HRDINOVÁ, Radmila. Nemyslím si, že osmdesátníci patří do starého železa. Online. Rozhovor s Rostislavem Hejcmanem. Web Jiráskův Hronov 3. 8. 2024
Nemyslím si, že osmdesátníci patří do starého železa
3.8.2024
Rozhovor s hercem a režisérem Rostislavem Hejcmanem.
Rostislav Hejcman je herec a režisér spolupracující s divadelními soubory v Hronově, Náchodě i Červeném Kostelci. Jak sám říká, jde jen do toho, o čem je přesvědčený, že to má smysl, že zkoušení bude bavit jeho i soubor. Loni jsme na Jiráskově Hronově v předvečer festivalu viděli jeho inscenaci Jiráskovy Lucerny, kterou nastudoval s hronovským souborem.
Jak jste přišel na Sibleyrasovu hru?
Viděl jsem její inscenaci v Komorním Kalichu v Praze. A hned jsem si říkal, že by bylo lepší uvést ji bez pauzy. A také mě hned napadla hudba, a sice písnička z první světové války Lili Marleen. Jen jsem nechtěl, aby zněla v tvrdém pochodovém rytmu, ale jako nostalgická ozvěna starých časů, kdy ti tři pánové prožívali svá válečná léta.
A předpokládám, že jste myslel i na konkrétní herce?
Je tomu tak. Trojice pánů Zuzek, Labík a Brož se sešla už před lety v inscenaci Stará dobrá kapela a já si od té doby říkal, že bych s nimi rád ještě jednou něco udělal. Sibleyrasova hra je jim jako ušitá na tělo. Dovedly mě k ní vlastně tři důvody. První byli herci, kteří k ní dozráli herecky i lidsky. Druhý důvod se týká tématu, toho, že si nemyslím, že lidé v jistém věku patří do starého železa. Dnes se dost zapomíná na to, že i oni společnosti mohou ještě mnoho dát. No a třetí důvod spočívá v tom, jak je hra napsaná. Tihle tři osmdesátiletí pardálové, bývalí vojáci, kteří prošli dvěma světovými válkami, jsou přes všechny strasti stále hraví. A přes všechno to jejich vzájemné hádání je patrné, že se mají rádi a že spolu chtějí být.
Jak dlouho už Vítr ve větvích topolů hrajete?
Dnešní představení bylo teprve třetí v pořadí, premiéru jsme měli v květnu v Kostelci, kde jsme odehráli ještě jedno představení. Takže bylo trochu troufalé zařadit ji po té pauze na festival.
Znám vás jako herce i režiséra hronovského souboru, kde jste vlastně profesně doma?
Momentálně jsem členem kosteleckého souboru, před dvěma lety jsem hrál v Náchodě, potom v Hronově. Ale dneska už jsem něco jako amatér na volné noze a vyzobávám si jen to, co opravdu chci dělat a co by bavilo mě i herce. Zajímá mě střídat témata i žánry, ale pořád budu dělat klasické divadlo, jiné ani neumím.
Ptala se Radmila Hrdinová
HRDINOVÁ, Radmila. Nemyslím si, že osmdesátníci patří do starého železa. Online. Rozhovor s Rostislavem Hejcmanem. Web Jiráskův Hronov 3. 8. 2024. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/nemyslim-si-ze-osmdesatnici-patri-do-stareho-zeleza [cit. 2024-08-05]
3.8.2024
Rozhovor s hercem a režisérem Rostislavem Hejcmanem.
Rostislav Hejcman je herec a režisér spolupracující s divadelními soubory v Hronově, Náchodě i Červeném Kostelci. Jak sám říká, jde jen do toho, o čem je přesvědčený, že to má smysl, že zkoušení bude bavit jeho i soubor. Loni jsme na Jiráskově Hronově v předvečer festivalu viděli jeho inscenaci Jiráskovy Lucerny, kterou nastudoval s hronovským souborem.
Jak jste přišel na Sibleyrasovu hru?
Viděl jsem její inscenaci v Komorním Kalichu v Praze. A hned jsem si říkal, že by bylo lepší uvést ji bez pauzy. A také mě hned napadla hudba, a sice písnička z první světové války Lili Marleen. Jen jsem nechtěl, aby zněla v tvrdém pochodovém rytmu, ale jako nostalgická ozvěna starých časů, kdy ti tři pánové prožívali svá válečná léta.
A předpokládám, že jste myslel i na konkrétní herce?
Je tomu tak. Trojice pánů Zuzek, Labík a Brož se sešla už před lety v inscenaci Stará dobrá kapela a já si od té doby říkal, že bych s nimi rád ještě jednou něco udělal. Sibleyrasova hra je jim jako ušitá na tělo. Dovedly mě k ní vlastně tři důvody. První byli herci, kteří k ní dozráli herecky i lidsky. Druhý důvod se týká tématu, toho, že si nemyslím, že lidé v jistém věku patří do starého železa. Dnes se dost zapomíná na to, že i oni společnosti mohou ještě mnoho dát. No a třetí důvod spočívá v tom, jak je hra napsaná. Tihle tři osmdesátiletí pardálové, bývalí vojáci, kteří prošli dvěma světovými válkami, jsou přes všechny strasti stále hraví. A přes všechno to jejich vzájemné hádání je patrné, že se mají rádi a že spolu chtějí být.
Jak dlouho už Vítr ve větvích topolů hrajete?
Dnešní představení bylo teprve třetí v pořadí, premiéru jsme měli v květnu v Kostelci, kde jsme odehráli ještě jedno představení. Takže bylo trochu troufalé zařadit ji po té pauze na festival.
Znám vás jako herce i režiséra hronovského souboru, kde jste vlastně profesně doma?
Momentálně jsem členem kosteleckého souboru, před dvěma lety jsem hrál v Náchodě, potom v Hronově. Ale dneska už jsem něco jako amatér na volné noze a vyzobávám si jen to, co opravdu chci dělat a co by bavilo mě i herce. Zajímá mě střídat témata i žánry, ale pořád budu dělat klasické divadlo, jiné ani neumím.
Ptala se Radmila Hrdinová
HRDINOVÁ, Radmila. Nemyslím si, že osmdesátníci patří do starého železa. Online. Rozhovor s Rostislavem Hejcmanem. Web Jiráskův Hronov 3. 8. 2024. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/nemyslim-si-ze-osmdesatnici-patri-do-stareho-zeleza [cit. 2024-08-05]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.