FEKAR, Vladimír: Morkovští ochotníci / Marie Tesař: Marie, dcera Kajetánova, recenze, Divadelní Kojetín 2024
Kterak Marie Tesař porodila Marii Tylovou
Nuž, v Morkovicích jest hrob Marie Tylové, dcery Josefa Kajetána Tyla, herečky, jež v pouhých dvaceti létech odešla z tohoto světa, když podlehla zákeřným černým neštovicím právě v této obci. Inu, kočovní komedianti si ani místo své smrti nevybírají. A tak Tylová svou smrtí nepřímo ovlivňuje generace a generace místních ochotníků, kteřížto propadli divadlu jako peklu. Zarputilí pietní vlastenci přistoupili by k odkazu Tylovu i k odkazu jejímu patrně s pokorou nebo jako Saskia Burešová v kalendáriu, ne tak Marie Tesař, dnes již slovutná a kultovní autorka s tajemnou minulostí, přítomností a budoucností, o níž se šušká, že za jejím autorstvím a existencí vůbec jest skryto cos podivného, podobně jako za životem a hrami největšího Čecha Járy Cimrmana.
V této hře Marie Tesař rozhodla chytati se zábavnou formou mnoho zajíců. Obvykle chytati mnoho zajíců jest považováno za cosi špatného, autorsky neohrabaného, v lepším případě dostávalo chytání mnoha zajíců nálepku postmoderní. Ne tak u Marie Tesař, jež jest jakýmsi žonglérem textovým i inscenačním, jež snoubí rafinovaně zábavné s vážným, edukativní s montypythonovským nebo až s takřka dadaistickým humorem, fakta historická a dokumentárnost s ryzí mystifikací… jest provazochodcem na tenkém laně, neb Marie Tesař ví, že svět jejího myšlení divadelního nemusí býti pro každého. Nebo snad skutečně postmoderní autorkou jest? Jsme jako v Jiříkově vidění mnohdy a nechceme-li býti zaslepeni jako slepý mládenec, musíme uznati, že Marie Tesař motivy textové i výtvarné, aluze i citace hravě rozvíjí.
Osud Marie Tylové a kočovného divadla, v němž osudem bylo jí dáno celý svůj život pobývati, nabídl souboru několik témat. V prvé řadě divadlo (ochotnické zvlášť) jest tématem jako takové. V divadle samotném pak zajímá se tím, jak důležitá jest improvizace coby záchranné lano celého divadla. (Muškův soubor uplatniti ji musí při uvedení hry Slepý mládenec). Vztah češství a němectví, v době Rakouska-Uherska otázka navýsost aktuální, jest zde traktován tak, že si autorka dělá legraci ze stereotypů spjatých s Čechy i Němci. Doveden pak jest tento motiv při inscenování hry Slepý mládenec až k ironickému smíření mezi Čechy a Němci. A pak jest tu titulní postava Marie Tylové, dcery Kajetánovy samotné. Ona nahlíží život svůj takřka zprvopočátku jen jako divák, jenž se stává jakýmsi zpovědníkem, pak již, po smrti svého otce Kajetána coby zralá žena vstoupí do divadelního světa a zarputile bojuje za české divadlo. Marii Tylové pak patří i závěrečná tečka celé inscenace, když s motivem smrti těší se na cestu na Moravu a do Morkovic, kde ji však čeká krutá, v inscenaci však již nezobrazená smrt.
Zuzana Klusalová jest jedinou herečkou souboru, kterážto hraje v kuse tomto divadelním jednu postavu. Ostatní hravě přeskakují z postavy do postavy, ženy dokonce s nadsázkou zvládají mužské role. Žižlavský alias Krumlovský vyjevuje se též jako zdatný herec. Ale i dámy v souboru mají svůj esprit. Ač herectví souboru jest poněkud stylově nevyrovnané, přesto záměr vedení herců jest patrný: zejména Petr Škrabal nejen jako hrabě Buchholz ukazuje, jak formálně přistupovati chtěli k postavám a situacím, totiž s jistou dávkou stylizace a nadsázky, s odvahou pohybovati se na hraně trapnosti, v situacích vážných zase mísit patosu s humorem.
Celý soubor pod vedením Marie Tesař jakožto sestavovatelky celé kusu tohoto moravsko-česko-německého (se silnou scénou odehrávající se v Iglau na Vysočině) jako by po celou dobu měl s humorem a nadhledem jemně pozdvižený koutek úst. Zároveň pokouší se o okamžiky stylizovaně dojemné, jakým jest například smrt Josefa Kajetána.
Klíčová slova pro hru Marie Tesař, jak ji zformuloval mluvčí souboru a blízký přítel Marie Tesař Petr Škrabal v diskusi? Pobavit, poučit, a předložit vizuální krásu. Och, jak odvážná vize sebevědomé dámy a svérázného divadelního souboru.
Nuž, morkovští, jen rozběhněte se jak zajíci po vlastech českých a obcích moravských se svou osobitou poetikou. A šiřte slávu Marie Tylové.
Vladimír Fekar
Zveřejněno ve zpravodaji Divadelní Koječák.
Nuž, v Morkovicích jest hrob Marie Tylové, dcery Josefa Kajetána Tyla, herečky, jež v pouhých dvaceti létech odešla z tohoto světa, když podlehla zákeřným černým neštovicím právě v této obci. Inu, kočovní komedianti si ani místo své smrti nevybírají. A tak Tylová svou smrtí nepřímo ovlivňuje generace a generace místních ochotníků, kteřížto propadli divadlu jako peklu. Zarputilí pietní vlastenci přistoupili by k odkazu Tylovu i k odkazu jejímu patrně s pokorou nebo jako Saskia Burešová v kalendáriu, ne tak Marie Tesař, dnes již slovutná a kultovní autorka s tajemnou minulostí, přítomností a budoucností, o níž se šušká, že za jejím autorstvím a existencí vůbec jest skryto cos podivného, podobně jako za životem a hrami největšího Čecha Járy Cimrmana.
V této hře Marie Tesař rozhodla chytati se zábavnou formou mnoho zajíců. Obvykle chytati mnoho zajíců jest považováno za cosi špatného, autorsky neohrabaného, v lepším případě dostávalo chytání mnoha zajíců nálepku postmoderní. Ne tak u Marie Tesař, jež jest jakýmsi žonglérem textovým i inscenačním, jež snoubí rafinovaně zábavné s vážným, edukativní s montypythonovským nebo až s takřka dadaistickým humorem, fakta historická a dokumentárnost s ryzí mystifikací… jest provazochodcem na tenkém laně, neb Marie Tesař ví, že svět jejího myšlení divadelního nemusí býti pro každého. Nebo snad skutečně postmoderní autorkou jest? Jsme jako v Jiříkově vidění mnohdy a nechceme-li býti zaslepeni jako slepý mládenec, musíme uznati, že Marie Tesař motivy textové i výtvarné, aluze i citace hravě rozvíjí.
Osud Marie Tylové a kočovného divadla, v němž osudem bylo jí dáno celý svůj život pobývati, nabídl souboru několik témat. V prvé řadě divadlo (ochotnické zvlášť) jest tématem jako takové. V divadle samotném pak zajímá se tím, jak důležitá jest improvizace coby záchranné lano celého divadla. (Muškův soubor uplatniti ji musí při uvedení hry Slepý mládenec). Vztah češství a němectví, v době Rakouska-Uherska otázka navýsost aktuální, jest zde traktován tak, že si autorka dělá legraci ze stereotypů spjatých s Čechy i Němci. Doveden pak jest tento motiv při inscenování hry Slepý mládenec až k ironickému smíření mezi Čechy a Němci. A pak jest tu titulní postava Marie Tylové, dcery Kajetánovy samotné. Ona nahlíží život svůj takřka zprvopočátku jen jako divák, jenž se stává jakýmsi zpovědníkem, pak již, po smrti svého otce Kajetána coby zralá žena vstoupí do divadelního světa a zarputile bojuje za české divadlo. Marii Tylové pak patří i závěrečná tečka celé inscenace, když s motivem smrti těší se na cestu na Moravu a do Morkovic, kde ji však čeká krutá, v inscenaci však již nezobrazená smrt.
Zuzana Klusalová jest jedinou herečkou souboru, kterážto hraje v kuse tomto divadelním jednu postavu. Ostatní hravě přeskakují z postavy do postavy, ženy dokonce s nadsázkou zvládají mužské role. Žižlavský alias Krumlovský vyjevuje se též jako zdatný herec. Ale i dámy v souboru mají svůj esprit. Ač herectví souboru jest poněkud stylově nevyrovnané, přesto záměr vedení herců jest patrný: zejména Petr Škrabal nejen jako hrabě Buchholz ukazuje, jak formálně přistupovati chtěli k postavám a situacím, totiž s jistou dávkou stylizace a nadsázky, s odvahou pohybovati se na hraně trapnosti, v situacích vážných zase mísit patosu s humorem.
Celý soubor pod vedením Marie Tesař jakožto sestavovatelky celé kusu tohoto moravsko-česko-německého (se silnou scénou odehrávající se v Iglau na Vysočině) jako by po celou dobu měl s humorem a nadhledem jemně pozdvižený koutek úst. Zároveň pokouší se o okamžiky stylizovaně dojemné, jakým jest například smrt Josefa Kajetána.
Klíčová slova pro hru Marie Tesař, jak ji zformuloval mluvčí souboru a blízký přítel Marie Tesař Petr Škrabal v diskusi? Pobavit, poučit, a předložit vizuální krásu. Och, jak odvážná vize sebevědomé dámy a svérázného divadelního souboru.
Nuž, morkovští, jen rozběhněte se jak zajíci po vlastech českých a obcích moravských se svou osobitou poetikou. A šiřte slávu Marie Tylové.
Vladimír Fekar
Zveřejněno ve zpravodaji Divadelní Koječák.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.