HRDINOVÁ, Radmila. Já ale potřebuju žít. Glosa na inscenaci Vítr ve větvích topolů. Online. Web Jiráskův Hronov 3. 8. 2024
Já ale potřebuju žít
3.8.2024
Glosa Radmily Hrdinové na inscenaci Vítr ve větvích topolů.
Hra Géralda Sibleyrase Vítr ve větvích topolů měla českou premiéru v pražském Komorním divadle Kalich. V režii Petra Slavíka ji tam pod titulem Hrdinové hrají Petr Kostka, Jaroslav Satoranský a Miroslav Vladyka a mají už šest let neustále vyprodáno. Původní titul se trochu plete se hrou Vítr ve větvích sasafrasu, která se také občas vyskytne na repertoáru amatérských souborů, ale napsal ji jiný francouzský dramatik René de Obaldia a také je o něčem úplně jiném.
Sibleyras přivedl na scénu tři veterány z první světové války, kteří jsou nuceni své stáří trávit v domově pro vysloužilé vojáky. A není to právě zábavné. Od vysedávání na terase k vlažné polívce k večeři a hup do postele, jak to lakonicky vyjádří jeden z nich. Jen občas nějaké ty narozeniny anebo pohřby. Jenže já potřebuju žít, říká Gustav. Ale život je kdesi za obzorem s topoly zmítanými větrem. A tak si pánové usmyslí, že se za tím životem vypraví. Nebo o tom alespoň budou spřádat dobrodružné plány. Pořád lepší než jen civět do prázdna.
Sibleyras napsal vděčné role pro tři zkušené herce a režisér Rostislav Hejcman je našel v souboru Na tahu z Červeného Kostelce (Jan Brož a Pavel Labík) a DS Jiráskova divadla v Hronově (Pavel Zuzek). Text šikovně seškrtal, takže původně dosti upovídaná hra se stihne v jednom tahu za devadesát minut. A je radost sledovat, jak si pánové s textem pohrávají, aby přesně a bez přehrávání vyslali pointu do publika, jak si každý z nich drží jedinečnost své postavy. Pavel Zuzek ježatého Gustava, který pod popudlivým povrchem skrývá citlivého romantika, Pavel Labík pragmatika Reného, jehož stále nepřestaly okouzlovat krásné ženy (to ostatně ani jednoho z nich), a Jan Brož naivního Fernanda se střepinou v hlavě upadajícího co chvíli do mdlob, za což se svým parťákům neustále omlouvá.
Ačkoli protagonisty jsou tři pánové ve věku nazývaném ohleduplně seniorský, převážně mladé publikum pátečního představení se výborně bavilo a trochu i dojímalo. Možná proto, že Sibleyrasova hra není o stáří, ale o tom, že život je třeba naplno žít, ať je nám dvacet, nebo devadesát. A ti pánové na jevišti (a režisér za ním) to vědí.
HRDINOVÁ, Radmila. Já ale potřebuju žít. Glosa na inscenaci Vítr ve větvích topolů. Online. Web Jiráskův Hronov 3. 8. 2024. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/ja-ale-potrebuju-zit [cit. 2024-08-05]
3.8.2024
Glosa Radmily Hrdinové na inscenaci Vítr ve větvích topolů.
Hra Géralda Sibleyrase Vítr ve větvích topolů měla českou premiéru v pražském Komorním divadle Kalich. V režii Petra Slavíka ji tam pod titulem Hrdinové hrají Petr Kostka, Jaroslav Satoranský a Miroslav Vladyka a mají už šest let neustále vyprodáno. Původní titul se trochu plete se hrou Vítr ve větvích sasafrasu, která se také občas vyskytne na repertoáru amatérských souborů, ale napsal ji jiný francouzský dramatik René de Obaldia a také je o něčem úplně jiném.
Sibleyras přivedl na scénu tři veterány z první světové války, kteří jsou nuceni své stáří trávit v domově pro vysloužilé vojáky. A není to právě zábavné. Od vysedávání na terase k vlažné polívce k večeři a hup do postele, jak to lakonicky vyjádří jeden z nich. Jen občas nějaké ty narozeniny anebo pohřby. Jenže já potřebuju žít, říká Gustav. Ale život je kdesi za obzorem s topoly zmítanými větrem. A tak si pánové usmyslí, že se za tím životem vypraví. Nebo o tom alespoň budou spřádat dobrodružné plány. Pořád lepší než jen civět do prázdna.
Sibleyras napsal vděčné role pro tři zkušené herce a režisér Rostislav Hejcman je našel v souboru Na tahu z Červeného Kostelce (Jan Brož a Pavel Labík) a DS Jiráskova divadla v Hronově (Pavel Zuzek). Text šikovně seškrtal, takže původně dosti upovídaná hra se stihne v jednom tahu za devadesát minut. A je radost sledovat, jak si pánové s textem pohrávají, aby přesně a bez přehrávání vyslali pointu do publika, jak si každý z nich drží jedinečnost své postavy. Pavel Zuzek ježatého Gustava, který pod popudlivým povrchem skrývá citlivého romantika, Pavel Labík pragmatika Reného, jehož stále nepřestaly okouzlovat krásné ženy (to ostatně ani jednoho z nich), a Jan Brož naivního Fernanda se střepinou v hlavě upadajícího co chvíli do mdlob, za což se svým parťákům neustále omlouvá.
Ačkoli protagonisty jsou tři pánové ve věku nazývaném ohleduplně seniorský, převážně mladé publikum pátečního představení se výborně bavilo a trochu i dojímalo. Možná proto, že Sibleyrasova hra není o stáří, ale o tom, že život je třeba naplno žít, ať je nám dvacet, nebo devadesát. A ti pánové na jevišti (a režisér za ním) to vědí.
HRDINOVÁ, Radmila. Já ale potřebuju žít. Glosa na inscenaci Vítr ve větvích topolů. Online. Web Jiráskův Hronov 3. 8. 2024. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/ja-ale-potrebuju-zit [cit. 2024-08-05]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.