RICHTER KOHUTOVÁ, Petra: Sokolovská čurda 2023. AS 26.9.2023.
Sokolovská čurda 2023
Procházka (nejen divadlem), která baví.
Činoherní | Hudební | Pohybové | Soubory
21. ročník celostátní nesoutěžní přehlídky, umožňující předvést ochotnickým souborům svou tvorbu, poskytující možnost setkání a výměny zkušeností a udělující cenu za nejlépe odvedenou malou roli, která posunuje děj viděného, se odehrál pod taktovkou Divadla bez zákulisí ve spolupráci s Městským domem kultury Sokolov ve dnech 22.-24. září 2023. Začal tentokrát už o několik dní dříve, a to komentovanou procházkou po městě v režii Pouličního divadla Viktora Braunreitera.
Celý festival byl vlastně takovou procházkou, třebaže ne vždy růžovým sadem. Procházkou historií divadla. Začali jsme v 16. století Shakespearem, prolétli 17. s Lakomcem a 18. s Goldonim, pohádka odkazovala na klasičku 19. století, Dokonalá svatba na to 20. a horažďovický Důkaz či přerovský titul Není co skrývat nás, napjaté a s křikem se bránící, vtáhl do století našeho, jedenadvacátého. Byla to také procházka po historii Sokolovské čurdy. Při pohledu na letošní účastníky programu: přerovský Dostavník či karlovarské Déčko hráli již na nultém ročníku přehlídky, českolipský Jirásek zdobil v roce 2003 první ročník, horažďovický Tyjátr ten šestnáctý v roce 2018… a protože přehlídka neusíná na vavřínech, přibyli kandrdasové LDO ZUŠ a „farma Divadla bez zákulisí“ Divadlo mladého herce, poprvé se zúčastnili i přátelé ze Sázavy. Žánrově se vedle pohádek a komedií objevila variace na klasickou tragédii, drama i černá komedie, také zmíněné pouliční divadlo. A nutno zdůraznit, že letos byla nejen organizace (díky za ni „Bezzákulisákům“ s Martinem Volným, Jarkou Nikodémovou a Evou Valjentovou v čele), ale také téměř polovina akcí Sokolovské čurdy dílem místních. Kromě pohádky Káča a peklo, Romea a Julie a prohlídky města měli Sokolovští prsty, respektive herečku Lucii Zemkovou, i v karlovarském Náměstíčku.
Zcela novou součástí Čurdy je komentovaná prohlídka Sokolova, v režii Pouličního divadla Viktora Braunreitera a za financování nadšence Martina Volného. Po svém městě se prošlo v neděli 17. září 2023 více než dvě stě diváků. Začali u brány sokolovského zámku a během čtyř zastavení zhlédli množství historizujících příběhů s větší než malou mírou nadsázky (o tom, kterak byla osada Sokolov založena, jak Sokolovu shořela městská práva apod.). Hlavními tahouny lehce interaktivní akce byly Pavlína Šponiarová a Lucie Zemková z Divadla bez zákulisí, s nimi hráli bratři Braunreiterovi a Jiří Švec z Karlových Varů a Petr Bařina z chebského divadla.
První představení přímo v budově Městského domu kultury se změnilo ve dvojprogram – místní pozvali jako předskokana svého kusu mladé kolegy z místního LDO ZUŠ. Pohádku z rozkvetlé louky o tom, jak zvířátka pomáhají berušce hledat sedmou tečku, připravila a na piano doprovázela Andrea Plachá. Následovala Káča a peklo – pohádka pro děti od čtyř let autorky a režisérky Danči Telínové. Divadlo bez zákulisí ji mělo na repertoáru před dvanácti lety. Letos ji obnovilo s částečně původním obsazením – Káču stále hraje Pavlína Šponiarová a čerta Zaracha Martin Volný. Variace příběhu známého z knížky Boženy Němcové či opery Antonína Dvořáka vcelku funguje, příběh je převyprávěn přehledně, vyskytují se nápady, které potěší (bílí čerti!).
Úroveň Náměstíčka karlovarského Divadelního studia D3 roste s každou reprízou; ostatně u inscenace tak postavené na herecké souhře se to dá předpokládat. Náměstíčko, potažmo jeho scénograf Luboš Štěpán získal Zlatý vrtík Vaška Junka za nejlepší scénu přehlídky. Představení bylo přijato s velmi bouřlivými pozitivními reakcemi. Mimochodem, místní divácká základna je kapitola sama o sobě. Organizátoři během dvaadvaceti let trvání přehlídky dokázali, že navštěvovat představení Sokolovské čurdy se stalo módou, a tak hlediště čítající více než tři sta míst bývá zaplněno minimálně ze dvou třetin a místní přicházejí s touhou se bavit, již neváhají dát najevo. Souborům se v Sokolově hraje báječně.
Sobota začala zostra shakespearovskou klasikou Romeo a Julie, ovšem ve velmi rasantní úpravě, jež má v názvu dodatek „aneb Tanec a zpěv“. Režisér Martin Volný a dramaturgyně Marie Volná převedli příběh věčných milenců do současnosti a změnili klasickou tragédii v podívanou s komediálním potenciálem. Sedmdesátiminutový spor, jestli je lepší a jako životní náplň zajímavější tanec nebo zpěv (a takový může být v jistém věku prožíván se stejnou vášní jako odvěký konflikt Monteků a Kapuletů), dojal zejména sdělením, že je možné, aby vyhraněně rozdělenou společnost nesmířila smrt, ale láska a empatie. Partička z Divadla mladého herce se učí zvládat veřejné vystupování, také pohyb a mluvu na jevišti a většině účinkujících se to daří. Zvláštní zmínku si zaslouží František Rais coby rapující Merkucio a Viktorie Volná coby Chůva. (Ta to měla obzvláště těžké, protože její postava zůstala jako jediná věrná předloze, tedy umístěná v hluboké minulosti). A dlužno dodat, že členové Divadla mladého herce se stali pilířem rozborových seminářů a s nadšením rozebírali viděné. Díky jim za to.
Lakomec francouzského komediografa Moliera a českolipského Jiráska s Václavem Klapkou v čele má za sebou množství úspěchů včetně účasti na Jiráskově Hronově. Bylo o ní napsáno mnoho (např. https://jiraskuvhronov.eu/…ouska-houska ), takže jen stručně. I sokolovské repríze vévodila barevnost a hravost, situace textově oholené na základ byly naplňovány herectvím v nejlepším slova smyslu fyzickým, vládl nadhled, nadsázka a humor na hranici absurdity a skvěle zafungoval závěrečný žánrový obrat. Poprvé jsem dostala do ruky program pojatý jako skládací kasičku, udělal mi radost. Lakomec Divadelního klubu Jirásek Česká Lípa získal hlavní cenu, tedy zahraje si v rámci Ozvěn Sokolovské čurdy v Městském domě kultury ještě jednou.
Přerovský Dostavník přivezl velmi hořkou komedii Není co skrývat v režii a scéně Marka Šudomy. Soubor, který je jednoznačně nejčastějším účastníkem přehlídky (letos přijel pošestnácté!), vstává z popela po covidovém útlumu. V inscenaci, vycházející mimo jiné z filmu Naprostí cizinci, se tři manželské dvojice a jejich kamarád o silvestrovské oslavě rozhodnou hrát hru – nechat mobily uprostřed stolu a zveřejňovat vše, co jimi projde, tedy číst nahlas SMS či dávat hovory na hlasitý odposlech. Následkem toho vycházejí najevo tajemství špinavá i banální, odhalují se slabé či přímo neexistující základy některých vztahů a nejistoty a vnitřní strachy postav. Potěšilo umné rozehrání (nejen) jeviště sokolovského divadla, přesně vystavěná gradace představení a věcnost a nepodbízivost hereckého stylu. Mezi osmi účinkujícími, kteří podali vyrovnané výkony, přece jen o chlup více zářili Renata Bartlová jako Jana a Zdeněk Hilbert jako advokát Leoš, nadějně působí mladá posila Sára Kanioková v roli Sofie. A mobilní telefony z komedie Není co skrývat přerovského Dostavníku jsou nositeli Sokolovské čurdy pro rok 2023.
Následující dva soubory se do Sokolova přesunuly z poděbradského FEMADu, kde hrály stejné inscenace. Úrovni představení to v obou případech prospělo.
Důkaz Davida Auburna a horažďovického Tyjátru přivezl vážné téma a vážnou formu. Režisér Karel Šťastný zvolil předlohu známou z filmu s Anthonym Hopkinsem, ve kterém hrála hlavní ženskou roli Gwyneth Paltrow – a dlužno uznat, že horažďovická Lenka Kůsová se jí blíží jak podobou, tak mírou talentu. Během semináře mluvili zejména členové Divadla mladého herce o tom, jak vnímali téma inscenace. Mluvili o hledání sebe po těžkém životním otřesu, o konfrontaci životních postojů či složitosti osobní volby. Také o tom, kterak vnímali jednotlivé postavy – pozoruhodné bylo třeba označení Hala za „anděla strážného“. A tvůrci obdrželi zpětnou vazbu na čitelnost znaků na jevišti (boty, kšiltovka, dveře…).
Dokonalá svatba, situační komedie Robina Hawdona v překladu Jana Šotkovského a v podání DS Jiřího Voskovce ze Sázavy, si vytáhla „černého Petra“ v podobě nedělního dopoledního hracího termínu. Přesto sázavští obstáli na výbornou. Sled čím dál ztřeštěnějších, svatbu ohrožujících situací podali přehledně a srozumitelně. Scéna Michaely Rejhonové, Jiřího Škody a Jana Rejhona byla funkční i esteticky přijatelná, z účinkujících byli oceňováni zejména Radek Tupý coby ženich Bill a Jan Rejhon jako svědek Tom. A na semináři se mluvilo např. o relativitě happyendů…
Přehlídku provázelo několik průběžných témat. To nejdůležitější představovala potřeba porozumění, tolerance a empatie. Stále se vracelo rodičovství jako radost a starost, závislost (na penězích, na mobilech, na lidech…), také Itálie jako způsob života nebo akné jako zásadní překážka spokojené existence. V místním zákulisí (které Divadlo údajně nemá) zuřil boj o role prostřednictvím sporu, zdali je režisér, zakladatel Čurdy a její moderátor krásný, chytrý a vtipný jako Michael Douglas nebo krásný, chytrý a vtipný jako Morgan Freeman. V kavárně Štístko se objevilo několik prudce jedlých novinek, za sebe jsem si užívala Chai Latté a profesionalitu obsluhujících. Stánek ve foyeru nabízel merch Sokolovské čurdy (včetně malovaných kamínků, triček či perníčků). Sobotní večer mimodivadelně vyvrcholil koncertem kapely Wostrey! a půlnočním překvapením plzeňského JakoHosta, který sice letos nehrál, ale přijel se potkat s přáteli. Vydařily se rozborové semináře, letos více než kdy jindy byly dialogem. Vyšly tři zpravodaje. Fotograf Ivo Mičkal pořizoval fotodokumentaci. Moderátor Martin Volný uváděl každé představení básní a bavil videoprojekcemi celebrit i „celebrit“. Tak mohla Sokolovskou čurdu prostřednictvím digitálního obrazu zahájit tenistka Markéta Vondroušová, místní rodačka.
Podzimní procházka Sokolovskou čurdou 2023 se mimořádně vydařila. Nejen její představení, ale celková atmosféra inspirovala a bavila. Díky za to.
Autor: Petra Richter Kohutová
narodni-informacni-a-poradenske-stredisko-pro-kulturu-z8543
Procházka (nejen divadlem), která baví.
Činoherní | Hudební | Pohybové | Soubory
21. ročník celostátní nesoutěžní přehlídky, umožňující předvést ochotnickým souborům svou tvorbu, poskytující možnost setkání a výměny zkušeností a udělující cenu za nejlépe odvedenou malou roli, která posunuje děj viděného, se odehrál pod taktovkou Divadla bez zákulisí ve spolupráci s Městským domem kultury Sokolov ve dnech 22.-24. září 2023. Začal tentokrát už o několik dní dříve, a to komentovanou procházkou po městě v režii Pouličního divadla Viktora Braunreitera.
Celý festival byl vlastně takovou procházkou, třebaže ne vždy růžovým sadem. Procházkou historií divadla. Začali jsme v 16. století Shakespearem, prolétli 17. s Lakomcem a 18. s Goldonim, pohádka odkazovala na klasičku 19. století, Dokonalá svatba na to 20. a horažďovický Důkaz či přerovský titul Není co skrývat nás, napjaté a s křikem se bránící, vtáhl do století našeho, jedenadvacátého. Byla to také procházka po historii Sokolovské čurdy. Při pohledu na letošní účastníky programu: přerovský Dostavník či karlovarské Déčko hráli již na nultém ročníku přehlídky, českolipský Jirásek zdobil v roce 2003 první ročník, horažďovický Tyjátr ten šestnáctý v roce 2018… a protože přehlídka neusíná na vavřínech, přibyli kandrdasové LDO ZUŠ a „farma Divadla bez zákulisí“ Divadlo mladého herce, poprvé se zúčastnili i přátelé ze Sázavy. Žánrově se vedle pohádek a komedií objevila variace na klasickou tragédii, drama i černá komedie, také zmíněné pouliční divadlo. A nutno zdůraznit, že letos byla nejen organizace (díky za ni „Bezzákulisákům“ s Martinem Volným, Jarkou Nikodémovou a Evou Valjentovou v čele), ale také téměř polovina akcí Sokolovské čurdy dílem místních. Kromě pohádky Káča a peklo, Romea a Julie a prohlídky města měli Sokolovští prsty, respektive herečku Lucii Zemkovou, i v karlovarském Náměstíčku.
Zcela novou součástí Čurdy je komentovaná prohlídka Sokolova, v režii Pouličního divadla Viktora Braunreitera a za financování nadšence Martina Volného. Po svém městě se prošlo v neděli 17. září 2023 více než dvě stě diváků. Začali u brány sokolovského zámku a během čtyř zastavení zhlédli množství historizujících příběhů s větší než malou mírou nadsázky (o tom, kterak byla osada Sokolov založena, jak Sokolovu shořela městská práva apod.). Hlavními tahouny lehce interaktivní akce byly Pavlína Šponiarová a Lucie Zemková z Divadla bez zákulisí, s nimi hráli bratři Braunreiterovi a Jiří Švec z Karlových Varů a Petr Bařina z chebského divadla.
První představení přímo v budově Městského domu kultury se změnilo ve dvojprogram – místní pozvali jako předskokana svého kusu mladé kolegy z místního LDO ZUŠ. Pohádku z rozkvetlé louky o tom, jak zvířátka pomáhají berušce hledat sedmou tečku, připravila a na piano doprovázela Andrea Plachá. Následovala Káča a peklo – pohádka pro děti od čtyř let autorky a režisérky Danči Telínové. Divadlo bez zákulisí ji mělo na repertoáru před dvanácti lety. Letos ji obnovilo s částečně původním obsazením – Káču stále hraje Pavlína Šponiarová a čerta Zaracha Martin Volný. Variace příběhu známého z knížky Boženy Němcové či opery Antonína Dvořáka vcelku funguje, příběh je převyprávěn přehledně, vyskytují se nápady, které potěší (bílí čerti!).
Úroveň Náměstíčka karlovarského Divadelního studia D3 roste s každou reprízou; ostatně u inscenace tak postavené na herecké souhře se to dá předpokládat. Náměstíčko, potažmo jeho scénograf Luboš Štěpán získal Zlatý vrtík Vaška Junka za nejlepší scénu přehlídky. Představení bylo přijato s velmi bouřlivými pozitivními reakcemi. Mimochodem, místní divácká základna je kapitola sama o sobě. Organizátoři během dvaadvaceti let trvání přehlídky dokázali, že navštěvovat představení Sokolovské čurdy se stalo módou, a tak hlediště čítající více než tři sta míst bývá zaplněno minimálně ze dvou třetin a místní přicházejí s touhou se bavit, již neváhají dát najevo. Souborům se v Sokolově hraje báječně.
Sobota začala zostra shakespearovskou klasikou Romeo a Julie, ovšem ve velmi rasantní úpravě, jež má v názvu dodatek „aneb Tanec a zpěv“. Režisér Martin Volný a dramaturgyně Marie Volná převedli příběh věčných milenců do současnosti a změnili klasickou tragédii v podívanou s komediálním potenciálem. Sedmdesátiminutový spor, jestli je lepší a jako životní náplň zajímavější tanec nebo zpěv (a takový může být v jistém věku prožíván se stejnou vášní jako odvěký konflikt Monteků a Kapuletů), dojal zejména sdělením, že je možné, aby vyhraněně rozdělenou společnost nesmířila smrt, ale láska a empatie. Partička z Divadla mladého herce se učí zvládat veřejné vystupování, také pohyb a mluvu na jevišti a většině účinkujících se to daří. Zvláštní zmínku si zaslouží František Rais coby rapující Merkucio a Viktorie Volná coby Chůva. (Ta to měla obzvláště těžké, protože její postava zůstala jako jediná věrná předloze, tedy umístěná v hluboké minulosti). A dlužno dodat, že členové Divadla mladého herce se stali pilířem rozborových seminářů a s nadšením rozebírali viděné. Díky jim za to.
Lakomec francouzského komediografa Moliera a českolipského Jiráska s Václavem Klapkou v čele má za sebou množství úspěchů včetně účasti na Jiráskově Hronově. Bylo o ní napsáno mnoho (např. https://jiraskuvhronov.eu/…ouska-houska ), takže jen stručně. I sokolovské repríze vévodila barevnost a hravost, situace textově oholené na základ byly naplňovány herectvím v nejlepším slova smyslu fyzickým, vládl nadhled, nadsázka a humor na hranici absurdity a skvěle zafungoval závěrečný žánrový obrat. Poprvé jsem dostala do ruky program pojatý jako skládací kasičku, udělal mi radost. Lakomec Divadelního klubu Jirásek Česká Lípa získal hlavní cenu, tedy zahraje si v rámci Ozvěn Sokolovské čurdy v Městském domě kultury ještě jednou.
Přerovský Dostavník přivezl velmi hořkou komedii Není co skrývat v režii a scéně Marka Šudomy. Soubor, který je jednoznačně nejčastějším účastníkem přehlídky (letos přijel pošestnácté!), vstává z popela po covidovém útlumu. V inscenaci, vycházející mimo jiné z filmu Naprostí cizinci, se tři manželské dvojice a jejich kamarád o silvestrovské oslavě rozhodnou hrát hru – nechat mobily uprostřed stolu a zveřejňovat vše, co jimi projde, tedy číst nahlas SMS či dávat hovory na hlasitý odposlech. Následkem toho vycházejí najevo tajemství špinavá i banální, odhalují se slabé či přímo neexistující základy některých vztahů a nejistoty a vnitřní strachy postav. Potěšilo umné rozehrání (nejen) jeviště sokolovského divadla, přesně vystavěná gradace představení a věcnost a nepodbízivost hereckého stylu. Mezi osmi účinkujícími, kteří podali vyrovnané výkony, přece jen o chlup více zářili Renata Bartlová jako Jana a Zdeněk Hilbert jako advokát Leoš, nadějně působí mladá posila Sára Kanioková v roli Sofie. A mobilní telefony z komedie Není co skrývat přerovského Dostavníku jsou nositeli Sokolovské čurdy pro rok 2023.
Následující dva soubory se do Sokolova přesunuly z poděbradského FEMADu, kde hrály stejné inscenace. Úrovni představení to v obou případech prospělo.
Důkaz Davida Auburna a horažďovického Tyjátru přivezl vážné téma a vážnou formu. Režisér Karel Šťastný zvolil předlohu známou z filmu s Anthonym Hopkinsem, ve kterém hrála hlavní ženskou roli Gwyneth Paltrow – a dlužno uznat, že horažďovická Lenka Kůsová se jí blíží jak podobou, tak mírou talentu. Během semináře mluvili zejména členové Divadla mladého herce o tom, jak vnímali téma inscenace. Mluvili o hledání sebe po těžkém životním otřesu, o konfrontaci životních postojů či složitosti osobní volby. Také o tom, kterak vnímali jednotlivé postavy – pozoruhodné bylo třeba označení Hala za „anděla strážného“. A tvůrci obdrželi zpětnou vazbu na čitelnost znaků na jevišti (boty, kšiltovka, dveře…).
Dokonalá svatba, situační komedie Robina Hawdona v překladu Jana Šotkovského a v podání DS Jiřího Voskovce ze Sázavy, si vytáhla „černého Petra“ v podobě nedělního dopoledního hracího termínu. Přesto sázavští obstáli na výbornou. Sled čím dál ztřeštěnějších, svatbu ohrožujících situací podali přehledně a srozumitelně. Scéna Michaely Rejhonové, Jiřího Škody a Jana Rejhona byla funkční i esteticky přijatelná, z účinkujících byli oceňováni zejména Radek Tupý coby ženich Bill a Jan Rejhon jako svědek Tom. A na semináři se mluvilo např. o relativitě happyendů…
Přehlídku provázelo několik průběžných témat. To nejdůležitější představovala potřeba porozumění, tolerance a empatie. Stále se vracelo rodičovství jako radost a starost, závislost (na penězích, na mobilech, na lidech…), také Itálie jako způsob života nebo akné jako zásadní překážka spokojené existence. V místním zákulisí (které Divadlo údajně nemá) zuřil boj o role prostřednictvím sporu, zdali je režisér, zakladatel Čurdy a její moderátor krásný, chytrý a vtipný jako Michael Douglas nebo krásný, chytrý a vtipný jako Morgan Freeman. V kavárně Štístko se objevilo několik prudce jedlých novinek, za sebe jsem si užívala Chai Latté a profesionalitu obsluhujících. Stánek ve foyeru nabízel merch Sokolovské čurdy (včetně malovaných kamínků, triček či perníčků). Sobotní večer mimodivadelně vyvrcholil koncertem kapely Wostrey! a půlnočním překvapením plzeňského JakoHosta, který sice letos nehrál, ale přijel se potkat s přáteli. Vydařily se rozborové semináře, letos více než kdy jindy byly dialogem. Vyšly tři zpravodaje. Fotograf Ivo Mičkal pořizoval fotodokumentaci. Moderátor Martin Volný uváděl každé představení básní a bavil videoprojekcemi celebrit i „celebrit“. Tak mohla Sokolovskou čurdu prostřednictvím digitálního obrazu zahájit tenistka Markéta Vondroušová, místní rodačka.
Podzimní procházka Sokolovskou čurdou 2023 se mimořádně vydařila. Nejen její představení, ale celková atmosféra inspirovala a bavila. Díky za to.
Autor: Petra Richter Kohutová
narodni-informacni-a-poradenske-stredisko-pro-kulturu-z8543
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.