ZÁMEČNÍKOVÁ, Ema: Přehlídka dětské recitace Pardubice, 11.–14. 4. 2023. Deník Dětské scény, č. 0., str. 18-19, 9.6.2023.

Přehlídka dětské recitace
Pardubice, 11.–14. 4. 2023

Vzpomínka na krajskou přehlídku
Tuto zprávu jsem nazvala vzpomínkou, protože její napsání mě potkalo více než po měsíci, mezi tím jsem se účastnila dalších podobných záležitostí, takže jde opravdu o paměťovou sondu. A tak se i ukáže, co bylo pro mne z pardubického recitačního dění podstatné. Neměla jsem tento článeček psát, protože jsem o pardubické přehlídce psala nemálo ročníků za sebou a měla jsem obavy z opakování se. A všechny zainteresované, i mně, by jistě zajímal jiný pohled. Ale z pochopitelných příčin se tak nestalo, a aby se o této pohodové přehlídce na celostátní Dětské scéně vědělo, ujala jsem se psaní opět já, když se nenašel někdo jiný (nebyla jsem u třetí kategorie, přiložím ale záznam kolegy).
Čeho si na ní nejvíce cením je to, že každá kategorie má svůj den. Nikde po republice jsem se s touto předností nesetkala a je to naprosto skvělá varianta. Na vše je dostatek času – na ranní ladění, seznamování se s prostorem i se navzájem, rozmlouvání, na přednes druhých textů u třetí a čtvrté kategorie, na neuspěchané vyhlašování výsledků a zejména na rozborové semináře. Ty bývají hojně navštěvované, s kolegy v lektorském týmu jsme se rozdělili a děti s dospělým doprovodem nás obcházely, přičemž se snažily stihnout rozhovory s námi všemi. I s takovým zájmem jsem se nikde nesetkala, přičítám ho opět k rozdělení přehlídky do čtyř dnů. Nikdo nemusel spěchat na dopravní spoje, což je obvyklý důvod neúčasti lektorských rozborů. Milá je taky hojnost cen a darů, knižních a jak jinak než perníkových.
Složení lektorského sboru bývá v Pardubicích pestré, pozvány bývají nejen osvědčené osobnosti dramatické výchovy, ale i mladí (mnozí nyní již renomovaní lektoři si poprvé zkusili hodnocení dětské recitace právě v Pardubicích) a někdy i profesionální herci, většinou z místního divadla. Různý úhel pohledu na dětský přednes bývá leckdy ku prospěchu, určitě je přínosnější než názory vesměs zcela nepoučené o tom, jaká je podstata hodnocení dětské recitace. V lektorském týmu se vystřídali: Hana Lichtenbergová (1. a 3.kategorie), Nina Martínková (1. a 2.), Eva Navrátilová (4.), Martin Šantrůček (2., 3. a 4.), Josef Vrána (3.) a Emilie Zámečníková (1., 2. a 4. kategorie). Vše se konalo v honosně a důstojně působícím sále Jana Kašpara (KÚ Pardubického kraje), tento dojem z něj však díky vstřícné a pohodové atmosféře postupně vyprchal.
A ještě jedna pardubická ojedinělost – texty se mohou poslat buď předem, nebo předložit lektorům ve třech kopiích až před samotným vystoupením, což tak učinila převážná část recitátorů. Ti hodnotitelé, kteří si rádi prostudují texty předem, by možná proti tomuto protestovali, ale nikdy jsem takovýto protest nezaznamenala. Každopádně tento přístup usnadní organizátorům, v tomto případě obětavým a vstřícným knihovnicím, protože pořadatelem přehlídky je Krajská knihovna v Pardubicích, práci.
A nyní k samotnému přednesu, dle vzpomínek a poznámek…

Vzpomínka na 1. kategorii
Děti byly převážně velmi přirozené, radostné, přednes je evidentně bavil. Na první kategorii velmi dobré, leckdy vynikající recitační výkony, celková úroveň skvělá. Výběr textů poutavý a převažovala poezie!!! Z poznámek u textů si lze mnoho představit: lépe členit!; skvěle sdělená představa situace; zase opačně uvedený autor a název…; čárkování, buřtování, nelogické kouskování vět; vůbec nenapodobuje Nárožného! (u Macha a Šebestové); houpe se do rytmu, odříkává, „zpívá“, kolovrátek…; skvěle vystavěný konec!; uhonila konec…; konečně se rozsvítila!; spěch – škoda, je skvělým vypravěčem; ví co říká…; mluví přirozeně, ale nehne brvou, jakoby pro sebe; skvěle charakterizuje postavy! (Pipi Dlouhá punčocha); s radostí, vervou, lépe završit!; má tu knížku moc ráda…; po smyslu, ale bez vztahu k ději, postavám; hezky mluví…ale jen to; velké soustředění; zaujatost příběhem; oblouk! ne tak monotónně…; dlouhý, mnohoslovný text…ale ona je skvělá!; mluví po smyslu, s humorem; nevyužila všeho, co jí text nabízel; pěkné momenty; zbytečný plyšák v ruce…ale asi mu pomáhá proti trémě.
Diplom v první kategorii získali: Lada Burešová (ZŠ Heřmanův Městec), Beata Petráková (ZŠ Heřmanův Městec), Lucie Škaroupková Masarykova základní škola Polička), Jonáš Cach (ZŠ Oldříš). Čestným uznáním byli oceněni: Terezie Brabencová (ZŠ Resslova, Hlinsko), Celine Brašíková (ZŠ Vysoké Mýto, Javornického). Agáta Grodlová (ZŠ Trhová Kamenice), Adéla Slouková (NOE – Křesťanská základní a mateřská škola v Pardubicích); Veronika Šmejdová (ZŠ Závodu míru, Pardubice); Alexandra Zmítková (ZŠ Montessori, Pardubice) a Jan Teplý (Masarykova ákladní škola Polička).

Vzpomínka na kategorii druhou
Celkový dojem horší než u první kategorie. Dramaturgie velmi pestrá, od textů objevujících se na každé přehlídce (a někdy kopírovaných
bez znalosti originálu!), po ojedinělé a objevné. Velmi často děti neukočírovaly svoji energii, často jí nasadily příliš v počátku a pak neubraly.
Z poznámek u textů: ruce semknuté vpředu, uzavřel se…; sdělný, čekala jsem, kam to dojde a ono nic; horor předaný s nadhledem; má svoje
upřímné sdělení; hezky respektuje verš, je sdělná v přesazích; výborné nakládání s refrénem; skvělá celková výstavba!; není jasné, proč si to vybral, proč to říká…; spěch, spěch, spěch….škoda; co si myslí o postavách a situacích?; neřekl autora…; zbytečně hraje, mění hlas; má představu…; otočila autora a název; moc rychle začala, vše řekla najednou a zbrkle; je to anekdota!; stále stejně tlačí na hlas; má smysl pro humor, jím povídku; obohatila; vyrábí tajemno; přehání rozdíl v jednání postav, tím je její sdělení černobílé…; nepřirozeně nás poučuje…; konec, to hlavní, řekla příliš potichu; důsledně nedává přízvuk na předložku; asi má knížku ráda – příliš sentimentální – jen úvod bez pointy (Fr. Hrubín O Květušce); spěchá, nečlení, nesděluje, nemá kontakt; hezký dialog, má napětí, postavy vztah.Čestné uznání porota udělila Evelíně Hladké (ZŠ a MŠ Kameničky), Agnese Kalousové (ZŠ a MŠ Sokolovská, Svitavy), Nele Musilové (ZŠ Písečná) a Gabriele Sirákové (ZŠ Montessori, Pardubice).
Diplom získaly Stela Klikarová (ZUŠ Chrudim), Kateřina Smolková (Dramatická školička Svitavy) a Josefína Voříšková (ZŠ Javornického, Vysoké Mýto).
Na celostátní Dětskou scénu do Svitav postoupila Julie Sehnalová ze Střediska kulturních služeb města Svitavy (Josef Hanzlík: Konec modrého ptáčka). Zaujala zejména celkovou výstavbou textu se všemi nuencemi, interpretací refrénu v různých variacích, větvením příběhu, respektováním verše, předáváním přesahů a vytvořením vztahu k postavám. Druhým postupujícím je Jakub Konečný ze ZŠ Palackého v Moravské Třebové (Viliam Klimáček: Zločin v šatníku) Recitátor přijal text za svůj, vyvolal představový film, který udatně předával publiku. Nonsensový příběh vyprávěl s nadhledem a se smyslem pro humor. Celkový kultivovaný projev.

Zpráva o kategorii třetí od Martina Šantrůčka
V pátek 14. dubna 2023 se, i přes nepříznivé počasí, v pardubickém sále Jana Kašpara sešli recitátoři 3. kategorie. Výkony recitátorů z šestých a sedmých tříd byly kvalitní. Většina recitátorů recitovala prozaické texty a možná i proto porotu velmi zaujal recitátor, který velmi umně přednesl poezii Pavla Šruta Jací jsou jaci.
Obecně se byly výkony recitátorů třetí kategorie vyrovnané, nicméně se celým dnem prolínala tenká nit neobratné práce s pauzami a tím se většině recitátorů poněkud hroutila výstavba textů. Oproti jiným rokům se ale velmi zlepšila práce s hlasem a výslovností.
Čestným uznáním porota odměnila Veroniku Malínkovou (ZUŠ Petra Ebena, Žamberk), Magdalenu Pavlíčkovou (Středisko kulturních služeb města Svitavy), Terezu Tůmovou (ZŠ Heřmanův Městec) a Víta Pilaře (ZUŠ Chrudim).
Diplom získaly Karolína Špinerová (Gymnázium, Pardubice, Dašická ul.) a Emma Vašíčková (ZŠ Prodloužená, Pardubice).
Diplom s návrhem na postup obdržela Josefína Kroutilová ze ZŠ Bohemia v Chrudimi (Michael Olivier: Život k sežrání; Jiří Žáček: Kdo je nejsilnější). Recitátorka vystupovala s celkově kultivovaným přednesem. Pěkně vystavěla příběh a s představou o textu i o příběhu. Nasazení udržela po celou délku textu. Stejně byl oceněn i Štěpán Dvořák ze ZUŠ Pardubice-Polabiny, Lonkova ul. (Eva Papoušková: Ve školce; Pavel Šrut: Jací jsou jaci). Bavil publikum tím, že si zdařile pohrává se slovním humorem textů. Mezi jeho kvalitní vybavenost patří položení hlasu a výslovnost. Má nadhled a nenechá se strhnout emocemi.

Vzpomínka na přehlídku recitátorů čtvrté kategorie
Neznalý toho, jak to chodí na přehlídkách dětské recitace, by mohl očekávat, že ve 4. kategorii budou ti nejvyspělejší a nejlepší. Není tomu tak, jen u těch, kteří se přednesu věnují se zasvěceným vedením už od malička, lze nalézt přednesovou vybavennost. A tak se mi vybavuje i pardubická přehlídka nejstarších recitátorů – na jedné straně vystoupili ti, kteří byli evidentně v přednesu jako doma, na druhé straně pak ti netušící co přednes je a co jim nabízí. A pak byli ještě ti, kteří sice objevili přednes až nyní, ale oslovil je natolik, že jejich vystoupení byla velmi osobitá, sdělná, ovšem někdy narážela na neznalost výrazových prostředků a tak podobně. Vzpomíná se mi přes to všechno na ten den velmi příjemně, nevystoupil nikdo, kdo by nic nesděloval, nepředával, nebo se alespoň o to nepokusil. Někdy právě neznalost přednesových postupů zapřičinila výběr textu, který neposkytoval možnost přednašečského naplnění, nebo sice nabízel téma, které jasně přednašeče oslovilo a mohlo oslovit i publikum, ale jak postupovat při přípravě, neznalost prostředků, a zejména zameškaný rozbor textu, to vše způsobilo, že se sdělení úplně nezdařilo.
Z poznámek u textů: není to próza ale poezie!; upřímné sdělení; spěch, spěch, spěch…; proč někdy ztišuje tak, že ji není slyšet?; dobrý nápad, že si vybrala dva překlady Košilely, ale proč je spojila dohromady? Vznikl nesrozumitelný paskvil…; proč si tak talentovaná recitátorka vybrala tak povrchní humor? (Jiří Žáček: Desatero svátečního řidiče); při přednesu Variace na renesanční téma recitátorka málem samým sentimentem vzlétá…ale o čem to je neví…; chybí postoj vypravěčky; ona je Popelka?; věřím; náročné, jen zvukomalebnost; jen slovní humor bez oblouku příběhu; zahozený konec, škoda, ví o čem to je?; tolkienovsky se stylizuje…z jakého důvodu?; je to ryze chlapecké vyprávění, proč ho přechýlili na holku?; má skvělý kontakt, proč ale mluví tak rychle?; kouskuje věty, vyráží, škoda, je to zajímavá osobnost; změnili slůvko v závěru z „a bašta“ na „a basta“, ochudili tím velmi pointu (M. Macourek: Modrý hrnec, který rád vařil rajskou omáčku); hezký hlas, osobitý vypravěč, ale vybral si jen agitku…nekázat nám jak se máme chovat v lese!; dlouhý úryvek bez konce….vytrženo z celku…; výstavba!; svit v očích, ale kam mě vede?; malovala hlasem, výrazná, ale o čem je text?; kdo poslal z okresního kola jasný monolog?; písňový text…nemůže se melodie zbavit….škoda; prozaický kolovrátek; nechat doznít konec.
Čestná uznání byla udělena Elišce Chalupníkové (Letohradské soukromé gymnázium o. p. s., Letohrad), Anette Kočí (ZŠ Závodu míru, Pardubice), Kláře Kolářové (Gymnázium, Pardubice, Dašická ul.), Šarlotě Tlapákové (ZŠ Chrast, U Pošty) a Tomáši Koukalovi (Gymnázium SŘMR ve Skutči).
Diplomem porota ocenila čtyři dívky: Tatianu Chalupníkovou (ZUŠ Vysoké Mýto), Ninu Markovou (Gymnázium a LOŠ Moravská Třebová), Barboru Šimkovou (ZŠ Sezemice) a Štěpánku Šimonovou (Středisko kulturních služeb města Svitavy).
Na celostátní přehlídku postoupila Helena Burešová ze ZŠ Heřmanův Městec (Miloš Macourek: Chameleon; František Hrubín: Pohádka o Květušce a její zahrádce). Recitátorka ovládala dobrou recitátorskou (včetně mluvní) techniku, působila svou přirozeností projevu. Text přijala za svůj a předala jeho tematický přesah. Měla výborný kontakt s publikem. Ve druhém textu (F. Hrubín: Pohádka o Květušce a její zahrádce) potvrdila přednašečské kvality zejména prací s veršem a vytvořením atmosféry textu. Na celostátní přehlídku postoupila také Ivana Müllerová ze ZUŠ Chrudim (František Nepil: Než začne ptáček hnízdit; Květa Legátová Popelka).Oba její výkony byly vyrovnané a kvalitní .Měla dobrou hlasovou a technickou mluvní vybavenost, dokázala vytvořit dílčí i celkové pointya povýšila texty o osobní rozměr.
Ema Zámečníková