FRYDRYCH, Lukáš. Inspirativní a úspěšný Suchdolský divadelní spolek. Rozhovor s Lenkou Chaloupkovou. Online. Divadelník.cz 4. 12. 2024
Inspirativní a úspěšný Suchdolský divadelní spolek
Lukáš Frydrych
4 prosince, 2023
Lenka Chaloupková, Lenka Cvrčková, Opravdové kouzlo, Suchdol nad Lužnicí, Suchdolské divadelní léto, Suchdolský divadelní spolek, SUD, Wes, Za pět minut dvanáct
Divadelníci se inspirují navzájem, sledují svou tvorbu, potkávají se na přehlídkách a festivalech. V tvorbě, v přístupu k divadlu, ke zkoušení, v psaní divadelních her pro děti a dospělé i ve skládání vlastní hudby k představením je pro divadelní obec inspirativní Suchdolský divadelní spolek SUD ze Suchdola nad Lužnicí. Na otázky portálu Divadelník.cz odpovídala Lenka Chaloupková. Na konci rozhovoru najdete odkaz na rozhlasovou úpravu pohádky Za pět minut dvanáct, kterou napsala Lenka se svým mužem Vítkem.
Lenka Chaloupková, rozená Cvrčková, je absolventkou konzervatoře v Českých Budějovicích, oboru hra na housle. Od pěti let hraje též na zobcové flétny. Spolu s manželem Vítem píše divadelní hry, nejraději pohádky (Edudant a Francimor, Za pět minut dvanáct, Bibi se bojí, Pradlena), melodramy (Honba za meteorem, Nevšední) nebo šílené komedie (Sherlock Holmes aneb zrození zla). Některé inscenace i režíruje (Bibi se bojí, Za pět minut dvanáct, Pravé kouzlo, Pradlena). Podílí se na festivalu Suchdolské divadelní léto. S rodinou žije a pracuje v Praze.
Mezi Suchdolem a Prahou
Leni, rozhovor jsem chtěl začít obligátní otázkou, jak je v Suchdole nad Lužnicí, ale pak jsem zjistil, že na jih Čech vlastně nevolám.
LCh: To je pravda, v týdnu jsme v Praze, kde s rodinou žijeme. Do Suchdola jezdíme na víkendy.
Takže spolková a divadelní činnost probíhá jen o víkendech?
LCh: Ano, jenom o víkendech. Přestože máme Suchdol v názvu (SUD – Suchdolské divadlo, pozn. redakce), tak většina členů v Suchdole nebydlí.
Zmiňujeme Prahu i Jihočeský kraj. Odkud vlastně pocházíte?
LCh: Já jsem se narodila v Praze, s rodiči jsme se do jižních Čech později přestěhovali. Manžel je skoro místní, pochází z Chlumu u Třeboně. Seznámili jsme se během studií na gymnáziu a na vysokou školu jsme šli oba do Prahy. Tady jsme už zůstali.
Už vás někdy napadlo SUD opustit a tvořit v Praze?
LCh: Nad tím jsme vůbec nepřemýšleli. V Suchdole je nám dobře, ve spolku jsme si hodně sedli a navíc „domů“ jezdíme i za rodiči. Je tam tak hezky, že ani nelitujeme toho, že nejsme o víkendu v Praze.
Umělecká rodina
Vy jste šéfová spolku a zároveň i režisérka?
LCh: Kdepak, šéfkou je moje maminka Lenka Cvrčková. Vedení převzala poté, co zemřel zakladatel souboru Petr Toufar. Já jsem režisérka, hudebnice, píši scénáře a tak.
A tak vlastně všechno, jak to u ochotníků bývá.
LCh: Přesně.
Vy pocházíte z divadelní rodiny?
LCh: No, popravdě, z umělecké, respektive hudební. Divadlo je tak trochu náhoda. Navázat na historii divadla v Suchdole byl osvícený nápad Petra Toufara a Víti Pávka. Když dělali inscenaci Pamfilo a spol., tak si přáli, aby v ní byla živá hudba. My jsme v tu dobu byli spíše známí jako hudebníci, máme i sbor a orchestr. Do divadla jsme se původně dostali jako hudební složka.
Od hudby ke psaní textů
Pak jste se ale museli chopit iniciativy více, než jen přes hudbu.
LCh: Ano, začali jsme psát autorské texty. Logicky se nabízelo, že bychom si svoje hry měli i režírovat. Člověku to nedá, přemýšlí i nad scénou a světly, takže divadlo vás chytí a taky učí.
V divadle je práce spoustu. U všeho máte co říct a vždy to dopadlo dobře.
LCh: Máme výhodu, že všichni ostatní členové a kolegové nám nechají prostor se realizovat a jsou přístupní našim nápadům.
Kolik máte aktuálně členů? A kolik z nich je aktivních?
LCh: Je nás dospělých 12 herců, 5 dětských herců, 3 hudebníci a všichni jsou aktivní.
Zkoušíte poctivě každý víkend?
LCh:. Režim zkoušení se trochu proměňuje. My ročně odehrajeme přes dvacet představení. Snažíme se každé dva roky udělat novou inscenaci. Takže scházení se a zkoušky musí být pravidelné. Zkoušky máme stanovené na neděli a ty držíme.
Sinologie a IT
Můžeme znát vaše civilní zaměstnání?
LCh: Já učím sinologii na Karlově Univerzitě (sinologie je vědní obor zabývající se studiem čínského jazyka, dále historií, kulturou a obecně problematikou týkající se Číny, pozn. redakce).
A Váš muž?
LCh: Zabývá se IT, grafikou a je trenérem fitness.
Sinologie byl Váš sen?
LCh: Jazyky mě hodně bavily, věnovala jsem se jim už na střední škole. Krom toho jsem na konzervatoři studovala hru na housle. Přemýšlela jsem, jak toto všechno propojit, započala jsem studia sinologie na FF UK a odjela jsem na rok do Číny na šanghajskou hudební akademii. Po návratu jsem pokračovala ve studiu a letos si našla místo u nás na fakultě.
Nejsou Vám jižní Čechy, Praha a republika už trochu malá?
LCh: To v žádném případě ne. Je tu ještě mnoho míst, které jsem nenavštívila a mnoho moudrých lidí, které jsem ještě nepotkala.
Děvět her na repertoáru
Pojďme k Vaší tvůrčí činnosti, aktuálnímu repertoáru suchdolského spolku. Podle webových stránek máte na repertoáru devět her.
LCh: Zrovna nedávno jsme se bavili o tom, jestli není na čase nějakou hru ukončit. Lidi v souboru mi odpověděli, že na takové změny nejsou připraveni.
A některé hry se navíc do repertoáru vrací.
LCh: To se stalo s Edudantem a Francimorem. Ale byla to náhoda. Pohádka Za pět minut dvanáct se suchdolským dětem natolik zalíbila, že se rozhodly stát se členy souboru. My s nimi chtěli rovnou zkoušet, protože ze zkušenosti víme, že divadelní kroužek není tak atraktivní jako zkoušení a hraní divadla. Sáhli jsme tedy po Edudantovi. Dospěláci hrají děti a děti hrají pohádkové postavy. Myslím, že to funguje moc dobře. Obě herecké generace se vzájemně inspirují.
Novinka Wes
V létě jste měli premiéru nové hry, je to tak?
LCh: Ano, hra se jmenuje Wes, je to svižná westernová komedie o překonání vlastní pohodlnosti. Opět hraje živá kapela, máme akční scénografii a hodně pohybu, až téměř akrobacie. Premiéra proběhla na konci července, takže se s Wesem za diváky teprve rozjíždíme.
A před westernovou komedií to byla pohádka Za pět minut dvanáct?
LCh: Ano, sci-fi pohádka. A poté i Opravdové kouzlo, se kterým jsme byli v říjnu na Popelce Rakovník.
S pohádkami na Hronov
A nutno dodat, že oba tituly jsou velmi úspěšné.
LCh: Za pět minut dvanáct jsme hráli letos v hlavním programu Jiráskova Hronova. A Opravdové kouzlo na letošní Popelce Rakovník, kde jsme, krom dílčích čestných uznání a cen, získali doporučení na Hronov v příštím roce. To jsme vůbec nečekali, protože Opravdové kouzlo je z části vážná pohádka a tím se vymyká z našeho repertoáru.
Za pět minut dvanáct (2020)
Za pět minut dvanáct (2020)
Jakou přehlídku směrem na Popelku Rakovník máte nejblíž?
LCh: My jezdíme na Pohádkový víkend do Českého Krumlova. Obecně se snažíme být poctiví v zájezdech na přehlídky, které jsou ty naše, tedy nejblíže v kraji. Známe přehlídky ve Slavičíně i Dačicích.
Přehlídkový Suchdolský divadelní spolek
Takže jste „přehlídkový“ soubor, vyhledáváte možnost zahrát si na přehlídkách a festivalech?
LCh: Zatím se nám to vždy vyplatilo, pokaždé jsme získali zpětnou vazbu, která inscenaci posunula dál. Přeci jen máme nějaký dramaturgický vývoj a na přehlídkách se hodně učíme. Hlídáme si i semináře, byli jsme na kurzu jevištní řeči, absolvovali jsme herecké i dramaturgické dílny.
Vy si scénáře k inscenacím píšete sami?
LCh: Začínali jsme na inscenacích, kde základem byl existující text. První pokus o psaní byl Ženský sněm od Aristofana, kde se část textu musela dopsat. Úpravy byly značné. Na tom se ukázalo, že vlastní vklad docela funguje. Je to tím, že známe své možnosti, své herce. Možná je to i tím, že děláme divadlo pro děti a kvalitní text aby člověk pohledal.
Začíná se tématem
Takže začínáte u tématu?
LCh: Vždy začínáme s tématem. Pak hledáme cestu, jak téma dostat k divákům, vymýšlíme obsazení. Jelikož je součástí každé inscenace i živá hudba, tak i to hraje velkou roli.
U čeho se inspirujete, když hledáte téma?
LCh: Člověk žije mezi lidmi a je obklopený jejich příběhem. Každý zážitek, který v životě získáte, můžete pak zúročit na divadle.
Kapela jménem Cvrčci
Kapele, která vás doprovází, říkáte Cvrčci. Kolik má členů?
LCh: Standardní sestava je ve třech členech, tedy kytara, housle a klávesy. V Opravdovém kouzlu jsme ještě přizvali violoncello a často naše složení modifikujeme o další posily.
Kde na vše berete čas?
LCh: S manželem říkáme, že když nás něco baví, tak ta námaha není ve skutečnosti námahou. Před rokem a pěti měsíci se nám narodila dcera. Kolegové prorokovali, že už na divadlo nebudeme mít čas. Pro celou rodinu je divadlo důležité a dcerka s námi jezdí na zkoušky a na svůj věk viděla už spoustu představení.
Suchdolské divadelní léto 2023
Pojďme ještě zmínit festival Suchdolské divadelní léto.
LCh: S festivalem začal Víťa Pávek v roce 2008. Po jeho odchodu z divadla jsme se rozhodli, že přehlídku udržíme. Hlavní organizátorkou je moje maminka. Naše divadelní léto probíhá v červenci o víkendech, letos máme za sebou už 16. ročník. Víkendový model se osvědčil. Mezi návštěvníky jsou jak místní, tak i turisté, kteří o prázdninách zavítají do jižních Čech. Nejhranější položku na festivalu tvoří pohádky.
Aktuální věc Wes je tedy venku. Už máte na stole další rozpracovaný scénář?
LCh: S manželem jsme teď ukončili Kurz praktické režie s Milanem Schejbalem. S částí absolventů jsme si řekli, že jsme si vzájemně sympatičtí a chtěli bychom spolupracovat. Plánujeme proto nový divadelní projekt, který bude mít základnu v Praze. Většinu členů budou tvořit členové Divadla (bez záruky). Snažíme se vytvořit nový scénář, tam teď zaměřujeme své síly.
Divadelní plány
A i tentokrát chcete zacílit na dětského diváka?
LCh: Budeme chtít oslovit děti i dospělé. Dlouhodobě se nám líbí tvorba anglického spisovatele Gilberta Keitha Chestertona. Jelikož ještě není dostatečně divadelně zpracovaná, tak se jí chceme věnovat. Tím, jak autor píše, je předem dané, že divadlo snesou děti i dospělí.
Máte v souboru nějaký ukotvený rituál?
LCh: Před každým představením si najdeme chvilku, abychom společně odhodili „kolo nervozity“, detaily průběhu si necháme pro sebe. Často si před představením vzpomeneme na Petra Toufara, zakladatele souboru. Nebýt jeho, tak bychom se k divadlu nedostali ani my.
Děkuji za rozhovor a u všeho, co vás čeká, „zlomte vaz“.
FRYDRYCH, Lukáš. Inspirativní a úspěšný Suchdolský divadelní spolek. Online. In: Divadelník.cz 4. 12. 2024. Dostupné z: https://divadelnik.cz/inspirativni-a-uspesny-suchdolsky-divadelni-spolek/ [citováno 2024-02-12].
Lukáš Frydrych
4 prosince, 2023
Lenka Chaloupková, Lenka Cvrčková, Opravdové kouzlo, Suchdol nad Lužnicí, Suchdolské divadelní léto, Suchdolský divadelní spolek, SUD, Wes, Za pět minut dvanáct
Divadelníci se inspirují navzájem, sledují svou tvorbu, potkávají se na přehlídkách a festivalech. V tvorbě, v přístupu k divadlu, ke zkoušení, v psaní divadelních her pro děti a dospělé i ve skládání vlastní hudby k představením je pro divadelní obec inspirativní Suchdolský divadelní spolek SUD ze Suchdola nad Lužnicí. Na otázky portálu Divadelník.cz odpovídala Lenka Chaloupková. Na konci rozhovoru najdete odkaz na rozhlasovou úpravu pohádky Za pět minut dvanáct, kterou napsala Lenka se svým mužem Vítkem.
Lenka Chaloupková, rozená Cvrčková, je absolventkou konzervatoře v Českých Budějovicích, oboru hra na housle. Od pěti let hraje též na zobcové flétny. Spolu s manželem Vítem píše divadelní hry, nejraději pohádky (Edudant a Francimor, Za pět minut dvanáct, Bibi se bojí, Pradlena), melodramy (Honba za meteorem, Nevšední) nebo šílené komedie (Sherlock Holmes aneb zrození zla). Některé inscenace i režíruje (Bibi se bojí, Za pět minut dvanáct, Pravé kouzlo, Pradlena). Podílí se na festivalu Suchdolské divadelní léto. S rodinou žije a pracuje v Praze.
Mezi Suchdolem a Prahou
Leni, rozhovor jsem chtěl začít obligátní otázkou, jak je v Suchdole nad Lužnicí, ale pak jsem zjistil, že na jih Čech vlastně nevolám.
LCh: To je pravda, v týdnu jsme v Praze, kde s rodinou žijeme. Do Suchdola jezdíme na víkendy.
Takže spolková a divadelní činnost probíhá jen o víkendech?
LCh: Ano, jenom o víkendech. Přestože máme Suchdol v názvu (SUD – Suchdolské divadlo, pozn. redakce), tak většina členů v Suchdole nebydlí.
Zmiňujeme Prahu i Jihočeský kraj. Odkud vlastně pocházíte?
LCh: Já jsem se narodila v Praze, s rodiči jsme se do jižních Čech později přestěhovali. Manžel je skoro místní, pochází z Chlumu u Třeboně. Seznámili jsme se během studií na gymnáziu a na vysokou školu jsme šli oba do Prahy. Tady jsme už zůstali.
Už vás někdy napadlo SUD opustit a tvořit v Praze?
LCh: Nad tím jsme vůbec nepřemýšleli. V Suchdole je nám dobře, ve spolku jsme si hodně sedli a navíc „domů“ jezdíme i za rodiči. Je tam tak hezky, že ani nelitujeme toho, že nejsme o víkendu v Praze.
Umělecká rodina
Vy jste šéfová spolku a zároveň i režisérka?
LCh: Kdepak, šéfkou je moje maminka Lenka Cvrčková. Vedení převzala poté, co zemřel zakladatel souboru Petr Toufar. Já jsem režisérka, hudebnice, píši scénáře a tak.
A tak vlastně všechno, jak to u ochotníků bývá.
LCh: Přesně.
Vy pocházíte z divadelní rodiny?
LCh: No, popravdě, z umělecké, respektive hudební. Divadlo je tak trochu náhoda. Navázat na historii divadla v Suchdole byl osvícený nápad Petra Toufara a Víti Pávka. Když dělali inscenaci Pamfilo a spol., tak si přáli, aby v ní byla živá hudba. My jsme v tu dobu byli spíše známí jako hudebníci, máme i sbor a orchestr. Do divadla jsme se původně dostali jako hudební složka.
Od hudby ke psaní textů
Pak jste se ale museli chopit iniciativy více, než jen přes hudbu.
LCh: Ano, začali jsme psát autorské texty. Logicky se nabízelo, že bychom si svoje hry měli i režírovat. Člověku to nedá, přemýšlí i nad scénou a světly, takže divadlo vás chytí a taky učí.
V divadle je práce spoustu. U všeho máte co říct a vždy to dopadlo dobře.
LCh: Máme výhodu, že všichni ostatní členové a kolegové nám nechají prostor se realizovat a jsou přístupní našim nápadům.
Kolik máte aktuálně členů? A kolik z nich je aktivních?
LCh: Je nás dospělých 12 herců, 5 dětských herců, 3 hudebníci a všichni jsou aktivní.
Zkoušíte poctivě každý víkend?
LCh:. Režim zkoušení se trochu proměňuje. My ročně odehrajeme přes dvacet představení. Snažíme se každé dva roky udělat novou inscenaci. Takže scházení se a zkoušky musí být pravidelné. Zkoušky máme stanovené na neděli a ty držíme.
Sinologie a IT
Můžeme znát vaše civilní zaměstnání?
LCh: Já učím sinologii na Karlově Univerzitě (sinologie je vědní obor zabývající se studiem čínského jazyka, dále historií, kulturou a obecně problematikou týkající se Číny, pozn. redakce).
A Váš muž?
LCh: Zabývá se IT, grafikou a je trenérem fitness.
Sinologie byl Váš sen?
LCh: Jazyky mě hodně bavily, věnovala jsem se jim už na střední škole. Krom toho jsem na konzervatoři studovala hru na housle. Přemýšlela jsem, jak toto všechno propojit, započala jsem studia sinologie na FF UK a odjela jsem na rok do Číny na šanghajskou hudební akademii. Po návratu jsem pokračovala ve studiu a letos si našla místo u nás na fakultě.
Nejsou Vám jižní Čechy, Praha a republika už trochu malá?
LCh: To v žádném případě ne. Je tu ještě mnoho míst, které jsem nenavštívila a mnoho moudrých lidí, které jsem ještě nepotkala.
Děvět her na repertoáru
Pojďme k Vaší tvůrčí činnosti, aktuálnímu repertoáru suchdolského spolku. Podle webových stránek máte na repertoáru devět her.
LCh: Zrovna nedávno jsme se bavili o tom, jestli není na čase nějakou hru ukončit. Lidi v souboru mi odpověděli, že na takové změny nejsou připraveni.
A některé hry se navíc do repertoáru vrací.
LCh: To se stalo s Edudantem a Francimorem. Ale byla to náhoda. Pohádka Za pět minut dvanáct se suchdolským dětem natolik zalíbila, že se rozhodly stát se členy souboru. My s nimi chtěli rovnou zkoušet, protože ze zkušenosti víme, že divadelní kroužek není tak atraktivní jako zkoušení a hraní divadla. Sáhli jsme tedy po Edudantovi. Dospěláci hrají děti a děti hrají pohádkové postavy. Myslím, že to funguje moc dobře. Obě herecké generace se vzájemně inspirují.
Novinka Wes
V létě jste měli premiéru nové hry, je to tak?
LCh: Ano, hra se jmenuje Wes, je to svižná westernová komedie o překonání vlastní pohodlnosti. Opět hraje živá kapela, máme akční scénografii a hodně pohybu, až téměř akrobacie. Premiéra proběhla na konci července, takže se s Wesem za diváky teprve rozjíždíme.
A před westernovou komedií to byla pohádka Za pět minut dvanáct?
LCh: Ano, sci-fi pohádka. A poté i Opravdové kouzlo, se kterým jsme byli v říjnu na Popelce Rakovník.
S pohádkami na Hronov
A nutno dodat, že oba tituly jsou velmi úspěšné.
LCh: Za pět minut dvanáct jsme hráli letos v hlavním programu Jiráskova Hronova. A Opravdové kouzlo na letošní Popelce Rakovník, kde jsme, krom dílčích čestných uznání a cen, získali doporučení na Hronov v příštím roce. To jsme vůbec nečekali, protože Opravdové kouzlo je z části vážná pohádka a tím se vymyká z našeho repertoáru.
Za pět minut dvanáct (2020)
Za pět minut dvanáct (2020)
Jakou přehlídku směrem na Popelku Rakovník máte nejblíž?
LCh: My jezdíme na Pohádkový víkend do Českého Krumlova. Obecně se snažíme být poctiví v zájezdech na přehlídky, které jsou ty naše, tedy nejblíže v kraji. Známe přehlídky ve Slavičíně i Dačicích.
Přehlídkový Suchdolský divadelní spolek
Takže jste „přehlídkový“ soubor, vyhledáváte možnost zahrát si na přehlídkách a festivalech?
LCh: Zatím se nám to vždy vyplatilo, pokaždé jsme získali zpětnou vazbu, která inscenaci posunula dál. Přeci jen máme nějaký dramaturgický vývoj a na přehlídkách se hodně učíme. Hlídáme si i semináře, byli jsme na kurzu jevištní řeči, absolvovali jsme herecké i dramaturgické dílny.
Vy si scénáře k inscenacím píšete sami?
LCh: Začínali jsme na inscenacích, kde základem byl existující text. První pokus o psaní byl Ženský sněm od Aristofana, kde se část textu musela dopsat. Úpravy byly značné. Na tom se ukázalo, že vlastní vklad docela funguje. Je to tím, že známe své možnosti, své herce. Možná je to i tím, že děláme divadlo pro děti a kvalitní text aby člověk pohledal.
Začíná se tématem
Takže začínáte u tématu?
LCh: Vždy začínáme s tématem. Pak hledáme cestu, jak téma dostat k divákům, vymýšlíme obsazení. Jelikož je součástí každé inscenace i živá hudba, tak i to hraje velkou roli.
U čeho se inspirujete, když hledáte téma?
LCh: Člověk žije mezi lidmi a je obklopený jejich příběhem. Každý zážitek, který v životě získáte, můžete pak zúročit na divadle.
Kapela jménem Cvrčci
Kapele, která vás doprovází, říkáte Cvrčci. Kolik má členů?
LCh: Standardní sestava je ve třech členech, tedy kytara, housle a klávesy. V Opravdovém kouzlu jsme ještě přizvali violoncello a často naše složení modifikujeme o další posily.
Kde na vše berete čas?
LCh: S manželem říkáme, že když nás něco baví, tak ta námaha není ve skutečnosti námahou. Před rokem a pěti měsíci se nám narodila dcera. Kolegové prorokovali, že už na divadlo nebudeme mít čas. Pro celou rodinu je divadlo důležité a dcerka s námi jezdí na zkoušky a na svůj věk viděla už spoustu představení.
Suchdolské divadelní léto 2023
Pojďme ještě zmínit festival Suchdolské divadelní léto.
LCh: S festivalem začal Víťa Pávek v roce 2008. Po jeho odchodu z divadla jsme se rozhodli, že přehlídku udržíme. Hlavní organizátorkou je moje maminka. Naše divadelní léto probíhá v červenci o víkendech, letos máme za sebou už 16. ročník. Víkendový model se osvědčil. Mezi návštěvníky jsou jak místní, tak i turisté, kteří o prázdninách zavítají do jižních Čech. Nejhranější položku na festivalu tvoří pohádky.
Aktuální věc Wes je tedy venku. Už máte na stole další rozpracovaný scénář?
LCh: S manželem jsme teď ukončili Kurz praktické režie s Milanem Schejbalem. S částí absolventů jsme si řekli, že jsme si vzájemně sympatičtí a chtěli bychom spolupracovat. Plánujeme proto nový divadelní projekt, který bude mít základnu v Praze. Většinu členů budou tvořit členové Divadla (bez záruky). Snažíme se vytvořit nový scénář, tam teď zaměřujeme své síly.
Divadelní plány
A i tentokrát chcete zacílit na dětského diváka?
LCh: Budeme chtít oslovit děti i dospělé. Dlouhodobě se nám líbí tvorba anglického spisovatele Gilberta Keitha Chestertona. Jelikož ještě není dostatečně divadelně zpracovaná, tak se jí chceme věnovat. Tím, jak autor píše, je předem dané, že divadlo snesou děti i dospělí.
Máte v souboru nějaký ukotvený rituál?
LCh: Před každým představením si najdeme chvilku, abychom společně odhodili „kolo nervozity“, detaily průběhu si necháme pro sebe. Často si před představením vzpomeneme na Petra Toufara, zakladatele souboru. Nebýt jeho, tak bychom se k divadlu nedostali ani my.
Děkuji za rozhovor a u všeho, co vás čeká, „zlomte vaz“.
FRYDRYCH, Lukáš. Inspirativní a úspěšný Suchdolský divadelní spolek. Online. In: Divadelník.cz 4. 12. 2024. Dostupné z: https://divadelnik.cz/inspirativni-a-uspesny-suchdolsky-divadelni-spolek/ [citováno 2024-02-12].
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.