ZAHÁLKA, Michal. Příběhy neobyčejných šílenství. / recenze, Divadelní Piknik Volyně 2019 / Zpravodaj celostátní přehlídky amatérského činoherního a hudebního divadla. 2019, č. 9 (7. 7.), s. 5
Se hrou Tomáše Svobody Srnky není těžké se v českém divadle setkat – i proto, že ji snad ve všech divadlech, kde kdy sám Svoboda coby režisér působil, nastudoval. (Aktuálně je v jeho režiích k vidění v brněnském Divadle Bolka Polívky, libereckém Divadle F. X. Šaldy a nejnověji v Divadle na Fidlovačce.) Těžko se ovšem moc divit jemu i dramaturgii jednotlivých divadel: ta dvanáct let stará groteskní komedie je, krátce řečeno, prostě hrozně vtipná.
Čtveřice příběhů, které se jedné zvláštní noci protnou, vypráví s hutnou porcí černého humoru o lidských úzkostech, nejistotách a podivínství. Nebýt poněkud problematického konce, který má už už nakročeno k nějakému sdělení o tom, jak v pravou chvíli nikdy nedovedeme říct tu správnou věc, ale nakonec se utopí v dalším, tentokrát už zbytečném přídavku groteskní bizarnosti, řekl bych, že je vynikající. Především má bystrý jazyk, ostré tempo a proměnlivé způsoby vyprávění.
Inscenace karlovarského Divadelního studia D3 se vyznačuje dvěma klíčovými kvalitami. Zaprvé režisér Petr Richter dobře ví, jaký text má v ruce, a dovede pro něj nalézt adekvátní míru grotesknosti v herecké i výtvarné stylizaci. Je to inscenace, která mimořádně dobře slouží svému materiálu, je divadelně hravá v nejrůznějších zcizovácích a výtvarných nápadech, drží si vesměs adekvátní temporytmus a má cit pro pointu.
Tou druhou kvalitou jsou potom ti, na nichž dramatika tohoto typu stojí zcela zásadním způsobem, tedy herci, a to, řekl bych, zcela bez výjimky. U Marka Himla v roli dirigenta Petra lze nesporně vyzdvihnout přesný timing a heroickou práci s clickerem, ale celý soubor je mimořádně kompaktní. Dovede se zápalem vyprávět, rozumí tomu, co a proč říká, bez potíží umístí vtip či načasovat gag.
Srnky jsou ryzí divadelní pop, kvalitní mainstream – a D3 je jako takové dovedlo realizovat bez jakéhokoliv lapsu, který by stál za řeč. Co víc si na závěr festivalového maratonu přát.
Čtveřice příběhů, které se jedné zvláštní noci protnou, vypráví s hutnou porcí černého humoru o lidských úzkostech, nejistotách a podivínství. Nebýt poněkud problematického konce, který má už už nakročeno k nějakému sdělení o tom, jak v pravou chvíli nikdy nedovedeme říct tu správnou věc, ale nakonec se utopí v dalším, tentokrát už zbytečném přídavku groteskní bizarnosti, řekl bych, že je vynikající. Především má bystrý jazyk, ostré tempo a proměnlivé způsoby vyprávění.
Inscenace karlovarského Divadelního studia D3 se vyznačuje dvěma klíčovými kvalitami. Zaprvé režisér Petr Richter dobře ví, jaký text má v ruce, a dovede pro něj nalézt adekvátní míru grotesknosti v herecké i výtvarné stylizaci. Je to inscenace, která mimořádně dobře slouží svému materiálu, je divadelně hravá v nejrůznějších zcizovácích a výtvarných nápadech, drží si vesměs adekvátní temporytmus a má cit pro pointu.
Tou druhou kvalitou jsou potom ti, na nichž dramatika tohoto typu stojí zcela zásadním způsobem, tedy herci, a to, řekl bych, zcela bez výjimky. U Marka Himla v roli dirigenta Petra lze nesporně vyzdvihnout přesný timing a heroickou práci s clickerem, ale celý soubor je mimořádně kompaktní. Dovede se zápalem vyprávět, rozumí tomu, co a proč říká, bez potíží umístí vtip či načasovat gag.
Srnky jsou ryzí divadelní pop, kvalitní mainstream – a D3 je jako takové dovedlo realizovat bez jakéhokoliv lapsu, který by stál za řeč. Co víc si na závěr festivalového maratonu přát.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.