Divadelní studio Josefa Skřivana Brno - EXPEDICE. (Ohlasy.) FEMAD Poděbrady 1984 – zpravodaj. 1984, č. 3, s. 4-5
Divácká anketa
... po představení
- Je pro mě Velmi obtížné cokoli říci, neboť představení Expedice mě tolik zaujalo a tolik ke mně promlouvalo, že jsem v situaci, že přestávám být soudná. Tento humor, tato poetika, tato filozofie i něha a nevím, co všechno v tomto představení hraje přesně na moji strunu. Oslovuje mě to a je to fajn.
— Jsem z toho rozpačitý, naozaj.
— Působilo to na mě záhadně. Zprvu jsem nechápal, pak jsem četl hodně o lidech.
— Velmi hezké představení. Čitelné, plné nápadů a hlavně o lidech.
— Moc se mi líbila představitelka medvídka Pú.
— Mě to nějak nezajímalo.
— Líbilo, ale nechápala jsem docela děj. Nenutilo mě to uvažovat.
— Byl jsem hluboce zasažen a dojat.
— Vadilo mi rozlepování obálek při únosu.
— Tak co? Hm.
— Byly to děti celníka Rousseaua.
— Proč byly divákům rozdávány letáčky, jejichž čtením se ztrácel kontakt s příběhem?
— Představení mě přesvědčilo, o přenosnosti specifického humoru textové předlohy do divadelního tvoru. —
— Souboru patří dík za pozoruhodný filozofický přístup k textu, který lze považovat za příkladný.
Diskuse k Expedici
Jen několika šťastlivcům se podařilo vidět obě představení. Diskuse, kterou řídil Jiří Langr, ukázala, že zatímco první představení bylo přece jenom poznamenáno nervozitou ze strany souboru a určitou menší mírou sdělnosti /soubor hrál ihned po příjezdu/, druhé představení pak potvrdilo kvality brněnského kolektivu.
Petr Janiš, lektor, dramaturg:
Je mi líto, že v diskusi nezazněl hlas, kam autobus jede nebo proč lidé jedou na expedicí, když nevědí, co to je. Proč musí autobus zamést řidič a zodpovídat za něj. Myslím si, že co je nepřenosné ze samotné pohádky stran humoru, tam fungovalo, ale stran filozofie to získalo aspoň o dimenzi víc. Nakládání s textem a hereckou poetikou ve mně probudilo z jejich strany pokoru k umění. A jestliže to někoho zasáhne nebo ne, tak to záležitost chápání racionálního a iracionálního. Někomu je samozřejmě bližší Shakespeare, jinému Dostojevskij. Někdo má rád radši příběhy, někdo filozofii. Ke mně toto představení promlouvá přes nepostižitelnou atmosféru, situace a jednání postav. Myslím si, že je to příklad, jak se amatéři mohou inteligentně zmocnit textu, aniž by ho jakkoli deformovali, aniž by se exhibovali. Vycházejí z něj. A proto jim děkuji.
... po představení
- Je pro mě Velmi obtížné cokoli říci, neboť představení Expedice mě tolik zaujalo a tolik ke mně promlouvalo, že jsem v situaci, že přestávám být soudná. Tento humor, tato poetika, tato filozofie i něha a nevím, co všechno v tomto představení hraje přesně na moji strunu. Oslovuje mě to a je to fajn.
— Jsem z toho rozpačitý, naozaj.
— Působilo to na mě záhadně. Zprvu jsem nechápal, pak jsem četl hodně o lidech.
— Velmi hezké představení. Čitelné, plné nápadů a hlavně o lidech.
— Moc se mi líbila představitelka medvídka Pú.
— Mě to nějak nezajímalo.
— Líbilo, ale nechápala jsem docela děj. Nenutilo mě to uvažovat.
— Byl jsem hluboce zasažen a dojat.
— Vadilo mi rozlepování obálek při únosu.
— Tak co? Hm.
— Byly to děti celníka Rousseaua.
— Proč byly divákům rozdávány letáčky, jejichž čtením se ztrácel kontakt s příběhem?
— Představení mě přesvědčilo, o přenosnosti specifického humoru textové předlohy do divadelního tvoru. —
— Souboru patří dík za pozoruhodný filozofický přístup k textu, který lze považovat za příkladný.
Diskuse k Expedici
Jen několika šťastlivcům se podařilo vidět obě představení. Diskuse, kterou řídil Jiří Langr, ukázala, že zatímco první představení bylo přece jenom poznamenáno nervozitou ze strany souboru a určitou menší mírou sdělnosti /soubor hrál ihned po příjezdu/, druhé představení pak potvrdilo kvality brněnského kolektivu.
Petr Janiš, lektor, dramaturg:
Je mi líto, že v diskusi nezazněl hlas, kam autobus jede nebo proč lidé jedou na expedicí, když nevědí, co to je. Proč musí autobus zamést řidič a zodpovídat za něj. Myslím si, že co je nepřenosné ze samotné pohádky stran humoru, tam fungovalo, ale stran filozofie to získalo aspoň o dimenzi víc. Nakládání s textem a hereckou poetikou ve mně probudilo z jejich strany pokoru k umění. A jestliže to někoho zasáhne nebo ne, tak to záležitost chápání racionálního a iracionálního. Někomu je samozřejmě bližší Shakespeare, jinému Dostojevskij. Někdo má rád radši příběhy, někdo filozofii. Ke mně toto představení promlouvá přes nepostižitelnou atmosféru, situace a jednání postav. Myslím si, že je to příklad, jak se amatéři mohou inteligentně zmocnit textu, aniž by ho jakkoli deformovali, aniž by se exhibovali. Vycházejí z něj. A proto jim děkuji.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.