámat hlavu. Možná prostě stačí mít z věcí radost, držet se pozitivní energie a ono… No vida! Ono to pak nějak půjde.
* – Autor se tento hudební easter-egg dozvěděl během rozhovoru.
KŘÍŽEK, Lukáš. No tak vy jste pěkní! Recenze na inscenaci A vida! Online. Web Jiráskův Hronov 6. 8. 2024. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/no-tak-vy-jste-pekni [cit. 2024-08-17]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.