ŠVÁCHA, Jan. Cílem je zjistit, co je scénografie. Rozhovor s lektorkou Terezou Havlovou.Online. Web Jiráskův Hronov 5. 8. 2024
Rozhovor s lektorkou Terezou Havlovou.
V letošním roce se organizátorům Jiráskova Hronova podařilo zajistit do lektorského týmu nonkonformní scénografku Terezu Havlovou. Jde o scénografku, která pracuje s netradičními materiály, scénu vytváří v průběhu divadelních zkoušek a fandí moderním vlivům vědy a techniky při vytváření jevištního prostředí. Po práci pro Naivní divadlo v Liberci, Malé divadlo v Českých Budějovicích a Divadlo Radost v Brně se tedy objevila na Jiráskově Hronovu v roli lektorky scénografie.
Jak jste se vlastně dostala k profesi scénografky?
Vlastně se to stalo díky Jirkovi Vydrovi, což je kastelán Valdštejnské lodžie v Jičíně. Po studiu na gymnáziu jsem mu pomáhala jako jeden z mnoha dobrovolníků připravovat akce a občas jsme tvořili i nějaké kostýmy a masky. Byla to čistá amatérština, ale hodně mě to bavilo. Vlastně mě vždycky bavilo dělat výtvarné věci. On sám mi potom řekl, že si myslí, že by mě bavila scénografie. Do té doby jsem nevěděla, co to obnáší, a s divadlem jsem neměla nic společného. Díky němu jsem poznala i další zajímavé divadelní inscenace. Právě od něho jsem se dozvěděla, že Robert Smolík otevírá ročník na scénografii na alternativním a loutkovém divadle. A tam jsem zjistila, že mě scénografie hodně baví. Najednou mi to úplně změnilo celý život.
Praktická otázka: Dá se scénografií uživit?
Ke scénografii dělám ještě další výtvarné věci. Jenom divadlem se neživím. Živit se jenom scénografií je velmi těžké.
Jakým způsobem postupujete při návrhu scény? Jak to začíná?
Musí mě oslovit režisér s tím, že se mnou chce spolupracovat na určitém projektu. Tím to začne. Zatím mám tu zkušenost, že celý proces absolvujeme od počátku společně. Režisér přijde s nějakým nápadem nebo tématem. Začneme se bavit o tom, co nám představení umožňuje. Sednu si nad scénářem a začnu přemýšlet. Sbírám nejrůznější inspirace a kreslím první vize. Pak se o scéně znovu bavíme a navzájem přinášíme další a další nápady.
Jde o dlouhý proces?
Je to skutečně dosti dlouhý proces. Ale podle mě se to velmi vyplácí. Režisér se de facto také určitým způsobem podílí na scénografii. A na druhou stranu, scénografie se zase částečně podílí na tom, jak se inscenace vyvíjí.
Neděláte pouze pro velké scény…
Skutečně nedělám pouze pro kamenná divadla. Máme mimo jiného v Praze také svůj divadelní spolek.
Jak se jmenuje?
Musaši Entertainment Company. Na této scéně absolvujeme zkoušky, které jsou spíše několikadenním soustředěním. Děje se tak ještě dlouho před premiérou. Já přinesu již na tyto zkoušky nějaké rekvizity nebo kostýmy a společně s Adamem Páníkem začínáme vytvářet výtvarnou tvář představení. Pracujeme společně s herci a i oni nám přinášejí nápady, které dávají vzniknout vzhledu scény. Je to také dlouhodobý proces, ale je to dobré. Nápady vznikají během zkoušení, my máme čas vyrobit potřebné kulisy a nové rekvizity. Je to něco jiného než v kamenných divadlech, kde se kulisy nejprve dávají do výroby a pak se v nich teprve zkouší.
Snem části režisérů na počátku zkoušení je mít na jevišti jeden stůl a dvě židle. Kvůli převozům scény…
Většinou také navrhuji scénografie tak, aby se vešly do nějakého konkrétního auta.
A jaká témata nebo trendy v současné scénografii vás nevíce zajímají?
Hodně mě zajímá, s jakým materiálem se pracuje. Baví mě, když konkrétní materiál mohu získat, aniž bych jej musela kupovat nebo jej získávala jako nový. Těší mě tedy pracovat také s přírodními materiály. Například jsem pracovala s troudnatcem kopytovitým. Získávala jsem z něj zapomenutým tradičním způsobem hubku, což je materiál podobný kůži. Zpracovávala jsem také vlákna z kopřivy. Tento způsob se pochopitelně hodí spíše na menší většinou loutkové věci. Těší mě hledat jiné způsoby získávání materiálu, takže používám i recyklovaný materiál. Baví mě na tom, že má již určitou historii a je to na něm vidět.
Mění se tedy podle vás přístup ke scénografii s postupem času? Je víc takových scénografů, kteří hledají nové cesty?
Myslím, že ano, a myslím, že je to dobře. Přijde mi v pořádku využívat nové možnosti, které se objevují například ve vědě. Přijde mi zajímavé, když se ve scénografii používá nejnovější technologie. Také občas podobným způsobem pracuji, nejsem v tom stoprocentní profesionál, ale oceňuji, když podobné novosti někdo do scénografie zapojuje.
K vašemu semináři: Co od něho účastníci mohou očekávat a jaká témata budete probírat?
Nabídnu jim k ochutnání nejrůznější věci. Mám připravené různé typy materiálů, různorodé práce s vůněmi a pochopitelně práci s prostorem. Pracujeme tak, aby všichni něco tvořili. Začali jsme tím, že jsme si vytvořili deníky, do kterých budeme zapisovat a zakreslovat nápady. V současné době mají účastníci semináře za úkol rozpracovávat fiktivní architektonické bizarní stavby od Frieda Millera. Vymýšlíme, jak by se daly využít ve scénografii. Jak by se dala vytvořit scéna na základě této architektury.
A jaký je vlastně cíl semináře? Udělat za týden z frekventantů hotové scénografy je přece nemožné…
Trochu jsem se bála, aby si lidi, kteří se ke mně přihlásí, právě tohle nemysleli. Mým cílem je ukázat, jak se dá přemýšlet v tvůrčím procesu. Jak na to, když dostanete nějaký impuls nebo nějaký text. Ukazuji, jaký je postup, který využívám já. Jak rozebrat problematiku na části a potom přes různé inspirace dojít k jejímu určitému zjednodušení do podoby scény. Tím si projdeme. Cílem je si to zkusit. Cílem je zjistit, co to vlastně scénografie je. Aby se seminaristi víc soustředili na věci kolem sebe. Aby se koukali, ať jsou kdekoliv. Aby se naučili sbírat inspiraci z okolí.
A vaše plány do budoucnosti?
Hned po Hronově jedeme se Štěpánem Gajdošem do Srbska. Jde o náhlý projekt. Vypadla mu scénografka. Jedu tedy s čistou hlavou. Je to inscenace, která bude objektová a její téma je potopený Titanik. Moc se na to těším a jsem zvědavá. Má to být mimo jiného i formou „live cinema.“ V týdnu po Hronově máme i s herci za úkol přijít na to, jak bude celé představení koncepčně vypadat. Scéna tedy bude opět vznikat v průběhu zkoušení. Premiéru bude tato inscenace mít již 1. prosince, takže nás čeká dost intenzivní práce.
Ptal se Honza Švácha
ŠVÁCHA, Jan. Cílem je zjistit, co je scénografie. Rozhovor s lektorkou Terezou Havlovou.Online. Web Jiráskův Hronov 5. 8. 2024. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/cilem-je-zjistit-co-je-scenografie [cit. 2024-08-07]
V letošním roce se organizátorům Jiráskova Hronova podařilo zajistit do lektorského týmu nonkonformní scénografku Terezu Havlovou. Jde o scénografku, která pracuje s netradičními materiály, scénu vytváří v průběhu divadelních zkoušek a fandí moderním vlivům vědy a techniky při vytváření jevištního prostředí. Po práci pro Naivní divadlo v Liberci, Malé divadlo v Českých Budějovicích a Divadlo Radost v Brně se tedy objevila na Jiráskově Hronovu v roli lektorky scénografie.
Jak jste se vlastně dostala k profesi scénografky?
Vlastně se to stalo díky Jirkovi Vydrovi, což je kastelán Valdštejnské lodžie v Jičíně. Po studiu na gymnáziu jsem mu pomáhala jako jeden z mnoha dobrovolníků připravovat akce a občas jsme tvořili i nějaké kostýmy a masky. Byla to čistá amatérština, ale hodně mě to bavilo. Vlastně mě vždycky bavilo dělat výtvarné věci. On sám mi potom řekl, že si myslí, že by mě bavila scénografie. Do té doby jsem nevěděla, co to obnáší, a s divadlem jsem neměla nic společného. Díky němu jsem poznala i další zajímavé divadelní inscenace. Právě od něho jsem se dozvěděla, že Robert Smolík otevírá ročník na scénografii na alternativním a loutkovém divadle. A tam jsem zjistila, že mě scénografie hodně baví. Najednou mi to úplně změnilo celý život.
Praktická otázka: Dá se scénografií uživit?
Ke scénografii dělám ještě další výtvarné věci. Jenom divadlem se neživím. Živit se jenom scénografií je velmi těžké.
Jakým způsobem postupujete při návrhu scény? Jak to začíná?
Musí mě oslovit režisér s tím, že se mnou chce spolupracovat na určitém projektu. Tím to začne. Zatím mám tu zkušenost, že celý proces absolvujeme od počátku společně. Režisér přijde s nějakým nápadem nebo tématem. Začneme se bavit o tom, co nám představení umožňuje. Sednu si nad scénářem a začnu přemýšlet. Sbírám nejrůznější inspirace a kreslím první vize. Pak se o scéně znovu bavíme a navzájem přinášíme další a další nápady.
Jde o dlouhý proces?
Je to skutečně dosti dlouhý proces. Ale podle mě se to velmi vyplácí. Režisér se de facto také určitým způsobem podílí na scénografii. A na druhou stranu, scénografie se zase částečně podílí na tom, jak se inscenace vyvíjí.
Neděláte pouze pro velké scény…
Skutečně nedělám pouze pro kamenná divadla. Máme mimo jiného v Praze také svůj divadelní spolek.
Jak se jmenuje?
Musaši Entertainment Company. Na této scéně absolvujeme zkoušky, které jsou spíše několikadenním soustředěním. Děje se tak ještě dlouho před premiérou. Já přinesu již na tyto zkoušky nějaké rekvizity nebo kostýmy a společně s Adamem Páníkem začínáme vytvářet výtvarnou tvář představení. Pracujeme společně s herci a i oni nám přinášejí nápady, které dávají vzniknout vzhledu scény. Je to také dlouhodobý proces, ale je to dobré. Nápady vznikají během zkoušení, my máme čas vyrobit potřebné kulisy a nové rekvizity. Je to něco jiného než v kamenných divadlech, kde se kulisy nejprve dávají do výroby a pak se v nich teprve zkouší.
Snem části režisérů na počátku zkoušení je mít na jevišti jeden stůl a dvě židle. Kvůli převozům scény…
Většinou také navrhuji scénografie tak, aby se vešly do nějakého konkrétního auta.
A jaká témata nebo trendy v současné scénografii vás nevíce zajímají?
Hodně mě zajímá, s jakým materiálem se pracuje. Baví mě, když konkrétní materiál mohu získat, aniž bych jej musela kupovat nebo jej získávala jako nový. Těší mě tedy pracovat také s přírodními materiály. Například jsem pracovala s troudnatcem kopytovitým. Získávala jsem z něj zapomenutým tradičním způsobem hubku, což je materiál podobný kůži. Zpracovávala jsem také vlákna z kopřivy. Tento způsob se pochopitelně hodí spíše na menší většinou loutkové věci. Těší mě hledat jiné způsoby získávání materiálu, takže používám i recyklovaný materiál. Baví mě na tom, že má již určitou historii a je to na něm vidět.
Mění se tedy podle vás přístup ke scénografii s postupem času? Je víc takových scénografů, kteří hledají nové cesty?
Myslím, že ano, a myslím, že je to dobře. Přijde mi v pořádku využívat nové možnosti, které se objevují například ve vědě. Přijde mi zajímavé, když se ve scénografii používá nejnovější technologie. Také občas podobným způsobem pracuji, nejsem v tom stoprocentní profesionál, ale oceňuji, když podobné novosti někdo do scénografie zapojuje.
K vašemu semináři: Co od něho účastníci mohou očekávat a jaká témata budete probírat?
Nabídnu jim k ochutnání nejrůznější věci. Mám připravené různé typy materiálů, různorodé práce s vůněmi a pochopitelně práci s prostorem. Pracujeme tak, aby všichni něco tvořili. Začali jsme tím, že jsme si vytvořili deníky, do kterých budeme zapisovat a zakreslovat nápady. V současné době mají účastníci semináře za úkol rozpracovávat fiktivní architektonické bizarní stavby od Frieda Millera. Vymýšlíme, jak by se daly využít ve scénografii. Jak by se dala vytvořit scéna na základě této architektury.
A jaký je vlastně cíl semináře? Udělat za týden z frekventantů hotové scénografy je přece nemožné…
Trochu jsem se bála, aby si lidi, kteří se ke mně přihlásí, právě tohle nemysleli. Mým cílem je ukázat, jak se dá přemýšlet v tvůrčím procesu. Jak na to, když dostanete nějaký impuls nebo nějaký text. Ukazuji, jaký je postup, který využívám já. Jak rozebrat problematiku na části a potom přes různé inspirace dojít k jejímu určitému zjednodušení do podoby scény. Tím si projdeme. Cílem je si to zkusit. Cílem je zjistit, co to vlastně scénografie je. Aby se seminaristi víc soustředili na věci kolem sebe. Aby se koukali, ať jsou kdekoliv. Aby se naučili sbírat inspiraci z okolí.
A vaše plány do budoucnosti?
Hned po Hronově jedeme se Štěpánem Gajdošem do Srbska. Jde o náhlý projekt. Vypadla mu scénografka. Jedu tedy s čistou hlavou. Je to inscenace, která bude objektová a její téma je potopený Titanik. Moc se na to těším a jsem zvědavá. Má to být mimo jiného i formou „live cinema.“ V týdnu po Hronově máme i s herci za úkol přijít na to, jak bude celé představení koncepčně vypadat. Scéna tedy bude opět vznikat v průběhu zkoušení. Premiéru bude tato inscenace mít již 1. prosince, takže nás čeká dost intenzivní práce.
Ptal se Honza Švácha
ŠVÁCHA, Jan. Cílem je zjistit, co je scénografie. Rozhovor s lektorkou Terezou Havlovou.Online. Web Jiráskův Hronov 5. 8. 2024. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/cilem-je-zjistit-co-je-scenografie [cit. 2024-08-07]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.