STROTZER, Milan: Popelka Rakovník 2023, AS 30.10.2023.
Popelka Rakovník 2023
Ve dnech 18.–22. října 2023 se v Tylově divadle a v Kulturním centru v Rakovníku uskutečnil jubilejní 40. ročník celostátní přehlídky amatérského činoherního divadla pro děti a mládež, nesoucí od roku 1991 název Popelka Rakovník.
Činoherní | Experimentální | Hudební | Loutkové | Poezie | Soubory | Studentské
Název byl převzat od posledního ročníku středočeské krajské přehlídky činoherního divadla pro děti konané v rakovnickém divadle. Ta si jej vypůjčila od publikace Aleny Urbanové Popelka divadla pro děti. I nepříliš pozorný čtenář si určitě položí otázku, proč se píše o 40. ročníku. Inu proto, že devět prvních se uskutečnilo v jiných místech, a sice v Kralupech nad Vltavou (1971), v Ostravě-Porubě (6 ročníků v letech 1973–1983) a ve Stráži pod Ralskem (1987 a 1989). V Rakovníku se jich, s přerušením zapříčiněným covidovou epidemií, realizovalo 31. Činoherní divadlo pro děti, a nejen to amatérské, zůstává Popelkou mezi dalšími oblastmi divadelní tvorby i nadále. Programová rada přehlídky nemá již po řadu let možnost program utvářet, neboť počet inscenací navržených z krajských přehlídek vydá tak akorát na program přehlídky celostátní. Není z čeho vybírat, nezbývá de facto, než přijmout všechny návrhy, a to i takových inscenací, které nebyly primárně určeny dětskému publiku. Tím nechci říci, že by měly z krajů přicházet doporučení na inscenace, které jsou za hranou kvalitativní únosnosti. To se v minulosti totiž začasté stávalo. Nepřineslo to nic dobrého ani pro celostátní přehlídku, ani pro zúčastněné soubory.
Členka lektorského sboru Kateřina Baranowska mi v závěru letošní přehlídky položila otázku, jak tu letošní Popelku vidím. Odpověděl jsem, že je to po léta stále stejné. Objeví se dvě tři inscenace, které lze označit jako dobrý průměr a jen výjimečně nás potěší jevištní počin, který ten průměr řádově přesahuje. A to navzdory všem snahám vedoucím k tomu, aby došlo ke změně tohoto stavu. Vydána byla osmidílná ediční řada věnovaná činohernímu divadlu pro děti. Na stránkách někdejší tištěné Amatérské scény vyšla plejáda kvalitních textů doplněná dramaturgickými pendanty. Po celých jedenáct let (1990–2000) byl FEMAD v Libici nad Cidlinou věnován divadlu pro děti a také reflexím dětských skupin k jednotlivým představením. Od roku 1991 se počala konat národní/celostátní přehlídka každoročně a vedle zmíněných ročníků FEMAD byla a je unikátní v možnostech získávání reflexí dětských skupin vedených psychology a pedagogy, a to nepřímými metodami. Ostatně, praxe získávat takto postřehy od dětí se traduje již od období, kdy se přehlídka konala v Ostravě-Porubě.
Svou více méně skepticky vedenou odpověď jsem musel pozvednout k optimistickému vyznění. Cosi se přece jenom hodně proměnilo. Změna bezesporu nastala v oblasti dramaturgie. Zatímco jsme ještě v prvních rakovnických ročnících byly svědky inscenací budovaných na bezduchých textových předlohách, které neměly tzv. ani hlavu ani patu, již pořadu let se s nimi nesetkáváme. Nebývalá proměna nastala i v autorském přístupu inscenátorů. Objevují se stále častěji původní autorské předlohy vzniklé na půdě hrajících souborů, respektive původní dramatizace literárních předloh, u nichž lze hovořit o výrazném autorském vkladu inscenátorů. Myslím, že jistý posun k lepšímu se týká i scénografie.
Oprávněnost onoho konstatování proměny v závěru předchozího odstavce potvrdila Popelka 2023. V programu bylo devět soutěžních inscenací a další tři hostující. Z těch devíti byly čtyři vytvořeny na podkladě původních autorských textů členů souborů a tři na základě původních dramatizací literárních předloh vzniklých pro konkrétní soubory a jejich inscenační záměry. Všechny prokázaly nesporný autorský vklad. Pouze dvě inscenace čerpaly z převzatých zdrojů, jedna z televizní filmové produkce, druhá ze slavné inscenace královéhradeckého divadla Drak. Ani u nich neabsentoval vlastní autorský podíl.
Nyní již o tom, co jsme to na Popelce 2023 viděli. Přehlídku zahájil divadelní soubor UŽVAK Praha pracující pod spolkem Divadlo pro Zličín. Uvedl inscenaci nazvanou A DÁ(H)L?!, u níž jsou jako autoři uvedeni Roald Dahl, Dana Svobodová a Karel Tomas. Z rozhovoru s režiséry Danou Svobodovou a Karlem Tomasem je však zřejmé, že se na vzniku autorsky podílel celý kolektiv souboru. Inspiračním zdrojem byla souboru osobnost věhlasného spisovatele Roalda Dahla. Tvůrci vycházeli z jeho prozaických prací Kluk: Příběhy z dětství a částečně z titulu Sólový let. Formou vyprávění a demonstrace dějových fakt je divákům zprostředkována Dahlova životní cesta od dětství až po dospělost. Postavu Dahla představují postupně tři herci. Kolektiv souboru je velice dobře herecky disponovaný, určitě by zvládl vedle pouhé demonstrace jednotlivých životních zastavení zprostředkovat více o tom, jaké vztahy a události formovaly jeho osobnost, postoje a činy. Větší důraz na proces spisovatelova zrání by tak mohl inscenaci učinit divácky přitažlivější a důsažnější. Souboru bylo uděleno čestné uznání za dramaturgický záměr a Lukáši Bulínovi za herecký výkon (Dahl a další postavy).
Divadelní spolek Jana Honsy z Karolinky zvolil nelehký inscenační úkol, a sice ztvárnit divadelními prostředky román Jana Amose Komenského Labyrint světa a ráj srdce. V dramatizaci Evy Kolomazníkové se tohoto úkolu zhostil se souborem renomovaný profesionální režisér Dodo Gombár. Dramatizace přivádí na scénu Poutníka jako člověka ze současnosti, oceňovaného zkušeného učitele, který právě pohřbil svoji manželku. Nejde tedy o osobu nepoznamenanou životními zkušenostmi. Tato změna oproti Komenského předloze, jakkoliv přínosná z hlediska zpřítomnění, se na druhé straně ukazuje jako ošidná. Především proto, že poznání takto nastolené postavy Poutníka nemohou být až tak překvapivá, uvěřitelná jsou tudíž jen částečně. Nicméně, ústřední téma Komenského díla – nalezení smyslu života a naděje – bylo souborem zřetelně sděleno. Inscenaci vévodily herecké výkony Miroslava Urubka v roli Smrti (cena) a Josefa Králíka v roli Všudybyla (čestné uznání). Nelehkého hereckého partu se zhostil rovněž Petr Hajda v roli Poutníka (čestné uznání). Soubor si z Rakovníka odvezl čestné uznání za inscenaci.
Divadlo Lůza z Hradce Králové se představilo se svou starší inscenací z roku 2017 Zadlužená princezna, jejímž autorem je režisér souboru Miroslav Vrbický s kolektivem divadla. Jde o příběh zhýčkané materialistické blogerky ze Slovenska, která za hranicemi svého království hledá ženicha a setkává se s drsným reálným světem, kterému vládne všeho chtivý vodník. Inscenace hýří mnoha nápady, které však vyústí do nahodilé práce s motivacemi postav hry. Bezbřehé žánrové uchopení se pohybuje od komunálního humoru, přes politickou satiru, prvky sociálního dramatu, kurz finanční gramotnosti až po jarmareční nekorektní až sexistickou pohádku naruby. Přitom v něm hrají nesporně talentovaní herci. Daniela Meszárosová získala za roli Princezny čestné uznání a Miroslav Vrbický dokonce cenu za herecký výkon v několika rolích. Z rozhovoru s režisérem vyplynulo, že nešlo o představení určené dětskému publiku. Je nepochopitelné, jak je mohla havlíčkobrodská porota doporučit do Rakovníka.
Divadelní spolek HRAjeto z Okrouhlé přispěl do programové skladby představením určeným dětem předškolního věku. Těch je u amatérů pomálu, takže jde o chvályhodný počin. Dámský kolektiv souboru připravil podívanou vybudovanou na půdorysu básně Jana Skácela Uspávanka s plavčíkem a velrybou. Režie se ujala Irena Vaňková. V inscenaci se pracuje s prostředky pohybové grotesky, stínohry a řady drobných i větších vizuálních efektů. Důležitou roli v ní hraje bohatý hudební plán. Soubor si byl vědom toho, že cílové publikum nedokáže vnímat souvislý příběh, a je mu třeba nabídnout dostatek sugestivních, zrakově a sluchově přitažlivých divadelních prostředků. Těch se dětem dostalo dostatečně, ba až nadmíru, některé by bylo možno označit jako plevelné. Otázkou je úvaha o nadměrných proporcích prologu a také o zmnožení konců představení. Skácelova báseň zůstala, byť zazněla, v rovině inspirace. Nesouvisle a nevýrazně traktovaný text působil spíše jako ilustrace toho, co je názorně zprostředkováno jinými výrazovými prostředky. Soubor získal čestná uznání za inscenaci, za scénografii a za kolektivní souhru.
Častý účastník rakovnické Popelky Divadelní soubor Červiven SPgŠ a SZŠ z Krnova tentokrát uvedl své autorské představení nazvané Kéž by… Režii a pedagogické vedení měla Petra Severinová, která je rovněž uvedena jako spoluautorka. Inscenace vznikla na základě vlastních a reálných příběhů členů souboru. Uvádí nás do světa středoškolských studentů a jejich rodinného zázemí. Je založena na autentických situacích a pocitech interpretů, kteří prolamují hradbu svojí intimity, s odvahou a potřebou zveřejnit svůj příběh, svůj problém, aniž očekávají jeho řešení. Dovedně napsaný scénář není pouze lineárním traktováním jednotlivých příběhů, nýbrž využívá i retrospektivní střihy, díky nimž se odhalují motivy jednání postav hry. Velmi působivou inscenaci by nejspíše ještě pozvedlo upřesnění žánrového a stylového uchopení. Petře Severinové a souboru bylo uděleno čestné uznání za scénář k inscenaci, členům souboru navíc čestné uznání za kolektivní hereckou souhru.
Divadelní soubor Vojan – Mladá haluz z Desné uvedl svou inscenaci pohádky Hanse Christiana Andersena Sněhová královna. Dramatizaci připravila režisérka souboru Vlaďka Koďousková. Soubor připravil klasicky pojatou iluzivní pohádku se silným příběhem, jaké se v posledních letech objevují na Popelce zřídka, navzdory tomu, že po nich neustává divácké volání. Navíc inscenaci s velkým obsazením a bohatou výpravou, s nepřehlédnutelnou pohybovou a výraznou hudební složkou. V rozhovoru pro přehlídkový zpravodaj režisérka uvedla, že se snažila přetvořit drsnou severskou pohádku tak, aby byla milejší a láskyplnější, a to i ve zvolené scénografii. To patrně je i důvodem k potlačení poetiky Andersenových pohádek, zejména však k tomu, že je oslabeno úsilí hlavní představitelky Gerdy k nalezení a vysvobození Káje z moci sněhové královny. Gerda jdoucí za svým cílem nemusí překonávat žádné závažné překážky, je více méně pouze zdržována na cestě, jednotlivá zastavení nepředstavují opravdovou hrozbu. I záchrana Káje se uděje jaksi samozřejmě, nikterak dramaticky. Díky schopnosti představitelky Gerdy udržet si průběžné jednání a motivaci k vysvobození Káje, se pro diváky smysl pohádky zcela neztrácí. Kateřina Cilichová obdržela cenu za herecký výkon v roli Gerdy. Za scénografii bylo uděleno čestné uznání Ladislavu a Vlaďce Koďouskovým.
K vrcholům rakovnické Popelky 2023 patřila inscenace Suchdolského divadelního spolku (SUD) ze Suchdola nad Lužnicí. Původní autorská hra Opravdové kouzlo autorů Lenky a Víta Chaloupkových je volně inspirována životními osudy Hanse Christiana Andersena. Text i inscenace jsou neobvyklým vykročením ze standardní pohádkové produkce. V pohádkovém příběhu s hudbou a tancem, kombinujícím po vzoru Andersenových „kouzelných her“ svět fantazie a všední reality, chtěli autoři ukázat, že jen nebetyčná odvaha a schopnost myslet na druhé může vést k uskutečnění vlastních snů. A to se jim nadstandardně daří, a to i díky odvážnému a významotvornému scénografickému řešení. V neposlední řadě i díky hudbě, připravené hudebním uskupením Cvrčci na motivy skladeb Ludolfa Nielsena. Cvrčkům byla udělena cena za hudbu a hudební doprovod, Vítu Chaloupkovi a Františku Cvrčkovi cena za scénu k inscenaci, Aleně Pilné cena za kostýmy. Vít Chaloupka získal čestné uznání za herecký výkon v roli Christiana. Souboru byla udělena cena za inscenaci a byl doporučen k výběru do programu Jiráskova Hronova 2024.
Divadelní spolek bratří Mrštíků z Boleradic nastudoval hudební pohádku Jiřího Chalupy a Karla Hoffmanna s oblíbenými písničkami Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře Princové jsou na draka. Před dramaturgem Tomášem Hradilem a režisérem inscenace Jurajem Háderem vyvstal nelehký úkol transformace původní filmové pohádky Československé televize z roku 1980 pro provedení na divadelním jevišti. Ten úkol se jim podařilo zdolat pouze částečně. Zdá se, že se spolehli na notorickou známost původní předlohy, a tak většinu situací nebudovali dost důsledně, zjednodušili je a zploštili. Navzdory relativně jednoduchému příběhu nejsou zcela zřetelné vztahy mezi postavami, z toho pramení i nelogičnosti v jevištním aranžmá. Inscenace je ochuzena o emotivní momenty předlohy a potřebné napětí. Přitom jsme na jevišti mohli sledovat hned několik hereckých osobností schopných při cíleném vedení eliminovat jmenované nedostatky a učinit inscenaci barvitější. Odpovídají tomu i udělená ocenění. Čestné uznání za herecké výkony získali Jan Koráb za roli Krále a Julie Stehlíková za roli Princezny Lenky. Cena za herecký výkon v roli Hlaváčka připadla Ondřeji Kňůrovi.
Poslední soutěžní představení bylo zároveň druhým vrcholem přehlídky. Stala se jím inscenace Spolku divadelních ochotníků Alois Jirásek z Úpice, který se inspiroval konceptem provedení opery Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta, realizovaném v loutkovém divadle Drak v Hradci Králové v roce 1986. Jeho autory byli Josef Krofta, Miloslav Klíma, Jiří Vyšohlíd a Petr Matásek. Režisér úpické inscenace Vladimír Hetflejš vyšel z konceptu určeného pro loutkové divadlo a provedl jeho transpozici pro realizaci v činoherním souboru. Nutno poznamenat, že souboru hudebně nadprůměrně vybaveného. Hudební složka úpického provedení Prodané nevěsty je také jeho nejvýraznější devizou, a to ruku v ruce se scénografickým řešením a kostýmní výpravou. Podobně jako tomu bylo v inscenaci Draku, je ústředním scénickým objektem rozměrný funkční kolotoč. Jeho funkce je poněkud omezenější, než tomu bylo v loutkové verzi. Úpické inscenaci by prospěla jasnější akcentace hlavních postav a dějových zvratů. K zamyšlení je i naddimenzovaná proporce scény komediantů, respektive její pojetí. Za scénu k inscenaci získali cenu Vladimír Hetflejš, Jiří Kobr a Irena Vylíčilová. Cenu za kostýmy si z Rakovníka odvezly Květa Krhánková a Irena Vylíčilová. Souboru byla udělena cena za hudební složku. Jeho Prodaná nevěsta byla doporučena k výběru do programu Jiráskova Hronova 2024.
V závěru přehlídky byly v doprovodném programu uvedeny další tři inscenace. Ta první byla absolventským představením 6. běhu Kurzu praktické režie NIPOS-ARTAMA Praha (2018–2023). Jedenadvaceti členný herecký kolektiv, složený z absolvujících režisérů, se představil pod režijním vedením vedoucího lektora kurzu Milana Schejbala ve hře Škola základ života podle hudební komedie a fejetonů Jaroslava Žáka v adaptaci Hany Burešové. Svěží, ve výrazových prostředcích čistý divadelní tvar, s celou plejádou výborných hereckých kreací se přiřadil k vrcholům přehlídky. Na představení navázalo důstojně-humorné a pro mnohé dojemné slavnostní vyřazení absolventů kurzu.
Hostující Ivana Bílková z Hradce Králové, někdejší herečka královohradeckého Draku, vystoupila s inscenací Nádherné úterý. Předlohu připravil na motivy textu Daisy Mrázkové Marek Zákostelecký, který byl i režisérem a scénografem inscenace. Viděli jsme neobvyklý divadelní tvar z loutkářské provenience, který zaujal především z hlediska technologického pojetí a zpracování. Uvedení Nádherného úterý nebylo náhodné. Dílo Daisy Mrázkové prostupovalo celou přehlídkou od začátku do konce, a sice prostřednictvím tzv. Pokojíčku Daisy Mrázkové, což byla volně přístupná čítárna a ateliér ve foyeru rakovnického kulturního centra. Po představení Ivany Bílkové se navíc uskutečnila veřejná diskuse o díle Daisy Mrázkové a jeho vlivu na děti a mládež. Její účastníci se věnovali převážnou měrou problematice převodu literárních prací autorky na divadelní jeviště.
Jako poslední vystoupil takřka stočlenný kolektiv dětí ze ZUŠ z Rakovníka v režii Adély Hauptmannové s taneční inscenací na motivy stejnojmenného filmu Karlík a továrna na čokoládu. Filmová verze vycházela z prózy Roalda Dahla. Dahlem tak Popelka 2023 začala i skončila, tedy pokud jde o představení. Po tom posledním následovalo obligátní slavnostní zakončení přehlídky s vyhlášením výsledků a předáním ocenění.
K jednotlivým soutěžním představením se konaly rozborové semináře, vedené členy lektorského sboru ve složení režisér doc. Mgr. Milan Schejbal (předseda), scénografka MgA. Kateřina Baranowska, režisér MgA. Jaromír Hruška a dramaturg doc. MgA. Jan Šotkovský, PhD. Tajemnicí lektorského sboru byla Mgr. Simona Bezoušková.
Součástí rozborových seminářů byly reflexe dětských skupin, získávané nepřímými metodami bezprostředně po každém představení. Účastníci seminářů se měli možnost seznámit s vjemy dětí různého věku. Skupinu nejmladších dětí z prvního stupně ZŠ vedly studentky Ateliéru divadlo a výchova DIFA JAMU z Brna pod vedením svého pedagoga MgA, Jonáše Konývky, PhD. Skupinu dětí z druhého stupně ZŠ vedla Mgr. Pavlína Schejbalová s výpomocí studentek DIFA JAMU Brno. Třetí skupina byla složena ze středoškolských studentů, pracovala s ní Magdaléna Hniličková, DiS. s výpomocí Mgr. Luďka Horkého.
K jubileu přehlídky byl vydán almanach mapující její čtyřicetiletou historii. Vydal jej NIPOS Praha ve spolupráci s Kulturním centrem Rakovník. Redakčně jej připravila Simona Bezoušková pod názvem Popelka mezi Popelkami – 40. ročníků celostátní přehlídky amatérského činoherního divadla pro děti 1971–2023.
U příležitosti ukončení 6. běhu Kurzu praktické režie NIPOS-ARTAMA Praha vznikla navíc publikace Kurz praktické režie 1993–2023. Vydal ji NIPOS Praha. Redakčně ji připravila opět Simona Bezoušková.
40. ročník celostátní přehlídky amatérského činoherního divadla pro děti a mládež Popelka Rakovník pořádaly NIPOS-ARTAMA Praha a Kulturní centrum Rakovník z pověření a za finančního přispění Ministerstva kultury ČR a Královského města Rakovník ve spolupráci s Divadelním spolkem Tyl Rakovník v čele s Alenou Mutinskou.
S jubilejními ročníky bývá někdy potíž. Ne vždy je lze vyhodnotit jako velmi zdařilé, jakkoliv jejich pořadatelé usilují o to, aby tomu tak bylo. Ačkoliv předseda lektorského sboru ve své závěrečné řeči neoznačil umělecké výsledky soutěžní části přehlídky jako výjimečné, dle mého soudu byly nejméně ze dvou třetin na úrovni, která jubilejní ročník rozhodně nediskvalifikovala. O tom podaly důkaz mj. i reflexe dětských skupin. Při ohlédnutí do historie přehlídky, na nominace pro Jiráskův Hronov, mám za to, že obě doporučené inscenace by si nominaci zasloužily, či alespoň jedna z nich. Myslím, že jubilejní ročník se vyvedl mj. i díky inscenaci absolventů Kurzu praktické režie, práci lektorského sboru, reflexím dětských skupin, vydaným almanachům a tradičně pohodové atmosféře zprostředkované místními pořadateli.
V přiloze fotografie M. Strotzera z představení: Labyrint světa a ráj srdce (DS Jana Honsy Karolinka), Uspávanka s plavčíkem a velrybou (HRAjeto Okrouhlá), Škola základ života (Kurz praktické režie), A DA(H)L (Užvak Praha), Opravdové kouzlo (SUD Suchdol n.L.) a Prodaná nevěsta (DS Jirásek Úpice) – pozn.red.
Autor: Milan Strotzer
Ve dnech 18.–22. října 2023 se v Tylově divadle a v Kulturním centru v Rakovníku uskutečnil jubilejní 40. ročník celostátní přehlídky amatérského činoherního divadla pro děti a mládež, nesoucí od roku 1991 název Popelka Rakovník.
Činoherní | Experimentální | Hudební | Loutkové | Poezie | Soubory | Studentské
Název byl převzat od posledního ročníku středočeské krajské přehlídky činoherního divadla pro děti konané v rakovnickém divadle. Ta si jej vypůjčila od publikace Aleny Urbanové Popelka divadla pro děti. I nepříliš pozorný čtenář si určitě položí otázku, proč se píše o 40. ročníku. Inu proto, že devět prvních se uskutečnilo v jiných místech, a sice v Kralupech nad Vltavou (1971), v Ostravě-Porubě (6 ročníků v letech 1973–1983) a ve Stráži pod Ralskem (1987 a 1989). V Rakovníku se jich, s přerušením zapříčiněným covidovou epidemií, realizovalo 31. Činoherní divadlo pro děti, a nejen to amatérské, zůstává Popelkou mezi dalšími oblastmi divadelní tvorby i nadále. Programová rada přehlídky nemá již po řadu let možnost program utvářet, neboť počet inscenací navržených z krajských přehlídek vydá tak akorát na program přehlídky celostátní. Není z čeho vybírat, nezbývá de facto, než přijmout všechny návrhy, a to i takových inscenací, které nebyly primárně určeny dětskému publiku. Tím nechci říci, že by měly z krajů přicházet doporučení na inscenace, které jsou za hranou kvalitativní únosnosti. To se v minulosti totiž začasté stávalo. Nepřineslo to nic dobrého ani pro celostátní přehlídku, ani pro zúčastněné soubory.
Členka lektorského sboru Kateřina Baranowska mi v závěru letošní přehlídky položila otázku, jak tu letošní Popelku vidím. Odpověděl jsem, že je to po léta stále stejné. Objeví se dvě tři inscenace, které lze označit jako dobrý průměr a jen výjimečně nás potěší jevištní počin, který ten průměr řádově přesahuje. A to navzdory všem snahám vedoucím k tomu, aby došlo ke změně tohoto stavu. Vydána byla osmidílná ediční řada věnovaná činohernímu divadlu pro děti. Na stránkách někdejší tištěné Amatérské scény vyšla plejáda kvalitních textů doplněná dramaturgickými pendanty. Po celých jedenáct let (1990–2000) byl FEMAD v Libici nad Cidlinou věnován divadlu pro děti a také reflexím dětských skupin k jednotlivým představením. Od roku 1991 se počala konat národní/celostátní přehlídka každoročně a vedle zmíněných ročníků FEMAD byla a je unikátní v možnostech získávání reflexí dětských skupin vedených psychology a pedagogy, a to nepřímými metodami. Ostatně, praxe získávat takto postřehy od dětí se traduje již od období, kdy se přehlídka konala v Ostravě-Porubě.
Svou více méně skepticky vedenou odpověď jsem musel pozvednout k optimistickému vyznění. Cosi se přece jenom hodně proměnilo. Změna bezesporu nastala v oblasti dramaturgie. Zatímco jsme ještě v prvních rakovnických ročnících byly svědky inscenací budovaných na bezduchých textových předlohách, které neměly tzv. ani hlavu ani patu, již pořadu let se s nimi nesetkáváme. Nebývalá proměna nastala i v autorském přístupu inscenátorů. Objevují se stále častěji původní autorské předlohy vzniklé na půdě hrajících souborů, respektive původní dramatizace literárních předloh, u nichž lze hovořit o výrazném autorském vkladu inscenátorů. Myslím, že jistý posun k lepšímu se týká i scénografie.
Oprávněnost onoho konstatování proměny v závěru předchozího odstavce potvrdila Popelka 2023. V programu bylo devět soutěžních inscenací a další tři hostující. Z těch devíti byly čtyři vytvořeny na podkladě původních autorských textů členů souborů a tři na základě původních dramatizací literárních předloh vzniklých pro konkrétní soubory a jejich inscenační záměry. Všechny prokázaly nesporný autorský vklad. Pouze dvě inscenace čerpaly z převzatých zdrojů, jedna z televizní filmové produkce, druhá ze slavné inscenace královéhradeckého divadla Drak. Ani u nich neabsentoval vlastní autorský podíl.
Nyní již o tom, co jsme to na Popelce 2023 viděli. Přehlídku zahájil divadelní soubor UŽVAK Praha pracující pod spolkem Divadlo pro Zličín. Uvedl inscenaci nazvanou A DÁ(H)L?!, u níž jsou jako autoři uvedeni Roald Dahl, Dana Svobodová a Karel Tomas. Z rozhovoru s režiséry Danou Svobodovou a Karlem Tomasem je však zřejmé, že se na vzniku autorsky podílel celý kolektiv souboru. Inspiračním zdrojem byla souboru osobnost věhlasného spisovatele Roalda Dahla. Tvůrci vycházeli z jeho prozaických prací Kluk: Příběhy z dětství a částečně z titulu Sólový let. Formou vyprávění a demonstrace dějových fakt je divákům zprostředkována Dahlova životní cesta od dětství až po dospělost. Postavu Dahla představují postupně tři herci. Kolektiv souboru je velice dobře herecky disponovaný, určitě by zvládl vedle pouhé demonstrace jednotlivých životních zastavení zprostředkovat více o tom, jaké vztahy a události formovaly jeho osobnost, postoje a činy. Větší důraz na proces spisovatelova zrání by tak mohl inscenaci učinit divácky přitažlivější a důsažnější. Souboru bylo uděleno čestné uznání za dramaturgický záměr a Lukáši Bulínovi za herecký výkon (Dahl a další postavy).
Divadelní spolek Jana Honsy z Karolinky zvolil nelehký inscenační úkol, a sice ztvárnit divadelními prostředky román Jana Amose Komenského Labyrint světa a ráj srdce. V dramatizaci Evy Kolomazníkové se tohoto úkolu zhostil se souborem renomovaný profesionální režisér Dodo Gombár. Dramatizace přivádí na scénu Poutníka jako člověka ze současnosti, oceňovaného zkušeného učitele, který právě pohřbil svoji manželku. Nejde tedy o osobu nepoznamenanou životními zkušenostmi. Tato změna oproti Komenského předloze, jakkoliv přínosná z hlediska zpřítomnění, se na druhé straně ukazuje jako ošidná. Především proto, že poznání takto nastolené postavy Poutníka nemohou být až tak překvapivá, uvěřitelná jsou tudíž jen částečně. Nicméně, ústřední téma Komenského díla – nalezení smyslu života a naděje – bylo souborem zřetelně sděleno. Inscenaci vévodily herecké výkony Miroslava Urubka v roli Smrti (cena) a Josefa Králíka v roli Všudybyla (čestné uznání). Nelehkého hereckého partu se zhostil rovněž Petr Hajda v roli Poutníka (čestné uznání). Soubor si z Rakovníka odvezl čestné uznání za inscenaci.
Divadlo Lůza z Hradce Králové se představilo se svou starší inscenací z roku 2017 Zadlužená princezna, jejímž autorem je režisér souboru Miroslav Vrbický s kolektivem divadla. Jde o příběh zhýčkané materialistické blogerky ze Slovenska, která za hranicemi svého království hledá ženicha a setkává se s drsným reálným světem, kterému vládne všeho chtivý vodník. Inscenace hýří mnoha nápady, které však vyústí do nahodilé práce s motivacemi postav hry. Bezbřehé žánrové uchopení se pohybuje od komunálního humoru, přes politickou satiru, prvky sociálního dramatu, kurz finanční gramotnosti až po jarmareční nekorektní až sexistickou pohádku naruby. Přitom v něm hrají nesporně talentovaní herci. Daniela Meszárosová získala za roli Princezny čestné uznání a Miroslav Vrbický dokonce cenu za herecký výkon v několika rolích. Z rozhovoru s režisérem vyplynulo, že nešlo o představení určené dětskému publiku. Je nepochopitelné, jak je mohla havlíčkobrodská porota doporučit do Rakovníka.
Divadelní spolek HRAjeto z Okrouhlé přispěl do programové skladby představením určeným dětem předškolního věku. Těch je u amatérů pomálu, takže jde o chvályhodný počin. Dámský kolektiv souboru připravil podívanou vybudovanou na půdorysu básně Jana Skácela Uspávanka s plavčíkem a velrybou. Režie se ujala Irena Vaňková. V inscenaci se pracuje s prostředky pohybové grotesky, stínohry a řady drobných i větších vizuálních efektů. Důležitou roli v ní hraje bohatý hudební plán. Soubor si byl vědom toho, že cílové publikum nedokáže vnímat souvislý příběh, a je mu třeba nabídnout dostatek sugestivních, zrakově a sluchově přitažlivých divadelních prostředků. Těch se dětem dostalo dostatečně, ba až nadmíru, některé by bylo možno označit jako plevelné. Otázkou je úvaha o nadměrných proporcích prologu a také o zmnožení konců představení. Skácelova báseň zůstala, byť zazněla, v rovině inspirace. Nesouvisle a nevýrazně traktovaný text působil spíše jako ilustrace toho, co je názorně zprostředkováno jinými výrazovými prostředky. Soubor získal čestná uznání za inscenaci, za scénografii a za kolektivní souhru.
Častý účastník rakovnické Popelky Divadelní soubor Červiven SPgŠ a SZŠ z Krnova tentokrát uvedl své autorské představení nazvané Kéž by… Režii a pedagogické vedení měla Petra Severinová, která je rovněž uvedena jako spoluautorka. Inscenace vznikla na základě vlastních a reálných příběhů členů souboru. Uvádí nás do světa středoškolských studentů a jejich rodinného zázemí. Je založena na autentických situacích a pocitech interpretů, kteří prolamují hradbu svojí intimity, s odvahou a potřebou zveřejnit svůj příběh, svůj problém, aniž očekávají jeho řešení. Dovedně napsaný scénář není pouze lineárním traktováním jednotlivých příběhů, nýbrž využívá i retrospektivní střihy, díky nimž se odhalují motivy jednání postav hry. Velmi působivou inscenaci by nejspíše ještě pozvedlo upřesnění žánrového a stylového uchopení. Petře Severinové a souboru bylo uděleno čestné uznání za scénář k inscenaci, členům souboru navíc čestné uznání za kolektivní hereckou souhru.
Divadelní soubor Vojan – Mladá haluz z Desné uvedl svou inscenaci pohádky Hanse Christiana Andersena Sněhová královna. Dramatizaci připravila režisérka souboru Vlaďka Koďousková. Soubor připravil klasicky pojatou iluzivní pohádku se silným příběhem, jaké se v posledních letech objevují na Popelce zřídka, navzdory tomu, že po nich neustává divácké volání. Navíc inscenaci s velkým obsazením a bohatou výpravou, s nepřehlédnutelnou pohybovou a výraznou hudební složkou. V rozhovoru pro přehlídkový zpravodaj režisérka uvedla, že se snažila přetvořit drsnou severskou pohádku tak, aby byla milejší a láskyplnější, a to i ve zvolené scénografii. To patrně je i důvodem k potlačení poetiky Andersenových pohádek, zejména však k tomu, že je oslabeno úsilí hlavní představitelky Gerdy k nalezení a vysvobození Káje z moci sněhové královny. Gerda jdoucí za svým cílem nemusí překonávat žádné závažné překážky, je více méně pouze zdržována na cestě, jednotlivá zastavení nepředstavují opravdovou hrozbu. I záchrana Káje se uděje jaksi samozřejmě, nikterak dramaticky. Díky schopnosti představitelky Gerdy udržet si průběžné jednání a motivaci k vysvobození Káje, se pro diváky smysl pohádky zcela neztrácí. Kateřina Cilichová obdržela cenu za herecký výkon v roli Gerdy. Za scénografii bylo uděleno čestné uznání Ladislavu a Vlaďce Koďouskovým.
K vrcholům rakovnické Popelky 2023 patřila inscenace Suchdolského divadelního spolku (SUD) ze Suchdola nad Lužnicí. Původní autorská hra Opravdové kouzlo autorů Lenky a Víta Chaloupkových je volně inspirována životními osudy Hanse Christiana Andersena. Text i inscenace jsou neobvyklým vykročením ze standardní pohádkové produkce. V pohádkovém příběhu s hudbou a tancem, kombinujícím po vzoru Andersenových „kouzelných her“ svět fantazie a všední reality, chtěli autoři ukázat, že jen nebetyčná odvaha a schopnost myslet na druhé může vést k uskutečnění vlastních snů. A to se jim nadstandardně daří, a to i díky odvážnému a významotvornému scénografickému řešení. V neposlední řadě i díky hudbě, připravené hudebním uskupením Cvrčci na motivy skladeb Ludolfa Nielsena. Cvrčkům byla udělena cena za hudbu a hudební doprovod, Vítu Chaloupkovi a Františku Cvrčkovi cena za scénu k inscenaci, Aleně Pilné cena za kostýmy. Vít Chaloupka získal čestné uznání za herecký výkon v roli Christiana. Souboru byla udělena cena za inscenaci a byl doporučen k výběru do programu Jiráskova Hronova 2024.
Divadelní spolek bratří Mrštíků z Boleradic nastudoval hudební pohádku Jiřího Chalupy a Karla Hoffmanna s oblíbenými písničkami Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře Princové jsou na draka. Před dramaturgem Tomášem Hradilem a režisérem inscenace Jurajem Háderem vyvstal nelehký úkol transformace původní filmové pohádky Československé televize z roku 1980 pro provedení na divadelním jevišti. Ten úkol se jim podařilo zdolat pouze částečně. Zdá se, že se spolehli na notorickou známost původní předlohy, a tak většinu situací nebudovali dost důsledně, zjednodušili je a zploštili. Navzdory relativně jednoduchému příběhu nejsou zcela zřetelné vztahy mezi postavami, z toho pramení i nelogičnosti v jevištním aranžmá. Inscenace je ochuzena o emotivní momenty předlohy a potřebné napětí. Přitom jsme na jevišti mohli sledovat hned několik hereckých osobností schopných při cíleném vedení eliminovat jmenované nedostatky a učinit inscenaci barvitější. Odpovídají tomu i udělená ocenění. Čestné uznání za herecké výkony získali Jan Koráb za roli Krále a Julie Stehlíková za roli Princezny Lenky. Cena za herecký výkon v roli Hlaváčka připadla Ondřeji Kňůrovi.
Poslední soutěžní představení bylo zároveň druhým vrcholem přehlídky. Stala se jím inscenace Spolku divadelních ochotníků Alois Jirásek z Úpice, který se inspiroval konceptem provedení opery Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta, realizovaném v loutkovém divadle Drak v Hradci Králové v roce 1986. Jeho autory byli Josef Krofta, Miloslav Klíma, Jiří Vyšohlíd a Petr Matásek. Režisér úpické inscenace Vladimír Hetflejš vyšel z konceptu určeného pro loutkové divadlo a provedl jeho transpozici pro realizaci v činoherním souboru. Nutno poznamenat, že souboru hudebně nadprůměrně vybaveného. Hudební složka úpického provedení Prodané nevěsty je také jeho nejvýraznější devizou, a to ruku v ruce se scénografickým řešením a kostýmní výpravou. Podobně jako tomu bylo v inscenaci Draku, je ústředním scénickým objektem rozměrný funkční kolotoč. Jeho funkce je poněkud omezenější, než tomu bylo v loutkové verzi. Úpické inscenaci by prospěla jasnější akcentace hlavních postav a dějových zvratů. K zamyšlení je i naddimenzovaná proporce scény komediantů, respektive její pojetí. Za scénu k inscenaci získali cenu Vladimír Hetflejš, Jiří Kobr a Irena Vylíčilová. Cenu za kostýmy si z Rakovníka odvezly Květa Krhánková a Irena Vylíčilová. Souboru byla udělena cena za hudební složku. Jeho Prodaná nevěsta byla doporučena k výběru do programu Jiráskova Hronova 2024.
V závěru přehlídky byly v doprovodném programu uvedeny další tři inscenace. Ta první byla absolventským představením 6. běhu Kurzu praktické režie NIPOS-ARTAMA Praha (2018–2023). Jedenadvaceti členný herecký kolektiv, složený z absolvujících režisérů, se představil pod režijním vedením vedoucího lektora kurzu Milana Schejbala ve hře Škola základ života podle hudební komedie a fejetonů Jaroslava Žáka v adaptaci Hany Burešové. Svěží, ve výrazových prostředcích čistý divadelní tvar, s celou plejádou výborných hereckých kreací se přiřadil k vrcholům přehlídky. Na představení navázalo důstojně-humorné a pro mnohé dojemné slavnostní vyřazení absolventů kurzu.
Hostující Ivana Bílková z Hradce Králové, někdejší herečka královohradeckého Draku, vystoupila s inscenací Nádherné úterý. Předlohu připravil na motivy textu Daisy Mrázkové Marek Zákostelecký, který byl i režisérem a scénografem inscenace. Viděli jsme neobvyklý divadelní tvar z loutkářské provenience, který zaujal především z hlediska technologického pojetí a zpracování. Uvedení Nádherného úterý nebylo náhodné. Dílo Daisy Mrázkové prostupovalo celou přehlídkou od začátku do konce, a sice prostřednictvím tzv. Pokojíčku Daisy Mrázkové, což byla volně přístupná čítárna a ateliér ve foyeru rakovnického kulturního centra. Po představení Ivany Bílkové se navíc uskutečnila veřejná diskuse o díle Daisy Mrázkové a jeho vlivu na děti a mládež. Její účastníci se věnovali převážnou měrou problematice převodu literárních prací autorky na divadelní jeviště.
Jako poslední vystoupil takřka stočlenný kolektiv dětí ze ZUŠ z Rakovníka v režii Adély Hauptmannové s taneční inscenací na motivy stejnojmenného filmu Karlík a továrna na čokoládu. Filmová verze vycházela z prózy Roalda Dahla. Dahlem tak Popelka 2023 začala i skončila, tedy pokud jde o představení. Po tom posledním následovalo obligátní slavnostní zakončení přehlídky s vyhlášením výsledků a předáním ocenění.
K jednotlivým soutěžním představením se konaly rozborové semináře, vedené členy lektorského sboru ve složení režisér doc. Mgr. Milan Schejbal (předseda), scénografka MgA. Kateřina Baranowska, režisér MgA. Jaromír Hruška a dramaturg doc. MgA. Jan Šotkovský, PhD. Tajemnicí lektorského sboru byla Mgr. Simona Bezoušková.
Součástí rozborových seminářů byly reflexe dětských skupin, získávané nepřímými metodami bezprostředně po každém představení. Účastníci seminářů se měli možnost seznámit s vjemy dětí různého věku. Skupinu nejmladších dětí z prvního stupně ZŠ vedly studentky Ateliéru divadlo a výchova DIFA JAMU z Brna pod vedením svého pedagoga MgA, Jonáše Konývky, PhD. Skupinu dětí z druhého stupně ZŠ vedla Mgr. Pavlína Schejbalová s výpomocí studentek DIFA JAMU Brno. Třetí skupina byla složena ze středoškolských studentů, pracovala s ní Magdaléna Hniličková, DiS. s výpomocí Mgr. Luďka Horkého.
K jubileu přehlídky byl vydán almanach mapující její čtyřicetiletou historii. Vydal jej NIPOS Praha ve spolupráci s Kulturním centrem Rakovník. Redakčně jej připravila Simona Bezoušková pod názvem Popelka mezi Popelkami – 40. ročníků celostátní přehlídky amatérského činoherního divadla pro děti 1971–2023.
U příležitosti ukončení 6. běhu Kurzu praktické režie NIPOS-ARTAMA Praha vznikla navíc publikace Kurz praktické režie 1993–2023. Vydal ji NIPOS Praha. Redakčně ji připravila opět Simona Bezoušková.
40. ročník celostátní přehlídky amatérského činoherního divadla pro děti a mládež Popelka Rakovník pořádaly NIPOS-ARTAMA Praha a Kulturní centrum Rakovník z pověření a za finančního přispění Ministerstva kultury ČR a Královského města Rakovník ve spolupráci s Divadelním spolkem Tyl Rakovník v čele s Alenou Mutinskou.
S jubilejními ročníky bývá někdy potíž. Ne vždy je lze vyhodnotit jako velmi zdařilé, jakkoliv jejich pořadatelé usilují o to, aby tomu tak bylo. Ačkoliv předseda lektorského sboru ve své závěrečné řeči neoznačil umělecké výsledky soutěžní části přehlídky jako výjimečné, dle mého soudu byly nejméně ze dvou třetin na úrovni, která jubilejní ročník rozhodně nediskvalifikovala. O tom podaly důkaz mj. i reflexe dětských skupin. Při ohlédnutí do historie přehlídky, na nominace pro Jiráskův Hronov, mám za to, že obě doporučené inscenace by si nominaci zasloužily, či alespoň jedna z nich. Myslím, že jubilejní ročník se vyvedl mj. i díky inscenaci absolventů Kurzu praktické režie, práci lektorského sboru, reflexím dětských skupin, vydaným almanachům a tradičně pohodové atmosféře zprostředkované místními pořadateli.
V přiloze fotografie M. Strotzera z představení: Labyrint světa a ráj srdce (DS Jana Honsy Karolinka), Uspávanka s plavčíkem a velrybou (HRAjeto Okrouhlá), Škola základ života (Kurz praktické režie), A DA(H)L (Užvak Praha), Opravdové kouzlo (SUD Suchdol n.L.) a Prodaná nevěsta (DS Jirásek Úpice) – pozn.red.
Autor: Milan Strotzer
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.